Lucas 23
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NAA
1 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e yóko royé, zɨ́ye ꞌdíꞌbi Yésụ gɨ ore ndéré kɨ́e kóꞌdụ́ Piláto, ngúru mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ akúma ꞌbɨ Róma.
1 Levantando-se toda a assembleia, levaram Jesus a Pilatos.
2 Zɨ́ye tónóye íꞌbí ngbángá a kɨ́dí, “Oꞌdo ba ndịsị sínyi do ꞌyị ezé e kɨ́ ledre kɨ́dí ndanɨ́ íꞌbí ụsórụ zɨ́ Káyísara wá. Zɨ́a kpá úku ngíti ledre kɨ́dí née nɨ yị́ ené goó ne Kɨ́résịto, mongụ́ Ngére ꞌbɨ Yụ́da e.”
2 E ali começaram a acusá-lo, dizendo: — Encontramos este homem pervertendo a nossa nação, impedindo que se pague imposto a César e afirmando ser ele o Cristo, o Rei.
3 Zɨ́ Piláto go ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Maꞌdíi, áyí ngére ꞌbɨ Yụ́da e?”
3 Então Pilatos perguntou a Jesus: — Você é o rei dos judeus? Jesus respondeu:
4 Zɨ́ Piláto ị́nyịné úku ledre zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́dí, “Málúrúndíki amá lúyú ledre bɨ do ꞌdécị ngbanga ro oꞌdo ba gɨ roa ní wá.”
4 Então Pilatos disse aos principais sacerdotes e às multidões: — Não vejo neste homem crime algum.
5 Zɨ́ ꞌyị ga gére née kpá fú ndị́sị úku ledre zɨ́ Piláto kɨ́dí, “Oꞌdo née sinyi do ꞌyị e sɨmɨ káṇgá bɨ Yụdáya ní go mbá. Tonó kóo sínyi do ꞌyị e go kú gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní, bɨ ba ní ogụ kɨ́e go gị ona.”
5 Mas eles insistiam cada vez mais, dizendo: — Ele agita o povo, ensinando por toda a Judeia. Começou na Galileia e agora chegou aqui.
6 Sɨmɨ bɨ uwú ledre kenée ní, zɨ́ Piláto ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Oꞌdo née nɨ gɨ sɨmɨ gara Galiláya?”
6 Quando Pilatos ouviu isso, perguntou se o homem era galileu.
7 Zɨ́ ꞌyị ga gére née úkulúgu ledre kɨ́dí ɨɨ, Yésụ nɨ gɨ sɨmɨ gara bɨ Galiláya ní. Piláto yaá togụ́ kenée yá, idínɨ́ ꞌdíꞌbi Yésụ ndéré kɨ́e zɨ́ ngére Eróde, gɨ zɨ́a Eróde maꞌdáa ogụ go sɨmɨ Yerụsaléma ore.
7 Ao saber que Jesus era da região governada por Herodes, e estando este em Jerusalém naqueles dias, Pilatos enviou Jesus a Herodes.
8 Sɨmɨ bɨ Eróde lurú Yésụ nɨ go kóꞌdụ́ne ní, zɨ́a ídíne kɨ́ mongụ́ rokinyi gɨ zɨ́a ndịsị kóo go óto komoné gɨ ro lúrú Yésụ kɨ́ méngị ledre ga bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé ní gɨ zɨ́a uwú andá go mɨúwú ándá.
8 Quando Herodes viu Jesus, ficou muito contente, pois havia muito queria vê-lo, por ter ouvido falar a respeito dele. Esperava também vê-lo fazer algum sinal.
9 Zɨ́a ndúꞌyú Yésụ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ nduꞌyú e, Yésụ ukulugu ené ledre zɨ́a mbá wá.
9 E de muitas maneiras o interrogava, mas Jesus não lhe respondia nada.
10 Manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ nɨyí kpá fú mɨtóroyé ore ndị́sị íꞌbí ngbángá a kɨ́ rokoꞌbụyé mbá.
10 Os principais sacerdotes e os escribas ali presentes o acusavam com veemência.
11 Zɨ́ Eróde kɨ́ asikíri ené e ị́nyịyé ndị́sị fóló Yésụ kpá kɨ́ úkucáyi wo. Zɨ́ye ꞌdíꞌbiógụ bongó ꞌbɨ mɨngburoko ngére e ésị a roa fóló wo kɨ́e. Zɨ́ Eróde maꞌdáa kásalúgu wo zɨ́ Piláto.
11 Mas Herodes, juntamente com os seus soldados, tratou Jesus com desprezo. E, para zombar de Jesus, mandou que o vestissem com um manto luxuoso, e o devolveu a Pilatos.
12 Geré zɨ́ dongará Eróde kɨ́ Piláto bɨ kóo sinyí mɨsínyí ní émené gɨ zɨ́a bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ Yésụ go ní.
12 Naquele mesmo dia, Herodes e Pilatos se reconciliaram, pois antes eram inimigos.
13 Zɨ́ Piláto ị́nyịné ndóloyóko manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní, kɨ́ mɨngburoko ꞌyị e, nda kpá kɨ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ ore ní,
13 Pilatos, então, reuniu os principais sacerdotes, as autoridades e o povo
14 zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Úkusé ledre kɨ́dí, oꞌdo ba ndịsị sínyi do ꞌyị e, mándúꞌyú lóꞌbó wo go do komosé mbá, mándíki amá lúyú ledre gɨ zɨ́a gɨ ro ꞌdécị ngbanga roa káa zɨ́ bɨ úkusé ní wá.
14 e lhes disse: — Vocês me apresentaram este homem como sendo um agitador do povo. Mas, tendo-o interrogado na presença de vocês, nada verifiquei contra ele dos crimes de que vocês o acusam.
15 Eróde kasalugu wo zɨ́ma yáa gɨ zɨ́a ndiki ené kpá lúyú ledre roa wá. Nɨ go mɨówoné mbá kɨ́dí sị́ ledre bɨ do úfu wo gɨ zɨ́a ní ndaá, luyú ené ledre wá.
15 Nem mesmo Herodes, pois o mandou de volta para cá. Assim, é claro que ele não fez nada que mereça a pena de morte.
16 Gɨ zɨ́ kéyị née, máíli go ótoómo wo. ꞌDáꞌdá zɨ́a kɨ́ ndéréne, mááyí aka íꞌbí wo zɨ́ asikíri amá e ócó wo kí.”
16 Portanto, após castigá-lo, ordenarei que seja solto.
17 Piláto nɨ kɨ́ rokoꞌbụ zɨ́ne ꞌbɨ ndị́sị íꞌdí sị́lị́ne kɨ́e gɨ ro kémbị́ ꞌyị sɨmɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ ayímbi.
17 [E ele era obrigado a soltar-lhes um detento por ocasião da festa.]
18 ꞌYị e ilinɨ́ eyé ledre née wá, zɨ́ye ị́nyịyé mbá gbúrógbóye ꞌdága kɨ́dí, “Oꞌdo née idí úyu, zɨ́yị ótoómo sị́lị́yị gɨ ro Barába.”
18 Toda a multidão, porém, gritava: — Fora com este! Solte-nos Barrabás!
19 Barába maꞌdáa yéme kóo roné gɨ ro útúne kɨ́ okó do akúma ꞌbɨ Róma sɨmɨ Yerụsaléma. Zɨ́a kóo úfu ꞌyị sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née, do kóo ꞌdíꞌbi wo sɨmɨ sị́gịnị gɨ ro úfu a.
19 Barrabás estava preso por causa de uma revolta na cidade e também por homicídio.
20 Gɨ zɨ́a Piláto ili tɨ́ gɨ ro zɨ́ne yómo Yésụ, zɨ́a úku ándá ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née.
20 Pilatos, querendo soltar Jesus, falou outra vez ao povo.
21 Zɨ́ ꞌyị e kpá gbúrógbó ándá royé kɨ́dí, “Oꞌdo née idí úyu, oꞌdo née idí úyu.”
21 Eles, porém, gritavam mais ainda: — Crucifique! Crucifique-o!
22 Zɨ́a kpá úku ándá ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Oꞌdo née luyú ené ledre wá, sị́ ledre bɨ do úfu wo gɨ roa ní ndaá. Mááyí aka íꞌbí wo zɨ́ asikíri amá e ócó wo kí, zɨ́ma nda ótoómo wo.”
22 Então, pela terceira vez, Pilatos lhes perguntou: — Que mal fez este? De fato, não achei nada contra ele para condená-lo à morte. Portanto, depois de o castigar, mandarei soltá-lo.
23 Zɨ́ ꞌyị e ị́nyịyé mbá gbúrógbóye nda ꞌdága kɨ́ngaya kɨ́dí oꞌdo née idí úyu. Gɨ zɨ́ kéyị née, zɨ́a ótoómo Yésụ do úfu wo.
23 Mas eles insistiam com grandes gritos, pedindo que fosse crucificado. E o clamor deles prevaleceu.
24 Nda gɨ ore zɨ́ Piláto méngị ledre maꞌdáa káa zɨ́ bɨ ilinɨ́ ní.
24 Então Pilatos decidiu atender-lhes o pedido.
25 Barába bɨ kóo yéme roné gɨ ro útú kɨ́ okó do akúma ꞌbɨ Róma sɨmɨ Yerụsaléma ní, zɨ́a kóo úfu ꞌyị sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née. Do kóo ꞌdíꞌbi wo sɨmɨ sị́gịnị gɨ ro úfu a ní, zɨ́ye ótoómo wo. Zɨ́a nda íꞌbí Yésụ zɨ́ asikíri ené e ndéréye úfua kacɨ́ kúrú ꞌyị e.
25 Soltou aquele que estava encarcerado por causa da revolta e do homicídio, a quem eles pediam; e, quanto a Jesus, entregou-o à vontade deles.
26 Sɨmɨ bɨ asikíri ga gére née nɨyí go mɨndéréye do mɨsiꞌdi kɨ́ Yésụ gɨ ro úfu a ní, zɨ́ye ndíkíye kɨ́ ngíti oꞌdo ịrịa Simúna. Nɨ ꞌyị ꞌbɨ gara bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a Kuréne ní, ayí ógụ sɨmɨ Yerụsaléma. Zɨ́ asikíri ga gére née gága wo ị́mbị́ ngbuṛu kágá bɨ Yésụ ndịsị ị́mbị́ a ba útúne kɨ́e do kacɨ́ Yésụ maꞌdáa.
26 E, enquanto o conduziam, eles agarraram um cireneu, chamado Simão, que vinha do campo, e puseram-lhe a cruz sobre os ombros, para que a levasse após Jesus.
27 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e útúye do kacɨ́ Yésụ mutruu, kará e kɨ́ íni ini kɨ́ mbụ́mbụ́dụ́.
27 Uma grande multidão de povo o seguia, e também mulheres que batiam no peito e o lamentavam.
28 Zɨ́ Yésụ óyó komoné úku ledre zɨ́ kará ga gére née kɨ́dí, “Sée kará ꞌyị ꞌbɨ Yerụsaléma, ndásé íni ini gɨ romá wá, ídísé íni ꞌbɨ esé lerị́ bɨ ayí go ógụ rosé kɨ́ owụ́ ꞌbɨ esé e ba.
28 Porém Jesus, voltando-se para elas, disse:
29 Ídísé ówo a kɨ́dí sịndị́ kadra nɨ go gbóo ngíti géyị ꞌyị e nɨyí úku ledre kɨ́dí, ‘Kará ga bɨ ndikinɨ́ owụ́ e wá, kɨ́ yée ga bɨ owụ́ ụlụnɨ́ umba kóꞌdụ́ye wá ní, ꞌbɨ eyé eme yị́ ené ne.’
29 Porque virão dias em que se dirá: “Bem-aventuradas as estéreis, que não geraram, nem amamentaram.”
30 ꞌYị ga bɨ nɨyí ídíáká sɨmɨ Yerụsaléma ore sɨmɨ bɨsinyí sịndị́ kadra née ní ní, nɨyí úku ledre kɨ́dí,
30 Nesses dias, dirão aos montes: “Caiam em cima de nós!” E às colinas: “Cubram-nos!”
31 Máa bɨ ngárá málúyú ledre wá, do ꞌdóꞌdo máa káa zɨ́ wo ba ní ní, Lomo nɨ karanée ꞌdóꞌdo ꞌyị lúyú ledre ga gére née bɨsinyíne.”
31 Porque, se isto é feito com a madeira verde, o que será da madeira seca?
32 Ngíti géyị ꞌyị lúyú ledre e nɨyí kóo bo gbre ꞌdiꞌbinɨ́ yée kpa kɨ́ Yésụ gɨ ro úfu yée.
32 E também eram levados outros dois, que eram malfeitores, para serem executados com Jesus.
33 Sɨmɨ bɨ nderéogụnɨ́ go kɨ́ Yésụ do bi bɨ ndịsịnɨ́ úfu ꞌyị e doa, ndolonɨ́ Gologóta, ledre gɨ sɨmɨ a kɨ́dí, cóngó doꞌyị ní, zɨ́ye phéphé wo ore. Zɨ́ye kpá phéphé ngíti géyị ꞌyị lúyú ledre e gbre, ngíti a do sị́lị́ Yésụ ꞌbɨ anú, ngíti a do ngelị.
33 Quando chegaram ao lugar chamado Calvário, ali o crucificaram, bem como aos malfeitores, um à sua direita, outro à sua esquerda.
34 Zɨ́ye ónzó gbégbé ífibáyi bongó ené e kɨ́e dongaráye. Zɨ́ Yésụ íni ini zɨ́ ꞌBụné kɨ́dí, “Babá, ídí ótoómo ledre zɨ́ ꞌyị ga bɨ mengịnɨ́ bɨsinyí ledre zɨ́ma ba, gɨ zɨ́a owonɨ́ eyé éyị́ bɨ ndịsịnɨ́ méngị a née wá.”
34 Mas Jesus dizia: Então, para repartir as roupas dele, lançaram sortes.
35 Zɨ́ ꞌyị mɨndéré e ndị́sị tóroyé dogboṛụ mɨsiꞌdi ndị́sị lúrúkása wo do mɨngbúngbu kágá, zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da e ndị́sịyé fóló wo kɨ́dí, “Sara bɨ kóo yá née nɨ Kɨ́résịto, ꞌyị yómo ꞌyị e, Lomo kasaogụ née ne ní, idí mu yómo roné ke.”
35 O povo estava ali e observava tudo. Também as autoridades zombavam e diziam: — Salvou os outros. Que salve a si mesmo, se é, de fato, o Cristo de Deus, o escolhido.
36 Zɨ́ asikíri e kpá ndị́sịyé fóló wo gɨ zɨ́a bɨ uku ya née nɨ ngére ní. Zɨ́ye ógụyé kɨ́ mɨndogó leꞌyị́ íꞌbí a zɨ́a,
36 Igualmente os soldados zombavam dele e, aproximando-se, trouxeram-lhe vinagre, dizendo:
37 zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “Togụ́ bɨ áyí tɨ́ ngére ꞌbɨ Yụ́da e ní, yómo royị́ mu ke.”
37 — Se você é o rei dos judeus, salve a si mesmo.
38 Zɨ́ye éké sị́ ledre bɨ ufunɨ́ wo gɨ roa ní phéphé óto a doa ꞌdága kɨ́dí, “BA MONGỤ́ NGÉRE ꞌBƗ YỤ́DA E.”
38 Acima de Jesus estava a seguinte inscrição: “ Este é o Rei dos Judeus ”.
39 Zɨ́ ngúru ꞌyị lúyú ledre bɨ phephénɨ́ yée ba úku sínyi ledre kɨ́dí, “Togụ́ áyí ba tɨ́ Kɨ́résịto maꞌdíi ní, yómo royị́ mu gɨ ro zɨ́yị kpá yómo zée ke.”
39 Um dos malfeitores crucificados blasfemava contra Jesus, dizendo: — Você não é o Cristo? Salve a si mesmo e a nós também.
40 Zɨ́ eze a úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Éré Lomo wá gɨ zɨ́ ꞌdi, ndaá bɨ umbu bɨ áyí úyu a née nɨ úyu ba kpá wo ní wá?
40 Porém o outro malfeitor o repreendeu, dizendo: — Você nem ao menos teme a Deus, estando sob igual sentença?
41 Bɨ ꞌdoꞌdonɨ́ zée ba mbị́ gɨ zɨ́a bɨ luyúzé ledre ní. Sara oꞌdo née luyú ledre go, luyú ené kémbị́ ledre wá.”
41 A nossa punição é justa, porque estamos recebendo o castigo que os nossos atos merecem; mas este não fez mal nenhum.
42 Zɨ́a úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, kɨ́ꞌdí bɨ áyí go ngére ní, ndá sómụ́lị́gị ledre máa wá.”
42 E acrescentou: — Jesus, lembre-se de mim quando você vier no seu Reino.
43 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ndá sómụ́ ledre wá, azé ídí karaba kéyị sɨmɨ ꞌbe bɨ ꞌyị e ndịsịnɨ́ ídí sɨmɨ a kɨ́ rokinyi ní.”
43 Jesus lhe respondeu:
44 Nda go kɨ́ yana kadra, zɨ́ kadra ị́lị́ne mbụụ́, zɨ́ mɨtụlụrụ ídíne mbị́rị ndéréógụné gị ro sịndị́ kadra ota.
44 Já era quase meio-dia, e, escurecendo-se o sol, houve trevas sobre toda a terra até as três horas da tarde.
45 Zɨ́ mongụ́ mbílí bongó bɨ odó ꞌdụtụnɨ́ sɨmɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo kɨ́e káa bɨ ngíti géyị ꞌyị e nɨyí ólụ́ sɨmɨ ꞌdị́cị́ máa wo bɨ kɨ́ ịrị Lomo ní lófoné gberé kú gɨ ꞌdága gị bi.
45 E o véu do santuário se rasgou pelo meio.
46 Zɨ́ Yésụ íni ini zɨ́ Lomo kɨ́ kúrúne ꞌdága kɨ́dí, “Babá, ꞌdíꞌbi ꞌdówụ́ma mu zɨ́yị íri.” Kacɨ́ ledre bɨ uku née luꞌbú wá, zɨ́ ꞌdówụ́a ólụ́ógụné.
46 Então Jesus clamou em alta voz: E, dito isto, expirou.
47 Sɨmɨ bɨ mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ asikíri ga gére née lurú ledre bɨ Yésụ mengị née kenée ní, zɨ́a íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo kɨ́dí, “Maꞌdíi, oꞌdo ba ndaá ꞌyị lúyú ledre wá.”
47 O centurião, vendo o que tinha acontecido, deu glória a Deus, dizendo: — Verdadeiramente este homem era justo.
48 Tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ yokonɨ́ royé ore ndị́sị lúrú Yésụ ꞌdága do mɨngbúngbu kágá, sɨmɨ bɨ lurúnɨ́ mongụ́ ledre bɨ Yésụ mengị née nɨ kɨ́ kị́kịné ní, zɨ́ye báyiyé gɨ ore kɨ́ ndị́sị sémbị́ kóꞌdụ́ye gɨ zɨ́a ledre maꞌdáa nɨ kɨ́ mongụ́ rokoꞌbụné.
48 E todas as multidões reunidas para aquele espetáculo, vendo o que havia acontecido, retiraram-se, batendo no peito.
49 Zɨ́ eze lámá Yésụ maꞌdáa kpá kɨ́ ngíti géyị kará ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ené zɨ́ye lódụ́ kacɨ́ a kú gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní, tóro kása royé gbála ndị́sị lúrú ledre bɨ ndịsị méngị roné zɨ́ Yésụ née.
49 Entretanto, todos os conhecidos de Jesus e as mulheres que o tinham seguido desde a Galileia ficaram de longe, contemplando estas coisas.
50 Ngúru mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da e nɨ kóo bo ịrịa Yoséfa, nɨ bɨlámá oꞌdo kpá mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo.
50 E eis que havia um homem, chamado José, membro do Sinédrio, homem bom e justo,
51 Ṇguṇgu ené ledre ꞌbɨ lafúga ga bɨ ndịsịnɨ́ yéme a gɨ ro méngị Yésụ kɨ́e ní wá. Ogụ yị́ ené gɨ sɨmɨ owụ́ gara ꞌbɨ káṇgá ꞌbɨ Yụdáya bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a Aramatáyo ní, kɨ́ mongụ́ óto komo gɨ ro ꞌyị bɨ Lomo nɨ kása ógụ a káa do mongụ́ ngére ní.
51 que não tinha concordado com o plano e a ação dos outros; era natural de Arimateia, cidade dos judeus, e esperava o Reino de Deus.
52 Zɨ́a ị́nyịné ndéréne zɨ́ mongụ́ ꞌyị Piláto ndúꞌyú wo idí ótoómo umbu Yésụ zɨ́ne ndéréne óto a.
52 Ele foi até Pilatos e lhe pediu o corpo de Jesus.
53 Zɨ́ Yoséfa ị́mbị́óto umbu Yésụ bi gɨ do mɨngbúngbu kágá. Zɨ́ye yéme wo sɨmɨ bɨkenyị́ mbílí bongó, zɨ́ye ꞌdíꞌbi umbua ndéré óto a sɨmɨ gu bɨ icinɨ́ sɨmɨ landa ngárá otonɨ́ aka ꞌyịmaꞌdí sɨmɨ a wá ní.
53 E, tirando-o da cruz, envolveu-o num lençol de linho e o depositou num túmulo aberto numa rocha, onde ninguém havia sido sepultado ainda.
54 Kadra máa née kóo sịndị́ kadra ꞌbɨ yéme roꞌyị, gɨ zɨ́a kɨ́lóndó a née go Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro.
54 Era o dia da preparação, e o sábado estava para começar.
55 Zɨ́ kará ga bɨ lodụ́nɨ́ kacɨ́ Yésụ maꞌdáa kú gɨ sɨmɨ Galiláya ní kpa útúye do kacɨ́ Yoséfa gị sị́ bi íri, zɨ́ye lúrú mɨótoa cụ́ kɨ́ komoyé.
55 As mulheres que tinham vindo com Jesus desde a Galileia seguiram José e viram o túmulo e como o corpo foi colocado ali.
56 Sɨmɨ bɨ otoonzónɨ́ bi go ní, zɨ́ kará ga gére née ndáꞌbayé ꞌbe, yémeómo sụꞌbụ́ mɨndonyo kpá kɨ́ ngíti géyị kágá e mbá nzíyiyé zɨ́ye ndị́sịyé kí gɨ zɨ́a otonɨ́ née úndru lorụ ꞌbɨ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro.
56 Então se retiraram para preparar óleos aromáticos e perfumes. E, no sábado, descansaram, segundo o mandamento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.