Lucas 12

Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Ámbīd e póndé ndun e mod enladɛ́n áte, kə́ə́ŋ etə́l éebédɛɛ́. Dɔ́ɔ Yesuɛ ábóótédé bɔ́ akalɛn, mbooted ne bembapɛɛ álāŋgē bɔ́ nɛ́n aá, “Nyétêd póndé ne elaŋgé éche Befarisia, édé nɛ̂ŋgáne esultɛn.
1 Ajuntando-se, entretanto, muitos milhares de pessoas, de sorte que se atropelavam uns aos outros, começou a dizer aos seus discípulos: Acautelai-vos, primeiramente, do fermento dos fariseus, que é a hipocrisia.
2 Dyamdyam déesaá á eʼkoŋnéd-te áde déebíd áwed. Ké ahɔ́g-kɛ déesaá, áde ásɔ́ɔ́mé boŋ bán déebyɛ́ɛ́nné.
2 Mas nada há encoberto que não haja de ser descoberto; nem oculto, que não haja de ser sabido.
3 Dyam ké áhéé-ʼɛ áde nyéhɔ́bé á ehíntɛ́n-tê, dɛ́wōgnēd á eʼnyínɛn bé ekíde. Dyam áde nyékálé-ʼaá á kun-tê ámbīd e ekob, dɛ́kanléd á nhɛ́né.
3 Porquanto tudo o que em trevas dissestes à luz será ouvido; e o que falastes ao ouvido no gabinete sobre os telhados será apregoado.
4 “Amúɛ̄, á mbále, nyéewógé mbwɔ́g ne moonyoŋ awě ahɛle awúu ekob é yə̌l ésebán ahɛle dyam démpēe abɛl. Awǎb eetómɛɛ́ nɛ̂.
4 E digo-vos, amigos meus: não temais os que matam o corpo e depois não têm mais o que fazer.
5 Ńláa nyé mɛɛ́, mod awe nyétə́ŋgɛ́né abáŋ, adíī ane awě nɛ́ɛ ámáá wɛ pemɛ e aloŋgé akobɛn, awóŋ-ʼɛ ngíne echě ábwémɛɛ́ wɛ á dǔ-á-muú. Ne mbále ane mɔ́ɔ nyétə́ŋgɛ́né abáŋ.
5 Mas eu vos mostrarei a quem deveis temer: temei aquele que, depois de matar, tem poder para lançar no inferno; sim, vos digo, a esse temei.
6 Éesaá mbále nɛ́n bán, kábpe ébɛ ngɛ̂n, chɔ́ɔ béchannɛɛ́ ndun étáan-nɛ? Boŋ ké nɛ̂ Dyǒb déechatánné ké pɔ́g.
6 Não se vendem cinco passarinhos por dois ceitis? E nenhum deles está esquecido diante de Deus.
7 Dyǒb ábíí kə́ə́ŋne mesoŋgé mé eʼsid ábe éʼdé nyé á nló. Né-ɔɔ́, nyéewógé mbwɔ́g, nyêdé etógnɛ́n tómaa ndun, ké êmbuú ké áte.
7 E até os cabelos da vossa cabeça estão todos contados. Não temais, pois; mais valeis vós do que muitos passarinhos.
8 “Á mbále, kénzɛ́ɛ́ awě ǎbīd mɛ mbóŋ áʼsō éʼ baányoŋ, Mwǎn-a-Moonyoŋ mɔ́mpē ǎbīd mɔ́ mbóŋ áʼsō éʼ ángɛl é Dyǒb.
8 E digo-vos que todo aquele que me confessar diante dos homens, também o Filho do Homem o confessará diante dos anjos de Deus.
9 Boŋ mod awě abáá mɛ áyə̄l áʼsō éʼ baányoŋ, mɛ-ʼɛ mɛ̌bāŋ mɔ́ áyə̄l áʼsō éʼ ángɛl é Dyǒb.
9 Mas quem me negar diante dos homens será negado diante dos anjos de Deus.
10 Kénzɛ́ɛ́-ʼɛ awě ahɔ́bé eyale é mbéb tə̂ŋgɛne Mwǎn-a-Moonyoŋ, ǎkūd alagsɛn, boŋ kénzɛ́ɛ́ awě ahɔ́bé eʼbébtéd éʼ mekan tə̂ŋgɛne Edəə́dəŋ éche Ésáá éekudté alagsɛn.
10 E a todo aquele que disser uma palavra contra o Filho do Homem ser-lhe-á perdoada, mas ao que blasfemar contra o Espírito Santo não lhe será perdoado.
11 Nzé édé bán bésɔ́mné nyé wɛ́ɛ belyə́ged bé dyad ne benkamlɛnɛ, nyéētāgē áte, ngáne nyɛ́kāāʼɛ́ káa dyam áde nyɛ́hɔ̄bpē,
11 E, quando vos conduzirem às sinagogas, aos magistrados e potestades, não estejais solícitos de como ou do que haveis de responder, nem do que haveis de dizer.
12 áyə̄le nzé póndé epedé, Edəə́dəŋ éche Ésáá éyə̄gēd nyé chǒm éche nyétə́ŋgɛ́né ahɔ́b.”
12 Porque na mesma hora vos ensinará o Espírito Santo o que vos convenha falar.
13 Átîntê e ene ndun e mod, nhɔ́g anláá Yesuɛ aá, “A-meléed, láá mwǎnned wɛɛ́ ákabe súmɔ̄ mbwɔ́g áte.”
13 E disse-lhe um da multidão: Mestre, dize a meu irmão que reparta comigo a herança.
14 Boŋ Yesuɛ antimtɛ́n mɔ́ nɛ́n aá, “Nzɛ́-módɛ́ abǎnné mɛ nɛ́ɛ mod awě akáadteʼ bad, âkabe nyé mbwɔ́g áte?”
14 Mas ele lhe disse: Homem, quem me pôs a mim por juiz ou repartidor entre vós?
15 Dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ bɔ́ moosyəə́l aá, “Nyêtóo, nyéēbanné nlém áyə̄le awóŋ á bwěm, áyə̄le saké nhɔn mɔ́ɔ̄ ńdide moonyoŋ á aloŋgé.”
15 E disse-lhes: Acautelai-vos e guardai-vos da avareza, porque a vida de qualquer não consiste na abundância do que possui.
16 Ankalé-ʼɛ bɔ́ ngan aá, “Nhɔn ḿ mod nhɔ́g mémbɛ̄. Anwóŋ nzag. Áde ene nzag échyáá, embídéd medyɛ́ nkute ne nkute.
16 E propôs-lhes uma parábola, dizendo: a herdade de um homem rico tinha produzido com abundância.
17 Nhɔn ḿ mod mê ménhɔb áwe nlém tê aá, ‘Chán mɛ́bɛnlé bɔɔb áde etə́l éelyəgɛɛ́ wɛ́ɛ ńkoŋgɛɛ́ medyɛ́?’
17 E arrazoava ele entre si, dizendo: Que farei? Não tenho onde recolher os meus frutos.
18 Dɔ́ɔ ádólé áte chóóŋ boŋ áhɔ̄bē aá, ‘Nɛ́n dɔ́ɔ mɛ́bɛnlé. Mɛ̌pāŋ échem ndáb é eʼkoŋnéd, nlóŋ émpēe éche ékə́lé áte, boŋ nkúm medyɛ́ áwēd-te, ne nhɔn ḿmêm ńsyə̄ə̄l.
18 E disse: Farei isto: derribarei os meus celeiros, e edificarei outros maiores, e ali recolherei todas as minhas novidades e os meus bens;
19 Á póndé eched-taá mɛ́lāāʼɛ́ échêm edəə́dəŋ mɛɛ́, nlǎdté yə̌l nhɔn ḿme mɛ́dyɛɛ́ mwɛ́ ne mwɛ́. Bɔɔb-pɔɔ́ mɛ̌ched yə̌l, ńdyâg, ḿmwâg, ńchogé-ʼɛ aloŋgé.’
19 e direi à minha alma: alma, tens em depósito muitos bens, para muitos anos; descansa, come, bebe
20 Boŋ Dyǒb dénlāā mɔ́ nɛ́n, aá ‘Edimdim é chǒm chɛ́n. Nkuu nɛ́n děn mɛ̌kobɛ́n wɛ pemɛ e aloŋgé. Ábê bwěm éʼsyə̄ə̄l ábe émáá-ʼaá alad áte, nzɛ́-módɛ́ wɛ́lyə̄gnēdtē bɔ́?’
20 Mas Deus lhe disse: Louco, esta noite te pedirão a tua alma, e o que tens preparado para quem será?
21 Nɛ̂ dɔ́ɔ édíí ne ké nzɛ́-módɛ́ awě akúmmé yə̌l nhɔn, boŋ eésɛ̄ nhɔn áʼsō éʼ Dyǒb.”
21 Assim é aquele que para si ajunta tesouros e não é rico para com Deus.
22 Dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ ábē bembapɛɛ nɛ́n aá, “Né-ɔɔ́ nyéētāgē áte á aloŋgé se nyéhɔ̄bē nɛ́n bán cheé nyɛ́dyɛ̄ɛ̄, kéʼɛ cheé nyéwāāʼɛ̄ á yə̌l.
22 E disse aos seus discípulos: Portanto, vos digo: não estejais apreensivos pela vossa vida, sobre o que comereis, nem pelo corpo, sobre o que vestireis.
23 Aloŋgé átómé ndyééd, échɛn yə̌l-lɛ ámpē edé etógnɛ́n tómaa mbɔ́té.
23 Mais é a vida do que o sustento, e o corpo, mais do que as vestes.
24 Nyénɔneʼ, nkɔnékɔn. Méēwēnɛ̄ɛ̄ bwěm, méēpādɛ̄ɛ̄, méēwóo-ʼáa hǒm áde békoŋgɛɛ́ medyɛ́. Kénɛ̂, Dyǒb adídte mɔ́! Nyéebíiʼɛ́ bán nyêdé etógnɛ́n bwâmbwam tómaa menɔn-ɛ?
24 Considerai os corvos, que nem semeiam, nem segam, nem têm despensa nem celeiro, e Deus os alimenta; quanto mais valeis vós do que as aves?
25 Nzɛ́-módɛ́ áwɛn tîntê ahɛle átāg áte kə́ə́ŋ, abád ké epun ehɔ́g áwē aloŋgé áyə̄le átagɛɛ́ áte?
25 E qual de vós, sendo solícito, pode acrescentar um côvado à sua estatura?
26 Nɛ́ɛ nyé modmod nyéehɛlɛ́ɛ́ mpín mé akan nɛ́ɛ ḿmê abɛl, cheé ékə́ə́ boŋ nyétagé áte áyə̄le mam ḿme mélyə́gé ásē?
26 Pois, se nem ainda podeis as coisas mínimas, por que estais ansiosos pelas outras?
27 “Nyénɔneʼ mbonja ngáne ékwogɛɛ́. Éebɛlɛ́ɛ́ ntǔ, éebaŋgɛ́ɛ́ mesaŋ. Nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, ké kə̂ŋ Solomonɛ ne ḿmē nhɔn ńsyə̄ə̄l eewáaʼaá mbɔ́té éche épédé échɛ́n mbonja ké pɔ́g eʼboŋ.
27 Considerai os lírios, como eles crescem; não trabalham, nem fiam; e digo-vos que nem ainda Salomão, em toda a sua glória, se vestiu como um deles.
28 Nzé Dyǒb áhɛlɛsɛ áwāādtē eʼsum ábě éʼbâg chii boŋ chǎn béhɛ́ bɔ́ á dǔ, né éetómmé nyé awáad né-yɛ? Chán adúbe ádíí nyé mwǎmpīn nɛ́n?
28 E, se Deus assim veste a erva, que hoje está no campo e amanhã é lançada no forno, quanto mais a vós,
29 “Nyéēbanné nlém bán, cheé nyédyɛ̄ɛ̄ káa cheé nyémwɛ̄ɛ̄. Nɛ̂ déetagté nyé.
29 Não pergunteis, pois, que haveis de comer ou que haveis de beber, e não andeis inquietos.
30 Échê nyaa é bwěm chɔ́ɔ bad bé nkǒŋsé béchyɛɛʼɛ́ akud. Awɛ̂n Titɛ́ɛ mwěn abíí aá nyêtógnɛ́né ábɛ́n bwěm.
30 Porque os gentios do mundo buscam todas essas
31 Né-ɔɔ́, nyésébe nyéhɛd mam mé nkamlɛn ń Dyǒb, dɔ́ɔ Dyǒb dɛ́bɛɛ́ nyé ábíníí bwěm.
31 Buscai, antes, o Reino de Deus, e todas essas
32 “A-bǎnbān, nyéewógé mbwɔg. Echɛn Sáŋ awóó mewêmtɛn ḿme mésáá âbɛ nyé ngíne e nkamlɛn.
32 Não temas, ó pequeno rebanho, porque a vosso Pai agradou dar-vos o Reino.
33 Nyésôm ábɛn bwěm, nyébag betóótōkɛ̄ bé bad mɔné. Nyéhɛd ekwɛ é ngáb éche éehɛlé amaa ásē. Nyéhɛ̂ nhɔn ḿmɛ̄n á eʼkoŋnéd ábe éʼdé ádyōb, wɛ́ɛ dyamdyam déebɛnlé mɔ́, wɛ́ɛ bechîb béehɛnlé mɔ́ achíb, síi-ʼɛ éehɛnlé mɔ́ adyɛ́.
33 Vendei o que tendes, dai esmolas, e fazei para vós bolsas que não se envelheçam, tesouro nos céus que nunca acabe, aonde não chega ladrão, e a traça não rói.
34 Nyêbíí bán wɛ́ɛ nhɔn ḿbágkē mod, áhed dɔ́ɔ nlém-mɛ ḿbágkē mɔ́.
34 Porque onde estiver o vosso tesouro, ali estará também o vosso coração.
35 “Nyépûd abad, nyéchod-tɛ etrúkáŋ,
35 Estejam cingidos os vossos lombos, e acesas, as vossas candeias.
36 nɛ̂ŋgáne bad ábe bésineʼ echab sáŋ awě akií á ngande e eʼwóŋgé âbɛl boŋ nzé ahúú húɛ́n, boŋ akumé ekob, bénednéd mɔ́ ábwɔ̄g-ábwɔ̄g.
36 E sede vós semelhantes aos homens que esperam o seu senhor, quando houver de voltar das bodas, para que, quando vier e bater, logo possam abrir-lhe.
37 Eʼboŋ éʼ yə̌l áte ne bembəledɛ ábe echab sáŋ épɛɛ́, boŋ atán ngáne bédyɛ́ɛ́ epin, bésinɛɛ́ mɔ́. Á mbále ǎboŋsɛ́n, ádīd bɔ́ ásē, atómtéd-tɛ bɔ́ ndyééd.
37 Bem-aventurados aqueles servos, os quais, quando o Senhor vier, achar vigiando! Em verdade vos digo que se cingirá, e os fará assentar à
38 Ké melúde dɔ́ɔ âmpɛɛ́, káa epɔg é mbwɛmbwɛ, boŋ atán bɔ́ melemlem, eʼboŋ éʼ yə̌l áte bɛ́lyə̄g éʼtán bɔ́.
38 E, se vier na segunda vigília, e se vier na terceira vigília, e
39 Nyébíi-ʼɛ bán, nzé nwóó-ndáb abyɛ́ɛ́ʼáá póndé eche nchîb ápɛɛ́, né ǎdyɛɛ́ epin, ésebán atɛdte aá, bésal mɔ́ ndáb.
39 Sabei, porém, isto: se o pai de família soubesse a que hora havia de vir o ladrão, vigiaria e não deixaria minar a sua casa.
40 Nyémpē nyêtə́ŋgɛ́né mboŋsɛ́n abɛ́, áyə̄le Mwǎn-a-Moonyoŋ ǎpɛ̌ á póndé eche nyéēwêmtɛnɛɛ́ bán ǎpɛ̌.”
40 Portanto, estai vós também apercebidos; porque virá o Filho do Homem à hora que não imaginais.
41 Petro ansɛdéd aáken, “A-Sáŋ, sé běn pɛn-ɛɛ́ ékanlɛɛ́ enɛ́n ngan-ɛ, káa bad bésyə̄ə̄l?”
41 E disse-lhe Pedro: Senhor, dizes essa parábola a nós ou também a todos?
42 Sáŋgwɛ́ɛ́ ankwɛntɛ́n aá, “Né-ɔɔ́, nyé mod tɛ́ ábɛ̂ nɛ́ɛ mbəledɛ awě awóó debyɛ́ɛ́, awě abɛle-ʼɛ mam ḿme eche sáŋ áláŋgé mɔ́ aá ábɛl. Mɔ́ adé mbəledɛ awě eche sáŋ ábánné aá ákamlɛn bembəledɛ ábíníí, ányîn-nɛ nɛ́n aá békúdé ádāb akab á ndyééd póndé echě etə́ŋgɛ́né.
42 E disse o Senhor: Qual é, pois, o mordomo fiel e prudente, a quem o senhor pôs sobre os seus servos, para
43 Nnam mɛ́bɛ̄ ne ane mbəledɛ awě eche sáŋ áhūūʼɛ́, boŋ atán nɛ̂ŋgáne ábɛlɛɛ́ mam ḿme ánlyə̄gtɛ̄nnē mɔ́.
43 Bem-aventurado aquele servo a quem o senhor, quando vier, achar fazendo assim.
44 Ne mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, ane mbəledɛ eche sáŋ ǎbané bwěm éʼsyə̄ə̄l ábe áwóó áwe mekáá aá ákamlan.
44 Em verdade vos digo que sobre todos os seus bens o porá.
45 “Boŋ nzé ane mbəledɛ adé mbəledɛ a mbéb, boŋ ahɔ́bé áwe nlém-tê aá, ‘Éběm áte boŋ echem sáŋ ǎhūu á ekɛ-tɛ̂.’ Né-ɔɔ́ aboótédé ábíníí bembəledɛ bé bebaád ne bé baachóm ábe bédé ásē echê awanɛn, ádyâg bwěm, ámwāg-kɛ mǐm mékóbe mɔ́,
45 Mas, se aquele servo disser em seu coração: O meu senhor tarda em vir, e começar a espancar os criados e criadas, e a comer, e a beber, e a embriagar-se,
46 ane mbəledɛ eche sáŋ ǎhūu epun éche éēwêmtɛnɛɛ́ ne á póndé echě énkêmbííʼɛ́ aá ǎhūu. Né bɛ́bwēm mɔ́ á ebwɔ́g, békɔ́gsɛ́n-nɛ mɔ́ ne nhel melemlem ne bad ábe béwúú nló áte.
46 virá o Senhor daquele servo no dia em que
47 Ane mbəledɛ awě abíí ntíi mé nsɔ́n ḿme sáá-a-ndáb, boŋ eéboŋsɛne, káa eehíde ḿmê ntíi ámbīd, ǎkud mbɛ́te e ngíne.
47 E o servo que soube a vontade do seu senhor e não se aprontou, nem fez conforme a sua vontade, será castigado com muitos açoites.
48 Boŋ ane awě enkêmbíí ntíi, boŋ ábɛlé epandé, bɛ́kūdē mɔ́ kúdtɛ́n. Mod ké ahéé awě bébúdé abɛ, né-ʼaá bɛ́budté mɔ́ ahɛdɛn. Ane-ʼɛ awe bétómtɛ́né abud dé abɛ, né-ʼaá bɛ́tōmɛ̄nnē mɔ́ abud dé ahɛdɛn.
48 Mas o que
49 “Muú mɔ́ɔ ńhyédé akwɛ́d á nkǒŋsé. Mendə̌ŋ-ʼɛ mɛɛ́, né mêmmad akóbɛn.
49 Vim lançar fogo na terra e que mais quero, se já está aceso?
50 Boŋ ntə́ŋgɛ́né nsébé ńkud edusɛn é metuné, mɛ̌mǎd-tɛ chɔ́ akud boŋ nlém mɛ́pwiitéd mɛ.
50 Importa, porém, que eu seja batizado com um certo batismo, e como me angustio até que venha a cumprir-se!
51 Nyêwêmtan bán, nsaŋ mɔ́ɔ̄ ńhyédé apɛɛn á nkǒŋsé-yɛ? Aáy, saké nsaŋ, nkabɛ́n mɔ́ɔ̄ ḿpɛ́ɛ́né.
51 Cuidais vós que vim trazer paz à terra? Não, vos digo, mas, antes, dissensão.
52 Bootya bɔɔb âkɛ áʼsō, ndáb echě ewóó bad bétáan ěkabɛ́n áte, béláán bétə́ŋgɛ́n bébɛ, bébɛ-ʼɛ bétə́ŋgɛ́n béláán.
52 Porque, daqui em diante, estarão cinco divididos numa casa: três contra dois, e dois contra três.
53 Kɔkɔɔ ěbɛ̄.
53 O pai estará dividido contra o filho, e o filho, contra o pai, a mãe, contra a filha, e a filha, contra a mãe, a sogra, contra sua nora, e a nora, contra sua sogra.
54 Yesuɛ anláá amute aá, “Nzé nyênyíné mbag ébíde á mbəŋ, nyêbɛlé nyêhɔ́b bán, ‘Mbúú ěchə̄ bɔɔb’, ébɛnléd-tɛ áned.
54 E dizia também à multidão: Quando vedes a nuvem que vem do ocidente, logo dizeis: Lá vem chuva; e assim sucede.
55 Nyênyíne-ʼáa epub éhúɛʼ á pɛd e mbəŋ, nyéhɔ̄bēʼ bán, ‘Enyɛn ébɛ̄nēd mod bɔɔb,’ ébɛ́-ʼɛ áned.
55 E, quando assopra o vento sul, dizeis: Haverá calma; e
56 Á-bad bé elaŋgé. Nɛ́ɛ nyépédé abíi ngáne béláaʼɛ́ bǐn nɛ́n, cheé ékə́ə́ boŋ nyéēhɛ̄lē mam ḿme mébɛnlad nyé áʼsō-te chii nɛ́n achem?
56 Hipócritas, sabeis discernir a face da terra e do céu; como não sabeis, então, discernir este tempo?
57 “Cheé ékə́ə́ boŋ nyéběn nyéēhɛ̄lē adol áte nɛ́n bán, kəse e akan nɛ́n echě ehɛdnad abɛl?
57 E por que não julgais também por vós mesmos o que é justo?
58 Nzé mod ahɔ́bé aá, mɔ́kɛɛne wɛ á kóte, hɛ̌d nzii kə́ə́ŋ nyúmɔ̄ bétim ásē á nzii. Ésebɛ́ nɛ̂, nzé ahédé wɛ á kóte, kóte chɔ́-ʼɛ ěbɛɛ́ wɛ á mekáá mé plûsɛ, plûsɛ chɔ́-ʼɛ éhɛ̄ wɛ á mbwɔg.
58 Quando, pois, vais com o teu adversário ao magistrado, procura livrar-te dele no caminho; para que não suceda que te conduza ao juiz, e o juiz te entregue ao meirinho, e o meirinho te encerre na prisão.
59 Á mbále, nlâŋge wɛ mɛɛ́, weéhɛ̄lɛ̄ɛ̄-sɛ ebíd á ndáb e mbwɔg-tê wɛ̂ kə́ə́ŋ né etwedé ádōŋ alúm ásyə̄ə̄l.”
59 Digo-te que não sairás dali enquanto não pagares o derradeiro ceitil.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.