Marcos 3
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ARIB
1 Sɨmɨ ngíti Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro, zɨ́ Yésụ ólụ́ne sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro, ngíti oꞌdo nɨ kóo ore, kɨ́ umbusị́lị́ne.
1 Outra vez entrou numa sinagoga, e estava ali um homem que tinha uma das mãos atrofiada.
2 Zɨ́ ngíti géyị Farụsáyo e ndị́sịyé lúrú bi togụ́ Yésụ yéme sị́lị́ oꞌdo née go sɨmɨ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro yá, zɨ́ye íꞌbí ngbángá a zɨ́ mɨngburoko ꞌyị e.
2 E observavam-no para ver se no sábado curaria o homem, a fim de o acusarem.
3 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ oꞌdo née kɨ́dí, “Ị́nyịógụ mu tóro ꞌdága do komo ꞌyị ga ba.”
3 E disse Jesus ao homem que tinha a mão atrofiada: Levanta-te e vem para o meio.
4 Zɨ́ Yésụ ndúꞌyú Farụsáyo ga gére ní, “Ledre be ꞌdi nɨ mɨútúásá do méngị a sɨmɨ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro. Méngị bɨlámá ledre káa zɨ́ sáká ꞌyị? Togụ́ méngị bɨsinyí ledre káa zɨ́ úfu ꞌyị?” Ukulugunɨ́ ledre mbá wá.
4 Então lhes perguntou: É lícito no sábado fazer bem, ou fazer mal? salvar a vida ou matar? Eles, porém, se calaram.
5 Zɨ́a lúrú yée, zɨ́ bi sínyíne roa, zɨ́a ídíne kpá kɨ́ mongụ́ sómụ́ ledre, gɨ zɨ́a bɨ doyé orụ mɨórụ ní. Zɨ́a úku ledre zɨ́ oꞌdo née kɨ́dí, “ꞌDózo sị́lị́yị née mu mbị́.” Zɨ́a ꞌdózo a, zɨ́ sị́lị́a ndáꞌbaógụné bɨlámáne.
5 E olhando em redor para eles com indignação, condoendo-se da dureza dos seus corações, disse ao homem: Estende a tua mão. Ele estendeu, e lhe foi restabelecida.
6 Zɨ́ Farụsáyo ga gére née ị́nyịyé, ndéréye kótrụ royé kɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Eróde e ní yéme mɨsómụ́ ledre gɨ ro úfu Yésụ.
6 E os fariseus, saindo dali, entraram logo em conselho com os herodianos contra ele, para o matarem.
7 Zɨ́ Yésụ ị́nyịyé kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ndéréye do gbúṛóngó mɨkavu Galiláya. Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní lódụ́ wo íri.
7 Jesus, porém, se retirou com os seus discípulos para a beira do mar; e uma grande multidão dos da Galiléia o seguiu; também da Judéia,
8 Sɨmɨ bɨ ꞌyị e uwúnɨ́ ledre ga bɨ ndịsị méngị yée ní, zɨ́ ngíti géyị ị́nyịyé gɨ sɨmɨ Yerụsaléma kɨ́ káṇgá ga bɨ Yụdáya kɨ́ Ịdụmáya, nda kɨ́ ngíti géyị ị́rịgbére ga bɨ sága Yeredéne kɨ́ gara bɨ Táyire, kɨ́ Sidóna ní ógụyé zɨ́a.
8 e de Jerusalém, da Iduméia e de além do Jordão, e das regiões de Tiro e de Sidom, grandes multidões, ouvindo falar de tudo quanto fazia, vieram ter com ele.
9 Gɨ zɨ́a bɨ, ꞌyị máa ga gére née ofụnɨ́ nda go ní, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e yémeómo ngíti owụ́ kuṛúngba nzíyiné zɨ́ne ndị́sịné sɨmɨ a gɨ zɨ́ bi kɨ́ ídíne royé ndá ke.
9 Recomendou, pois, a seus discípulos que se lhe preparasse um barquinho, por causa da multidão, para que não o apertasse;
10 Zɨ́a sị́kpị tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e gɨ do ndíyá eyé e. Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị ndíyá e ndị́sị kɨ́ ị́trị́ royé gɨ ro ógụyé gbóo ro Yésụ, gɨ ro óto sị́lị́ye roa.
10 porque tinha curado a muitos, de modo que todos quantos tinham algum mal arrojavam-se a ele para lhe tocarem.
11 Sɨmɨ bɨ bɨcayi lomo e lurúndikinɨ́ wo ní, zɨ́ye ndị́sị útúye bi kóꞌdụ́ Yésụ gbúrógbóye ꞌdága kɨ́dí, “Áyí Owụ́ ꞌbɨ Lomo.”
11 E os espíritos imundos, quando o viam, prostravam-se diante dele e clamavam, dizendo: Tu és o Filho de Deus.
12 Zɨ́ Yésụ lórụ yée kɨ́dí, ndanɨ́ úku ꞌdódo ledrené zɨ́ ꞌyị e wá.
12 E ele lhes advertia com insistência que não o dessem a conhecer.
13 Zɨ́ Yésụ ékị́ne do landa, zɨ́a ndólo ꞌyị ga bɨ ili yée ní,
13 Depois subiu ao monte, e chamou a si os que ele mesmo queria; e vieram a ele.
14 zɨ́a géléógụ yaꞌdá e sokó doa gbre (12), káa do ꞌyịmɨkása ené e gɨ ro zɨ́ne kása yée kacɨ́ bi e kɨ́ úku ledre ꞌbɨ Lomo zɨ́ ꞌyị e,
14 Então designou doze para que estivessem com ele, e os mandasse a pregar;
15 kpá gɨ ro zɨ́ye ídíye kɨ́ rokoꞌbụ do dokéké e gɨ ro ndị́sị lágaóyó yée kɨ́e.
15 e para que tivessem autoridade de expulsar os demônios.
16 Ba ịrị ꞌyị ga bɨ gelé yée sokó doa gbre ní. Simúna, wo bɨ Yésụ íꞌbí ngíti ịrị zɨ́a, “Pétero” ní,
16 Designou, pois, os doze, a saber: Simão, a quem pôs o nome de Pedro;
17 nda Yakóbo e kɨ́ lúnduné Yiwáni, owụ́ ꞌbɨ Zebedị́ya e. Née yée ga bɨ kóo Yésụ ịfị́ ịrịyé kɨ́dí, “Owụ́ Rará e” ní,
17 Tiago, filho de Zebedeu, e João, irmão de Tiago, aos quais pôs o nome de Boanerges, que significa: Filhos do trovão;
18 Nda Andiríya, Phị́lịpo, Batilimáyo, Matáyo, Tóma, Yakóbo wotị́ Alafáyo, Tadéyo, Simúna Zíloto,
18 André, Filipe, Bartolomeu, Mateus, Tomé, Tiago, filho de Alfeu, Tadeu, Simão, o cananeu,
19 nda kɨ́ Yụ́da Keriyóta, bɨ íꞌbí ngbángá Yésụ ní.
19 e Judas Iscariotes, aquele que o traiu.
20 Zɨ́ Yésụ ndáꞌbayé ꞌbe, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kpá yóko royé, bi ánu éyị́ ndaá lolụ zɨ́a kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e wá.
20 Depois entrou numa casa. E afluiu outra vez a multidão, de tal modo que nem podiam comer.
21 Sɨmɨ bɨ ꞌyị ené e uwúnɨ́ ledre a ní, zɨ́ye ị́nyịyé ndéréye gɨ ro ꞌdíꞌbilúgu wo, gɨ zɨ́a, ukunɨ́ go ya, “Sɨmɨ doa sinyí go mɨsínyí.”
21 Quando os seus ouviram isso, saíram para o prender; porque diziam: Ele está fora de si.
22 Ngíti géyị ꞌyị ꞌdódo lorụ ga bɨ ogụnɨ́ gɨ sɨmɨ Yerụsaléma ní, ukunɨ́ ꞌbɨ eyé kɨ́dí, “Yésụ nɨ kɨ́ Belezabụ́bụ sɨmɨné. Iꞌbí cóngó ro zɨ́a ne, zɨ́a ndị́sịné lágaóyó dokéké e kɨ́e.”
22 E os escribas que tinham descido de Jerusalém diziam: Ele está possesso de Belzebu; e: É pelo príncipe dos demônios que expulsa os demônios.
23 Zɨ́ Yésụ ndólo yée, úku ledre zɨ́ye sɨmɨ muruwayi kɨ́dí, “Satána nɨ kpá ndị́sị lágaóyó Satána ꞌdáꞌba?
23 Então Jesus os chamou e lhes disse por parábolas: Como pode Satanás expulsar Satanás?
24 Togụ́ ꞌyị ꞌbɨ ngére ndịsịnɨ́ méngị okó dengbị́ye yá, káṇgá ꞌbɨ ngére née toroyeme roné wá.
24 Pois, se um reino se dividir contra si mesmo, tal reino não pode subsistir;
25 Kpá kenée togụ́ sụmụ e ifinɨ́ royé, ndị́sị méngị okó akpa dengbị́ye yá, ꞌbe ꞌbɨ eyé née toroyeme roné wá.
25 ou, se uma casa se dividir contra si mesma, tal casa não poderá subsistir;
26 Togụ́ Satána ndịsị nda go méngị okó akpa kɨ́ ꞌyị ené e ní, nɨyí nda ndị́sị méngị moko ené káa be ꞌdi? Rokoꞌbụ a nɨ ụ́kụ́.
26 e se Satanás se tem levantado contra si mesmo, e está dividido, tampouco pode ele subsistir; antes tem fim.
27 ꞌYị utúasá ólụ́ ꞌdị́cị́ ꞌbɨ mongụ́ ngére, ngáka éyị́ ené e wá, ꞌbúó togụ́ odóụtụ ngére née kí, nɨ nda fú ngáka éyị́ ené e gɨ ꞌdị́cị́ ndéré kɨ́e.
27 Pois ninguém pode entrar na casa do valente e roubar-lhe os bens, se primeiro não amarrar o valente; e então lhe saqueará a casa.
28 “Máúku zɨ́se maꞌdíi, Lomo nɨ ótoómo mɨlúyú ledre ꞌbɨ ꞌyị e, kɨ́ ledre ga bɨ ndịsịnɨ́ úku sínyi yée ní mbá.
28 Em verdade vos digo: Todos os pecados serão perdoados aos filhos dos homens, bem como todas as blasfêmias que proferirem;
29 Togụ́ ꞌyị uku sinyi ledre gɨ do bɨ ꞌDówụ́ Lomo yá, Lomo otoomo ledre zɨ́a kú wá, gɨ zɨ́a mengị née go bɨsinyí ledre bɨ ngárá utúasá ụ́kụ́ kú wá ní.”
29 mas aquele que blasfemar contra o Espírito Santo, nunca mais terá perdão, mas será réu de pecado eterno.
30 Yésụ uku ledre née kenée, gɨ zɨ́a bɨ ꞌyị ꞌdódo lorụ ga gére née ukunɨ́ ledre kɨ́dí, “Nɨ kɨ́ bɨcayi lomo sɨmɨné ní.”
30 Porquanto eles diziam: Está possesso de um espírito imundo.
31 Zɨ́ mbágá Yésụ kɨ́ lúnduga ndéréógụyé do bi bɨ nɨ doa ní, zɨ́ye tóroyé cịkị sága, kákasa ꞌdị́cị́ íri ndóloógụ wo zɨ́ye.
31 Chegaram então sua mãe e seus irmãos e, ficando da parte de fora, mandaram chamá-lo.
32 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ gbaá cigí Yésụ ní úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, mbágáyị kɨ́ lúnduyị́ e nɨyí ndólo yị́ị sága ꞌdáa.”
32 E a multidão estava sentada ao redor dele, e disseram-lhe: Eis que tua mãe e teus irmãos estão lá fora e te procuram.
33 Zɨ́ Yésụ ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Mbágáma e kɨ́ lúndumá e ꞌbe náambi e?”
33 Respondeu-lhes Jesus, dizendo: Quem é minha mãe e meus irmãos!
34 Zɨ́a lúrú ꞌyị ga bɨ nɨyí mɨndị́sịyé cigíne gbaá ba, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Ga bɨ nɨyí ndị́sị ba, mbágáma e kɨ́ lúndumá e.
34 E olhando em redor para os que estavam sentados à roda de si, disse: Eis aqui minha mãe e meus irmãos!
35 ꞌYị ga bɨ ndịsịnɨ́ méngị ledre ga bɨ Lomo ili yée ní, nɨyí ye lúndumá e lémịmá e kɨ́ mbágáma e.”
35 Pois aquele que fizer a vontade de Deus, esse é meu irmão, irmã e mãe.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.