Apocalipse 6
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NAA
1 Tʉ́ttimah, caán daác pinni quiítdih Dios ã jwíih néeh tewatjidih Oveja Wʉ̃ʉ́h ã watap be. Páant ã watat tʉ́ttimah, biíc dawá quíibna jʉmniboó, bʉ́dí énoh yáaat pah bóo “Ma jʉ̃ʉ́wʉ́”, ã niíj ejep be.
1 Vi quando o Cordeiro quebrou o primeiro dos sete selos e ouvi um dos quatro seres viventes dizendo, como se fosse som de trovão: — Venha!
2 Páant ã niíj ejat tʉ́ttimah, tʉ́i baabní caballodih wã enep be. Caán caballojih chʉ́ʉdni ñʉ́ʉpat tʉʉ bíbohnidih maáta ĩ dʉwát jʉ́dʉdih Dios ã wʉ̃hʉp be. Páant ã wʉ̃hat tʉ́ttimah, caánboó caandíh en jʉ̃ihnitdih míic mao yap yohodih ã bejep be.
2 Vi, então, e eis um cavalo branco. O seu cavaleiro tinha um arco, e foi-lhe dada uma coroa. E ele saiu vencendo e para vencer.
3 Tʉ́ttimah, Oveja Wʉ̃ʉ́h biíh néeh tewatjidih ã jwʉ́ʉb watap be, páant mʉntih. Páant ã watat tʉ́ttimah, biíh dawá quíibna jʉmni “Ma jʉ̃ʉ́wʉ́”, ã niíj ejep be.
3 Quando o Cordeiro quebrou o segundo selo, ouvi o segundo ser vivente dizendo: — Venha!
4 Páant ã niíj ejat tʉ́ttimah, biíh caballo tʉ́i dʉʉni ã jʉ̃ʉ́wʉ́chah, wã enep be. Caán dʉʉni caballojih chʉ́ʉdnidih nin baácdih moondíh míic mawat tʉ́ʉtat pínah wẽpatdih, bʉ́dí íibat naadíhbʉt Dios ã wʉ̃hʉp be.
4 E saiu outro cavalo, que era vermelho. E ao seu cavaleiro foi dado poder para tirar a paz da terra e fazer com que os homens matassem uns aos outros. Também lhe foi dada uma grande espada.
5 Tʉ́ttimah, chénedih wat péaniji biíhdih ã jwʉ́ʉb watap be, páant mʉntih. Páant ã watachah, biíh dawá quíibna jʉmni “Ma jʉ̃ʉ́wʉ́”, ã niíj ejep be. Páant ã niíj ejat tʉ́ttimah, biíh caballo einidih wã enep be. Caán einijih chʉ́ʉdni chodat ĩ jenah enatdih ã bíbohop be.
5 Quando o Cordeiro quebrou o terceiro selo, ouvi o terceiro ser vivente dizendo: — Venha! Então olhei, e eis um cavalo preto e o seu cavaleiro com uma balança na mão.
6 Caandíh wã enechah, dawá quíibna jʉmnit cãtíh chʉ́ʉdniboó nin pah ã niijíp be: “Nʉʉgʉ́p láa biíc yeó jáap ĩ tewat jíibjĩh biíc kilobitjeh trigodih, tres kilosbitjeh cebadadih ĩ jéih jíib chãjbipna caá. Obohjeéhtih, chénat pahdih ĩ jéih jíib chãj bʉʉjácan niít. Trigo, cebadabʉt bainí jíib jʉmni yʉhna, bʉ́dí ã jíib jʉmbipna caá. Obohjeéhtih, jeémát chãjat yíi, jiwá iguíh mac biícdih páantjeh ã jʉmʉ naáh”, ã niijíp be.
6 E ouvi o que parecia uma voz no meio dos quatro seres viventes dizendo: — Uma medida de trigo por um denário; três medidas de cevada por um denário; e não danifique o azeite e o vinho.
7 Tʉ́ttimah, biíc peihcannidih wat péaniji biíhdih ã jwʉ́ʉb watap be, páant mʉntih. Páant ã watachah, péeni dawá quíibna jʉmni, “Ma jʉ̃ʉ́wʉ́”, ã niíj ejep be.
7 Quando o Cordeiro quebrou o quarto selo, ouvi a voz do quarto ser vivente dizendo: — Venha!
8 Páant ã niíj ejat tʉ́ttimah, biíh caballo wʉnnitíh bácah pah jígohnidih wã enep be. Caanjíh chʉ́ʉdni “Wʉnat tʉ́ʉtni”, wʉ̃t jʉmni ã jʉmʉp be. Caán tʉ́ttimah jʉ̃óhni “Iiguípna bejat tʉ́ʉtni”, ã wʉ̃t jʉmʉp be. Pánihna, queétdih nin baácdih moondíh mao yohat wẽpat pínahdih Dios ã wʉ̃hʉp be. Míic mawat tʉ́ʉtnit, nʉʉgʉ́pjĩh wʉnat tʉ́ʉtnit, jiadih moón nʉñʉ́pwãdih tac behanit, tʉ́i daocá bʉʉgnítjeh cã́acwãdih Dios ã mao yohat tʉ́ʉtʉp be.
8 Vi, então, e eis um cavalo amarelo. O seu cavaleiro se chamava Morte, e o inferno o estava seguindo. E lhes foi dada autoridade sobre a quarta parte da terra para matar à espada, pela fome, com a mortandade e por meio dos animais selvagens da terra.
9 Tʉ́ttimah, chénena míic ã néeh tewatjidih wat péaniji biíh biúhdih ã watap be, páant mʉntih. Páant ã watachah, Diosdih cáo wʉ̃h cáagat naa nʉ́mp Jesúíhwãdih ĩ maonit caolihjidih wã enep be. Dios naáwátdih naóhna, “Weém Jesúíh caá”, ĩ niijátji jíib queétdih ĩt mawap tajĩ.
9 Quando o Cordeiro quebrou o quinto selo, vi, debaixo do altar, as almas daqueles que tinham sido mortos por causa da palavra de Deus e por causa do testemunho que deram.
10 Diosdih nin pah queét ĩ niíj ejep be: “Maá, yéejat wihcanni, yeeatbʉt wihcanni, ma niiját pah yoobópdih chãjni caá. ¿Nin baácdih moón jwiítdih maonitjidih débólih tigaá ma peéh chãjbi?” ĩ niijíp be.
10 Clamaram com voz forte, dizendo: — Até quando, ó Soberano Senhor, santo e verdadeiro, não julgas, nem vingas o nosso sangue dos que habitam sobre a terra?
11 Páant ĩ niijíchah joinít, Dios queétdih tʉ́i baabní yégueh chóodih wʉ̃hnit, nin pah ã niíj jepahap be: “Ñi choo jwʉ́hʉʉ́. Bita ñi déewã panihnit Jesúíhwã, ĩ mao yohnit pínah, yeéb tʉ́ini doonádih ñi naáwátji pah queétbʉt bohé jwʉhna caá ĩ chãjap. Yeebdíh ĩ mawatji pah queétdihbʉt ĩ mao beedáát pínah ã jʉdh jwʉhna caá. Pánihna, queétdih ĩ mawat pínah jã́tih, bainí ñi choo jwʉ́hʉʉ́”, ã niijíp be.
11 Então a cada um deles foi dada uma veste branca, e lhes foi pedido que repousassem ainda por pouco tempo, até que também se completasse o número dos seus conservos e seus irmãos que iam ser mortos como eles tinham sido.
12 Tʉ́ttimah, biícjĩh bóo téihya ã néeh tewatjidih wat péaniji, biíhdih ã watap be, páant mʉntih. Caandíh ã watachah, bʉ́dí baác méméat ã jʉmʉp be. Pánihichah, yeó ã dʉpʉ́áh bejep be. Widhbʉt meép panihni ã dʉʉah bejep be.
12 Vi quando o Cordeiro quebrou o sexto selo. Houve um grande terremoto, o sol se tornou negro como pano de saco feito de crina, a lua ficou toda vermelha como sangue,
13 Máa cã́ca máa quehedih ã boloh yoh jéena bojat pah cʉ́iwãbʉt ĩ yʉ́ʉg jéen bejep be.
13 as estrelas do céu caíram sobre a terra, como a figueira deixa cair os seus figos verdes quando sacudida por um vento forte,
14 Pánihichah, jeábʉt ã bʉʉdáh bejep be. Nin baácboobʉ́t nihat jeená, nihat quewanabʉt ã tʉ́ʉt nʉʉmʉ́p be.
14 e o céu recolheu-se como um pergaminho quando se enrola. Então todos os montes e as ilhas foram movidos do seu lugar.
15 Páant ã yapachah ennit, nin baácdih moón ĩ maáta jeé íit diítna ĩ jweí waadáp be. Soldadowã ĩ maáta, bʉ́dí bií dée bíbohnit, wẽpnit, nihat queétdih teo wʉ̃hnit, teo wʉ̃hnit nihcannitbʉt caanná míic ĩ jweí waadáp yʉh be. Bitabʉt jeé cãtíh ĩ jweyép be.
15 Os reis da terra, os grandes, os comandantes, os ricos, os poderosos e todo escravo e todo livre se esconderam nas cavernas e nos penhascos dos montes
16 Pánih jweinít, jap bóo jeenádih, jee dáhnadihbʉt nin pah ĩ niijíp be: “Jwiítdih ma jãh jʉ̃ʉ́wʉ́. Con Maáh chʉ́ʉdnidih, Oveja Wʉ̃ʉ́hdihbʉt bʉ́dí jwĩ ʉ́ʉmna caá. Pánihna, jwiítdih ma jãhaá, Oveja Wʉ̃ʉ́hdih jwĩ yap yohatji jíib ã peéh chãjcat pínah niijná.
16 e disseram aos montes e aos rochedos: — Caiam sobre nós e nos escondam da face daquele que está sentado no trono e da ira do Cordeiro!
17 Caandíh yap yohnitdih ã peéh chãjat pínah yeó jáap wãát jʉmna caá. Caán ã peéh chãjat pínahdih ded pah jwĩ jéih jweicán niít”, ĩ niijíp be.
17 Porque chegou o grande Dia da ira deles, e quem poderá subsistir?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.