Atos 21
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs VC
1 Sênlyə́gtɛ́n bɔ́ sékɛ̄-ʼɛ. Sênsɔ́l á stíma. Sênchabé edib ésebán sêtyéeme hǒmhǒm kə́ə́ŋ sépɛ̄ á dyad á Kos. Nɛ́ɛ bǐn éʼsáŋgé, sêmpɛ̌ á dyad á Rodɛs. Sêsyə̌ŋgé-ʼaá hɛ̂, sékag á dyad á Patara.
1 Depois de nos separarmos dele, embarcamos e fomos em direção a Cós, e no dia seguinte a Rodes e dali a Pátara.
2 Áwed dɔ́ɔ sétáné stíma echě ekag á Fonisia. Sêsɔ́lé-ʼaá boŋ sébwɔ̄gkēʼ ekɛ.
2 Encontramos aí um navio que ia partir para a Fenícia. Entramos e seguimos viagem.
3 Sêmpɛ̌ á abwɔ́g á hǒm áde sényínáá aloŋ á Saiprus áde ádé á mendíb-te. Sêmbamé dɔ́ sésyɔgké á mbəŋ sétimé á mbwɔ́g e Siria. Sênsǔd á dyad á Tirɛ áyə̄le áhed dɔ́ɔ stíma éntə̄ŋgɛ̄nnē nted asuded.
3 Quando estávamos à vista de Chipre, deixando-a à esquerda, continuamos rumo à Síria e aportamos em Tiro, onde o navio devia ser descarregado.
4 Sêntán doŋge á bad áwed ábe bédúbpé Yesuɛ, sêmbɛ́-ʼɛ ne bɔ́ áyə̄le eʼpun saámbé. Edəə́dəŋ éche Ésáá énlyə̄gēd bɔ́ béláá Paalɛ bán eékāg á Jerusalɛm.
4 Como achássemos uns discípulos, detivemo-nos com eles por sete dias. Eles, sob a inspiração do Espírito, aconselhavam Paulo que não subisse a Jerusalém.
5 Boŋ áde echɛd póndé émáá áte sêntɛdé bɔ́ sékɛ. Ábê bad bésyə̄ə̄l, ne ábab bebaád bɔ́ɔbɛ bǎn bênhyɛ sé alyə́ged kə́ə́ŋ syáābɔ̄ɔ sêbíd á dyad-tê, sépɛ̄ á nkin mé edíb. Syáābɔ̄ɔ moosyəə́l sêmbwɔ́g mebóbóŋ, sékânneʼ.
5 Mas, passados que foram esses dias, partimos e seguimos a nossa viagem. Todos eles com suas mulheres e filhos acompanharam-nos até fora da cidade. Ajoelhados na praia, fizemos a nossa oração.
6 Sêmaá-ʼaá akáne dɔ́ɔ syáābɔ̄ɔ sélyə́gtɛ́né, sésɔ̄lē á stíma boŋ bɔ́-ʼɛ bétimé ámbīd á ndáb.
6 Despedimo-nos então e embarcamos, enquanto eles voltaram para suas casas.
7 Sênhidé á dyad á Tirɛ, sékɛɛné échɛ̄d ekɛ áʼsō, sépɛ̄ á dyad á Tolɛma. Áde sépédé áwed, sênlɛléd bad ábe bédúbpé Yesuɛ, sédyɛ̄ɛ̄-ʼɛ ne bɔ́ epun ehɔ́g.
7 Navegando, fomos de Tiro a Ptolemaida, onde saudamos os irmãos, passando um dia com eles.
8 Nɛ́ɛ bǐn éʼsáŋgé sênhidé á Tolɛma sékɛ̄ á dyad á Kaisaria. Áde sépédé áwed sênkɛ̌ á ndáb echě nkal-é nkalaŋ ḿ bwâm nhɔ́g awě béchə́géʼáá bán Filibɛ, sédyɛ̄ɛ̄ áhed. Filibɛ abédé nhɔ́g átîntê e bad saámbé ábe bêmpwɛdté nɛ́ɛ benwôŋgɛnɛ á mwembé ń Jerusalɛm.
8 Partindo no dia seguinte, chegamos a Cesaréia e, entrando na casa de Filipe, o Evangelista, que era um dos sete {diáconos}, ficamos com ele.
9 Anchyáá bǎn bé bebaád béniin ábe bénkêmbíí mwɛnchóm. Béhɔ́béʼáá mam ḿme ńhúú ne Dyǒb.
9 Tinha quatro filhas virgens que profetizavam.
10 Áde sédíí áwed, dɔ́ɔ nkal é edəə́dəŋ nhɔ́g awě béchə́géʼáá bán Akabusɛ ábídé á mbwɔ́g e Judeya boŋ ápɛ.
10 Já estávamos aí fazia alguns dias, quando chegou da Judéia um profeta, chamado Ágabo.
11 Apedé-ʼaá wɛ́ɛ sémbɛ̄ɛ̄ boŋ átēdē ngə́ə́ awě Paalɛ, átādnē ḿmē mekuu ne mekáá boŋ áhɔ̄bē aá, “Edəə́dəŋ éche Ésáá éhɔ́bé aá, nɛ́n dɔ́ɔ bad bé Israɛl bɛ́tādtē mod awe awóó anɛ́n ngə́ə́ á Jerusalɛm, bɛ́bɛ̌-ʼɛ mɔ́ á mekáá mé bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl.”
11 Veio ter conosco, tomou o cinto de Paulo e, amarrando-se com ele pés e mãos, disse: Isto diz o Espírito Santo: assim os judeus em Jerusalém ligarão o homem a quem pertence este cinto e o entregarão às mãos dos pagãos.
12 Áde séwógé nɛ́n, syáābe bad bémpēe sêncháŋ Paalɛ bán eékāg á Jerusalɛm.
12 A estas palavras, nós e os fiéis que eram daquele lugar, rogamos-lhe que não subisse a Jerusalém.
13 Dɔ́ɔ Paalɛ áhɔ́bɛɛ́ aá, “Cheé nyébɛlɛɛ́ nɛ̂, nyéebíiʼɛ́ bán nzé nyêchyɛʼ nyêhûnte mɛ nlém á abum-ɛ? Saké âtád mɛ á Jerusalɛm děmpɛn-ɛɛ́ ḿbóŋsɛ́né, mbǒŋsɛ́né ké awɛ́, abɛle áde ḿbɛnlɛɛ́ Sáŋgú Yesuɛ.”
13 Paulo, porém, respondeu: Por que chorais e me magoais o coração? Pois eu estou pronto não só a ser preso, mas também a morrer em Jerusalém pelo nome do Senhor Jesus.
14 Sênkênhɛnlé mɔ́ nlém ahəŋlɛn á abum, né-ɔɔ́ sênchené sêhɔ́b bán, “Ébɛnled ngáne Dyǒb átíídé.”
14 Como não pudéssemos persuadi-lo, desistimos, dizendo: Faça-se a vontade do Senhor!
15 Sêndyɛɛ́ á Kaisaria nguse é eʼpun, dɔ́ɔ séládé yə̌l boŋ sékǎg á Jerusalɛm.
15 Depois desses dias, terminados os preparativos, subimos a Jerusalém.
16 Doŋge á bad ábe bédúbpé Yesuɛ ábe bébídé á Kaisaria bɔ́mpē bênwoón sé. Bênkɛɛ́n sé á ndáb e mod nhɔ́g wɛ́ɛ séntə̄ŋgɛ̄nnē adyɛɛ. Béchə́géʼáá ane mod bán Naasinɛ. Ambíd á dyad á Saiprus, abédé-ʼɛ nhɔ́g awě anlyə̌g Krǐstəə adúbe.
16 Foram também conosco alguns dos discípulos de Cesaréia, que nos levaram à casa de Menason de Chipre, um antigo discípulo em cuja casa nos devíamos hospedar.
17 Áde sépédé á Jerusalɛm, bad bé Krǐsto ábe bédé áwed bênkob sé nken ne menyiŋge.
17 À nossa chegada em Jerusalém, os irmãos nos receberam com alegria.
18 Nɛ́ɛ bǐn éʼsáŋgé syáābe Paalɛ sênkɛ Jemsɛ anyín. Belyə́ged bé mwembé bébédé áhed.
18 No dia seguinte, Paulo dirigiu-se conosco à casa de Tiago, onde todos os anciãos se reuniram.
19 Paalɛ anlɛléd bɔ́. Áde ámáá bɔ́ alɛled, anhídé bɔ́ chǒm ésyə̄ə̄l éche Dyǒb ábɛ́lé átîntê e bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl mbwiined ne nsɔ́n ḿme mɔ́ Paalɛ ábɛ́lé.
19 Tendo-os saudado, contou-lhes uma por uma todas as coisas que Deus fizera entre os pagãos por seu ministério.
20 Áde bémáá chǒm éche Paalɛ áhɔ́bé awóg, bênkɛn Dyǒb. Dɔ́ɔ bélâŋgɛɛ́ Paalɛ bán, “Mmǒŋ enyíneʼ nɛ́ɛ mekan médíí á Jerusalɛm hɛ́n. Eʼkə́lé ne eʼkə́lé éʼ bad bé Israɛl bédúbpé Dyǒb bɔɔb. Béhíde-ʼɛ mbéndé e Mosɛɛ ne kə́n esyəə́l.
20 Ouvindo isso, glorificaram a Deus e disseram a Paulo: Bem vês, irmão, quantos milhares de judeus abraçaram a fé sem abandonar seu zelo pela lei.
21 Béláŋgé-ʼɛ bɔ́ nɛ́n bán eyə́gte bad bé Israɛl bésyə̄ə̄l ábe bédé meloŋ mémpēe nɛ́n wɛ̌ béēhīdē mbéndé e Mosɛɛ. Bán elâŋge bɔ́ wɛɛ́ béeyagé ábab bǎn, wɛɛ́ béēhīdē-ʼɛ elem éche syánē.
21 Eles têm ouvido dizer de ti que ensinas os judeus, que vivem entre os gentios, a deixarem Moisés, dizendo que não devem circuncidar os seus filhos nem observar os costumes {mosaicos}.
22 Bétə́ŋgɛ́né-ʼɛ awóg bán epedé. Chán-nɔ̄ dɛ́bɛnlé bɔɔb?
22 Que se há de fazer? Sem dúvida, saberão de tua chegada.
23 Né-ɔɔ́, éhîd ngáne sɛ́lāāʼɛ́ wɛ. Bad bédé hɛ́n béniin ábe bémwédé melɛ̌ mé Dyǒb.
23 Faze, pois, o que te vamos dizer. Temos aqui quatro homens que têm um voto.
24 Wɛ̌hīd bɔ́ nyáābɔ̄ɔ nyékɛ á nwobe, ésábned-tɛ bɔ́ kéchéé éche béhɛ́dné bɔ́. Ene póndé dɔ́ɔ béhɛle békə̄ə̄n nló. Nɛ́n dɛ́bɛ̌l moosyəə́l ǎbīī aá dyam ké áhéé áde béhɔ́bé wɛ á yə̌l déesaá mbále. Bɛ́bīī-ʼɛ bán mmǒŋ ámpē ebɛle mekan ngáne mbéndé eche Mosɛɛ éhɛdɛɛ́.
24 Toma-os contigo, faze com eles os ritos da purificação e paga por eles {a oferta obrigatória} para que rapem a cabeça. Então todos saberão que é falso quanto de ti ouviram, mas que também tu guardas a lei.
25 Boŋ pɛn sêlómmé bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl ábe bédúbpé Krǐstəə kálag nɛ́n bán béedyág ndyééd echě bébágé myǒb mémpēe nɛ́ɛ mendɛ, béēmwāg mekií, béēdyāg nyam eche béesínnɛɛ́ nkə́ŋ, béēkābē-ʼɛ mesón.”
25 Mas a respeito dos que creram dentre os gentios, já escrevemos, ordenando que se abstenham do que for sacrificado aos ídolos, do sangue, da carne sufocada e da fornicação.
26 Né-ɔɔ́, nɛ́ɛ bǐn éʼsáŋgé Paalɛ antéd ábê bad, bɔ́ɔ̄bɔ̄ɔ békɛ̄ á nwobe. Dɔ́ɔ ásɔ́lé á Ndáb-e-Dyǒb, ahɔ́b eʼpun éʼtə́ŋ nwobe mɛ́tēdtē bɔ́. Ámbīd enɛ̂-ʼɛ dɔ́ɔ bɛ́bɛɛ́ mendɛ á nló ḿme bɔ́ mod-tɛ́.
26 Então Paulo acompanhou aqueles homens no dia seguinte e, purificando-se com eles, entrou no templo e fez aí uma declaração do termo do voto, findo o qual se devia oferecer um sacrifício a favor de cada um deles.
27 Áde eʼpun saámbé bé nwobe éʼkwógé apɛ á asóg, dɔ́ɔ nguse é bad bé Israɛl ábe bémbīd a mbwɔ́g e Esia bényíné Paalɛ á Ndáb-e-Dyǒb. Hɛ́ɛ bépɛ́ɛ́né mpuutéd boŋ bésɔ̄lē bad áte, békōbē Paalɛ.
27 Ao fim dos sete dias, os judeus, vindos da Ásia, viram Paulo no templo e amotinaram todo o povo. Lançando-lhe as mãos,
28 Bêmbootéd abón bán, “Á-bad bé Israɛl nyéhyag sé hɛ́n-ee! Anɛ́n mod mɔ́ akag hǒm-tɛ́ áyə̄gtē bad aá bad bé Israɛl, mbéndé éche Mosɛɛ, bɔ́ɔbɛ Ndáb-e-Dyǒb, béesaá chǒmchǒm. Ké bɔɔb děn apɛɛ́né doŋge á bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl á Ndáb-e-Dyǒb-te, nɛ̂ ábɛ́lé-ʼɛ enɛ́n ndáb e Dyǒb eesáaʼɛ́ ámpē.”
28 gritavam: Ó judeus, valei-nos! Este é o homem que por toda parte prega a todos contra o povo, a lei e o templo. Além disso, introduziu até gregos no templo e profanou o lugar santo.
29 (Chǒm éche ênkə̌ŋ boŋ béhɔ́bé nɛ̂ édíi áyə̄le bénnyīn Trofimusɛ, mod a dyad dé Efɛsus bɔ́ Paal béwóó á dyad-tê. Né-ɔɔ́, bénwēmtɛ̄n nɛ́n bán Paalɛ asɔ́nlé mɔ́ á Ndáb-e-Dyǒb.)
29 É que tinham visto Trófimo, de Éfeso, com ele na cidade, e pensavam que Paulo o tivesse introduzido no templo.
30 Dyad ásyə̄ə̄l dêmpuutéd áte, bad bésyə̄ə̄l bébíd áwed béhɛ́ Paalɛ abum ámīn, bédolé mɔ́ kə́ə́ŋ bébídɛ́n mɔ́ á Ndáb-e-Dyǒb. Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g bédīb-pɛ ekob é Ndáb-e-Dyǒb.
30 Alvoroçou-se toda a cidade com grande ajuntamento de povo. Agarraram Paulo e arrastaram-no para fora do templo, cujas portas se fecharam imediatamente.
31 Áde ábɛ̂ bad béhɛdɛɛ́ Paalɛ awúu nɛ̂, dɔ́ɔ bad behɔ́g békíí mod ambáá a sə́nze a Roma aláa bán mpuutéd ńdé dyad á Jerusalɛm áte ásyə̄ə̄l.
31 Como quisessem matá-lo, o tribuno da coorte foi avisado de que toda Jerusalém estava amotinada.
32 Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g mod ambáá a sə́nze eebébtɛɛ́ póndé. Ampwɛ̌d sə́nze émbáá ne esad ásyɔgnéd bɔ́ á dyad tê wɛ́ɛ bad bênkaánné. Bad bényíné-ʼaá ahúɛne sə́nze dɔ́ɔ bésógé Paalɛ abɔmted.
32 Ele tomou logo soldados e oficiais e correu aos manifestantes. Estes, ao avistarem o tribuno e os saldados, cessaram de espancar Paulo.
33 Dɔ́ɔ mod ambáá a sə́nze asídté wɛ́ɛ Paalɛ ábédé akób mɔ́, ahɔ́b aá béhaan mɔ́ bengɔbéngɔ̄bē bébɛ. Hɛ́ɛ ásɛdtɛɛ́ aáken, “Nzɛ́-módɛ́ nɛ́n? Cheé ábɛ́lé?”
33 Aproximando-se então o tribuno, prendeu-o e mandou acorrentá-lo com duas cadeias. Perguntou então quem era e o que havia feito.
34 Bad bêmbootéd abón. Baahɔ́g béhɔ̄bē échɛ́n, ábíníí béhɔ̄bē échíníí. Mpuutéd ḿbédé nyaa eche mod ambáá a sə́nze énkênhɛnlé chǒm éche ékóó abɛnled ahɛd áte. Né-ɔɔ́, anláá ábê bad aá békɛɛn Paalɛ á ndáb e meláá.
34 Na multidão todos gritavam de tal modo que, não podendo apurar a verdade por causa do tumulto, mandou que fosse recolhido à cidadela.
35 Bênkɛɛ́n mɔ́ kə́ə́ŋ bépɛ̄ɛ̄n mɔ́ wɛ́ɛ mbwɔ́g ébédé á mmwɛ ń ndáb e meláá. Boŋ áde bépédé âsɔ́l, bémpēm mɔ́ ámīn pémɛ́n áyə̄le amute dêmmǎd ayəg.
35 Quando Paulo chegou às escadas, foi carregado pelos soldados, por causa do furor da multidão.
36 Ábê bad bésyə̄ə̄l béhíídéʼáá bɔ́ ámbīd, bébōnē bán, “Béwúu mɔ́!”
36 O povo o seguia em massa dizendo aos gritos: À morte
37 Áde béhɔ́bé bán békɛɛne Paalɛ á ndáb e meláá, dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ mod ambáá á sə́nze nɛ́n aá mɔ́wóó mwǎ dyam âláa mɔ́. Dɔ́ɔ ane mod a mbáá a sə́nze áhɔ́bɛɛ́ aá, “Nɛ́dē ehɔ́be ehɔ́b é Grikia?
37 Quando estava para ser introduzido na fortaleza, Paulo perguntou ao tribuno: É-me permitido dizer duas palavras? Este respondeu: Sabes o grego!
38 Nɛ́dē saké wɛ edé ane mod a Egipto awě ampɛ̌ hɛ́n póndé pɔ́g boŋ ábootéd mpuutéd. Anlǎd eʼkə́lé é sə́nze éʼniin, bad bé ewúɛn, ákɛ̄ɛ̄n bɔ́ á ehyáŋge.”
38 Não és tu, portanto, aquele egípcio que há tempos levantou um tumulto e conduziu ao deserto quatro mil extremistas?
39 Hɛ́ɛ Paalɛ álâŋgɛɛ́ mɔ́ aá, “Ndíi mod a Israɛl awě abídé á dyad á Tasus á mbwɔ́g e Silisia. Mod awě abídé á dyad áde ádé etógnɛ́n. Sôn émwɛ ńláa ábɛ́n bad akan.”
39 Paulo replicou: Eu sou judeu, natural de Tarso, na Cilícia, cidadão dessa ilustre cidade. Mas rogo-te que me permitas falar ao povo.
40 Mod ambáá a sə́nze ambɛ mɔ́ kunze aá áhɔ̂b akan. Né-ɔɔ́, Paalɛ antyéém áʼsō éʼ ndáb, alúméd ekáá, ekíde énhɔ̄ɔ baámm! Dɔ́ɔ ábóótédé bɔ́ akalɛn á ehɔ́b é Hibru.
40 O tribuno lho permitiu. Paulo, em pé nos degraus, acenou ao povo com a mão e se fez um grande silêncio. Falou em língua hebraica do seguinte modo:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.