Marcos 14

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Sɨmɨ sịndị́ kadra née ngítí sị́lị́ idíaká kóo go gbre gɨ ro do méngị Ayímbi Umbuokpó kɨ́ Ayímbi Ambata bɨ ꞌDeꞌdị́ ndaá sɨmɨ a wá ní. Zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e, kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e yéme royé ndị́sị gámásóꞌdo mɨsiꞌdi bɨ do ꞌdíꞌbi Yésụ doa wayí gɨ ro úfu wo ní.
1 Faltavam dois dias para a Festa da Páscoa e a Festa dos Pães sem Fermento . Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito de prender Jesus em segredo e matá-lo.
2 Zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “Tɨ́ lá ndazé ꞌdíꞌbi wo kadra ayímbi wá, káa bɨ ꞌyị e nɨyí zíngi rozé ke.”
2 Eles diziam: — Não vamos fazer isso durante a festa, para não haver uma revolta no meio do povo.
3 Sɨmɨ bɨ Yésụ nɨ sɨmɨ Beteníya do bi éyị́ mɨánu ꞌbe ꞌbɨ Simúna bɨ kɨ́ umbunonó roné ní, zɨ́ ngíti kára ógụné kɨ́ bɨlámá sụꞌbụ́ mɨndonyo bɨ ugúnɨ́ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ késị́ ní, zɨ́a líkpí tara kúkú sụꞌbụ́ née do léfe a mbá do Yésụ.
3 Jesus estava no povoado de Betânia, sentado à mesa na casa de Simão, o Leproso. Então uma mulher chegou com um frasco feito de alabastro , cheio de perfume de nardo puro, muito caro. Ela quebrou o gargalo do frasco e derramou o perfume na cabeça de Jesus.
4 Zɨ́ bi sínyíne ro ngíti géyị ꞌyị ga bɨ kóo ore ní, zɨ́ye tónóye úku ledre dongaráye kɨ́dí, “Áyi, kára née lefe sinyi nda sụꞌbụ́ née kenée gɨ ro ꞌdi?
4 Alguns que estavam ali ficaram zangados e disseram uns aos outros: — Que desperdício!
5 Nɨyí kóo úgúóyó a kɨ́ tụ́ꞌdụ́ késị́, káa zɨ́ késị́ bɨ gɨ ro íꞌbí a zɨ́ ꞌyị bɨ mengị moko go kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éfé e, go gbóo zɨ́a ídíne sɨmɨbi kị́éꞌdo ní, do íꞌbí a zɨ́ ꞌyị lerị́ e.” Zɨ́ye ị́nyịyé úku sínyi ledre zɨ́ kára née ꞌduo gbála.
5 Esse perfume poderia ter sido vendido por mais de trezentas moedas de prata , que poderiam ser dadas aos pobres. Eles criticavam a mulher com dureza,
6 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ótoómosé kára née, ꞌyị ndaá ꞌdóꞌdo wo wá. Mengị mongụ́ bɨlámá ledre go zɨ́ma.
6 mas Jesus disse:
7 Ásé ídí kacɨ́ kadra ga ba mbá kɨ́ ꞌyị lerị́ ga gére née, zɨ́se ndị́sịsé íꞌbí éyị́ zɨ́ye sɨmɨ kadra bɨ ílisé go íꞌbí a sɨmɨ a ní. Tɨ́ lá mándị́sị amá kɨ́se za fí wá.
7 Pois os pobres estarão sempre com vocês, e, em qualquer ocasião que vocês quiserem, poderão ajudá-los. Mas eu não estarei sempre com vocês.
8 Mengị zɨ́ma née go ꞌbɨ ené ledre bɨ utúasá go méngị a ní. Lefeụtụ sụꞌbụ́ mɨndonyo née domá gɨ ro yémeómo máa nzíyiné gɨ ro bi bɨ nɨyí óto a zɨ́ma ní.
8 Ela fez tudo o que pôde, pois antes da minha morte veio perfumar o meu corpo para o meu sepultamento.
9 Máúku zɨ́se maꞌdíi, bi ga bɨ nɨyí úku bɨlámá ledre doyé ní mbá, ledre bɨ kára née mengị wo zɨ́ma ní, nɨyí úkuógụ a zɨ́ ꞌyị e ndị́sịyé sómụ́ndíki ledrea gɨ roa.”
9 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: em qualquer lugar do mundo onde o
10 Zɨ́ Yụ́da Keriyóta, ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ndéréne zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní íꞌbí ngbángá Yésụ zɨ́ye.
10 Judas Iscariotes, que era um dos doze discípulos, foi falar com os chefes dos sacerdotes para combinar como entregaria Jesus a eles.
11 Zɨ́ bi émené royé gbála kɨ́ úwú ledre bɨ Yụ́da uku née, zɨ́ye úku ledre zɨ́a kɨ́dí, yée nɨyí íꞌbí késị́ zɨ́a. Née ní, zɨ́ Yụ́da tónóne gámásóꞌdo bɨlámá mɨsiꞌdi bɨ gɨ ro zɨ́ne íꞌbíógụ Yésụ maꞌdáa doa zɨ́ye ní.
11 Quando ouviram o que ele disse, eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele. Assim Judas começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus.
12 Sɨmɨ mɨzefị sị́lị́ ꞌbɨ Ayímbi Ambata bɨ ngárá ꞌDeꞌdị́ ndaá sɨmɨ wá ní, kacɨ́ ondụ́ bɨ Yụ́da e, née sị́lị́ bɨ ndịsịnɨ́ óṇgoónzó phɨṛangá kábịṛị́kị sɨmɨ a gɨ ro Ayímbi Umbuokpó ní, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ị́nyịyé ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Íli gáa zɨ́ze ndéréze yéme bi gɨ ro Ayímbi Umbuokpó ꞌda?”
12 No primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento , em que os judeus matavam carneirinhos para comemorarem a Páscoa , os discípulos perguntaram a Jesus: — Onde é que o senhor quer que a gente prepare o jantar da Páscoa para o senhor?
13 Née ní zɨ́a kása ꞌyị e gbre gɨ dongaráye ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e kɨ́dí, “Ndérésé mu sɨmɨ Yerụsaléma íri, ásé ndíki ngíti oꞌdo íri kɨ́ ndáꞌbaógụ gɨ ngbuṛu kɨ́ ndoko iní doné. Ídísé lódụ́ wo
13 Então Jesus enviou dois discípulos com a seguinte ordem:
14 zaá gị ꞌbe, zɨ́se ndúꞌyú mị́ngị́ ꞌbe máa née kɨ́dí, ꞌYị ꞌdódo ledre ya, ꞌbɨ ené ꞌdị́cị́ bɨ yée nɨyí ánu éyị́ mɨánu ꞌbɨ Ayímbi Umbuokpó sɨmɨ a kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ní, nɨ ꞌbɨ ené wo bɨ ꞌdi?
14 e digam ao dono da casa em que ele entrar que o Mestre manda perguntar: “Onde fica a sala em que eu e os meus discípulos vamos comer o jantar da Páscoa?”
15 Nɨ ꞌdódo bi ꞌbɨ ṇgu e zɨ́se sɨmɨ ꞌdị́cị́ máa wo bɨ ụbụ́nɨ́ wo gá do ezené ꞌdị́cị́ ꞌdága ní, yemeomonɨ́ bi go mbá nzíyiné, zɨ́se sɨmɨ a íri, ídísé yéme éyị́ mɨánu ꞌbɨ ayímbi sɨmɨ a íri nzíyiné gɨ rozé.”
15 Então ele mostrará a vocês no andar de cima uma sala grande, mobiliada e arrumada para o jantar. Preparem ali tudo para nós.
16 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga bɨ gbre née ndéréye, zɨ́ye ógụyé sɨmɨ Yerụsaléma íri, zɨ́ye ndíki éyị́ e tɨ́ káa zɨ́ bɨ Yésụ uku ledre a zɨ́ye ní, zɨ́ye ị́nyịyé yéme éyị́ mɨánu ꞌbɨ Ayímbi Umbuokpó ore.
16 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
17 Nda go kɨ́ tagá, zɨ́ Yésụ ógụyé kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga bɨ sokó doa gbre née mbá sɨmɨ Yerụsaléma do bi bɨ gáa yemeomonɨ́ go zɨ́ye nzíyiné ní.
17 Quando anoiteceu, Jesus chegou com os doze discípulos.
18 Sɨmɨ bɨ nɨyí nda go ánu éyị́ ní, zɨ́ Yésụ ị́nyịné úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, ngúrusé nɨ íꞌbí ngbángáma zɨ́ ezeokóma e. Tɨ́ ꞌyị bɨ ndịsịzé ésịkótrụ sị́lị́ze kéne sɨmɨ éyị́ mɨánu ní.”Yésụ ndịsịnɨ́ ánu éyị́ mɨánu kɨ́ ꞌyịmɨkása ené ga bɨ sokó doa gbre ní|src="lb00320c.tif" size="span" loc="Mark 14:18" copy="Knowles" ref="14:12-25"
18 Enquanto estavam à mesa, no meio do jantar, ele disse:
19 Sɨmɨ bɨ uwúnɨ́ ledre née ní, zɨ́ bi sínyíne royé gbála, zɨ́ye tónóye úku ledre zɨ́a mɨkékeṛị́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, wo bɨ maꞌdíi ní ndaá ꞌbɨ ené máa wá.”
19 Eles ficaram tristes e, um por um, começaram a perguntar: — O senhor não está achando que sou eu, está?
20 Yésụ ya zɨ́ye ní, “ꞌYị maꞌdáa nɨ ídí gɨ dongaráse ga bɨ sokó doa gbre bɨ ndịsịzé ésịkótrụ sị́lị́ze kéye sɨmɨ éyị́ mɨánu ní.
20 Jesus respondeu:
21 Gɨ romá, wo bɨ ogụ go káa do ꞌyịmaꞌdí ní, ledre amá ndaá. Mɨéké kúrú Lomo ukuyeme go kɨ́dí nɨyí ꞌdóꞌdo máa, zɨ́ye úfu máa. Ledre née nɨ tɨ́ ógụ méngị roné kenée maꞌdíi, nɨ sínyí gbála zɨ́ ꞌyị bɨ nɨ íꞌbíógụ máa ní. Nɨ kóo ídí bɨlámáne zɨ́ ꞌyị máa née togụ́ ndanɨ́ kóo ndíkiógụ wo wá ní.”
21 Pois o
22 Sɨmɨ bɨ nɨyí aka fú ánu éyị́ ní, zɨ́ Yésụ maꞌdáa ị́nyịné ꞌdíꞌbi ambata, zɨ́a íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo, zɨ́a ꞌdéweífi sɨmɨ a, zɨ́a íꞌbí a zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ga gére née, ya zɨ́ye ní, “Ánusé mu, née kụṛụꞌbụmá.”
22 Enquanto estavam comendo, Jesus pegou o pão e deu graças a Deus. Depois partiu o pão e o deu aos discípulos, dizendo:
23 Zɨ́a kpá ꞌdíꞌbi kóꞌdo bɨ kɨ́ leꞌyị́ kóṛó sɨmɨné ní, zɨ́a íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo, zɨ́a íꞌbí kóꞌdo máa née zɨ́ye, zɨ́ye éwé leꞌyị́ kóṛó bɨ sɨmɨ a née kacɨ́ye cé.
23 Em seguida, pegou o cálice de vinho e agradeceu a Deus. Depois passou o cálice aos discípulos, e todos beberam do vinho.
24 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Ba lị́lị sámamá bɨ ndéꞌyị́ bi káa do yéme ledre zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ní, née go éyị́ bɨ nɨ yéme mɨkánda ledre dongará ꞌBụzé Lomo kɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ní.
24 Então Jesus disse:
25 Máúku zɨ́se maꞌdíi, máéwé ándá aka lolụ leꞌyị́ kóṛó káa zɨ́ wo ba ꞌdiya wá, mááyí éwé ꞌbúó mɨkánda a ꞌbe ꞌbɨ Lomo.”
25 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: nunca mais beberei deste vinho até o dia em que beber com vocês um vinho novo no
26 Née ní, zɨ́ Yésụ kɨ́ ꞌyịmɨkása ené e úku keꞌbị mbófo Lomo, zɨ́ye ị́nyịyé yóó ndéréye do Landa Olíva.
26 Então eles cantaram canções de louvor e foram para o monte das Oliveiras.
27 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e kɨ́dí, “Ásé ị́nyị mbá ngásáómo máa, káa zɨ́ bɨ nɨ mɨékéne sɨmɨ kúrú Lomo ní kɨ́dí,
27 E Jesus disse aos discípulos:
28 Togụ́ máúrú go gɨ sɨmɨ umbu yá, mááyí ndéréókpó sóngó sée sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní.”
28 Mas, depois que eu for ressuscitado, irei adiante de vocês para a Galileia.
29 Pétero ya zɨ́a ní, “Mongụ́ ꞌyị, togụ́ lafúma ga ba nɨyí ngásáómo yị́ị ye yá, mángásáómo yị́ị kú wá.”
29 Então Pedro disse a Jesus: — Eu nunca abandonarei o senhor, mesmo que todos o abandonem!
30 Yésụ ya zɨ́a ní, “Ɨɨ, ídí óto ledre ba sɨmɨ doyị́ bɨlámáne, karaba kɨ́ ndụlụ, sɨmɨ bɨ oꞌdo ngono ụcụ aka koko kɨ́ꞌdí gbre wá ní, áyí ási gɨ romá kɨ́ꞌdí ota (3), yá née owo ené máa wá.”
30 Mas Jesus lhe disse:
31 Zɨ́ Pétero ị́nyịné úku ledre cụ́ kɨ́ sɨmɨné zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, máútúásá úku ledre kɨ́dí ‘máówo yị́ị wá’ ní kú wá. Togụ́ umbu yá, umbu.” Zɨ́ lafúga ị́nyịyé úku ledre kpá mbá kenée.
31 Mas Pedro repetia com insistência: — Eu nunca vou dizer que não o conheço, mesmo que eu tenha de morrer com o senhor! E todos os outros discípulos disseram a mesma coisa.
32 Sɨmɨ bɨ ogụnɨ́ nda go do Landa Olíva ní, zɨ́ye ị́nyịyé ógụyé do bi bɨ kɨ́ ịrịné Getesemáni ní. Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne máa ga gére née kɨ́dí, “Ndị́sịsé aka kɨ́ra, mááyí aka ndéré íni ini zɨ́ Lomo.”
32 Jesus e os discípulos foram a um lugar chamado Getsêmani. E Jesus lhes disse:
33 Née ní, zɨ́a ị́nyịné ꞌdíꞌbi lá dụụ́ Simúna Pétero e, kɨ́ Yakóbo e, kɨ́ Yiwáni e, zɨ́ye ndéréye kéye. Zɨ́ Yésụ maꞌdáa ídíne kɨ́ mongụ́ sómụ́ ledre, do ndúwúne kpá mɨndúwú,
33 Então Jesus foi, levando consigo Pedro, Tiago e João. Aí ele começou a sentir uma grande tristeza e aflição
34 zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Sómụ́ ledre bɨ mááyí kɨ́e yáa ní ofụ go, másómụ́ sómụ́ ledre née nɨ úfu máa goó ne, ídísé aka ndị́sị ona kɨ́ komosé rosé.”
34 e disse a eles:
35 Zɨ́a ị́nyịné ndéréne gịe re cúkuꞌdée kenée, zɨ́a útúne gbrị do ngụ́ṛụ́ sịndị́ne, do lóꞌbụ komoné bi, tónóne íni ini kɨ́dí, “Babá Lomo, togụ́ sịndị́ kadra utúasá go ne gɨ zɨ́yị yá, ndá lolụ ótoómo máa zɨ́ma ndúwúma wá.
35 Ele foi um pouco mais adiante, ajoelhou-se, encostou o rosto no chão e pediu a Deus que, se possível, afastasse dele aquela hora de sofrimento.
36 Babá, rokoꞌbụyị́ romo do ledre e za mbá, ídí ꞌdíꞌbióyó nduwú ba gɨ romá ꞌdáꞌba. Máúku amá née kɨ́dí ídí méngị ledre maꞌdáa káa zɨ́ bɨ máíli ní wá. Ledre bɨ yéme go yị́ị ní, ídí méngị dụụ́ wo.”
36 Ele orava assim:
37 Zɨ́a ị́nyịné gɨ ore ndáꞌbalúgu roné zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga bɨ ota née. Nɨ ógụ íri ní, nɨyí yị́ eyé go mbá ꞌdúꞌdu eyé. Zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Simúna, ásé yị́ esé go mbá ꞌdúꞌdu esé, útúásásé esé ndị́sị dilá gba kɨ́ sịndị́ kadra kị́éꞌdo wá?
37 Depois voltou e encontrou os três discípulos dormindo. Então disse a Pedro:
38 Komosé idí ídí rosé, zɨ́se kpá ndị́sịsé íni ini zɨ́ Lomo káa bɨ ásé lúyú ledre ke. Lomo rosé ili tɨ́ go ní, tɨ́ lá cóngó rosé ndaá.”
38 Vigiem e orem para que não sejam tentados. É fácil querer resistir à tentação; o difícil mesmo é conseguir.
39 Zɨ́a ị́nyịné kpá ndáꞌbalúgu roné íni ini zɨ́ Lomo, zɨ́a úku kpá té bɨkéṛị́ ledre bɨ gáa uku ꞌdáꞌdá ní.
39 Jesus foi outra vez e orou, dizendo as mesmas palavras.
40 Zɨ́a ị́nyịné ndáꞌbalúgu roné zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e, zɨ́a ógụndíki yée kpá kɨ́ ꞌdúꞌdu eyé, gɨ zɨ́a, saná komoyé owó nda go mɨówó kɨ́ngaya. Ledre ndaá lolụ kóo tarayé zɨ́ye úku a zɨ́a wá.
40 Em seguida, voltou ao lugar onde os discípulos estavam e os encontrou de novo dormindo. Eles estavam com muito sono e não conseguiam ficar com os olhos abertos. E não sabiam o que responder a Jesus.
41 Nda sɨmɨ ota (3) mɨndáꞌbaógụa, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ásé aka yị́ esé kpá fú ꞌdúꞌdu esé? Asá go. Kadra ledre ogụ go. Lúrúsé aka, iꞌbínɨ́ máa, wo bɨ ogụ káa do ꞌyịmaꞌdí ní, go do sị́lị́ ꞌyị mɨlúyú ledre e.
41 Quando voltou pela terceira vez, Jesus perguntou:
42 Ị́nyịógụsé mu zɨ́ze ndéréze. Lúrúsé aka ꞌyị bɨ nɨ íꞌbí máa zɨ́ ꞌyị ga ba ní, nɨ gɨrí go née.”
42 Levantem-se, e vamos embora. Vejam! Aí vem chegando o homem que está me traindo!
43 Sɨmɨ bɨ ngárá Yésụ ukuonzó aka ledre gɨ tarané wá ní, geré zɨ́ Yụ́da maꞌdáa bɨ ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ní, ógụyé kɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e rụụ kɨ́ maku okó e, kɨ́ ngbóndó e do sị́lị́ye. Manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e, ꞌyị ꞌdódo lorụ e, kɨ́ mɨngburoko ngére e ní, kasanɨ́ kóo yée ye gɨ ro ꞌdíꞌbi Yésụ.
43 Jesus ainda estava falando, quando chegou Judas, um dos doze discípulos. Vinha com ele uma multidão armada com espadas e porretes, que tinha sido mandada pelos chefes dos sacerdotes, pelos mestres da Lei e pelos líderes judeus.
44 Yụ́da uku gáa ledre go zɨ́ye kɨ́dí, “Tɨ́ lá ꞌyị bɨ mááyí fáka wo ní, née ꞌyị máa bɨ ásé ꞌdíꞌbi wo ní. Ídísé geré ꞌdíꞌbingéṛị wo, zɨ́se ndéré kɨ́e.”
44 O traidor tinha combinado com eles um sinal. Ele tinha dito: “Prendam e levem bem seguro o homem que eu beijar, pois é ele.”
45 Sɨmɨ bɨ Yụ́da ogụnɨ́ ní, zɨ́a ndéréne geré zɨ́ Yésụ ya zɨ́a ní, “ꞌYị ꞌdódo ledre,” zɨ́a ị́nyịné fáka wo.
45 Logo que chegou perto de Jesus, Judas disse: — Mestre! E o beijou.
46 Geré née ní, zɨ́ye ị́nyịyé ꞌdíꞌbingéṛị Yésụ.
46 Então eles pegaram Jesus e o prenderam.
47 Zɨ́ ngúru ꞌyị gɨ dongará ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ maꞌdáa lálaógụ maku okó gɨ sɨmɨ siṛíkpa, zɨ́a ị́nyịné lágáꞌdécị mbílí ꞌyị moko ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ tụ.
47 Mas um dos que estavam ali tirou a espada, atacou um empregado do Grande Sacerdote e cortou uma orelha dele.
48 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Ógụsé kɨ́ maku okó e, kɨ́ ngbóndó e gɨ ro ꞌdíꞌbi máa ní. Mááyí ꞌyị méngị bɨsinyí ledre e?
48 Então Jesus disse para aquela gente:
49 Mááyí kɨ́se kɨ́ra kacɨ́ kadra mbá kɨ́ ndị́sị ꞌdódo ledre e zɨ́se do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo, ꞌdíꞌbisé nda kóo máa wá gɨ zɨ́ ꞌdi? Nɨ go méngị roné káa zɨ́ bɨ mɨéké kúrú Lomo uku ní.”
49 Eu estava com vocês todos os dias, ensinando no pátio do Templo, e vocês não me prenderam. Mas isso está acontecendo para se cumprir o que as
50 Née ní, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ụ́dụyé mbá ngásáye, zɨ́ye ótoómo wo kɨ́ ngúcuné do sị́lị́ ꞌyị ga bɨ ogụnɨ́ ꞌdíꞌbi wo ní.
50 Então todos os discípulos abandonaram Jesus e fugiram.
51 Ngíti owụ́phɨṛangá nɨ kóo ore, onzó roné lá bongó mɨónzó, zɨ́a ị́nyịné lódụ́ Yésụ. Sɨmɨ bɨ ilinɨ́ nda kóo kpá gɨ ro ꞌdíꞌbi wo ní,
51 Um jovem, enrolado num lençol, seguia Jesus. Alguns tentaram prendê-lo,
52 zɨ́ mɨónzó bongó née líkpíne gɨ roa, zɨ́a ótoómo a cịkị kɨ́rɨ́ née, do ngásáne ngíṛá.
52 mas ele largou o lençol e fugiu nu.
53 Née ní, zɨ́ ꞌyị ga bɨ kóo ꞌdiꞌbinɨ́ Yésụ ní, ị́nyịyé ndéréye kɨ́ Yésụ maꞌdáa ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́. Zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e, kɨ́ mɨngburoko ngére e, kpá kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e yóko royé mbá íri.
53 Em seguida, levaram Jesus até a casa do Grande Sacerdote , onde estavam reunidos os chefes dos sacerdotes, alguns líderes dos judeus e alguns mestres da Lei.
54 Abú ledre née nɨ kóo oꞌbụóꞌbụ ndotó, zɨ́ Pétero kóo ódó mɨmbéꞌdené, zɨ́a ndị́sịné kpá fú lódụ́ kacɨ́ Yésụ ndo ndo ndo gɨ ꞌdáꞌba gɨ ro zɨ́ne lúrú ledre bɨ ilinɨ́ méngị a kɨ́ Yésụ maꞌdáa ní. Sɨmɨ bɨ olụ́okpónɨ́ go kɨ́ Yésụ ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ íri ní, zɨ́ Pétero maꞌdáa ólụ́úgu roné do ligá íri do ndéré ndị́sịné gɨ zɨ́ drụ́ ro phoꞌdụ dongará ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ moko ore ní.
54 Pedro seguiu Jesus de longe e entrou no pátio da casa do Grande Sacerdote. Ele sentou-se perto do fogo, com os guardas, para se esquentar.
55 Zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e nda kɨ́ ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ꞌdécị ngbanga e ndị́sịyé gámásóꞌdo ledre bɨ zɨ́ye úkuóto a ro Yésụ gɨ ro zɨ́ye ꞌdíꞌbi wo úfu a ní, tɨ́ lá ledre bɨ kị́éꞌdo káa zɨ́ye ówo a ní ndaá.
55 Os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior estavam procurando encontrar alguma acusação contra Jesus a fim de o condenarem à morte. Mas não conseguiram nenhuma.
56 Sɨmɨ ledre ga gére née mbá, abú tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị e ukuotonɨ́ ledre ro Yésụ maꞌdáa ndotó yá, ledre ga bɨ ukuotonɨ́ yée ní, nderénɨ́ eyé mbá cee kị́éꞌdo wá.
56 Muitos diziam mentiras contra ele, mas as suas histórias não combinavam umas com as outras.
57 Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e úkuóto ꞌbɨ eyé kɨ́dí,
57 Alguns se levantaram e acusaram Jesus com mentiras. Eles diziam:
58 “Uwúzé gɨ taraa kɨ́dí, née nɨ ndụ́rụónzó mongụ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo bɨ bulúnduzé e ụbụ́nɨ́ ye ba, zɨ́ne ụ́bụ́lúgu a do biné dụụ́ sɨmɨ sị́lị́ ota, ꞌyị e ụbụ́nɨ́ ye wá.”
58 — Nós ouvimos quando ele disse: “Vou destruir este Templo que foi construído por seres humanos e, em três dias, levantarei outro que não será construído por seres humanos.”
59 Abú ukunɨ́ kenée ndotó, kúrúye nɨ kóo kpá fú kpị́kpị́kpị́.
59 Mesmo assim as suas histórias não combinavam umas com as outras.
60 Zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ ị́nyịógụ tóroné kóꞌdụ́ye mbá, zɨ́a ndúꞌyú Yésụ, kɨ́dí, “Ledre ndaá tarayị́ zɨ́yị úku a kacɨ́ ledre ga bɨ ꞌyị ga gére née ukunɨ́ née wá?”
60 Aí o Grande Sacerdote se levantou no meio de todos e perguntou a Jesus: — Você não vai se defender dessa acusação?
61 Tɨ́ lá Yésụ ịtị ené wá.
61 Mas Jesus ficou calado e não respondeu nada. Então o Grande Sacerdote tornou a perguntar: — Você é o
62 Yésụ ya zɨ́a ní, “Ɨɨ, mááyí tɨ́ wo maꞌdíi, ásé gú lúrú Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí kɨ́ ndị́sị zɨ́ Lomo bɨ rokoꞌbụa ofụ go ní do anú, kpá kɨ́ ógụ gɨ komo ere kpụrụ́ gɨ sɨmɨ bụṛụngụ́.”
62 Jesus respondeu:
63 Geré zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ ị́nyịné lófo bongó gɨ roné kɨ́ sɨmɨkesị́, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị e kɨ́dí, “Éyị́ bɨ ilizé kpá fú úwú ledre gɨ zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e gɨ roa ní ꞌdi
63 Aí o Grande Sacerdote rasgou as suas próprias roupas e disse: — Não precisamos mais de testemunhas!
64 bɨ uku tara sinyí go ro Lomo cụ́ kɨ́ tarané ya née nɨ Ngére Lomo ní. Sómụ́ ledre esé nɨ káa be ꞌdi?”
64 Vocês ouviram esta blasfêmia contra Deus! Então, o que resolvem? Todos estavam contra Jesus e aí o condenaram à morte.
65 Zɨ́ ngíti géyị tónóye ndị́sị lúbu súrú komoa, do ị́nyịyé ódóꞌdụ́tụ komoa kɨ́ bongó, do ócó wo, zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “Ambí ocó yị́ị née ne? Ị́fị́ aka ịrịa.” Zɨ́ ꞌyị óndó bi ga bɨ ore née ị́nyịyé kpá ócó wo.
65 Então alguns começaram a cuspir nele. Cobriam o rosto dele, davam bofetadas nele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe! E também os guardas o pegaram e lhe deram bofetadas.
66 Sɨmɨ bɨ Pétero nɨ aka kpá fú ndị́sị do ligá ore ro phoꞌdụ ní, zɨ́ owụ́kára ꞌyị ꞌbɨ moko bɨ ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ ore ní, ógụné.
66 Pedro ainda estava lá embaixo no pátio, quando apareceu uma das empregadas do Grande Sacerdote .
67 Sɨmɨ bɨ lurúndiki Pétero ní, zɨ́a lúrú wo gbóó.
67 Ela viu Pedro se esquentando perto do fogo, olhou bem para ele e disse: — Você também estava com Jesus de Nazaré.
68 Zɨ́ Pétero úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Úku née kenée ledre ꞌdi? Máówo amá oꞌdo née wá. Máówoꞌdíꞌbi amá kpá ledre gɨ sɨmɨ ledre bɨ áyí ndị́sị úku a née wá.” Zɨ́ Pétero ị́nyịné ndéréne mɨꞌdí ku mbotụ bɨ olụ́ogụ sága ní.
68 Mas ele negou, dizendo: — Eu não o conheço. Não sei do que é que você está falando. E saiu para o corredor. Naquele momento, o galo cantou.
69 Gɨ do kacɨ́ a née ní, zɨ́ owụ́kára née kpá ị́nyịné ndéréne tara mbotụ íri, zɨ́a lúrúndíki Pétero kɨ́ tóro, zɨ́a ị́nyịné úku ándá ledre zɨ́ ꞌyị ga bɨ kóo ndịsịnɨ́ tóro ore ní kɨ́dí, “Nɨ kpá tɨ́ ngúru ꞌyị gɨ dongará ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Yésụ ní maꞌdíi.”
69 Quando a empregada viu Pedro ali, começou a dizer aos que estavam perto: — Este homem é um deles.
70 Zɨ́ Pétero kpá ị́nyịné ítí kangú.
70 Mas ele negou outra vez. Pouco depois, as pessoas que estavam ali disseram de novo a Pedro: — Não há dúvida de que você é um deles, pois você também é da Galileia.
71 Née ní, zɨ́ Pétero tónóne lólóbụ́ kɨ́dí, “Togụ́ ledre bɨ máúku ba ndaá maꞌdíi ledre wá, Lomo idí íꞌbí mongụ́ ꞌdoꞌdó zɨ́ma. ꞌYị bɨ ndị́sịsé úku ledre gɨ roa née, máówo amá wo kú wá.”
71 Aí Pedro disse: — Juro que não conheço esse homem de quem vocês estão falando! Que Deus me castigue se não estou dizendo a verdade!
72 Geré née ní, zɨ́ oꞌdo ngono ụ́cụ koko zɨ́ Pétero sómụ́ndíki ledre bɨ Yésụ uku zɨ́a kɨ́dí, “Karaba kɨ́ ndụlụ kɨ́ꞌdí bɨ ngono ụcụ aka koko kɨ́ꞌdí gbre wá ní, áyí ítí kangúma kɨ́ꞌdí ota yá, née owo ené máa wá.” Zɨ́ mongụ́ sɨmɨkozo méngị Pétero, zɨ́a útúne geré ndị́sịné íni ini.
72 Naquele instante o galo cantou pela segunda vez, e Pedro lembrou que Jesus lhe tinha dito: “Antes que o galo cante duas vezes, você dirá três vezes que não me conhece.” Então Pedro caiu em si e começou a chorar.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.