Atos 22
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NVT
1 “Yeéb wã déewãá, yeéb behnitbʉt ñi joyoó. Ded pah wã chãjatji yeebdíh wã naáwát tʉ́ʉt caá”, Pablo ã niijíp jĩ.
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 Pablo ĩ́ih wéheatjĩh ã naáwáchah joinít, laihcanjeh ĩ joi ñʉ́hʉp jĩ. Pánihna, Pablo nin pah queétdih ã niíj naóh yoobánap jĩ:
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 “Weembʉ́t judío mʉn tigaá. Tarso tʉ́tchidih wãt cã́ac jʉmʉp jĩ. Obohjeéhtih, Cilicia baácdih bóo yʉhna, nin Jerusalén tʉ́tchidih wã behep jĩ. Nihat Dios naáwátdih, Moisés ã wʉtatjidih, jwĩ nʉowã ĩ naáwátjidihbʉt Gamaliel weemdíh ã bohénap jĩ. Nihat Dios ã wʉtat pah, yeéb ñi chãjat pahjeh mʉntih, weembʉ́t wãpĩ́ chãjap jĩ.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 Pánihna, Jesúsdih jepahnitdih eníhcan, queétdih mao ñʉʉ́n péena, queétdih bʉ́dí pohba wã moh yéejanap jĩ. Queétdih ñʉʉ́n teo chéonit, neoná, yaádhdihbʉt nemat mʉʉ́boó wãpĩ́ nemat tʉ́ʉtʉp jĩ. Bitadihbʉt wãpĩ́ mao yohat tʉ́ʉtʉp jĩ.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 Pánihna, jwĩ́ih sacerdotewã ĩ maáh, nihat bita jwĩ maátabʉt páant wã naáwát pah mʉntih queétbʉt biíc yoobó ĩ naóhbipna caá. Queét jĩí Damasco tʉ́tchidih jʉmnit judíowã ĩ maátadih wã jʉ́ʉtat pínah papélah nʉ́odih weemdíh ĩ daác wʉ̃hʉp jĩ. Pánihna, caán nʉ́odih ʉbnit, caánboó jʉmnit Jesúíhwãdih chéonit, wã ʉb jwʉ́ʉb jʉ̃ʉ́wʉ́chah, queétdih ĩ peéh chãjat pínah niijná, Damasco tʉ́tchina jwĩ bejep jĩ.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 “Damasco tʉ́tchina tóah jʉibínachah, yeó jáap tac yoób, báadhdajeh wẽpép yeh iigát weemdíh ã yeh iíg jã́hanap jĩ.
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 Caandíh en wʉ́hi bejnit, baácboó wã bʉʉgʉ́p jĩ. Pánih bʉʉgnít, wéheatdih wã joyóchah, weemdíh nin pah ãí niijíp jĩ: ‘¡Saulo, Saulo! ¿Dépanih tigaá weemdíh ma mawíh ñʉʉ́n pée?’ ã niijíp jĩ.
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Páant ã niijíchah joinít, nin pah wã niíj jepahap jĩ: ‘¿Maá, meém déhe tigaá?’ wã niijíp jĩ. ‘Weém Jesús Nazaret tʉ́tchidih bóo ma mawíh ñʉʉ́n péeni caá’, weemdíh ã niíj jepahap jĩ.
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 Wã pej jʉmnit caán yeh iigátdihjeh ĩt enep wʉt jĩ. Obohjeéhtih, weemdíh ã wéheatboodíh ĩt joicáp wʉt jĩ.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Pánihna, nin pah wã jwʉ́ʉb niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ: ‘¿Maá, ded pah wã chãjatdih tigaá ma náah?’ Jesúsdih wã niijíp jĩ. ‘Ma ñah ñʉhʉʉ́. Damasco tʉ́tchiboó ma waad béjeé. Caanjĩ́h ma jʉmʉchah, ded pah ma chãjat pínahdih meemdíh naóhni ma pebhna ã jʉibíbipna caá’, Jesús weemdíh ã niijíp jĩ.
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 Pánihna, caán wẽpép yeh iigátdih enniji wã jéih encah, wã pej jʉmnit weemdíh téihyamant wáinit, Damasco tʉ́tchina ĩ ʉb bejep jĩ.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 “Caanjĩ́h biíc newé Ananías wʉ̃t jʉmni ãt jʉmʉp tajĩ. Caán Diosdih tʉ́i wẽi ʉʉ́bhni, nihat Moisés ã wʉtatjidih tʉ́i chãjni, caanjĩ́h moón judíowã caandíh ĩ tʉ́i wẽi enni tajĩ.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 Pánihna, wã pebhna jʉí ñʉhnit, caán Ananías nin pah weemdíh ãí niijíp jĩ. ‘Wã dée Saulo, bʉʉ ma jwʉ́ʉb enbipna caá, páant mʉntih’, ã niijíp jĩ. Páant ã niijíchahjeh, jwʉ́ʉb ennit, caandíh wã enep jĩ.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Nin pah Ananías weemdíh ã jwʉ́ʉb niijíp jĩ: ‘Jwĩ nʉowã ĩ wẽini Dios ded pah meemdíh ã náah yacat pínahdih ma jéihyat pínah, Jesús tʉ́ini yoobátdih ma enat pínah, caandíh ma joyát pínahdihbʉt, meemdíh ãt ñíwip taga.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 Meémboó ã́ih doonádih nihat cã́acwãdih bohéna, ma enatjidih ma joyátjidihbʉt ma naóhbipna caá.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 Pánihna, ¿dedédih pã́i jwʉh tigaá ma chãj? ¡Ma ñah ñʉhʉʉ́! Ma yéejatdih cádahnit, Jesúsdih jepahni jʉmna, ma daabáát tʉ́ʉtʉ́’, Ananías weemdíh ã niijíp jĩ.
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 “Tʉ́ttimah, nin Jerusalén tʉ́tchina jwʉ́ʉb jʉinít, Dioíh mʉʉná ʉʉ́bʉ́dih wã bejep jĩ. Páant wã ʉʉ́bát pónih, jáana yʉhna, oo jʉ́mat pah Jesúsdih wã enep jĩ.
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 Páant wã enechah, nin pah weemdíh ã niijíp jĩ: ‘Nin Jerusalén tʉ́tchidih moón wĩ́ih doonádih ma naáwáchah, ĩ joííhcan niít. Páant ĩ joííhcah, nin tʉ́tchimant waícanjeh ma bac bejeé’, Jesús ã niijíp jĩ.
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 Páant ã niijíchah joiná yʉhna, nin pah wã jwʉ́ʉb niíj jepahap jĩ: ‘Maá, jã́tih weém wã déewã ĩ míic wáacat mʉʉnádih waadnít, míihwãdih nemat mʉʉ́boó nemíhna, wã mawíh ñʉʉ́n péeatdih nihat queétjeh ĩ jéihna caá.
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 Bita Estebandih ĩ mawachah, wẽi ennit, maonitíh jih ĩ dʉwát chóonadih wã páñap jĩ. Páant wã chãjatjidih jéihnit, weemdíh yeejép ĩ chãjcan niít’, Jesúsdih wã niijíp jĩ.
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 ‘Weemjéh tigaá meemdíh wã wahap, yʉʉ́p bóo baácnadih moón judíowã nihcannitdih wĩ́ih tʉ́ini doonádih ma naáwát pínah niijná. Pánihna, bʉʉ weemdíh jepahnit, ma bejeé’, Jesús weemdíh ã niijíp jĩ”, Pablo queét íijnitdih ã niijíp jĩ.
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 Páant ã niijíchah joinít, judíowã nihcannitdih ã naáwátji peéh joííhcan, nin pah ĩ niíj ñaacáp jĩ: “¡Caandíh ñi mao yohoó! ¡Caandíh ñi mao yohoó! ¡Nin baácboó ã jʉmʉchah, ã tʉ́ican caá! ¡Caandíh mao yohatjeh caá náahap!” ĩ niíj ñaacáp jĩ.
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Nihat cã́acwã bʉ́dí ĩ ñaacáp jĩ. Pánih ñaácnit, tʉbit ĩ íijatdih jʉ́ʉtna, biquína jih ĩ dʉwát chóodih ĩ tóo dʉg yohochah, bitaboó baácdih jʉ́init, ĩ waáh yoh ñahanap jĩ.
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 Páant ĩ chãjachah ennit, soldadowã ĩ maáh ĩ́ih mʉʉ́ diítboó Pablodih ã ʉb waad béjat tʉ́ʉtʉp jĩ. Caanná waád jʉibínit, Pablo yoobópdih ã naáwát pínah niijná, nʉñʉ́p chóo tõpnajĩh caandíh ãt pʉñat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Judío wéheatdih beh joicán, “¿Dedé peéh tigaá cã́acwã caandíh ĩ jʉ̃ih?” ãt niíj jéihíhip wʉt jĩ.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 Ĩ maáh páant ã niijíchah joinít, ĩ pʉñat pínah jã́tih soldadowã Pablodih ĩt chéo dodhdop wʉt jĩ. Obohjeéhtih, Pablo ã pebh ñʉhni nʉmp jʉmni soldado maáhdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Páant ã niijíchah joinít, caán nʉmp jʉmni maáh ã maáh pebhna jʉibínit, nin pah caandíh ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 Páant ã niijíchah joinít, ã maáhboó Pablo pebhna jʉibínit,
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 —Weémboó Roma baácdih bóo jʉmíhna, queét maátadih bʉ́dí dinero wã wʉ̃hʉp jĩ, soldado maáh Pablodih ãt niijíp wʉt jĩ.
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Páant ã niijíchah joinítjeh, ĩ maáh, caandíh pʉ̃iíhnit soldadowãbʉt ĩt doo jwʉ́ʉb ñʉhʉp wʉt jĩ. Pablo Roma baácdih bóo ã jʉmʉchah yʉhna, ã chéwat tʉ́ʉtatji peéh bʉ́dí ãt ʉ́ʉmʉp wʉt jĩ.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 Ded pah Pablodih judíowã tʉbit ĩ jʉ̃ihñatdih soldadowã ĩ maáh yoobát páantjeh ãt jéihíhip wʉt jĩ. Pánihna, cheibit nihat sacerdotewã ĩ maátadih, judíowã ĩ maátadih yʉh bʉca ãt míic wáacat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pablodih ʉb jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtnit, nihat wáac jʉinít pebhna ãt ʉb waad béjat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.