Mateus 13
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NAA
1 Ḿmê mbwɛ měn ámbīd e nɛ̂, Yesuɛ ambíd á ndáb-te wɛ́ɛ ámbɛ̄ɛ̄, ákɛ ádyɛ̄ɛ̄ ásē á nkin mé edib-é-nzab é Galilia, âyə́ged bad.
1 Naquele mesmo dia, Jesus saiu de casa e se assentou à beira-mar.
2 Bad ábe bêmpɛ̌ áhed béntōmtɛ̄n abuu áte. Nɛ̂ dênkə̌ŋ ansɔ́l á bɔ̌lɛ-tê, ádyɛ̄ɛ̄ ásē âyə́ged bɔ́. Ábê bad bésyə̄ə̄l bétyēēm á nkin béwōglān mɔ́.
2 E grandes multidões se reuniram em volta dele, de modo que entrou num barco e se assentou. E toda a multidão estava em pé na praia.
3 Abɛ̌nládtáá ngan âyə́ged bɔ́ mekan híin. Ankalé bɔ́ ngan aá, “Nkwɛl-é-nzag nhɔ́g ankɛ̌ mbə́l asob á nzag-tê.
3 E de muitas coisas lhes falou por parábolas, dizendo:
4 Áde ásobɛɛ́ mɔ́ nɛ̂, doŋge dénhūn á nzii-tê, menɔn mêmpɛ̌, mémad mɔ́ asɔ̂mted.
4 E, ao semear, uma parte caiu à beira do caminho, e, vindo as aves, a comeram.
5 Doŋge dénhūn á meláá-tê wɛ́ɛ ndɔɔb énkêmbuúʼɛ́ áte. Énwāmsɛ̄n abíd ásē ngáne ndɔɔb énkênchabpé ásē áhed.
5 Outra parte caiu em solo rochoso, onde a terra era pouca, e logo nasceu, visto não ser profunda a terra.
6 Boŋ nɛ́ɛ enyɛn é ngíne épédé, énhyāād ábê bwěm éʼwɛ́-ʼɛ, áyə̄le nkaŋ ménkênsɔ́nlé bɔ́ á ndɔɔb-tê bwâm.
6 Saindo, porém, o sol, a queimou; e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 Mbə́l mémpēe ménhūn wɛ́ɛ mekɔ̂d médíí. Nɛ́ɛ mekɔ̂d mê mékwógé, mékáŋ akwog áde ábɛ̂ bwěm.
7 Outra parte caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram.
8 Boŋ doŋge dé mbə́l démpēe dénhūn á ndɔɔb e bwâm. Ḿmɛ́n mbə́l mémbīd ásē bwâm, ńchyáá-ʼɛ bwâmbwam. Doŋge dé eʼsɔ́g dénwālē mbwɔ́kɛl é mbum, doŋge móom ntóób, ábíníí-ʼɛ móom méláán.”
8 Outra, enfim, caiu em boa terra e deu fruto: a cem, a sessenta e a trinta por um.
9 Áde Yesuɛ ámádé nɛ̂, ambád áte aá, “Kénzɛ́ɛ́ awě awóó metúu áwógeʼ.”
9 Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
10 Ámbīd e nɛ̂, bembapɛɛ ábe Yesuɛ bêmpɛ̌ mɔ́ bɛnbɛn boŋ bésɛdté mɔ́ bánken, “Cheé ékə́ə́ boŋ ébɛnláád ngan âyə́ged bad?”
10 Então os discípulos se aproximaram de Jesus e lhe perguntaram: — Por que o senhor fala com eles por meio de parábolas?
11 Yesuɛ ankwɛntɛ́n bɔ́ aá, “Dyǒb ábágé nyé kunze âbíi kun é nkamlɛn ḿ mín, boŋ ene kunze eébagnedɛɛ́ ne bad bémpēe.
11 Ao que Jesus respondeu:
12 Kénzɛ́ɛ́ awě awóó nsôŋtɛn ń kun é nkamlɛn ḿ mín, Dyǒb dɛ́bād mɔ́ ḿmê nsôŋtɛn abɛ, âbɛl nɛ́n átômtɛn awóŋ. Boŋ kénzɛ́ɛ́ awě eewóo, Dyǒb dɛ́kobɛ́n mɔ́ ké mwǎ nsôŋtɛn awě áwóó.
12 Pois ao que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
13 Nzɔm echě ekəə́ boŋ ńkanlé bad ngan edíi áyə̄le bényíneʼ, boŋ béechemɛ́ɛ́, béwógeʼ, boŋ béēsōŋtānnē.
13 Por isso, falo com eles por meio de parábolas: porque, vendo, não veem; e, ouvindo, não ouvem, nem entendem.
14 Nɛ́n álônte eʼyale ábe Dyǒb dénlōmɛ̄nnē nkal éʼdəə́dəŋ Yesayaa aá,
14 Assim, neles se cumpre a profecia de Isaías:
15 Nhɔ́be nɛ́n áyə̄le ábɛ́n bad béehɛlɛ́ɛ́ dyam ayə́ge ámpē.
15 Porque o coração deste povo
16 Hɛ́ɛ Yesuɛ ábádɛɛ́ ábē bembapɛɛ aláa aá, “Nsimé ńdé ne nyé áyə̄le nyênyíneʼ mam ḿme nyényínɛɛ́, nyéwōgē-ʼɛ mam ḿme nyéwógɛɛ́.
16 — Bem-aventurados, porém, são os olhos de vocês, porque veem; e bem-aventurados são os ouvidos de vocês, porque ouvem.
17 Ne mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, bekal-bé-eʼdəə́dəŋ ne bad bé Dyǒb híin bênwanɛ́n ânyín mekan ḿme nyényíné ne âwóg mekan ḿme nyéwógé boŋ bénkênyínné, bénkênwóg-kaá.
17 Pois em verdade lhes digo que muitos profetas e justos desejaram ver o que vocês estão vendo, mas não viram; e quiseram ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 “Bɔɔb-pɔɔ́ nyésôŋtɛn ngáne enɛ́n ngan e nwén-é-mbə́l édíí.
18 — Ouçam, portanto, o que significa a parábola do semeador.
19 Nzé mod awóge eyale tə̂ŋgɛne nkamlɛn ḿ mín, boŋ eesôŋtɛne chɔ́, Satanɛ abɛlé áhyɛ, ahúd mɔ́ chɔ́ á nlém-tê. Échɛ́n ndín é bad édíi nɛ̂ŋgáne mbə́l ḿme ńhúné á nzii-tê.
19 A todos os que ouvem a palavra do Reino e não a compreendem, vem o Maligno e arrebata o que lhes foi semeado no coração. Este é o que foi semeado à beira do caminho.
20 Mbə́l ḿme ménhūn á meláá-te ńlûmte bad ábe békobeʼ eyale é Dyǒb ne menyiŋge ábwɔ̄g-ábwɔ̄g áde béwógé chɔ́.
20 O que foi semeado em solo rochoso, esse é o que ouve a palavra e logo a recebe com alegria.
21 Boŋ échê eyale éēwēnnāādtē bɔ́ á nlém-tê. Bédúbpe chɔ́ á esóŋ é póndé boŋ nzé ndutul ne metake bépédé áyə̄le échê eyale, bédol yə̌l ámbīd.
21 Mas ele não tem raiz em si mesmo, sendo de pouca duração. Quando chega a angústia ou a perseguição por causa da palavra, logo se escandaliza.
22 Mbə́l ḿme ńhúné á mekɔ̂d-te ńlûmte bad ábe béwóge eyale é Dyǒb, boŋ kə́ə́ŋ ne á asóg, mpúlé mé nkǒŋsé ne adəŋ dé abud á bwěm awóŋ ákáŋ bɔ́ nlém áte. Nɛ̂ ábɛleʼ, béehɛlɛ́ɛ́ ahəŋlɛn âbɛl mam mé bwâm.
22 O que foi semeado entre os espinhos é o que ouve a palavra, porém as preocupações deste mundo e a fascinação das riquezas sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
23 Mbə́l ḿme mɔ́-ʼɛ méntān kəse e ndɔɔb ńlûmte bad ábe béwóge eyale é Dyǒb boŋ bésóŋtán-nɛ chɔ́. Ábɛ́n bad bébɛle kəse é mekan nɛ̂ŋgáne eʼsɔ́g éʼ ngun ábe éʼwánlé mesoŋgé mé mbum é ngun mbwɔ́kɛl móom ntóób, ne móom méláán.”
23 Mas o que foi semeado em boa terra é o que ouve a palavra e a compreende; este frutifica e produz a cem, a sessenta e a trinta por um.
24 Yesuɛ ankalé ene ndun e mod ngan empée aá, “Nkamlɛn ḿ mín ńdé nɛ̂ŋgáne mod awě awéné kunze é mbə́l áwē nzag-tê,
24 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
25 boŋ ámbīd e nɛ̂, nkuu nhɔ́g áde bad bémáá akún, mod a ekɔyí awě ane mod nhɔ́g, ankɛ̌ á nzag e ngun-tê wê, awén mbə́l mé mesisoŋ
25 Mas, enquanto todos estavam dormindo, veio o inimigo dele, semeou o joio no meio do trigo e foi embora.
26 Áde ngun chê ébóótédé akwog, dɔ́ɔ bad bényíné bán mesisoŋ mɔ́mpē mékwogeʼ áwēd-te.
26 E, quando as plantas cresceram e produziram fruto, apareceu também o joio.
27 Bembəledɛ ábe ane nwóó-nzag bêmpɛ̌ áwē, bésɛdté mɔ́ bánken, ‘A-Sáŋ, éesaá mbále bán, mbə́l ń ngun ḿ bwâm mɔ́ɔ wénwēnnē á nzag-tê-yɛ? Chán ébɛ́nlédé boŋ mesisoŋ mékwōg áwēd-te?’
27 Então os servos do dono da casa chegaram e disseram: “Patrão, o senhor não semeou boa semente no seu campo? De onde, então, vem o joio?”
28 Dɔ́ɔ ákwɛntanné bɔ́ aá, ‘Mod a ekɔyí awêm nhɔ́g mɔ́ awéné ḿmê mesisoŋ.’ Ábê bembəledɛ bênsɛdéd mɔ́ bánken, ‘Sékɛ séhub mesisoŋ mê ásē-yɛ?’
28 Ele, porém, lhes respondeu: “Um inimigo fez isso.” Mas os servos lhe perguntaram: “O senhor quer que a gente vá e arranque o joio?”
29 Ankwɛntɛ́n bɔ́ ámpē aá, ‘Aáy. Nyéēhūbēʼ, áyə̄le nzé nyêhɔ́bé bán nyêhubeʼ, nyɛ́ɛ̄hubɛ́n bɔ́ɔbɛ ngun.
29 O dono da casa respondeu: “Não! Porque, ao separar o joio, vocês poderão arrancar também com ele o trigo.
30 Nyémwɛ ngun bɔ́ɔbɛ mesisoŋ békwogeʼ kə́ə́ŋ ne áde póndé épɛɛ́ eche bépādtē chɔ́. Ene póndé dɔ́ɔ mɛ́lāāʼɛ́ bepád mɛɛ́, bésébe béhûd mesisoŋ, bélad mɔ́ áte boŋ béhyáád mɔ́. Ámbīd e nɛ̂, dɔ́ɔ bépādtē ngun, bébānē chɔ́ áwêm etág-te.’ ”
30 Deixem que cresçam juntos até a colheita. E, no tempo da colheita, direi aos ceifeiros: ‘Ajuntem primeiro o joio e amarrem-no em feixes para ser queimado; mas recolham o trigo no meu celeiro.’”
31 Yesuɛ ankalé ene ndun e mod ngan empée aá, “Nkamlɛn ḿ mín ńdé nɛ̂ŋgáne mbə́l-e-bǔ echě mod átédé boŋ awén áwē nzag-tê.
31 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
32 Mbə́l-e-bǔ edé mwǎmpīn bwâmbwam nzé béhə́gtɛ́né chɔ́ ne mbə́l mémpēe. Boŋ nzé ekwogé, ekəleʼ tómaa mɛl mésad mésyə̄ə̄l. Menɔn méhyag-kɛ mǔm alóŋ á ngɛn-tê.”
32 Esse grão é, na verdade, a menor de todas as sementes, mas, quando cresce, é maior do que as hortaliças, e chega a ser uma árvore, de modo que as aves do céu vêm se aninhar nos seus ramos.
33 Yesuɛ ambɛ́ ákālē bɔ́ ngan empée aá, “Nkamlɛn ḿ mín ńdé nɛ̂ŋgáne esultɛn éche mmwaád ámúúnédé asii á pân é mbumé ń ngun éláán kə́ə́ŋ ésule.”
33 Jesus lhes contou ainda outra parábola:
34 Yesuɛ abɛ̌nládtáá ngan âyə́ged bad. Eeyə́gteʼaá dyamdyam ésebán abɛ̌nlédé ngan.
34 Jesus disse todas estas coisas às multidões por parábolas e sem parábolas nada lhes dizia.
35 Ambɛl nɛ́n âlóned eʼyale ábe nkal eʼdəə́dəŋ ánhɔ̄bpē nɛ́n aá,
35 Isso aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta: “Abrirei a minha boca em parábolas; publicarei coisas ocultas desde a criação do mundo.”
36 Yesuɛ antɛdé ene ndun e mod, ákɛ asɔ́l á ndáb-te. Áhed dɔ́ɔ ábē bembapɛɛ bétáné mɔ́, boŋ bélāŋgē mɔ́ bán, “Tógnéd sé ngan e mesisoŋ.”
36 Então, despedindo as multidões, Jesus foi para casa. E, aproximando-se dele os seus discípulos, disseram: — Explique-nos a parábola do joio do campo.
37 Yesuɛ antimtɛ́n bɔ́ aá, “Mod awě anwén ḿmê mbə́l ḿ bwâm adíi Mwǎn-a-Moonyoŋ.
37 E Jesus respondeu:
38 Nzag edíi nkǒŋsé. Mbə́l ḿ bwâm ńdíi bad ábe bédé ásē e nkamlɛn ń Dyǒb. Mesisoŋ médíi bad ábe Satanɛ.
38 O campo é o mundo. A boa semente são os filhos do Reino; o joio são os filhos do Maligno.
39 Mod a ekɔyí awě ane nwóó-nzag-kɛ, awě anwén mesisoŋ áwē nzag-tê mɔ́ adé Satanɛ. Póndé eche bépádɛɛ́ ngun chɔ́ edé asóg dé nkǒŋsé. Bepád bé ngun-nɛ bédíi ángɛl.
39 O inimigo que o semeou é o diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os ceifeiros são os anjos.
40 Ngáne béladɛɛ́ mesisoŋ áte boŋ béhyáád mɔ́, melemlem nɛ̂ dɔ́ɔ ébɛ̄ɛ̄ ne bad ábe Satanɛ, nzé nkǒŋsé ḿpédé á asóg.
40 Pois, assim como o joio é colhido e jogado no fogo, assim será no fim dos tempos.
41 Mwǎn-a-Moonyoŋ ǎlōm éche ángɛl âhúd bad ábe bébɛlte bad bémpēe mbéb, ne bad bésyə̄ə̄l ábe bébɛle mbéb.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, que ajuntarão do seu Reino todos os que servem de pedra de tropeço e os que praticam o mal
42 Bɛ́bwēm bɔ́ á dǔ-á-muú, áhed-taá béchyɛɛ́ʼɛ́, bédyāg-kɛ mesoŋ á nsəl.
42 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
43 Ene póndé bad ábe bêmbɛ̌l-lɛ ngáne Dyǒb áhɛdɛɛ́, bɛ́pɛnéʼ nɛ́ɛ enyɛn á nkamlɛn wɛ́ɛ echab Sáŋ. Mod ké ahéé awě awóó metúu, áwógeʼ.”
43 Então os justos resplandecerão como o sol, no Reino de seu Pai. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
44 Yesuɛ ambád ngan empée aá, “Nkamlɛn ḿ mín ńdé nɛ̂ŋgáne nhɔn ḿme mênkoŋnéd á nzag-tê, boŋ nɛ́ɛ mod nhɔ́g ádíbté mɔ́, akútɛ́n mɔ́. Menyiŋge ḿme ámbɛ̄ɛ̄ mênkə̌ŋ ankɛ bwěm éʼsyə̄ə̄l ábe ánwōŋgē asóm, âbɛl nɛ́n ákɛ áchan ene nzag.
44 — O Reino dos Céus é semelhante a um tesouro escondido no campo, que um homem achou e escondeu. Então, transbordante de alegria, vai, vende tudo o que tem e compra aquele campo.
45 “Nkamlɛn ḿ mín ńdé nhəgtɛ́n ámpē nɛ̂ŋgáne mod a nyoŋgé awě ahɛdéʼáá meláá mé etógnɛ́n ḿme ńdé nkun bwâmbwam ḿme áchanɛɛ́.
45 — O Reino dos Céus é também semelhante a um homem que negocia e procura boas pérolas.
46 Anyín áde ányíné aláá áde átómtɛ́né aboŋ bwâmbwam, áde bésómɛɛ́, ankɛ̌ ábē bwěm éʼsyə̄ə̄l asóm, áchān-nɛ dɔ́.”
46 Quando encontrou uma pérola de grande valor, ele foi, vendeu tudo o que tinha e comprou a pérola.
47 Yesuɛ ankǎl ngan empée aá, “Nkamlɛn ḿ mín ńdé nɛ̂ŋgáne mbínzé eche bekób-bé-súu bébwémé á edíb-te boŋ békób nyaa é súu ésyə̄ə̄l.
47 — O Reino dos Céus é ainda semelhante a uma rede que foi lançada ao mar e apanhou peixes de toda espécie.
48 Áde mbínzé émáá alón, bêndǒl chɔ́ á nkin, bédyɛ̄ɛ̄ ásē âbɔn súu áte. Éche êmboŋ adyɛ́ bénhɛ̄ chɔ́ á meloŋgé-te. Éche chɔ́-ʼɛ énkêmboŋ adyɛ́, bêmpǐm.
48 E, quando já estava cheia, os pescadores a arrastaram para a praia e, assentados, escolheram os bons para os cestos e jogaram fora os ruins.
49 Né-ɔɔ́ enɛ́n ngan elûmte ngáne asóg dé nkǒŋsé dɛ́bɛ̄ɛ̄. Dyǒb dɛ́lōm éche ángɛl âhúd bad bé mbéb átîntê e bad ábe bésáá.
49 Assim será no fim dos tempos: os anjos sairão, separarão os maus dentre os justos
50 Bɛ́bwēm ábê bad á dǔ-á-muú. Áhed-taá béchyɛɛ́ʼɛ́ bédyāg-kɛ mesoŋ á nsəl.”
50 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
51 Yesuɛ ansɛdéd ábē bembapɛɛ ké bésóŋtɛ́né ḿmɛ́n mam. Bênkwɛntɛ́n mɔ́ bán bésóŋtɛ́né.
51 Então Jesus perguntou: Eles responderam: — Sim!
52 Né-ɔɔ́ Yesuɛ anláá bɔ́ aá, “Meléede a mbéndé ké ahéé awě ayə́gké tə̂ŋgɛne nkamlɛn ḿ mín adíi nɛ̂ŋgáne nwóó-ndáb awě abídte bwěm bé ekɔ́ɔ́lé ne bé nchun wɛ́ɛ ákoŋgɛɛ́ bwěm.”
52 Então Jesus lhes disse:
53 Áde Yesuɛ ámáá ayə́ged ne ngan, anhidé ádê abwɔ́g á hǒm,
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas, retirou-se dali.
54 asú ámbīd áwe dyad wɛ́ɛ ámbīdtē. Áwed ayə́gtéʼáá bad á ndáb e mekáne. Bad ábe bénwōg ngáne áyə́gtɛɛ́, yə̌l enkɔ́m bɔ́ áte bwâmbwam. Bésɛdté bánken, “Héé múmɔ́ ákúdé enɛ́n ndín e debyɛ́ɛ́? Chán múmɔ́ ámwagké-ʼɛ ḿmɛ́n menyáké mésyə̄ə̄l abɛl?
54 E, chegando à sua terra, ensinava-os na sinagoga, de modo que se maravilhavam e diziam: — De onde lhe vêm esta sabedoria e estes poderes miraculosos?
55 Kíné saá mwǎn a kápɛ́ntaa ádíí-yɛ? Saá Maria achyáá mɔ́-yɛ? Kíné saá Jemsɛ, Josɛbɛ, Simɔnɛ ne Judasɛ bɔ́ɔ bédé baányaŋ-ɛ?
55 Não é este o filho do carpinteiro? A sua mãe não se chama Maria, e seus irmãos não são Tiago, José, Simão e Judas?
56 Baányaŋ bé bebaád bésyə̄ə̄l-lɛ ámpē béedyɛɛ́ʼɛ́ á dyad-tê hɛ́n ne syánē-yɛ? Héé ákúdé enɛ́n ndín e debyɛ́ɛ́? Héé ákúdé enɛ́n nyaa e ngíne échě ábɛnlɛɛ́ ḿmê menyáké?”
56 Todas as suas irmãs não vivem entre nós? Então, de onde lhe vem tudo isto?
57 Né-ɔɔ́, bênkɔɔ́ Yesuɛ. Anláá bɔ́ aá, “Nkal eʼdəə́dəŋ awóoʼ edúbé hǒm ásyə̄ə̄l étómɛɛ́ áwē dyad ne áwe túmbé.”
57 E escandalizavam-se por causa dele. Jesus, porém, lhes disse:
58 Ngáne bénkêndúbɛ́ɛ́ Yesuɛ, enkêmbɛnlé menyáké híin áhed.
58 E não fez ali muitos milagres, por causa da incredulidade deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.