Atos 21

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Mileto tʉ́tchimant bejna, Jesúíhwã maáta Éfeso tʉ́tchimant jʉinítjidih “Jwĩ bejna caá”, niijnít, johlitjĩh bejni jãáj chóodih waadnít, Cos wʉ̃t jʉmni quewaboó jwĩ chʉ́ʉh jʉibínap jĩ. Pánih jʉibínitji daanimant bóo yeó jáapdih Rodas wʉ̃t jʉmni quewadih chʉ́ʉh jʉibí, yap bejnit, Pátara wʉ̃t jʉmni tʉ́tchidih jwĩ jʉibínap jĩ.
1 Depois de nos despedirmos, navegamos em direção à ilha de Cós. No dia seguinte, chegamos a Rodes e, então, a Pátara.
2 Pátara tʉ́tchidih jʉibínitji Fenicia baácboó bejni pínah jãáj chóodih jwĩ bid jʉyʉ́p jĩ. Pánihna, caán chóodih waadnít, caanná jwĩ bejep jĩ.
2 Ali, embarcamos num navio que partia para a Fenícia.
3 Pánih bejna, Chipre wʉ̃t jʉmni quewa wáyámant bóo bʉwámant ã jígohochah, en yap bejnit, Siria baácdih Tiro wʉ̃t jʉmni tʉ́tchina jwĩ chʉ́ʉh jʉibínap jĩ. Pánih chʉ́ʉh jʉibínit, bií déedih ĩ ʉb aabánachah, caanjĩ́h jwĩ chão jwʉ́hʉp jĩ.
3 Avistamos a ilha de Chipre, passamos por ela à nossa esquerda e aportamos em Tiro, na Síria, onde o navio deixaria sua carga.
4 Páant ĩ aabáát pónih, jwiítboó tʉ́tchi tacna bejnit, Jesúíhwãdih jwĩ jwãááp jĩ. Pánih jwãáhnit, biíc semana ĩjeéh jwĩ chão jwʉ́ʉhʉp jĩ. Pablo ded pah Jerusalén tʉ́tchiboó ã yapat pínahdih Tʉ́ini Espíritu queétdih ãt jéihyanap tajĩ. Pánihna, “Jerusalénna ma bejca bojoó”, caandíh ĩ niijíp yʉh jĩ.
4 No desembarque, encontramos os discípulos que ali viviam e ficamos com eles por uma semana. Pelo Espírito, eles advertiam Paulo de que não fosse a Jerusalém.
5 Obohjeéhtih, queétdih jepahcan, jwĩ bejat pínah yeó jáapdih tʉ́tchimant jwĩ jwʉ́ʉb dei bejep jĩ, páant mʉntih. Nihat Jesúíhwã, ĩ weha mána yaádhjĩh, ĩ wehjĩhbʉt jwiítdih bʉ́dí mʉj jwẽ́ejdih bóo jẽ́lit óon coahna ĩ pej jʉm dei bejep jĩ. Pánihna, nihat óon jʉmʉpboó dei jʉibínit, bódicha caj yoh ñajnit, Diosdih biícdih jwĩ ʉʉ́bʉ́p jĩ.
5 Ao fim de nosso tempo ali, voltamos ao navio, e toda a congregação, incluindo mulheres e crianças, saiu da cidade e nos acompanhou até a praia. Ali nos ajoelhamos, oramos
6 Pánih ʉʉ́bh péanit, “Jwĩ bejna caá”, niijnít, queétdih pin teo péanit, jwĩ jʉ̃óhniji jãáj chóodihjeh mʉntih jwĩ jwʉ́ʉb waadáp jĩ. Jwĩ jwʉ́ʉb waadáchah en péanit, Jesúíhwã ĩ́ih mʉʉná ĩ jwʉ́ʉb aab béjep jĩ.
6 e nos despedimos. Então subimos a bordo, e eles voltaram para casa.
7 Pánihna, Tiro tʉ́tchimant bej, Tolemaida wʉ̃t jʉmni tʉ́tchina jwĩ chʉ́ʉh jʉibínap jĩ. Caanná chʉ́ʉh jʉibínit, Jesúíhwãdih jwãáhnit, mʉj teo, biíc yeó jáap ĩjeéh jwĩ chão jwʉ́hʉp jĩ.
7 Depois que partimos de Tiro, chegamos a Ptolemaida, onde saudamos os irmãos e passamos um dia.
8 Cheibit caán tʉ́tchimant bej, Cesarea tʉ́tchina aáb jʉibínit, Felipe pebhboó jwĩ jʉibínap jĩ. Caán Felipe Jesúíh tʉ́ini doonádih wẽp naóhni ã jʉmʉp jĩ. Jerusalén tʉ́tchiboó Jesús ã naáwát tʉ́ʉtnitdih teo wáacnit pínah siete neonádih ĩ ñío láa, Felipedihbʉt ĩt ñíwip wʉt jĩ.
8 No dia seguinte, prosseguimos para Cesareia e nos hospedamos na casa de Filipe, o evangelista, um dos sete que tinham servido na igreja em Jerusalém.
9 Ã weh yatá chénena míic yaádh, áa wihcannit, Dios naáwátdih naóh yapanit ĩt jʉmʉp jĩ.
9 Ele tinha quatro filhas solteiras que profetizavam.
10 Ĩjeéh daocánni yeó jáap jwĩ jʉm jwʉhʉchah, Agaboboó Judea baácmant jʉ̃óhni ã dei jʉyʉ́p jĩ.
10 Muitos dias depois, chegou da Judeia um profeta chamado Ágabo.
11 Pánihna, jwĩ pebhna jʉinít, Pabloíh jʉyáát tõpdih ʉbnit, caan tṍpjĩh ã́ih téihya ã́ih jítchadihbʉt ã míic chéwep jĩ.
11 Ele veio ao nosso encontro, tomou o cinto de Paulo e com ele amarrou os próprios pés e as mãos. Em seguida, disse: “O Espírito Santo declara: ‘Assim o dono deste cinto será amarrado pelos judeus, em Jerusalém, e entregue aos gentios’”.
12 Páant ã niijíchah joinít, “Jerusalén tʉ́tchina ma bejca bojoó”, jwiít nihat Pablodih jwĩ wẽp niijíp yʉh jĩ.
12 Ao ouvir isso, nós e os irmãos dali suplicamos a Paulo que não fosse a Jerusalém.
13 Obohjeéhtih, Pabloboó jwiítdih nin pah ã niijíp jĩ:
13 Ele, porém, disse: “Por que todo esse choro? Assim vocês me partem o coração! Estou pronto não apenas para ser preso em Jerusalém, mas para morrer pelo Senhor Jesus”.
14 Páant jwĩ naáwáchah yʉhna, Pablo ã jepahcah ennit, jwĩ cádahap jĩ.
14 Quando ficou evidente que não conseguiríamos fazê-lo mudar de ideia, desistimos e dissemos: “Que seja feita a vontade do Senhor”.
15 Tʉ́ttimah, jwĩ́ih bií déedih jwʉ́ʉb ámoh péanit, Jerusalén tʉ́tchina jwĩ aab béjep jĩ.
15 Depois disso, arrumamos nossas coisas e partimos para Jerusalém.
16 Bita Cesarea tʉ́tchidih moón Jesúíhwãbʉt jwiítdih pej jʉm bejnit, Mnasón wʉ̃t jʉmni pebhna jwiítdih ĩ nʉmah jʉibínap jĩ. Mnasón Chipre quewadih bóo jonjeh Jesúsdih jepahni ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Pánihna, ã pebh jwĩ jʉmʉp jĩ.
16 Alguns discípulos de Cesareia nos acompanharam e nos levaram à casa de Mnasom, nascido em Chipre e um dos primeiros discípulos.
17 Jerusalén tʉ́tchina jwĩ jʉibínachah, Jesúíhwã wẽinit, jwiítdih ĩ jwãáh mʉj tewep jĩ.
17 Quando chegamos a Jerusalém, os irmãos nos deram calorosas boas-vindas.
18 Biíh yeó jáap Santiago pebhna Pablojĩh enedih jwĩ bejep jĩ. Nihat Jesúíhwãdih waóhnit ã pebh jʉibínit, ĩt páñap tajĩ.
18 No dia seguinte, Paulo foi conosco a um encontro com Tiago, e todos os presbíteros da igreja de Jerusalém estavam presentes.
19 Pánihna, Pablodih ĩ mʉj teo péanachah, judíowã nihcannitjeéh jʉm láa, Dios caandíh ded pah ã chãjat tʉ́ʉtatjidih Pablo queétdih ã naóh beedánap jĩ.
19 Depois que Paulo os cumprimentou, relatou em detalhes o que Deus havia realizado entre os gentios por meio de seu ministério.
20 Páant ã naáwáchah joinít, nihat biícdih Diosdih bʉ́dí ĩ weñep jĩ. Tʉ́ttimah, Pablodih nin pah ĩ niíj naáwáp jĩ:
20 Quando ouviram isso, louvaram a Deus e disseram: “Você sabe, irmão, quantos milhares de judeus também creram, e todos eles seguem à risca a lei de Moisés.
21 Pánihna, bita nih yáanit, nin pah queétdih ĩt niíj naáwáp wʉt be. ‘Pablo judíowãdih bohéna, Moisés ã wʉtatjidih ãt jepahat tʉ́ʉtcap wʉt be. Judíowãdih ĩ wehdih quehli nah yapat chóodih ãt bóodat tʉ́ʉtcap wʉt be. Jwĩ nʉowãji ded pah ĩ chãjatjidih ãt chãjat tʉ́ʉtcap wʉt be’, ĩt niijíp wʉt be.
21 Mas eles foram informados de que você ensina todos os judeus que vivem entre os gentios a abandonarem a lei de Moisés. Ouviram que você os instrui a não circuncidarem os filhos nem seguirem os costumes judaicos.
22 Queét judíowã Jesúsdih jepahnit ninjĩh ma jʉyát doonádih ĩ joimí nacaá. ¿Pánihna, queét ĩ íijcat pínah niijná, ded pah tigaá jwĩ chãjbi?
22 Que faremos? Certamente eles saberão que você chegou.
23 Nin pah ma chãjaá: Jwĩjeéh moón chénena míic Jesúíhwã ‘Nin pah wã chãjbipna caá’, Diosdih ĩt niijíp wʉt jĩ. Obohjeéhtih, páant niijnítji ĩ péa jwʉhcan caá.
23 “Queremos que você faça o seguinte. Temos aqui quatro homens que cumpriram um voto.
24 Pánihna, queétdih nʉmah bejnit, Moisés ã wʉtatji pah ma chãjaá, ‘Queét tʉ́init caá bʉca’, Dios ã niiját pínah niijná. Moisés ã wʉtatji pah, ĩ niiját péaat jʉ́ʉtat pínah niijná, ĩ waó bojat pínah jíib meémboó ma jíib chãjaá. Meém páant ma chãjachah ennit, ‘Jwĩ joiní dooná yoobópdih ãt nihcan tagaá’, jwĩ déewã ĩ niíj jéihbipna caá. Páant niijnít, Moisés ã wʉtatjidih ma tʉ́i jepahatdih queétjeh ĩ jéihbipna caá.
24 Vá com eles ao templo e participe da cerimônia de purificação. Pague as despesas para realizarem o ritual de raspar a cabeça. Então todos saberão que os rumores são falsos e que você mesmo cumpre as leis judaicas.
25 Obohjeéhtih, judíowã nihcannit Jesúíhwãboodíh ĩ jéihyat pínah niijná, jwiítjeh jwĩ jenah joyátdih jáantjeh nin pah queétdih jwĩ niíj daác wahap jĩ: ‘Pãpnidih wʉ̃hniji jeémátdih ñi jeémpca bojoó. Meépdihbʉt ñi babhca bojoó. Nʉñʉ́pwãdih jõp teonit maonidih ñi jeémpca bojoó. Ñi áa nihcannitjĩh ñi yéej chãjca bojoó’, queétdih jwĩ niijíp jĩ, Pablodih Jesúíhwã maáta ĩ niijíp jĩ.
25 “Quanto aos convertidos gentios, devem fazer aquilo que pedimos por carta: abster-se de comer alimentos oferecidos a ídolos, de consumir o sangue ou a carne de animais estrangulados e de praticar a imoralidade sexual”.
26 Páant ĩ niijíchah joinít, Pablo cheibit queét chénena míic neonádih nʉmah bejnit, “Queét tʉ́init caá”, Dios ã niiját pínah niijná, Moisés ã wʉtatjidih ĩ chãjap jĩ. Pánihna, Dioíh mʉʉná waadnít, ĩ péaat pínah yeó jáapdih, Diosdih ĩ wʉ̃hat pínah yeó jáapdihbʉt sacerdotewãdih ĩt naáwáp wʉt jĩ.
26 No dia seguinte, Paulo se purificou junto com aqueles homens e entrou no templo. Declarou quando terminariam os dias da purificação e quando seria oferecido o sacrifício em favor deles.
27 Moisés ã wʉtatji pah siete yeó jáap ĩ chãjat pínahdih ĩ péa jʉ̃ʉ́wʉ́chah, biquína judíowã Asia baácmant caandíh ñʉʉ́n jʉ̃óhnit, Dioíh mʉʉ́ diítna Pablodih ĩt enep wʉt jĩ. Pánih ennit, Pablodih ĩ íijat pínah niijná, dawá cã́acwãdih ĩt yee naáwáp wʉt jĩ. Páant ĩ yee naáwáchah, Pablodih íijnit, ĩt tewep wʉt jĩ.
27 Estando os sete dias quase no fim, alguns judeus da província da Ásia viram Paulo no templo e incitaram a multidão contra ele. Agarraram-no,
28 “Yeéb jwĩ déewãá, jwiítdih ñi teo wáac jʉ̃ʉ́wʉ́. Nin nihat baácboó jib bohéna, jwiít judíowãdih, Moisés ã wʉtatjidih, nin Dioíh mʉʉdíhbʉt nihat cã́acwãdih yeejép ãpĩ́ bohéna caá. Judíowã nihcannitdih bʉʉ Dioíh mʉʉdíh nʉmah waadnít, nindih ã yéejana caá”, ĩ niíj ñaacáp jĩ.
28 gritando: “Homens de Israel, ajudem-nos! Este é o homem que fala contra nosso povo em toda parte e ensina todos a desobedecerem às leis judaicas. Fala contra o templo e até profana este santo lugar, trazendo gentios para dentro dele”.
29 Jã́tih Pablo judío nihcanni Trófimo wʉ̃t jʉmni, Éfeso tʉ́tchidih bóodih Jerusalén tʉ́tchidih ã nʉmah jibichah, ĩt enep wʉt jĩ. Páant ã nʉmah jibichah ennitji “Pablo judío nihcannidih Dioíh mʉʉ́ diítna ãt nʉmah waadáp tagaá”, ĩt niíj jenah joijí tagaá. Obohjeéhtih, páant ĩ niíj jenah joyát yoobópdih nihcap jĩ.
29 Antes tinham visto Paulo na cidade com Trófimo, um gentio de Éfeso, e concluíram que Paulo o havia levado para dentro do templo.
30 Páant ĩ niíj ñaacáchah joinít, nihat caán tʉ́tchidih moón íijnit, ñáo waad béj, Pablodih teonit, Dioíh mʉʉ́ diítmant ĩt wái bac bejep wʉt jĩ. Páant ĩ wái bac bejechahjeh, jẽcdih ĩt ñʉʉ́n nemep wʉt jĩ.
30 Toda a cidade se agitou com essas acusações, e houve grande tumulto. A multidão agarrou Paulo e o arrastou para fora do templo, e imediatamente foram fechadas as portas.
31 Pánih wái bac bejnit, caandíh mao yohíhna, tʉbit ĩ ñaacát dooná Romano soldadowã ĩ maáhdih ãt jʉibínap wʉt jĩ. “¡Nihat Jerusalén tʉ́tchidih moón ñaác peét bejna caá ĩ chãjap!” ĩt niijíp wʉt jĩ.
31 Quando procuravam matar Paulo, chegou ao comandante do regimento romano a notícia de que toda a Jerusalém estava em rebuliço.
32 Caán doonádih joinítjeh, Pablodih pʉ̃init pebhna ã́ih soldadowãdih ã nʉmah ñáo jʉyʉ́p jĩ. Pánihna, queét ĩ jʉyʉ́chah ennit, Pablodih ĩ pʉ̃i cádahap jĩ.
32 No mesmo instante, ele chamou seus soldados e oficiais e correu para o meio da multidão. Quando viram o comandante e os soldados se aproximarem, pararam de espancar Paulo.
33 Queét pebhna jʉinít, soldadowã ĩ maáh Pablodih nemat mʉʉ́boó nemat tʉ́ʉt niijná, chéne ĩtah tõpnajĩh caandíh ã chéwat tʉ́ʉtʉp jĩ. Pánih chéonit, caandíh pʉ̃initdih nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ: “¿Déhe tigaá nin? ¿Dedé tibeé ã chãj?” ã niijíp jĩ.
33 Então o comandante o prendeu e mandou que o amarrassem com duas correntes. Em seguida, perguntou à multidão quem era ele e o que havia feito.
34 Biquína wáac jʉinít mácah jʉ̃ih ñaác, bita mácah ĩ jʉ̃ih ñaacáp jĩ. Páant ĩ ñaacáchah, soldadowã ĩ maáh ded pah ĩ niijátdih ãt beh joicáp wʉt jĩ. Pánihna, yoobópdih jéihíhna, Pablodih ĩ́ih mʉʉ́ diítna soldadowãdih ã ʉb waad béjat tʉ́ʉtʉp jĩ.
34 Uns gritavam uma coisa, outros gritavam outra. Não conseguindo descobrir a verdade no meio de todo o tumulto, ordenou que Paulo fosse levado à fortaleza.
35 Ĩ́ih mʉʉná ĩ ʉb pʉ́ʉh laab béjechah ennit, íijna, cã́acwã caandíh ĩ teo bid ñʉʉ́n péenap jĩ. Pánihna, cã́acwã ĩ jwʉ́ʉb dʉ́ʉc wáicat pínah niijná, páantjeh ĩ beo pʉ́ʉh laab béjep jĩ.
35 Quando Paulo chegou às escadas, o povo se tornou tão violento que os soldados tiveram de levantá-lo nos ombros para protegê-lo.
36 Páant ĩ bejechah, dawá queétdih ñʉʉ́n péenit, “¡Caandíh ñi mao yohoó! ¡Caandíh ñi mao yohoó!” ĩ niíj ñaacáp jĩ.
36 E a multidão foi atrás, gritando: “Matem-no! Matem-no!”.
37 Pánihna, Pablodih ĩ́ih mʉʉná ĩ ʉb waad béjechahjeh, Pablo soldadowã ĩ maáhdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
37 Quando Paulo estava para ser levado à fortaleza, disse ao comandante: “Posso ter uma palavra com o senhor?”. Surpreso, o comandante perguntou: “Você fala grego?
38 ¿Meém Egipto baácdih bóo jwĩ maátadih yohíhna, cã́acwãdih maonitdih mʉʉ́ wihcapboó cuatro milwã dʉó wáini nihcan niít? soldadowã ĩ maáh Pablodih ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ.
38 Não é você o egípcio que liderou uma rebelião algum tempo atrás e levou consigo ao deserto quatro mil assassinos?”.
39 —Caán nihcan caá. Weembʉ́t judío mʉn tigaá. Cilicia baácdih Tarso tʉ́tchidih bóo caá. Caán tʉ́tchi oboh jʉmni tʉ́tchi nihcan caá. Pánihna, queét cã́acwãdih weemdíh ma naáwát tʉ́ʉtʉ́, Pablo ãt niijíp wʉt jĩ.
39 “Não”, respondeu Paulo. “Sou judeu e cidadão de Tarso, cidade importante da Cilícia. Por favor, permita-me falar a esta gente.”
40 Páant ã niijíchah joinít, Pablodih ãt naáwáp tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pánihna, Pablo pʉ́ʉh laab béjat cáyahdih ñʉhnit, ĩ yayát pínah niijná, ã́ih téihyajĩh ã jʉ́ʉtʉp jĩ. Páant ã jʉ́ʉtʉchah, ĩ ñaác yayáchah ennit, Pablo queétdih ĩ́ih wéheatjĩh ã naáwáp jĩ.
40 O comandante concordou, de modo que Paulo ficou em pé na escadaria e fez sinal para o povo se calar. Logo, um silêncio profundo envolveu a multidão, e ele lhes falou em aramaico, o idioma deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.