Atos 9
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs VC
1 Bɔɔb-pɔɔ́ Sɔɔlɛ ambɛ́ ákīmēʼ âwúu bembapɛɛ ábe Sáŋgwɛ́ɛ́. Ankɛ̌ wɛ́ɛ prisɛ ambáámbáa,
1 Enquanto isso, Saulo só respirava ameaças e morte contra os discípulos do Senhor. Apresentou-se ao príncipe dos sacerdotes,
2 aláá mɔ́ aá átel kálag échě ábɛɛ́ belyə́ged bé ndáb é mekáne é Damaskɔs, âbɛl nɛ́n áwôŋ kunze echě nzé anyíné bad ké béhéé ábe béhídeʼ nzii e Yesuɛ áwed, áhaŋ bɔ́, ken bebaád-ʼɛ kéʼɛ baachóm, akób bɔ́, ákɛ̄ɛ̄n bɔ́ á Jerusalɛm.
2 e pediu-lhe cartas para as sinagogas de Damasco, com o fim de levar presos a Jerusalém todos os homens e mulheres que achasse seguindo essa doutrina.
3 Dɔ́ɔ Sɔɔlɛ áhídté boŋ ákag. Á nzii e Damaskɔs wɛ̂, áde ádíí bɛnbɛn ne dyad, emwɛdmwɛd émbīd ádyōb, épɛn mɔ́ yə̌l esyəə́l.
3 Durante a viagem, estando já perto de Damasco, subitamente o cercou uma luz resplandecente vinda do céu.
4 Anhún á ndɔɔb. Dɔ́ɔ áwógé ehɔ́b élāŋgē mɔ́ aá, “Á-Sɔɔl, á-Sɔɔl, cheé ékə́ə́ boŋ étagté mɛ?”
4 Caindo por terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Sɔɔlɛ ansɛdéd aáken, “A-Sáŋ, nzɛ́-módɛ́ ne?” Dɔ́ɔ échê ehɔ́b étimtanné mɔ́ aá, “Mɛ-ɛɛ́ ndé Yesuɛ awě étagtɛɛ́.
5 Saulo disse: Quem és, Senhor? Respondeu ele: Eu sou Jesus, a quem tu persegues. {Duro te é recalcitrar contra o aguilhão.
6 Bɔɔb-pɔɔ́, hidé ásē, ékag á dyad-tê, áhed dɔ́ɔ bɛ́lāā-ʼɛ́ wɛ chǒm éche étə́ŋgɛ́né abɛl.”Sɔɔlɛ ansɛdéd aáken, “A-Sáŋ nzɛ́-módɛ́ ne?” |src="CN02022C.tif" size="col" ref="9.5"
6 Então, trêmulo e atônito, disse ele: Senhor, que queres que eu faça? Respondeu-lhe o Senhor:} Levanta-te, entra na cidade. Aí te será dito o que deves fazer.
7 Bad ábe bɔ́ɔbɛ Sɔɔlɛ bênwǒŋ bêntyéem, dyam déeboo bɔ́ ahɔ́b. Bénwōg ehɔ́b boŋ bénkênnyínné mod awě ahɔ́beʼ.
7 Os homens que o acompanhavam enchiam-se de espanto, pois ouviam perfeitamente a voz, mas não viam ninguém.
8 Sɔɔlɛ anhidé ásē, ánēdē mǐd áte, boŋ eenyíneʼaá ekíde. Né-ɔɔ́, bénchə̄ə̄ mɔ́ é ekáá, békɛ̄ɛ̄n mɔ́ á dyad-tê á Damaskɔs.
8 Saulo levantou-se do chão. Abrindo, porém, os olhos, não via nada. Tomaram-no pela mão e o introduziram em Damasco,
9 Andyɛɛ́ eʼpun éʼláán ádé eenyínɛɛ́ ekíde. Ene póndé esyəə́l-lɛ eemwédɛɛ́, eedyéde-ʼáa chǒmchǒm.
9 onde esteve três dias sem ver, sem comer nem beber.
10 Á Damaskɔs mod abédé awě andúbé Yesuɛ, béchə́géʼáá mɔ́ bán, Ananiasɛ. Annyín ndɔ́g. Á ndɔ́g-te wɛ̂, Sáŋgú Yesuɛ anchəg mɔ́ aá, “Á-Ananias.” Ananiasɛ ankwɛntɛ́n aá “Mɛ nɛ́n, a-Sáŋ.”
10 Havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. O Senhor, numa visão, lhe disse: Ananias! Eis-me aqui, Senhor, respondeu ele.
11 Dɔ́ɔ Sáŋgwɛ́ɛ́ álâŋgɛɛ́ mɔ́ aá, “Boŋsɛ́n, ékɛ á nkoŋ ń nzii ḿme béchəgɛɛ́ bán Ntyéémé. Wɛ̌pɛ̌ á ndáb wɛ́ɛ Judasɛ. Nzé epedé áhed, ésɛ̄dēd mod awě abídé á dyad á Tasus, béchəge mɔ́ bán Sɔɔlɛ. Adé áhed bɔɔb akânneʼ,
11 O Senhor lhe ordenou: Levanta-te e vai à rua Direita, e pergunta em casa de Judas por um homem de Tarso, chamado Saulo; ele está orando.
12 anyíné-ʼɛ ndɔ́g. Á ndɔ́g-te wɛ̂, anyíné mod awě béchəgɛɛ́ bán Ananiasɛ, abáné mɔ́ mekáá á nló âbɛl boŋ ányínɛn ámpē.”
12 {Este via numa visão um homem, chamado Ananias, entrar e impor-lhe as mãos para recobrar a vista.}
13 Ananiasɛ antimtɛ́n mɔ́ aá “A-Sáŋ, nkénwōg ane mod dúu bwâmbwam ne nhel ḿ mekan ḿme ákébɛnlé ábōŋ bad áyə̄l á Jerusalɛm.
13 Ananias respondeu: Senhor, muitos já me falaram deste homem, quantos males fez aos teus fiéis em Jerusalém.
14 Apedé-ʼɛ á Damaskɔs hɛ́n ne ngíne echě beprisɛ bémbáá bébágé mɔ́ âkób bad bésyə̄ə̄l ábe békânneʼ á dǐn ádōŋ.”
14 E aqui ele tem poder dos príncipes dos sacerdotes para prender a todos aqueles que invocam o teu nome.
15 Boŋ Sáŋgwɛ́ɛ́ anláá Ananiasɛ aá, “Kǎg, áyə̄le nɛ́n mpwɛdé anɛ́n mod âbɛle mɛ. Mɔ́ ǎbɛ̌l bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl, échab kə̂ŋ é bad, ne bad bé Israɛl bébíí mɛ.
15 Mas o Senhor lhe disse: Vai, porque este homem é para mim um instrumento escolhido, que levará o meu nome diante das nações, dos reis e dos filhos de Israel.
16 Mměn mɛ́lūmēd-tɛ mɔ́ metake ḿme ákudté áyə̄l echêm.”
16 Eu lhe mostrarei tudo o que terá de padecer pelo meu nome.
17 Né-ɔɔ́, Ananiasɛ ankɛ̌, asɔ́l a ndáb echě Sɔɔlɛ ámbɛ̄ɛ̄ áte, abán mɔ́ mekáá á nló, álāŋgē mɔ́ aá, “A-mwǎnned Sɔɔl, Sáŋgwɛ́ɛ́ mɔ́ alómé mɛ, nɛ́dē, Yesuɛ mwěn awě ampií wɛ á póndé eche éhyagké wɛ́n. Alómé mɛ áwôŋ âbɛl nɛ́n ényínɛn ámpē élôn-nɛ ne Edəə́dəŋ éche Ésáá.”
17 Ananias foi. Entrou na casa e, impondo-lhe as mãos, disse: Saulo, meu irmão, o Senhor, esse Jesus que te apareceu no caminho, enviou-me para que recobres a vista e fiques cheio do Espírito Santo.
18 Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g bwěm bémbīd Sɔɔlɛ á mǐd ábe bédé nɛ̂ŋgáne eʼkíd éʼ súu, ábooted-tɛ anyínɛn. Hɛ́ɛ ápádté ásē boŋ bédusán-nɛ mɔ́.
18 No mesmo instante caíram dos olhos de Saulo umas como escamas, e recuperou a vista. Levantou-se e foi batizado.
19 Andyɛ́ ndyééd, amaá-ʼaá ndyééd adyɛ́ boŋ yə̌l étimé mɔ́ áte.
19 Depois tomou alimento e sentiu-se fortalecido. Demorou-se por alguns dias com os discípulos que se achavam em Damasco.
20 Ankɛ̌ á ndáb é mekáne ésebán abébte póndé ákanle bad tə̂ŋgɛne Yesuɛ, aá mɔ́ adé Mwǎn a Dyǒb.
20 Imediatamente começou a proclamar pelas sinagogas que Jesus é o Filho de Deus.
21 Yə̌l enkɔ́m mod tɛ́ɛ́ áte awě anwóg mɔ́ pɔ́le á nsəl. Bésɛdté bánken, “Saá anɛ́n mod mɔ́ awúɛ̄ʼáá bad ábe bétúbéʼáá dǐn áde Yesuɛ á Jerusalɛm-ɛ? Éesaá mbále nɛ́n nzɔm echě ápɛ́ɛ́né hɛ́n edíi âkób bɔ́ âtimɛn-nɛ bɔ́ ámbīd wɛ́ɛ beprisɛ bémbáá-yɛ?”
21 Todos os seus ouvintes pasmavam e diziam: Este não é aquele que perseguia em Jerusalém os que invocam o nome de Jesus? Não veio cá só para levá-los presos aos sumos sacerdotes?
22 Boŋ Sɔɔlɛ ambɛ́ ákaléʼ ḿmê nkalaŋ ákǎg áʼsō ngíne ngíne. Metɔte ḿme âmbɛɛ́ âlúmed nɛ́n bán Yesuɛ mɔ́ adé Ane-awě-Béwɔ́gté, méntə̄ŋgɛ̄n nyaa echě bad bé Israɛl ábe bébédé á Damaskɔs bénkênwóŋgé dyamdyam ahɔ́b.
22 Saulo, porém, sentia crescer o seu poder e confundia os judeus de Damasco, demonstrando que Jesus é o Cristo.
23 Ámbīd e eʼpun híin bad bé Israɛl bênladɛ́n áte âhə́ge Sɔɔlɛ ngáne bɛ́wūū-ʼɛ́ mɔ́.
23 Decorridos alguns dias, os judeus deliberaram, em conselho, matá-lo.
24 Boŋ Sɔɔlɛ anwóg ntíi ḿme bébɛ́lé. Bénɔ́néʼáá mmwɛ mé eʼkɛ́ ń dyad nkuu ne mǔte âbɛl béwúu mɔ́.
24 Estas intenções chegaram ao conhecimento de Saulo. Guardavam eles as portas de dia e de noite, para matá-lo.
25 Boŋ nkuu nhɔ́g Sɔɔlɛ ábē bembapɛɛ béntēd mɔ́, béhɛ́ mɔ́ á elóŋ-tê, bébídéd mɔ́ á epɔn é esɛ́d bé eʼkɛ́ ábe bênləŋned dyad, boŋ bésūdēd mɔ́ ámbīd e ebwɔ́g.Béhédé Sɔɔlɛ á elóŋ-tê bébídéd mɔ́ á epɔn é esɛ́d bé eʼkɛ́|src="CN01937c.tif" size="col" ref="9.25"
25 Mas os discípulos, tomando-o de noite, fizeram-no descer pela muralha dentro de um cesto.
26 Sɔɔlɛ ankɛ̌ á Jerusalɛm. Áde ápédé áwed, anwanɛ́n aá mɔ́bɛ̂ ne bad ábe bédúbpé Yesuɛ boŋ ábɛ̂ bad bébááʼáá mɔ́ áyə̄le bénkêndúbɛ́ɛ́ bán mɔ́mpē adúbpé Yesuɛ.
26 Chegando a Jerusalém, tentava ajuntar-se aos discípulos, mas todos o temiam, não querendo crer que se tivesse tornado discípulo.
27 Hɛ́ɛ Banabasɛ áchə̄ŋgē mɔ́ á ekáá boŋ ákɛɛné mɔ́ wɛ́ɛ bembapɛɛ bé nlómag. Anchemtéd bɔ́ áte ngáne Sɔɔlɛ ányíné Sáŋgwɛ́ɛ́ á ndɔ́g-te á nzii ne chǒm éche Sáŋgwɛ́ɛ́ áláŋgé mɔ́. Anláá-ʼɛ bɔ́ ngáne Sɔɔlɛ áláŋgéʼáá bad mam tə̂ŋgɛne Yesuɛ á Damaskɔs ésebán abáaʼ dyamdyam.
27 Então Barnabé, levando-o consigo, apresentou-o aos apóstolos e contou-lhes como Saulo vira o Senhor no caminho, e que lhe havia falado, e como em Damasco pregara, com desassombro, o nome de Jesus.
28 Né-ɔɔ́, Sɔɔlɛ ambɛ́ ne bɔ́, ákag mebwɔ́g mésyə̄ə̄l á Jerusalɛm ákaléʼ nkalaŋ ḿ bwâm á dǐn áde Sáŋgwɛ́ɛ́ ésebán abáaʼ dyamdyam.
28 Daí por diante permaneceu com eles, saindo e entrando em Jerusalém, e pregando, destemidamente, o nome do Senhor.
29 Akǎnléʼáá kə́ə́ŋne bad bé Israɛl ábe béhɔ́béʼáá ehɔ́b é Grikia áswaŋtán-nɛ ne bɔ́. Dɔ́ɔ bébóótédé nzii ahɛd âwúu mɔ́.
29 Falava também e discutia com os helenistas. Mas estes procuravam matá-lo.
30 Áde bad ábe bédúbpé Yesuɛ bésóŋtɛ́né bán béhɛde Sɔɔlɛ awúu, béntēd mɔ́ bésyɔgnéd mɔ́ á dyad á Kaisaria boŋ bélōmē mɔ́ á dyad á Tasus.
30 Os irmãos, informados disso, acompanharam-no até Cesaréia e dali o fizeram partir para Tarso.
31 Né-ɔɔ́, ene póndé esyəə́l bad ábe béndūbē Yesuɛ á mbwɔ́g e Judeya esyəə́l, á Galilia ne á Samaria bémbɛ̄ ne nsaŋ, béwóŋ-ʼɛ mbwɔ́g ń Dyǒb áte nɛ̂ ábɛ̄l béwúú áte, Edəə́dəŋ éche Ésáá éwōŋgān-nɛ bɔ́.
31 A Igreja gozava então de paz por toda a Judéia, Galiléia e Samaria. Estabelecia-se ela caminhando no temor do Senhor, e a assistência do Espírito Santo a fazia crescer em número.
32 Petro akagéʼáá mbwɔ́g áte esyəə́l. Ébédé póndé pɔ́g eche ákíí bad bé Dyǒb ábe bébédé á dyad á Lida alɛled.
32 Pedro, que caminhava por toda parte, de cidade em cidade, desceu também aos fiéis que habitavam em Lida.
33 Áde ápédé áwed, antán mod awě béchəgɛɛ́ bán Aniɛsɛ. Esóŋ é mekuu énwɛ̄ mɔ́, átīmɛ̄n ndáb mwɛ̌ waam.
33 Ali achou um homem chamado Enéias, que havia oito anos jazia paralítico num leito.
34 Petro anláá mɔ́ aá, “A-Aniɛs, Yesu Krǐstəə ǎdǐd wɛ bwâm hɛ́n bɔɔb. Pádé ásē énabe ádoŋ anɔn.” Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g Aniɛsɛ ampádé ásē.
34 Disse-lhe Pedro: Enéias, Jesus Cristo te cura: levanta-te e faze tua cama. E levantou-se imediatamente.
35 Áde bad bésyə̄ə̄l ábe bédyɛ́ɛ́ʼáá á Lida ne Sharɔn bényíné nɛ́ɛ ane mod ádyɛ́ɛ́ bwâm, bêmbootéd Sáŋgú Yesuɛ adúbe.
35 Viram-no todos os que habitavam em Lida e em Sarona, e converteram-se ao Senhor.
36 Mwaád nhɔ́g abédé á dyad á Jopa awě béchə́géʼáá bán Tabitaa, andúbé Yesuɛ. (Dǐn á Tabitaa á ehɔ́b é Grikia ádíi bán Dɔkasɛ nɛ́dē eʼsɛ́l.) Á aloŋgé ádē ásyə̄ə̄l mboŋ mɔ́ ne mɔ́ɔ̄ ábɛ́láá áwōŋgān-nɛ betóótōkɛ̄ bé bad.
36 Em Jope havia uma discípula chamada Tabita - em grego, Dorcas. Esta era rica em boas obras e esmolas que dava.
37 Ḿmê mesú-ʼɔɔ́, ankwɛ̌ nkole awɛ́-ʼɛ. Bênwobé mɔ́ ndim bétéd mɔ́ bébānē á toŋ e ndáb echě ebédé ámīn.
37 Aconteceu que adoecera naqueles dias e veio a falecer. Depois de a terem lavado, levaram-na para o quarto de cima.
38 Bɔɔb-pɔɔ́ dyad á Jopa dénkênchabnédté dyad á Lida áyə̄l. Né-ɔɔ́, áde bad ábe bédúbpé Yesuɛ béwógé bán Petro adé á Lida, bénlōm bad bébɛ áwē, ne mecháŋgé nɛ́n bán, “Sôn hyǎg á mehélé-te.”
38 Ora, como Lida fica perto de Jope, os discípulos, ouvindo dizer que Pedro aí se encontrava, enviaram-lhe dois homens, rogando-lhe: Não te demores em vir ter conosco.
39 Né-ɔɔ́ Petro amboŋsɛ́n, bɔ́ɔ̄bɔ̄ɔ békɛ̄-ʼɛ. Áde ápédé áwed, bénchə̄gnēd mɔ́ á toŋ e ndáb eche ebédé ámīn. Bekúd bé bebaád bênləŋnéd mɔ́, béchyɛɛ́ʼ, bélūmtē-ʼɛ mɔ́ mbɔ́té ne nkobe ḿme Dɔkasɛ âmbaŋnédté bɔ́ áde ábédé á aloŋgé.
39 Pedro levantou-se imediatamente e foi com eles. Logo que chegou, conduziram-no ao quarto de cima. Cercavam-no todas as viúvas, chorando e mostrando-lhe as túnicas e os vestidos que Dorcas lhes fazia quando viva.
40 Petro ambídéd bɔ́ moosyəə́l á ebwɔ́g, akɔ́g mebóbóŋ ábootéd-tɛ akáne. Dɔ́ɔ ákúnné yə̌l á ndim boŋ áhɔ́bé aá, “Á-Tabita, pádé ásē!” Tabitaa andibé mǐd áte. Anyín áde anyíné Petro, ampádé ásē.
40 Pedro então, tendo feito todos sair, pôs-se de joelhos e orou. Voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te! Ela abriu os olhos e, vendo Pedro, sentou-se.
41 Petro ansǎd ekáá, awóŋgɛ́n ânyen mɔ́ ásē. Dɔ́ɔ áchɛ́nlé bad ábe béndūbē Yesuɛ, ne bekúd bé bebaád ábe bémbɛ̄ áhed, boŋ álūmtē bɔ́ Tabitaa áde ádíí á aloŋgé.
41 Ele a fez levantar-se, estendendo-lhe a mão. Chamando os irmãos e as viúvas, entregou-lha viva.
42 Ḿmɛ́n nkalaŋ mênkanléd á dyad á Jopa áte ásyə̄ə̄l a etûn é póndé, ekud é bad édúbé-ʼɛ Sáŋgú Yesuɛ.
42 Este fato espalhou-se por toda Jope e muitos creram no Senhor.
43 Petro andyɛɛ́ á Jopa nguse é eʼpun. Andyɛɛ́ á ndáb e mod awě abɛléʼáá nsɔ́n mé eʼkob éʼ nyam, awě béchə́géʼáá bán Simɔnɛ.
43 Pedro permaneceu ainda muitos dias em Jope, em casa dum curtidor, chamado Simão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.