1 Coríntios 3
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs ARA
1 Yeéb wã ʉ́ʉdwã panihnitá, Jesucristodih jepahna yʉhna, páantjeh jáap jéihnit pah ñi jʉmna caá.
1 Eu, porém, irmãos, não vos pude falar como a espirituais, e sim como a carnais, como a crianças em Cristo.
2 Yeebdíh maatápdih wã bohénachah yʉhna, wébít páantjeh nom jwʉhnit dée pah ñi jʉmna caá. Páant ñi jʉmʉchah, ñi tʉ́i beh joyát pínah niijná, bʉocannidihjeh yeebdíh wã naóhna caá. Pánihna, nom jwʉhnitdih jeémátdih jwĩ wʉ̃hcat pah, bʉoni bohéátdih yeebdíh wã jéih naóh jwʉhcan caá. ¿Dépanihna, páant ñi jʉm?
2 Leite vos dei a beber, não vos dei alimento sólido; porque ainda não podíeis suportá-lo. Nem ainda agora podeis, porque ainda sois carnais.
3 ¿Dépanihna Tʉ́ini Espíritu wihcannit pah Dios ã weñat pínahdih ñi chãjcan? Tʉ́ini Espíritu wihcannit pah jʉmna, tʉbit míic jʉ̃ihnit, míic íijanitbʉt ñi jʉmna caá. Jesucristodih jepahcannit biíc yoobó ñi chãjna caá.
3 Porquanto, havendo entre vós ciúmes e contendas, não é assim que sois carnais e andais segundo o homem?
4 Yeéb biquína “Weém Pabloíh caá”, niijnít, bita “Weém Apoloíh caá”, niijnít, tʉbit ñi míic íijana caá. Pánih míic íijana, Diosdih jéihcannit dée pah ñi jʉmna caá.
4 Quando, pois, alguém diz: Eu sou de Paulo, e outro: Eu, de Apolo, não é evidente que andais segundo os homens?
5 Biquína “Pablo caá chah jéihni”, niíj jenah joí, bitabʉt “Apolos caá chah jéihni”, ñi niíj jenah joiná caá. Páant ñi niíj jenah joicá bojoó. Jwiít bohénit nihat biíc yoobó Diosdih teo wʉ̃hnitjeh jwĩ jʉmna caá. Ded pah ã wʉtʉchah, caandíh jepahnitjeh, yeebdíh jwĩ bohénap jĩ. Páant ã wʉtʉchah, jwĩ bohénachah joinít, Jesucristodihjeh yeéb ñi jepahap jĩ.
5 Quem é Apolo? E quem é Paulo? Servos por meio de quem crestes, e isto conforme o Senhor concedeu a cada um.
6 Nin pah ã jʉmna caá: Pácahidih momni dée, weém jĩí yeebdíh Jesúíh doonádih wã jwíih naáwáp jĩ. Páant ã momat tʉ́ttimah, pácahi en daoní dée, Apolos yeebdíh ã jwʉ́ʉb bohénap be, chah ñi jéihyat pínah niijná. Obohjeéhtih, momnidih Diosjeh chíihanit, ã behana caá. Pánihat pah Diosjeh tʉ́ʉt nʉʉmát tʉ́ʉtnit, yeebdíh ã jéihyana caá.
6 Eu plantei, Apolo regou; mas o crescimento veio de Deus.
7 Momni, en daoníbʉt oboh jʉmnitjeh caá. Diosjeh ã chíihana caá. Pánihna, weém wã tʉ́i naáwáchah yʉhna, Apolosbʉt ã tʉ́i bohénachah yʉhna, Dios yeebdíh ã jéihyacah, ñita beh joicán tagaá. Páant ñi beh joicán, caandíh ñita jepahcan tagaá.
7 De modo que nem o que planta é alguma coisa, nem o que rega, mas Deus, que dá o crescimento.
8 Pácahidih momni, en daoníbʉt, Dios ã enechah, biíc yoobó ĩ jʉmna caá. Dios ã wẽpatjĩh biíc ã tʉ́i bohéátdih ennit, ã pebhboó ã jʉibínachah, Dios chah ã jíib chãjbipna caá. Obohjeéhtih biíhboó ã tʉ́i bohécatdih ennit, nʉmp ã jíib chãjbipna caá.
8 Ora, o que planta e o que rega são um; e cada um receberá o seu galardão, segundo o seu próprio trabalho.
9 Jwiít nihat Dios ã wʉtatdih jepahnit, yeebdíh jwĩ bohéna caá. Yeébboó Dioíh pácahi dée, ã́ih mʉʉ́ dée ñi jʉmna caá.
9 Porque de Deus somos cooperadores; lavoura de Deus, edifício de Deus sois vós.
10 Dios weemdíh ã tʉ́i teo wáacachah, weémboó yeebdíh wã jwíih bohénap jĩ. Mʉʉ́ chãjna, tʉ́ini jíhlo jwio náhdih ñíonit, ĩ dodhdat dée, weémboó yeebdíh wã jwíih tʉ́i bohénap jĩ. Tʉ́ttimah, mʉʉ́ chãjnit dée bita yeebdíh ĩt jwʉ́ʉb bohénap taga. Tʉ́ini mʉʉ́ chãjnit dée, jwiít bohénitboodíh Dios ã wẽpatjĩhjeh tʉ́i bohéát caá náahap.
10 Segundo a graça de Deus que me foi dada, lancei o fundamento como prudente construtor; e outro edifica sobre ele. Porém cada um veja como edifica.
11 Tʉ́ini jagáp nahdih ĩ dodhdat dée, Jesucristo ã wʉn wʉ̃hatjidih wã jwíih bohénachah, ñi jepahap jĩ.
11 Porque ninguém pode lançar outro fundamento, além do que foi posto, o qual é Jesus Cristo.
12 Maatápdih jʉmni pínah mʉʉdíh chãjíhna, tʉ́ini máa nahnadih ñíonit, tʉ́i chãjat caá náahap. Pánihat pah, yeéb Dioíh mʉʉ́ dée ñi jʉmʉchah, ñi jepah cádahcat pínah niijná, wã tʉ́ttimah jʉ̃óhnitdih Tʉ́ini Espíritu ã wẽpatjĩh yoobópdih bohéát caá náahap.
12 Contudo, se o que alguém edifica sobre o fundamento é ouro, prata, pedras preciosas, madeira, feno, palha,
13 — ausente —
13 manifesta se tornará a obra de cada um; pois o Dia a demonstrará, porque está sendo revelada pelo fogo; e qual seja a obra de cada um o próprio fogo o provará.
14 — ausente —
14 Se permanecer a obra de alguém que sobre o fundamento edificou, esse receberá galardão;
15 Obohjeéhtih, mʉʉdíh ĩ tʉ́i chãjcat dée, ĩ tʉ́i bohécatji jíib, ã tʉ́i chãjcan niít. Queét tʉ́i bohécannitboó Dios pebhna ĩ jʉibínachah yʉhna, Tʉ́ini Espíritu ã teo wáacatjĩh ĩ bohécah, Dios queétdih ã tʉ́i chãjcan niít.
15 se a obra de alguém se queimar, sofrerá ele dano; mas esse mesmo será salvo, todavia, como que através do fogo.
16 Pánihna, “Jwiít biícdih Dioíh mʉʉ́ dée jwĩ jʉmʉchah, Tʉ́ini Espíritu jwĩjeéh ã jʉmna caá”, ñi niíj tʉ́i jenah joyoó.
16 Não sabeis que sois santuário de Deus e que o Espírito de Deus habita em vós?
17 Pánih jʉmna, ã́ihwãjeh jwĩ jʉmʉchah, ded yeéb biícdih ñi jʉmatdih ã yéejanachah, Dios caandíh bʉ́dí ã peéh chãjbipna caá.
17 Se alguém destruir o santuário de Deus, Deus o destruirá; porque o santuário de Deus, que sois vós, é sagrado.
18 Biquína nin pah ñi niíj jenah joiná caá: “Weém tʉ́i jéih beedáni caá. Dedé weemdíh jʉdhcan caá”, ñi niíj jenah joiná yʉh caá. Obohjeéhtih, páant niíj jenah joinít, yeebjéh ñi míic yeena caá. Páant ñi niíj jenah joyátdih yeebdíh cádahat caá náahap. Pánih cádahnit, tʉ́ʉt nʉʉmná, nin pah ñi jwʉ́ʉb niíj jenah joyoó: “Weém bainí jéihnijeh jʉmna, yoobópdih jéihyat tʉ́ʉt niijná, Dios ã teo wáacatdih bʉ́dí wã náahna caá”, ñi niíj jenah joyoó.
18 Ninguém se engane a si mesmo: se alguém dentre vós se tem por sábio neste século, faça-se estulto para se tornar sábio.
19 Diosboó caandíh jepahcannit ded pah ĩ jenah joyátdih ennit, “Dedé pínah nihcan caá”, ã niijná caá. Páant niijná, nin pah jon jã́tih ãt niíj daacát tʉ́ʉtʉp tajĩ: “ ‘Jwiít chah jéihnit caá’, niíj jenah joinítdih wã yohbipna caá”, ãt niíj daacát tʉ́ʉtʉp tajĩ.
19 Porque a sabedoria deste mundo é loucura diante de Deus; porquanto está escrito: Ele apanha os sábios na própria astúcia deles.
20 Davidjiboodíh biíc yoobó nin pah ãt niíj daacát tʉ́ʉtʉp tajĩ: “Weemdíh jéihcannit ĩ jenah joyátdih ennit, ‘Dedé pínah nihcan caá’, ãt niíj daacát tʉ́ʉtʉp tajĩ.
20 E outra vez: O Senhor conhece os pensamentos dos sábios, que são pensamentos vãos.
21 — ausente —
21 Portanto, ninguém se glorie nos homens; porque tudo é vosso:
22 — ausente —
22 seja Paulo, seja Apolo, seja Cefas, seja o mundo, seja a vida, seja a morte, sejam as coisas presentes, sejam as futuras, tudo é vosso,
23 Yeéb Cristoíhwã jʉmna, caánboó Dioíh ã jʉmʉchah, yeebbʉ́t Dioíhwã ñi jʉmna caá.
23 e vós, de Cristo, e Cristo, de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.