Gálatas 3
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NVT
1 ¡Yeéb Galacia baácdih moón Jesúíhwã jenah joicánnit ñi jʉmna caá! Jesucristo cruzboó ã wʉn wʉ̃hat doonádih yoobópdih yeebdíh wã naáwáp jĩ. Páant wã naáwátdih ñi tʉ́i jepahachah yʉhna, bʉʉ ¿Dépanih tigaá bitaboó yeebdíh mácah ĩ naáwáchah joinít, ñi jepah?
1 Ó gálatas insensatos! Quem os enfeitiçou? Jesus Cristo não lhes foi explicado tão claramente como se tivessem visto com os próprios olhos a morte dele na cruz?
2 Nindih wãát jenah joí en tigaá: ¿Moisés ã wʉtatjidih ñi jepahat jíib niít Tʉ́ini Espíritu ñijeéh ãt jwíih jʉm? Nihcan caá. Obohjeéhtih, tʉ́ini doonádih joiná, Cristodih tʉ́i jenah joinít, ñi jepahachah, ñijeéh ãt jwíih jʉmʉp be.
2 Deixem-me perguntar apenas uma coisa: vocês receberam o Espírito porque obedeceram à lei ou porque creram na mensagem que ouviram?
3 Tʉ́ini Espíritu ã teo wáacatjĩh Cristodih ñi jwíih jepahna yʉhna, ¿Dépanih tibeé bʉʉ jwʉ́ʉb tʉ́ʉt nʉʉmnít, ñi jenah joyátjĩhjeh Moisés ã wʉtatjidih jepahna caá ñi chãjap? Pánih chãjna, jenah joicánnit ñi jʉmna caá.
3 Será que perderam o juízo? Tendo começado no Espírito, por que agora procuram tornar-se perfeitos por seus próprios esforços?
4 Tʉ́ini doonádih ñi jepahatji jíib dawá láa tʉ́ini yeebdíh ãt yapjip tagaá. ¿Páant yeebdíh ã tʉ́i yapatjidih ñi quíib bʉʉdá niít? Oboh pohba páant yapna ãt chãjjican tagaá.
4 Será que foi à toa que passaram por tantos sofrimentos? É claro que não foi à toa!
5 ¿Ded pah ñi chãjatji jíib tibeé Dios yeebdíh Tʉ́ini Espíritudih ãt wʉ̃hji? ñi jenah joyóchah. Moisés ã wʉtatjidih ñi jepahat jíib nihcan, ã́ih tʉ́ini doonádih joinít, Cristodih ñi jepahat jíib, yeebdíh Tʉ́ini Espíritudih ãt wʉ̃hʉp taga. Páant ã jʉmʉchah, Jesucristodih ñi tʉ́i jepahat jíib cã́acwã ĩ jéih chãjca naáhdih Dios ã wẽpatjĩh yeebdíh ã chãj jʉ́ʉtat tʉ́ʉtna caá.
5 Volto a perguntar: acaso aquele que lhes deu o Espírito e realizou milagres entre vocês agiu assim porque vocês obedeceram à lei ou porque creram na mensagem que ouviram?
6 Bʉʉ, jwĩ nʉo Abraham ded pah ã chãjatjidih jwĩ jenah joyát dée caá. Dios caandíh ã naáwátdih ãt tʉ́i jenah joyóp wʉt jĩ. “Meemdíh wã tʉ́i chãjbipna caá”, Dios ã niijíchah, ã tʉ́i jenah joyát jíib, “Caán Abraham tʉ́ini caá”, Dios caandíh ãt niíj enep wʉt jĩ.
6 Da mesma forma, “Abraão creu em Deus, e assim foi considerado justo”.
7 Pánihna, caán Diosdih ã tʉ́i jenah joyát pah, jwiítbʉt páant tʉ́i jenah joinít, Abraham ã jʉimená panihnit jwĩ jʉmna caá.
7 Logo, os verdadeiros filhos de Abraão são aqueles que creem.
8 Judíowã nihcannitbʉt Diosdih ĩ tʉ́i jenah joyóchah, “Queét tʉ́init caá”, Dios ã niíj enna caá. Páant ã niíj enat pínahdih jéihna, Dios nin tʉ́ini doonádih Abrahamdih jã́tih ãtát naáwáp wʉt jĩ: “Weemdíh ma tʉ́i jenah joyát jíib nihat nin baácdih moondíh wã tʉ́i chãjbipna caá”, ãt niijíp wʉt jĩ.
8 As Escrituras previram esse tempo em que Deus declararia os gentios justos por meio da fé. Ele anunciou essas boas-novas a Abraão há muito tempo, quando disse: “Todas as nações da terra serão abençoadas por seu intermédio”.
9 Pánihna, Abraham caandíh ã tʉ́i jenah joyóchah enna, Dios caandíh ã tʉ́i chãjatji pahjeh, bʉʉ láabʉt det Diosdih tʉ́i jenah joinítdih biíc yoobó ã tʉ́i chãjbipna caá.
9 Portanto, todos os que creem participam da mesma bênção que Abraão recebeu por crer.
10 Obohjeéhtih, ded “Moisés ã wʉtatjidih jepahíhna, Dioíh wã jʉmbipna caá”, niíj jenah joinídih bʉ́dí peéh chãjat ã jʉmbipna caá. Nin pah Moisés ãt niíj daacáp tajĩ: “Ded wã wʉtatjidih tʉ́i jepah beedácannidih bʉ́dí peéh chãjat ã jʉmbipna caá”, ãt niíj daacáp tajĩ.
10 Contudo, os que confiam na lei para serem declarados justos estão sob maldição, pois as Escrituras dizem: “Maldito quem não se mantiver obediente a tudo que está escrito no Livro da Lei”.
11 Biíh naóh yapani nin pah ãt niíj daacáp tajĩ: “Diosdih tʉ́i jenah joí, jepahnitboodíh ‘Queét tʉ́init caá’, Dios ã niíj enbipna caá. Pánih jepahna, páantjeh Diosjeéh ĩ tʉ́i jʉmbipna caá”, ãt niíj daacáp tajĩ. Páant ã niijátji yoobópdih ã jʉmʉchah jéihnit, nindihbʉt jwĩ tʉ́i jéihna caá: Ded Moisés ã wʉtatjidih ã jepahat jíib “Caán tʉ́ini caá”, Dios ã niíj encan niít.
11 É evidente, portanto, que ninguém pode ser declarado justo diante de Deus pela lei. Pois as Escrituras dizem: “O justo viverá pela fé”.
12 “Ded Diosdih tʉ́i jenah joiní, ã jepahachah, ‘Caán tʉ́ini caá’, Dios ã niíj enbipna caá. Ded weemdíh Dios ã wʉtat tʉ́ʉtatjidih tʉ́i jepah beedánijeh Dios biícdih ã tʉ́i jʉmbipna caá”, Moisés ãt niíj daacáp tajĩ.
12 A lei, porém, não é baseada na fé, pois diz: “Quem obedece à lei viverá por ela”.
13 Jwiít nihat caán wʉtatdih jwĩ tʉ́i jéih jepah beedácah, jwiítdih Dios ã peéh chãjbipna caá. Páant ã peéh chãjat jwiítdih ã jʉmʉchah ennit, Cristoboó caán ã peéh chãjat déedih jíib chãjnit, jwiítdih ãt wʉn wʉ̃hʉp wʉt jĩ. Caandíh cruzboó ĩ péoh dodh mawat pínahdih jenah joinít, jon jã́tih nin pah ĩt niíj daacáp tajĩ: “Ded máa nahdih ĩ mao yaíhniboó bʉ́dí peéh chãjni ã jʉmbipna caá”, ĩt niíj daacáp tajĩ.
13 Mas Cristo nos resgatou da maldição pronunciada pela lei tomando sobre si a maldição por nossas ofensas. Pois as Escrituras dizem: “Maldito todo aquele que é pendurado num madeiro”.
14 Páant ĩ niíj daacátji pahjeh tih Cristo nin baácboó ã jʉmʉchah, caandíh ãt yapap tajĩ. Caandíh páant ã yapatji jíib, “Nin baácdih moondíh wã tʉ́i chãjbipna caá”, Abrahamdih ã niijátji pahjeh tih jwĩ déewã nihcannitdih Dios ãt tʉ́i chãjap taga. Páant Cristo ã wʉn wʉ̃hʉchah, caandíh tʉ́i jenah joinít, jwĩ jepahachah ennit, “Tʉ́ini Espíritudih wĩ́ih cã́acwãdih wã wʉ̃hbipna caá”, ã niijátji pah jwiítdih ãt wʉ̃hʉp jĩ.
14 Por meio de Cristo Jesus, os gentios foram abençoados com a mesma bênção de Abraão, para que recebêssemos, pela fé, o Espírito prometido.
15 Wã déewã panihnitá, Dios jwĩ nʉo Abrahamdih ded pah ã chãjatjidih yeéb ñi beh joyát pínah niijná, ded pah jwiít cã́acwã jwĩpĩ́ chãjatdih yeebdíh wã náhniabipna caá. Jwiít biíhdih nin pah jwĩpĩ́ niíj naóhna caá: “Nin pah meemdíh wã chãjbipna caá”, jwĩ niijná caá. Páant jwĩ niijátjidih biíhboó ã jéih jwʉ́ʉb tʉ́ʉt nʉʉmcán niít. “Páant ã niijátji pah ã chãjcan niít”, bitaboó ĩ jéih niijcán niít.
15 Irmãos, apresento-lhes um exemplo da vida diária. Ninguém pode anular ou fazer acréscimos a uma aliança irrevogável.
16 Caán jwĩ niiját pahjeh mʉntih, Dios jwĩ nʉo Abrahamdihbʉt nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: “Weemdíh ma tʉ́i jenah joyát jíib, nihat baácdih moondíh wã tʉ́i chãjbipna caá”, caandíh, ã jʉimadihbʉt ãt niijíp wʉt jĩ. Páant niijná, nihat ã jʉimená yoobátdihjeh niijná ãt chãjcap wʉt jĩ. Biíc ã jʉima, tʉ́ttimah bóo láa jʉmni Cristodih niijná ãt chãjap wʉt jĩ.
16 Pois bem, Deus fez a promessa a Abraão e a seu descendente. Observem que as Escrituras não dizem “a seus descendentes”, como se fosse uma referência a muitos, mas sim “a seu descendente”, isto é, Cristo.
17 Bʉʉ yeebdíh wã tʉ́i jéihya naóhbipna caá: Jwĩ nʉo Abrahamjidih “Meemdíh wã tʉ́i chãjbipna caá”, Dios ã niiját tʉ́ttimah, cuatrocientos treinta jópchi yapat tʉ́ttimahna Moisésjidih ãt wʉtat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ, ã́ih cã́acwã ĩ jepahat pínah niijná. Pánih wʉtna yʉhna, “Abrahamdih wã jwíih niijátji pah, tʉ́ʉt nʉʉmcánjeh, biíc yoobó wã péabipna caá”, Dios ãt niijíp wʉt jĩ.
17 É isto que quero dizer: a lei, que veio 430 anos depois, não pode anular a aliança que Deus estabeleceu com Abraão, pois nesse caso a promessa seria quebrada.
18 Pánihna, Dios biícdih jwĩ tʉ́i jʉmat pínah Moisés ã wʉtatjidih jwĩ jepahat jíib nihcan caá. Páant ã jʉmʉchah nihna, Diosdih Abraham ã tʉ́i jenah joyát pah, caandíh jwĩ tʉ́i jenah joyát jíib ãta nihcan tagaá. Obohjeéhtih, Diosdih Abraham ã tʉ́i jenah joyát pahjeh mʉntih, jwiítbʉt caandíh jwĩ tʉ́i jenah joyóchah, “Yeéb tʉ́init caá”, Dios jwiítdih ã niíj enna caá.
18 Portanto, se a herança pudesse ser recebida pela obediência à lei, ela não viria pela aceitação da promessa. No entanto, Deus, em sua bondade, a concedeu a Abraão como promessa.
19 Páant ã jʉmʉchah, ¿dépanih tigaá Dios caán wʉtatdih ãt naóhji? Abrahamdih páant ã niijátji tʉ́ttimah, caán wʉtatdih ãt naóhjip taga, jwiít cã́acwã yéej chãjnit jwĩ jʉmatdih jwĩ jéihyat pínah niijná. Abrahamdih Dios ã naáwátji tʉ́ttimah, caán wʉtat jwiítdih ãt jʉmʉp jĩ, pʉ́ʉ́ Abrahamji ã jʉima Cristo cã́ac jʉmnit, ã wʉn wʉ̃h láana. Dios ã wʉtatdih ã́ih ángelwãboodíh Moisésjidih ãt naóh yapaat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Queét Moisésdih cã́acwãdih ĩt jwʉ́ʉb naóh yapaat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
19 Qual era, então, o propósito da lei? Ela foi acrescentada à promessa para mostrar às pessoas seus pecados. Mas a lei deveria durar apenas até a vinda do descendente prometido. Por meio de anjos, a lei foi entregue a um mediador.
20 Caán wʉtatdih Moisésdih ã naóh yapaat tʉ́ʉtʉchah, Dios caanjéh pohba cã́acwãdih ãt naóhcap wʉt jĩ. Obohjeéhtih, “Meemdíh tʉ́i chãjnit, ma jʉimajĩh nihat cã́acwãdihbʉt wã tʉ́i chãjbipna caá”, Abrahamboodíh niíj naóhna, caanjéh páant ãt niíj naáwáp wʉt jĩ.
20 O mediador, porém, só é necessário quando dois ou mais precisam chegar a um acordo, e Deus é um só.
21 ¿Dios Moisésdih ã wʉtatjidih naóhna, Abrahamdih ã niijátjidih “Wã niijátji pah wã péacan niít”, niíj niít ãt chãjap? Páant ãt niijjícan tagaá. Abrahamdih ã niijátji pahjeh biíc yoobó ã péabipna caá. Dios biícdih tʉ́i jʉmat tʉ́ʉt niijná, ã wʉtatdih jepahna, caán láa bácah, ã wʉtatjidih jwĩ tʉ́i jepah beedánachah, dedé peéh chãjat jwiítdih ãta wihcan tagaá.
21 Existe, portanto, algum conflito entre a lei e as promessas de Deus? De maneira nenhuma! Se a lei fosse capaz de nos conceder nova vida, seríamos declarados justos pela obediência a ela.
22 Obohjeéhtih, jwiít nihat cã́acwã yoobó yéej chãjnit míic jʉmna, jwĩ yéejatdih jwĩ jéih cádahcatdih Dios naáwátboó ã naóhna caá. Páant jwĩ jʉmʉchah, Diosdih Abraham ã tʉ́i jenah joyát pahjeh mʉntih, jwiítbʉt Jesucristodih jwĩ tʉ́i jenah joyóchah, jwiítdih Dios ã tʉ́i ʉbbipna caá.
22 Mas as Escrituras afirmam que somos todos prisioneiros do pecado, de modo que nós, os que cremos, recebemos a promessa de libertação apenas pela fé em Jesus Cristo.
23 — ausente —
23 Antes que o caminho da fé se tornasse disponível, fomos colocados sob a custódia da lei e mantidos sob a sua guarda, até que essa fé fosse revelada.
24 — ausente —
24 Em outras palavras, a lei foi nosso guardião até a vinda de Cristo; ela nos protegeu até que, por meio da fé, pudéssemos ser declarados justos.
25 Pánihna, Dios biícdih tʉ́i jʉmat tʉ́ʉt niijná, bʉʉ Cristodih jwĩ tʉ́i jenah joiná caá. Páant jwĩ jʉmʉchah, caán wʉtatboó jwiítdih bohéni panihni ã nihcan caá, bʉca.
25 Agora que veio o caminho da fé, não precisamos mais da lei como guardião.
26 Jesucristodih jepahnit jʉmna, yeéb nihat Dios ã weh ñi jʉmna caá.
26 Pois todos vocês são filhos de Deus por meio da fé em Cristo Jesus.
27 Cristo ã wẽpatjĩh daabánit jʉmna, caán biícdih jwĩ jʉmʉchah, “Wã wʉ̃ʉ́h ã jʉmat pahjeh tih yeebbʉ́t ñi jʉmna caá”, Dios jwiítdih ã niíj enna caá.
27 Todos que foram unidos com Cristo no batismo se revestiram de Cristo.
28 Pánihna, Cristo biícdih jʉmna, chéne poómp jwĩ nihcan caá. Pánih biíc poómpjeh jʉmna, “ ‘Jwiít judíowã nihcannit, queét judíowãdih mácah caá’, Dios ã niíj enna caá”, ñi niíj jenah joicá bojoó. Teo wʉ̃hnit, teo wʉ̃hnit nihcannitdihbʉt; neoná, yaádhdihbʉt “Nit mácah caá”, Dios ã niíj encan caá. Pánihna, yeéb nihat Cristoíhwã jʉmna, biíc poómpjeh tigaá ñi jʉmʉp.
28 Não há mais judeu nem gentio, escravo nem livre, homem nem mulher, pois todos vocês são um em Cristo Jesus.
29 Cristoíhwã jʉmna, Abraham jʉimená panihnit ñi jʉmna caá. Páant ñi jʉmʉchah, Diosdih Abrahamji ã tʉ́i jenah joyát jíib caandíh ã niijátji pahjeh mʉntih, Jesúsdih ñi tʉ́i jenah joyóchah, yeebdíhbʉt ã tʉ́i chãjbipna caá.
29 E agora que pertencem a Cristo, são verdadeiros filhos de Abraão, herdeiros dele segundo a promessa de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.