Marcos 10
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NVT
1 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné gɨ ore ndéréne sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ Yụdáya sága ngbuṛu Yeredéne. Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kpá ógụyé zɨ́a ore, zɨ́a tónóne ꞌdódo ledre zɨ́ye káa zɨ́ bɨ lengbe ní.
1 Então Jesus deixou Cafarnaum e foi para a região da Judeia, a leste do rio Jordão. Mais uma vez, multidões se juntaram ao seu redor e, como de costume, ele as ensinava.
2 Zɨ́ ngíti géyị Farụsáyo e ógụyé úzu wo kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, nɨ mɨútúásáne zɨ́ ꞌyị ótoómo meꞌbené?”
2 Alguns fariseus vieram e tentaram apanhar Jesus numa armadilha com a seguinte pergunta: “Deve-se permitir que um homem se divorcie de sua mulher?”.
3 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Mụ́sa eké kóo zɨ́se sɨmɨ lorụ yaá ꞌdi?”
3 Jesus respondeu: “O que Moisés disse na lei a respeito do divórcio?”.
4 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mụ́sa ekéomo kóo zɨ́ze kɨ́dí, togụ́ ꞌyị otoomo meꞌbené yá, idí íꞌbí wáraga ꞌbɨ ótoómo roꞌyị zɨ́ kára máa née.”
4 “Ele o permitiu”, responderam os fariseus. “Disse que um homem poderia dar à esposa um certificado de divórcio e mandá-la embora.”
5 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Mụ́sa eké kóo lorụ née zɨ́se kenée gɨ zɨ́a bɨ dosé orụofụ go ní.
5 Jesus, porém, disse: “Moisés escreveu esse mandamento porque vocês têm o coração duro,
6 Sɨmɨ bɨ kóo Lomo otoogụ éyị́ e ní, ‘otoogụ ꞌyịmaꞌdí e oꞌdo kɨ́ kára.’
6 mas ‘Deus os fez homem e mulher’ desde o princípio da criação.
7 ‘Gɨ zɨ́ kéyị née, oꞌdo nɨ ótoómo ꞌbụné kɨ́ mbágáne, zɨ́a ófụ́ kára zɨ́ye óto ꞌbe kéne.
7 ‘Por isso o homem deixa pai e mãe e se une à sua mulher,
8 Zɨ́ ꞌyị ga bɨ gbre née ídíye nda éyị́ kị́éꞌdo.’ Ndanɨ́ lolụ gbre wá, nɨyí goó éyị́ kị́éꞌdo.
8 e os dois se tornam um só’. Uma vez que já não são dois, mas um só,
9 Éyị́ bɨ Lomo oto go káa do éyị́ kị́éꞌdo ní, ꞌyịmaꞌdí ndaá ífi sɨmɨ a wá.”
9 que ninguém separe o que Deus uniu”.
10 Sɨmɨ bɨ olụ́nɨ́ nda go ꞌdị́cị́ ní, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ndúꞌyú wo gɨ ro ledre gána née.
10 Mais tarde, quando Jesus estava em casa com seus discípulos, eles tocaram no assunto outra vez.
11 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, ꞌyị bɨ otoomo mɨzefị meꞌbené, zɨ́a ndéréne ófụ́ ngíti kára ní, mengịnɨ́ née go ꞌberị ro mɨzefị meꞌbené.
11 Jesus respondeu: “Quem se divorcia de sua esposa e se casa com outra mulher comete adultério contra ela.
12 Kpá kenée, togụ́ kára otoomo mɨzefị oꞌdo ꞌbɨ ené, zɨ́a nda ndéréne ꞌdíꞌbi ngíti oꞌdo yá, mengịnɨ́ née go kpá ꞌberị kɨ́ ngíti oꞌdo née ro mɨzefị oꞌdo ꞌbɨ ené.”
12 E, se a mulher se divorcia do marido e se casa com outro homem, comete adultério”.
13 ꞌYị e ndịsịnɨ́ kóo ógụ kɨ́ owụ́ ꞌbɨ eyé e zɨ́ Yésụ gɨ ro zɨ́a íꞌbí úndru zɨ́ye. Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ụ́cụómo yée.
13 Certo dia, trouxeram crianças para que Jesus pusesse as mãos sobre elas, mas os discípulos repreendiam aqueles que as traziam.
14 Zɨ́ ledre née kóo sínyíne ro Yésụ. Zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, “Ndásé ụ́cụómo owụ́ e kɨ́ ógụyé zɨ́ma wá, ótoómosé yée idínɨ́ ógụ zɨ́ma. Bi bɨ ꞌbe ꞌbɨ Lomo nɨ gɨ ro ꞌyị ga bɨ káa zɨ́ mɨnzéré owụ́ ga gére née.
14 Ao ver isso, Jesus ficou indignado com os discípulos e disse: “Deixem que as crianças venham a mim. Não as impeçam, pois o reino de Deus pertence aos que são como elas.
15 Maꞌdíi, ꞌyị bɨ ṇguṇgu ledre ꞌbe ꞌbɨ Lomo káa zɨ́ owụ́ wá ní, utúasá ólụ́ íri wá.”
15 Eu lhes digo a verdade: quem não receber o reino de Deus como uma criança de modo algum entrará nele”.
16 Zɨ́a tónóne ị́mbị́ owụ́ ga gére née kékị́éꞌdo ndị́sị kɨ́ óto sị́lị́ne doyé íꞌbí úndru zɨ́ye.
16 Então tomou as crianças nos braços, pôs as mãos sobre a cabeça delas e as abençoou.
17 Sɨmɨ bɨ Yésụ nɨ nda go gɨ ro ndéréókpó ené gɨ ore ní, zɨ́ ngíti oꞌdo ngásáógụné útúne gbrị do ngụ́ṛụ́ sịndị́ne, úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Bɨlámá ꞌyị ꞌdódo ledre, mááyí méngị káa be ꞌdi zɨ́ma ndíki trịdrị bɨ za fí ní?”
17 Quando Jesus saía para Jerusalém, um homem veio correndo em sua direção, ajoelhou-se diante dele e perguntou: “Bom mestre, que devo fazer para herdar a vida eterna?”.
18 Yésụ ya zɨ́a ní, “Ndólo máa bɨlámá ꞌyị gɨ ro ꞌdi? Bɨlámá ꞌyị ndaá. Odụ bɨlámá ꞌyị dụụ́ Lomo.
18 “Por que você me chama de bom?”, perguntou Jesus. “Apenas Deus é verdadeiramente bom.
19 Owo lorụ e bú bɨlámáne, ‘Ndá úfu ꞌyị wá, ndásé sóꞌdo rosé kɨ́ ꞌyị bɨ ófụ́sé rosé kéne wá ní wá, ndá úgu ugu wá, ndá úkuóto ledre ro ꞌyị wá, ndá lóndo ꞌyị gɨ ro éyị́ ené wá, ídí óto úndru ꞌbụyị́ e kɨ́ mbágáyị.’ ”
19 Você conhece os mandamentos: ‘Não mate. Não cometa adultério. Não roube. Não dê falso testemunho. Não engane ninguém. Honre seu pai e sua mãe’.”
20 Oꞌdo née ya, “ꞌYị ꞌdódo ledre, tónóne kú gɨ do owụ́ma, máléꞌbé amá gɨ do lorụ wá.”
20 O homem respondeu: “Mestre, tenho obedecido a todos esses mandamentos desde a juventude”.
21 Gɨ zɨ́a ꞌbúa nɨ kóo do Yésụ. Zɨ́ Yésụ lúrú wo gbóó, zɨ́a úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Éyị́ nɨ bo kị́éꞌdo méngị aka wá. Ndéré mu úgúóyó éyị́ ga bɨ zɨ́yị ꞌbe ní mbá ꞌdáꞌba, zɨ́yị ífibáyi késị́ye zɨ́ ꞌyị lerị́ e, zɨ́yị ndáꞌbaógụyị́ lódụ́ kacɨ́ma. Lomo nɨ karanée íꞌbí tụ́ꞌdụ́ éyị́ zɨ́yị.”
21 Com amor, Jesus olhou para o homem e disse: “Ainda há uma coisa que você não fez. Vá, venda todos os seus bens e dê o dinheiro aos pobres. Então você terá um tesouro no céu. Depois, venha e siga-me”.
22 Gɨ zɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kenée ní, zɨ́ bi sínyíne ro oꞌdo née gbála. Zɨ́a ndéréne gɨ ore kɨ́ do komoné mɨsínyíne, gɨ zɨ́a nɨ kóo kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ne.
22 Ao ouvir isso, o homem ficou desapontado e foi embora triste, pois tinha muitos bens.
23 Zɨ́ Yésụ lúrú bi keree, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e kɨ́dí, “Nɨ mɨórụné kɨ́ngaya gɨ ro zɨ́ ꞌyị ga bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ye ní ólụ́ye ꞌbe ꞌbɨ Lomo.”
23 Jesus olhou ao redor e disse a seus discípulos: “Como é difícil os ricos entrarem no reino de Deus!”.
24 Zɨ́ ledre née lụ́tụ́ne komo ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née. Zɨ́ Yésụ kpá úku ándá ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Owụ́ ꞌbɨ amáa e, maꞌdíi, nɨ mɨórụné kɨ́ngaya gɨ ro zɨ́ ꞌyị ólụ́ne ꞌbe ꞌbɨ Lomo.
24 Os discípulos se admiraram de suas palavras. Mas Jesus disse outra vez: “Filhos, entrar no reino de Deus é muito difícil.
25 Nɨ owụ́ ledre cúkuꞌdée zɨ́ mongụ́ bangá bɨ gémele ní, ólụ́ógụné gɨ sɨmɨ gu lị́bịra gɨ ꞌdí keṛị́. Tɨ́ lá gɨ ro ꞌyị bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ne ní, nɨ mɨórụné gɨ ro zɨ́a ólụ́ne ꞌbe ꞌbɨ Lomo.” Bangá bɨ kɨ́ ịrịné gémele ní|src="lb00039c.tif" size="span" loc="Mark 10:25" copy="Knowles" ref="10:25"
25 É mais fácil um camelo passar pelo buraco de uma agulha que um rico entrar no reino de Deus”.
26 Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga uwúnɨ́ ledre née kenée ní, zɨ́a lụ́tụ́ne komoyé, zɨ́ye ódroyé dengbị́ye kɨ́dí, “Sara togụ́ nda go kenée ní, ambí nɨ nda ómo ne?”
26 Perplexos, os discípulos perguntaram: “Então quem pode ser salvo?”.
27 Zɨ́ Yésụ lúrú yée keree, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Togụ́ zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e yá, ledre káa zɨ́ née nɨ ídí mɨórụné. Ledre e nɨyí yị́ eyé kacɨ́ komo Lomo mbá cúkuꞌdée.”
27 Jesus olhou atentamente para eles e respondeu: “Para as pessoas isso é impossível, mas não para Deus. Para Deus, tudo é possível”.
28 Zɨ́ Pétero úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Lúrú áka, mongụ́ ꞌyị, otoomozé éyị́ ezé e go mbá, zɨ́ze útúze do kacɨ́yị káa zɨ́ ba.”
28 Então Pedro começou a falar: “Deixamos tudo para segui-lo”.
29 Yésụ ya zɨ́a ní, “Pétero, togụ́ ꞌyị otoomo ꞌbe ꞌbɨ ené, kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené e, kɨ́ lúnduné e kɨ́ lémịné e nda kɨ́ mbágáne kɨ́ ꞌbụné e, kpá kɨ́ yáká ené e gɨ romá kɨ́ bɨlámá ledre yá,
29 Jesus respondeu: “Eu lhes garanto que todos que deixaram casa, irmãos, irmãs, mãe, pai, filhos ou propriedades por minha causa e por causa das boas-novas
30 nɨ ndíki tụ́ꞌdụ́ éyị́ e, ꞌdị́cị́ e, lúndu e, lémị e, mbágá e, owụ́ e kɨ́ yáká e rómo gɨ do yée ga bɨ cakaba ba nda kpá kɨ́ ꞌdoꞌdó e. Karanée zɨ́a kpá ndíki trịdrị bɨ za fí ní.
30 receberão em troca, neste mundo, cem vezes mais casas, irmãos, irmãs, mães, filhos e propriedades, com perseguição, e, no mundo futuro, terão a vida eterna.
31 Tụ́ꞌdụ́ ꞌyị máa yée ga bɨ ledreyé nɨ mɨówóne ní, utúasánɨ́ lolụ gú karanée ídí kɨ́ ledreyé owóowó wá. Yée ga ledreyé ndaá owóowó wá ní, nɨyí nda ídí ye kɨ́ ledreyé owóowó.”
31 Contudo, muitos primeiros serão os últimos, e muitos últimos serão os primeiros”.
32 Zɨ́ye ị́nyịyé ꞌdíꞌbi mɨsiꞌdi bɨ nderé ꞌdịyị roné sɨmɨ Yerụsaléma ní, Yésụ nɨ kóo za ꞌdáꞌdá zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e, zɨ́ ledre née lụ́tụ́ne komoyé, zɨ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ utúnɨ́ do kacɨ́ a ní, ídíye kɨ́ ngịrị royé. Zɨ́a kpá ị́nyịné ndóloyóko ꞌyịmɨkása ené e ꞌdí sogo, zɨ́a úkuógụ ledre bɨ nɨ gú méngị née ní zɨ́ye,
32 Por esse tempo, subiam para Jerusalém, e Jesus ia à frente. Os discípulos estavam muito admirados, e o povo que os seguia tinha grande temor. Jesus chamou os Doze à parte e, mais uma vez, começou a descrever tudo que estava prestes a lhe acontecer.
33 kɨ́dí, “Úwúsé aka ledre bɨ mááyí úku a zɨ́se ba. Azé ba go ndéré sɨmɨ Yerụsaléma, kɨ́ꞌdí bɨ nɨyí íꞌbí ngbángá Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e ní. Nɨyí ꞌdécị ngbanga a idínɨ́ úfu wo, do íꞌbí wo do sị́lị́ ꞌyị ga bɨ ngárá ndanɨ́ Yụ́da e wá ní.
33 “Ouçam”, disse ele. “Estamos subindo para Jerusalém, onde o Filho do Homem será traído e entregue aos principais sacerdotes e aos mestres da lei. Eles o condenarão à morte e o entregarão aos gentios.
34 Zɨ́ye ndị́sịyé kɨ́ fólo máa, zɨ́ye lúbu súrú komomá, zɨ́ye ócó máa, zɨ́ye ị́nyịyé úfu máa. Zɨ́ma ídíma umbumá kɨ́ sị́lị́ ota, zɨ́ma úrú amá.”
34 Zombarão dele, cuspirão nele, o açoitarão e o matarão, mas depois de três dias ele ressuscitará.”
35 Née ní, zɨ́ Yakóbo e kɨ́ Yiwáni wotị́ Zebedị́ya ógụyé ndoo zɨ́ Yésụ, ya zɨ́a ní, “Mongụ́ ꞌyị, éyị́ nɨ bo, ilizé gáa zɨ́yị méngị a zɨ́ze.”
35 Então Tiago e João, filhos de Zebedeu, vieram e falaram com ele: “Mestre, queremos que nos faça um favor”.
36 Zɨ́a ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Ílisé gáa zɨ́ma méngị zɨ́se ꞌdi?”
36 “Que favor é esse?”, perguntou ele.
37 Zɨ́ye úku a zɨ́a kɨ́dí, “Sɨmɨ bɨ áyí gú karanée ndị́sị do kị́tị ngére eyị́ ní, ilizé zɨ́ze ídíze gbrengárá káa do mɨngburoko ꞌyị eyị́ e gbóo kɨ́yị, ngíti ꞌyị do sị́lị́yị ꞌbɨ anú, ngíti ꞌyị ꞌbɨ ené do ngelị.”
37 Eles responderam: “Quando o senhor se sentar em seu trono glorioso, queremos nos sentar em lugares de honra ao seu lado, um à sua direita e outro à sua esquerda”.
38 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ɨ́ꞌɨ, ówosé esé éyị́ bɨ ásé ndúnduꞌyú gɨ roa ní wá. Útúásásé go gɨ ro éwé tara kóꞌdo nduwú bɨ mááyí gú ógụ éwé a ní maꞌdíi? Útúásásé go gɨ ro ꞌdíꞌbi babatị́za ꞌbɨ nduwú bɨ mááyí gú ógụ ꞌdíꞌbi a ní?”
38 Jesus lhes disse: “Vocês não sabem o que estão pedindo! São capazes de beber do cálice que beberei? São capazes de ser batizados com o batismo com que serei batizado?”.
39 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ɨɨ, azé útúásá.” Yésụ ya zɨ́ye ní, “Ɨɨɨ, tɨ́ maꞌdíi, ásé tɨ́ gú éwé tara kóꞌdo ndúwú bɨ mááyí ógụ éwé a ní kpá kɨ́ babatị́za ꞌbɨ nduwú bɨ mááyí gú ógụ ꞌdíꞌbi a ní.
39 “Somos!”, responderam eles. Então Jesus disse: “De fato, vocês beberão do meu cálice e serão batizados com o meu batismo.
40 Tɨ́ lá gɨ ro ndị́sị bɨ do anú kɨ́ do ngelị ní, ndaá ꞌbɨ ené ledre amá wá. Bi ga gére née nɨyí yị́ eyé gɨ ro ꞌyị ga bɨ yemeotonɨ́ go gɨ royé ní.”
40 Não cabe a mim, no entanto, dizer quem se sentará à minha direita ou à minha esquerda. Esses lugares serão daqueles para quem eles foram preparados”.
41 Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga bɨ sokó uwúnɨ́ ledre née ní, zɨ́ sɨmɨyé ésị́ne ro Yakóbo e kɨ́ Yiwáni.
41 Quando os outros dez discípulos ouviram o que Tiago e João haviam pedido, ficaram indignados.
42 Zɨ́ Yésụ ndóloyóko yée do úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ídísé ówo a kɨ́dí ꞌyị ga bɨ lurúnɨ́ yée káa do ngére e nda kpá kɨ́ ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ngárá ndanɨ́ Yụ́da e wá ní nɨyí ye ꞌyị ga bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé do ꞌyị e mbá ní. Zɨ́ye ndị́sịyé óto ꞌyị e méngị moko zɨ́ye káa zɨ́ éyị́ bɨ ꞌyị e nɨyí owụ́kụlụ́ eyé e ní.
42 Então Jesus os reuniu e disse: “Vocês sabem que os que são considerados líderes neste mundo têm poder sobre o povo, e que os oficiais exercem sua autoridade sobre os súditos.
43 Éyị́ ndaá kenée dongaráse wá. Togụ́ ꞌyị gɨ dongaráse ili ídíne mongụ́ ꞌyị, idí óto roné káa do ꞌyị kasa ꞌbɨ lafúne e mbá.
43 Entre vocês, porém, será diferente. Quem quiser ser o líder entre vocês, que seja servo,
44 Togụ́ ngíti ꞌyị gɨ dongaráse ili zɨ́ne ídíne manda ꞌdáꞌdá zɨ́ lafúne e mbá yá, idí ídí káa do ꞌyị ꞌbɨ moko ꞌbɨ lafúne e mbá.
44 e quem quiser ser o primeiro entre vocês, que se torne escravo de todos.
45 Abú gba Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí ógụ ené gɨ ro zɨ́ ꞌyị e méngị moko zɨ́a wá, ogụ yị́ ené gɨ ro méngị moko zɨ́ ꞌyị e, kpá gɨ ro íꞌbí roné úyuné gɨ ro yómo tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e.”
45 Pois nem mesmo o Filho do Homem veio para ser servido, mas para servir e dar sua vida em resgate por muitos”.
46 Zɨ́ Yésụ kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ndéréógụyé sɨmɨ gara bɨ Zérịko ní. Sɨmɨ bɨ nɨyí go mɨndéréókpóye kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e nda kɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e gɨ sɨmɨ gara gɨ ore ní, zɨ́ye ndíki oꞌdo bɨ komoa ndaá ní. Nɨ wotị́ Timáyo bɨ ndịsịnɨ́ kpá ndólo a Batimáyo ní, nɨ mɨndị́sịné dogboṛụ mɨsiꞌdi ndị́sị ómbo éyị́ gɨ zɨ́ ꞌyị e.
46 Então chegaram a Jericó. Quando Jesus e seus discípulos saíam da cidade, uma grande multidão os seguiu. Um mendigo cego chamado Bartimeu, filho de Timeu, estava sentado à beira do caminho.
47 Sɨmɨ bɨ úwú ledre kɨ́dí, née Yésụ ꞌyị ꞌbɨ Nazeréta ogụ ne ní, zɨ́a gbúrógbóne ꞌdága kɨ́dí, “Yésụ Owụ́ ꞌbɨ Dawídi, lúrú aka lerị́ma.”
47 Quando Bartimeu soube que Jesus de Nazaré estava perto, começou a gritar: “Jesus, Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
48 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ndéré kɨ́ Yésụ e née, ndị́sịyé kɨ́ngaya ụ́cụómo wo kɨ́dí, idí mụ́kụ́. Abú kenée ndotó, zɨ́ oꞌdo née nda gbúrógbó tátá roné ꞌdáꞌdá kɨ́dí, “Yésụ Owụ́ ꞌbɨ Dawídi, lúrú aka lerị́ma.”
48 Muitos lhe diziam aos brados: “Cale-se!”. Ele, porém, gritava ainda mais alto: “Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
49 Zɨ́ Yésụ úwú ledre née, zɨ́a tóroné, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née kɨ́dí, “Ndólosé aka oꞌdo bɨ ndịsị gbúrógbó née gɨrí yáa.” Zɨ́ye ị́nyịyé úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Royị́ inyi nda mu, ị́nyịógụ mu ꞌdága nɨ go ndólo yị́ị.”
49 Quando Jesus o ouviu, parou e disse: “Falem para ele vir aqui”. Então chamaram o cego. “Anime-se!”, disseram. “Venha, ele o está chamando!”
50 Geré zɨ́a ụ́cụóyó mongụ́ bongó bɨ onzó roné ní ꞌdáꞌba, zɨ́a ị́nyịógụné ꞌdága do sịndị́ne ógụné zɨ́ Yésụ.
50 Bartimeu jogou sua capa para o lado, levantou-se de um salto e foi até Jesus.
51 Zɨ́ Yésụ ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Máídí méngị zɨ́yị ꞌdi?”
51 “O que você quer que eu lhe faça?”, perguntou Jesus. O cego respondeu: “Rabi,
52 Yésụ ya zɨ́a ní, “Bɨlámáne, ndéré mu, komoyị́ eme go, gɨ zɨ́a bɨ ṇgúṇgu ledremá go ní.” Geré née ní, zɨ́ komoa líkpíphụ́trụ roné. Sɨmɨ bɨ Yésụ nɨyí nda go ndéréókpó ní, zɨ́ oꞌdo ba útúne kpɨ́ṛáká do kacɨ́ye, yóó, zɨ́ye ndéréye kéye.
52 Jesus lhe disse: “Vá, pois sua fé o curou”. No mesmo instante, o homem passou a ver e seguiu Jesus pelo caminho.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.