Lucas 13
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH
1 Caán láa biquína Jesúsdih joinít nin pah caandíh ĩt niíj naáwáp wʉt jĩ:
1 Naquela mesma ocasião algumas pessoas chegaram e começaram a comentar com Jesus como Pilatos havia mandado matar vários galileus, no momento em que eles ofereciam sacrifícios a Deus.
2 Páant ĩ niíj ʉʉ́bh joyóchah joinít, nin pah ãt niíj jepahap wʉt jĩ:
2 Então Jesus disse:
3 Nihcan caá. Dedé yéejatdih biíc yoobó Dios ã peéh chãjbipna caá. Yeébboó ñi yéejatdih cádahcan, tʉ́iniboodíh ñi tʉ́ʉt nʉʉmcátji jíib ã peéh chãjachah, yeebbʉ́t iiguípna ñi bejbipna caá.
3 De modo nenhum! Eu afirmo a vocês que, se não se arrependerem dos seus pecados, todos vocês vão morrer como eles morreram.
4 Nindihbʉt ñi tʉ́i jenah joyoó: Siloé wʉ̃t jʉmni jap bóo mʉʉ́ ã́ac jéennit, dieciocho cã́acwãdih ãt tãjap wʉt jĩ. ‘Pánih wʉnna, bita Jerusalén tʉ́tchidih moón ĩ yéejat chah ĩt yéej chãj tagaá’, ¿ñi niíj jenah joí niít?
4 E lembrem daqueles dezoito, do bairro de Siloé, que foram mortos quando a torre caiu em cima deles. Vocês pensam que eles eram piores do que os outros que moravam em Jerusalém?
5 Nihcan caá. Obohjeéhtih, yeéb ñi yéejatdih cádahcan, tʉ́iniboodíh ñi tʉ́ʉt nʉʉmcán, yeebbʉ́t wʉnna, iiguípna ñi bejbipna caá, queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
5 De modo nenhum! Eu afirmo a vocês que, se não se arrependerem dos seus pecados, todos vocês vão morrer como eles morreram.
6 Páant niíj péanit, nin naáwátjĩh queétdih ãt jwʉ́ʉb bohénap wʉt jĩ: “Biíc newé ã́ih wápchiboó higuera wʉ̃t jʉmni nah ã jʉmʉp be. ‘Caan náh ã quehna nacaá’, niijnít, diquidih ã bejep yʉh be. Obohjeéhtih, caan náh ã quehcah, ã bid jʉicáp be.
6 Então Jesus contou esta parábola :
7 Pánih bid jʉicán, ã́ih wápchidih teo wʉ̃hnidih nin pah ã niijíp be: ‘Weemdíh ma joyoó. Biíc peihcanni jópchi nin higuera nah quehedih wã bidip yʉh caá. Obohjeéhtih, ã quehcan caá. Páant ã quehcat jíib ma tib yohoó. Nin nah wĩ́ih wápchidih ã jʉmʉchah, biíh nahdih wã jéih momcan caá. Ã wihcah, biíh nahdih momnit, caan náh quehedih wãta jeémp tagaá’, caandíh teo wʉ̃hnidih ã niijíp be.
7 Aí disse ao homem que tomava conta da plantação: “Olhe! Já faz três anos seguidos que venho buscar figos nesta figueira e não encontro nenhum. Corte esta figueira! Por que deixá-la continuar tirando a força da terra sem produzir nada?”
8 Páant ã niijíchah joinít, caandíh teo wʉ̃hni nin pah ã niíj jepahap be: ‘Maá, nin jópchidih pohba ã jʉm jwʉhʉ naáh. Nin nah pʉ́ʉj yehmant baád pʉ́ʉda péanit, nʉñʉ́p jónópdih wã yacbipna caá, míih higuera nah ã quehat pínah niijná.
8 Mas o empregado respondeu: “Patrão, deixe a figueira ficar mais este ano. Eu vou afofar a terra em volta dela e pôr bastante adubo.
9 Páant wã chãjat tʉ́ttimah, ã quehmi dée caá. Ã quehcat ennit bácah, weemdíh ma yoób tib yohat tʉ́ʉtʉ́’, ã maáhdih ã niíj jepahap be. Pánihat pah, yeébboó ñi tʉ́ʉt nʉʉmát pínahdih Dios ã pã́ina caá. Maatápdih ã pã́ina beé. Pánihna, ñi tʉ́ʉt nʉʉmcát ennit bácah, yeebdíh ã yoób peéh chãjbipna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
9 Se no ano que vem ela der figos, muito bem. Se não der, então mande cortá-la.”
10 Biíh láa judíowã ĩ chooát yeó jáapdih ĩ míic wáacat mʉʉdíh Dios naáwátdih Jesús ãt naóh bohénap wʉt jĩ.
10 Certo sábado, Jesus estava ensinando numa sinagoga .
11 Caanjĩ́h nemép jʉmnih mit jʉmʉp wʉt jĩ. Nemépboó dieciocho jópchi caántdih ã jʉmʉchah, caántboó chóyó bejnihjeh mit jʉmʉp wʉt jĩ.
11 E chegou ali uma mulher que fazia dezoito anos que estava doente, por causa de um espírito mau. Ela andava encurvada e não conseguia se endireitar.
12 Páant mi jʉmatdih ennit, Jesús caántdih ãt jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
12 Quando Jesus a viu, ele a chamou e disse:
13 Páant niijnít, caántdih ã teo jã́hanachahjeh, yoobópdih mit ñʉhʉp wʉt jĩ. Pánih boonit, Diosdih bʉ́dí mit wẽi naáwáp wʉt jĩ.
13 Aí pôs as mãos sobre ela, e ela logo se endireitou e começou a louvar a Deus.
14 Obohjeéhtih, Jesús chooát yeó jáapdih caántdih ã booaat peéh, judíowã ĩ míic wáacat mʉʉdíh en daoní maáhboó ãt íijip wʉt jĩ. Pánih íijnit, caánboó míic wáacnitdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
14 Mas o chefe da sinagoga ficou zangado porque Jesus havia feito uma cura no sábado. Por isso disse ao povo: — Há seis dias para trabalhar. Pois venham nesses dias para serem curados, mas, no sábado, não!
15 Páant ã niijíchah joinít, Jesúsboó queétdih nin pah ãt niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ:
15 Então o Senhor respondeu:
16 ¿Nint Abrahamji ã jʉimadih nemép dieciocho jópchi pohba chéonih dée ãt bíbohop be. Páant ã chéonihdih chooát yeó jáapdih wã watachah, ã tʉ́ican niít? ãt niijíp wʉt jĩ.
16 E agora está aqui uma descendente de Abraão que Satanás prendeu durante dezoito anos. Por que é que no sábado ela não devia ficar livre dessa doença?
17 Páant ã niijíchah joinít, tíicnit, queét ĩt jepahcap wʉt jĩ. Pánihna, nihat cã́acwã Jesús ã wẽp chãjatdih ennit, bʉ́dí ĩt weñep wʉt jĩ.
17 Os inimigos de Jesus ficaram envergonhados com essa resposta, mas toda a multidão ficou alegre com as coisas maravilhosas que ele fazia.
18 Nin naáwátjĩh cã́acwãdih Jesús ãt jwʉ́ʉb bohénap wʉt jĩ: “¿Dios ã maáh jʉmat ded pahna tigaá, yeéb ñi jenah joyóchah? ¿Caandíh ñi jéihyat pínah niijná, dedédih jenah joinít tigaá, wã naóhbi?
18 Jesus disse:
19 Mostaza tíib ded pah ã jʉmatdih jenah joinít, Dios ã maáh jʉmatdih ñi beh joibípna caá. Caán tíib cã́o tíbih pah bóo ã jʉmna caá. Momni ã́ih wápchiboó caán tíbihdih ã momop be. Ã momat tʉ́ttimah, chíihna, bʉ́dí nah ã behep be. Páant caan náh ã behechah, ã́ih cã́canaboó jwébehwã ĩ jaamáp be. Pánihat pah tigaá Dios ã maáh jʉmat. Ã́ihwã daocánnit jwíih jʉmnitji, tʉ́ttimah ĩ dao béjbipna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
19 Ele é como uma semente de mostarda que um homem pega e planta na sua horta. A planta cresce e fica uma árvore, e os passarinhos fazem ninhos nos seus ramos.
20 “¿Dios ã maáh jʉmatdih ñi jéihyat pínah niijná, dedédih jenah joinít tigaá caandíh wã naóhbi?
20 Jesus continuou:
21 Pan paáát ded pah ã jʉmatdih wã naáwáchah, caandíh ñi beh joibípna caá. Pandih chãjíhna, yad wili trigo ojdih pamapdih yacnit, mahjĩh wid, caandíh paááni pínahdihbʉt mipĩ́ tʉ́i widna caá. Pánihna, nihat mi widniji ã tʉ́i paabípna caá. Páant ã jʉmat pah Dios ã maáh jʉmat doonádih joinít, cã́acwã ĩ tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá. Pánihna, queét joinítboó bitadih ĩ jwʉ́ʉb naáwáchah, dawá joinít, queétbʉt ĩ tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
21 Ele é como o fermento que uma mulher pega e mistura em três medidas de farinha, até que ele se espalhe por toda a massa.
22 Tʉ́ttimah, Jerusalén tʉ́tchina bejna, dahwani tʉ́tchina, botoni tʉ́tchinadihbʉt Jesús Dios naáwátdih naóh bejna ãt chãjap wʉt jĩ.
22 Jesus atravessava cidades e povoados, ensinando na sua viagem para Jerusalém.
23 Páant ã bejechah, biíc newé caandíh nin pah ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
23 Alguém perguntou: — Senhor, são poucos os que vão ser salvos? Jesus respondeu:
24 —Yeéb dawá Dios ã jʉmʉpboó ñi waádíhna yʉh caá. Obohjeéhtih, bʉ́dí ñi yéejatdih cádahíhcan, ñi jéih waadcán caá. Bainí jẽc panihnidih waádíhna, ñi yéejatdih cádahat caá náahap. Pánihna, yeéb waadátdih bidna, ñi yéejatdih cádahnit, Diosboodíh ñi tʉ́i jepahaá.
24 — Façam tudo para entrar pela porta estreita. Pois eu afirmo a vocês que muitos vão querer entrar, mas não poderão.
25 Ñi beh joyát pínah niijná, mʉʉ́ mínah ded pah ã jʉmatdih wã naóhbipna caá. Chei caán mʉʉ́ mínah ã́ih jẽcdih ã nemna caá. Páant ã nemat tʉ́ttimah, yeébboó caán jẽcdih jʉibí, wʉʉ́mp maonit, nin pah ñi niíj ejbipna caá, ‘Maá, jẽcdih ma wãt jʉ̃ʉ́wʉ́’, ñi niijíchah, mʉʉ́ mínahboó diítmant nin pah ã niij bácabipna caá. ‘Dedmant ñi jʉ̃ʉ́wátdih wã jéihcan caá. Yeéb wã jéihca naáhwãdih wã wãtcan caá’, ã niijbípna caá.
25 — O dono da casa vai se levantar e fechar a porta. Então vocês ficarão do lado de fora, batendo na porta e dizendo: “Senhor, nos deixe entrar!” E ele responderá: “Não sei de onde são vocês.”
26 Páant ã niijíchah joinít, yeébboó nin pah ñi jwʉ́ʉb niijbípna caá, ‘Majeéh jeémpnit, jwĩ babhbap jĩ. Jwĩ́ih tʉ́tchiboó jʉmna, ma naáwátdih jwiítdih ma bohénap jĩ’, ñi niíj ejbipna yʉh caá.
26 Aí vocês dirão: “Nós comemos e bebemos com o senhor. O senhor ensinou na nossa cidade.”
27 Yeéb páant ñi niijíchah yʉhna, caánboó nin pah ã jwʉ́ʉb niíj jepahbipna caá, ‘Obohjeéhtih, yeebdíh yoobópdih wã jéihcan caá. Pánihna, nihat yéejnit jʉmna, wã pebh jʉ̃óhcanjeh, biáboó ñi bejeé’, mʉʉ́ mínah ã niijbípna caá. Páant ã niiját pah Dios yeebdíh ã niijbípna caá.
27 Mas ele responderá: “Não sei de onde são vocês. Afastem-se de mim, vocês que só fazem o mal.”
28 Pánihna, Abraham, Isaac, Jacob, nihat Dios naáwátdih naóh yapanitjibʉt, Dios pebhboó ĩ jʉmʉchah ennit, yeébboó jéih waadcán, tʉbit jĩ́gahna, ñíih maodíh ñi néeh chãác jʉ̃ibípna caá. Pánih jĩ́gahna, jóocmantjeh ñi chãobípna caá.
28 Quando vocês virem Abraão, Isaque, Jacó e todos os
29 Caán láa nihat baácdih moón Dioíhwã ã pebhboó ĩ jʉibínachah, caánboó queétdih ã nʉmah jeémpbipna caá.
29 Muitos virão do Leste e do Oeste, do Norte e do Sul e vão sentar-se à mesa no Reino de Deus.
30 Nin baácboó oboh jʉmnitji Dios ã jʉmʉpboó maáta ĩ jʉmbipna caá. Ninboó maáta jʉmnitji Dios pebhboó moh yéejnit ĩ jʉmbipna caá, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
30 E os que agora são os últimos serão os primeiros, e os primeiros serão os últimos.
31 Páant ã niíj péanachahjeh, biquína fariseowã Jesús pebhna jʉibínit, nin pah ĩt niijíp wʉt jĩ:
31 Naquele momento alguns fariseus chegaram perto de Jesus e disseram: — Vá embora daqui, porque Herodes quer matá-lo.
32 Páant ĩ niijíchah joinít, nin pah queétdih ãt niíj jepahap wʉt jĩ:
32 Jesus respondeu:
33 Bʉʉ bej, cheibit bej, daanibʉt bejnit, Jerusalén tʉ́tchina wã jʉibíbipna caá. Dios naáwátdih naóh yapanitjidih caán tʉ́tchidih míicjeh ĩpĩ́ mao yohop wʉt jĩ. Pánihna, caán tʉ́tchina wã jʉibínachah, weemdíhbʉt ĩ mao yohbipna caá.
33 E Jesus continuou:
34 “Yeéb Jerusalén tʉ́tchidih moondíh bʉ́dí wã jĩ́gahna caá. Dios naáwátdih naóh yapanitdih maonit, ñi pebhna bita ã wah bojnitdihbʉt jeejĩ́h yohnit, yeéb ñipĩ́ maona caá. Ñi nʉowãbʉt biíc yoobó ĩt chãjap wʉt jĩ. Pánihnit ñi jʉmʉchah yʉhna, yeebdíh bʉ́dí wã oina caá. Pánih oinit, mʉjbaima mi wehdih mi páamat pah, wã pebh yeebdíh wã jʉmat tʉ́ʉtna yʉh caá. Obohjeéhtih, yeébboó weemdíh ñi náahcan caá.
34 — Jerusalém, Jerusalém, que mata os profetas e apedreja os mensageiros que Deus lhe manda! Quantas vezes eu quis abraçar todo o seu povo, assim como a galinha ajunta os seus pintinhos debaixo das suas asas, mas vocês não quiseram!
35 Páant ñi náahcat peéh, bʉʉ ñíih tʉ́tchidih Dios ã wap cádahbipna caá. Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Ninboó weemdíh ñi jwʉ́ʉb encan niít. Tʉ́ttimah bóo láa nin baácna wã jwʉ́ʉb dei jʉ̃ʉ́wʉ́chahjeh, weemdíh ñi jwʉ́ʉb enbipna caá. Pánih ennit, ‘Dios ã wahni, meemdíh bʉ́dí jwĩ wẽina caá’, weemdíh ñi niijbípna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
35 Agora a casa de vocês ficará completamente abandonada. Eu afirmo que vocês não me verão mais, até chegar o tempo em que dirão: “Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor!”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.