Mateus 9
Bora NT (BOA_TBL) vs NVT
1 Ahdújucóo muha meóómiñe bɨwáhullévúré múúhá coomívu.
1 Jesus entrou num barco e atravessou o mar até a cidade onde morava.
2 Átsihyíi muha meíjcyánáa Jetsóo éllevu tsaate tsivá íjpi vááúmeítyúúbeke ɨ́ɨ́botári. Aamée dííbyeke cáhcujtsóné iwáájácúne dííbyeke ɨɨ́ɨ́téne neébe: —Llíhij, wa ílluréjuco dímijyúúvej. Muurá tsúúca úhdi o ɨ́dáátsóvéne díimítyú ó ábájɨɨvéjucóóhií. Ahdícyane tsáhájuco ɨɨná díhyallúrí íjcyájúcootúne.
2 Algumas pessoas lhe trouxeram um paralítico deitado numa maca. Ao ver a fé que eles tinham, Jesus disse ao paralítico: “Anime-se, filho! Seus pecados estão perdoados”.
3 Ehdúu Jetsóó nééne tsaate taúhbájú uwáábojte illéébóne ɨ́ɨ́buwááné pañe nééhií: —¿Aca ɨ́veekí eene aabye ímityúné ihjyúvá Píívyéébe ímí dííbyedívú ɨjtsúcunúnejɨ́ɨ́vari?
3 Alguns mestres da lei disseram a si mesmos: “Isso é blasfêmia!”.
4 Ehdúu ditye ɨ́jtsámeíñé Jetsóó iwáájácúne néé diityéke: —¿Aca ɨ́veekí ámuha ímityúné óhdityu méɨ́jtsámeíhi?
4 Jesus, percebendo o que pensavam, perguntou: “Por que vocês reagem com tanta maldade em seu coração?
5 ¿Aca muhdú ámuha oke méɨjtsúcunúhi? Áánerá ó piivyété mɨ́amúnáadi o ɨ́dáátsóvéne diityé imítyuháñé diityémá o ímíbajchóne. Áánéllii ó piivyété áánúke o nééneé: “Úhdi o ɨ́dáátsóvéne díimítyú úúma ó ímíbajchóhi.” Áhdure ó piivyété o nééneé: “Dímíjpyeténe dipye.”
5 O que é mais fácil dizer: ‘Seus pecados estão perdoados’ ou ‘Levante-se e ande’?
6 Ahdícyane cáhawáá óvíi ámuha máájtyumɨ́ Mɨ́amúnáájpidívúu o ípivyééveebe muhdú o méénune. Ehdúu diityéké iñétsihdyu tsiiñe neebe dííbyeke: —Dímíjpyeténe eene dɨ́ɨ́hbotámá dipye dihjyávu.
6 Mas eu lhes mostrarei que o Filho do Homem tem autoridade na terra para perdoar pecados”. Então disse ao paralítico: “Levante-se, pegue sua maca e vá para casa”.
7 Ahdújucóo dibye pééneé.
7 O homem se levantou e foi para casa.
8 Ehdúu Jetsóó méénúneri mɨ́amúnaa iíllityéne Píívyéébeke ávyéjujtsó dúúrúvaméré dííbyé ɨhtsúturi dibye ehdu méénúnélliíhye.
8 Ao ver isso, a multidão se encheu de temor e louvou a Deus por ele ter dado tal autoridade aos seres humanos.
9 Tsáijyúu Jetsóó oke Matéoke ájtyumɨ́ múúhá iiñújɨ́ avyéjúúbé wáábyuta dsɨ́ɨ́dsɨke o áhdótsohíjcyátsihyi o íjcyáábeke. Aabée oke nééhií: —Ookéréjuco duráávyej. Ahdújucóo o pééne dííbyemáyéjuco.
9 Enquanto Jesus caminhava, viu um homem chamado Mateus sentado onde se coletavam impostos. “Siga-me”, disse-lhe Jesus, e Mateus se levantou e o seguiu.
10 Áábemáa téijyu tahjyávú muha mémajchóhi. Áhdurée tsijtye téénere dsɨ́ɨ́dsɨ́ ahdótso múnaa múúhama majchóhi. Áhdurée tsijtye ímityúmé ijcyá múúhama.
10 Mais tarde, na casa de Mateus, Jesus e seus discípulos estavam à mesa, acompanhados de um grande número de cobradores de impostos e pecadores.
11 Áámekée ɨɨ́ɨ́téne paritséómú néé múúhakye: —¿Aca ɨ́veekí eene ámúhá uwááboobe majchó aatye ímítyúmema?
11 Quando os fariseus viram isso, perguntaram aos discípulos: “Por que o seu mestre come com cobradores de impostos e pecadores?”.
12 Aanée Jetsóó illéébóne néé diityéke: —Tsá muurá taabóóbé bóhɨɨme tsaímíyé íjcyámeke táábotúne. Muurá ihdyu chéméméhjɨkéré tááboóbe.
12 Jesus ouviu o que disseram e respondeu: “As pessoas saudáveis não precisam de médico, mas sim os doentes”.
13 Cáhawáá ímíñeúvú meéévé ámuha mewáájácu Píívyéébé waajácúháámɨtu tsátsii nééneé: “Muurá tsá apááñéré o ímílletú ámuha oke Píívyéébeke iyámedi meɨ́ɨ́cúvehíjcyáne. Téhdure ó imíllé ámuha pamévamáyé meɨ́daatsólléjcatsíñe.” Ahdícyane tsáháa ɨ́mɨáámé wáábyú o tsáátune. Muuráhjáa ihdyu ímítyúme wáábyú o tsáá diityéké téénetu o ímíbáávyétso Píívyéébé icyánejcúvuréjuco ditye ɨɨ́búwááveki. Ehdúu Jetsóó néé paritséómuke.
13 E acrescentou: “Agora vão e aprendam o significado desta passagem das Escrituras: ‘Quero que demonstrem misericórdia, e não que ofereçam sacrifícios’. Pois não vim para chamar os justos, mas sim os pecadores”.
14 Áhdurée tsáijyu tsojtsó múnáajpi Jóáá mamyémú Jetsóo éllevu itsááne dííbyeke dilló tsáijyu Píívyéébema iíhjyúvácooca majcho iáwahíjcyánetu. Néémépeé: —¿Aca ɨ́veekí tsáijyu muha paritséómuma Píívyéébema meíhjyúvácooca majcho mááwahíjcyánáa tsá dímamyémú áwahíjcyatúne?
14 Os discípulos de João Batista foram a Jesus e lhe perguntaram: “Por que seus discípulos não têm o hábito de jejuar, como nós e os fariseus?”.
15 Áánélliihyée neebe diityéke: —¿Aca tsaapi ityáábávácooca wáñehjɨ́vaténevu dííbyé miñútso múnaa tsááme kímóóvéiyá dííbyedívú iwájtsɨ́coóca? Ehdu nééne támamyémú tsá kímóóvéítyuró diityémá o íjcyáné hajchóta. Árónáa ihdyu ɨ́mɨááné íjcyaíñé diityédítyú o pééiñe. Áijyu ihdyu óvíi muhdú iñéhajchíí awámye.
15 Jesus respondeu: “Por acaso os convidados de um casamento ficam de luto enquanto festejam com o noivo? Um dia, porém, o noivo lhes será tirado, e então jejuarão.
16 Tsá muurá tene ímityú wájyamu tsúúcáaja béhbátu mepájaabóne. Muurá íllure teeja meníjtyúcooca éhnííñevu táváajcároba.
16 “Além disso, ninguém remendaria uma roupa velha usando pano novo. O pano rasgaria a roupa, deixando um buraco ainda maior.
17 Áhdure idyé tsá tene ímityú béjpácyo bíínojpácyó mepícyoone tsúúcáau mɨ́ɨ́héneu cahpáyú pañévu. Muurá béjpácyo iúhtsáráúúvéhulle táváajcó tsúúcáau. Áijyu muurá wágóoovéné tsanéécújuco bíínójpácyoma cahpáyu. Áánéllii ihdyu béjpácyo mépicyóó bééú pañévúré muhdú tsanéécú iíjcyátuki. Ehdu nééne tsá tene ímityú ɨ́hdééné uwááboju béhné uwáábójú pañévú meúacóne.
17 “E ninguém colocaria vinho novo em velhos recipientes de couro. O couro se arrebentaria, deixando vazar o vinho, e os recipientes velhos se estragariam. Vinho novo é guardado em recipientes novos, para que ambos se conservem”.
18 Ehdúu Jóáá mamyémuma Jetsóó íhjyúvánáa tsaapi avyéjuube wajtsɨ́ múúhadívu. Aabée dííbyé lliiñévú ɨmɨ́móúúvéne néé dííbyeke: —Ájyúwa íhyajchíí óhdivu dsɨ́jɨvéhi. Árónáa ó waajácú dille óóma tsiiñe bóhɨɨíñé u péébe díílleke u dócárájcóneri.
18 Enquanto Jesus ainda falava, o líder da sinagoga local veio e se ajoelhou diante dele. “Minha filha acaba de morrer”, disse. “Mas, se o senhor vier e puser as mãos sobre ela, ela viverá.”
19 Áánélliihyée téhullévú péébema muha mepééhií.
19 Então Jesus e seus discípulos se levantaram e foram com ele.
20 Aamée muha téhullévú mepéénáacáhjáa tsáápille 12 pijcyábájuco díílleke ichémé tujpácyó ɨ́hvetépityúneri ɨ́cúbáhrámeíhíjcyalle pɨɨhɨ́vé Jetsóodívú idyéju éhnéjcutu.
20 Nesse instante, uma mulher que havia doze anos sofria de hemorragia se aproximou por trás dele e tocou na borda de seu manto,
21 Aalléhjáa dómajcó dííbyé wajyámú ‘muurá éhne íwajyámú íjcyaróné o dómájcóhajchíí ó bóhɨɨ́hi’ iñéénema. Éhdúhjáa ɨɨ́jtsámeíñe dómájcolle dííbyé wajyámu.
21 pois pensava: “Se eu apenas tocar em seu manto, serei curada”.
22 Aanéhjáa iwáájácúne díílledívú iyévóóvéne neébe: —Ɨ́ɨ́nerí kímóóvedíñe, Wáhaj. Muurá Píívyéébeke ímí u cáhcujtsódújuco íjcyalle íñe tsúúca u bóhɨɨ́ne. Éhdúu Jetsóó néénemáyé ɨ́mɨááné tsúúca bóhɨɨ́lle.
22 Jesus se voltou e, quando a viu, disse: “Filha, anime-se! Sua fé a curou”. A partir daquele momento, a mulher ficou curada.
23 Aamée muha tsúúca méúújeté diibye avyéjuube Jáiró javu. Áánáacáa mítyane tééjá pañe mɨ́amúnaa kímóóveri íjcyame máátyóba májtsí méénuhíjcyáhi.
23 Quando Jesus chegou à casa do líder da sinagoga, viu a multidão agitada e ouviu a música fúnebre.
24 Áámekée Jetsóó nééhií: —Cána méijchívyéi áachívuj. Muurá tsá dille dsɨ́jɨ́vetúne. Íllure cúwalle. Éhdúu Jetsóó nééneri íllure goocómé dííbyedi.
24 “Saiam daqui!”, disse ele. “A menina não está morta; está apenas dormindo.” Os que estavam ali riram dele.
25 Áámekée tééjá pañétú iíjchívyétsóné boone iiyéjuco dibye iúcáávéne díílléwúuúvú hójtsɨtu ékééveténeri tsúúca bóhɨɨ́lle.
25 Depois que a multidão foi colocada para fora, Jesus entrou e tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Ehdúu Jetsóó méénúné uubállé páneere tééné iiñújɨ múnaa waajácúhi.
26 A notícia desse milagre se espalhou por toda a região.
27 Aanée tétsihdyu muha tsúúca meóómíñáa míítyétsi hállúvátumútsí múúha déjutu dsɨɨnéríyé tsáámutsi dííbyedi wáníjcyámeíhi. Íllúu neemútsi: —¡Múhtsidi bo dɨ́daatsóvé Dabíiúvúj tsɨɨménémúhaabe u íjcyaábej!
27 Depois que Jesus saiu dali, dois cegos foram atrás dele, gritando: “Filho de Davi, tenha misericórdia de nós!”.
28 Aanée muha meícyahíjcyajávú mewájtsɨ́tsihvu Jetsóó dilló diityétsikye: —¿A ámuhtsi mécáhcujtsó ámúhtsikye o ímíjpyetétsóiyóné ámúhtsí hálluúúne? Áánélliihyée neemútsi: —Éée Ávyéjuúbej, muhtsi mécáhcujtsóhi.
28 Quando Jesus entrou em casa, os cegos se aproximaram, e ele lhes perguntou: “Vocês creem que eu posso fazê-los ver?”. “Sim, Senhor”, responderam eles.
29 Ehdúu dityétsí néénéllii diityétsikye íhyálluúúné idyócárájcóne neébe: —Ámuhtsi mecáhcujtsódújuco íjcyane tsúúca ámúhtsí hálluúúné ímíjpyetéhi.
29 Ele tocou nos olhos dos dois e disse: “Seja feito conforme a sua fé”.
30 Ahdújucóo ɨ́mɨááné tsúúca íhyálluúúné ímíjpyetémútsí tsaímiyéjuco ɨ́ɨ́tene. Áámútsikyée bóíjcyuube muucá teene dityétsí iúúbállétuki.
30 Então os olhos deles se abriram e puderam ver. Jesus os advertiu severamente: “Não contem a ninguém”.
31 Árónáacáhjáa tétsihdyu óómimútsí péé úbálléjcatsímútsíyé pámeekéré tétsɨ́hjɨ múnáake.
31 Eles, porém, saíram e espalharam sua fama por toda a região.
32 Áámútsi déjuvúu idyé tsaate tsivá íhjyúvátúúbeke Jetsóo éllevu naavéné ípañe íjcyáábeke.
32 Quando partiram, foi levado a Jesus um homem que não conseguia falar porque estava possuído por um demônio.
33 Áábé pañétúu diibye naavéneke dibye íjchívyétsóné boone tsúúca ihjyúvájúcoóbe. Ááneríi mɨ́amúnaa iúllévenúne nééhií: —Ávyeta tsá múijyú ehdu nééne múha méhdityu méénune maájtyúmɨtúne.
33 O demônio foi expulso e, em seguida, o homem começou a falar. As multidões ficaram admiradas. “Jamais aconteceu algo parecido em Israel!”, exclamavam.
34 Árónáacáa paritséómú nééhií: —Aadi muurá eene naavémuke ichívyétsohíjcyá páñétúejpi naavémú avyéjuube pɨ́áábóneríye.
34 Os fariseus, contudo, disseram: “Ele expulsa demônios porque o príncipe dos demônios lhe dá poder”.
35 Ehdúu Jetsóó cómíñeri úwááboobéré pehíjcyá mɨ́amúnáake Píívyéébé avyéjutu íjcyáné uwááboju diityé pihcyáávejááné pañévu. Aabée bóhɨ́ɨ́tsohíjcyá panéva chémeháñeri íjcyáméhjɨke. Téhdurée ihjyáhañévúré tsaatéké úwááboobéré pehíjcyáhi.
35 Jesus andava por todas as cidades e todos os povoados da região, ensinando nas sinagogas, anunciando as boas-novas do reino e curando todo tipo de enfermidade e doença.
36 Aabée ɨ́dáátsóvehíjcyá mɨ́amúnáadi éhne múúne obééjámú ítyehméébema íjcyatúmé ɨdáátsówu íjcyadu nééme dííbye éllevu tsáámedi.
36 Quando viu as multidões, teve compaixão delas, pois estavam confusas e desamparadas, como ovelhas sem pastor.
37 Áámedítyúu neebe múúhakye: —Ɨ́mɨááné mítyame mɨ́amúnaa ijcyá Píívyéébé avyéjuvu ditye úcáávéíyóné uwááboju úwáábómeíiyóme. Árónáa tééné uwáábojte tsá pahdu íjcyatúne.
37 Disse aos discípulos: “A colheita é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Áánéllii múu táúmeí páné aabájaabéré íjcyaabe Píívyéébeke dibye éhnííñevu uwáábojtéké ipícyo ditye iúwáábo tsíjtyeke dííbyé avyéjuvu ditye iúcááveki.
38 Orem ao Senhor da colheita; peçam que ele envie mais trabalhadores para seus campos”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.