Marcos 2
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NAA
1 Gɨ do kacɨ́ owụ́ sị́lị́ ca, zɨ́ Yésụ ndáꞌbalúgu roné sɨmɨ gara bɨ Kapáranawúma, zɨ́ ꞌyị e úwú ledrea kɨ́dí ndaꞌbaogụ go ꞌbe.
1 Dias depois, Jesus entrou de novo em Cafarnaum, e logo se ouviu dizer que ele estava em casa.
2 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ógụyé, ꞌdúcu ꞌdị́cị́ bɨ nɨ sɨmɨ a ní ndá, kémbị́ bifúó ndaá lolụ wá. Zɨ́a ndị́sịné ꞌdódo ledre ꞌbɨ Lomo zɨ́ye.
2 Muitos se reuniram ali, a ponto de não haver lugar nem mesmo junto à porta. E Jesus anunciava-lhes a palavra.
3 Zɨ́ ngíti géyị yaꞌdá e eso (4) ị́mbị́ógụ ngíti mɨgịgị́ṛị́ kɨ́ gbagbara zɨ́a.
3 Trouxeram-lhe, então, um paralítico, carregado por quatro homens.
4 Gɨ zɨ́a bɨ bi ndéréógụyé zɨ́ Yésụ íri ndaá gɨ zɨ́ ꞌyị wá ní, zɨ́ye ékị́ye íciphụ́trụ do ꞌdị́cị́ fúó, zɨ́ye ị́mbị́ésị oꞌdo née zɨ́ Yésụ ꞌdị́cị́ íri, kɨ́ káꞌdá nyé kɨ́ gbagbara née. Ịmbị́esịnɨ́ ngíti oꞌdo kɨ́ gbagbara zɨ́ Yésụ|src="lb00305c.tif" size="span" loc="Mark 2:4" copy="Knowles" ref="2:4"
4 E, não podendo aproximar-se de Jesus, por causa da multidão, removeram o telhado no ponto correspondente ao lugar onde Jesus se encontrava e, pela abertura, desceram o leito em que o paralítico estava deitado.
5 Sɨmɨ bɨ Yésụ lurú kɨ́dí yaꞌdá ga gére née ṇguṇgunɨ́ ledre ené go ní, zɨ́a úku ledre zɨ́ mɨgịgị́ṛị́ née kɨ́dí, “Owụ́ ꞌbɨ amáa, máótoómo lúyú ledre eyị́ go.”
5 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
6 Ngíti géyị ꞌyị ꞌdódo lorụ e nɨyí kóo mɨndị́sịyé kenée ndị́sị sómụ́ ledre kɨ́dí,
6 Alguns escribas estavam sentados ali e pensavam em seu coração:
7 “Oꞌdo née uku née kenée ledre ꞌdi? Uku sinyi ledre go. Lomo nɨ dụụ́ ne ꞌyị ótoómo lúyú ledre ꞌbɨ ꞌyị e.”
7 — Como ele se atreve a falar assim? Isto é blasfêmia! Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
8 Geré zɨ́ Yésụ ówo sómụ́ ledre eyé, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ndị́sịsé sómụ́ ledre kenée gɨ zɨ́ ꞌdi?
8 E Jesus, percebendo imediatamente em seu espírito que eles assim pensavam, disse-lhes:
9 Ledre be ꞌdi nɨ ꞌdiya zɨ́ma gáa úku a zɨ́ oꞌdo née, ‘Máótoómo lúyú ledre eyị́ go, togụ́ ị́nyịógụ mu, ꞌdíꞌbi sáka eyị́ zɨ́yị ndáꞌbayị́ ꞌbe’?
9 O que é mais fácil? Dizer ao paralítico: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se, tome o seu leito e ande”?
10 Máíli ídísé ówo a kɨ́dí, máa Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí, mááyí kɨ́ rokoꞌbụ gɨ ro ótoómo lúyú ledre ꞌbɨ ꞌyịmaꞌdí e kɨ́e do sogo káṇgá ba.” Zɨ́a óyó komoné úku ledre zɨ́ mɨgịgị́ṛị́ née kɨ́dí,
10 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
11 “Ị́nyịógụ mu, ꞌdíꞌbi sáka eyị́ mu zɨ́yị ndáꞌbayị́ ꞌbe.”
11 — Eu digo a você: Levante-se, pegue o seu leito e vá para casa.
12 Zɨ́ oꞌdo née ị́nyịógụné tɨ́ do komoyé née, ꞌdíꞌbi sáka ené, yóó do ndáꞌbané ꞌbe. Zɨ́ tara ꞌyị ga bɨ kóo ore ní ị́drị́ye mbá mɨị́drị́, zɨ́ye ndị́sịyé úku ledre kɨ́dí, “Mbófo éyị́ zɨ́ Lomo. Tɨ́ bɨ ndịsịzé ona ní, lurúzé aka ledre káa zɨ́ wo ba kú wá.”
12 Ele se levantou e, no mesmo instante, pegando o leito, retirou-se à vista de todos, a ponto de todos se admirarem e darem glória a Deus, dizendo: — Jamais vimos coisa assim!
13 Zɨ́ Yésụ kpá ndáꞌba ándá roné do gbúṛóngó mɨkavu Galiláya, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ógụyé zɨ́a, zɨ́a ndị́sịné ꞌdódo ledre zɨ́ye.
13 De novo, Jesus foi para junto do mar, e toda a multidão vinha ao encontro dele, e ele os ensinava.
14 Zɨ́a ndéréókpóne gɨ ore, zɨ́a lúrúndíki ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ gɨ zɨ́ ꞌyị e kɨ́ ịrịné Lévị Matáyo, owụ́ ꞌbɨ Alafáyo, mɨndị́sịné sɨmɨ mákɨtabu. Yésụ ya zɨ́a ní, “Ógụ mu, lódụ́ kacɨ́ma.” Geré zɨ́ Matáyo ị́nyịógụné zɨ́ye ndéréye kɨ́ Yésụ.
14 Quando ia passando, viu Levi, filho de Alfeu, sentado na coletoria e lhe disse: Ele se levantou e o seguiu.
15 Kɨ́ tagá a née zɨ́ Lévị yéme éyị́ mɨánu zɨ́ Yésụ kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e. Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ kpá ógụyé íri kɨ́ ngíti géyị ꞌyị lúyú ledre e gɨ zɨ́a nɨyí nda kóo go mbá ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ.
15 Achando-se Jesus à mesa, na casa de Levi, estavam junto com ele e com os seus discípulos muitos publicanos e pecadores; porque estes eram muitos e também o seguiam.
16 Sɨmɨ bɨ ꞌyị ꞌdódo lorụ e ga bɨ Farụsáyo e lurúndiki Yésụ kɨ́ ánu éyị́ mɨánu kɨ́ ꞌyị ga gére née ní, zɨ́ye ị́nyịyé ndúꞌyú ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị née ndịsịnɨ́ ánu éyị́ kɨ́ ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ kpá kɨ́ lúyú ledre ga gére née gɨ ro ꞌdi?”
16 Os escribas dos fariseus, vendo Jesus comer em companhia dos pecadores e publicanos, perguntavam aos discípulos dele: — Por que ele come e bebe com os publicanos e pecadores?
17 Sɨmɨ bɨ Yésụ uwú ledre née kenée ní, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “ꞌYị ga bɨ ndanɨ́ ꞌyị ndíyá e wá ní, nderénɨ́ eyé lengbe zɨ́ dokotóro e wá, dụụ́ ꞌyị ndíyá e. Máógụ amá gɨ ro bɨlámá ꞌyị e wá, yị́ ené gɨ ro ꞌyị lúyú ledre e.”
17 Tendo ouvido isto, Jesus lhes respondeu:
18 ꞌYị ga bɨ ndịsịnɨ́ lódụ́ kacɨ́ Yiwáni ní, kɨ́ Farụsáyo e ndịsịnɨ́ lengbe órụ́ éyị́. Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yiwáni e kɨ́ Farụsáyo e nɨyí go órụ́ éyị́, sara ꞌyị eyị́ e orụ́nɨ́ ꞌbɨ eyé éyị́ wá gɨ zɨ́ ꞌdi?”
18 Ora, os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando. Algumas pessoas foram perguntar a Jesus: — Por que os discípulos de João e os discípulos dos fariseus jejuam, mas os seus discípulos não jejuam?
19 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “ꞌYị ga bɨ ogụnɨ́ ꞌdị́yịóto mɨkánda kára ní, nɨyí ndị́sị ꞌbú lárá a káa be ꞌdi bɨ mɨkánda adrúgu nɨ kɨ́ye ore ní? Utúasánɨ́ ndị́sị ꞌbú wá.
19 Jesus respondeu:
20 Sịndị́ kadra nɨ ógụ, do ꞌdíꞌbióyó mɨkánda adrúgu née gɨ zɨ́ye, née go sịndị́ kadra bɨ zɨ́ye órụ́ éyị́ ní.
20 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naquele dia, eles vão jejuar.
21 “Utúasá zɨ́ ꞌyị ị́cị́ꞌdụ́tụ uṇgú bɨ ro kuṛú bongó ní, kɨ́ tara mɨkánda bongó wá. Mɨkánda bongó née, nɨ lálalófo kuṛú a née fúó, zɨ́ uṇgú née nda áyané rómo wo bɨ ꞌdáꞌdá ní.
21 Ninguém costura um remendo de pano novo em roupa velha; porque o remendo novo tira um pedaço da roupa velha, e o buraco fica ainda maior.
22 Utúasá kpá do lótó mɨkánda leꞌyị́ kóṛó sɨmɨ kuṛú ndoko wá, gɨ zɨ́a mɨkánda leꞌyị́ née nɨ ụ́ꞌbụ kɨ́ cóngó roné, zɨ́a lóko kuṛú ndoko née gburá, zɨ́ leꞌyị́ kɨ́ ndoko née sị́nyị́ye gbrengárá. Bɨlámá a, idínɨ́ lótó mɨkánda leꞌyị́ sɨmɨ mɨkánda ndoko ené kpị́.”
22 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho romperá os odres e se perdem tanto o vinho como os odres. Mas põe-se vinho novo em odres novos.
23 Kadra kị́éꞌdo sɨmɨ ngíti Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro, zɨ́ Yésụ ị́nyịyé kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ndéréye kpụrụ́ gɨ sɨmɨ ngíti yáká kére, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née tónóye lófo ngorụ kére, kɨ́ ánu a.
23 Aconteceu que, num sábado, Jesus atravessava as searas, e os seus discípulos, ao passar, começaram a colher espigas.
24 Zɨ́ Farụsáyo e úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, éyị́ bɨ ꞌyị eyị́ e ndịsịnɨ́ méngị moko sɨmɨ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro bɨ ngárá ndaá sị́lị́ ꞌbɨ moko wá ní gɨ zɨ́a ní ꞌdi?”
24 Então os fariseus disseram a Jesus: — Olhe! Por que eles estão fazendo o que não é lícito aos sábados?
25 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ólosé esé ledre bɨ kóo Dawídi mengị sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ kóo ꞌbú mengị yée kɨ́ ꞌyị ené mɨméngị ní wá?
25 Ele lhes respondeu:
26 Kóo sɨmɨ sịndị́ ꞌbɨ Abiyatára mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ ní, ꞌbú mengị kóo Dawídi kɨ́ ꞌyị ené e go kɨ́ngaya, zɨ́a ólụ́ne ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo. Zɨ́a ꞌdíꞌbi ambata bɨ kóo ꞌyị ꞌdáná éyị́ e nɨyí ánu a lá dụụ́ ye ní, zɨ́a ánu a, zɨ́a íꞌbí ngíti géyị zɨ́ ꞌyị ené e ánu a.”
26 Como entrou na Casa de Deus, no tempo do sumo sacerdote Abiatar, e comeu os pães da proposição, os quais só aos sacerdotes era lícito comer, e ainda deu esses pães aos seus companheiros?
27 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro nɨ gɨ ro ꞌyịmaꞌdí e, ndaá ꞌbɨ ené ꞌyịmaꞌdí e gɨ ro Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro wá.
27 E Jesus acrescentou:
28 Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí, nɨ Ngére do Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro.”
28 Assim, o Filho do Homem é senhor também do sábado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.