Romanos 14
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ARA
1 ꞌYị ga bɨ cíyí ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto ndaá aka sɨmɨyé rịngị́ wá ní, ndásé ndị́sị ítí kangú kéye gɨ ro mɨméngị ledre eyé e wá.
1 Acolhei ao que é débil na fé, não, porém, para discutir opiniões.
2 ꞌYị ga bɨ cíyí ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto nɨ go ngị́rị sɨmɨyé ní, anunɨ́ yị́ eyé éyị́ e mbá mɨánu. Yée ga bɨ cíyí ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto nɨ aka sɨmɨyé lá cúkuꞌdée ní, ukunɨ́ ꞌbɨ eyé kɨ́dí yée nɨyí ánu lá dụụ́ mbílí ụkụ́.
2 Um crê que de tudo pode comer, mas o débil come legumes;
3 ꞌYị ga bɨ anunɨ́ ꞌbɨ eyé éyị́ e mbá mɨánu ní ndanɨ́ lúrú cáyi yée ga bɨ gelénɨ́ ꞌbɨ eyé éyị́ e mɨgélé ní wá. Gɨ zɨ́a utúasánɨ́ go kpá mɨútúásá kacɨ́ komo Lomo.
3 quem come não despreze o que não come; e o que não come não julgue o que come, porque Deus o acolheu.
4 ꞌYị ga gére née ndanɨ́ eyé ꞌyị kasa esé e wá, nɨyí yị́ eyé ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Kɨ́résịto ní. Togụ́ ledre eyé ndaá mbị́ wá, Ngére eyé nɨ ꞌdózo yéme yée ne.
4 Quem és tu que julgas o servo alheio? Para o seu próprio senhor está em pé ou cai; mas estará em pé, porque o Senhor é poderoso para o suster.
5 Ngíti géyị ꞌyị e gɨ dongaráse somụ́nɨ́ ꞌbɨ eyé kɨ́dí odụ sị́lị́ bɨ kɨ́ ledrené owóowó ní nɨ dụụ́ kị́éꞌdo sị́lị́ gɨ do kacɨ́ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro. Ngíti géyị ya sị́lị́ e nɨyí kɨ́ ledreyé mbá owóowó. Ídísé óto a sɨmɨ dosé kɨ́dí sị́lị́ e mbá nɨyí yị́ eyé kɨ́ ledreyé owóowó zɨ́ Lomo.
5 Um faz diferença entre dia e dia; outro julga iguais todos os dias. Cada um tenha opinião bem-definida em sua própria mente.
6 ꞌYị bɨ ya kɨ́dí sị́lị́ gɨ do kacɨ́ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro nɨ dụụ́ ne kɨ́ ledrené owóowó ní, mengị go kpá bɨlámáne zɨ́ Ngére Yésụ. Wo bɨ ya née gelé éyị́ ánua wá ní, mengị go kpá bɨlámáne zɨ́ Ngére Yésụ. Wo bɨ ya née nɨ gélé éyị́ mɨgélé ánu a gɨ ro zɨ́ Lomo ídíne kɨ́ rokinyi ní, mengị go kpá bɨlámáne zɨ́ Ngére Yésụ.
6 Quem distingue entre dia e dia para o Senhor o faz; e quem come para o Senhor come, porque dá graças a Deus; e quem não come para o Senhor não come e dá graças a Deus.
7 Ndazé ezé lá kɨ́ ro dozé gɨ ro ndị́sị méngị dụụ́ ledre ga bɨ ilizé yée gɨ ro zɨ́ze ídíze kɨ́ rokinyi ní wá, ledre ga bɨ gɨ do bizé ní nɨyí za mbá do sị́lị́ Lomo.
7 Porque nenhum de nós vive para si mesmo, nem morre para si.
8 Togụ́ azé trịdrị, azé ꞌyị ꞌbɨ Ngére Yésụ. Abú uyuzé kpá mbú mɨúyu yá, azé fú ꞌyị ené e. Trịdrị kɨ́ umbu, éyị́ ga bɨ gbre née ngúruyé utúasá ené ꞌdíꞌbióyó zée gɨ zɨ́ Ngére Yésụ wá.
8 Porque, se vivemos, para o Senhor vivemos; se morremos, para o Senhor morremos. Quer, pois, vivamos ou morramos, somos do Senhor.
9 Née sị́ ledre bɨ Kɨ́résịto uyu zɨ́a úrúne gɨ zɨ́a ní, gɨ ro zɨ́a ídíne Ngére ꞌbɨ ꞌyị ga bɨ nɨyí trịdrị kpá kɨ́ yée ga bɨ uyunɨ́ go ní.
9 Foi precisamente para esse fim que Cristo morreu e ressurgiu: para ser Senhor tanto de mortos como de vivos.
10 Gɨ zɨ́ kéyị née ní, ndásé lúrúꞌdófụ bi gɨ do ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Kɨ́résịto ní zɨ́se ndị́sịsé ꞌdécị ngbangayé wá. Lomo nɨ dụụ́ ne ꞌyị bɨ nɨ ꞌdécị ngbangazé ní.
10 Tu, porém, por que julgas teu irmão? E tu, por que desprezas o teu? Pois todos compareceremos perante o tribunal de Deus.
11 Ngére Lomo uku sɨmɨ mɨéké kúrúne kɨ́dí,
11 Como está escrito: Por minha vida, diz o Senhor, diante de mim se dobrará todo joelho, e toda língua dará louvores a Deus.
12 Zée mɨkékeṛị́a mbá, ꞌyị nɨ úku té ꞌbɨ ené ledre bɨ gɨ do biné ní ne zɨ́ Lomo kɨ́ tarané.
12 Assim, pois, cada um de nós dará contas de si mesmo a Deus.
13 Gɨ zɨ́ kéyị née ní, ídísé ótoómo kɨ́ ꞌdécị ngbanga lafúse ꞌdáꞌba. Ndásé ndị́sị ꞌdụ́tụ mɨsiꞌdi ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto gɨ zɨ́ lafúse wá.
13 Não nos julguemos mais uns aos outros; pelo contrário, tomai o propósito de não pordes tropeço ou escândalo ao vosso irmão.
14 Ngére Yésụ ꞌdodo yeme go bɨlámáne kɨ́dí Lomo otoogụ eyị́ e za mbá bɨlámáne gɨ ro ánu yée. Togụ́ ngíti ꞌyị uku ledre kɨ́dí ngíti éyị́ nɨ bo ndaá bɨlámáne gɨ ro zɨ́ne ánu a wá, lúyú ledre ndaá née go éyị́ bɨ eme zɨ́a ngụ́ ní.
14 Eu sei e estou persuadido, no Senhor Jesus, de que nenhuma coisa é de si mesma impura, salvo para aquele que assim a considera; para esse é impura.
15 Éyị́ bɨ ndị́sị ánu a ní togụ́ bi ndịsị sínyí ro ngíti géyị lafúyị e ꞌyị ꞌbɨ Kɨ́résịto gɨ zɨ́a mɨsínyí yá, ndá gága a wá káa bɨ nɨyí ótoómo kɨ́ lódụ́ kacɨ́ Kɨ́résịto gɨ zɨ́a Kɨ́résịto maꞌdáa uyu kóo kpá gɨ royé.
15 Se, por causa de comida, o teu irmão se entristece, já não andas segundo o amor fraternal. Por causa da tua comida, não faças perecer aquele a favor de quem Cristo morreu.
16 Bɨlámá éyị́ mɨánu eyị́ ndaá óto ngíti ꞌyị e zɨ́ye ndị́sị úku sínyi ledre gɨ do bi a wá.
16 Não seja, pois, vituperado o vosso bem.
17 ꞌYị utúasá ené ídíne mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo gɨ zɨ́ éyị́ mɨánu wá, yị́ ené gɨ zɨ́ méngị ledre ga bɨ Lomo ili yée ní, kɨ́ bɨlámá ndị́sị, nda kɨ́ rokinyi bɨ ꞌDówụ́ Lomo ndị́sị íꞌbíógụ a ne ní.
17 Porque o reino de Deus não é comida nem bebida, mas justiça, e paz, e alegria no Espírito Santo.
18 Yị́ị bɨ ndị́sị méngị moko ꞌbɨ Kɨ́résịto kɨ́ bɨlámá mɨméngị ledre ní, áyí óto Lomo zɨ́a ídíne kɨ́ rokinyi. Zɨ́ ꞌyị e kpá ídíye kɨ́yị kɨ́ rokinyi.
18 Aquele que deste modo serve a Cristo é agradável a Deus e aprovado pelos homens.
19 Zée ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Kɨ́résịto ní, idízé ídí éyị́ kị́éꞌdo gɨ ro zɨ́ lafúze ídíye kɨ́ rokoꞌbụ royé.
19 Assim, pois, seguimos as coisas da paz e também as da edificação de uns para com os outros.
20 Ndá sínyiónzó moko ꞌbɨ Lomo lá gɨ ro éyị́ mɨánu wá. Abú éyị́ mɨánu nɨyí kpá tɨ́ za mbá bɨlámáye yá, togụ́ lúrú éyị́ bɨ ndị́sị ánu a ní nɨ óto ngíti ꞌyị zɨ́a ótoómo kɨ́ lódụ́ kacɨ́ Kɨ́résịto, zɨ́a kpá ótoómo kɨ́ méngị bɨlámá ledre yá, ndá gága a ánu a wá.
20 Não destruas a obra de Deus por causa da comida. Todas as coisas, na verdade, são limpas, mas é mau para o homem o comer com escândalo.
21 Nɨ bɨlámáne togụ́ mbú ánu esị, togụ́ éwé leꞌyị́, togụ́ mbú ngíti géyị mɨméngị ledre ga bɨ nɨyí óto lafúyị e zɨ́ye ótoómo kɨ́ lódụ́ kacɨ́ Kɨ́résịto, zɨ́a kpá lúyú ledre yá, ídí ótoómo yée ꞌdáꞌba.
21 É bom não comer carne, nem beber vinho, nem fazer qualquer outra coisa com que teu irmão venha a tropeçar [ou se ofender ou se enfraquecer].
22 Mɨméngị ledre bɨ lúrú nɨ ídí zɨ́ ngíti géyị ꞌyị ꞌbɨ Kɨ́résịto bɨsinyíne abú nɨ yị́ ené tɨ́ bɨlámáne yá, idí nda ídí lá dụụ́ do mɨmbéꞌdeyị́ zɨ́ Lomo ówo a kpá dụụ́ ne. Lomo nɨ íꞌbí úndru zɨ́yị gɨ zɨ́a ówoyéme mɨméngị ledre eyị́ bú.
22 A fé que tens, tem-na para ti mesmo perante Deus. Bem-aventurado é aquele que não se condena naquilo que aprova.
23 Éyị́ bɨ ngárá ówoyéme wá, sómụ́ ledre eyị́ nɨ gɨ roa gbre gbre ní ndá ánu a wá, togụ́ ánu yá nɨ ídí zɨ́yị lúyú ledre gɨ zɨ́a née ndaá ꞌbɨ ené ledre bɨ ṇgúṇgu ní wá.
23 Mas aquele que tem dúvidas é condenado se comer, porque o que faz não provém de fé; e tudo o que não provém de fé é pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.