Mateus 9

Bora NT (BOA_TBL) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Ahdújucóo muha meóómiñe bɨwáhullévúré múúhá coomívu.
1 Entrando Jesus num barco, passou para o outro lado e foi para a sua própria cidade.
2 Átsihyíi muha meíjcyánáa Jetsóo éllevu tsaate tsivá íjpi vááúmeítyúúbeke ɨ́ɨ́botári. Aamée dííbyeke cáhcujtsóné iwáájácúne dííbyeke ɨɨ́ɨ́téne neébe: —Llíhij, wa ílluréjuco dímijyúúvej. Muurá tsúúca úhdi o ɨ́dáátsóvéne díimítyú ó ábájɨɨvéjucóóhií. Ahdícyane tsáhájuco ɨɨná díhyallúrí íjcyájúcootúne.
2 E eis que lhe trouxeram um paralítico deitado num leito. Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico: Tem bom ânimo, filho; estão perdoados os teus pecados.
3 Ehdúu Jetsóó nééne tsaate taúhbájú uwáábojte illéébóne ɨ́ɨ́buwááné pañe nééhií: —¿Aca ɨ́veekí eene aabye ímityúné ihjyúvá Píívyéébe ímí dííbyedívú ɨjtsúcunúnejɨ́ɨ́vari?
3 Mas alguns escribas diziam consigo: Este blasfema.
4 Ehdúu ditye ɨ́jtsámeíñé Jetsóó iwáájácúne néé diityéke: —¿Aca ɨ́veekí ámuha ímityúné óhdityu méɨ́jtsámeíhi?
4 Jesus, porém, conhecendo-lhes os pensamentos, disse: Por que cogitais o mal no vosso coração?
5 ¿Aca muhdú ámuha oke méɨjtsúcunúhi? Áánerá ó piivyété mɨ́amúnáadi o ɨ́dáátsóvéne diityé imítyuháñé diityémá o ímíbajchóne. Áánéllii ó piivyété áánúke o nééneé: “Úhdi o ɨ́dáátsóvéne díimítyú úúma ó ímíbajchóhi.” Áhdure ó piivyété o nééneé: “Dímíjpyeténe dipye.”
5 Pois qual é mais fácil? Dizer: Estão perdoados os teus pecados, ou dizer: Levanta-te e anda?
6 Ahdícyane cáhawáá óvíi ámuha máájtyumɨ́ Mɨ́amúnáájpidívúu o ípivyééveebe muhdú o méénune. Ehdúu diityéké iñétsihdyu tsiiñe neebe dííbyeke: —Dímíjpyeténe eene dɨ́ɨ́hbotámá dipye dihjyávu.
6 Ora, para que saibais que o Filho do Homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados — disse, então, ao paralítico: Levanta-te, toma o teu leito e vai para tua casa.
7 Ahdújucóo dibye pééneé.
7 E, levantando-se, partiu para sua casa.
8 Ehdúu Jetsóó méénúneri mɨ́amúnaa iíllityéne Píívyéébeke ávyéjujtsó dúúrúvaméré dííbyé ɨhtsúturi dibye ehdu méénúnélliíhye.
8 Vendo isto, as multidões, possuídas de temor, glorificaram a Deus, que dera tal autoridade aos homens.
9 Tsáijyúu Jetsóó oke Matéoke ájtyumɨ́ múúhá iiñújɨ́ avyéjúúbé wáábyuta dsɨ́ɨ́dsɨke o áhdótsohíjcyátsihyi o íjcyáábeke. Aabée oke nééhií: —Ookéréjuco duráávyej. Ahdújucóo o pééne dííbyemáyéjuco.
9 Partindo Jesus dali, viu um homem chamado Mateus sentado na coletoria e disse-lhe: Segue-me! Ele se levantou e o seguiu.
10 Áábemáa téijyu tahjyávú muha mémajchóhi. Áhdurée tsijtye téénere dsɨ́ɨ́dsɨ́ ahdótso múnaa múúhama majchóhi. Áhdurée tsijtye ímityúmé ijcyá múúhama.
10 E sucedeu que, estando ele em casa, à mesa, muitos publicanos e pecadores vieram e tomaram lugares com Jesus e seus discípulos.
11 Áámekée ɨɨ́ɨ́téne paritséómú néé múúhakye: —¿Aca ɨ́veekí eene ámúhá uwááboobe majchó aatye ímítyúmema?
11 Ora, vendo isto, os fariseus perguntavam aos discípulos: Por que come o vosso Mestre com os publicanos e pecadores?
12 Aanée Jetsóó illéébóne néé diityéke: —Tsá muurá taabóóbé bóhɨɨme tsaímíyé íjcyámeke táábotúne. Muurá ihdyu chéméméhjɨkéré tááboóbe.
12 Mas Jesus, ouvindo, disse: Os sãos não precisam de médico, e sim os doentes.
13 Cáhawáá ímíñeúvú meéévé ámuha mewáájácu Píívyéébé waajácúháámɨtu tsátsii nééneé: “Muurá tsá apááñéré o ímílletú ámuha oke Píívyéébeke iyámedi meɨ́ɨ́cúvehíjcyáne. Téhdure ó imíllé ámuha pamévamáyé meɨ́daatsólléjcatsíñe.” Ahdícyane tsáháa ɨ́mɨáámé wáábyú o tsáátune. Muuráhjáa ihdyu ímítyúme wáábyú o tsáá diityéké téénetu o ímíbáávyétso Píívyéébé icyánejcúvuréjuco ditye ɨɨ́búwááveki. Ehdúu Jetsóó néé paritséómuke.
13 Ide, porém, e aprendei o que significa:
14 Áhdurée tsáijyu tsojtsó múnáajpi Jóáá mamyémú Jetsóo éllevu itsááne dííbyeke dilló tsáijyu Píívyéébema iíhjyúvácooca majcho iáwahíjcyánetu. Néémépeé: —¿Aca ɨ́veekí tsáijyu muha paritséómuma Píívyéébema meíhjyúvácooca majcho mááwahíjcyánáa tsá dímamyémú áwahíjcyatúne?
14 Vieram, depois, os discípulos de João e lhe perguntaram: Por que jejuamos nós, e os fariseus [muitas vezes], e teus discípulos não jejuam?
15 Áánélliihyée neebe diityéke: —¿Aca tsaapi ityáábávácooca wáñehjɨ́vaténevu dííbyé miñútso múnaa tsááme kímóóvéiyá dííbyedívú iwájtsɨ́coóca? Ehdu nééne támamyémú tsá kímóóvéítyuró diityémá o íjcyáné hajchóta. Árónáa ihdyu ɨ́mɨááné íjcyaíñé diityédítyú o pééiñe. Áijyu ihdyu óvíi muhdú iñéhajchíí awámye.
15 Respondeu-lhes Jesus: Podem, acaso, estar tristes os convidados para o casamento, enquanto o noivo está com eles? Dias virão, contudo, em que lhes será tirado o noivo, e nesses dias hão de jejuar.
16 Tsá muurá tene ímityú wájyamu tsúúcáaja béhbátu mepájaabóne. Muurá íllure teeja meníjtyúcooca éhnííñevu táváajcároba.
16 Ninguém põe remendo de pano novo em veste velha; porque o remendo tira parte da veste, e fica maior a rotura.
17 Áhdure idyé tsá tene ímityú béjpácyo bíínojpácyó mepícyoone tsúúcáau mɨ́ɨ́héneu cahpáyú pañévu. Muurá béjpácyo iúhtsáráúúvéhulle táváajcó tsúúcáau. Áijyu muurá wágóoovéné tsanéécújuco bíínójpácyoma cahpáyu. Áánéllii ihdyu béjpácyo mépicyóó bééú pañévúré muhdú tsanéécú iíjcyátuki. Ehdu nééne tsá tene ímityú ɨ́hdééné uwááboju béhné uwáábójú pañévú meúacóne.
17 Nem se põe vinho novo em odres velhos; do contrário, rompem-se os odres, derrama-se o vinho, e os odres se perdem. Mas põe-se vinho novo em odres novos, e ambos se conservam.
18 Ehdúu Jóáá mamyémuma Jetsóó íhjyúvánáa tsaapi avyéjuube wajtsɨ́ múúhadívu. Aabée dííbyé lliiñévú ɨmɨ́móúúvéne néé dííbyeke: —Ájyúwa íhyajchíí óhdivu dsɨ́jɨvéhi. Árónáa ó waajácú dille óóma tsiiñe bóhɨɨíñé u péébe díílleke u dócárájcóneri.
18 Enquanto estas coisas lhes dizia, eis que um chefe, aproximando-se, o adorou e disse: Minha filha faleceu agora mesmo; mas vem, impõe a mão sobre ela, e viverá.
19 Áánélliihyée téhullévú péébema muha mepééhií.
19 E Jesus, levantando-se, o seguia, e também os seus discípulos.
20 Aamée muha téhullévú mepéénáacáhjáa tsáápille 12 pijcyábájuco díílleke ichémé tujpácyó ɨ́hvetépityúneri ɨ́cúbáhrámeíhíjcyalle pɨɨhɨ́vé Jetsóodívú idyéju éhnéjcutu.
20 E eis que uma mulher, que durante doze anos vinha padecendo de uma hemorragia, veio por trás dele e lhe tocou na orla da veste;
21 Aalléhjáa dómajcó dííbyé wajyámú ‘muurá éhne íwajyámú íjcyaróné o dómájcóhajchíí ó bóhɨɨ́hi’ iñéénema. Éhdúhjáa ɨɨ́jtsámeíñe dómájcolle dííbyé wajyámu.
21 porque dizia consigo mesma: Se eu apenas lhe tocar a veste, ficarei curada.
22 Aanéhjáa iwáájácúne díílledívú iyévóóvéne neébe: —Ɨ́ɨ́nerí kímóóvedíñe, Wáhaj. Muurá Píívyéébeke ímí u cáhcujtsódújuco íjcyalle íñe tsúúca u bóhɨɨ́ne. Éhdúu Jetsóó néénemáyé ɨ́mɨááné tsúúca bóhɨɨ́lle.
22 E Jesus, voltando-se e vendo-a, disse: Tem bom ânimo, filha, a tua fé te salvou. E, desde aquele instante, a mulher ficou sã.
23 Aamée muha tsúúca méúújeté diibye avyéjuube Jáiró javu. Áánáacáa mítyane tééjá pañe mɨ́amúnaa kímóóveri íjcyame máátyóba májtsí méénuhíjcyáhi.
23 Tendo Jesus chegado à casa do chefe e vendo os tocadores de flauta e o povo em alvoroço, disse:
24 Áámekée Jetsóó nééhií: —Cána méijchívyéi áachívuj. Muurá tsá dille dsɨ́jɨ́vetúne. Íllure cúwalle. Éhdúu Jetsóó nééneri íllure goocómé dííbyedi.
24 Retirai-vos, porque não está morta a menina, mas dorme. E riam-se dele.
25 Áámekée tééjá pañétú iíjchívyétsóné boone iiyéjuco dibye iúcáávéne díílléwúuúvú hójtsɨtu ékééveténeri tsúúca bóhɨɨ́lle.
25 Mas, afastado o povo, entrou Jesus, tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Ehdúu Jetsóó méénúné uubállé páneere tééné iiñújɨ múnaa waajácúhi.
26 E a fama deste acontecimento correu por toda aquela terra.
27 Aanée tétsihdyu muha tsúúca meóómíñáa míítyétsi hállúvátumútsí múúha déjutu dsɨɨnéríyé tsáámutsi dííbyedi wáníjcyámeíhi. Íllúu neemútsi: —¡Múhtsidi bo dɨ́daatsóvé Dabíiúvúj tsɨɨménémúhaabe u íjcyaábej!
27 Partindo Jesus dali, seguiram-no dois cegos, clamando: Tem compaixão de nós, Filho de Davi!
28 Aanée muha meícyahíjcyajávú mewájtsɨ́tsihvu Jetsóó dilló diityétsikye: —¿A ámuhtsi mécáhcujtsó ámúhtsikye o ímíjpyetétsóiyóné ámúhtsí hálluúúne? Áánélliihyée neemútsi: —Éée Ávyéjuúbej, muhtsi mécáhcujtsóhi.
28 Tendo ele entrado em casa, aproximaram-se os cegos, e Jesus lhes perguntou: Credes que eu posso fazer isso? Responderam-lhe: Sim, Senhor!
29 Ehdúu dityétsí néénéllii diityétsikye íhyálluúúné idyócárájcóne neébe: —Ámuhtsi mecáhcujtsódújuco íjcyane tsúúca ámúhtsí hálluúúné ímíjpyetéhi.
29 Então, lhes tocou os olhos, dizendo: Faça-se-vos conforme a vossa fé.
30 Ahdújucóo ɨ́mɨááné tsúúca íhyálluúúné ímíjpyetémútsí tsaímiyéjuco ɨ́ɨ́tene. Áámútsikyée bóíjcyuube muucá teene dityétsí iúúbállétuki.
30 E abriram-se-lhes os olhos. Jesus, porém, os advertiu severamente, dizendo: Acautelai-vos de que ninguém o saiba.
31 Árónáacáhjáa tétsihdyu óómimútsí péé úbálléjcatsímútsíyé pámeekéré tétsɨ́hjɨ múnáake.
31 Saindo eles, porém, divulgaram-lhe a fama por toda aquela terra.
32 Áámútsi déjuvúu idyé tsaate tsivá íhjyúvátúúbeke Jetsóo éllevu naavéné ípañe íjcyáábeke.
32 Ao retirarem-se eles, foi-lhe trazido um mudo endemoninhado.
33 Áábé pañétúu diibye naavéneke dibye íjchívyétsóné boone tsúúca ihjyúvájúcoóbe. Ááneríi mɨ́amúnaa iúllévenúne nééhií: —Ávyeta tsá múijyú ehdu nééne múha méhdityu méénune maájtyúmɨtúne.
33 E, expelido o demônio, falou o mudo; e as multidões se admiravam, dizendo: Jamais se viu tal coisa em Israel!
34 Árónáacáa paritséómú nééhií: —Aadi muurá eene naavémuke ichívyétsohíjcyá páñétúejpi naavémú avyéjuube pɨ́áábóneríye.
34 Mas os fariseus murmuravam: Pelo maioral dos demônios é que expele os demônios.
35 Ehdúu Jetsóó cómíñeri úwááboobéré pehíjcyá mɨ́amúnáake Píívyéébé avyéjutu íjcyáné uwááboju diityé pihcyáávejááné pañévu. Aabée bóhɨ́ɨ́tsohíjcyá panéva chémeháñeri íjcyáméhjɨke. Téhdurée ihjyáhañévúré tsaatéké úwááboobéré pehíjcyáhi.
35 E percorria Jesus todas as cidades e povoados, ensinando nas sinagogas, pregando o evangelho do reino e curando toda sorte de doenças e enfermidades.
36 Aabée ɨ́dáátsóvehíjcyá mɨ́amúnáadi éhne múúne obééjámú ítyehméébema íjcyatúmé ɨdáátsówu íjcyadu nééme dííbye éllevu tsáámedi.
36 Vendo ele as multidões, compadeceu-se delas, porque estavam aflitas e exaustas como ovelhas que não têm pastor.
37 Áámedítyúu neebe múúhakye: —Ɨ́mɨááné mítyame mɨ́amúnaa ijcyá Píívyéébé avyéjuvu ditye úcáávéíyóné uwááboju úwáábómeíiyóme. Árónáa tééné uwáábojte tsá pahdu íjcyatúne.
37 E, então, se dirigiu a seus discípulos: A seara, na verdade, é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Áánéllii múu táúmeí páné aabájaabéré íjcyaabe Píívyéébeke dibye éhnííñevu uwáábojtéké ipícyo ditye iúwáábo tsíjtyeke dííbyé avyéjuvu ditye iúcááveki.
38 Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.