Marcos 15
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs VC
1 Akpa kɨ́ phịyị́, zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní, mɨngburoko ꞌyị e kpá kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ ga bɨ ꞌbɨ Mụ́sa ní, nda kɨ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌdécị ngbanga e, yóko royé za mbá gɨ ro yéme ledre kị́éꞌdo. Zɨ́ye ị́nyịyé ódó Yésụ, zɨ́ye ꞌdíꞌbi wo ndéréye kɨ́e kóꞌdụ́ Piláto.
1 Logo pela manhã se reuniram os sumos sacerdotes com os anciãos, os escribas e com todo o conselho. E tendo amarrado Jesus, levaram-no e entregaram-no a Pilatos.
2 Sɨmɨ bɨ ogụnɨ́ kɨ́ Yésụ íri ní, zɨ́ Piláto ndúnduꞌyú kɨ́dí, “ꞌYị ga ba ukunɨ́ ya úku ledre yá née nɨ mongụ́ ngére ꞌbɨ Yụ́da e. Áyí tɨ́ mongụ́ ngére ꞌbɨ Yụ́da e maꞌdíi?”
2 Este lhe perguntou: És tu o rei dos judeus? Ele lhe respondeu: Sim.
3 Zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní úkuóto tụ́ꞌdụ́ ledre e roa.
3 Os sumos sacerdotes acusavam-no de muitas coisas.
4 Zɨ́ Piláto kpá ị́nyịné ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Ledre ndaá tarayị́ zɨ́yị úku a kacɨ́ ledre ga bɨ ndịsịnɨ́ trótro yée ba wá? Lúrú aka tụ́ꞌdụ́ ledre ga bɨ ndịsịnɨ́ úku yée ba.”
4 Pilatos perguntou-lhe outra vez: Nada respondes? Vê de quantos delitos te acusam!
5 Yésụ uku ené ledre kacɨ́ ledre ga gére née zɨ́a mbá wá, zɨ́ ledre née lụ́tụ́ne kacɨ́ komo Piláto gbála.
5 Mas Jesus nada mais respondeu, de modo que Pilatos ficou admirado.
6 Sɨmɨ kadra Ayímbi Umbuokpó, Piláto ndịsị lengbe ótoómo ꞌyị bɨ ꞌyị e nduꞌyúnɨ́ wo gɨ roa gɨ sɨmɨ sị́gịnị ní.
6 Ora, costumava ele soltar-lhes em cada festa qualquer dos presos que pedissem.
7 Sɨmɨ sịndị́ kadra máa née ní, ngíti oꞌdo nɨ kóo bo sɨmɨ sị́gịnị ore kɨ́ ịrịné Barába. Wo kɨ́ ngíti géyị lafúne ꞌdiꞌbi kóo yée gɨ zɨ́a ufunɨ́ ꞌyị e sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e yokonɨ́ royé ndị́sị gbúrógbóye kɨ́ ndị́sị méngị ledre bɨ utúasá wá ní.
7 Havia na prisão um, chamado Barrabás, que fora preso com seus cúmplices, o qual na sedição perpetrara um homicídio.
8 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ yokonɨ́ royé ní ógụyé ndúꞌyú Piláto gɨ ro zɨ́a íꞌdí sị́lị́ne gɨ ro kémbị́ ꞌyị gɨ sɨmɨ sị́gịnị káa zɨ́ bɨ lengbe ndịsị méngị a ní.
8 O povo que tinha subido começou a pedir-lhe aquilo que sempre lhes costumava conceder.
9 Zɨ́ Piláto ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Ílisé zɨ́ma ótoómo zɨ́se ngére bɨ ꞌbɨ Yụ́da e ní?”
9 Pilatos respondeu-lhes: Quereis que vos solte o rei dos judeus?
10 Piláto owo bɨ kɨ́dí manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní, ogụnɨ́ kɨ́ Yésụ zɨ́ne gɨ zɨ́a bɨ otonɨ́ bɨsinyí mɨmbéꞌdeyé roa.
10 {Porque sabia que os sumos sacerdotes o haviam entregue por inveja.}
11 Zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní úku ledre, ꞌyị e idínɨ́ úku ledre zɨ́ Piláto idí ótoómo Barába gɨ sɨmɨ sị́gịnị.
11 Mas os pontífices instigaram o povo para que pedissem de preferência que lhes soltasse Barrabás.
12 Zɨ́ Piláto kpá ị́nyịné ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Máídí nda méngị kɨ́ Yésụ bɨ ndị́sịsé ndólo wo mongụ́ ngére ꞌbɨ Yụ́da e ní ꞌdi?”
12 Pilatos falou-lhes outra vez: E que quereis que eu faça daquele a quem chamais o rei dos judeus?
13 Zɨ́ye ị́nyịyé ótrụ́lúgu ledre zɨ́ Piláto kɨ́dí, “Oꞌdo née idí úyu, idínɨ́ phéphé wo do mɨngbúngbu kágá, zɨ́a úyuné ꞌdáꞌba.”
13 Eles tornaram a gritar: Crucifica-o!
14 Piláto ya zɨ́ye ní, “Bɨsinyí ledre bɨ mengị wo ní, nɨ ꞌdi?”
14 Pilatos replicou: Mas que mal fez ele? Eles clamavam mais ainda: Crucifica-o!
15 Piláto ili kóo méngị ꞌyị ga gére née gɨ ro zɨ́ bi émené royé, zɨ́a ị́nyịné ótoómo Barába zɨ́ye. Zɨ́a úku ledre zɨ́ asikíri ené e ócó Yésụ bɨsinyíne, do ꞌdíꞌbi wo ndéré phéphéónzó a.
15 Querendo Pilatos satisfazer o povo, soltou-lhes Barrabás e entregou Jesus, depois de açoitado, para que fosse crucificado.
16 Zɨ́ asikíri ga gére née nda ꞌdíꞌbi Yésụ gɨ ore ndéré kɨ́e ꞌbe ꞌbɨ ngére, zɨ́ye ị́nyịyé ndóloyóko royé mbá do ídíye tụ́ꞌdụ́ íri.
16 Os soldados conduziram-no ao interior do pátio, isto é, ao pretório, onde convocaram toda a coorte.
17 Zɨ́ye ésị mɨgbagbawu bongó ro Yésụ, zɨ́ye kpá kụ́ṛókụ́ kị́nị zɨ́ye ésị a ro do Yésụ.
17 Vestiram Jesus de púrpura, teceram uma coroa de espinhos e a colocaram na sua cabeça.
18 Née ní, zɨ́ye tónóye ndị́sị lágá sị́lị́ye zɨ́a kɨ́ ledre kɨ́dí, “Sɨmɨbi idí ídí doyị́ tụ́ꞌdụ́, mongụ́ ngére ꞌbɨ Yụ́da e.”
18 E começaram a saudá-lo: Salve, rei dos judeus!
19 Zɨ́ye ndị́sịyé kɨ́ ócó doa kɨ́ ngbángbá, kpá kɨ́ lúbu súrú komoa, zɨ́ye útúye do ngụ́ṛụ́ sịndị́ye, ndị́sịyé fóló wo kɨ́dí, yée otonɨ́ née úndrua.
19 Davam-lhe na cabeça com uma vara, cuspiam nele e punham-se de joelhos como para homenageá-lo.
20 Sɨmɨ bɨ folo asánɨ́ nda wo go ní, zɨ́ye ị́nyịyé íꞌdíógụ ngbángbá mɨgbagbawu bongó bɨ esịnɨ́ gáa roa ní, do ị́nyịyé ésịlúgu mbigí bongó ené roa. Zɨ́ye nda ị́nyịyé ólụ́ógụ kɨ́e gɨ ro ndéré kɨ́e kɨ́ꞌdí bi bɨ ilinɨ́ phéphé wo doa ní.
20 Depois de terem escarnecido dele, tiraram-lhe a púrpura, deram-lhe de novo as vestes e conduziram-no fora para o crucificar.
21 Sɨmɨ bɨ asikíri ga gére née nɨyí go mɨndéréye do mɨsiꞌdi kɨ́ Yésụ ní, zɨ́ye ndíkíye kɨ́ ngíti oꞌdo do mɨsiꞌdi ịrịa Simúna, oꞌdo máa née nɨ ꞌyị ꞌbɨ gara bɨ ꞌyị e ndịsịnɨ́ ndólo a Kuréne ní. Simúna maꞌdáa nɨ ꞌbụ Alakɨzánde e kɨ́ Rụ́fụ. Nɨ kóo go ólụ́ sɨmɨ Yerụsaléma. Zɨ́ asikíri ga gére née gága wo ị́mbị́ mɨngbúngbu kágá bɨ Yésụ ịmbị́ née.
21 Passava por ali certo homem de Cirene, chamado Simão, que vinha do campo, pai de Alexandre e de Rufo, e obrigaram-no a que lhe levasse a cruz.
22 Zɨ́ye ógụyé kɨ́ Yésụ do bi bɨ ndịsịnɨ́ úfu ꞌyị e doa ní, ndolonɨ́ Gologóta, ledre gɨ sɨmɨ a kɨ́dí, cóngó doꞌyị.
22 Conduziram Jesus ao lugar chamado Gólgota, que quer dizer lugar do crânio.
23 Nda íri, zɨ́ye ị́nyịyé íꞌbí leꞌyị́ kóṛó bɨ kotrụnɨ́ kɨ́ ngíti kágá ní zɨ́ Yésụ, gɨ ro zɨ́a éwé a gɨ ro zɨ́ okó éyị́ mɨówo ụ́kụ́ne gɨ roa, zɨ́a ási ené kɨ́ éwé a.
23 Deram-lhe de beber vinho misturado com mirra, mas ele não o aceitou.
24 Née ní, zɨ́ye íꞌdíógụ bongó ené, zɨ́ye ị́nyịyé phéphé wo do mɨngbúngbu kágá máa née, zɨ́ye sị́kpị wo kɨ́e ꞌdága, zɨ́ye ónzó gbégbé ífibáyi bongó ené e kɨ́e dongaráye.
24 Depois de o terem crucificado, repartiram as suas vestes, tirando a sorte sobre elas, para ver o que tocaria a cada um.
25 Ledre máa née mengị kóo roné sɨmɨ sịndị́ kadra ịnyị doa eso kɨ́ phịyị́.
25 Era a hora terceira quando o crucificaram.
26 Zɨ́ye ị́nyịyé éké ledre bɨ kóo ufunɨ́ wo gɨ roa ní, do phéphéóto a doa ꞌdága kɨ́dí, “Ba, mongụ́ ngére ꞌbɨ Yụ́da e.”
26 A inscrição que motivava a sua condenação dizia: O rei dos judeus.
27 — ausente —
27 Crucificaram com ele dois bandidos: um à sua direita e outro à esquerda.
28 — ausente —
28 {Cumpriu-se assim a passagem da Escritura que diz: Ele foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}.}
29 ꞌYị ga bɨ kóo ndịsịnɨ́ ókpó kacɨ́ mɨsiꞌdi gɨ ore ní, zɨ́ye ndị́sịyé úku wo kpá kɨ́ úkucáyi ledre gɨ do bi a kɨ́dí, “Bɨ kóo úku yá áyí ndụ́rụ mongụ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo, zɨ́yị ụ́bụ́lúgu a lá sɨmɨ sị́lị́ ota ní,
29 Os que iam passando injuriavam-no e abanavam a cabeça, dizendo: Olá! Tu que destróis o templo e o reedificas em três dias,
30 ékị́ógụ nda lolụ gɨrí zɨ́yị yómo royị́ wá gɨ zɨ́ ꞌdi?”
30 salva-te a ti mesmo! Desce da cruz!
31 Zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e, kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e ndị́sịyé kpá fóló wo kɨ́dí, “Ndịsị kóo lá yómo ngíti géyị ꞌyị e ní, yomo nda lolụ roné wá?
31 Desta maneira, escarneciam dele também os sumos sacerdotes e os escribas, dizendo uns para os outros: Salvou a outros e a si mesmo não pode salvar!
32 Káa zɨ́ bɨ nɨ wo bɨ Lomo geléogụ wo káa do Kɨ́résịto, mongụ́ ngére ꞌbɨ Isɨréle e ní, idízé aka lúrú a, togụ́ ekị́ogụ gɨ do kágá gɨrí go cakaba bi yáa yá, azé geré ṇgúṇgu wo.” ꞌYị ga bɨ kóo gbre phephénɨ́ yée kɨ́ Yésụ e ní, ndịsịnɨ́ kóo kpá úku wo.
32 Que o Cristo, rei de Israel, desça agora da cruz, para que vejamos e creiamos! Também os que haviam sido crucificados com ele o insultavam.
33 Sɨmɨ bɨ kóo kadra nɨ nda go kpíkpíṛíkpí sɨmɨ do ní, zɨ́ mụtụlụrụ útúne do káṇgá mbá kɨ́ sịndị́ kadra ota.
33 Desde a hora sexta até a hora nona, houve trevas por toda a terra.
34 Sɨmɨ bɨ sịndị́ kadra ota ogụ nda go ní, zɨ́ Yésụ ị́nyịné íni ini ꞌdága kɨ́dí, “Ilóyi, Ilóyi, Lị́ma sabákatani?” Ledre gɨ sɨmɨ a kɨ́dí, “Lomo amá, Lomo amá, ótoómo máa gɨ zɨ́ ꞌdi?”
34 E à hora nona Jesus bradou em alta voz: Elói, Elói, lammá sabactáni?, que quer dizer: Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?
35 Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ ore ní, ị́nyịyé úwú doa, zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “Úwúsé aka, nɨ go ndólo nébị Ilíya.”
35 Ouvindo isto, alguns dos circunstantes diziam: Ele chama por Elias!
36 Née ní, zɨ́ ngúru ꞌyị gɨ dongaráye ị́nyịné ngásáne ꞌdíꞌbi éyị́ káa zɨ́ katúu ní, zɨ́a ónzó a bu sɨmɨ mɨndógó leꞌyị́ kóṛó, zɨ́a ésị a do kágá, zɨ́a sị́kpị a, óto a tara Yésụ ꞌdága íri. Zɨ́a úku ledre zɨ́ lafúne e kɨ́dí, “Ndị́sịsé aka tí, zɨ́ze lúrú a togụ́ Ilíya nɨ gɨrí ógụ gɨ ro ị́mbị́óto wo bi yá.”
36 Um deles correu e ensopou uma esponja em vinagre e, pondo-a na ponta de uma vara, deu-lho para beber, dizendo: Deixai, vejamos se Elias vem tirá-lo.
37 Zɨ́ Yésụ íni ini kɨ́ mongụ́ kúrúne ꞌdága, geré zɨ́a ótoómo ꞌdówụ́ne.
37 Jesus deu um grande brado e expirou.
38 Née ní geré zɨ́ mongụ́ mbílí bongó bɨ ingí ꞌdecịnɨ́ sɨmɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo kɨ́e ní, lófo ífi sɨmɨné gberé gbre kú gɨ ꞌdága gị bi.
38 O véu do templo rasgou-se então de alto a baixo em duas partes.
39 Sɨmɨ bɨ mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ asikíri e bɨ kóo ndịsị tóro ore kóꞌdụ́ Yésụ do mɨngbúngbu kágá, uwú ini bɨ Yésụ ini wo kɨ́ mongụ́ kúrúne geré zɨ́a ótoómo ꞌdówụ́ne ní, zɨ́a ị́nyịné úku ledre kɨ́dí, “Máúku zɨ́se zaá maꞌdíi, oꞌdo ba nɨ mbigí Owụ́ ꞌbɨ Lomo.”
39 O centurião que estava diante de Jesus, ao ver que ele tinha expirado assim, disse: Este homem era realmente o Filho de Deus.
40 Ngíti géyị kará e nɨyí kóo kpá ore, ndị́sị lúrúkása bi gɨ gbála, Maríya Magɨdála kɨ́ Salóme kɨ́ Maríya mbágá Yoséfa kɨ́ Yakóbo owụ́, nɨyí kóo bo dongaráye.
40 Achavam-se ali também umas mulheres, observando de longe, entre as quais Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago, o Menor, e de José, e Salomé,
41 Utúnɨ́ kóo do kacɨ́ Yésụ kú gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní kóo kɨ́ ị́nyị kasa zɨ́a. Tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị kará ga bɨ kóo ogụnɨ́ kɨ́ Yésụ sɨmɨ Yerụsaléma ní, nɨyí kóo kpá mbá ore.
41 que o tinham seguido e o haviam assistido, quando ele estava na Galiléia; e muitas outras que haviam subido juntamente com ele a Jerusalém.
42 Nda kóo go za kɨ́ tagá sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ ꞌyị e ndịsịnɨ́ yéme royé gɨ ro Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro ní,
42 Quando já era tarde - era a Preparação, isto é‚ é a véspera do sábado -,
43 zɨ́ ngíti oꞌdo kɨ́ ịrịné Yoséfa gɨ sɨmɨ gara bɨ Aramatáyo ódó mɨmbéꞌdené káa zɨ́ oꞌdo ꞌyị ní, zɨ́a ndéréne ndúꞌyú Piláto gɨ ro umbu Yésụ. Yoséfa nɨ ngúru ꞌyị gɨ dongará mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da e. Ndịsị kpá óto komoné gɨ ro mɨógụ Lomo káa do ngére do ꞌyịmaꞌdí e.
43 veio José de Arimatéia, ilustre membro do conselho, que também esperava o Reino de Deus; ele foi resoluto à presença de Pilatos e pediu o corpo de Jesus.
44 Sɨmɨ bɨ Piláto uwú kɨ́dí, Yésụ uyu go ní, zɨ́ tara a ị́drị́ne mɨị́drị́, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Née kenée lárá ledre ꞌdi, bɨ zɨ́ oꞌdo née úyuné lá ꞌdiya kenée ní?” Zɨ́a ndóloógụ mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ asikíri e gána ní ndúꞌyú wo togụ́ Yésụ uyu tɨ́ go maꞌdíi yá.
44 Pilatos admirou-se de que ele tivesse morrido tão depressa. E, chamando o centurião, perguntou se já havia muito tempo que Jesus tinha morrido.
45 Sɨmɨ bɨ Piláto uwú ya Yésụ uyu tɨ́ go maꞌdíi ní, zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ Yoséfa kɨ́dí, “ꞌDíꞌbi umbu Yésụ maꞌdáa mu ndéré óto a.”
45 Obtida a resposta afirmativa do centurião, mandou dar-lhe o corpo.
46 Zɨ́ Yoséfa úgú bɨlámá bɨkenyị́ mbílí bongó, zɨ́ye ꞌdíꞌbiógụ umbu Yésụ, óto a sɨmɨ a, zɨ́ye ndéréye óto wo sɨmɨ bi bɨ kóo icinɨ́ kacɨ́ ondụ́ eyé sɨmɨ landa ní. Zɨ́ye gbụ́ṛụ́gbụóto mongụ́ tutú ngbụtụrụ́ tara bi maꞌdáa.
46 Depois de ter comprado um pano de linho, José tirou-o da cruz, envolveu-o no pano e depositou-o num sepulcro escavado na rocha, rolando uma pedra para fechar a entrada.
47 Maríya Magɨdála, kɨ́ Maríya mbágá Yoséfa e ndịsịnɨ́ kóo lúrúkása bi bɨ otonɨ́ Yésụ maꞌdáa doa ní.
47 Maria Madalena e Maria, mãe de José, observavam onde o depositavam.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.