Mateus 22
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ACF
1 Zɨ́ Yésụ kpá úku ngíti ledre zɨ́ye sɨmɨ muruwayi kɨ́dí,
1 Então Jesus, tomando a palavra, tornou a falar-lhes em parábolas, dizendo:
2 “Ledre gɨ ro ꞌbe ꞌbɨ Lomo nɨ káa zɨ́ mongụ́ ngére bɨ mengị ayímbi ꞌbɨ owụ́ ꞌbɨ ené bɨ ofụ́ kára ní.
2 O reino dos céus é semelhante a um certo rei que celebrou as bodas de seu filho;
3 Zɨ́a kása ꞌyị ꞌbɨ moko ené e ndéré ndólo ꞌyị ga bɨ ili zɨ́ye ógụyé sɨmɨ ayímbi ní. Tɨ́ lá ꞌyị ga bɨ ndolo yée ní, asinɨ́ yị́ eyé mbá mɨási ogụnɨ́ eyé e wá.
3 E enviou os seus servos a chamar os convidados para as bodas, e estes não quiseram vir.
4 “Zɨ́ ngére née kpá kása ngíti géyị ꞌyị ꞌbɨ moko ené e zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndolo yée ꞌdáꞌdá ní kɨ́dí, ‘Úkusé zɨ́ye máúfu tụ́ꞌdụ́ ị́tị́ amá e go, éyị́ mɨánu nɨyí go mbá nzíyiné ogụnɨ́ mu sɨmɨ ayímbi.’
4 Depois, enviou outros servos, dizendo: Dizei aos convidados: Eis que tenho o meu jantar preparado, os meus bois e cevados já mortos, e tudo já pronto; vinde às bodas.
5 “ꞌYị ga bɨ ndolo yée née asinɨ́ yị́ eyé fú lá mɨási. Ngíti géyị ịnyịnɨ́ ndéré eyé yáká, ngíti géyị nderénɨ́ yị́ eyé sɨmɨ ngíti géyị moko eyé e.
5 Eles, porém, não fazendo caso, foram, um para o seu campo, outro para o seu negócio;
6 Zɨ́ ngíti géyị ꞌdíꞌbi ꞌyị ga bɨ ogụnɨ́ kɨ́ sanda née ócó yée bɨsinyíne, do úfu yée.
6 E os outros, apoderando-se dos servos, os ultrajaram e mataram.
7 “Zɨ́ ledre née sínyíne ro ngére née, zɨ́a íꞌbí okó do ꞌyị ga bɨ mengịnɨ́ ledre née, do úfu yée, do óngbó gara eyé mbá ꞌdáꞌba.
7 E o rei, tendo notícia disto, encolerizou-se e, enviando os seus exércitos, destruiu aqueles homicidas, e incendiou a sua cidade.
8 “Zɨ́a nda úku ledre zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ené ga bɨ ndaꞌbaogụnɨ́ née kɨ́dí, ‘Káa zɨ́ bɨ sịndị́ kadra ogụ go ꞌyị ga bɨ mándólo yée ngárá utúasánɨ́ eyé ógụnɨ́ wá ní,
8 Então diz aos servos: As bodas, na verdade, estão preparadas, mas os convidados não eram dignos.
9 ndáꞌba ándásé rosé mu do mɨsiꞌdi, tɨ́ lá ꞌyị ga bɨ ndíkisé yée go ní, ídísé ndólo yée idínɨ́ ógụ.’
9 Ide, pois, às saídas dos caminhos, e convidai para as bodas a todos os que encontrardes.
10 Nda gɨ ore zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ga gére née ólụ́ógụyé do mɨsiꞌdi íri zɨ́ye ndólo tɨ́ lá ꞌyị ga bɨ ndikinɨ́ yée go ní, bɨlámáye kɨ́ bɨsinyíye mbá, zɨ́ bi ndị́sị ídíne mbá kɨ́ ꞌyị e.
10 E os servos, saindo pelos caminhos, ajuntaram todos quantos encontraram, tanto maus como bons; e a festa nupcial foi cheia de convidados.
11 “Tɨ́ lá sɨmɨ bɨ ngére ịnyị ndéré kɨ́ íꞌbí mandá zɨ́ ṇgu ené e ní, zɨ́a ónzó komoné ro ngíti ꞌyị dongará ṇgu ga gére née bongó ꞌbɨ ayímbi ndaá roa wá.
11 E o rei, entrando para ver os convidados, viu ali um homem que não estava trajado com veste de núpcias.
12 Zɨ́ ngére née úku ledre zɨ́a kɨ́dí, ‘Ezegámá ólụ́ yáa káa be ꞌdi, ngárá bongó ꞌbɨ ayímbi ndaá royị́ wá ní.’ Ledre ndaá kóo tara oꞌdo née wá.
12 E disse-lhe: Amigo, como entraste aqui, não tendo veste nupcial? E ele emudeceu.
13 “Zɨ́ ngére úku ledre zɨ́ ꞌyị moko ené e kɨ́dí, ‘Ódósé sị́lị́ oꞌdo née kɨ́ sịndị́a, zɨ́se ụ́cụógụ wo sɨmɨ mụtụlụrụ sága ꞌdáa, kɨ́ꞌdí bɨ karanée ꞌyị e nɨyí ndị́sị íni ini kɨ́ náná do soyé ní.’
13 Disse, então, o rei aos servos: Amarrai-o de pés e mãos, levai-o, e lançai-o nas trevas exteriores; ali haverá pranto e ranger de dentes.
14 “Tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nɨyí mɨndóloyé, tɨ́ lá mɨgéléye nɨyí cúkuꞌdée.”
14 Porque muitos são chamados, mas poucos escolhidos.
15 Zɨ́ Farụsáyo e yéme ledre gɨ ro ꞌdíꞌbi Yésụ togụ́ uku luyú ledre go ní.
15 Então, retirando-se os fariseus, consultaram entre si como o surpreenderiam nalguma palavra;
16 Zɨ́ye kása ngíti géyị ꞌyị lódụ́ kacɨ́ye kpá kɨ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Eróde ní zɨ́ Yésụ. Sɨmɨ bɨ ogụnɨ́ íri ní, zɨ́ye ndólo wo kɨ́dí, “ꞌYị ꞌdódo ledre, owozé go kɨ́dí, ꞌyị e otonɨ́ úndruyị́ go kɨ́ngaya gɨ zɨ́a ndị́sị ꞌdódo zɨ́ye dụụ́ maꞌdíi ledre bɨ Lomo ili zɨ́ye méngị a ní. Ífi eyị́ sɨmɨ ꞌyị e wá. ꞌYịmaꞌdí e nɨyí zɨ́yị mbá kɨ́ ledreyé owóowó.
16 E enviaram-lhe os seus discípulos, com os herodianos, dizendo: Mestre, bem sabemos que és verdadeiro, e ensinas o caminho de Deus segundo a verdade, e de ninguém se te dá, porque não olhas a aparência dos homens.
17 Íꞌbí aka somụ́ ledre zɨ́ze. Kacɨ́ komoyị́ ní, nɨ mɨútúásáne zɨ́ze íꞌbí ụsórụ zɨ́ Káyísara togụ́ ndazé íꞌbí a wá?”
17 Dize-nos, pois, que te parece? É lícito pagar o tributo a César, ou não?
18 Tɨ́ lá Yésụ owo mani eyé née bú. Zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Sée ga bɨ ndị́sịsé lóndo rosé kɨ́dí ásé bɨlámáse ní, éyị́ bɨ ógụsé úzu máa gɨ roa ní ꞌdi?
18 Jesus, porém, conhecendo a sua malícia, disse: Por que me experimentais, hipócritas?
19 ꞌDódosé aka késị́ bɨ ndị́sịsé lengbe íꞌbí a káa do ụsórụ ona ní zɨ́ma lúrú a.” Zɨ́ye íꞌbíógụ a zɨ́a.
19 Mostrai-me a moeda do tributo. E eles lhe apresentaram um dinheiro.
20 Zɨ́a ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Bɨ sɨmɨ késị́ máa ba lị́lị ambi? Sara bɨ roa ba ịrị ambi?”
20 E ele diz-lhes: De quem é esta efígie e esta inscrição?
21 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Née lị́lị Káyísara.”
21 Dizem-lhe eles: De César. Então ele lhes disse: Dai pois a César o que é de César, e a Deus o que é de Deus.
22 Sɨmɨ bɨ uwúnɨ́ ledre née kenée ní, zɨ́ tarayé ị́drị́ne mbá mɨị́drị́. Zɨ́ye ị́nyịyé gɨ cigí Yésụ gɨ ore ókpóye.
22 E eles, ouvindo isto, maravilharam-se, e, deixando-o, se retiraram.
23 Kpá sɨmɨ kémbị́ kadra née ní, zɨ́ Sadụkáyo e bɨ ngárá ṇguṇgunɨ́ ꞌbɨ eyé ledre úrú gɨ sɨmɨ umbu wá ní, ógụyé zɨ́ Yésụ zɨ́ye ndólo wo kɨ́dí,
23 No mesmo dia chegaram junto dele os saduceus, que dizem não haver ressurreição, e o interrogaram,
24 “ꞌYị ꞌdódo ledre, Mụ́sa ekéomo kóo zɨ́ze sɨmɨ lorụ kɨ́dí, togụ́ ꞌyị ofụ́ kára ndikinɨ́ owụ́ kéne wá, zɨ́a úyuné yá, lúndu a idí ꞌdíꞌbi kára umbu née zɨ́ye ndíki owụ́ kéne zɨ́a.
24 Dizendo: Mestre, Moisés disse: Se morrer alguém, não tendo filhos, casará o seu irmão com a mulher dele, e suscitará descendência a seu irmão.
25 Lúrú aka, ꞌyị e nɨyí kóo bo dongaráze ona ịnyị doa gbre mbá lúndu e. Zɨ́ ndíká eyé ꞌdíꞌbi kára, ndikinɨ́ owụ́ kéne wá, zɨ́a úyuómo kára máa née zɨ́ lúndua bɨ gɨ do kacɨ́ a ní ꞌdíꞌbi kára máa née.
25 Ora, houve entre nós sete irmãos; e o primeiro, tendo casado, morreu e, não tendo descendência, deixou sua mulher a seu irmão.
26 Zɨ́a kpá úyuné, zɨ́ ota lúnduyé ꞌdíꞌbi a, zɨ́a kpá úyuné. Zɨ́a ndéréne kenée ógụné gị ro ambáodụ́ye.
26 Da mesma sorte o segundo, e o terceiro, até ao sétimo;
27 Odụ a, zɨ́ kára née úyuné.
27 Por fim, depois de todos, morreu também a mulher.
28 Bɨ kenée ní, sɨmɨ bɨ karanée ꞌyị e nɨyí úrú gɨ sɨmɨ umbu ní, kára máa née nɨ nda ídí go meꞌbe ambi. Bɨ kóo nɨ go meꞌbeyé mbá ní?”
28 Portanto, na ressurreição, de qual dos sete será a mulher, visto que todos a possuíram?
29 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Sómụ́ lúyúsé ledre go gɨ zɨ́a ówosé esé mɨéké kúrú Lomo, togụ́ mbú rokoꞌbụ ꞌbɨ Lomo wá.
29 Jesus, porém, respondendo, disse-lhes: Errais, não conhecendo as Escrituras, nem o poder de Deus.
30 Sɨmɨ bɨ Lomo nɨ úru ꞌyị e gɨ sɨmɨ umbu ní, ngíti éyị́ bɨ zɨ́a ídíne kɨ́dí ófụ́ roꞌyị togụ́ mbú ndéré do oꞌdo ní ndaá. ꞌYị e nɨyí ídí dụụ́ káa zɨ́ maláyika e komo ere ní.
30 Porque na ressurreição nem casam nem são dados em casamento; mas serão como os anjos de Deus no céu.
31 Gɨ ro ledre úrú gɨ sɨmɨ umbu ní, ólosé esé ledre bɨ Lomo uku zɨ́se sɨmɨ mɨéké kúrúne ní wá.
31 E, acerca da ressurreição dos mortos, não tendes lido o que Deus vos declarou, dizendo:
32 Uku kɨ́dí, ‘Mááyí Lomo bɨ ndịsị lúrú kacɨ́ Abarayáma, kɨ́ Isáka nda kɨ́ Yakóbo e ní.’ Ndaá ꞌbɨ ené Lomo ꞌbɨ umbu e wá, nɨ yị́ ené Lomo ꞌbɨ ꞌyị ga bɨ trịdrị ní.”
32 Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque, e o Deus de Jacó? Ora, Deus não é Deus dos mortos, mas dos vivos.
33 Sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e uwúnɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kenée ní, zɨ́ tarayé ị́drị́ne mbá mɨị́drị́ gɨ zɨ́ mɨꞌdódo ledre ené.
33 E, as turbas, ouvindo isto, ficaram maravilhadas da sua doutrina.
34 Sɨmɨ bɨ Yésụ romo komo Sadụkáyo e go ní, zɨ́ Farụsáyo ndíkíye ndómo tarayé.
34 E os fariseus, ouvindo que ele fizera emudecer os saduceus, reuniram-se no mesmo lugar.
35 Zɨ́ ngúruyé bɨ owo ledre gɨ ro lorụ go bɨlámáne ní ị́nyịné úzu Yésụ kɨ́ nduꞌyú kɨ́dí,
35 E um deles, doutor da lei, interrogou-o para o experimentar, dizendo:
36 “ꞌYị ꞌdódo ledre, lorụ be ꞌdi nɨ ne kɨ́ ledrené owóowó?”
36 Mestre, qual é o grande mandamento na lei?
37 Yésụ ya zɨ́a ní, “ ‘Ídí óto ꞌbú Ngére bɨ Lomo eyị́ ní kɨ́ mɨmbéꞌdeyị́ kị́éꞌdo, kɨ́ lomo royị́ mbá, kpá kɨ́ sómụ́ ledre eyị́ mbá.’
37 E Jesus disse-lhe: Amarás o Senhor teu Deus de todo o teu coração, e de toda a tua alma, e de todo o teu pensamento.
38 Née mɨzefị lorụ bɨ kɨ́ ledrené owóowó ní.
38 Este é o primeiro e grande mandamento.
39 Gbre a ꞌbɨ ené nda wo ba, ‘Ídí óto ꞌbú lafúyị e káa zɨ́ bɨ óto ꞌbúyị kɨ́ royị́ ní.’
39 E o segundo, semelhante a este, é: Amarás o teu próximo como a ti mesmo.
40 Lorụ ga bɨ Mụ́sa eké yée kɨ́ yée ga bɨ ngíti géyị nébị e ekénɨ́ yée ní, odónɨ́ royé mbá ro lorụ ga bɨ gbre née.”
40 Destes dois mandamentos dependem toda a lei e os profetas.
41 Sɨmɨ bɨ Farụsáyo ga gére née nɨyí aka fú cigí Yésụ ore ní, zɨ́a ndúꞌyú yée kɨ́dí,
41 E, estando reunidos os fariseus, interrogou-os Jesus,
42 “Ndị́sịsé sómụ́ a ní, Kɨ́résịto nɨ náambi? Nɨ mbị́ owụ́ ꞌbɨ ambi?”
42 Dizendo: Que pensais vós do Cristo? De quem é filho? Eles disseram-lhe: De Davi.
43 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Sara togụ́ kenée ní, ꞌDówụ́ Lomo uku nda kóo ledre zɨ́ Dawídi ndólo Kɨ́résịto Ngére ené gɨ ro ꞌdi? Dawídi maꞌdáa uku kóo kɨ́dí,
43 Disse-lhes ele: Como é então que Davi, em espírito, lhe chama Senhor, dizendo:
44 “ ‘Lomo uku ledre zɨ́ Ngére amá kɨ́dí,
44 Disse o Senhor ao meu Senhor:Assenta-te à minha direita,Até que eu ponha os teus inimigos por escabelo de teus pés?
45 Togụ́ Dawídi ndolo nda wo go Ngére ní, sara nɨ nda ídí owụ́ ꞌbɨ ené lárá a káa be ꞌdi?”
45 Se Davi, pois, lhe chama Senhor, como é seu filho?
46 ꞌYị bɨ zɨ́a útúásáne úkulúgu ledre kacɨ́ nduꞌyú bɨ Yésụ nduꞌyú née ndaá. Tónóne sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ kóo née ꞌyị bɨ zɨ́a tóroógụné ndúꞌyú wo kɨ́ ngíti nduꞌyú ní ndaá.
46 E ninguém podia responder-lhe uma palavra; nem desde aquele dia ousou mais alguém interrogá-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.