Lucas 22
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs VC
1 Née ní, sịndị́ kadra ꞌbɨ Ayímbi bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a ꞌDeꞌdị́ ndaá ndịsịnɨ́ kpá ndólo a Umbuokpó ní nɨ go gbóo.
1 Aproximava-se a festa dos pães sem fermento, chamada Páscoa.
2 Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní, kɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ꞌdódo lorụ ní, nɨyí go ndị́sị gámásóꞌdo Yésụ gɨ ro úfu wo wayí gɨ zɨ́ ngịrị tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e.
2 Os príncipes dos sacerdotes e os escribas buscavam um meio de matar Jesus, mas temiam o povo.
3 Ábuwá Satána olụ́ go sɨmɨ ngúru ꞌyịmɨkása ꞌbɨ Yésụ kɨ́ ịrịné Yụ́da. Nɨ gɨ sɨmɨ owụ́ gara kɨ́ ịrịné Keriyóta. Ndị́sịnɨ́ nda ndólo wo Yụ́da ꞌyị ꞌbɨ Keriyóta.
3 Entretanto, Satanás entrou em Judas, que tinha por sobrenome Iscariotes, um dos Doze.
4 Zɨ́ Yụ́da maꞌdáa lóloné ndéréne zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kpá kɨ́ ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi kacɨ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ní, gámásóꞌdo mɨsiꞌdi bɨ née nɨ íꞌbíógụ Yésụ do a gɨ ro zɨ́ye ꞌdíꞌbi wo ní.
4 Judas foi procurar os príncipes dos sacerdotes e os oficiais para se entender com eles sobre o modo de lho entregar.
5 Zɨ́ yaꞌdá ga gére née ídíye kɨ́ rokinyi, zɨ́ye ṇgúṇgu ledre íꞌbí késị́ zɨ́ Yụ́da gɨ ro zɨ́a íꞌbíógụ Yésụ zɨ́ye.
5 Eles se alegraram com isso, e concordaram em lhe dar dinheiro.
6 Sɨmɨ bɨ Yụ́da ꞌdiꞌbi késị́ ní, zɨ́a ídíne kɨ́ rokinyi, zɨ́a ndị́sịné gámásóꞌdo mɨsiꞌdi bɨ née nɨ íꞌbíógụ Yésụ zɨ́ye doa wayí tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e utúasánɨ́ ówo a wá ní.
6 Também ele se obrigou. E buscava ocasião oportuna para o trair, sem que a multidão o soubesse.
7 Zɨ́ sị́lị́ ꞌbɨ Ayímbi bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a ꞌDeꞌdị́ ndaá ní, née mɨzefị sị́lị́ bɨ ndịsịnɨ́ óṇgoónzó phɨṛangá kábịṛị́kị e kɨ́ sómụ́ndíki ledre Umbuokpó.
7 Raiou o dia dos pães sem fermento, em que se devia imolar a Páscoa.
8 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné kása ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e gbre, Pétero kɨ́ Yiwáni, kɨ́dí “Ndérésé mu yémeómo bi zɨ́ze nzíyiné gɨ ro zɨ́ze ndéréze ánu Ayímbi Umbuokpó doa.”
8 Jesus enviou Pedro e João, dizendo: Ide e preparai-nos a ceia da Páscoa.
9 Zɨ́ye ndúꞌyú lúgu Yésụ kɨ́dí, “Íli idízé ndéré yémeómo bi máa née ꞌda?”
9 Perguntaram-lhe eles: Onde queres que a preparemos?
10 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ndérésé mu sɨmɨ gara íri, ásé ndíki ngíti oꞌdo kɨ́ ndáꞌbaógụ gɨ ngbuṛu kɨ́ ndoko iní oꞌbo do goné, ídísé lódụ́ógụ wo gị ꞌbe.
10 Ele respondeu: Ao entrardes na cidade, encontrareis um homem carregando uma bilha de água; segui-o até a casa em que ele entrar,
11 Zɨ́se ndúꞌyú mị́ngị́ ꞌbe kɨ́dí, Mongụ́ ꞌyị ezé ya kɨ́dí, ꞌdị́cị́ bɨ yémeómo gɨ ro zɨ́ne ógụné kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ánu Ayímbi Umbuokpó sɨmɨ a ní nɨ wo be ꞌdi?
11 e direis ao dono da casa: O Mestre pergunta-te: Onde está a sala em que comerei a Páscoa com os meus discípulos?
12 Yésụ ya kɨ́dí, nɨ ꞌdódo ꞌdị́cị́ zɨ́se wo bɨ oꞌbónɨ́ do ezené ꞌdága ní. Yemenɨ́ bi go sɨmɨa íri mbá nzíyiné, ídísé ótoyéme éyị́ mɨánu maꞌdáa sɨmɨ a íri.”
12 Ele vos mostrará no andar superior uma grande sala mobiliada, e ali fazei os preparativos.
13 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née ndéréye ndíki éyị́ e, tɨ́ káa zɨ́ bɨ Yésụ úku zɨ́ye ní. Zɨ́ye yéme Umbuokpó ore.
13 Foram, pois, e acharam tudo como Jesus lhes dissera; e prepararam a Páscoa.
14 Sɨmɨ bɨ go sịndị́ kadra ꞌbɨ éyị́ mɨánu ní, zɨ́ Yésụ ndéréye kɨ́ ꞌyịmɨkása ené ga bɨ sokó doa gbre (12) née ndị́sịyé gbaá ánu éyị́.
14 Chegada que foi a hora, Jesus pôs-se à mesa, e com ele os apóstolos.
15 Zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ ꞌyịmɨkása ené ga gére née kɨ́dí, “Mándị́sị kú óto komomá gɨ ro sịndị́ kadra ꞌbɨ Ayímbi Umbuokpó ba gɨ ro zɨ́ze ánu a ndro kése káa ꞌdáꞌdá zɨ́ sịndị́ kadra amá ꞌbɨ ꞌdoꞌdó ógụné.
15 Disse-lhes: Tenho desejado ardentemente comer convosco esta Páscoa, antes de sofrer.
16 Maꞌdíi, utúasázé aka lolụ ánu kótrụ sị́lị́ze kése kadra ayímbi káa zɨ́ wo ba ꞌdiya wá, ꞌbúó togụ́ ini ledre gɨ sɨmɨ ayímbi káa zɨ́ ba ꞌyị e owoyemenɨ́ go sɨmɨ bɨ nɨyí go ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ ꞌbe Lomo ní.”
16 Pois vos digo: não tornarei a comê-la, até que ela se cumpra no Reino de Deus.
17 Gɨ do kacɨ́ née ní, zɨ́a ꞌdíꞌbi kóꞌdo leꞌyị́, zɨ́a íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo gɨ roa, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Sée mɨkékeṛị́a mbá ídísé éwé leꞌyị́ ba.
17 Pegando o cálice, deu graças e disse: Tomai este cálice e distribuí-o entre vós.
18 Utúasázé éwé ándá leꞌyị́ kóṛó kése káa zɨ́ wo ba aka lolụ ꞌdiya wá, ꞌbúó togụ́ sịndị́ kadra bɨ Lomo nɨ ógụ ídí káa do Ngére do ꞌyị e sɨmɨ a ní ogụ go.”
18 Pois vos digo: já não tornarei a beber do fruto da videira, até que venha o Reino de Deus.
19 Gɨ do kacɨ́ née, zɨ́a ꞌdíꞌbi ambata, zɨ́a íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo, zɨ́a ꞌdéwe sɨmɨ a, zɨ́a íꞌbí a zɨ́ ꞌyịmɨkása ené e, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Ba kụṛụꞌbụmá bɨ máíꞌbí gɨ rosé ní, ídísé ánu a kɨ́ sómụ́ndíki ledremá.”
19 Tomou em seguida o pão e depois de ter dado graças, partiu-o e deu-lho, dizendo: Isto é o meu corpo, que é dado por vós; fazei isto em memória de mim.
20 Kpá kenée gɨ do kacɨ́ éyị́ mɨánu, zɨ́a ꞌdíꞌbi kóꞌdo, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Bɨ sɨmɨ kóꞌdo ba sámamá bɨ nɨ ndéꞌyị́ bi gɨ rosé gɨ ro yéme ledre dongaráse kɨ́ Lomo ní.
20 Do mesmo modo tomou também o cálice, depois de cear, dizendo: Este cálice é a Nova Aliança em meu sangue, que é derramado por vós...
21 ꞌYị máa wo bɨ nɨ íꞌbí ngbángáma do úfu máa ní, nɨ dongaráze ona ndịsịzé ánu kótrụ sị́lị́ze ba tɨ́ kéye.
21 Entretanto, eis que a mão de quem me trai está à mesa comigo.
22 Maꞌdíi, Máa Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí, nɨ úyu, gɨ zɨ́a Lomo yeme ne kenée. Tɨ́ lá nɨ ídí mongụ́ nduwú zɨ́ ꞌyị bɨ nɨ tóro íꞌbí ngbángá a ní gɨ zɨ́a Lomo nɨ ꞌdódo wo kɨ́ngaya.”
22 O Filho do Homem vai, segundo o que está determinado, mas ai daquele homem por quem ele é traído!
23 Sɨmɨ bɨ ꞌyịmɨkása ga gére née uwúnɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kenée ní, zɨ́ye tónóye úku mɨngụ́ngụ́rụ́ ledre dongaráye kɨ́dí, “Ambí ili méngị bɨsinyí ledre née kenée ne?”
23 Perguntavam então os discípulos entre si quem deles seria o que tal haveria de fazer.
24 Zɨ́ ꞌyịmɨkása ga gére née kpá ndị́sịyé úkulóꞌbó ledre dongaráye kɨ́dí, “Ambí gɨ dongaráze ba nɨ ídíne manda ꞌdáꞌdá zɨ́ lafúne e?”
24 Surgiu também entre eles uma discussão: qual deles seria o maior.
25 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ngére ga bɨ ꞌbɨ do sogo káṇgá ba ndịsịnɨ́ óto royé zɨ́ ꞌyị eyé e kɨ́dí yée nɨyí mɨngburoko ꞌyị e. Zɨ́ye óto royé kɨ́dí yée nɨyí bɨlámá ꞌyị sáká ꞌyị e.
25 E Jesus disse-lhes: Os reis dos pagãos dominam como senhores, e os que exercem sobre eles autoridade chamam-se benfeitores.
26 Máúku zɨ́se, ndásé ídí káa zɨ́ye née wá. Togụ́ ꞌyị nɨ dongaráse kɨ́ ledrené owóowó yá, idí ídí káa zɨ́ ꞌyị bɨ ledrea ndaá owóowó wá ní. Wo bɨ nɨ manda ní, idí ídí káa zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ní.
26 Que não seja assim entre vós; mas o que entre vós é o maior, torne-se como o último; e o que governa seja como o servo.
27 Mándúꞌyú aka sée ambí nɨ mongụ́ ꞌyị ní ne? ꞌYị máa wo bɨ ndịsị lá mɨndị́sị mengị moko wá ní togụ́ mbú wo bɨ ndịsị méngị moko ní? Tɨ́ lá mááyí dongaráse ona káa zɨ́ ꞌyị méngị moko ní.
27 Pois qual é o maior: o que está sentado à mesa ou o que serve? Não é aquele que está sentado à mesa? Todavia, eu estou no meio de vós, como aquele que serve.
28 Mbófo éyị́ zɨ́se, sɨmɨ ꞌdoꞌdó ga bɨ ndikinɨ́ máa ní mbá, óyósé sogosé zɨ́ma wá.
28 E vós tendes permanecido comigo nas minhas provações;
29 Káa zɨ́ bɨ Babá iꞌbí rokoꞌbụ zɨ́ma, zɨ́ma ídíma káa do ngére ní, mááyí kpá íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́se,
29 eu, pois, disponho do Reino a vosso favor, assim como meu Pai o dispôs a meu favor,
30 gɨ ro zɨ́ze ndị́sịzé do bi kị́éꞌdo kése ꞌbe ꞌbɨ Lomo kɨ́ ánu éyị́ kpá kɨ́ ꞌdécị ngbanga ro kúfú Isɨréle e bɨ sokó doa gbre ní.”
30 para que comais e bebais à minha mesa no meu Reino e vos senteis em tronos, para julgar as doze tribos de Israel.
31 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné úku ledre zɨ́ Simúna kɨ́dí, “Lúrú aka Simúna, Satána yeme roné go gɨ ro úzu yị́ị oꞌbụóꞌbụ káa zɨ́ mɨgombị mengị moko ne ní.
31 Simão, Simão, eis que Satanás vos reclamou para vos peneirar como o trigo;
32 Abú kenée ndotó, máíni ini go zɨ́ Babá gɨ royị́, gɨ ro zɨ́yị tóroyị́ ngbúó sɨmɨ úzu éyị́ née útúásá útú wá. Sɨmɨ bɨ ndáꞌbaógụ go zɨ́ma ní, ídí ndịsị íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́ lafúyị e.”
32 mas eu roguei por ti, para que a tua confiança não desfaleça; e tu, por tua vez, confirma os teus irmãos.
33 Zɨ́a ị́nyịné úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ngére, mááyí go nzíyimá gɨ royị́. Togụ́ sị́gịnị yá, idínɨ́ óto zée kéyị, togụ́ umbu yá, azé úyu kéyị.”
33 Pedro disse-lhe: Senhor, estou pronto a ir contigo tanto para a prisão como para a morte.
34 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Máúku zɨ́yị Pétero, kɨ́lóndó kɨ́ sɨmɨbi ꞌdáꞌdá zɨ́ ngono kɨ́ ụ́cụ koko, áyí ási gɨ romá kɨ́ꞌdí ota yá née owo ené máa wá.”
34 Jesus respondeu-lhe: Digo-te, Pedro, não cantará hoje o galo, até que três vezes hajas negado que me conheces.
35 Gɨ do kacɨ́ ledre bɨ uku zɨ́ Pétero ní, zɨ́a nda ị́nyịné ndúꞌyú ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née mbá kɨ́dí, “Sɨmɨ bɨ kóo mákása sée lá kɨ́ gbékpị́ sị́lị́se ndéré kɨ́ ꞌdódo bɨlámá ledre amá zɨ́ ꞌyị e, ꞌdíꞌbisé késị́ gɨ ro ánu éyị́ kɨ́e wá, gbawá kombo, gbawá ngíti wará ní, lerị́ éyị́ mengịnɨ́ kóo sée goó?”
35 Depois ajuntou: Quando vos mandei sem bolsa, sem mochila e sem calçado, faltou-vos porventura alguma coisa? Eles responderam: Nada.
36 Zɨ́a úku ngíti ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ba ndaá lolụ ledre máa bɨ kóo née wá, ili nda go zɨ́se ꞌdíꞌbi késị́ kɨ́ kombo esé e kpa. ꞌYị bɨ mongụ́ maku ndaá zɨ́a wá ní, idí úgúóyó ngíti bongó ené ꞌdáꞌba, zɨ́a ndéréne úgú maku zɨ́ne.
36 Mas agora, disse-lhes ele, aquele que tem uma bolsa, tome-a; aquele que tem uma mochila, tome-a igualmente; e aquele que não tiver uma espada, venda sua capa para comprar uma.
37 Ídísé ówo a kɨ́dí, ledre ga bɨ kóo ekéomonɨ́ gɨ romá ꞌdesị́ sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo kɨ́dí, ‘Nɨyí karanée ꞌdóꞌdo máa káa zɨ́ ꞌyị bɨ mengị bɨsinyí ledre ní,’ sịndị́ kadra ené ogụ go.”
37 Pois vos digo: é necessário que se cumpra em mim ainda este oráculo: E foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}. Com efeito, aquilo que me diz respeito está próximo de se cumprir.
38 Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ a uwúnɨ́ ledre bɨ uku née kenée ní, zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a ꞌdiya kɨ́dí, “Ngére, mɨngburoko maku nɨyí bo zɨ́ze ona gbre.”
38 Eles replicaram: Senhor, eis aqui duas espadas. Basta, respondeu ele.
39 Zɨ́ Yésụ ólụ́ógụné gɨ sɨmɨ yana gara gɨ ore káa zɨ́ bɨ lengbe ní ndéréne do Landa bɨ kɨ́ kágá ga bɨ ndịsịnɨ́ ndólo yée Olíva doné ní. Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ndéréye lódụ́ wo íri.
39 Conforme o seu costume, Jesus saiu dali e dirigiu-se para o monte das Oliveiras, seguido dos seus discípulos.
40 Sɨmɨ bɨ nderéogụ íri ní, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, “Ídísé ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo gɨ ro zɨ́a ndị́sịné sáká sée gɨ sɨmɨ ledre ga bɨ nɨyí kɨ́ ndị́sị ndíki sée ní.”
40 Ao chegar àquele lugar, disse-lhes: Orai para que não caiais em tentação.
41 Gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́a ị́nyịné gɨ cigíye ndéréne re, do útúne do ngụ́ṛụ́ sịndị́ne íni ini zɨ́ Lomo kɨ́dí,
41 Depois se afastou deles à distância de um tiro de pedra e, ajoelhando-se, orava:
42 “Babá, togụ́ nɨ útúásá kacɨ́ komoyị́ yá, ndá ótoómo máa zɨ́ma ndúwúma sɨmɨ nduwú bɨ nɨ go ógụ ba wá. Ledre maꞌdáa idí méngị roné kacɨ́ mɨyéme ledre eyị́, nda ídí kacɨ́ sómụ́ ledre amá wá.”
42 Pai, se é de teu agrado, afasta de mim este cálice! Não se faça, todavia, a minha vontade, mas sim a tua.
43 Zɨ́ Lomo kásaógụ maláyika ógụ íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́a.
43 Apareceu-lhe então um anjo do céu para confortá-lo.
44 Gɨ zɨ́ mongụ́ éyị́ mɨówo, zɨ́a ndị́sịné íni ini zɨ́ Lomo cụ́ kɨ́ sɨmɨné. Zɨ́ bɨsuwu bɨ ndịsị kúkú gɨ roa trịị bi ní, óyólóꞌbó roné ídíne bɨkesị́ne káa zɨ́ sáma ní.
44 Ele entrou em agonia e orava ainda com mais instância, e seu suor tornou-se como gotas de sangue a escorrer pela terra.
45 Zɨ́a ị́nyịné ndáꞌbalúgu roné zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e. Nɨ ógụ íri ní, nɨyí go mbá ꞌdúꞌdu cóngó royé ụkụ́ kpá go mbá mɨụ́kụ́ gɨ zɨ́ lerị́.
45 Depois de ter rezado, levantou-se, foi ter com os discípulos e achou-os adormecidos de tristeza.
46 Zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ásé yị́ esé ꞌdúꞌdu esé? Ídísé ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo gɨ ro zɨ́a ndị́sịné sáká sée gɨ sɨmɨ ledre ga bɨ nɨyí kɨ́ ndị́sị ndíki sée ní.”
46 Disse-lhes: Por que dormis? Levantai-vos, orai, para não cairdes em tentação.
47 Sɨmɨ bɨ Yésụ nɨ aka ngbụ́rụ́ ndị́sị úku ledre zɨ́ ꞌyị ené ga gére ní, rụụ, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị e ndéꞌyị́ógụyé, Yụ́da bɨ nɨ ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ maꞌdáa ní, ꞌdiꞌbiogụ yée ne. Zɨ́a ndéréne geré fáka Yésụ íꞌbí mandá zɨ́a.
47 Ele ainda falava, quando apareceu uma multidão de gente; e à testa deles vinha um dos Doze, que se chamava Judas. Achegou-se de Jesus para o beijar.
48 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Yụ́da, ógụ fáka ꞌdódo Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí kɨ́ íꞌbí mandá zɨ́a ba gɨ zɨ́a bɨ íꞌbí ngbángáma go ní?”
48 Jesus perguntou-lhe: Judas, com um beijo trais o Filho do Homem!
49 Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ owonɨ́ kɨ́dí bɨsinyí ledre ogụ née go ne ní, zɨ́ye úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí “Ngére, ilizé go tónó lágá yée kɨ́ mɨngburoko maku ga ba?”
49 Os que estavam ao redor dele, vendo o que ia acontecer, perguntaram: Senhor, devemos atacá-los à espada?
50 Zɨ́ ngúruyé ị́nyịné kóo gɨ ro lágá ónzó ꞌyị ꞌbɨ moko ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ fí umbu, zɨ́ mongụ́ maku nda útúne lá gbóo ro mbílía do anú, lágá ꞌdécị a tụ.
50 E um deles feriu o servo do príncipe dos sacerdotes, decepando-lhe a orelha direita.
51 Zɨ́ Yésụ gbúrógbóne do ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, “Asɨ́ go, ótoómosé yée mu.” Zɨ́a óto sị́lị́ne ro mbílí oꞌdo née zɨ́ mbílí a émené.
51 Mas Jesus interveio: Deixai, basta. E, tocando na orelha daquele homem, curou-o.
52 Gɨ ore zɨ́ Yésụ ị́nyịné úku ledre zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kpá kɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi kacɨ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ní, nda kɨ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da e kɨ́dí, “Mengị káa be ꞌdi zɨ́se ógụsé gɨ romá kɨ́ mɨngburoko maku e kɨ́ ngbóndó e káa zɨ́ éyị́ bɨ mááyí ꞌyị méngị bɨsinyí ledre ní?
52 Voltando-se para os príncipes dos sacerdotes, para os oficiais do templo e para os anciãos que tinham vindo contra ele, disse-lhes: Saístes armados de espadas e cacetes, como se viésseis contra um ladrão.
53 Kacɨ́ kadra mbá azé kése do ligá ꞌbɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ꞌdíꞌbisé nda kóo máa wá gɨ zɨ́ ꞌdi togụ́ mááyí ꞌyị méngị bɨsinyí ledre ní? Ba go sịndị́ kadra gɨ ro zɨ́se méngị éyị́ bɨ ílisé méngị a ní gɨ zɨ́a rokoꞌbụ ꞌbɨ Satána alaꞌdụtụ do sogo káṇgá go.”
53 Entretanto, eu estava todos os dias convosco no templo, e não estendestes as mãos contra mim; mas esta é a vossa hora e do poder das trevas.
54 Tɨ́ maꞌdíi, zɨ́ye ꞌdíꞌbi Yésụ ndéré kɨ́e ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́. Zɨ́ Pétero útúne do kacɨ́ye gɨ gbála ndị́sị lódụ́ yée.
54 Prenderam-no então e conduziram-no à casa do príncipe dos sacerdotes. Pedro seguia-o de longe.
55 Gɨ zɨ́ drụ́ ꞌbɨ bi mɨárá, zɨ́ye kótụ́ mongụ́ phoꞌdụ sɨmɨ yana ligá ndị́sịyé gbaá roa. Zɨ́ Pétero kpá ógụ ólụ́ne dongaráye ndị́sịné gɨ zɨ́ drụ́.
55 Acenderam um fogo no meio do pátio, e sentaram-se em redor. Pedro veio sentar-se com eles.
56 Ábuwá, ngíti kára bɨ ndịsị méngị moko ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ore ní lurúndiki wo go kacɨ́ mbílí phoꞌdụ, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Oꞌdo née nɨ ngúru ꞌyị gɨ dongará ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ oꞌdo née.”
56 Uma criada percebeu-o sentado junto ao fogo, encarou-o de perto e disse: Também este homem estava com ele.
57 Zɨ́ Pétero úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Ndá úku ledre kenée wá, máówo amá oꞌdo née wá.”
57 Mas ele negou-o: Mulher, não o conheço.
58 Kpá lá ca gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́ ngíti ꞌyị ógụné, zɨ́a ónzó komoné ro Pétero zɨ́a úku ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Áyí ngúru ꞌyị ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ wo ba.”
58 Pouco depois, viu-o outro e disse-lhe: Também tu és um deles. Pedro respondeu: Não, eu não o sou.
59 Gɨ do kacɨ́ sịndị́ kadra kị́éꞌdo, zɨ́ ngíti ꞌyị kpá úku ledre gɨ ro Pétero kɨ́dí, “Maꞌdíi, oꞌdo ba nɨ ngúru ꞌyị ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ba, gɨ zɨ́a nɨyí kéye mbá gɨ sɨmɨ Galiláya gɨrí.”
59 Passada quase uma hora, afirmava um outro: Certamente também este homem estava com ele, pois também é galileu.
60 Zɨ́ Pétero úkulúgu ledre zɨ́ oꞌdo née kɨ́dí, “Ndá úku ledre kenée wá, máówo amá mongụ́ ꞌyị née wá.” Sɨmɨ bɨ Pétero nɨ aka ngbụ́rụ́ ndị́sị ódro ní, kokoṛị́yoko, zɨ́ ngono ụ́cụ koko.
60 Mas Pedro disse: Meu amigo, não sei o que queres dizer. E no mesmo instante, quando ainda falava, cantou o galo.
61 Zɨ́ Ngére Yésụ óyó komoné lúrú Pétero, geré zɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kɨ́dí, “Kɨ́lóndó ꞌdáꞌdá zɨ́ ngono kɨ́ ụ́cụ koko, áyí ási gɨ romá kɨ́ꞌdí ota ní ngásáógụné sɨmɨ a.”
61 Voltando-se o Senhor, olhou para Pedro. Então Pedro se lembrou da palavra do Senhor: Hoje, antes que o galo cante, negar-me-ás três vezes.
62 Zɨ́ sɨmɨkozo méngị Pétero, zɨ́a ólụ́ógụné ndoo ꞌdí sogo ndị́sịné íni íni kɨ́ngaya.
62 Saiu dali e chorou amargamente.
63 Zɨ́ asikíri ga bɨ otonɨ́ yée ndị́sị lúrú bi káa bɨ Yésụ nɨ ngásá ní, ndị́sịyé fóló wo kpá kɨ́ ndị́sị ócó wo.
63 Entretanto, os homens que guardavam Jesus escarneciam dele e davam-lhe bofetadas.
64 Zɨ́ye ódóꞌdụ́tụ komoa zɨ́ ngíti ꞌyị kpá ócó wo, zɨ́ye ndúꞌyú fóló wo kɨ́dí, “Nébị, úku aka zɨ́ze, ambi ocó yị́ị née ne?”
64 Cobriam-lhe o rosto e diziam: Adivinha quem te bateu!
65 Nda gɨ ore zɨ́ye ndị́sịyé úku sínyi tụ́ꞌdụ́ bɨsinyí ledre ga bɨ kɨ́ kese e sɨmɨyé ní zɨ́a.
65 E injuriavam-no ainda de outros modos.
66 Akpa kɨ́ sị́ndóndó, zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Yụ́da e ní, kɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e, kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e yóko royé, do ꞌdíꞌbiógụ Yésụ dongaráye.
66 Ao amanhecer, reuniram-se os anciãos do povo, os príncipes dos sacerdotes e os escribas, e mandaram trazer Jesus ao seu conselho.
67 Zɨ́ye úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Úku aka maꞌdíi zɨ́ze, áyí ba Kɨ́résịto bɨ kóo ukunɨ́ ledre a yaá nɨ ógụ ní?”
67 Perguntaram-lhe: Dize-nos se és o Cristo! Respondeu-lhes ele: Se eu vo-lo disser, não me acreditareis;
68 Abú mándúꞌyú kpá sée, úkulúgusé esé ledre kacɨ́ a zɨ́ma wá.
68 e se vos fizer qualquer pergunta, não me respondereis.
69 Éyị́ bɨ máówo ní, ásé karanée lúrú Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí kɨ́ ndị́sị zɨ́ Lomo bɨ rokoꞌbụa ofụ go ní do anu.”
69 Mas, doravante, o Filho do Homem estará sentado à direita do poder de Deus.
70 Zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga gére née ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Káa zɨ́ bɨ úku kenée ní, áyí Owụ́ ꞌbɨ Lomo?”
70 Então perguntaram todos: Logo, tu és o Filho de Deus? Respondeu: Sim, eu sou.
71 Zɨ́ye ódroyé dengbị́ye kɨ́dí, “Éyị́ bɨ ilizé kpá fú ngíti géyị ꞌyị e úwú ledre gɨ tarayé gɨ roa ní ꞌdi, otoasá roné go kɨ́ Lomo, uwúzé go cụ́ gɨ tara ní.”
71 Eles então exclamaram: Temos nós ainda necessidade de testemunho? Nós mesmos o ouvimos da sua boca.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.