Atos 9

Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Bɔɔb-pɔɔ́ Sɔɔlɛ ambɛ́ ákīmēʼ âwúu bembapɛɛ ábe Sáŋgwɛ́ɛ́. Ankɛ̌ wɛ́ɛ prisɛ ambáámbáa,
1 Saulo, porém, respirando ainda ameaças e mortes contra os discípulos do Senhor, dirigiu-se ao sumo sacerdote,
2 aláá mɔ́ aá átel kálag échě ábɛɛ́ belyə́ged bé ndáb é mekáne é Damaskɔs, âbɛl nɛ́n áwôŋ kunze echě nzé anyíné bad ké béhéé ábe béhídeʼ nzii e Yesuɛ áwed, áhaŋ bɔ́, ken bebaád-ʼɛ kéʼɛ baachóm, akób bɔ́, ákɛ̄ɛ̄n bɔ́ á Jerusalɛm.
2 e pediu-lhe cartas para Damasco, para as sinagogas, a fim de que, caso encontrasse alguns do Caminho, quer homens quer mulheres, os conduzisse presos a Jerusalém.
3 Dɔ́ɔ Sɔɔlɛ áhídté boŋ ákag. Á nzii e Damaskɔs wɛ̂, áde ádíí bɛnbɛn ne dyad, emwɛdmwɛd émbīd ádyōb, épɛn mɔ́ yə̌l esyəə́l.
3 Mas, seguindo ele viagem e aproximando-se de Damasco, subitamente o cercou um resplendor de luz do céu;
4 Anhún á ndɔɔb. Dɔ́ɔ áwógé ehɔ́b élāŋgē mɔ́ aá, “Á-Sɔɔl, á-Sɔɔl, cheé ékə́ə́ boŋ étagté mɛ?”
4 e, caindo por terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Sɔɔlɛ ansɛdéd aáken, “A-Sáŋ, nzɛ́-módɛ́ ne?” Dɔ́ɔ échê ehɔ́b étimtanné mɔ́ aá, “Mɛ-ɛɛ́ ndé Yesuɛ awě étagtɛɛ́.
5 Ele perguntou: Quem és tu, Senhor? Respondeu o Senhor: Eu sou Jesus, a quem tu persegues;
6 Bɔɔb-pɔɔ́, hidé ásē, ékag á dyad-tê, áhed dɔ́ɔ bɛ́lāā-ʼɛ́ wɛ chǒm éche étə́ŋgɛ́né abɛl.”Sɔɔlɛ ansɛdéd aáken, “A-Sáŋ nzɛ́-módɛ́ ne?” |src="CN02022C.tif" size="col" ref="9.5"
6 mas levanta-te e entra na cidade, e lá te será dito o que te cumpre fazer.
7 Bad ábe bɔ́ɔbɛ Sɔɔlɛ bênwǒŋ bêntyéem, dyam déeboo bɔ́ ahɔ́b. Bénwōg ehɔ́b boŋ bénkênnyínné mod awě ahɔ́beʼ.
7 Os homens que viajavam com ele quedaram-se emudecidos, ouvindo, na verdade, a voz, mas não vendo ninguém.
8 Sɔɔlɛ anhidé ásē, ánēdē mǐd áte, boŋ eenyíneʼaá ekíde. Né-ɔɔ́, bénchə̄ə̄ mɔ́ é ekáá, békɛ̄ɛ̄n mɔ́ á dyad-tê á Damaskɔs.
8 Saulo levantou-se da terra e, abrindo os olhos, não via coisa alguma; e, guiando-o pela mão, conduziram-no a Damasco.
9 Andyɛɛ́ eʼpun éʼláán ádé eenyínɛɛ́ ekíde. Ene póndé esyəə́l-lɛ eemwédɛɛ́, eedyéde-ʼáa chǒmchǒm.
9 E esteve três dias sem ver, e não comeu nem bebeu.
10 Á Damaskɔs mod abédé awě andúbé Yesuɛ, béchə́géʼáá mɔ́ bán, Ananiasɛ. Annyín ndɔ́g. Á ndɔ́g-te wɛ̂, Sáŋgú Yesuɛ anchəg mɔ́ aá, “Á-Ananias.” Ananiasɛ ankwɛntɛ́n aá “Mɛ nɛ́n, a-Sáŋ.”
10 Ora, havia em Damasco certo discípulo chamado Ananias; e disse-lhe o Senhor em visão: Ananias! Respondeu ele: Eis-me aqui, Senhor.
11 Dɔ́ɔ Sáŋgwɛ́ɛ́ álâŋgɛɛ́ mɔ́ aá, “Boŋsɛ́n, ékɛ á nkoŋ ń nzii ḿme béchəgɛɛ́ bán Ntyéémé. Wɛ̌pɛ̌ á ndáb wɛ́ɛ Judasɛ. Nzé epedé áhed, ésɛ̄dēd mod awě abídé á dyad á Tasus, béchəge mɔ́ bán Sɔɔlɛ. Adé áhed bɔɔb akânneʼ,
11 Ordenou-lhe o Senhor: Levanta-te, vai à rua chamada Direita e procura em casa de Judas um homem de Tarso chamado Saulo; pois eis que ele está orando;
12 anyíné-ʼɛ ndɔ́g. Á ndɔ́g-te wɛ̂, anyíné mod awě béchəgɛɛ́ bán Ananiasɛ, abáné mɔ́ mekáá á nló âbɛl boŋ ányínɛn ámpē.”
12 e viu um homem chamado Ananias entrar e impor-lhe as mãos, para que recuperasse a vista.
13 Ananiasɛ antimtɛ́n mɔ́ aá “A-Sáŋ, nkénwōg ane mod dúu bwâmbwam ne nhel ḿ mekan ḿme ákébɛnlé ábōŋ bad áyə̄l á Jerusalɛm.
13 Respondeu Ananias: Senhor, a muitos ouvi acerca desse homem, quantos males tem feito aos teus santos em Jerusalém;
14 Apedé-ʼɛ á Damaskɔs hɛ́n ne ngíne echě beprisɛ bémbáá bébágé mɔ́ âkób bad bésyə̄ə̄l ábe békânneʼ á dǐn ádōŋ.”
14 e aqui tem poder dos principais sacerdotes para prender a todos os que invocam o teu nome.
15 Boŋ Sáŋgwɛ́ɛ́ anláá Ananiasɛ aá, “Kǎg, áyə̄le nɛ́n mpwɛdé anɛ́n mod âbɛle mɛ. Mɔ́ ǎbɛ̌l bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl, échab kə̂ŋ é bad, ne bad bé Israɛl bébíí mɛ.
15 Disse-lhe, porém, o Senhor: Vai, porque este é para mim um vaso escolhido, para levar o meu nome perante os gentios, e os reis, e os filhos de Israel;
16 Mměn mɛ́lūmēd-tɛ mɔ́ metake ḿme ákudté áyə̄l echêm.”
16 pois eu lhe mostrarei quanto lhe cumpre padecer pelo meu nome.
17 Né-ɔɔ́, Ananiasɛ ankɛ̌, asɔ́l a ndáb echě Sɔɔlɛ ámbɛ̄ɛ̄ áte, abán mɔ́ mekáá á nló, álāŋgē mɔ́ aá, “A-mwǎnned Sɔɔl, Sáŋgwɛ́ɛ́ mɔ́ alómé mɛ, nɛ́dē, Yesuɛ mwěn awě ampií wɛ á póndé eche éhyagké wɛ́n. Alómé mɛ áwôŋ âbɛl nɛ́n ényínɛn ámpē élôn-nɛ ne Edəə́dəŋ éche Ésáá.”
17 Partiu Ananias e entrou na casa e, impondo-lhe as mãos, disse: Irmão Saulo, o Senhor Jesus, que te apareceu no caminho por onde vinhas, enviou-me para que tornes a ver e sejas cheio do Espírito Santo.
18 Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g bwěm bémbīd Sɔɔlɛ á mǐd ábe bédé nɛ̂ŋgáne eʼkíd éʼ súu, ábooted-tɛ anyínɛn. Hɛ́ɛ ápádté ásē boŋ bédusán-nɛ mɔ́.
18 Logo lhe caíram dos olhos como que umas escamas, e recuperou a vista: então, levantando-se, foi batizado.
19 Andyɛ́ ndyééd, amaá-ʼaá ndyééd adyɛ́ boŋ yə̌l étimé mɔ́ áte.
19 E, tendo tomado alimento, ficou fortalecido. Depois demorou-se alguns dias com os discípulos que estavam em Damasco;
20 Ankɛ̌ á ndáb é mekáne ésebán abébte póndé ákanle bad tə̂ŋgɛne Yesuɛ, aá mɔ́ adé Mwǎn a Dyǒb.
20 e logo nas sinagogas pregava a Jesus, que este era o filho de Deus.
21 Yə̌l enkɔ́m mod tɛ́ɛ́ áte awě anwóg mɔ́ pɔ́le á nsəl. Bésɛdté bánken, “Saá anɛ́n mod mɔ́ awúɛ̄ʼáá bad ábe bétúbéʼáá dǐn áde Yesuɛ á Jerusalɛm-ɛ? Éesaá mbále nɛ́n nzɔm echě ápɛ́ɛ́né hɛ́n edíi âkób bɔ́ âtimɛn-nɛ bɔ́ ámbīd wɛ́ɛ beprisɛ bémbáá-yɛ?”
21 Todos os seus ouvintes pasmavam e diziam: Não é este o que em Jerusalém perseguia os que invocavam esse nome, e para isso veio aqui, para os levar presos aos principais sacerdotes?
22 Boŋ Sɔɔlɛ ambɛ́ ákaléʼ ḿmê nkalaŋ ákǎg áʼsō ngíne ngíne. Metɔte ḿme âmbɛɛ́ âlúmed nɛ́n bán Yesuɛ mɔ́ adé Ane-awě-Béwɔ́gté, méntə̄ŋgɛ̄n nyaa echě bad bé Israɛl ábe bébédé á Damaskɔs bénkênwóŋgé dyamdyam ahɔ́b.
22 Saulo, porém, se fortalecia cada vez mais e confundia os judeus que habitavam em Damasco, provando que Jesus era o Cristo.
23 Ámbīd e eʼpun híin bad bé Israɛl bênladɛ́n áte âhə́ge Sɔɔlɛ ngáne bɛ́wūū-ʼɛ́ mɔ́.
23 Decorridos muitos dias, os judeus deliberaram entre si matá-lo.
24 Boŋ Sɔɔlɛ anwóg ntíi ḿme bébɛ́lé. Bénɔ́néʼáá mmwɛ mé eʼkɛ́ ń dyad nkuu ne mǔte âbɛl béwúu mɔ́.
24 Mas as suas ciladas vieram ao conhecimento de Saulo. E como eles guardavam as portas de dia e de noite para tirar-lhe a vida,
25 Boŋ nkuu nhɔ́g Sɔɔlɛ ábē bembapɛɛ béntēd mɔ́, béhɛ́ mɔ́ á elóŋ-tê, bébídéd mɔ́ á epɔn é esɛ́d bé eʼkɛ́ ábe bênləŋned dyad, boŋ bésūdēd mɔ́ ámbīd e ebwɔ́g.Béhédé Sɔɔlɛ á elóŋ-tê bébídéd mɔ́ á epɔn é esɛ́d bé eʼkɛ́|src="CN01937c.tif" size="col" ref="9.25"
25 os discípulos, tomando-o de noite, desceram-no pelo muro, dentro de um cesto.
26 Sɔɔlɛ ankɛ̌ á Jerusalɛm. Áde ápédé áwed, anwanɛ́n aá mɔ́bɛ̂ ne bad ábe bédúbpé Yesuɛ boŋ ábɛ̂ bad bébááʼáá mɔ́ áyə̄le bénkêndúbɛ́ɛ́ bán mɔ́mpē adúbpé Yesuɛ.
26 Tendo Saulo chegado a Jerusalém, procurava juntar-se aos discípulos; mas todos o temiam, não crendo que fosse discípulo.
27 Hɛ́ɛ Banabasɛ áchə̄ŋgē mɔ́ á ekáá boŋ ákɛɛné mɔ́ wɛ́ɛ bembapɛɛ bé nlómag. Anchemtéd bɔ́ áte ngáne Sɔɔlɛ ányíné Sáŋgwɛ́ɛ́ á ndɔ́g-te á nzii ne chǒm éche Sáŋgwɛ́ɛ́ áláŋgé mɔ́. Anláá-ʼɛ bɔ́ ngáne Sɔɔlɛ áláŋgéʼáá bad mam tə̂ŋgɛne Yesuɛ á Damaskɔs ésebán abáaʼ dyamdyam.
27 Então Barnabé, tomando-o consigo, o levou aos apóstolos, e lhes contou como no caminho ele vira o Senhor e que este lhe falara, e como em Damasco pregara ousadamente em nome de Jesus.
28 Né-ɔɔ́, Sɔɔlɛ ambɛ́ ne bɔ́, ákag mebwɔ́g mésyə̄ə̄l á Jerusalɛm ákaléʼ nkalaŋ ḿ bwâm á dǐn áde Sáŋgwɛ́ɛ́ ésebán abáaʼ dyamdyam.
28 Assim andava com eles em Jerusalém, entrando e saindo,
29 Akǎnléʼáá kə́ə́ŋne bad bé Israɛl ábe béhɔ́béʼáá ehɔ́b é Grikia áswaŋtán-nɛ ne bɔ́. Dɔ́ɔ bébóótédé nzii ahɛd âwúu mɔ́.
29 e pregando ousadamente em nome do Senhor. Falava e disputava também com os helenistas; mas procuravam matá-lo.
30 Áde bad ábe bédúbpé Yesuɛ bésóŋtɛ́né bán béhɛde Sɔɔlɛ awúu, béntēd mɔ́ bésyɔgnéd mɔ́ á dyad á Kaisaria boŋ bélōmē mɔ́ á dyad á Tasus.
30 Os irmãos, porém, quando o souberam, acompanharam-no até Cesaréia e o enviaram a Tarso.
31 Né-ɔɔ́, ene póndé esyəə́l bad ábe béndūbē Yesuɛ á mbwɔ́g e Judeya esyəə́l, á Galilia ne á Samaria bémbɛ̄ ne nsaŋ, béwóŋ-ʼɛ mbwɔ́g ń Dyǒb áte nɛ̂ ábɛ̄l béwúú áte, Edəə́dəŋ éche Ésáá éwōŋgān-nɛ bɔ́.
31 Assim, pois, a igreja em toda a Judéia, Galiléia e Samária, tinha paz, sendo edificada, e andando no temor do Senhor; e, pelo auxílio do Espírito Santo, se multiplicava.
32 Petro akagéʼáá mbwɔ́g áte esyəə́l. Ébédé póndé pɔ́g eche ákíí bad bé Dyǒb ábe bébédé á dyad á Lida alɛled.
32 E aconteceu que, passando Pedro por toda parte, veio também aos santos que habitavam em Lida.
33 Áde ápédé áwed, antán mod awě béchəgɛɛ́ bán Aniɛsɛ. Esóŋ é mekuu énwɛ̄ mɔ́, átīmɛ̄n ndáb mwɛ̌ waam.
33 Achou ali certo homem, chamado Enéias, que havia oito anos jazia numa cama, porque era paralítico.
34 Petro anláá mɔ́ aá, “A-Aniɛs, Yesu Krǐstəə ǎdǐd wɛ bwâm hɛ́n bɔɔb. Pádé ásē énabe ádoŋ anɔn.” Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g Aniɛsɛ ampádé ásē.
34 Disse-lhe Pedro: Enéias, Jesus Cristo te cura; levanta e faze a tua cama. E logo se levantou.
35 Áde bad bésyə̄ə̄l ábe bédyɛ́ɛ́ʼáá á Lida ne Sharɔn bényíné nɛ́ɛ ane mod ádyɛ́ɛ́ bwâm, bêmbootéd Sáŋgú Yesuɛ adúbe.
35 E viram-no todos os que habitavam em Lida e Sarona, os quais se converteram ao Senhor.
36 Mwaád nhɔ́g abédé á dyad á Jopa awě béchə́géʼáá bán Tabitaa, andúbé Yesuɛ. (Dǐn á Tabitaa á ehɔ́b é Grikia ádíi bán Dɔkasɛ nɛ́dē eʼsɛ́l.) Á aloŋgé ádē ásyə̄ə̄l mboŋ mɔ́ ne mɔ́ɔ̄ ábɛ́láá áwōŋgān-nɛ betóótōkɛ̄ bé bad.
36 Havia em Jope uma discípula por nome Tabita, que traduzido quer dizer Dorcas, a qual estava cheia de boas obras e esmolas que fazia.
37 Ḿmê mesú-ʼɔɔ́, ankwɛ̌ nkole awɛ́-ʼɛ. Bênwobé mɔ́ ndim bétéd mɔ́ bébānē á toŋ e ndáb echě ebédé ámīn.
37 Ora, aconteceu naqueles dias que ela, adoecendo, morreu; e, tendo-a lavado, a colocaram no cenáculo.
38 Bɔɔb-pɔɔ́ dyad á Jopa dénkênchabnédté dyad á Lida áyə̄l. Né-ɔɔ́, áde bad ábe bédúbpé Yesuɛ béwógé bán Petro adé á Lida, bénlōm bad bébɛ áwē, ne mecháŋgé nɛ́n bán, “Sôn hyǎg á mehélé-te.”
38 Como Lida era perto de Jope, ouvindo os discípulos que Pedro estava ali, enviaram-lhe dois homens, rogando-lhe: Não te demores em vir ter conosco.
39 Né-ɔɔ́ Petro amboŋsɛ́n, bɔ́ɔ̄bɔ̄ɔ békɛ̄-ʼɛ. Áde ápédé áwed, bénchə̄gnēd mɔ́ á toŋ e ndáb eche ebédé ámīn. Bekúd bé bebaád bênləŋnéd mɔ́, béchyɛɛ́ʼ, bélūmtē-ʼɛ mɔ́ mbɔ́té ne nkobe ḿme Dɔkasɛ âmbaŋnédté bɔ́ áde ábédé á aloŋgé.
39 Pedro levantou-se e foi com eles; quando chegou, levaram-no ao cenáculo; e todas as viúvas o cercaram, chorando e mostrando-lhe as túnicas e vestidos que Dorcas fizera enquanto estava com elas.
40 Petro ambídéd bɔ́ moosyəə́l á ebwɔ́g, akɔ́g mebóbóŋ ábootéd-tɛ akáne. Dɔ́ɔ ákúnné yə̌l á ndim boŋ áhɔ́bé aá, “Á-Tabita, pádé ásē!” Tabitaa andibé mǐd áte. Anyín áde anyíné Petro, ampádé ásē.
40 Mas Pedro, tendo feito sair a todos, pôs-se de joelhos e orou; e voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te. Ela abriu os olhos e, vendo a Pedro, sentou-se.
41 Petro ansǎd ekáá, awóŋgɛ́n ânyen mɔ́ ásē. Dɔ́ɔ áchɛ́nlé bad ábe béndūbē Yesuɛ, ne bekúd bé bebaád ábe bémbɛ̄ áhed, boŋ álūmtē bɔ́ Tabitaa áde ádíí á aloŋgé.
41 Ele, dando-lhe a mão, levantou-a e, chamando os santos e as viúvas, apresentou-lha viva.
42 Ḿmɛ́n nkalaŋ mênkanléd á dyad á Jopa áte ásyə̄ə̄l a etûn é póndé, ekud é bad édúbé-ʼɛ Sáŋgú Yesuɛ.
42 Tornou-se isto notório por toda a Jope, e muitos creram no Senhor.
43 Petro andyɛɛ́ á Jopa nguse é eʼpun. Andyɛɛ́ á ndáb e mod awě abɛléʼáá nsɔ́n mé eʼkob éʼ nyam, awě béchə́géʼáá bán Simɔnɛ.
43 Pedro ficou muitos dias em Jope, em casa de um curtidor chamado Simão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.