Lucas 22
Ġaġek Mewis (BZH) vs NTLH
1 Buk vabuung sën denegga brët sën yiist* nema in lo verup. Sën denenër bë Buk-ggöksën-yi* lo.
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 Lob alam-deneḳo-seriveng hir ggev losho alam-horek-yi denesero aggata bë dengis Yesu. Rëḳ ma in deneggönengin alam.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Loḳ Satan loḳ ya Yudas sën denenër arë ngwë nebë Iskariot lo ayo. Yiḳ sir nemadluho-bevidek-luu lo ti yi,
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 lob ya vengwënġ ving alam-deneḳo-seriveng losho alam sën deneġin dub-vabuung-böp lo, in bë natöḳ vu aggata lob bo Yesu doḳ na nemaj.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Lob kwaj vesa, gedenër vu yi vorot bë rëḳ debaġo yi.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Lob Yudas yoġek in ayej, log kwa nesero buk sën alam nġahiseḳë su denedo ving yi rë lo, in bë mëm gevonġ Yesu doḳ na nemaj.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 Log Buk-vabuung sën alam Yuda denegga brët sën yiist* nema in lo verup ggovek ya, lom yiḳ buk sën denesis sipsip nalu Buk-ggöksën-yi* yi loḳ lo sënë.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Lob Yesu vonġ Pita luho Jon ya, genër vu luho bë, “Melu na gwero nos los reggu Buk-ggöksën-yi* vu hil in hil aġa.”
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Loḳ luho deloḳ tepëḳ yah vu bë, “Ġevonġin bë alu ġero gëp tena?”
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 Loḳ nër yah bë, “Melu lë! Melu na medoḳ na nyëġ böp sagu, log mehöti rëḳ kerë bël doḳ dëg böp ti menatöḳ vu meluu doḳ aggata. Lob melu tamuin yi rot bedoḳ na begganġ sën doḳ na lo.
10 Jesus respondeu:
11 Lob melu nanër vu begganġ ala nabë, ‘Tatovaha nër bë alu anam nanër vu honġ nabë, “Begganġ ayo tena in sa los sa hur maluh lo aġa nos los reggu Buk-ggöksën-yi* dok-a?” ’
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Lob rëḳ tato ayo böpata ti sën neggëp vavunë vu meluu, ayo ti sën yö devah ḳanyë raḳ vorot. Lob melu gwero nos los reggu vu hil doḳ saga.”
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Ggovek log luho deya, lob ya detöḳ vu nġaa pin yoh vu sën Yesu nër vu luho lo. Lob luho dero nos los reggu Buk-ggöksën-yi* loḳ.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Log nyëġ neggovek, lob Yesu bë ga nos los reggu geving sinarë lo.
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 Lob nër vu sir bë, “Sahëġ neving rot bë seġa nos los reggu Buk-ggöksën-yi* sënë geving ham rë, loḳ mëm sa ġaḳo vanë.
15 e lhes disse:
16 Log sa nanër vu ham nabë: Sa su rëḳ ġa nġaa sënë gökin nah rë, rot bena berup doḳ buk sën hil aġa doḳ ti vu Anutu-yi-nyëġ lo.”
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Log ḳo wain kap ti raḳ bejom raḳ in los kwa vesa ya vu Anutu log nër vu sir bë, “Ham gweḳo sënë nök benanum noh vu ham.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 Sa nanër vu ham nabë: Sa su rëḳ nanum wain gökin nah rë, rot bena berup doḳ buk sën hil medo doḳ Anutu-yi-nyëġ lo.”
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Log ḳo brët raḳ bevenġev raḳ in los kwa vesa ya vu Anutu, log debu bevo vu sir. Log nër bë, “Sa reggos sënë. Sën sëḳ ġetunġ natu seriveng doḳ nah ham bömin. Om ham medo sepa doḳ megwevonġ nabë sënë in ham kwamin bo sa.”
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Nebë saga bedegga ggovek, log ḳo wain kap ti raḳ bevonġ nebë saga, log nër bë, “Wain kap ti sënë og sa ḳöḳ, sën sëḳ ḳeseh in ham in bë tato nabë ġaġek mewis sën sejoo in doḳ vu ham lo rëḳ anon jaḳ.
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 Rëḳ mu ham gwelë ham rë! Mehö sën rëḳ bo sa doḳ na alam sën denelë sa paya nemaj lo yiḳ nedo raḳ tevor ving sa.
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Yönon, Mehönon Nalu nesepa loḳ aggata sën Anutu nër tato vu yi lo. Rëḳ mu gëpin mehö sën rëḳ nanër yi ranġah vu alam bedengis yi lo.”
22 Pois o
23 Nër nebë sënë, lob yö deloḳ tepëḳ vu sir yah meyom bë, “Mehö re rëḳ gevonġ nġaa sënë?”
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Log tum hur maluh deḳo ġaġek ti raḳ loḳ sir, medenenër bë, “Re böp kesuu in geġin hil-a?”
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Loḳ Yesu nër vu sir bë, “Alam-yu-ngwë, og hir mehö-los-bengö tu alaj. Log alam sën detu ala medeneġin sir lo, og denenër behir alam deneḳo sir raḳ bedenenër sir bë sir alam nġatum.
25 Então Jesus disse:
26 Rëḳ mu ham, og ham su gwevonġ nabë saga. Gaḳ mehöti sën vonġin bë natu ham ala lo, og dahun yi bemedo nabë sën mehö ahë hus. Log mehöti sën vonġin bë natu ham ggev lo, og gevonġ nġaa nabë sën yi mehö meris ti in doḳ vu ham.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 Ma re tu ala? Mehö sën medo neġin in ga nos lo, ma hur sën neruu nos in bë geḳo na vu lo? Gaḳ yiḳ mehö sën neġin bë nos na in ga lo! Rëḳ mu sa, og sa nado ving ham nebë hur meris in bë sedoḳ vu ham.
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 Wirek hil los nado gemaggin töḳ vu sa beseggi sa, rëḳ ham nedo ving sa, geham su vuu sa rë.
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 Log Amaġ vo yi nyëġ vu sa in bë sa ġeġin, om sebo nyëġ vu ham in ham gweġin nabë saga.
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 Ham rëḳ gwa los nanum geving sa jaḳ sa tevor gëp sa nyëġ. Geham rëḳ medo jaḳ sëa-los-arëj beseggi alam Israel degwa nemadluho-bevidek-luu sën lo hir ġaġek.”
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 “Simon, Simon, gwenġo rë! Satan nër vorot bë yoh vu bë rëḳ geḳo ham na vu yi, begerii ham tetër nabë wit* ġahis.
31 Jesus continuou:
32 Rëḳ sejom raḳ in honġ ggovek ya bë honġ vonġvingsën su rëḳ nadiiḳ na rë. Om sën ġegwërin honġ meġenom lo, og ġebo ġadu doḳ arim lo.”
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 Loḳ Pita nër yah bë, “Mehöböp, sa hero sa menado in sena ḳarabus geving honġ balu nadiiḳ doḳ ti.”
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Loḳ Yesu nër bë, “Pita, sa nanër vu honġ nabë: Pehi buk sënë, og ḳöḳrëëh su rëḳ ngu rë, log rëḳ ġedah sa vun beron löö nabë honġ duġin sa.”
34 Então Jesus afirmou:
35 Log nër vu sir bë, “Wirek sa hevonġ ham ya, lob ham su ḳo jej-monë-yi los je vahek sepa rë. Log ham su röp suu rë, lob maḳ ham raḳ vu in nġaa ti ma ma?” Loḳ denër yah bë, “Ma!”
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 Lob nër vu sir bë, “Gaḳ gwëbeng sënë nabë mehöti yi jej-monë-yi nedo, og yö geḳo sepa yi. Bevahek nabë saga. Gemehöti sën hen paëp-yu-anil nama lo, og tahuuin paëp-yu-anil ti jaḳ yi röpröp-ayööng-yi.
36 Então Jesus disse:
37 In ġaġek neggëp loḳ Anutu-yi-ḳapiya bë, ‘Detevin yi ya ving alam nij paya.’ Om sa nanër vu ham nabë: Ġaġek sënë rëḳ anon jaḳ, jaḳ nġaa pin sën rëḳ natöḳ vu sa. Yönon, ġaġek pin sën neggëp loḳ ḳapiya raḳ sa lo, og rëḳ anon jaḳ.”
37 Pois as
38 Lob denër bë, “Mehöböp, ġelë? He paep-yu-anil luu sënë!” Loḳ nër yah bë, “Om yiḳ ggovek saga.”
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Log to meya dobnë beya Ḳedu Ḳele-oliv nebë sën nevonġ yoh vu buk lo. Lob yi hur maluh desepa yi medeya.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 Ya detöḳ ya, lob nër vu sir bë, “Ham najom jaḳ niwëëk, in nġaa ti su kepë ham.”
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Log tah verup ya teka, yoh vu sën hil ġetë ġelönġ na geto lo, lob yun lus log ketaġ vu Ama bë,
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 “Amaġ, nabë kwam, og gweḳo nġaa maggin sënë vër in sa. Rëḳ mu su ġesepa doḳ sa ġaġek, gaḳ nġo kwam.”
42 dizendo:
43 [Lob angër ti vu yaġek beyam ġadu yi.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 Yesu nġo maggin panġsën rot, lob jom raḳ ggökin niwëëk rot. Lob ḳerus yam in rot benetetuḳ nebë ḳöḳ beto neluḳ ya dob.]
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Jom raḳ ggovek, log kedi raḳ beyah to vu yi hur maluh lo. Loḳ lë bë deneggëp yiing, in ayoj maggin rot.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 Lob nër vu sir bë, “Ham newëp in-a? Ham kwedi benġev jaḳ, in nġaa ti su kepë ham.”
46 E disse:
47 Yesu nahën medo nevengwënġ, log alam yu böpata deverup. Mehö sën arë nebë Yudas sën sir nemadluho-bevidek-luu lo ti yi, rëḳ li sir medeyam. Lob verup sesor meya vu Yesu in bë gemul* yi.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Loḳ Yesu nër vu yi bë, “Yudas, ġemul* Mehönon Nalu in bë ġetato yi ranġah-a?”
48 Mas Jesus disse:
49 Yesu yi hur maluh denare ving yi medelë nġaa sënë bë vonġin natöḳ vu yi, lob denër bë, “Mehöböp, he ngap sir jaḳ paggëpek-yu-anil-a?”
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Lob sir ti pevis mesis alam-deneḳo-seriveng hir ggev böp yi hur, besap nenga ris vahi vesa ya.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Rëḳ Yesu nër bë, “Ggovek! Nġaa saga gëp!” Log bë nema raḳ mehö sënë nenga, lob nivesa raḳ yah ggökin.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Log Yesu loḳ tepëḳ vu alam-deneḳo-seriveng hir ggev ga, dub-vabuung-böp ala lo, galam teta sën losho deyam in bë denajom yi ahon lo bë, “Maḳ ham yam in bë sero mehö-beġö-hodeḳ-yi ti om sën ham ḳo paëp-yu-anil los beġö meyam-ë?
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Sa nado loḳ dub-vabuung-böp yoh vu buk ving ham, rëḳ ham su lah nemamin loḳ sa mejom sa ahon rë. Gaḳ buk sën gwëbeng agi, mëm ham buk. Om mala vahis niwëëk jaḳ na vavunë rot mekesuu.”
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Nër ggovek log dejom yi ahon medeḳo medeya. Lob deḳo yi loḳ ya alam-deneḳo-seriveng hir ggev böp yi begganġ. Log Pita tamuin sir meneya, rëḳ nevun yi in sir meneyam ggëp ading.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Log devev nengwah loḳ telig ggëp begganġ sënë yi tete ayo, bemedo denevenguh. Lob Pita verup ya nedo ving sir.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Loḳ avëh ti lë bë medo nevenguh nengwah, lob tunġ mala raḳ yi genër bë, “Mehö sënë nedo ving Yesu ving.”
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Loḳ Pita lah yi vun bë, “Ma! Avëh, saḳ duġin yi.”
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Genedo teka loḳ mehö ngwë yah verup lë yi, lob nër bë, “Yiḳ sir sën lo ti sën honġ agi ving.” Rëḳ Pita nër yah bë, “Alam-e! Saḳ ma!”
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Ggovek genedo hus ading rot yoh vu hes mala ti loḳ mehöti yah verup nër niwëëk bë, “Yönon rot, yiḳ mehö sagi sën nesepa yi ving. In yiḳ yi Galilea ti sënë!”
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Rëḳ Pita lah yi vun bë, “Alam-e! Sa duġin ġaġek ti sën ġenenër agi!” Nahën nenër nebë sënë, log pevis beḳöḳrëëh su.
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Lob Mehöböp ggërin yah melë Pita. Lob Pita kwa vo yah ġaġek sën Mehöböp nër vu yi vorot lo bë, “Pehi buk sënë og ḳöḳrëëh su rëḳ ngu rë, log rëḳ ġedah sa vun beron löö.”
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Lob Pita to meya dobnë, beyah su böpata rot.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 Alam sën denejom Yesu ahon lo denër pelë raḳ yi gedeveek yi.
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 Debom mala loḳ tob, gedenesis yi, log deneloḳ tepëḳ vu yi bë, “Honġ mehö-nenër-ġaġek-ranġahsën-a? Om ġenanër nabë re sis honġ-a?”
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Log denenër ġaġek nipaya nġahiseḳë vahi raḳ yi ving.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Heng to lob alam-deneḳo-seriveng hir ggev detu alam Israel hir kaunsor, belosho alam-horek-yi lo desupin sir, log deḳo Yesu yam nare malaj gedenër bë,
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 “Ġenanër vu he nabë honġ Mehö sën Anutu ggooin raḳ in bë geḳo hil nah lo ma ma?” Loḳ nër yah vu sir bë, “Nabë sa nanër nök vu ham, og ham su rëḳ gwevonġ geving rë.
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 Log bë sedoḳ tepëḳ in nök vu ham gökin, og ham su rëḳ nanër doḳ nom vu sa rë.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Rëḳ mu pehi sënë, og Mehönon Nalu rëḳ medo gëp niwëëk ala Anutu nema vesa bemedo degwata.”
69 Mas de agora em diante o
70 Lob sir pin denër yah bë, “Om maḳ honġ sagaḳ Anutu Nalu honġ-a?” Loḳ nër yah vu sir bë, “Yiḳ saga. Ham voseḳ vorot.”
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Lob denër bë, “Hil rëḳ ġanġo ġaġek re gökin-a? Ġaġek sënë yö raḳ verup avi behil hanġo ggovek ya.”
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.