Atos 22

Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 “A-besáŋ ne baányaŋ ábêm, nyéwóglɛn mɛ. Nhɛde nyé alúmed áte nɛ́n mɛɛ́ meékwedɛɛ́ nkáá.”
1 — Meus senhores, irmãos e pais, escutem o que eu vou dizer a vocês em minha defesa!
2 Awóg áde béwógé nɛ́ɛ Paalɛ áhɔ́bné bɔ́ ehɔ́b é Hibru, béntōŋ metúu atə́le áte. Hɛ́ɛ Paalɛ ákagké áʼsō áhɔ̄bē aá,
2 Quando o ouviram falar em hebraico , eles ficaram mais quietos ainda. Então Paulo disse:
3 “Ndíi mod a Israɛl. Béchyáá mɛ á dyad á Tasus á mbwɔ́g e Silisia, boŋ á dyad á Jerusalɛm hɛ́n dɔ́ɔ ńkwógé. Mbédé mwǎn a esukɛ́lɛ awě Gamalia. Áwe mekáá dɔ́ɔ ńtóó mekan mé mbéndé ḿme ábɛ̄d betaa béhídéʼáá ayə́ge. Mɛ́mpē mbɛnláá Dyǒb ne kə́n esyəə́l melemlem ngáne nyémpē nyébɛnlɛɛ́ mɔ́.
3 — Eu sou judeu, nascido em Tarso, na região da Cilícia, mas fui criado aqui em Jerusalém como aluno de Gamaliel. Fui educado muito rigorosamente dentro da lei dos nossos antepassados. Eu era muito dedicado a Deus, como todos vocês aqui também são.
4 Bad ábe béhídéʼáá Nzii é Krǐsto menhɛ́ bɔ́ á meséb, kə́ə́ŋ doŋge áwāg. Nkóbéʼáá bebaád ne baachóm ńhāg-kɛ bɔ́ á mbwɔg.
4 Persegui os que seguiam este Caminho e fiz com que alguns fossem condenados à morte. Prendi homens e mulheres e os joguei na cadeia.
5 Prisɛ ambáámbáa ne káánsɛl e bad bémbáá esyəə́l béhɛle bɛ́bīd mɛ mbóŋ bán mbále chɔ́ɔ ńkalɛɛ́. Menkob kálag áwāb echě béténlé bǎnned bé Israɛl ábe bédé á dyad á Damaskɔs. Né-ɔɔ́, menkɛ̌ áwed âkób ábɛ̂ bad, âhaŋ bɔ́, âpɛɛn-nɛ bɔ́ ámbīd á Jerusalɛm âbɛl békɔ́gsɛn bɔ́.
5 O Grande Sacerdote e todo o Conselho Superior podem provar que estou dizendo a verdade, pois eu recebi cartas deles, escritas para os irmãos judeus que moram em Damasco. E fui até lá para prender os seguidores deste Caminho e trazê-los presos com correntes a Jerusalém, a fim de serem castigados.
6 “Áde ńkagké, nɛ́ɛ ḿpédé bɛnbɛn ne dyad á Damaskɔs, emwɛdmwɛd é ngíne émbīd ámīn təléd, épɛ̄n mɛ yə̌l esyəə́l. Nɛ́n dêmbɛnléd dyam kəd éʼ mǔte.
6 E Paulo continuou: — Eu estava viajando, já perto de Damasco, e era mais ou menos meio-dia. De repente, uma forte luz que vinha do céu brilhou em volta de mim.
7 Dɔ́ɔ ńhúné á ndɔɔb boŋ ńwōgē ehɔ́b élâŋge mɛ aá ‘Á-Sɔɔl, á-Sɔɔl, cheé ékə́ə́ boŋ étagté mɛ?’
7 Eu caí no chão e ouvi uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Dɔ́ɔ ńsɛdtɛɛ́ mɔ́ mɛɛ́ ken ‘Nzɛ́ɛ́ édíí A-Sáŋ?’ Boŋ áhɔ̄bē aá, ‘Mɛ-ɛɛ́ ndé Yesuɛ á Nazarɛt awě étagtɛɛ́, awě éhédé á meséb.’
8 — Então eu perguntei: “Quem é o senhor?”
9 Bad ábe syáābɔ̄ɔ sêbédé bénnyīn échê emwɛdmwɛd boŋ bénkênwógké ehɔ́b éche mod awě ahɔ́béʼáá áwêm.
9 — Os homens que viajavam comigo viram a luz, porém não ouviram a voz de quem falava comigo.
10 Dɔ́ɔ ńsɛdtɛɛ́ mɛɛ́, ‘A-Sáŋ cheé ńtə́ŋgɛ́né abɛl?’ Dɔ́ɔ Sáŋgwɛ́ɛ́ álâŋgɛɛ́ mɛ aá, ‘Hidé ásē ékag á dyad tê á Damaskɔs. Nzé epedé áwed bɛ́lāā wɛ chǒm ésyə̄ə̄l éche Dyǒb átíídé aá ébɛl.’
10 Eu perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” — E o Senhor respondeu:
11 Échê emwɛdmwɛd é ngíne êmbɛ̌l meéhɛleʼaá anyínɛn. Né-ɔɔ́, bad ábe syáābɔ̄ɔ sêbédé bénchə̄ə̄ mɛ á ekáá békɛ̄ɛ̄n mɛ á dyad tê á Damaskɔs.
11 — Aquela luz brilhante tinha me deixado cego. Por isso os meus companheiros me pegaram pela mão e me levaram até Damasco.
12 “Mod abédé á Damaskɔs awě béchə́géʼáá bán Ananiasɛ. Abédɛ́ɛ mod awě abɛ̌nléʼáá Dyǒb, áhīdē-ʼɛ mbéndé éche syánē bad bé Israɛl. Anwóŋ edúbé bwâmbwam átîntê e bad bé Israɛl ábe bédé á Damaskɔs.
12 Havia ali um homem chamado Ananias. Ele era religioso, obedecia à nossa Lei , e todos os judeus que moravam em Damasco o respeitavam.
13 Ananiasɛ ampɛ̌ áwêm, atyéém mɛ á nkəg, boŋ áhɔ̄bē aá, ‘A-mwǎnned Sɔɔl, bootéd anyínɛn ámpē.’ Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g membootéd anyínɛn ámpē, ńnɔné-ʼɛ mɔ́.
13 Esse homem veio me procurar, chegou perto de mim e disse: “Irmão Saulo, veja de novo!” — No mesmo instante comecei a ver de novo e olhei para ele.
14 Anhɔ́b aá, ‘Dyǒb áde ábɛ̄d betaa ápwɛ́dé wɛ âbíi ḿme ntíi, ânyín awě mbəledɛ awě abɛle mekan ḿme métə́ŋgɛ́né, âwóg-kɛ ane mbəledɛ ehɔ́b á nsəl.
14 Então ele disse: “Saulo, o Deus dos nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele, para ver o seu Bom Servo e para ouvir o Servo falar com você pessoalmente.
15 Wɛ-ɛɛ́ wɛ̌bīd mɔ́ mbóŋ âláa bad bésyə̄ə̄l chǒm éche ényíné ne éche éwógé.
15 Pois você será testemunha dele para dizer a todos aquilo que você tem visto e ouvido.
16 Bɔɔb-pɔɔ́, cheé-ɔ̄ ésinɛɛ́? Pádé ásē, ékwɛntɛn wɛɛ́ Yesuɛ mɔ́ adé wɛ Sáŋgwɛ́ɛ́ bédusɛn wɛ. Nɛ́n dɛ́bɛ̌l Dyǒb dɛ́wobé ḿmôŋ mbéb.’
16 E agora não espere mais. Levante-se, peça a ajuda do Senhor e seja batizado, e os seus pecados serão perdoados.”
17 “Mentǐm ámbīd á Jerusalɛm. Áde ńkânnɛɛ́ á Ndáb-e-Dyǒb mennyín ndɔ́g.
17 E Paulo terminou, dizendo: — Então eu voltei para Jerusalém. Quando estava orando no Templo, tive uma visão.
18 Á ndɔ́g-te wɛ̂ mennyín Sáŋgwɛ́ɛ́. Anláá mɛ aá, ‘Bɛlé mehélé éwamsɛn ahide á Jerusalɛm áyə̄le bad ábe bédé á Jerusalɛm hɛ́n béekobpé chǒm éche wɛ́hɔ̄bpē tə̂ŋgɛne mɛ.’
18 Vi o Senhor, e ele me disse: “Saia depressa de Jerusalém porque as pessoas daqui não aceitarão o que você vai dizer a meu respeito.”
19 Dɔ́ɔ mɛ-ʼɛ ńkwɛntanné Sáŋgwɛ́ɛ́ nɛ́n mɛɛ́, ‘A-Sáŋ ábɛ́n bad bébíí bwâm nɛ́n bán nkagéʼáá á ndáb é mekáne ńkōbē, ńwanné-ʼɛ bad ábe bédúbpé wɛ.
19 — Eu respondi: “Senhor, eles sabem muito bem que eu ia às sinagogas , e prendia os que criam em ti, e batia neles.
20 Á póndé eche béwúɛʼɛ́ Stefanusɛ awě ahɔ́béʼáá mam tə̂ŋgɛnɛ wɛ, mměn membɛ́ áhed, ńkwɛntɛ́n mɛɛ́ béwúu mɔ́, mɛ-ʼaá menwálé nkobe ḿmé bad ábe bénwūū mɔ́.’
20 Quando estavam matando Estêvão, que falava a respeito de ti, ó Senhor, eu estava ali, concordando com aquele crime. E até tomei conta das capas dos assassinos dele.”
21 Dɔ́ɔ Sáŋgwɛ́ɛ́ álâŋgɛɛ́ mɛ aá, ‘Kǎg, áyə̄le mɛ̌lōm wɛ nchabnede, wɛ́ɛ bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl.’ ”
21 — Aí o Senhor disse: “Vá, pois eu vou enviá-lo para bem longe; vou enviá-lo aos não judeus.”
22 Ábê bad bémbɛ̄ béwōglān Paalɛ kə́ə́ŋne á póndé eche átúbé dǐn aá mɔ́kag wɛ́ɛ bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl. Hɛ̂ dɔ́ɔ ábê bad bébóótédé abón bán “Nyémadɛn mɔ́! Nyéwúu mɔ́! Eékwognedɛɛ́ âbɛ́ á aloŋgé.”
22 A multidão ficou ouvindo Paulo até que ele disse isso, mas aí eles começaram a gritar com toda a força: — Matem esse homem! — Ele não merece viver!
23 Bébónéʼáá bépebté mbɔ́té ámīn, bépumté-ʼɛ ebumbú ámīn.
23 Eles gritavam, sacudiam as capas no ar e jogavam poeira para cima.
24 Hɛ́ɛ mod ambáá a sə́nze álâŋgɛɛ́ éche sə́nze aá bétêd Paalɛ békɛɛn mɔ́ á ndáb e meláá. Anláá-ʼɛ bɔ́ aá béswâdted mɔ́ eʼtaŋgú âbɛl boŋ áhɔ̂b nzɔm echě ekəə́ boŋ bad bé Israɛl bétɔgké mɔ́.
24 Então o comandante mandou que os seus soldados levassem Paulo para dentro da fortaleza. Mandou também que o chicoteassem para que ele contasse por que a multidão estava gritando contra ele.
25 Boŋ áde béháá mɔ́ âbɛl béswâdted mɔ́ eʼtaŋgú, dɔ́ɔ Paalɛ ásɛdtɛɛ́ sə́nze echě embɛ́ mɔ́ bɛnbɛn aáken, “Mbéndé ebagé kunze nɛ́n bán béswâdted mod awě mbéndé e Roma ébɛ́lé mɔ́ mod a Roma eʼtaŋgú áde béekáadtɛɛ́ mɔ́-yɛ?”
25 Porém, quando o estavam amarrando para chicoteá-lo, Paulo perguntou ao oficial romano que estava perto dele: — Será que vocês têm o direito de chicotear um cidadão romano, especialmente um que não foi condenado por nenhum crime?
26 Áde ene sə́nze éwógé nɛ̂, ankɛ̌ wɛ́ɛ mod ambáá a sə́nze ásɛdté mɔ́ aáken, “Cheé wɛwɛ ébɛlɛɛ́? Ane mod adíi mod a Roma.”
26 Quando o oficial ouviu isso, foi falar com o comandante e disse: — O que é que o senhor vai fazer? Aquele homem é cidadão romano!
27 Dɔ́ɔ ane mod ambáá a sə́nze ákíí wɛ́ɛ Paalɛ boŋ ásɛdté mɔ́ aáken, “Láá mɛ, mod a Roma mɔ́ɔ édíí-yɛ?” Dɔ́ɔ Paalɛ ákwɛntanné aá, “Ɛɛ.”
27 Então o comandante foi falar com Paulo e perguntou: — Me diga uma coisa: você é mesmo cidadão romano? — Sou! — respondeu Paulo.
28 Hɛ́ɛ mod ambáá a sə́nze áhɔ́bɛɛ́ aá, “Nsábpé nkúú ḿ mɔné boŋ ngɔ́menaa a Roma ǎkwɛntɛ́n aá ḿbɛ̂ mod a Roma.” Dɔ́ɔ Paalɛ áhɔ́bɛɛ́ aá, “Mɛ pɛn ndé mod a Roma se á nchyáátɛ́n.”
28 Aí o comandante disse: — Eu também sou, e isso me custou muito dinheiro. Paulo respondeu: — Pois eu sou cidadão romano de nascimento.
29 Áde bad ábe béhɛ́déʼáá Paalɛ awanɛn béwógé nɛ̂, ábwɔ̄g-ábwɔ̄g bêntɛdé mɔ́, bésídé ámbīd. Mbwɔ́g ménkōb ane mod ambáá a sə́nze áde ádíbté nɛ́n aá Paalɛ adíi mod a Roma aá mɔ́hēdē-ʼɛ mɔ́ á mehaŋ áde mɔ́nkêntə́ŋgɛ́nné.
29 Imediatamente os homens que iam chicoteá-lo recuaram. E o próprio comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano e ele tinha mandado amarrá-lo.
30 Mod ambáá a sə́nze ahɛdéʼáá akoŋ dé ahɛd áte âsóŋtɛn chǒm éche bad bé Israɛl béhɔ́bé bán Paalɛ abɛlé. Né-ɔɔ́, nɛ́ɛ bǐn éʼsáŋgé, anhɔ́b aá béhûd Paalɛ bengɔbéngɔ̄bē á mekáá, anlébé-ʼɛ beprisɛ bémbáá ne káánsɛl esyəə́l aá bɔ́ɔ̄bɔ̄ɔ békôb mbom. Dɔ́ɔ átédé Paalɛ boŋ átīīdē mɔ́ áʼsō ábāb.
30 O comandante queria saber com certeza por que os judeus estavam acusando Paulo. Então, no dia seguinte, mandou que tirassem as correntes que o prendiam e ordenou que os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior se reunissem. Depois mandou que trouxessem Paulo e o colocassem em frente deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.