Marcos 14
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NVT
1 Sɨmɨ sịndị́ kadra née ngítí sị́lị́ idíaká kóo go gbre gɨ ro do méngị Ayímbi Umbuokpó kɨ́ Ayímbi Ambata bɨ ꞌDeꞌdị́ ndaá sɨmɨ a wá ní. Zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e, kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e yéme royé ndị́sị gámásóꞌdo mɨsiꞌdi bɨ do ꞌdíꞌbi Yésụ doa wayí gɨ ro úfu wo ní.
1 Faltavam dois dias para a Páscoa e para a Festa dos Pães sem Fermento. Os principais sacerdotes e mestres da lei ainda procuravam uma oportunidade de prender Jesus em segredo e matá-lo.
2 Zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “Tɨ́ lá ndazé ꞌdíꞌbi wo kadra ayímbi wá, káa bɨ ꞌyị e nɨyí zíngi rozé ke.”
2 “Mas não durante a festa da Páscoa, para não haver tumulto entre o povo”, concordaram entre eles.
3 Sɨmɨ bɨ Yésụ nɨ sɨmɨ Beteníya do bi éyị́ mɨánu ꞌbe ꞌbɨ Simúna bɨ kɨ́ umbunonó roné ní, zɨ́ ngíti kára ógụné kɨ́ bɨlámá sụꞌbụ́ mɨndonyo bɨ ugúnɨ́ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ késị́ ní, zɨ́a líkpí tara kúkú sụꞌbụ́ née do léfe a mbá do Yésụ.
3 Enquanto isso, Jesus estava em Betânia, na casa de Simão, o leproso. Quando ele estava à mesa, uma mulher entrou com um frasco de alabastro contendo um perfume caro, feito de essência de nardo. Ela quebrou o frasco e derramou o perfume sobre a cabeça dele.
4 Zɨ́ bi sínyíne ro ngíti géyị ꞌyị ga bɨ kóo ore ní, zɨ́ye tónóye úku ledre dongaráye kɨ́dí, “Áyi, kára née lefe sinyi nda sụꞌbụ́ née kenée gɨ ro ꞌdi?
4 Alguns dos que estavam à mesa ficaram indignados. “Por que desperdiçar um perfume tão caro?”, perguntaram.
5 Nɨyí kóo úgúóyó a kɨ́ tụ́ꞌdụ́ késị́, káa zɨ́ késị́ bɨ gɨ ro íꞌbí a zɨ́ ꞌyị bɨ mengị moko go kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éfé e, go gbóo zɨ́a ídíne sɨmɨbi kị́éꞌdo ní, do íꞌbí a zɨ́ ꞌyị lerị́ e.” Zɨ́ye ị́nyịyé úku sínyi ledre zɨ́ kára née ꞌduo gbála.
5 “Poderia ter sido vendido por trezentas moedas de prata, e o dinheiro, dado aos pobres!” E repreenderam a mulher severamente.
6 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ótoómosé kára née, ꞌyị ndaá ꞌdóꞌdo wo wá. Mengị mongụ́ bɨlámá ledre go zɨ́ma.
6 Jesus, porém, disse: “Deixem-na em paz. Por que a criticam por ter feito algo tão bom para mim?
7 Ásé ídí kacɨ́ kadra ga ba mbá kɨ́ ꞌyị lerị́ ga gére née, zɨ́se ndị́sịsé íꞌbí éyị́ zɨ́ye sɨmɨ kadra bɨ ílisé go íꞌbí a sɨmɨ a ní. Tɨ́ lá mándị́sị amá kɨ́se za fí wá.
7 Vocês sempre terão os pobres em seu meio e poderão ajudá-los sempre que desejarem, mas nem sempre terão a mim.
8 Mengị zɨ́ma née go ꞌbɨ ené ledre bɨ utúasá go méngị a ní. Lefeụtụ sụꞌbụ́ mɨndonyo née domá gɨ ro yémeómo máa nzíyiné gɨ ro bi bɨ nɨyí óto a zɨ́ma ní.
8 Ela fez o que podia e ungiu meu corpo de antemão para o sepultamento.
9 Máúku zɨ́se maꞌdíi, bi ga bɨ nɨyí úku bɨlámá ledre doyé ní mbá, ledre bɨ kára née mengị wo zɨ́ma ní, nɨyí úkuógụ a zɨ́ ꞌyị e ndị́sịyé sómụ́ndíki ledrea gɨ roa.”
9 “Eu lhes digo a verdade: onde quer que as boas-novas sejam anunciadas pelo mundo, o que esta mulher fez será contado, e dela se lembrarão”.
10 Zɨ́ Yụ́da Keriyóta, ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ndéréne zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní íꞌbí ngbángá Yésụ zɨ́ye.
10 Então Judas Iscariotes, um dos Doze, foi aos principais sacerdotes para combinar de lhes entregar Jesus.
11 Zɨ́ bi émené royé gbála kɨ́ úwú ledre bɨ Yụ́da uku née, zɨ́ye úku ledre zɨ́a kɨ́dí, yée nɨyí íꞌbí késị́ zɨ́a. Née ní, zɨ́ Yụ́da tónóne gámásóꞌdo bɨlámá mɨsiꞌdi bɨ gɨ ro zɨ́ne íꞌbíógụ Yésụ maꞌdáa doa zɨ́ye ní.
11 Quando souberam por que ele tinha vindo, ficaram muito satisfeitos e lhe prometeram dinheiro. Então ele começou a procurar uma oportunidade para trair Jesus.
12 Sɨmɨ mɨzefị sị́lị́ ꞌbɨ Ayímbi Ambata bɨ ngárá ꞌDeꞌdị́ ndaá sɨmɨ wá ní, kacɨ́ ondụ́ bɨ Yụ́da e, née sị́lị́ bɨ ndịsịnɨ́ óṇgoónzó phɨṛangá kábịṛị́kị sɨmɨ a gɨ ro Ayímbi Umbuokpó ní, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ị́nyịyé ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Íli gáa zɨ́ze ndéréze yéme bi gɨ ro Ayímbi Umbuokpó ꞌda?”
12 No primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento, quando o cordeiro pascal era sacrificado, os discípulos de Jesus lhe perguntaram: “Onde quer que lhe preparemos a refeição da Páscoa?”.
13 Née ní zɨ́a kása ꞌyị e gbre gɨ dongaráye ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e kɨ́dí, “Ndérésé mu sɨmɨ Yerụsaléma íri, ásé ndíki ngíti oꞌdo íri kɨ́ ndáꞌbaógụ gɨ ngbuṛu kɨ́ ndoko iní doné. Ídísé lódụ́ wo
13 Então Jesus enviou dois deles a Jerusalém, com as seguintes instruções: “Ao entrarem na cidade, um homem carregando uma vasilha de água virá ao seu encontro. Sigam-no.
14 zaá gị ꞌbe, zɨ́se ndúꞌyú mị́ngị́ ꞌbe máa née kɨ́dí, ꞌYị ꞌdódo ledre ya, ꞌbɨ ené ꞌdị́cị́ bɨ yée nɨyí ánu éyị́ mɨánu ꞌbɨ Ayímbi Umbuokpó sɨmɨ a kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ní, nɨ ꞌbɨ ené wo bɨ ꞌdi?
14 Digam ao dono da casa em que ele entrar: ‘O Mestre pergunta: Onde fica o aposento no qual comerei a refeição da Páscoa com meus discípulos?’.
15 Nɨ ꞌdódo bi ꞌbɨ ṇgu e zɨ́se sɨmɨ ꞌdị́cị́ máa wo bɨ ụbụ́nɨ́ wo gá do ezené ꞌdị́cị́ ꞌdága ní, yemeomonɨ́ bi go mbá nzíyiné, zɨ́se sɨmɨ a íri, ídísé yéme éyị́ mɨánu ꞌbɨ ayímbi sɨmɨ a íri nzíyiné gɨ rozé.”
15 Ele os levará a uma sala grande no andar superior, que já estará arrumada. Preparem ali a refeição”.
16 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga bɨ gbre née ndéréye, zɨ́ye ógụyé sɨmɨ Yerụsaléma íri, zɨ́ye ndíki éyị́ e tɨ́ káa zɨ́ bɨ Yésụ uku ledre a zɨ́ye ní, zɨ́ye ị́nyịyé yéme éyị́ mɨánu ꞌbɨ Ayímbi Umbuokpó ore.
16 Então os dois discípulos foram à cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito, e ali prepararam a refeição da Páscoa.
17 Nda go kɨ́ tagá, zɨ́ Yésụ ógụyé kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga bɨ sokó doa gbre née mbá sɨmɨ Yerụsaléma do bi bɨ gáa yemeomonɨ́ go zɨ́ye nzíyiné ní.
17 Ao anoitecer, Jesus chegou com os Doze.
18 Sɨmɨ bɨ nɨyí nda go ánu éyị́ ní, zɨ́ Yésụ ị́nyịné úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, ngúrusé nɨ íꞌbí ngbángáma zɨ́ ezeokóma e. Tɨ́ ꞌyị bɨ ndịsịzé ésịkótrụ sị́lị́ze kéne sɨmɨ éyị́ mɨánu ní.”Yésụ ndịsịnɨ́ ánu éyị́ mɨánu kɨ́ ꞌyịmɨkása ené ga bɨ sokó doa gbre ní|src="lb00320c.tif" size="span" loc="Mark 14:18" copy="Knowles" ref="14:12-25"
18 Quando estavam à mesa, comendo, Jesus disse: ‘Eu lhes digo a verdade: um de vocês que está aqui comendo comigo vai me trair”.
19 Sɨmɨ bɨ uwúnɨ́ ledre née ní, zɨ́ bi sínyíne royé gbála, zɨ́ye tónóye úku ledre zɨ́a mɨkékeṛị́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, wo bɨ maꞌdíi ní ndaá ꞌbɨ ené máa wá.”
19 Aflitos, eles protestaram: “Certamente não serei eu!”.
20 Yésụ ya zɨ́ye ní, “ꞌYị maꞌdáa nɨ ídí gɨ dongaráse ga bɨ sokó doa gbre bɨ ndịsịzé ésịkótrụ sị́lị́ze kéye sɨmɨ éyị́ mɨánu ní.
20 Jesus respondeu: “É um dos Doze. É alguém que come comigo da mesma tigela.
21 Gɨ romá, wo bɨ ogụ go káa do ꞌyịmaꞌdí ní, ledre amá ndaá. Mɨéké kúrú Lomo ukuyeme go kɨ́dí nɨyí ꞌdóꞌdo máa, zɨ́ye úfu máa. Ledre née nɨ tɨ́ ógụ méngị roné kenée maꞌdíi, nɨ sínyí gbála zɨ́ ꞌyị bɨ nɨ íꞌbíógụ máa ní. Nɨ kóo ídí bɨlámáne zɨ́ ꞌyị máa née togụ́ ndanɨ́ kóo ndíkiógụ wo wá ní.”
21 Pois o Filho do Homem deve morrer, como as Escrituras declararam há muito tempo. Mas que terrível será para aquele que o trair! Para esse homem seria melhor não ter nascido”.
22 Sɨmɨ bɨ nɨyí aka fú ánu éyị́ ní, zɨ́ Yésụ maꞌdáa ị́nyịné ꞌdíꞌbi ambata, zɨ́a íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo, zɨ́a ꞌdéweífi sɨmɨ a, zɨ́a íꞌbí a zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ga gére née, ya zɨ́ye ní, “Ánusé mu, née kụṛụꞌbụmá.”
22 Enquanto comiam, Jesus tomou o pão e o abençoou. Em seguida, partiu-o em pedaços e deu aos discípulos, dizendo: “Tomem, porque este é o meu corpo”.
23 Zɨ́a kpá ꞌdíꞌbi kóꞌdo bɨ kɨ́ leꞌyị́ kóṛó sɨmɨné ní, zɨ́a íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo, zɨ́a íꞌbí kóꞌdo máa née zɨ́ye, zɨ́ye éwé leꞌyị́ kóṛó bɨ sɨmɨ a née kacɨ́ye cé.
23 Então tomou o cálice de vinho e agradeceu a Deus. Depois, entregou-o aos discípulos, e todos beberam.
24 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Ba lị́lị sámamá bɨ ndéꞌyị́ bi káa do yéme ledre zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ní, née go éyị́ bɨ nɨ yéme mɨkánda ledre dongará ꞌBụzé Lomo kɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ní.
24 Então Jesus disse: “Este é o meu sangue, que confirma a aliança. Ele é derramado como sacrifício por muitos.
25 Máúku zɨ́se maꞌdíi, máéwé ándá aka lolụ leꞌyị́ kóṛó káa zɨ́ wo ba ꞌdiya wá, mááyí éwé ꞌbúó mɨkánda a ꞌbe ꞌbɨ Lomo.”
25 Eu lhes digo a verdade: não voltarei a beber vinho até aquele dia em que beberei um vinho novo no reino de Deus”.
26 Née ní, zɨ́ Yésụ kɨ́ ꞌyịmɨkása ené e úku keꞌbị mbófo Lomo, zɨ́ye ị́nyịyé yóó ndéréye do Landa Olíva.
26 Então cantaram um hino e saíram para o monte das Oliveiras.
27 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e kɨ́dí, “Ásé ị́nyị mbá ngásáómo máa, káa zɨ́ bɨ nɨ mɨékéne sɨmɨ kúrú Lomo ní kɨ́dí,
27 No caminho, Jesus disse: “Todos vocês me abandonarão, pois as Escrituras dizem: ‘Deus ferirá e as ovelhas serão dispersas’.
28 Togụ́ máúrú go gɨ sɨmɨ umbu yá, mááyí ndéréókpó sóngó sée sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní.”
28 Mas, depois de ressuscitar, irei adiante de vocês à Galileia”.
29 Pétero ya zɨ́a ní, “Mongụ́ ꞌyị, togụ́ lafúma ga ba nɨyí ngásáómo yị́ị ye yá, mángásáómo yị́ị kú wá.”
29 Pedro declarou: “Mesmo que todos os outros o abandonem, eu jamais farei isso”.
30 Yésụ ya zɨ́a ní, “Ɨɨ, ídí óto ledre ba sɨmɨ doyị́ bɨlámáne, karaba kɨ́ ndụlụ, sɨmɨ bɨ oꞌdo ngono ụcụ aka koko kɨ́ꞌdí gbre wá ní, áyí ási gɨ romá kɨ́ꞌdí ota (3), yá née owo ené máa wá.”
30 Jesus respondeu: “Eu lhe digo a verdade: esta mesma noite, antes que o galo cante duas vezes, você me negará três vezes”.
31 Zɨ́ Pétero ị́nyịné úku ledre cụ́ kɨ́ sɨmɨné zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, máútúásá úku ledre kɨ́dí ‘máówo yị́ị wá’ ní kú wá. Togụ́ umbu yá, umbu.” Zɨ́ lafúga ị́nyịyé úku ledre kpá mbá kenée.
31 Pedro, no entanto, insistiu enfaticamente: “Mesmo que eu tenha de morrer ao seu lado, jamais o negarei!”. E todos os outros discípulos disseram o mesmo.
32 Sɨmɨ bɨ ogụnɨ́ nda go do Landa Olíva ní, zɨ́ye ị́nyịyé ógụyé do bi bɨ kɨ́ ịrịné Getesemáni ní. Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne máa ga gére née kɨ́dí, “Ndị́sịsé aka kɨ́ra, mááyí aka ndéré íni ini zɨ́ Lomo.”
32 Então foram a um lugar chamado Getsêmani, e Jesus disse a seus discípulos: “Sentem-se aqui enquanto vou orar”.
33 Née ní, zɨ́a ị́nyịné ꞌdíꞌbi lá dụụ́ Simúna Pétero e, kɨ́ Yakóbo e, kɨ́ Yiwáni e, zɨ́ye ndéréye kéye. Zɨ́ Yésụ maꞌdáa ídíne kɨ́ mongụ́ sómụ́ ledre, do ndúwúne kpá mɨndúwú,
33 Levou consigo Pedro, Tiago e João e começou a sentir grande pavor e angústia.
34 zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Sómụ́ ledre bɨ mááyí kɨ́e yáa ní ofụ go, másómụ́ sómụ́ ledre née nɨ úfu máa goó ne, ídísé aka ndị́sị ona kɨ́ komosé rosé.”
34 “Minha alma está profundamente triste, a ponto de morrer”, disse ele. “Fiquem aqui e vigiem.”
35 Zɨ́a ị́nyịné ndéréne gịe re cúkuꞌdée kenée, zɨ́a útúne gbrị do ngụ́ṛụ́ sịndị́ne, do lóꞌbụ komoné bi, tónóne íni ini kɨ́dí, “Babá Lomo, togụ́ sịndị́ kadra utúasá go ne gɨ zɨ́yị yá, ndá lolụ ótoómo máa zɨ́ma ndúwúma wá.
35 Ele avançou um pouco e curvou-se até o chão. Então orou para que, se possível, a hora que o esperava fosse afastada dele.
36 Babá, rokoꞌbụyị́ romo do ledre e za mbá, ídí ꞌdíꞌbióyó nduwú ba gɨ romá ꞌdáꞌba. Máúku amá née kɨ́dí ídí méngị ledre maꞌdáa káa zɨ́ bɨ máíli ní wá. Ledre bɨ yéme go yị́ị ní, ídí méngị dụụ́ wo.”
36 E clamou: “Aba, Pai, tudo é possível para ti. Peço que afastes de mim este cálice. Contudo, que seja feita a tua vontade, e não a minha”.
37 Zɨ́a ị́nyịné gɨ ore ndáꞌbalúgu roné zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga bɨ ota née. Nɨ ógụ íri ní, nɨyí yị́ eyé go mbá ꞌdúꞌdu eyé. Zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Simúna, ásé yị́ esé go mbá ꞌdúꞌdu esé, útúásásé esé ndị́sị dilá gba kɨ́ sịndị́ kadra kị́éꞌdo wá?
37 Depois, voltou aos discípulos e os encontrou dormindo. “Simão, você está dormindo?”, disse ele a Pedro. “Não pode vigiar comigo nem por uma hora?
38 Komosé idí ídí rosé, zɨ́se kpá ndị́sịsé íni ini zɨ́ Lomo káa bɨ ásé lúyú ledre ke. Lomo rosé ili tɨ́ go ní, tɨ́ lá cóngó rosé ndaá.”
38 Vigiem e orem para que não cedam à tentação, pois o espírito está disposto, mas a carne é fraca.”
39 Zɨ́a ị́nyịné kpá ndáꞌbalúgu roné íni ini zɨ́ Lomo, zɨ́a úku kpá té bɨkéṛị́ ledre bɨ gáa uku ꞌdáꞌdá ní.
39 Então os deixou novamente e fez a mesma oração de antes.
40 Zɨ́a ị́nyịné ndáꞌbalúgu roné zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e, zɨ́a ógụndíki yée kpá kɨ́ ꞌdúꞌdu eyé, gɨ zɨ́a, saná komoyé owó nda go mɨówó kɨ́ngaya. Ledre ndaá lolụ kóo tarayé zɨ́ye úku a zɨ́a wá.
40 Quando voltou pela segunda vez, mais uma vez encontrou os discípulos dormindo, pois não conseguiam manter os olhos abertos. Eles não sabiam o que dizer.
41 Nda sɨmɨ ota (3) mɨndáꞌbaógụa, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ásé aka yị́ esé kpá fú ꞌdúꞌdu esé? Asá go. Kadra ledre ogụ go. Lúrúsé aka, iꞌbínɨ́ máa, wo bɨ ogụ káa do ꞌyịmaꞌdí ní, go do sị́lị́ ꞌyị mɨlúyú ledre e.
41 Ao voltar pela terceira vez, disse: “Vocês ainda dormem e descansam? Basta; chegou a hora. O Filho do Homem está para ser entregue nas mãos de pecadores.
42 Ị́nyịógụsé mu zɨ́ze ndéréze. Lúrúsé aka ꞌyị bɨ nɨ íꞌbí máa zɨ́ ꞌyị ga ba ní, nɨ gɨrí go née.”
42 Levantem-se e vamos. Meu traidor chegou”.
43 Sɨmɨ bɨ ngárá Yésụ ukuonzó aka ledre gɨ tarané wá ní, geré zɨ́ Yụ́da maꞌdáa bɨ ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ní, ógụyé kɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e rụụ kɨ́ maku okó e, kɨ́ ngbóndó e do sị́lị́ye. Manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e, ꞌyị ꞌdódo lorụ e, kɨ́ mɨngburoko ngére e ní, kasanɨ́ kóo yée ye gɨ ro ꞌdíꞌbi Yésụ.
43 No mesmo instante, enquanto Jesus ainda falava, Judas, um dos Doze, chegou com uma multidão armada de espadas e pedaços de pau. Tinham sido enviados pelos principais sacerdotes, mestres da lei e líderes do povo.
44 Yụ́da uku gáa ledre go zɨ́ye kɨ́dí, “Tɨ́ lá ꞌyị bɨ mááyí fáka wo ní, née ꞌyị máa bɨ ásé ꞌdíꞌbi wo ní. Ídísé geré ꞌdíꞌbingéṛị wo, zɨ́se ndéré kɨ́e.”
44 O traidor havia combinado com eles um sinal: “Vocês saberão a quem devem prender quando eu o cumprimentar com um beijo. Então poderão levá-lo em segurança”.
45 Sɨmɨ bɨ Yụ́da ogụnɨ́ ní, zɨ́a ndéréne geré zɨ́ Yésụ ya zɨ́a ní, “ꞌYị ꞌdódo ledre,” zɨ́a ị́nyịné fáka wo.
45 Assim que chegaram, Judas se aproximou de Jesus. “Rabi!”, exclamou ele, e o beijou.
46 Geré née ní, zɨ́ye ị́nyịyé ꞌdíꞌbingéṛị Yésụ.
46 Os outros agarraram Jesus e o prenderam.
47 Zɨ́ ngúru ꞌyị gɨ dongará ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ maꞌdáa lálaógụ maku okó gɨ sɨmɨ siṛíkpa, zɨ́a ị́nyịné lágáꞌdécị mbílí ꞌyị moko ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ tụ.
47 Mas um dos que estavam com Jesus puxou a espada e feriu o servo do sumo sacerdote, cortando-lhe a orelha.
48 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Ógụsé kɨ́ maku okó e, kɨ́ ngbóndó e gɨ ro ꞌdíꞌbi máa ní. Mááyí ꞌyị méngị bɨsinyí ledre e?
48 Jesus perguntou: “Por acaso sou um revolucionário perigoso, para que venham me prender com espadas e pedaços de pau?
49 Mááyí kɨ́se kɨ́ra kacɨ́ kadra mbá kɨ́ ndị́sị ꞌdódo ledre e zɨ́se do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo, ꞌdíꞌbisé nda kóo máa wá gɨ zɨ́ ꞌdi? Nɨ go méngị roné káa zɨ́ bɨ mɨéké kúrú Lomo uku ní.”
49 Por que não me prenderam no templo? Todos os dias estive ali, no meio de vocês, ensinando. Mas estas coisas estão acontecendo para que se cumpra o que dizem as Escrituras”.
50 Née ní, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ụ́dụyé mbá ngásáye, zɨ́ye ótoómo wo kɨ́ ngúcuné do sị́lị́ ꞌyị ga bɨ ogụnɨ́ ꞌdíꞌbi wo ní.
50 Então todos o abandonaram e fugiram.
51 Ngíti owụ́phɨṛangá nɨ kóo ore, onzó roné lá bongó mɨónzó, zɨ́a ị́nyịné lódụ́ Yésụ. Sɨmɨ bɨ ilinɨ́ nda kóo kpá gɨ ro ꞌdíꞌbi wo ní,
51 Um jovem que os seguia vestia apenas um lençol de linho. Quando a multidão tentou agarrá-lo,
52 zɨ́ mɨónzó bongó née líkpíne gɨ roa, zɨ́a ótoómo a cịkị kɨ́rɨ́ née, do ngásáne ngíṛá.
52 ele deixou para trás o lençol e escapou nu.
53 Née ní, zɨ́ ꞌyị ga bɨ kóo ꞌdiꞌbinɨ́ Yésụ ní, ị́nyịyé ndéréye kɨ́ Yésụ maꞌdáa ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́. Zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e, kɨ́ mɨngburoko ngére e, kpá kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e yóko royé mbá íri.
53 Levaram Jesus para a casa do sumo sacerdote, onde estavam reunidos os principais sacerdotes, os líderes do povo e os mestres da lei.
54 Abú ledre née nɨ kóo oꞌbụóꞌbụ ndotó, zɨ́ Pétero kóo ódó mɨmbéꞌdené, zɨ́a ndị́sịné kpá fú lódụ́ kacɨ́ Yésụ ndo ndo ndo gɨ ꞌdáꞌba gɨ ro zɨ́ne lúrú ledre bɨ ilinɨ́ méngị a kɨ́ Yésụ maꞌdáa ní. Sɨmɨ bɨ olụ́okpónɨ́ go kɨ́ Yésụ ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ íri ní, zɨ́ Pétero maꞌdáa ólụ́úgu roné do ligá íri do ndéré ndị́sịné gɨ zɨ́ drụ́ ro phoꞌdụ dongará ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ moko ore ní.
54 Pedro seguia Jesus de longe e entrou no pátio do sumo sacerdote. Ali, sentou-se com os guardas para se aquecer junto ao fogo.
55 Zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e nda kɨ́ ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ꞌdécị ngbanga e ndị́sịyé gámásóꞌdo ledre bɨ zɨ́ye úkuóto a ro Yésụ gɨ ro zɨ́ye ꞌdíꞌbi wo úfu a ní, tɨ́ lá ledre bɨ kị́éꞌdo káa zɨ́ye ówo a ní ndaá.
55 Lá dentro, os principais sacerdotes e todo o conselho dos líderes do povo tentavam, sem sucesso, encontrar provas contra Jesus, para que pudessem condená-lo à morte.
56 Sɨmɨ ledre ga gére née mbá, abú tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị e ukuotonɨ́ ledre ro Yésụ maꞌdáa ndotó yá, ledre ga bɨ ukuotonɨ́ yée ní, nderénɨ́ eyé mbá cee kị́éꞌdo wá.
56 Muitas testemunhas falsas deram depoimentos, mas elas se contradiziam.
57 Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e úkuóto ꞌbɨ eyé kɨ́dí,
57 Por fim, alguns homens se levantaram e apresentaram o seguinte testemunho falso:
58 “Uwúzé gɨ taraa kɨ́dí, née nɨ ndụ́rụónzó mongụ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo bɨ bulúnduzé e ụbụ́nɨ́ ye ba, zɨ́ne ụ́bụ́lúgu a do biné dụụ́ sɨmɨ sị́lị́ ota, ꞌyị e ụbụ́nɨ́ ye wá.”
58 “Nós o ouvimos dizer: ‘Destruirei este templo feito por mãos humanas e em três dias construirei outro, não feito por mãos humanas’”.
59 Abú ukunɨ́ kenée ndotó, kúrúye nɨ kóo kpá fú kpị́kpị́kpị́.
59 Mas nem assim seus depoimentos eram coerentes.
60 Zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ ị́nyịógụ tóroné kóꞌdụ́ye mbá, zɨ́a ndúꞌyú Yésụ, kɨ́dí, “Ledre ndaá tarayị́ zɨ́yị úku a kacɨ́ ledre ga bɨ ꞌyị ga gére née ukunɨ́ née wá?”
60 Então o sumo sacerdote se levantou diante dos demais e perguntou a Jesus: “Você não vai responder a essas acusações? O que tem a dizer em sua defesa?”.
61 Tɨ́ lá Yésụ ịtị ené wá.
61 Jesus, no entanto, permaneceu calado e não deu resposta alguma. Então o sumo sacerdote perguntou: “Você é o Cristo, o Filho do Deus Bendito?”.
62 Yésụ ya zɨ́a ní, “Ɨɨ, mááyí tɨ́ wo maꞌdíi, ásé gú lúrú Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí kɨ́ ndị́sị zɨ́ Lomo bɨ rokoꞌbụa ofụ go ní do anú, kpá kɨ́ ógụ gɨ komo ere kpụrụ́ gɨ sɨmɨ bụṛụngụ́.”
62 “Eu sou”, disse Jesus. “E vocês verão o Filho do Homem sentado à direita do Deus Poderoso e vindo sobre as nuvens do céu.”
63 Geré zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ ị́nyịné lófo bongó gɨ roné kɨ́ sɨmɨkesị́, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị e kɨ́dí, “Éyị́ bɨ ilizé kpá fú úwú ledre gɨ zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e gɨ roa ní ꞌdi
63 Então o sumo sacerdote rasgou as vestes e disse: “Que necessidade temos de outras testemunhas?
64 bɨ uku tara sinyí go ro Lomo cụ́ kɨ́ tarané ya née nɨ Ngére Lomo ní. Sómụ́ ledre esé nɨ káa be ꞌdi?”
64 Todos ouviram a blasfêmia. Qual é o veredicto?”. E todos o julgaram culpado e o condenaram à morte.
65 Zɨ́ ngíti géyị tónóye ndị́sị lúbu súrú komoa, do ị́nyịyé ódóꞌdụ́tụ komoa kɨ́ bongó, do ócó wo, zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “Ambí ocó yị́ị née ne? Ị́fị́ aka ịrịa.” Zɨ́ ꞌyị óndó bi ga bɨ ore née ị́nyịyé kpá ócó wo.
65 Então alguns deles começaram a cuspir em Jesus. Vendaram seus olhos e lhe deram socos. “Profetize para nós!”, zombavam. E os guardas lhe davam tapas enquanto o levavam.
66 Sɨmɨ bɨ Pétero nɨ aka kpá fú ndị́sị do ligá ore ro phoꞌdụ ní, zɨ́ owụ́kára ꞌyị ꞌbɨ moko bɨ ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ ore ní, ógụné.
66 Enquanto isso, Pedro estava lá embaixo, no pátio. Uma das criadas que trabalhava para o sumo sacerdote passou por ali
67 Sɨmɨ bɨ lurúndiki Pétero ní, zɨ́a lúrú wo gbóó.
67 e viu Pedro se aquecendo junto ao fogo. Olhou bem para ele e disse: “Você é um dos que estavam com Jesus de Nazaré”.
68 Zɨ́ Pétero úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Úku née kenée ledre ꞌdi? Máówo amá oꞌdo née wá. Máówoꞌdíꞌbi amá kpá ledre gɨ sɨmɨ ledre bɨ áyí ndị́sị úku a née wá.” Zɨ́ Pétero ị́nyịné ndéréne mɨꞌdí ku mbotụ bɨ olụ́ogụ sága ní.
68 Ele, porém, negou. “Não faço a menor ideia do que você está falando!”, disse, e caminhou em direção à saída. Naquele instante, o galo cantou.
69 Gɨ do kacɨ́ a née ní, zɨ́ owụ́kára née kpá ị́nyịné ndéréne tara mbotụ íri, zɨ́a lúrúndíki Pétero kɨ́ tóro, zɨ́a ị́nyịné úku ándá ledre zɨ́ ꞌyị ga bɨ kóo ndịsịnɨ́ tóro ore ní kɨ́dí, “Nɨ kpá tɨ́ ngúru ꞌyị gɨ dongará ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Yésụ ní maꞌdíi.”
69 Quando a criada o viu ali, começou a dizer aos outros: “Este homem com certeza é um deles!”.
70 Zɨ́ Pétero kpá ị́nyịné ítí kangú.
70 Mas Pedro negou novamente. Um pouco mais tarde, alguns dos que estavam por lá confrontaram Pedro, dizendo: “Você deve ser um deles, pois é galileu”.
71 Née ní, zɨ́ Pétero tónóne lólóbụ́ kɨ́dí, “Togụ́ ledre bɨ máúku ba ndaá maꞌdíi ledre wá, Lomo idí íꞌbí mongụ́ ꞌdoꞌdó zɨ́ma. ꞌYị bɨ ndị́sịsé úku ledre gɨ roa née, máówo amá wo kú wá.”
71 Ele, porém, começou a praguejar e jurou: “Não conheço esse homem de quem vocês estão falando!”.
72 Geré née ní, zɨ́ oꞌdo ngono ụ́cụ koko zɨ́ Pétero sómụ́ndíki ledre bɨ Yésụ uku zɨ́a kɨ́dí, “Karaba kɨ́ ndụlụ kɨ́ꞌdí bɨ ngono ụcụ aka koko kɨ́ꞌdí gbre wá ní, áyí ítí kangúma kɨ́ꞌdí ota yá, née owo ené máa wá.” Zɨ́ mongụ́ sɨmɨkozo méngị Pétero, zɨ́a útúne geré ndị́sịné íni ini.
72 E, no mesmo instante, o galo cantou pela segunda vez. Então Pedro se lembrou das palavras de Jesus: “Antes que o galo cante duas vezes, você me negará três vezes”. E começou a chorar.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.