Atos 24
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NVT
1 Biícjĩh bóo téihya yeó jáap tʉ́ttimah, sacerdotewã ĩ maáh Ananías, bita judíowã maáta biícdih Cesarea tʉ́tchina ĩt ñʉʉn déi jʉibínap wʉt jĩ. Roma baácdih moón ĩ maáta ĩ wʉtatdih jéihni Tértulo wʉ̃t jʉmnibʉt ĩjeéh ãt jʉibínap wʉt jĩ. Tértulo judíowã ĩ naóh yacatdih naóh yapani pínah wʉt jĩ. Pánihna, Pablodih ĩ peéh chãjat pínah niijná, Maáh Félix pebhna ĩt waad jʉibínap wʉt jĩ.
1 Cinco dias depois, o sumo sacerdote Ananias chegou com alguns dos líderes do povo e um advogado chamado Tértulo para exporem ao governador sua causa contra Paulo.
2 Páant ĩ waád jʉibíát tʉ́ttimah, soldadowã Pablodih caanná ĩ ʉb waád jʉibínachah, Tértuloboó judíowã ĩ naóh yacatdih nin pah ãt niíj naóh yapanap wʉt jĩ:
2 Quando Paulo foi chamado, Tértulo apresentou as acusações: “Excelentíssimo Félix, o senhor tem proporcionado a nós, judeus, um longo período de paz e, com perspicácia, tem realizado reformas que muito nos beneficiam.
3 Pánihna, nihat jwĩ́ih tʉ́tchidih moón meemdíh bʉ́dí jwĩ wẽina caá.
3 Por todas essas coisas nós lhe somos extremamente gratos.
4 Meém jĩ́gah enni ma jʉmatdih jéihna, meemdíh maatápdih tac bʉʉgáát tʉ́ʉt páant jwĩ niijcán caá. Ma jéihyat pínah niijná, bainíjeh meemdíh jwĩ wéheíhna caá.
4 Contudo, não desejo tomar seu tempo, por isso peço sua atenção apenas por um momento.
5 Nin cã́acwãdih tʉbit ã tac bʉʉgána caá. Nihat baácboó ded pah bohénit, judíowãdih ĩ míic eníhcat chãjna caá ã chãjap. Jesús Nazaret tʉ́tchidih bóodih péenitdih waóhni caá.
5 Constatamos que este homem é um perturbador, que vive causando tumultos entre os judeus de todo o mundo. É o principal líder da seita conhecida como os Nazarenos.
6 Dioíh mʉʉná judíowã nihcannitdih nʉmah waadnít, caán mʉʉdíh ã yéejanap be. Páant ã chãjachah ennit, caandíh teona, jwĩ nʉowã ĩ wʉtatdih ã yap yohatji jíib jwĩ peéh chãjíhip yʉh be.
6 Quando o prendemos, estava tentando profanar o templo. Nós queríamos julgá-lo de acordo com nossa lei,
7 Obohjeéhtih, maáh Lisias ã́ih soldadowãdih nʉmah jʉ̃óhnit, caandíh jwiítdih ĩ dʉ́ʉc wáyap be.
7 mas Lísias, o comandante do regimento, usou de força e o tirou de nossas mãos,
8 Pánih dʉ́ʉc wáiniji ma pebhna jwiítdih ã naóh yacat tʉ́ʉtʉp be. Pablodih ʉʉ́bh joí enna, nihat jwĩ naóh yacat yoobópdih ã jʉmatdih meém ma jéihbipna caá, Tértulo Félixdih ãt niijíp wʉt yʉh jĩ.
8 e ordenou a nós, os acusadores, que nos apresentássemos perante o senhor. Nossas acusações poderão ser confirmadas quando o senhor interrogar Paulo pessoalmente”.
9 Ãjeéh jʉibínit judíowãbʉt Pablodih biíc yoobó Félixdih ĩt yee naóh yacap wʉt jĩ.
9 Os outros judeus concordaram e declararam ser verdadeiro o que Tértulo tinha dito.
10 Páant ĩ naóh yacat tʉ́ttimah, Félixboó Pablo ã naáwát pínah niijná, caandíh ãt jʉ́ʉt jã́hanap wʉt jĩ. Páant ã jʉ́ʉt jã́hanachah ennit, Pablo nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
10 Quando Paulo recebeu um sinal do governador para falar, disse: “Sei que o senhor tem julgado questões dos judeus há muitos anos e, portanto, apresento-lhe minha defesa de bom grado.
11 Doce yeó jáap jã́tihjeh Jerusalén tʉ́tchina Diosdih weñedih wã jʉibínap be. Bitadih ʉʉ́bh joiná, ma jéihbipna caá.
11 O senhor poderá verificar com facilidade que cheguei a Jerusalém não mais que doze dias atrás para adorar no templo.
12 Biíhdih wãpĩ́ jʉ̃ihcap be. Dioíh mʉʉdíh míic wáacnitdih wã míic jʉ̃ihñat tʉ́ʉtcap be. Judíowã ĩ míic wáacat mʉʉ́ diítna, tʉ́tchiboobʉ́t wã míic jʉ̃ihñat tʉ́ʉtcap be.
12 Meus acusadores não me encontraram discutindo com ninguém no templo, nem causando tumulto em nenhuma sinagoga, nem nas ruas da cidade.
13 Páant ĩ naóh yacachah yʉhna, bitadih ʉʉ́bh joí enna, ĩ yee naóh yacatdih meém ma jéihbipna caá.
13 Eles não podem provar as acusações que fazem contra mim.
14 Obohjeéhtih, bʉʉ meemdíh yoobópdih wã naóhna caá. Dios jwĩ nʉowãji ĩ wẽinidih weembʉ́t wãpĩ́ wẽina caá. Pánihna, Jesúsdih jepahna, weém Diosdih wã weñechah, ‘Mácah ã bohéna caá’, queét ĩpĩ́ niijná caá. Obohjeéhtih, wã bohéát mácah nihcan caá. Nihat Moisés ã wʉtatjidih jepahnit, nihat Dios naáwátdih naóh yapanit ĩ daacátjidihbʉt wãpĩ́ jepahna caá.
14 “Reconheço, porém, que sou seguidor do Caminho, que eles chamam de seita. Adoro o Deus de nossos antepassados e creio firmemente na lei judaica e em tudo que está escrito nos profetas.
15 Dios nihat wʉnnitdih ã jwʉ́ʉb booaat pínah yeó jáapdih wãpĩ́ pã́ina caá. Tʉ́initdih, yeejépwãdihbʉt biíc yoobó ã jwʉ́ʉb booabipna caá. Páant ã booaat pínahdih nihat judíowãbʉt biíc yoobó ĩpĩ́ pã́ina caá.
15 Tenho em Deus a mesma esperança destes homens, de que ele ressuscitará tanto os justos como os injustos.
16 Pánih pã́ina, tʉ́inijeh wãpĩ́ chãjna caá, ‘Caán tʉ́ini caá’, Dios weemdíh ã niiját pínah, cã́acwãbʉt biíc yoobó ĩ niiját pínah niijná.
16 Por isso, procuro sempre manter a consciência limpa diante de Deus e dos homens.
17 “Dawá jópchina biíh baácna jibniji wã déewã jĩ́gah náah jʉmnitdih dinerodih wʉ̃hat tʉ́ʉt niijná, Diosdihbʉt wẽi wʉ̃hat tʉ́ʉt niijná, Jerusalén tʉ́tchina wã jwʉ́ʉb jʉibínap be, páant mʉntih.
17 “Depois de estar ausente por vários anos, voltei a Jerusalém com dinheiro para ajudar meu povo e apresentar ofertas.
18 Pánihna, Diosdih wã wʉ̃hat pínah jã́tih, ‘Caán tʉ́ini caá’, Dios ã niíj enat pínah niijná, ded pah Moisés ã wʉtatjidih wã chãjap be. Páant wã chãjat tʉ́ttimah, Dioíh mʉʉ́ diítna jʉmna, caandíh wã wʉ̃hʉchah, bita judíowã Asia baácdih moón weemdíh ĩt enep tabe. Páant ĩ enechah, wãjeéh míic wáacnit wihcan, míic jʉ̃ihñatbʉt ã wihcap be.
18 Meus acusadores me viram no templo depois que completei minha cerimônia de purificação. Não havia multidão nenhuma ao meu redor e nenhum tumulto.
19 Pánihna, weém yeejép wã chãjatdih enna nihna, queét Asia baácdih moónboó ma pebhna naóh yacadih ĩ jʉ̃ʉ́wʉ́ naáh.
19 Só estavam ali alguns judeus da Ásia, e são eles que deveriam estar aqui diante do senhor para me acusar, se têm algo contra mim.
20 Jwĩ maáta wáac jʉinít, weemdíh ĩ ʉʉ́bh joí enechah, ded pah wã yéej chãjatjidih enna nihna, queétjeh naáwádih ĩ jʉ̃ʉ́wʉ́ naáh.
20 Pergunte a estes homens que aqui estão de que crimes o conselho dos líderes do povo me considerou culpado,
21 Nin pahjeh ĩ niijmí nacaá: ‘Pablo jwĩ míic wáacapboó jʉmnit, nin pah ã niíj ñaacáp jĩ: “Wʉnnitjidih Diosboó ã jwʉ́ʉb booaatdih jwĩpĩ́ páñatdih wã bohéátji jíib nemat mʉʉ́boó weemdíh ĩ nemat tʉ́ʉtʉp jĩ”, ã niíj ñaacáp jĩ’, queét ĩ niijmí nacaá”, Pablo Félixdih ãt niijíp wʉt jĩ.
21 exceto pela ocasião em que gritei: ‘Estou sendo julgado diante dos senhores porque creio na ressurreição dos mortos!’”.
22 Páant ã niijíchah joinít, Félix, Jesúíh doonádih jéihnit, ĩ naáwátdih ãt cádahat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pánih cádahat tʉ́ʉtnit, Pabloboodíh nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
22 Nesse momento, Félix, que tinha bastante conhecimento sobre o Caminho, interrompeu a audiência e disse: “Esperem até Lísias, o comandante do regimento, chegar. Então decidirei o caso de vocês”.
23 Páant niíj péanit, Pablodih ʉb jʉ̃óhni soldadowã ĩ maáhdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ: “Maátaíh mʉʉná jwʉ́ʉb ʉb bejna, míih soldadowã caandíh ĩ tʉ́i wapa naáh. Obohjeéhtih, ã náahat pah ã chãja naáh. Det ã chéenwãbʉt caandíh teo wáacadih ĩ jʉyʉ́ naáh”, ãt niijíp wʉt jĩ.
23 Ordenou que um oficial mantivesse Paulo sob custódia, mas lhe deu certa liberdade e permitiu que seus amigos o visitassem e providenciassem aquilo de que ele precisava.
24 Daocánni yeó jáap tʉ́ttimah, Félix ãjeéh bóli Drusilajĩh ĩ míic wáacat tólihna ãt jʉibínap wʉt jĩ. Drusila judío wili wʉt jĩ. Pánih jʉibínit, Jesúíh doonádih joííhna, Pablodih ãt bid bojop wʉt jĩ.
24 Alguns dias depois, Félix voltou com sua esposa, Drusila, que era judia. Mandou chamar Paulo, e os dois ouviram enquanto ele lhes falava a respeito da fé em Cristo Jesus.
25 Páant ã bid bojochah, Pablo queétdih nin pah ãt niíj naóh bohénap wʉt jĩ: “Bitadih tʉ́i chãjat caá náahap. Yéej chãjat jenah joyátdih yap yohat caá náahap. Cã́acwã yeejép ĩ chãjatjidih Dios bʉ́dí ã peéh chãjbipna caá”, queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
25 Quando Paulo passou a falar da justiça divina, do domínio próprio e do dia do juízo que estava por vir, Félix teve medo e disse: “Pode ir, por enquanto. Quando for mais conveniente, mandarei chamá-lo outra vez”.
26 Pablo ã míic jíib chãj bacat pínah dinerodihbʉt Félix ãt bidip wʉt jĩ. Pánih bidnit, dawá láa Pablodih míic wéheat tʉ́ʉt niijná, Félix ã pebhna ãt jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
26 Félix também esperava que Paulo lhe oferecesse dinheiro, de modo que mandava buscá-lo com frequência e conversava com ele.
27 Obohjeéhtih, chéne jópchi tʉ́ttimah, Félix maáh jʉmni ãt bacap wʉt jĩ. Pánihna, judíowãdih weñaíhna, Félix Pablodih nemat mʉʉ́boojéh ãt cádahap wʉt jĩ. Porcio Festo wʉ̃t jʉmni ãt jwʉ́ʉb tʉ́ʉt nʉʉ́m maáh waadáp wʉt jĩ.
27 Assim se passaram dois anos, e Félix foi sucedido por Pórcio Festo. E, uma vez que Félix desejava obter a simpatia dos judeus, manteve Paulo na prisão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 24, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.