Atos 22
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NAA
1 “Yeéb wã déewãá, yeéb behnitbʉt ñi joyoó. Ded pah wã chãjatji yeebdíh wã naáwát tʉ́ʉt caá”, Pablo ã niijíp jĩ.
1 — Irmãos e pais, escutem agora o que tenho a dizer em minha defesa.
2 Pablo ĩ́ih wéheatjĩh ã naáwáchah joinít, laihcanjeh ĩ joi ñʉ́hʉp jĩ. Pánihna, Pablo nin pah queétdih ã niíj naóh yoobánap jĩ:
2 Quando ouviram que Paulo lhes falava em língua hebraica, fizeram mais silêncio ainda. Paulo continuou:
3 “Weembʉ́t judío mʉn tigaá. Tarso tʉ́tchidih wãt cã́ac jʉmʉp jĩ. Obohjeéhtih, Cilicia baácdih bóo yʉhna, nin Jerusalén tʉ́tchidih wã behep jĩ. Nihat Dios naáwátdih, Moisés ã wʉtatjidih, jwĩ nʉowã ĩ naáwátjidihbʉt Gamaliel weemdíh ã bohénap jĩ. Nihat Dios ã wʉtat pah, yeéb ñi chãjat pahjeh mʉntih, weembʉ́t wãpĩ́ chãjap jĩ.
3 — Eu sou judeu, nasci em Tarso da Cilícia, mas fui criado nesta cidade e aqui fui instruído aos pés de Gamaliel, segundo o rigor da Lei de nossos antepassados, sendo zeloso para com Deus, assim como todos vocês o são no dia de hoje.
4 Pánihna, Jesúsdih jepahnitdih eníhcan, queétdih mao ñʉʉ́n péena, queétdih bʉ́dí pohba wã moh yéejanap jĩ. Queétdih ñʉʉ́n teo chéonit, neoná, yaádhdihbʉt nemat mʉʉ́boó wãpĩ́ nemat tʉ́ʉtʉp jĩ. Bitadihbʉt wãpĩ́ mao yohat tʉ́ʉtʉp jĩ.
4 Persegui este Caminho até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na cadeia.
5 Pánihna, jwĩ́ih sacerdotewã ĩ maáh, nihat bita jwĩ maátabʉt páant wã naáwát pah mʉntih queétbʉt biíc yoobó ĩ naóhbipna caá. Queét jĩí Damasco tʉ́tchidih jʉmnit judíowã ĩ maátadih wã jʉ́ʉtat pínah papélah nʉ́odih weemdíh ĩ daác wʉ̃hʉp jĩ. Pánihna, caán nʉ́odih ʉbnit, caánboó jʉmnit Jesúíhwãdih chéonit, wã ʉb jwʉ́ʉb jʉ̃ʉ́wʉ́chah, queétdih ĩ peéh chãjat pínah niijná, Damasco tʉ́tchina jwĩ bejep jĩ.
5 Disto são testemunhas o sumo sacerdote e todos os anciãos. Deles eu recebi cartas para os irmãos judeus de Damasco, e fui até lá para trazer amarrados a Jerusalém os que também lá estivessem, para serem punidos.
6 “Damasco tʉ́tchina tóah jʉibínachah, yeó jáap tac yoób, báadhdajeh wẽpép yeh iigát weemdíh ã yeh iíg jã́hanap jĩ.
6 — Ora, aconteceu que, enquanto eu viajava, já perto de Damasco, quase ao meio-dia, repentinamente, uma grande luz do céu brilhou ao redor de mim.
7 Caandíh en wʉ́hi bejnit, baácboó wã bʉʉgʉ́p jĩ. Pánih bʉʉgnít, wéheatdih wã joyóchah, weemdíh nin pah ãí niijíp jĩ: ‘¡Saulo, Saulo! ¿Dépanih tigaá weemdíh ma mawíh ñʉʉ́n pée?’ ã niijíp jĩ.
7 Então caí por terra, ouvindo uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Páant ã niijíchah joinít, nin pah wã niíj jepahap jĩ: ‘¿Maá, meém déhe tigaá?’ wã niijíp jĩ. ‘Weém Jesús Nazaret tʉ́tchidih bóo ma mawíh ñʉʉ́n péeni caá’, weemdíh ã niíj jepahap jĩ.
8 Perguntei: “Senhor, quem é você?” Ao que me respondeu: “Eu sou Jesus, o Nazareno, a quem você persegue.”
9 Wã pej jʉmnit caán yeh iigátdihjeh ĩt enep wʉt jĩ. Obohjeéhtih, weemdíh ã wéheatboodíh ĩt joicáp wʉt jĩ.
9 — Os que estavam comigo viram a luz, sem, contudo, perceber o sentido da voz de quem falava comigo.
10 Pánihna, nin pah wã jwʉ́ʉb niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ: ‘¿Maá, ded pah wã chãjatdih tigaá ma náah?’ Jesúsdih wã niijíp jĩ. ‘Ma ñah ñʉhʉʉ́. Damasco tʉ́tchiboó ma waad béjeé. Caanjĩ́h ma jʉmʉchah, ded pah ma chãjat pínahdih meemdíh naóhni ma pebhna ã jʉibíbipna caá’, Jesús weemdíh ã niijíp jĩ.
10 Então perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” E o Senhor me disse: “Levante-se, entre em Damasco, onde lhe dirão tudo o que você precisa fazer.”
11 Pánihna, caán wẽpép yeh iigátdih enniji wã jéih encah, wã pej jʉmnit weemdíh téihyamant wáinit, Damasco tʉ́tchina ĩ ʉb bejep jĩ.
11 Tendo ficado cego por causa da intensidade daquela luz, guiado pela mão dos que estavam comigo, cheguei a Damasco.
12 “Caanjĩ́h biíc newé Ananías wʉ̃t jʉmni ãt jʉmʉp tajĩ. Caán Diosdih tʉ́i wẽi ʉʉ́bhni, nihat Moisés ã wʉtatjidih tʉ́i chãjni, caanjĩ́h moón judíowã caandíh ĩ tʉ́i wẽi enni tajĩ.
12 — Um homem chamado Ananias, piedoso conforme a Lei, tendo bom testemunho de todos os judeus que ali moravam,
13 Pánihna, wã pebhna jʉí ñʉhnit, caán Ananías nin pah weemdíh ãí niijíp jĩ. ‘Wã dée Saulo, bʉʉ ma jwʉ́ʉb enbipna caá, páant mʉntih’, ã niijíp jĩ. Páant ã niijíchahjeh, jwʉ́ʉb ennit, caandíh wã enep jĩ.
13 veio procurar-me e, chegando perto de mim, disse: “Irmão Saulo, recupere a visão!” Nessa mesma hora, recuperei a visão e olhei para ele.
14 Nin pah Ananías weemdíh ã jwʉ́ʉb niijíp jĩ: ‘Jwĩ nʉowã ĩ wẽini Dios ded pah meemdíh ã náah yacat pínahdih ma jéihyat pínah, Jesús tʉ́ini yoobátdih ma enat pínah, caandíh ma joyát pínahdihbʉt, meemdíh ãt ñíwip taga.
14 Então ele disse: “O Deus de nossos pais escolheu você de antemão para conhecer a vontade dele, ver o Justo e ouvir a voz dele.
15 Meémboó ã́ih doonádih nihat cã́acwãdih bohéna, ma enatjidih ma joyátjidihbʉt ma naóhbipna caá.
15 Porque você terá de ser testemunha dele diante de todos, anunciando as coisas que você tem visto e ouvido.
16 Pánihna, ¿dedédih pã́i jwʉh tigaá ma chãj? ¡Ma ñah ñʉhʉʉ́! Ma yéejatdih cádahnit, Jesúsdih jepahni jʉmna, ma daabáát tʉ́ʉtʉ́’, Ananías weemdíh ã niijíp jĩ.
16 E agora, o que está esperando? Levante-se, receba o batismo e lave os seus pecados, invocando o nome dele.”
17 “Tʉ́ttimah, nin Jerusalén tʉ́tchina jwʉ́ʉb jʉinít, Dioíh mʉʉná ʉʉ́bʉ́dih wã bejep jĩ. Páant wã ʉʉ́bát pónih, jáana yʉhna, oo jʉ́mat pah Jesúsdih wã enep jĩ.
17 — Quando voltei para Jerusalém, enquanto orava no templo, sobreveio-me um êxtase,
18 Páant wã enechah, nin pah weemdíh ã niijíp jĩ: ‘Nin Jerusalén tʉ́tchidih moón wĩ́ih doonádih ma naáwáchah, ĩ joííhcan niít. Páant ĩ joííhcah, nin tʉ́tchimant waícanjeh ma bac bejeé’, Jesús ã niijíp jĩ.
18 e vi o Senhor. Ele me disse: “Ande logo e saia imediatamente de Jerusalém, porque não aceitarão o seu testemunho a meu respeito.”
19 Páant ã niijíchah joiná yʉhna, nin pah wã jwʉ́ʉb niíj jepahap jĩ: ‘Maá, jã́tih weém wã déewã ĩ míic wáacat mʉʉnádih waadnít, míihwãdih nemat mʉʉ́boó nemíhna, wã mawíh ñʉʉ́n péeatdih nihat queétjeh ĩ jéihna caá.
19 Eu respondi: “Senhor, eles bem sabem que eu ia de sinagoga em sinagoga, prendendo e açoitando os que criam em ti.
20 Bita Estebandih ĩ mawachah, wẽi ennit, maonitíh jih ĩ dʉwát chóonadih wã páñap jĩ. Páant wã chãjatjidih jéihnit, weemdíh yeejép ĩ chãjcan niít’, Jesúsdih wã niijíp jĩ.
20 Quando se derramava o sangue de Estêvão, tua testemunha, eu também estava presente, consentia nisso e até guardei as capas dos que o matavam.”
21 ‘Weemjéh tigaá meemdíh wã wahap, yʉʉ́p bóo baácnadih moón judíowã nihcannitdih wĩ́ih tʉ́ini doonádih ma naáwát pínah niijná. Pánihna, bʉʉ weemdíh jepahnit, ma bejeé’, Jesús weemdíh ã niijíp jĩ”, Pablo queét íijnitdih ã niijíp jĩ.
21 Mas ele me disse: “Vá, porque eu o enviarei para longe, aos gentios.”
22 Páant ã niijíchah joinít, judíowã nihcannitdih ã naáwátji peéh joííhcan, nin pah ĩ niíj ñaacáp jĩ: “¡Caandíh ñi mao yohoó! ¡Caandíh ñi mao yohoó! ¡Nin baácboó ã jʉmʉchah, ã tʉ́ican caá! ¡Caandíh mao yohatjeh caá náahap!” ĩ niíj ñaacáp jĩ.
22 Até este ponto a multidão ficou ouvindo. Mas, quando Paulo disse isso, começaram a gritar bem alto: — Fora com ele! Mate-o, porque ele não merece viver!
23 Nihat cã́acwã bʉ́dí ĩ ñaacáp jĩ. Pánih ñaácnit, tʉbit ĩ íijatdih jʉ́ʉtna, biquína jih ĩ dʉwát chóodih ĩ tóo dʉg yohochah, bitaboó baácdih jʉ́init, ĩ waáh yoh ñahanap jĩ.
23 Enquanto eles gritavam, tiravam as suas capas e jogavam poeira para o ar,
24 Páant ĩ chãjachah ennit, soldadowã ĩ maáh ĩ́ih mʉʉ́ diítboó Pablodih ã ʉb waad béjat tʉ́ʉtʉp jĩ. Caanná waád jʉibínit, Pablo yoobópdih ã naáwát pínah niijná, nʉñʉ́p chóo tõpnajĩh caandíh ãt pʉñat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Judío wéheatdih beh joicán, “¿Dedé peéh tigaá cã́acwã caandíh ĩ jʉ̃ih?” ãt niíj jéihíhip wʉt jĩ.
24 o comandante ordenou que Paulo fosse recolhido à fortaleza e que, sob açoite, fosse interrogado para saber por que motivo estavam gritando assim contra ele.
25 Ĩ maáh páant ã niijíchah joinít, ĩ pʉñat pínah jã́tih soldadowã Pablodih ĩt chéo dodhdop wʉt jĩ. Obohjeéhtih, Pablo ã pebh ñʉhni nʉmp jʉmni soldado maáhdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
25 Quando o estavam amarrando com correias, Paulo perguntou ao centurião que ali estava: — Será que vocês têm o direito de açoitar um cidadão romano, sem que ele tenha sido condenado?
26 Páant ã niijíchah joinít, caán nʉmp jʉmni maáh ã maáh pebhna jʉibínit, nin pah caandíh ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
26 Ouvindo isto, o centurião procurou o comandante e lhe disse: — Que é isso que o senhor está prestes a fazer? Saiba que aquele homem é cidadão romano.
27 Páant ã niijíchah joinít, ã maáhboó Pablo pebhna jʉibínit,
27 Então o comandante veio e perguntou a Paulo: — Diga-me uma coisa: você é romano? Paulo respondeu: — Sou.
28 —Weémboó Roma baácdih bóo jʉmíhna, queét maátadih bʉ́dí dinero wã wʉ̃hʉp jĩ, soldado maáh Pablodih ãt niijíp wʉt jĩ.
28 E o comandante disse: — Eu tive de gastar muito dinheiro para conseguir essa cidadania. Ao que Paulo respondeu: — Pois eu a tenho de nascença.
29 Páant ã niijíchah joinítjeh, ĩ maáh, caandíh pʉ̃iíhnit soldadowãbʉt ĩt doo jwʉ́ʉb ñʉhʉp wʉt jĩ. Pablo Roma baácdih bóo ã jʉmʉchah yʉhna, ã chéwat tʉ́ʉtatji peéh bʉ́dí ãt ʉ́ʉmʉp wʉt jĩ.
29 Imediatamente se afastaram os que iam interrogá-lo com açoites. O próprio comandante ficou com medo quando soube que Paulo era romano, porque tinha mandado amarrá-lo.
30 Ded pah Pablodih judíowã tʉbit ĩ jʉ̃ihñatdih soldadowã ĩ maáh yoobát páantjeh ãt jéihíhip wʉt jĩ. Pánihna, cheibit nihat sacerdotewã ĩ maátadih, judíowã ĩ maátadih yʉh bʉca ãt míic wáacat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pablodih ʉb jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtnit, nihat wáac jʉinít pebhna ãt ʉb waad béjat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
30 No dia seguinte, querendo certificar-se dos motivos por que Paulo vinha sendo acusado pelos judeus, o comandante o soltou e ordenou que se reunissem os principais sacerdotes e todo o Sinédrio. E, mandando trazer Paulo, apresentou-o diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.