Lucas 23
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs BKJ
1 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e yóko royé, zɨ́ye ꞌdíꞌbi Yésụ gɨ ore ndéré kɨ́e kóꞌdụ́ Piláto, ngúru mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ akúma ꞌbɨ Róma.
1 E, levantando-se toda a multidão deles, levaram-no a Pilatos.
2 Zɨ́ye tónóye íꞌbí ngbángá a kɨ́dí, “Oꞌdo ba ndịsị sínyi do ꞌyị ezé e kɨ́ ledre kɨ́dí ndanɨ́ íꞌbí ụsórụ zɨ́ Káyísara wá. Zɨ́a kpá úku ngíti ledre kɨ́dí née nɨ yị́ ené goó ne Kɨ́résịto, mongụ́ Ngére ꞌbɨ Yụ́da e.”
2 E eles começaram a acusá-lo, dizendo: Encontramos este indivíduo pervertendo a nação, proibindo dar o tributo a César, e dizendo ser ele mesmo Cristo, um rei.
3 Zɨ́ Piláto go ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Maꞌdíi, áyí ngére ꞌbɨ Yụ́da e?”
3 E Pilatos perguntou-lhe, dizendo: És tu o REI DOS JUDEUS? E ele, respondendo, disse-lhe: Tu o dizes.
4 Zɨ́ Piláto ị́nyịné úku ledre zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́dí, “Málúrúndíki amá lúyú ledre bɨ do ꞌdécị ngbanga ro oꞌdo ba gɨ roa ní wá.”
4 Então, disse Pilatos aos principais sacerdotes e à multidão: Eu não acho culpa alguma neste homem.
5 Zɨ́ ꞌyị ga gére née kpá fú ndị́sị úku ledre zɨ́ Piláto kɨ́dí, “Oꞌdo née sinyi do ꞌyị e sɨmɨ káṇgá bɨ Yụdáya ní go mbá. Tonó kóo sínyi do ꞌyị e go kú gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní, bɨ ba ní ogụ kɨ́e go gị ona.”
5 E eles, ainda mais violentos, disseram: Ele agita o povo ensinando por toda a Judeia, começando pela Galileia até este lugar.
6 Sɨmɨ bɨ uwú ledre kenée ní, zɨ́ Piláto ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Oꞌdo née nɨ gɨ sɨmɨ gara Galiláya?”
6 Quando Pilatos ouviu falar da Galileia, ele perguntou se aquele homem era um galileu.
7 Zɨ́ ꞌyị ga gére née úkulúgu ledre kɨ́dí ɨɨ, Yésụ nɨ gɨ sɨmɨ gara bɨ Galiláya ní. Piláto yaá togụ́ kenée yá, idínɨ́ ꞌdíꞌbi Yésụ ndéré kɨ́e zɨ́ ngére Eróde, gɨ zɨ́a Eróde maꞌdáa ogụ go sɨmɨ Yerụsaléma ore.
7 E, assim que soube que ele pertencia a jurisdição de Herodes, ele enviou-o a Herodes, que também estava em Jerusalém naqueles dias.
8 Sɨmɨ bɨ Eróde lurú Yésụ nɨ go kóꞌdụ́ne ní, zɨ́a ídíne kɨ́ mongụ́ rokinyi gɨ zɨ́a ndịsị kóo go óto komoné gɨ ro lúrú Yésụ kɨ́ méngị ledre ga bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé ní gɨ zɨ́a uwú andá go mɨúwú ándá.
8 E Herodes, quando viu a Jesus, alegrou-se muito; porque ele desejava vê-lo há muito tempo, por ter ouvido muitas coisas dele; e esperava ver algum milagre feito por ele.
9 Zɨ́a ndúꞌyú Yésụ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ nduꞌyú e, Yésụ ukulugu ené ledre zɨ́a mbá wá.
9 Então, o interrogava com muitas palavras, mas ele nada lhe respondia.
10 Manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ nɨyí kpá fú mɨtóroyé ore ndị́sị íꞌbí ngbángá a kɨ́ rokoꞌbụyé mbá.
10 E os principais sacerdotes e os escribas estavam ali, e o acusavam com veemência.
11 Zɨ́ Eróde kɨ́ asikíri ené e ị́nyịyé ndị́sị fóló Yésụ kpá kɨ́ úkucáyi wo. Zɨ́ye ꞌdíꞌbiógụ bongó ꞌbɨ mɨngburoko ngére e ésị a roa fóló wo kɨ́e. Zɨ́ Eróde maꞌdáa kásalúgu wo zɨ́ Piláto.
11 E Herodes, com os seus homens de guerra, desprezou-o, e, escarnecendo dele, vestiu-o de uma roupa deslumbrante, e enviou-o novamente a Pilatos.
12 Geré zɨ́ dongará Eróde kɨ́ Piláto bɨ kóo sinyí mɨsínyí ní émené gɨ zɨ́a bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ Yésụ go ní.
12 E, no mesmo dia, Pilatos e Herodes se tornaram amigos; porque antes tinham uma inimizade entre eles.
13 Zɨ́ Piláto ị́nyịné ndóloyóko manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní, kɨ́ mɨngburoko ꞌyị e, nda kpá kɨ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ ore ní,
13 E Pilatos chamando os principais sacerdotes e governantes do povo,
14 zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Úkusé ledre kɨ́dí, oꞌdo ba ndịsị sínyi do ꞌyị e, mándúꞌyú lóꞌbó wo go do komosé mbá, mándíki amá lúyú ledre gɨ zɨ́a gɨ ro ꞌdécị ngbanga roa káa zɨ́ bɨ úkusé ní wá.
14 disse-lhes: Trouxeram-me este homem como pervertedor do povo; e eis que, examinando-o perante vós, não achei neste homem nenhuma culpa daquilo que o acusam,
15 Eróde kasalugu wo zɨ́ma yáa gɨ zɨ́a ndiki ené kpá lúyú ledre roa wá. Nɨ go mɨówoné mbá kɨ́dí sị́ ledre bɨ do úfu wo gɨ zɨ́a ní ndaá, luyú ené ledre wá.
15 mas nem Herodes; pois eu lho enviei novamente, por causa de vós, e nada digno de morte foi cometido por ele.
16 Gɨ zɨ́ kéyị née, máíli go ótoómo wo. ꞌDáꞌdá zɨ́a kɨ́ ndéréne, mááyí aka íꞌbí wo zɨ́ asikíri amá e ócó wo kí.”
16 Portanto, castigá-lo-ei e o soltarei.
17 Piláto nɨ kɨ́ rokoꞌbụ zɨ́ne ꞌbɨ ndị́sị íꞌdí sị́lị́ne kɨ́e gɨ ro kémbị́ ꞌyị sɨmɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ ayímbi.
17 (Porque era-lhe necessário soltar-lhes um por ocasião da festa).
18 ꞌYị e ilinɨ́ eyé ledre née wá, zɨ́ye ị́nyịyé mbá gbúrógbóye ꞌdága kɨ́dí, “Oꞌdo née idí úyu, zɨ́yị ótoómo sị́lị́yị gɨ ro Barába.”
18 E gritavam todos juntos, dizendo: Fora daqui com este homem, e solta-nos Barrabás;
19 Barába maꞌdáa yéme kóo roné gɨ ro útúne kɨ́ okó do akúma ꞌbɨ Róma sɨmɨ Yerụsaléma. Zɨ́a kóo úfu ꞌyị sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née, do kóo ꞌdíꞌbi wo sɨmɨ sị́gịnị gɨ ro úfu a.
19 (que fora lançado na prisão por causa de uma rebelião feita na cidade, e de um assassinato).
20 Gɨ zɨ́a Piláto ili tɨ́ gɨ ro zɨ́ne yómo Yésụ, zɨ́a úku ándá ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née.
20 Novamente, pois, Pilatos falou, querendo soltar a Jesus.
21 Zɨ́ ꞌyị e kpá gbúrógbó ándá royé kɨ́dí, “Oꞌdo née idí úyu, oꞌdo née idí úyu.”
21 Mas eles gritavam, dizendo: Crucifica-o! Crucifica-o!
22 Zɨ́a kpá úku ándá ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Oꞌdo née luyú ené ledre wá, sị́ ledre bɨ do úfu wo gɨ roa ní ndaá. Mááyí aka íꞌbí wo zɨ́ asikíri amá e ócó wo kí, zɨ́ma nda ótoómo wo.”
22 E ele lhes disse pela terceira vez: Por que, que mal ele fez? Não achei nele culpa de morte. Portanto, castigá-lo-ei e o soltarei.
23 Zɨ́ ꞌyị e ị́nyịyé mbá gbúrógbóye nda ꞌdága kɨ́ngaya kɨ́dí oꞌdo née idí úyu. Gɨ zɨ́ kéyị née, zɨ́a ótoómo Yésụ do úfu wo.
23 E eles insistiam em alta voz, requerendo para que ele pudesse ser crucificado. E as suas vozes e as dos principais sacerdotes prevaleceram.
24 Nda gɨ ore zɨ́ Piláto méngị ledre maꞌdáa káa zɨ́ bɨ ilinɨ́ ní.
24 E Pilatos deu sentença, que deveria ser como eles exigiam.
25 Barába bɨ kóo yéme roné gɨ ro útú kɨ́ okó do akúma ꞌbɨ Róma sɨmɨ Yerụsaléma ní, zɨ́a kóo úfu ꞌyị sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née. Do kóo ꞌdíꞌbi wo sɨmɨ sị́gịnị gɨ ro úfu a ní, zɨ́ye ótoómo wo. Zɨ́a nda íꞌbí Yésụ zɨ́ asikíri ené e ndéréye úfua kacɨ́ kúrú ꞌyị e.
25 E soltou-lhes o que fora lançado na prisão por uma rebelião e assassinato, que era o que eles desejavam; mas entregou Jesus à vontade deles.
26 Sɨmɨ bɨ asikíri ga gére née nɨyí go mɨndéréye do mɨsiꞌdi kɨ́ Yésụ gɨ ro úfu a ní, zɨ́ye ndíkíye kɨ́ ngíti oꞌdo ịrịa Simúna. Nɨ ꞌyị ꞌbɨ gara bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a Kuréne ní, ayí ógụ sɨmɨ Yerụsaléma. Zɨ́ asikíri ga gére née gága wo ị́mbị́ ngbuṛu kágá bɨ Yésụ ndịsị ị́mbị́ a ba útúne kɨ́e do kacɨ́ Yésụ maꞌdáa.
26 E, enquanto o conduziam, eles pegaram um certo Simão, cireneu, que vinha do campo, e colocaram nele a cruz, para que ele pudesse carregá-la após Jesus.
27 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e útúye do kacɨ́ Yésụ mutruu, kará e kɨ́ íni ini kɨ́ mbụ́mbụ́dụ́.
27 E seguia-o uma grande multidão de povo e de mulheres, que também pranteavam e lamentavam por ele.
28 Zɨ́ Yésụ óyó komoné úku ledre zɨ́ kará ga gére née kɨ́dí, “Sée kará ꞌyị ꞌbɨ Yerụsaléma, ndásé íni ini gɨ romá wá, ídísé íni ꞌbɨ esé lerị́ bɨ ayí go ógụ rosé kɨ́ owụ́ ꞌbɨ esé e ba.
28 Mas Jesus, voltando-se para elas, disse: Filhas de Jerusalém, não choreis por mim; mas chorai por vós mesmas e por vossos filhos.
29 Ídísé ówo a kɨ́dí sịndị́ kadra nɨ go gbóo ngíti géyị ꞌyị e nɨyí úku ledre kɨ́dí, ‘Kará ga bɨ ndikinɨ́ owụ́ e wá, kɨ́ yée ga bɨ owụ́ ụlụnɨ́ umba kóꞌdụ́ye wá ní, ꞌbɨ eyé eme yị́ ené ne.’
29 Porque eis que virão dias em que dirão: Abençoadas são as estéreis, e os ventres que nunca geraram, e os peitos que nunca amamentaram.
30 ꞌYị ga bɨ nɨyí ídíáká sɨmɨ Yerụsaléma ore sɨmɨ bɨsinyí sịndị́ kadra née ní ní, nɨyí úku ledre kɨ́dí,
30 Então, eles começarão dizer para os montes: Caiam sobre nós; e aos outeiros: Cubram-nos.
31 Máa bɨ ngárá málúyú ledre wá, do ꞌdóꞌdo máa káa zɨ́ wo ba ní ní, Lomo nɨ karanée ꞌdóꞌdo ꞌyị lúyú ledre ga gére née bɨsinyíne.”
31 Pois se eles fazem estas coisas em uma árvore verde, o que se fará na seca?
32 Ngíti géyị ꞌyị lúyú ledre e nɨyí kóo bo gbre ꞌdiꞌbinɨ́ yée kpa kɨ́ Yésụ gɨ ro úfu yée.
32 E havia também outros dois, que eram malfeitores, sendo conduzidos com ele para serem mortos.
33 Sɨmɨ bɨ nderéogụnɨ́ go kɨ́ Yésụ do bi bɨ ndịsịnɨ́ úfu ꞌyị e doa, ndolonɨ́ Gologóta, ledre gɨ sɨmɨ a kɨ́dí, cóngó doꞌyị ní, zɨ́ye phéphé wo ore. Zɨ́ye kpá phéphé ngíti géyị ꞌyị lúyú ledre e gbre, ngíti a do sị́lị́ Yésụ ꞌbɨ anú, ngíti a do ngelị.
33 E, quando eles chegaram ao lugar que é chamado Calvário, ali o crucificaram, e aos malfeitores, um à direita, e outro à esquerda.
34 Zɨ́ye ónzó gbégbé ífibáyi bongó ené e kɨ́e dongaráye. Zɨ́ Yésụ íni ini zɨ́ ꞌBụné kɨ́dí, “Babá, ídí ótoómo ledre zɨ́ ꞌyị ga bɨ mengịnɨ́ bɨsinyí ledre zɨ́ma ba, gɨ zɨ́a owonɨ́ eyé éyị́ bɨ ndịsịnɨ́ méngị a née wá.”
34 Então, disse Jesus: Pai, perdoa-lhes, porque eles não sabem o que fazem. E, repartindo as suas vestes, lançaram a sorte.
35 Zɨ́ ꞌyị mɨndéré e ndị́sị tóroyé dogboṛụ mɨsiꞌdi ndị́sị lúrúkása wo do mɨngbúngbu kágá, zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da e ndị́sịyé fóló wo kɨ́dí, “Sara bɨ kóo yá née nɨ Kɨ́résịto, ꞌyị yómo ꞌyị e, Lomo kasaogụ née ne ní, idí mu yómo roné ke.”
35 E o povo ficou parado e olhando, e também os governantes o ridicularizavam, dizendo: Ele salvou aos outros; salve-se a si mesmo, se é o Cristo, o escolhido de Deus.
36 Zɨ́ asikíri e kpá ndị́sịyé fóló wo gɨ zɨ́a bɨ uku ya née nɨ ngére ní. Zɨ́ye ógụyé kɨ́ mɨndogó leꞌyị́ íꞌbí a zɨ́a,
36 E também os soldados zombavam dele, chegando-se a ele, e oferecendo-lhe vinagre,
37 zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “Togụ́ bɨ áyí tɨ́ ngére ꞌbɨ Yụ́da e ní, yómo royị́ mu ke.”
37 e dizendo: Se tu és o REI DOS JUDEUS, salva-te a ti mesmo.
38 Zɨ́ye éké sị́ ledre bɨ ufunɨ́ wo gɨ roa ní phéphé óto a doa ꞌdága kɨ́dí, “BA MONGỤ́ NGÉRE ꞌBƗ YỤ́DA E.”
38 E também havia uma inscrição, escrita acima dele em letras de grego, e latim, e hebraico: Este é o REI DOS JUDEUS.
39 Zɨ́ ngúru ꞌyị lúyú ledre bɨ phephénɨ́ yée ba úku sínyi ledre kɨ́dí, “Togụ́ áyí ba tɨ́ Kɨ́résịto maꞌdíi ní, yómo royị́ mu gɨ ro zɨ́yị kpá yómo zée ke.”
39 E um dos malfeitores que estavam pendurados, enfurecido, dizia: Se tu és o Cristo, salva-te a ti mesmo e a nós.
40 Zɨ́ eze a úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Éré Lomo wá gɨ zɨ́ ꞌdi, ndaá bɨ umbu bɨ áyí úyu a née nɨ úyu ba kpá wo ní wá?
40 Mas o outro, respondendo, repreendia-o, dizendo: Tu nem mesmo temes a Deus, estando na mesma condenação?
41 Bɨ ꞌdoꞌdonɨ́ zée ba mbị́ gɨ zɨ́a bɨ luyúzé ledre ní. Sara oꞌdo née luyú ledre go, luyú ené kémbị́ ledre wá.”
41 Porque nós, em verdade, padecemos justamente, pois nós recebemos a devida recompensa dos nossos atos; mas este homem nada fez de errado.
42 Zɨ́a úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, kɨ́ꞌdí bɨ áyí go ngére ní, ndá sómụ́lị́gị ledre máa wá.”
42 E ele disse a Jesus: Senhor, lembra-te de mim, quando tu vieres em teu reino.
43 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ndá sómụ́ ledre wá, azé ídí karaba kéyị sɨmɨ ꞌbe bɨ ꞌyị e ndịsịnɨ́ ídí sɨmɨ a kɨ́ rokinyi ní.”
43 E disse-lhe Jesus: Verdadeiramente eu te digo: Hoje tu estarás comigo no paraíso.
44 Nda go kɨ́ yana kadra, zɨ́ kadra ị́lị́ne mbụụ́, zɨ́ mɨtụlụrụ ídíne mbị́rị ndéréógụné gị ro sịndị́ kadra ota.
44 E era já quase à hora sexta, e houve trevas sobre toda a terra até a hora nona.
45 Zɨ́ mongụ́ mbílí bongó bɨ odó ꞌdụtụnɨ́ sɨmɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo kɨ́e káa bɨ ngíti géyị ꞌyị e nɨyí ólụ́ sɨmɨ ꞌdị́cị́ máa wo bɨ kɨ́ ịrị Lomo ní lófoné gberé kú gɨ ꞌdága gị bi.
45 E o sol se escureceu, e o véu do templo rasgou-se ao meio.
46 Zɨ́ Yésụ íni ini zɨ́ Lomo kɨ́ kúrúne ꞌdága kɨ́dí, “Babá, ꞌdíꞌbi ꞌdówụ́ma mu zɨ́yị íri.” Kacɨ́ ledre bɨ uku née luꞌbú wá, zɨ́ ꞌdówụ́a ólụ́ógụné.
46 E Jesus gritando em alta voz, disse: Pai, nas tuas mãos eu entrego o meu espírito. E, tendo dito isso, ele rendeu o espírito.
47 Sɨmɨ bɨ mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ asikíri ga gére née lurú ledre bɨ Yésụ mengị née kenée ní, zɨ́a íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo kɨ́dí, “Maꞌdíi, oꞌdo ba ndaá ꞌyị lúyú ledre wá.”
47 Ora, quando o centurião viu o que estava feito, ele glorificou a Deus, dizendo: Certamente este era um homem justo.
48 Tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ yokonɨ́ royé ore ndị́sị lúrú Yésụ ꞌdága do mɨngbúngbu kágá, sɨmɨ bɨ lurúnɨ́ mongụ́ ledre bɨ Yésụ mengị née nɨ kɨ́ kị́kịné ní, zɨ́ye báyiyé gɨ ore kɨ́ ndị́sị sémbị́ kóꞌdụ́ye gɨ zɨ́a ledre maꞌdáa nɨ kɨ́ mongụ́ rokoꞌbụné.
48 E toda a multidão que se ajuntara para observar, vendo as coisas que estavam feitas, retornavam batendo no peito.
49 Zɨ́ eze lámá Yésụ maꞌdáa kpá kɨ́ ngíti géyị kará ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ené zɨ́ye lódụ́ kacɨ́ a kú gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní, tóro kása royé gbála ndị́sị lúrú ledre bɨ ndịsị méngị roné zɨ́ Yésụ née.
49 E todos os seus conhecidos, e as mulheres que o haviam seguido desde a Galileia, estavam de longe vendo estas coisas.
50 Ngúru mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da e nɨ kóo bo ịrịa Yoséfa, nɨ bɨlámá oꞌdo kpá mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo.
50 E eis que havia um homem de nome José, um conselheiro, e ele era homem bom e justo;
51 Ṇguṇgu ené ledre ꞌbɨ lafúga ga bɨ ndịsịnɨ́ yéme a gɨ ro méngị Yésụ kɨ́e ní wá. Ogụ yị́ ené gɨ sɨmɨ owụ́ gara ꞌbɨ káṇgá ꞌbɨ Yụdáya bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a Aramatáyo ní, kɨ́ mongụ́ óto komo gɨ ro ꞌyị bɨ Lomo nɨ kása ógụ a káa do mongụ́ ngére ní.
51 (que não tinha consentido no conselho e nos atos deles), ele era de Arimateia, cidade dos judeus; e ele também esperava o reino de Deus.
52 Zɨ́a ị́nyịné ndéréne zɨ́ mongụ́ ꞌyị Piláto ndúꞌyú wo idí ótoómo umbu Yésụ zɨ́ne ndéréne óto a.
52 Este homem foi a Pilatos, e implorou pelo corpo de Jesus.
53 Zɨ́ Yoséfa ị́mbị́óto umbu Yésụ bi gɨ do mɨngbúngbu kágá. Zɨ́ye yéme wo sɨmɨ bɨkenyị́ mbílí bongó, zɨ́ye ꞌdíꞌbi umbua ndéré óto a sɨmɨ gu bɨ icinɨ́ sɨmɨ landa ngárá otonɨ́ aka ꞌyịmaꞌdí sɨmɨ a wá ní.
53 E, havendo-o tirado, envolveu-o em um pano de linho, e o deitou em um sepulcro lavrado na rocha, onde nenhum homem ainda havia sido posto.
54 Kadra máa née kóo sịndị́ kadra ꞌbɨ yéme roꞌyị, gɨ zɨ́a kɨ́lóndó a née go Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro.
54 E era o dia da preparação, e ia começar o shabat.
55 Zɨ́ kará ga bɨ lodụ́nɨ́ kacɨ́ Yésụ maꞌdáa kú gɨ sɨmɨ Galiláya ní kpa útúye do kacɨ́ Yoséfa gị sị́ bi íri, zɨ́ye lúrú mɨótoa cụ́ kɨ́ komoyé.
55 E as mulheres que tinham vindo com ele da Galileia o seguiram também, e viram o sepulcro, e como foi posto o seu corpo.
56 Sɨmɨ bɨ otoonzónɨ́ bi go ní, zɨ́ kará ga gére née ndáꞌbayé ꞌbe, yémeómo sụꞌbụ́ mɨndonyo kpá kɨ́ ngíti géyị kágá e mbá nzíyiyé zɨ́ye ndị́sịyé kí gɨ zɨ́a otonɨ́ née úndru lorụ ꞌbɨ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro.
56 E elas retornando, prepararam especiarias e unguentos; e no dia do shabat repousaram, conforme o mandamento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.