Lucas 22

Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Bɔɔb-pɔɔ́, Ngande e Ewɛle-é-Ngɛ̂n emmad abɛ́ bɛnbɛn. Enɛ́n ngande ebédɛ́ɛ dǐn bán Nnyíme-ámīn.
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 Beprisɛ bémbáá ne bemeléede bé mbéndé béhɛ́déʼáá nzii echě béwúɛʼɛ́ Yesuɛ á mesɔɔm-tê. Bébááʼáá pɛn bán bad bɛ́sōŋtɛ̄n.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Satanɛ ansɔ́l mbapɛɛ awe Yesuɛ nhɔ́g áte, awě béchəgɛɛ́ bán Judasɛ. Dǐn démpēe démbɛ̄ mɔ́ bán Iskariɔdɛ. Ambɛ́ nhɔ́g átîntê bembapɛɛ dyôm ne bébɛ.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 Hɛ́ɛ ásyə́ŋgé boŋ, ákɛ atán beprisɛ bémbáá bɔ́ɔbɛ bekamlɛn bé Ndáb-e-Dyǒb, âbɛl ntíi âsóm Yesuɛ áwāb.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Nɛ́n dénwōgēd bɔ́ menyiŋge bwâmbwam. Bɔ́bɔ̄ɔ bémpɛ̌ á nchemtɛn. Bénlāā mɔ́ bán bɛ́sābē mɔ́ mɔné.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Mɔ́-ʼɛ ankwɛntɛ́n. Dɔ́ɔ ábóótédé nzii ahɛd âsóm Yesuɛ áwāb ésebán bad bébíí.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 Bɔɔb-pɔɔ́, epun é ngande e Ewɛle-é-Ngɛ̂n áde béwúɛʼɛ́ ńdyɔŋ ḿ mbód mé Nnyíme-ámīn êmpɛ̌ áte.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Dɔ́ɔ Yesuɛ álómɛɛ́ Petro bɔ́ Jɔn aá, “Nyékɛ nyéboŋsɛn syánē ndyééd e Ngande e Nnyíme-ámīn.”
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Bênsɛdéd mɔ́ bánken, “Héé wɛ́dəŋgé wɛɛ́ sékɛ séboŋsɛn âdyɛ́ chɔ́?”
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 Dɔ́ɔ ákwɛntanné aá, “Nyénɔneʼ. Nzé nyêpédé á dyad-tê, mod ǎbomɛ́n nyé awě apémé apom dé mendíb. Nyéhîd mɔ́ á ndáb ké ehéé eche ásɔ̄nlē.
10 Jesus respondeu:
11 Nyéláa nwóó-ndáb bán, ‘Awɛd meléede aáken, héé toŋ e beken édíí echě mɔ́dyɛ̄ɛ̄ ndyééd e Nnyíme-ámīn áte ne ábē bembapɛɛ?’
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Bɛ́lūmēd nyé toŋ echě ekəlé áte eche bénábpé áte. Ene toŋ edé ámīn á ndáb-te. Nyébɛle syánē mboŋsɛ́n ń ndyééd áhed.”
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Dɔ́ɔ békíí, bétán-nɛ mekan melemlem ngáne ánlēbɛ̄ɛ̄ bɔ́, bêmboŋsɛ́n-nɛ ndyééd e Ngande e Nnyíme-ámīn.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Áde póndé e ndyééd épédé áte, Yesuɛ andyɛɛ́ á tébelɛ ne bembapɛɛ bé nlómag.
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 Hɛ́ɛ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Mendə̌ŋ bwâmbwam mɛɛ́ ńdyɛ̂ enɛ́n ndyééd e Nnyíme-ámīn ne nyé boŋ ńkude metuné.
15 e lhes disse:
16 Á mbále nlâŋge nyé mɛɛ́ méedyáá chɔ́ ámpē kə́ə́ŋ ne á póndé echě Dyǒb dɛ́lōnēdtē chɔ́ mbon á póndé echě ḿmē nkamlɛn mɛ́pɛɛ́ áte.”
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Dɔ́ɔ átédé mbwendé, boŋ ábagé Dyǒb mekɛnag, álāŋgē-ʼɛ bɔ́ aá, “Nyékob nɛ́n, nyémwɛ̂, nyétômted nhɔ́g ne aníníí.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 Á mbále, nlâŋge nyé mɛɛ́ bootya bɔɔb âkɛ áʼsō, méemwáá ḿmɛ́n mǐm ámpē kə́ə́ŋ né nkamlɛn ń Dyǒb ḿpédé áte.”
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Antéd kə́ŋne ewɛle, ábɛ Dyǒb mekɛnag, ákabtéd chɔ́ áte, ábɛ̄-ʼɛ bɔ́ chɔ́ aá, “Echem yə̌l nɛ́n, ebǎgnédé áyə̄l echɛ̂n. Nyébɛle nɛ́n âkamtɛn mɛ.”
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Áde bémáá ndyééd adyɛ́ ambɛ̌l melemlem ne mbwendé ḿ mǐm. Anhɔ́b aá, “Ḿmɛ́n mbwendé ndíi melɛ̌ mékɔ̄ɔ̄lē ḿme nsógtɛ́né ne mekií ḿmêm, ḿme mɛ́syɔgé áyə̄l echɛ̂n.
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 Boŋ nyénɔneʼ, mod awě akií mɛ ntúrɛ́, adyâg ndyééd ne mɛ hɛ́n.”
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Mwǎn-a-Moonyoŋ ǎwɛ̄ ngáne éténlédé, boŋ medim ne ane mod awě ǎsōm mɔ́.
22 Pois o
23 Hɛ́ɛ bembapɛɛ běn ne běn bébóótédé nhɔ́g ne aníníí asɛ́ded, âbíi bɔ́ mod awě ǎbɛ̌l enɛ́n ndín e dyam.
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Bembapɛɛ běn ne běn bêmbootéd asɛlɛn, béhɛdé âbíi bɔ́ mod awě adé mod ambáá áwab tîntê.
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Kə̂ŋ é meloŋ élûmte ngaŋlɛn ámīn e bad ábe békamlanné. Benkamlɛnɛ béchəge yə̌l bán, ‘Eboŋ-nlémɛ.’
25 Então Jesus disse:
26 Boŋ éetə̂ŋgɛnɛɛ́ abɛ́ nɛ̂ átîntê echɛ̂n. Êmboŋ bán ane awě adé mod ambáá átîntê echɛ̂n, átim nɛ́ɛ ane awě atómtɛ́né mpín abɛ́. Ane awě mɔ́-ʼɛ alyə́gteʼ, átim nɛ́ɛ mbəledɛ.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 Nzé bad bédé bébɛ, nhɔ́g adyɛɛ́ á tébelɛ, aníníí-ʼɛ abɛnle mɔ́, ahéé atóme waáb eʼdel áte? Saá ane awě adyɛɛ́ á tébelɛ-yɛ? Boŋ mɛ, ndé áwɛn tîntê nɛ́ɛ ane awě abɛnle nyé.
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 Nyɛ́ɛ̄ nyêdé bad ábe béwɛ́sɛ́né mɛ á póndé eche ńkúdé metuné.
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 Ngáne Titɛ́ɛ ábágé mɛ kunze âkamlɛn, né-ʼaá mɛ́mpē mɛ́bɛɛ́ nyé.
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 Nɛ́n dɛ́bɛ̌l nyêdyɛ́ ndyééd, nyêmwɛ́-ʼɛ mǐm hǒm ahɔ́g ne mɛ áwem nkamlɛn-tê. Nyé mod tɛ́ ǎdyɛɛ́-ʼɛ á atii dé nkamlɛn, nyékāādtē metúmbé mé Israɛl dyôm ne mébɛ.
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 “A-Simɔn, Nɔnéʼ! Satanɛ akudé kunze âkəg nyé moosyəə́l, âkab-pɛ nyé áte. Âbane bé bwâm ne bé mbéb nɛ̂ŋgáne mod apebe kón éche bésə́lté.
31 Jesus continuou:
32 Boŋ nkánnédé wɛ mɛɛ́ adúbe áde éwóó déesudéʼ. Á póndé echě wɛ́timɛ́nné mɛ ámpē, éwêd baányoŋ áte.”
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 Petro anhɔ́b aá, “A-Sáŋ, ké á mbwɔg dɔ́ɔ bétimnɛ́ɛ́ wɛ káa á kwééd, mbǒŋsɛ́né wɛ ahíd.”
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ mɔ́ aá, “Ńláa wɛ, a-Petro, nchóm-a-kúb adɛ̂hɔ́b aá mɔ́tōoʼ nkuu nɛ́n, wɛ̌bāŋ mɛ áyə̄l ngen éláán.”
34 Então Jesus afirmou:
35 Dɔ́ɔ Yesuɛ ásɛdtɛɛ́ ábē bembapɛɛ aá, “Á póndé eche ménlōmmē nyé ésebán nyéewánlé ekwɛ é ngáb, káa ekwɛ, káa metámbé, nzé-chómé nyéntōgkē?” Bembapɛɛ bênkwɛntɛ́n bán, “Chǒmchǒm.”
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 Dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Bɔɔb-pɔɔ́, mod awě awóó ekwɛ é ngáb kéʼɛ ekwɛ, áwále áyə̄l. Ane awě mɔ́-ʼɛ eewóo nkwáté, ásôm ḿmē nkobe, áchan nkwáté.
36 Então Jesus disse:
37 Nlâŋge nyé mɛɛ́ kálag e Dyǒb ehɔ́bé aá, ‘Bébánné mɔ́ nchoo nhɔ́g ne bechîb.’ Né-ʼaá ébɛnlédté áyə̄l echêm. Étə́ŋgɛ́né ébɛnléd áned.”
37 Pois as
38 Bembapɛɛ bénlāā mɔ́ bán, “A-Sáŋ, nɔnéʼ, sêwánlé nkwáté ḿbɛ hɛ́n.” Mɔ́-ʼɛ antimtɛ́n bɔ́ aá, “Désob nɛ̂ bɔɔb.”
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Hɛ̂ dɔ́ɔ ábídé á ebwɔ́g, áhīdē á dyad-tê, ákɛ̄ á ekone é Menzab ngáne âmmɛntɛ́nné abɛl. Bembapɛɛ bɔ́-ʼɛ bénhīd mɔ́ ámbīd.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 Áde bépédé áwed anláá bɔ́ aá, “Nyékânneʼ bán mekəgsɛn méepiidé nyé.”
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Ansyəə́ bɔ́ á nkəg, asídé mwǎ nchabnede, akɔ́g mebóbóŋ, ákānnē nɛ́n aá,
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 “A-Tɛ̂, nzé ébóŋnédé wɛ, ékōbɛ̄n mɛ ḿmɛ́n metuné. Boŋ ké nɛ̂, saké ngáne ébóŋnédé mɛ, boŋ bɛ̌l ngáne ébóŋnédé wɛ.”
42 dizendo:
43 Áde Yesuɛ ákânnɛɛ́ nɛ̂, ángɛl embíd ádyōb, éhyɛ ewéd mɔ́ áte.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 Anwéd mekáne áte ngáne ámbɛ̄ɛ̄ á ndutul-tê. Ebábé éche ébídé mɔ́ á yə̌l émbɛ̄ ngáne metɔ́té mé mekií, étɛ̄nēʼ á ndɔɔb taáb, taáb.
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Áde ámáá akáne, antyéém ámīn, ákɛ wɛ́ɛ bembapɛɛ bébédé. Antán nɛ́ɛ békúnɛɛ́ áyə̄le ndutul e ngíne.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 Dɔ́ɔ ásɛdtɛɛ́ bɔ́ aáken, “Cheé nyékúnɛɛ́? Nyépáde ásē, nyékânne nɛ́n mekəgsɛn méepiidé nyé.”
46 E disse:
47 Yesuɛ eépedɛɛ́ ké amad á nsəl dɔ́ɔ amute á bad ápédé. Mod awě antómɛ́n bɔ́ abédɛ́ɛ Judasɛ, mbapɛɛ nhɔ́g átîntê e bembapɛɛ dyôm ne bébɛ ábe Yesuɛ. Apedé-ʼaá Yesuɛ á nkəg ahɛ́ mɔ́ tə̂l.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Boŋ Yesuɛ ansɛdéd mɔ́ aá, “A-Judas, nɛ́dē ahɛ́ áde éhédé Mwǎn-a-Moonyoŋ tə̂l ádíi âsóm mɔ́-yɛ?”
48 Mas Jesus disse:
49 Áde bembapɛɛ ábe bɔ́ɔbɛ Yesuɛ bébédé áhed bényíné dyam áde áhɛde abɛnled, bênsɛdéd mɔ́ bánken, “A-Sáŋgú, sêhɛle séwān ne ḿmɛd nkwáté-yɛ?”
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Hɛ́ɛ mbapɛɛ nhɔ́g átómté nkwáté, ásɛ̄lē ntâŋ awě prisɛ ambáá etúu é ekáá émbáá.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Boŋ Yesuɛ anláá bɔ́ aá, “Nyésob nɛ̂ bɔɔb!” Ansidtɛ́n mɔ́ ene pɛd e etúu, ádid mɔ́ bwâm.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Hɛ́ɛ álâŋgɛɛ́ beprisɛ bémbáá bɔ́ɔbɛ benkamlɛnɛ bé mésɛ́nzɛ mé Ndáb-e-Dyǒb ne belyə́ged bé dyad, bad ábe bênhyɛ mɔ́ akób aá, “Nchîb mɔ́ɔ nyéhyédé akób, boŋ nyêwálé nkwáté ne mbid-ɛ?
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Mbwɛ tɛ́ɛ́ syánē debágáá á Ndáb-e-Dyǒb, nyênkêmbánné mɛ ké ekáá á yə̌l. Boŋ echɛn póndé epedé bɔɔb. Ehíntɛ́n chɔ́ɔ édé á nkamlɛn bɔɔb.”
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Hɛ́ɛ békóbé Yesuɛ, boŋ békɛɛné mɔ́, bétīmɛ̄n mɔ́ á ndáb wɛ́ɛ Prisɛ Ambáámbáa. Petro mɔ́-ʼɛ ahídéʼáá bɔ́ ámbīd mwǎ etûn.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Bênkonéd muú átîntê e dyad, bad bélādɛ̄n áhed. Petro mɔ́mpē anhyɛ̌ adyɛɛ áhed.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Mbəledɛ a mmwaád nhɔ́g annyín nɛ́ɛ Petro ádyɛ́ɛ́ á nkəg ń dǔ. Dɔ́ɔ ánɔ́né mɔ́ chóóŋ, boŋ áhɔ̄bēʼ aá, “Anɛ́n mod mɔ́mpē ambɛ́ ne Yesuɛ.”
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Boŋ Petro antáŋ aá, “A-mwǎn-a-mmwaád, meebíiʼɛ́ mɛ mɔ́.”
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Éebemɛɛ́ áte, mod ampée anchem mɔ́. Anhɔ́b aá, “Wɛ́mpē edé nhɔ́g áwāb echoŋ.” Boŋ Petro anhɔ́b aá, “Amúɛ̄, weéhyāg mɛ ngáne áyə̄l.”
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Ámbīd e háwa pɔ́g mod ampée ambádnɛ́n aá, “Ntâŋtɛn ké nhɔ́g méesaá. Anɛ́n mod abédé ne Yesuɛ, áyə̄le adíi mod a Galilia.”
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Boŋ Petro anhɔ́b aá, “Á-mod-e-ngɛ́, meebíiʼɛ́ chǒm éche mmǒŋ ékooʼɛ́ ahɔ́b.”
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Hɛ́ɛ Sáŋgwɛ́ɛ́ ákúnné boŋ mǐd mébomé bɔ́ Petro. Dɔ́ɔ Petro áwémtɛ́né eʼyale ábe Sáŋgwɛ́ɛ́ ánlāāʼɛ́ mɔ́ aá, “Nchóm-a-kúb adɛ̂hɔ́b aá mɔ́tōoʼ chii nɛ́n, wɛ̌bāŋ mɛ á yə̌l ngen éláán.”
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Hɛ́ɛ ábídé á ebwɔ́g, abə́lé-ʼɛ awɛ́. Anchií bwâmbwam.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 Bɔɔb-pɔɔ́, bad ábe bénɔ́néʼáá Yesuɛ bêmbootéd mɔ́ awɛl, bébɔmtád mɔ́,
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 békaŋ mɔ́ mǐd, bésɛ̄dtē mɔ́ bán, “Láá sé, nzɛ́-módɛ́ abɔmé wɛ?”
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Bésyə́ə́ʼáá mɔ́ nzyə́ŋ nyaa ne nyaa.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Nɛ́ɛ bǐn éʼsáŋgé, bad bémbáá bé Israɛl, beprisɛ bémbáá ne bemeléede bé mbéndé bénkōb mbom, bépɛ̄ɛ̄n Yesuɛ áwab káánsɛl.
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 Hɛ́ɛ bésɛdtɛɛ́ mɔ́ bán, “Láá sé nzé wɛ-ɛɛ́ edé Ane-awě-Béwɔ́gté?” Dɔ́ɔ Yesuɛ áhɔ́bɛɛ́ aá, “Ké menláá nyé, nyéedúbɛ́ɛ́ mɛ.
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 Ké mensɛ́ded-tɛ nyé akan, nyéekwɛntɛ́nné mɛ.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Boŋ bootya bɔɔb, Mwǎn-a-Moonyoŋ ǎdyɛɛ́ á ekáá émbáá é Dyǒb á Ngum.”
69 Mas de agora em diante o
70 Bɔ́ moosyəə́l bênsɛdéd bánken, “Nɛ́dē wɛ-ɛɛ́ edé Mwǎn a Dyǒb-ɛ?” Ankwɛntɛ́n aá, “Nyé běn-ɛɛ́ nyêhɔ́bé bán nɛ́ɛ édíí.”
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Dɔ́ɔ béhɔ́bɛɛ́ bán, “Nzɔm ehéé empée déhɛdɛɛ́? Syánē běn dewógé áwē nsəl.”
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.