Atos 12
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH
1 Caán láa Maáh Herodes Jesúíhwãdih yeejép chãjna, biquína queétdih nemat mʉʉ́boó ãt nemat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
1 Por essa época o rei Herodes começou a perseguir algumas pessoas da igreja.
2 Juan weép jeñé Santiagodih waó ãt bóod yohat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
2 Ele mandou matar à espada Tiago, o irmão de João.
3 Páant ã chãjachah ennit, judíowã ĩ maáta bʉ́dí ĩt weñep wʉt jĩ. Ĩ weñatdih ennit, Pedrodihbʉt ãt tewat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Ã tewat tʉ́ʉtʉchah, paacánni pandih jeémát, Pascua ĩ niijní, láa wʉt jĩ.
3 Quando viu que isso agradou os judeus, mandou também prender Pedro. Isso aconteceu durante a Festa dos Pães sem Fermento .
4 Pánihna, caandíh tewat tʉ́ʉtnit, ãt nemat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Chénena míic soldadowã jwíih wapnit pínah ĩt jʉmʉp wʉt jĩ. Tʉ́ttimah, jwʉ́ʉb tʉ́ʉt nʉʉmnít pínahbʉt páant moon mʉ́ntih ĩt jʉmʉp wʉt jĩ. Bitabʉt páant moon mʉ́ntih ĩt jʉmʉp wʉt jĩ. Bitabʉt páant moon mʉ́ntih ĩt jʉmʉp wʉt jĩ. Pánihna, Pedro ã jweicát pínah niijná, dieciseis soldadowã caandíh wapnit pínah ĩt jʉmʉp wʉt jĩ. “Pascua tʉ́ttimah, ʉb bac jʉ̃óhnit, cã́acwã ĩ enepdih caandíhbʉt wã mawat tʉ́ʉtbipna caá”, Herodes caanjéh ãt niíj jenah joyóp wʉt yʉh jĩ.
4 Depois que prendeu Pedro, Herodes o colocou na cadeia e pôs quatro grupos de soldados, com quatro em cada grupo, para guardá-lo. É que Herodes queria apresentá-lo ao povo depois do dia da Páscoa .
5 Páant niíj jenah joinít, soldadowã Pedrodih nemat mʉʉ́boó ãt tʉ́i wapat tʉ́ʉtʉp wʉt yʉh jĩ. Páant caandíh ĩ nemechah, Jesúíhwã Pedrodih bʉ́dí ʉʉ́bhna ĩt chãjap wʉt jĩ.
5 E assim Pedro estava preso e era vigiado pelos guardas; mas a igreja continuava a orar com fervor por ele.
6 Herodes ã jenahni yeó jáap cheijeh Pedroboó tʉ́i ʉ̃ona ãt chãjap wʉt jĩ. Chéne soldadowã chénaboó ĩtah tõp ã teo lajachah, Pedro biícdih ʉ̃ona ĩt chãjap wʉt jĩ. Ĩ jʉmni tólih jẽc pebhbʉt bita chéne soldadowã ĩt wap ñʉhʉp wʉt jĩ.
6 Na noite antes do dia em que Herodes ia apresentá-lo ao povo, Pedro estava dormindo, preso com duas correntes, entre dois soldados; e havia guardas de vigia no portão da cadeia.
7 Dioíh ángel queét pebh ã jígohochah, ã yeh iigát ĩ jʉmni tólihdih ãt tʉ́i yeh iiguíp wʉt jĩ. Pánih jígohnit, Pedroíh páwádih ãt wʉʉ́mp mao wʉcʉp wʉt jĩ. “¡Waícanjeh jáanit, ma ñah ñʉhʉʉ́!” ángel Pedrodih ãt niijíp wʉt jĩ. Páant ã niíj wʉcʉchah jáanit, Pedro ãt ñah ñʉhʉp wʉt jĩ. Páant ã ñah ñʉhʉchahjeh, ã́ih téihya colóhnadih ĩ chéoni tõpna ãt waát jéenep wʉt jĩ.
7 De repente, apareceu um anjo do Senhor, e uma luz brilhou dentro da cela. O anjo tocou no ombro de Pedro, acordou-o e disse: — Levante-se depressa! Então as correntes caíram das mãos dele.
8 “Míih yéguehdih míih zapatosdihbʉt ma dʉwʉʉ́”, ángel ãt niijíp wʉt jĩ. Páant ã niiját joinít, ãt dʉwʉ́p wʉt jĩ. Pánih dʉó péanachah, “Míih cʉ́bʉh jweyát chóodih pinnit, wãjeéh ma pée jʉ̃ʉ́wʉ́”, ángel caandíh ãt niijíp wʉt jĩ.
8 — Aperte o cinto e amarre as sandálias! — disse o anjo. E Pedro fez o que o anjo mandou. — Ponha a
9 Páant ã niijíchah joinít, caán chóodih pinnit, ángeljeéh ãt pée bac bejep wʉt jĩ. “Oboh oo jʉ́matjeh caá. Yapat yoobát pohba nihcan caá”, Pedro ãt niíj jenah joijéhep wʉt yʉh jĩ.
9 Pedro saiu da cadeia e foi seguindo o anjo. Porém não sabia se, de fato, o anjo o estava libertando. Ele pensava que aquilo era uma visão.
10 Nemat tólih jẽc pebh wapnitdih yap bej, biíh jẽc pebh wapnitdihbʉt yap bejnit, tʉ́tchina bac bejat ĩtah jẽcdih ĩt jʉibínap wʉt jĩ. Caán ĩtah jẽcdih ĩ jʉibínachah, caanjéh ãt pãa bejep wʉt jĩ. Páant ã pãa bejechah ennit, ĩt bac bejep wʉt jĩ. Namádih bejnit, biíh namána ángel Pedrodih ãt nʉmah jʉibínap wʉt jĩ. Pánihna, caán namádih jʉibínit, ángel ãt bʉʉdáh bejep wʉt jĩ.
10 Eles passaram pelo primeiro e pelo segundo posto da guarda e chegaram ao portão de ferro que dava para a rua. O portão se abriu sozinho, e eles saíram. Andaram por uma rua, e, de repente, o anjo foi embora.
11 Ángel ã bʉʉdáh bejechah, Pedroboó jáani pah, ã yapatdih yoobópdih ãt jenah joyóp wʉt jĩ. “Dios ã́ih ángeldih wahnit, Herodes ã mawat déedih, judíowã ĩ maáta ĩ náahat pah ĩ chãjat déedihbʉt weemdíh nemat mʉʉmánt ãt tʉ́i ʉb bacanap taga. Bʉʉ jwʉhna wã jéihna caá”, Pedro ãt míic niijíp wʉt jĩ.
11 Então Pedro compreendeu o que estava acontecendo e disse: — Agora sei que, de fato, o Senhor mandou o seu anjo e me livrou do poder de Herodes e de tudo o que os judeus tinham a intenção de me fazer.
12 Caán ã yapatdih tʉ́i jéihnit, Juan Marcos íin Maríaíh mʉʉná ãt bejep wʉt jĩ. Caán mʉʉdíh dawá Jesúíhwã míic wáacnit, bʉ́dí ʉʉ́bhna ĩt chãjap wʉt jĩ.
12 Quando Pedro entendeu o que havia acontecido, foi para a casa de Maria, a mãe de João Marcos. Muitas pessoas estavam reunidas ali, orando.
13 Pánihna, caán mʉʉná jʉibínit, mʉʉ́ wáihyat jʉ́dʉ jẽcdih waádíhna, ãt wʉʉ́mp mawap wʉt jĩ. Páant ã wʉʉ́mp mawachah joinít, teo wʉ̃hnih Rode wʉ̃t jʉmnih mit jʉibí ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ.
13 Ele bateu na porta da frente, e a empregada, que se chamava Rode, foi ver quem era.
14 Pánihna, Pedro ã wéheatdih beh joinít, bʉ́dí wẽina, wãtcanjeh, naáwádih mit jwʉ́ʉb waad béjep wʉt jĩ.
14 Quando reconheceu a voz de Pedro, ficou tão contente, que, em vez de abrir a porta, voltou correndo para contar que Pedro estava lá fora.
15 Obohjeéhtih páant mi niijíchah joinít,
15 Então eles disseram: — Você está maluca! Porém ela insistiu que era verdade. Aí eles disseram: — É o anjo dele!
16 Pánihna, Pedroboó páantjeh ãt wʉʉ́mp mao behjehep wʉt jĩ. Páant ã wʉʉ́mp mao behjehechah joinít, jẽcdih ĩt wãtap wʉt jĩ, bʉca. Wãtnit, Pedrodih ennit, ĩt en wʉ́hi bejep wʉt jĩ.
16 Enquanto isso, Pedro continuava batendo. Finalmente eles abriram a porta e, quando viram que era Pedro mesmo, ficaram muito assustados.
17 Obohjeéhtih, Pedro queétdih tóo mao jwʉ́ʉbanit, ãt wéheat tʉ́ʉtcap wʉt jĩ. Queétdih ĩ wéheat yayánit, ded pah Dios caandíh nemat mʉʉmánt ã ʉb bacaatdih ãt naáwáp wʉt jĩ.
17 Ele fez um sinal com a mão para que ficassem quietos e contou como o Senhor o tinha tirado da prisão. — Contem isso a Tiago e aos outros irmãos! — disse ele. Em seguida saiu dali e foi para outro lugar.
18 Tʉ́ttimah, baáb jéenechah, soldadowã Pedro ã wihcatdih ennit, bʉ́dí ĩt wʉ́hi bejep wʉt jĩ. “¿Ded pah tigaá Pedro ãt bej?” ĩt míic niijíp wʉt jĩ.
18 Quando amanheceu, houve uma grande confusão entre os soldados, pois eles não sabiam o que tinha acontecido com Pedro.
19 Pánihna, Herodesboó caandíh bid bojat tʉ́ʉtʉchah, ã́ih soldadowã ĩt bid jʉicáp wʉt jĩ. Pánih bid jʉicán, caandíh wapnitji soldadowãdih tʉbit ãt ʉʉ́bh joí ñʉʉnʉ́p wʉt jĩ. Pánih ʉʉ́bh joí péanit, Pedrodih ĩ tʉ́i wapcatji peéh, queétdih ãt mao yohat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pánihat tʉ́ttimah, Herodes Judea baácmant Cesarea tʉ́tchina jʉmat tʉ́ʉt niijná, ãt dei bejep wʉt jĩ.
19 Herodes mandou que o procurassem, mas não o acharam. Então, depois de fazer perguntas aos guardas, mandou matá-los. Depois disso, Herodes saiu da região da Judeia e ficou algum tempo na cidade de Cesareia.
20 Herodes Cesarea tʉ́tchidih ã jʉmʉchah, Tiro tʉ́tchidih moondíh, Sidón tʉ́tchidih moondíhbʉt bʉ́dí ãt íijip wʉt jĩ. Caán tʉ́tchinadih moón Herodeíh baácdih moondíh jeémátdih ĩpĩ́ jʉibí jíib chãjap wʉt jĩ. Pánihna, jwʉ́ʉb jíib chãjat tʉ́ʉt niijná, Herodes ã íijat yayát náahnit, Cesarea tʉ́tchina caandíh enedih ĩt jʉibínap wʉt jĩ. Pánih jʉibínit, Herodes ã pebh bóo Blasto wʉ̃t jʉmnidih jwãáhnit, queétdih ã teo wáacat pínah niijná, ĩt jíib chãjap wʉt jĩ. Herodesdih ĩ míic wéheat pínah yeó jáapdih Blastodih ĩt ʉʉ́bát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
20 O rei Herodes estava com muita raiva dos moradores das cidades de Tiro e de Sidom. Então eles formaram um grupo e foram falar com Herodes. Primeiro conseguiram o apoio de Blasto, que era um alto funcionário do palácio. Aí pediram ao rei Herodes que fizesse as pazes com eles, pois os alimentos que a região deles recebia vinham do país do rei.
21 Pánihna, queétdih ã míic wéheat pínah yeó jáapdih, maáh jʉmna ã dʉwát chóodih dʉonít, ã chʉ́ʉdatdih jʉibí chʉ́ʉdnit, caandíh enedih míic wáacnitdih bʉ́dí ãt naáwáp wʉt jĩ.
21 Herodes marcou um dia com eles e nesse dia vestiu a sua roupa de rei, sentou-se no trono e começou a fazer um discurso.
22 Páant ã naáwáchah joinít, nihat míic wáacnitboó “Cã́aquíh naáwát panihcan, Dios naáwát panihni caá”, ĩt niíj wẽi ejep wʉt yʉh jĩ.
22 E o povo gritava: — É um deus e não um homem que está falando!
23 Páant ĩ niíj ejechahjeh, cã́acwã ĩ weñatdih náahnit, Diosboodíh ã jwʉ́ʉb wẽi naóhcatji jíib, Dioíh ángel Herodesdih wʉnat ãt wʉ̃hʉp wʉt jĩ. Pánihna, coyíwã caandíh ĩ jeéméchah, ãt wʉnah bejep wʉt jĩ.
23 No mesmo instante um anjo do Senhor feriu Herodes, pois ele aceitou a honra que só Deus merece. E ele morreu, comido por vermes.
24 Pedrodih Dios ã ʉb bacaat tʉ́ttimah, Jesúíhwã jib bejnit, ã́ih tʉ́ini doonádih ĩt naóh peetép wʉt jĩ. Caán doonádih jepahnit ĩt dao béjep wʉt jĩ.
24 Porém a palavra de Deus era anunciada em toda parte e ia se espalhando.
25 Bernabé Saulojĩh Judea baácdih moondíh wáac wʉ̃hniji dinerodih wah péanit, Jerusalén tʉ́tchimant Antioquía tʉ́tchina ĩt jwʉ́ʉb bejep wʉt jĩ. Jwʉ́ʉb bejnit, Juan Marcosdihbʉt ĩjeéh ĩt ʉb bejep wʉt jĩ.
25 Barnabé e Saulo terminaram o seu trabalho e voltaram de Jerusalém, trazendo João Marcos consigo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.