Marcos 10
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NTLH
1 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné gɨ ore ndéréne sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ Yụdáya sága ngbuṛu Yeredéne. Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kpá ógụyé zɨ́a ore, zɨ́a tónóne ꞌdódo ledre zɨ́ye káa zɨ́ bɨ lengbe ní.
1 Jesus saiu daquele lugar e foi para a região da Judeia que fica no lado leste do rio Jordão. Uma grande multidão se ajuntou outra vez em volta dele, e ele ensinava todos, como era o seu costume.
2 Zɨ́ ngíti géyị Farụsáyo e ógụyé úzu wo kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, nɨ mɨútúásáne zɨ́ ꞌyị ótoómo meꞌbené?”
2 Alguns fariseus , querendo conseguir uma prova contra ele, perguntaram: — De acordo com a nossa
3 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Mụ́sa eké kóo zɨ́se sɨmɨ lorụ yaá ꞌdi?”
3 Jesus respondeu com esta pergunta:
4 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mụ́sa ekéomo kóo zɨ́ze kɨ́dí, togụ́ ꞌyị otoomo meꞌbené yá, idí íꞌbí wáraga ꞌbɨ ótoómo roꞌyị zɨ́ kára máa née.”
4 Eles responderam: — Moisés permitiu ao homem dar à sua esposa um documento de divórcio e mandá-la embora.
5 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Mụ́sa eké kóo lorụ née zɨ́se kenée gɨ zɨ́a bɨ dosé orụofụ go ní.
5 Então Jesus disse:
6 Sɨmɨ bɨ kóo Lomo otoogụ éyị́ e ní, ‘otoogụ ꞌyịmaꞌdí e oꞌdo kɨ́ kára.’
6 Mas no começo, quando foram criadas todas as coisas, foi dito: “Deus os fez homem e mulher.
7 ‘Gɨ zɨ́ kéyị née, oꞌdo nɨ ótoómo ꞌbụné kɨ́ mbágáne, zɨ́a ófụ́ kára zɨ́ye óto ꞌbe kéne.
7 Por isso o homem deixa o seu pai e a sua mãe para se unir com a sua mulher,
8 Zɨ́ ꞌyị ga bɨ gbre née ídíye nda éyị́ kị́éꞌdo.’ Ndanɨ́ lolụ gbre wá, nɨyí goó éyị́ kị́éꞌdo.
8 e os dois se tornam uma só pessoa.” Assim, já não são duas pessoas, mas uma só.
9 Éyị́ bɨ Lomo oto go káa do éyị́ kị́éꞌdo ní, ꞌyịmaꞌdí ndaá ífi sɨmɨ a wá.”
9 Portanto, que ninguém separe o que Deus uniu.
10 Sɨmɨ bɨ olụ́nɨ́ nda go ꞌdị́cị́ ní, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ndúꞌyú wo gɨ ro ledre gána née.
10 Quando já estavam em casa, os discípulos tornaram a fazer perguntas sobre esse assunto.
11 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, ꞌyị bɨ otoomo mɨzefị meꞌbené, zɨ́a ndéréne ófụ́ ngíti kára ní, mengịnɨ́ née go ꞌberị ro mɨzefị meꞌbené.
11 E Jesus respondeu:
12 Kpá kenée, togụ́ kára otoomo mɨzefị oꞌdo ꞌbɨ ené, zɨ́a nda ndéréne ꞌdíꞌbi ngíti oꞌdo yá, mengịnɨ́ née go kpá ꞌberị kɨ́ ngíti oꞌdo née ro mɨzefị oꞌdo ꞌbɨ ené.”
12 E, se a mulher mandar o seu marido embora e casar com outro homem, ela também estará cometendo adultério.
13 ꞌYị e ndịsịnɨ́ kóo ógụ kɨ́ owụ́ ꞌbɨ eyé e zɨ́ Yésụ gɨ ro zɨ́a íꞌbí úndru zɨ́ye. Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ụ́cụómo yée.
13 Depois disso, algumas pessoas levaram as suas crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos repreenderam aquelas pessoas.
14 Zɨ́ ledre née kóo sínyíne ro Yésụ. Zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, “Ndásé ụ́cụómo owụ́ e kɨ́ ógụyé zɨ́ma wá, ótoómosé yée idínɨ́ ógụ zɨ́ma. Bi bɨ ꞌbe ꞌbɨ Lomo nɨ gɨ ro ꞌyị ga bɨ káa zɨ́ mɨnzéré owụ́ ga gére née.
14 Quando viu isso, Jesus não gostou e disse:
15 Maꞌdíi, ꞌyị bɨ ṇguṇgu ledre ꞌbe ꞌbɨ Lomo káa zɨ́ owụ́ wá ní, utúasá ólụ́ íri wá.”
15 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem não receber o Reino de Deus como uma criança nunca entrará nele.
16 Zɨ́a tónóne ị́mbị́ owụ́ ga gére née kékị́éꞌdo ndị́sị kɨ́ óto sị́lị́ne doyé íꞌbí úndru zɨ́ye.
16 Então Jesus abraçou as crianças e as abençoou, pondo as mãos sobre elas.
17 Sɨmɨ bɨ Yésụ nɨ nda go gɨ ro ndéréókpó ené gɨ ore ní, zɨ́ ngíti oꞌdo ngásáógụné útúne gbrị do ngụ́ṛụ́ sịndị́ne, úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Bɨlámá ꞌyị ꞌdódo ledre, mááyí méngị káa be ꞌdi zɨ́ma ndíki trịdrị bɨ za fí ní?”
17 Quando Jesus estava saindo de viagem, um homem veio correndo, ajoelhou-se na frente dele e perguntou: — Bom Mestre, o que devo fazer para conseguir a vida eterna?
18 Yésụ ya zɨ́a ní, “Ndólo máa bɨlámá ꞌyị gɨ ro ꞌdi? Bɨlámá ꞌyị ndaá. Odụ bɨlámá ꞌyị dụụ́ Lomo.
18 Jesus respondeu:
19 Owo lorụ e bú bɨlámáne, ‘Ndá úfu ꞌyị wá, ndásé sóꞌdo rosé kɨ́ ꞌyị bɨ ófụ́sé rosé kéne wá ní wá, ndá úgu ugu wá, ndá úkuóto ledre ro ꞌyị wá, ndá lóndo ꞌyị gɨ ro éyị́ ené wá, ídí óto úndru ꞌbụyị́ e kɨ́ mbágáyị.’ ”
19 Você conhece os mandamentos: “Não mate, não cometa adultério, não roube, não dê falso testemunho contra ninguém, não tire nada dos outros, respeite o seu pai e a sua mãe.”
20 Oꞌdo née ya, “ꞌYị ꞌdódo ledre, tónóne kú gɨ do owụ́ma, máléꞌbé amá gɨ do lorụ wá.”
20 — Mestre, desde criança eu tenho obedecido a todos esses mandamentos! — respondeu o homem.
21 Gɨ zɨ́a ꞌbúa nɨ kóo do Yésụ. Zɨ́ Yésụ lúrú wo gbóó, zɨ́a úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Éyị́ nɨ bo kị́éꞌdo méngị aka wá. Ndéré mu úgúóyó éyị́ ga bɨ zɨ́yị ꞌbe ní mbá ꞌdáꞌba, zɨ́yị ífibáyi késị́ye zɨ́ ꞌyị lerị́ e, zɨ́yị ndáꞌbaógụyị́ lódụ́ kacɨ́ma. Lomo nɨ karanée íꞌbí tụ́ꞌdụ́ éyị́ zɨ́yị.”
21 Jesus olhou para ele com amor e disse:
22 Gɨ zɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kenée ní, zɨ́ bi sínyíne ro oꞌdo née gbála. Zɨ́a ndéréne gɨ ore kɨ́ do komoné mɨsínyíne, gɨ zɨ́a nɨ kóo kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ne.
22 Quando o homem ouviu isso, fechou a cara; e, porque era muito rico, foi embora triste.
23 Zɨ́ Yésụ lúrú bi keree, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e kɨ́dí, “Nɨ mɨórụné kɨ́ngaya gɨ ro zɨ́ ꞌyị ga bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ye ní ólụ́ye ꞌbe ꞌbɨ Lomo.”
23 Jesus então olhou para os seus discípulos, que estavam em volta dele, e disse:
24 Zɨ́ ledre née lụ́tụ́ne komo ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née. Zɨ́ Yésụ kpá úku ándá ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Owụ́ ꞌbɨ amáa e, maꞌdíi, nɨ mɨórụné kɨ́ngaya gɨ ro zɨ́ ꞌyị ólụ́ne ꞌbe ꞌbɨ Lomo.
24 Quando ouviram isso, os discípulos ficaram espantados, mas Jesus continuou:
25 Nɨ owụ́ ledre cúkuꞌdée zɨ́ mongụ́ bangá bɨ gémele ní, ólụ́ógụné gɨ sɨmɨ gu lị́bịra gɨ ꞌdí keṛị́. Tɨ́ lá gɨ ro ꞌyị bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ne ní, nɨ mɨórụné gɨ ro zɨ́a ólụ́ne ꞌbe ꞌbɨ Lomo.” Bangá bɨ kɨ́ ịrịné gémele ní|src="lb00039c.tif" size="span" loc="Mark 10:25" copy="Knowles" ref="10:25"
25 É mais difícil um rico entrar no Reino de Deus do que um camelo passar pelo fundo de uma agulha.
26 Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga uwúnɨ́ ledre née kenée ní, zɨ́a lụ́tụ́ne komoyé, zɨ́ye ódroyé dengbị́ye kɨ́dí, “Sara togụ́ nda go kenée ní, ambí nɨ nda ómo ne?”
26 Quando ouviram isso, os discípulos ficaram espantadíssimos e perguntavam uns aos outros: — Então, quem é que pode se salvar?
27 Zɨ́ Yésụ lúrú yée keree, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Togụ́ zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e yá, ledre káa zɨ́ née nɨ ídí mɨórụné. Ledre e nɨyí yị́ eyé kacɨ́ komo Lomo mbá cúkuꞌdée.”
27 Jesus olhou para eles e disse:
28 Zɨ́ Pétero úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Lúrú áka, mongụ́ ꞌyị, otoomozé éyị́ ezé e go mbá, zɨ́ze útúze do kacɨ́yị káa zɨ́ ba.”
28 Aí Pedro disse: — Veja! Nós deixamos tudo e seguimos o senhor.
29 Yésụ ya zɨ́a ní, “Pétero, togụ́ ꞌyị otoomo ꞌbe ꞌbɨ ené, kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené e, kɨ́ lúnduné e kɨ́ lémịné e nda kɨ́ mbágáne kɨ́ ꞌbụné e, kpá kɨ́ yáká ené e gɨ romá kɨ́ bɨlámá ledre yá,
29 Jesus respondeu:
30 nɨ ndíki tụ́ꞌdụ́ éyị́ e, ꞌdị́cị́ e, lúndu e, lémị e, mbágá e, owụ́ e kɨ́ yáká e rómo gɨ do yée ga bɨ cakaba ba nda kpá kɨ́ ꞌdoꞌdó e. Karanée zɨ́a kpá ndíki trịdrị bɨ za fí ní.
30 receberá muito mais, ainda nesta vida. Receberá cem vezes mais casas, irmãos, irmãs, mães, filhos, terras e também perseguições. E no futuro receberá a vida eterna.
31 Tụ́ꞌdụ́ ꞌyị máa yée ga bɨ ledreyé nɨ mɨówóne ní, utúasánɨ́ lolụ gú karanée ídí kɨ́ ledreyé owóowó wá. Yée ga ledreyé ndaá owóowó wá ní, nɨyí nda ídí ye kɨ́ ledreyé owóowó.”
31 Muitos que agora são os primeiros serão os últimos, e muitos que agora são os últimos serão os primeiros.
32 Zɨ́ye ị́nyịyé ꞌdíꞌbi mɨsiꞌdi bɨ nderé ꞌdịyị roné sɨmɨ Yerụsaléma ní, Yésụ nɨ kóo za ꞌdáꞌdá zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e, zɨ́ ledre née lụ́tụ́ne komoyé, zɨ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ utúnɨ́ do kacɨ́ a ní, ídíye kɨ́ ngịrị royé. Zɨ́a kpá ị́nyịné ndóloyóko ꞌyịmɨkása ené e ꞌdí sogo, zɨ́a úkuógụ ledre bɨ nɨ gú méngị née ní zɨ́ye,
32 Jesus e os discípulos iam pela estrada, subindo para Jerusalém. Ele caminhava na frente, e os discípulos, espantados, iam atrás dele; as outras pessoas que iam com eles estavam com medo. Então Jesus chamou outra vez os discípulos para um lado e começou a falar sobre o que ia acontecer com ele. Jesus disse:
33 kɨ́dí, “Úwúsé aka ledre bɨ mááyí úku a zɨ́se ba. Azé ba go ndéré sɨmɨ Yerụsaléma, kɨ́ꞌdí bɨ nɨyí íꞌbí ngbángá Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e ní. Nɨyí ꞌdécị ngbanga a idínɨ́ úfu wo, do íꞌbí wo do sị́lị́ ꞌyị ga bɨ ngárá ndanɨ́ Yụ́da e wá ní.
33 — Escutem! Nós estamos indo para Jerusalém, onde o
34 Zɨ́ye ndị́sịyé kɨ́ fólo máa, zɨ́ye lúbu súrú komomá, zɨ́ye ócó máa, zɨ́ye ị́nyịyé úfu máa. Zɨ́ma ídíma umbumá kɨ́ sị́lị́ ota, zɨ́ma úrú amá.”
34 Estes vão zombar dele, cuspir nele, bater nele e matá-lo; mas três dias depois ele ressuscitará.
35 Née ní, zɨ́ Yakóbo e kɨ́ Yiwáni wotị́ Zebedị́ya ógụyé ndoo zɨ́ Yésụ, ya zɨ́a ní, “Mongụ́ ꞌyị, éyị́ nɨ bo, ilizé gáa zɨ́yị méngị a zɨ́ze.”
35 Depois Tiago e João, filhos de Zebedeu, chegaram perto de Jesus e disseram: — Mestre, queremos lhe pedir um favor.
36 Zɨ́a ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Ílisé gáa zɨ́ma méngị zɨ́se ꞌdi?”
36 — O que vocês querem que eu faça para vocês? — perguntou Jesus.
37 Zɨ́ye úku a zɨ́a kɨ́dí, “Sɨmɨ bɨ áyí gú karanée ndị́sị do kị́tị ngére eyị́ ní, ilizé zɨ́ze ídíze gbrengárá káa do mɨngburoko ꞌyị eyị́ e gbóo kɨ́yị, ngíti ꞌyị do sị́lị́yị ꞌbɨ anú, ngíti ꞌyị ꞌbɨ ené do ngelị.”
37 Eles responderam: — Quando o senhor sentar-se no trono do seu
38 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ɨ́ꞌɨ, ówosé esé éyị́ bɨ ásé ndúnduꞌyú gɨ roa ní wá. Útúásásé go gɨ ro éwé tara kóꞌdo nduwú bɨ mááyí gú ógụ éwé a ní maꞌdíi? Útúásásé go gɨ ro ꞌdíꞌbi babatị́za ꞌbɨ nduwú bɨ mááyí gú ógụ ꞌdíꞌbi a ní?”
38 Jesus respondeu:
39 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ɨɨ, azé útúásá.” Yésụ ya zɨ́ye ní, “Ɨɨɨ, tɨ́ maꞌdíi, ásé tɨ́ gú éwé tara kóꞌdo ndúwú bɨ mááyí ógụ éwé a ní kpá kɨ́ babatị́za ꞌbɨ nduwú bɨ mááyí gú ógụ ꞌdíꞌbi a ní.
39 Eles disseram: — Podemos. Então Jesus disse:
40 Tɨ́ lá gɨ ro ndị́sị bɨ do anú kɨ́ do ngelị ní, ndaá ꞌbɨ ené ledre amá wá. Bi ga gére née nɨyí yị́ eyé gɨ ro ꞌyị ga bɨ yemeotonɨ́ go gɨ royé ní.”
40 Mas eu não tenho o direito de escolher quem vai sentar à minha direita e à minha esquerda. Pois foi Deus quem preparou esses lugares e ele os dará a quem quiser.
41 Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga bɨ sokó uwúnɨ́ ledre née ní, zɨ́ sɨmɨyé ésị́ne ro Yakóbo e kɨ́ Yiwáni.
41 Quando os outros dez discípulos ouviram isso, começaram a ficar zangados com Tiago e João.
42 Zɨ́ Yésụ ndóloyóko yée do úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ídísé ówo a kɨ́dí ꞌyị ga bɨ lurúnɨ́ yée káa do ngére e nda kpá kɨ́ ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ngárá ndanɨ́ Yụ́da e wá ní nɨyí ye ꞌyị ga bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé do ꞌyị e mbá ní. Zɨ́ye ndị́sịyé óto ꞌyị e méngị moko zɨ́ye káa zɨ́ éyị́ bɨ ꞌyị e nɨyí owụ́kụlụ́ eyé e ní.
42 Então Jesus chamou todos para perto de si e disse:
43 Éyị́ ndaá kenée dongaráse wá. Togụ́ ꞌyị gɨ dongaráse ili ídíne mongụ́ ꞌyị, idí óto roné káa do ꞌyị kasa ꞌbɨ lafúne e mbá.
43 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, quem quiser ser importante, que sirva os outros,
44 Togụ́ ngíti ꞌyị gɨ dongaráse ili zɨ́ne ídíne manda ꞌdáꞌdá zɨ́ lafúne e mbá yá, idí ídí káa do ꞌyị ꞌbɨ moko ꞌbɨ lafúne e mbá.
44 e quem quiser ser o primeiro, que seja o escravo de todos.
45 Abú gba Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí ógụ ené gɨ ro zɨ́ ꞌyị e méngị moko zɨ́a wá, ogụ yị́ ené gɨ ro méngị moko zɨ́ ꞌyị e, kpá gɨ ro íꞌbí roné úyuné gɨ ro yómo tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e.”
45 Porque até o
46 Zɨ́ Yésụ kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ndéréógụyé sɨmɨ gara bɨ Zérịko ní. Sɨmɨ bɨ nɨyí go mɨndéréókpóye kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e nda kɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e gɨ sɨmɨ gara gɨ ore ní, zɨ́ye ndíki oꞌdo bɨ komoa ndaá ní. Nɨ wotị́ Timáyo bɨ ndịsịnɨ́ kpá ndólo a Batimáyo ní, nɨ mɨndị́sịné dogboṛụ mɨsiꞌdi ndị́sị ómbo éyị́ gɨ zɨ́ ꞌyị e.
46 Jesus e os discípulos chegaram à cidade de Jericó. Quando ele estava saindo da cidade, com os discípulos e uma grande multidão, encontrou um cego chamado Bartimeu, filho de Timeu. O cego estava sentado na beira do caminho, pedindo esmola.
47 Sɨmɨ bɨ úwú ledre kɨ́dí, née Yésụ ꞌyị ꞌbɨ Nazeréta ogụ ne ní, zɨ́a gbúrógbóne ꞌdága kɨ́dí, “Yésụ Owụ́ ꞌbɨ Dawídi, lúrú aka lerị́ma.”
47 Quando ouviu alguém dizer que era Jesus de Nazaré que estava passando, o cego começou a gritar: — Jesus,
48 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ndéré kɨ́ Yésụ e née, ndị́sịyé kɨ́ngaya ụ́cụómo wo kɨ́dí, idí mụ́kụ́. Abú kenée ndotó, zɨ́ oꞌdo née nda gbúrógbó tátá roné ꞌdáꞌdá kɨ́dí, “Yésụ Owụ́ ꞌbɨ Dawídi, lúrú aka lerị́ma.”
48 Muitas pessoas o repreenderam e mandaram que ele calasse a boca, mas ele gritava ainda mais: — Filho de Davi, tenha pena de mim!
49 Zɨ́ Yésụ úwú ledre née, zɨ́a tóroné, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née kɨ́dí, “Ndólosé aka oꞌdo bɨ ndịsị gbúrógbó née gɨrí yáa.” Zɨ́ye ị́nyịyé úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Royị́ inyi nda mu, ị́nyịógụ mu ꞌdága nɨ go ndólo yị́ị.”
49 Então Jesus parou e disse: Eles chamaram e lhe disseram: — Coragem! Levante-se porque ele está chamando você!
50 Geré zɨ́a ụ́cụóyó mongụ́ bongó bɨ onzó roné ní ꞌdáꞌba, zɨ́a ị́nyịógụné ꞌdága do sịndị́ne ógụné zɨ́ Yésụ.
50 Então Bartimeu jogou a sua capa para um lado, levantou-se depressa e foi até o lugar onde Jesus estava.
51 Zɨ́ Yésụ ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Máídí méngị zɨ́yị ꞌdi?”
51 — O que é que você quer que eu faça? — perguntou Jesus. — Mestre, eu quero ver de novo! — respondeu ele.
52 Yésụ ya zɨ́a ní, “Bɨlámáne, ndéré mu, komoyị́ eme go, gɨ zɨ́a bɨ ṇgúṇgu ledremá go ní.” Geré née ní, zɨ́ komoa líkpíphụ́trụ roné. Sɨmɨ bɨ Yésụ nɨyí nda go ndéréókpó ní, zɨ́ oꞌdo ba útúne kpɨ́ṛáká do kacɨ́ye, yóó, zɨ́ye ndéréye kéye.
52 — Vá; você está curado porque teve fé! — afirmou Jesus. No mesmo instante, Bartimeu começou a ver de novo e foi seguindo Jesus pelo caminho.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.