Lucas 22

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Née ní, sịndị́ kadra ꞌbɨ Ayímbi bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a ꞌDeꞌdị́ ndaá ndịsịnɨ́ kpá ndólo a Umbuokpó ní nɨ go gbóo.
1 Estava próxima a Festa dos Pães Asmos, chamada Páscoa.
2 Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní, kɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ꞌdódo lorụ ní, nɨyí go ndị́sị gámásóꞌdo Yésụ gɨ ro úfu wo wayí gɨ zɨ́ ngịrị tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e.
2 Preocupavam-se os principais sacerdotes e os escribas em como tirar a vida a Jesus; porque temiam o povo.
3 Ábuwá Satána olụ́ go sɨmɨ ngúru ꞌyịmɨkása ꞌbɨ Yésụ kɨ́ ịrịné Yụ́da. Nɨ gɨ sɨmɨ owụ́ gara kɨ́ ịrịné Keriyóta. Ndị́sịnɨ́ nda ndólo wo Yụ́da ꞌyị ꞌbɨ Keriyóta.
3 Ora, Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze.
4 Zɨ́ Yụ́da maꞌdáa lóloné ndéréne zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kpá kɨ́ ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi kacɨ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ní, gámásóꞌdo mɨsiꞌdi bɨ née nɨ íꞌbíógụ Yésụ do a gɨ ro zɨ́ye ꞌdíꞌbi wo ní.
4 Este foi entender-se com os principais sacerdotes e os capitães sobre como lhes entregaria a Jesus;
5 Zɨ́ yaꞌdá ga gére née ídíye kɨ́ rokinyi, zɨ́ye ṇgúṇgu ledre íꞌbí késị́ zɨ́ Yụ́da gɨ ro zɨ́a íꞌbíógụ Yésụ zɨ́ye.
5 então, eles se alegraram e combinaram em lhe dar dinheiro.
6 Sɨmɨ bɨ Yụ́da ꞌdiꞌbi késị́ ní, zɨ́a ídíne kɨ́ rokinyi, zɨ́a ndị́sịné gámásóꞌdo mɨsiꞌdi bɨ née nɨ íꞌbíógụ Yésụ zɨ́ye doa wayí tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e utúasánɨ́ ówo a wá ní.
6 Judas concordou e buscava uma boa ocasião de lho entregar sem tumulto.
7 Zɨ́ sị́lị́ ꞌbɨ Ayímbi bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a ꞌDeꞌdị́ ndaá ní, née mɨzefị sị́lị́ bɨ ndịsịnɨ́ óṇgoónzó phɨṛangá kábịṛị́kị e kɨ́ sómụ́ndíki ledre Umbuokpó.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães Asmos, em que importava comemorar a Páscoa.
8 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné kása ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e gbre, Pétero kɨ́ Yiwáni, kɨ́dí “Ndérésé mu yémeómo bi zɨ́ze nzíyiné gɨ ro zɨ́ze ndéréze ánu Ayímbi Umbuokpó doa.”
8 Jesus, pois, enviou Pedro e João, dizendo: Ide preparar-nos a Páscoa para que a comamos.
9 Zɨ́ye ndúꞌyú lúgu Yésụ kɨ́dí, “Íli idízé ndéré yémeómo bi máa née ꞌda?”
9 Eles lhe perguntaram: Onde queres que a preparemos?
10 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ndérésé mu sɨmɨ gara íri, ásé ndíki ngíti oꞌdo kɨ́ ndáꞌbaógụ gɨ ngbuṛu kɨ́ ndoko iní oꞌbo do goné, ídísé lódụ́ógụ wo gị ꞌbe.
10 Então, lhes explicou Jesus: Ao entrardes na cidade, encontrareis um homem com um cântaro de água; segui-o até à casa em que ele entrar
11 Zɨ́se ndúꞌyú mị́ngị́ ꞌbe kɨ́dí, Mongụ́ ꞌyị ezé ya kɨ́dí, ꞌdị́cị́ bɨ yémeómo gɨ ro zɨ́ne ógụné kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ánu Ayímbi Umbuokpó sɨmɨ a ní nɨ wo be ꞌdi?
11 e dizei ao dono da casa: O Mestre manda perguntar-te: Onde é o aposento no qual hei de comer a Páscoa com os meus discípulos?
12 Yésụ ya kɨ́dí, nɨ ꞌdódo ꞌdị́cị́ zɨ́se wo bɨ oꞌbónɨ́ do ezené ꞌdága ní. Yemenɨ́ bi go sɨmɨa íri mbá nzíyiné, ídísé ótoyéme éyị́ mɨánu maꞌdáa sɨmɨ a íri.”
12 Ele vos mostrará um espaçoso cenáculo mobilado; ali fazei os preparativos.
13 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née ndéréye ndíki éyị́ e, tɨ́ káa zɨ́ bɨ Yésụ úku zɨ́ye ní. Zɨ́ye yéme Umbuokpó ore.
13 E, indo, tudo encontraram como Jesus lhes dissera e prepararam a Páscoa.
14 Sɨmɨ bɨ go sịndị́ kadra ꞌbɨ éyị́ mɨánu ní, zɨ́ Yésụ ndéréye kɨ́ ꞌyịmɨkása ené ga bɨ sokó doa gbre (12) née ndị́sịyé gbaá ánu éyị́.
14 Chegada a hora, pôs-se Jesus à mesa, e com ele os apóstolos.
15 Zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ ꞌyịmɨkása ené ga gére née kɨ́dí, “Mándị́sị kú óto komomá gɨ ro sịndị́ kadra ꞌbɨ Ayímbi Umbuokpó ba gɨ ro zɨ́ze ánu a ndro kése káa ꞌdáꞌdá zɨ́ sịndị́ kadra amá ꞌbɨ ꞌdoꞌdó ógụné.
15 E disse-lhes: Tenho desejado ansiosamente comer convosco esta Páscoa, antes do meu sofrimento.
16 Maꞌdíi, utúasázé aka lolụ ánu kótrụ sị́lị́ze kése kadra ayímbi káa zɨ́ wo ba ꞌdiya wá, ꞌbúó togụ́ ini ledre gɨ sɨmɨ ayímbi káa zɨ́ ba ꞌyị e owoyemenɨ́ go sɨmɨ bɨ nɨyí go ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ ꞌbe Lomo ní.”
16 Pois vos digo que nunca mais a comerei, até que ela se cumpra no reino de Deus.
17 Gɨ do kacɨ́ née ní, zɨ́a ꞌdíꞌbi kóꞌdo leꞌyị́, zɨ́a íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo gɨ roa, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Sée mɨkékeṛị́a mbá ídísé éwé leꞌyị́ ba.
17 E, tomando um cálice, havendo dado graças, disse: Recebei e reparti entre vós;
18 Utúasázé éwé ándá leꞌyị́ kóṛó kése káa zɨ́ wo ba aka lolụ ꞌdiya wá, ꞌbúó togụ́ sịndị́ kadra bɨ Lomo nɨ ógụ ídí káa do Ngére do ꞌyị e sɨmɨ a ní ogụ go.”
18 pois vos digo que, de agora em diante, não mais beberei do fruto da videira, até que venha o reino de Deus.
19 Gɨ do kacɨ́ née, zɨ́a ꞌdíꞌbi ambata, zɨ́a íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo, zɨ́a ꞌdéwe sɨmɨ a, zɨ́a íꞌbí a zɨ́ ꞌyịmɨkása ené e, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Ba kụṛụꞌbụmá bɨ máíꞌbí gɨ rosé ní, ídísé ánu a kɨ́ sómụ́ndíki ledremá.”
19 E, tomando um pão, tendo dado graças, o partiu e lhes deu, dizendo: Isto é o meu corpo oferecido por vós; fazei isto em memória de mim.
20 Kpá kenée gɨ do kacɨ́ éyị́ mɨánu, zɨ́a ꞌdíꞌbi kóꞌdo, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Bɨ sɨmɨ kóꞌdo ba sámamá bɨ nɨ ndéꞌyị́ bi gɨ rosé gɨ ro yéme ledre dongaráse kɨ́ Lomo ní.
20 Semelhantemente, depois de cear, tomou o cálice, dizendo: Este é o cálice da nova aliança no meu sangue derramado em favor de vós.
21 ꞌYị máa wo bɨ nɨ íꞌbí ngbángáma do úfu máa ní, nɨ dongaráze ona ndịsịzé ánu kótrụ sị́lị́ze ba tɨ́ kéye.
21 Todavia, a mão do traidor está comigo à mesa.
22 Maꞌdíi, Máa Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí, nɨ úyu, gɨ zɨ́a Lomo yeme ne kenée. Tɨ́ lá nɨ ídí mongụ́ nduwú zɨ́ ꞌyị bɨ nɨ tóro íꞌbí ngbángá a ní gɨ zɨ́a Lomo nɨ ꞌdódo wo kɨ́ngaya.”
22 Porque o Filho do Homem, na verdade, vai segundo o que está determinado, mas ai daquele por intermédio de quem ele está sendo traído!
23 Sɨmɨ bɨ ꞌyịmɨkása ga gére née uwúnɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kenée ní, zɨ́ye tónóye úku mɨngụ́ngụ́rụ́ ledre dongaráye kɨ́dí, “Ambí ili méngị bɨsinyí ledre née kenée ne?”
23 Então, começaram a indagar entre si quem seria, dentre eles, o que estava para fazer isto.
24 Zɨ́ ꞌyịmɨkása ga gére née kpá ndị́sịyé úkulóꞌbó ledre dongaráye kɨ́dí, “Ambí gɨ dongaráze ba nɨ ídíne manda ꞌdáꞌdá zɨ́ lafúne e?”
24 Suscitaram também entre si uma discussão sobre qual deles parecia ser o maior.
25 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ngére ga bɨ ꞌbɨ do sogo káṇgá ba ndịsịnɨ́ óto royé zɨ́ ꞌyị eyé e kɨ́dí yée nɨyí mɨngburoko ꞌyị e. Zɨ́ye óto royé kɨ́dí yée nɨyí bɨlámá ꞌyị sáká ꞌyị e.
25 Mas Jesus lhes disse: Os reis dos povos dominam sobre eles, e os que exercem autoridade são chamados benfeitores.
26 Máúku zɨ́se, ndásé ídí káa zɨ́ye née wá. Togụ́ ꞌyị nɨ dongaráse kɨ́ ledrené owóowó yá, idí ídí káa zɨ́ ꞌyị bɨ ledrea ndaá owóowó wá ní. Wo bɨ nɨ manda ní, idí ídí káa zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ní.
26 Mas vós não sois assim; pelo contrário, o maior entre vós seja como o menor; e aquele que dirige seja como o que serve.
27 Mándúꞌyú aka sée ambí nɨ mongụ́ ꞌyị ní ne? ꞌYị máa wo bɨ ndịsị lá mɨndị́sị mengị moko wá ní togụ́ mbú wo bɨ ndịsị méngị moko ní? Tɨ́ lá mááyí dongaráse ona káa zɨ́ ꞌyị méngị moko ní.
27 Pois qual é maior: quem está à mesa ou quem serve? Porventura, não é quem está à mesa? Pois, no meio de vós, eu sou como quem serve.
28 Mbófo éyị́ zɨ́se, sɨmɨ ꞌdoꞌdó ga bɨ ndikinɨ́ máa ní mbá, óyósé sogosé zɨ́ma wá.
28 Vós sois os que tendes permanecido comigo nas minhas tentações.
29 Káa zɨ́ bɨ Babá iꞌbí rokoꞌbụ zɨ́ma, zɨ́ma ídíma káa do ngére ní, mááyí kpá íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́se,
29 Assim como meu Pai me confiou um reino, eu vo-lo confio,
30 gɨ ro zɨ́ze ndị́sịzé do bi kị́éꞌdo kése ꞌbe ꞌbɨ Lomo kɨ́ ánu éyị́ kpá kɨ́ ꞌdécị ngbanga ro kúfú Isɨréle e bɨ sokó doa gbre ní.”
30 para que comais e bebais à minha mesa no meu reino; e vos assentareis em tronos para julgar as doze tribos de Israel.
31 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné úku ledre zɨ́ Simúna kɨ́dí, “Lúrú aka Simúna, Satána yeme roné go gɨ ro úzu yị́ị oꞌbụóꞌbụ káa zɨ́ mɨgombị mengị moko ne ní.
31 Simão, Simão, eis que Satanás vos reclamou para vos peneirar como trigo!
32 Abú kenée ndotó, máíni ini go zɨ́ Babá gɨ royị́, gɨ ro zɨ́yị tóroyị́ ngbúó sɨmɨ úzu éyị́ née útúásá útú wá. Sɨmɨ bɨ ndáꞌbaógụ go zɨ́ma ní, ídí ndịsị íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́ lafúyị e.”
32 Eu, porém, roguei por ti, para que a tua fé não desfaleça; tu, pois, quando te converteres, fortalece os teus irmãos.
33 Zɨ́a ị́nyịné úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ngére, mááyí go nzíyimá gɨ royị́. Togụ́ sị́gịnị yá, idínɨ́ óto zée kéyị, togụ́ umbu yá, azé úyu kéyị.”
33 Ele, porém, respondeu: Senhor, estou pronto a ir contigo, tanto para a prisão como para a morte.
34 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Máúku zɨ́yị Pétero, kɨ́lóndó kɨ́ sɨmɨbi ꞌdáꞌdá zɨ́ ngono kɨ́ ụ́cụ koko, áyí ási gɨ romá kɨ́ꞌdí ota yá née owo ené máa wá.”
34 Mas Jesus lhe disse: Afirmo-te, Pedro, que, hoje, três vezes negarás que me conheces, antes que o galo cante.
35 Gɨ do kacɨ́ ledre bɨ uku zɨ́ Pétero ní, zɨ́a nda ị́nyịné ndúꞌyú ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née mbá kɨ́dí, “Sɨmɨ bɨ kóo mákása sée lá kɨ́ gbékpị́ sị́lị́se ndéré kɨ́ ꞌdódo bɨlámá ledre amá zɨ́ ꞌyị e, ꞌdíꞌbisé késị́ gɨ ro ánu éyị́ kɨ́e wá, gbawá kombo, gbawá ngíti wará ní, lerị́ éyị́ mengịnɨ́ kóo sée goó?”
35 A seguir, Jesus lhes perguntou: Quando vos mandei sem bolsa, sem alforje e sem sandálias, faltou-vos, porventura, alguma coisa? Nada, disseram eles.
36 Zɨ́a úku ngíti ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ba ndaá lolụ ledre máa bɨ kóo née wá, ili nda go zɨ́se ꞌdíꞌbi késị́ kɨ́ kombo esé e kpa. ꞌYị bɨ mongụ́ maku ndaá zɨ́a wá ní, idí úgúóyó ngíti bongó ené ꞌdáꞌba, zɨ́a ndéréne úgú maku zɨ́ne.
36 Então, lhes disse: Agora, porém, quem tem bolsa, tome-a, como também o alforje; e o que não tem espada, venda a sua capa e compre uma.
37 Ídísé ówo a kɨ́dí, ledre ga bɨ kóo ekéomonɨ́ gɨ romá ꞌdesị́ sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo kɨ́dí, ‘Nɨyí karanée ꞌdóꞌdo máa káa zɨ́ ꞌyị bɨ mengị bɨsinyí ledre ní,’ sịndị́ kadra ené ogụ go.”
37 Pois vos digo que importa que se cumpra em mim o que está escrito:
38 Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ a uwúnɨ́ ledre bɨ uku née kenée ní, zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a ꞌdiya kɨ́dí, “Ngére, mɨngburoko maku nɨyí bo zɨ́ze ona gbre.”
38 Então, lhe disseram: Senhor, eis aqui duas espadas! Respondeu-lhes: Basta!
39 Zɨ́ Yésụ ólụ́ógụné gɨ sɨmɨ yana gara gɨ ore káa zɨ́ bɨ lengbe ní ndéréne do Landa bɨ kɨ́ kágá ga bɨ ndịsịnɨ́ ndólo yée Olíva doné ní. Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ndéréye lódụ́ wo íri.
39 E, saindo, foi, como de costume, para o monte das Oliveiras; e os discípulos o acompanharam.
40 Sɨmɨ bɨ nderéogụ íri ní, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, “Ídísé ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo gɨ ro zɨ́a ndị́sịné sáká sée gɨ sɨmɨ ledre ga bɨ nɨyí kɨ́ ndị́sị ndíki sée ní.”
40 Chegando ao lugar escolhido, Jesus lhes disse: Orai, para que não entreis em tentação.
41 Gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́a ị́nyịné gɨ cigíye ndéréne re, do útúne do ngụ́ṛụ́ sịndị́ne íni ini zɨ́ Lomo kɨ́dí,
41 Ele, por sua vez, se afastou, cerca de um tiro de pedra, e, de joelhos, orava,
42 “Babá, togụ́ nɨ útúásá kacɨ́ komoyị́ yá, ndá ótoómo máa zɨ́ma ndúwúma sɨmɨ nduwú bɨ nɨ go ógụ ba wá. Ledre maꞌdáa idí méngị roné kacɨ́ mɨyéme ledre eyị́, nda ídí kacɨ́ sómụ́ ledre amá wá.”
42 dizendo: Pai, se queres, passa de mim este cálice; contudo, não se faça a minha vontade, e sim a tua.
43 Zɨ́ Lomo kásaógụ maláyika ógụ íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́a.
43 [Então, lhe apareceu um anjo do céu que o confortava.
44 Gɨ zɨ́ mongụ́ éyị́ mɨówo, zɨ́a ndị́sịné íni ini zɨ́ Lomo cụ́ kɨ́ sɨmɨné. Zɨ́ bɨsuwu bɨ ndịsị kúkú gɨ roa trịị bi ní, óyólóꞌbó roné ídíne bɨkesị́ne káa zɨ́ sáma ní.
44 E, estando em agonia, orava mais intensamente. E aconteceu que o seu suor se tornou como gotas de sangue caindo sobre a terra.]
45 Zɨ́a ị́nyịné ndáꞌbalúgu roné zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e. Nɨ ógụ íri ní, nɨyí go mbá ꞌdúꞌdu cóngó royé ụkụ́ kpá go mbá mɨụ́kụ́ gɨ zɨ́ lerị́.
45 Levantando-se da oração, foi ter com os discípulos, e os achou dormindo de tristeza,
46 Zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ásé yị́ esé ꞌdúꞌdu esé? Ídísé ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo gɨ ro zɨ́a ndị́sịné sáká sée gɨ sɨmɨ ledre ga bɨ nɨyí kɨ́ ndị́sị ndíki sée ní.”
46 e disse-lhes: Por que estais dormindo? Levantai-vos e orai, para que não entreis em tentação.
47 Sɨmɨ bɨ Yésụ nɨ aka ngbụ́rụ́ ndị́sị úku ledre zɨ́ ꞌyị ené ga gére ní, rụụ, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị e ndéꞌyị́ógụyé, Yụ́da bɨ nɨ ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ maꞌdáa ní, ꞌdiꞌbiogụ yée ne. Zɨ́a ndéréne geré fáka Yésụ íꞌbí mandá zɨ́a.
47 Falava ele ainda, quando chegou uma multidão; e um dos doze, o chamado Judas, que vinha à frente deles, aproximou-se de Jesus para o beijar.
48 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Yụ́da, ógụ fáka ꞌdódo Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí kɨ́ íꞌbí mandá zɨ́a ba gɨ zɨ́a bɨ íꞌbí ngbángáma go ní?”
48 Jesus, porém, lhe disse: Judas, com um beijo trais o Filho do Homem?
49 Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ owonɨ́ kɨ́dí bɨsinyí ledre ogụ née go ne ní, zɨ́ye úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí “Ngére, ilizé go tónó lágá yée kɨ́ mɨngburoko maku ga ba?”
49 Os que estavam ao redor dele, vendo o que ia suceder, perguntaram: Senhor, feriremos à espada?
50 Zɨ́ ngúruyé ị́nyịné kóo gɨ ro lágá ónzó ꞌyị ꞌbɨ moko ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ fí umbu, zɨ́ mongụ́ maku nda útúne lá gbóo ro mbílía do anú, lágá ꞌdécị a tụ.
50 Um deles feriu o servo do sumo sacerdote e cortou-lhe a orelha direita.
51 Zɨ́ Yésụ gbúrógbóne do ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, “Asɨ́ go, ótoómosé yée mu.” Zɨ́a óto sị́lị́ne ro mbílí oꞌdo née zɨ́ mbílí a émené.
51 Mas Jesus acudiu, dizendo: Deixai, basta. E, tocando-lhe a orelha, o curou.
52 Gɨ ore zɨ́ Yésụ ị́nyịné úku ledre zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kpá kɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi kacɨ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ní, nda kɨ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da e kɨ́dí, “Mengị káa be ꞌdi zɨ́se ógụsé gɨ romá kɨ́ mɨngburoko maku e kɨ́ ngbóndó e káa zɨ́ éyị́ bɨ mááyí ꞌyị méngị bɨsinyí ledre ní?
52 Então, dirigindo-se Jesus aos principais sacerdotes, capitães do templo e anciãos que vieram prendê-lo, disse: Saístes com espadas e porretes como para deter um salteador?
53 Kacɨ́ kadra mbá azé kése do ligá ꞌbɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ꞌdíꞌbisé nda kóo máa wá gɨ zɨ́ ꞌdi togụ́ mááyí ꞌyị méngị bɨsinyí ledre ní? Ba go sịndị́ kadra gɨ ro zɨ́se méngị éyị́ bɨ ílisé méngị a ní gɨ zɨ́a rokoꞌbụ ꞌbɨ Satána alaꞌdụtụ do sogo káṇgá go.”
53 Diariamente, estando eu convosco no templo, não pusestes as mãos sobre mim. Esta, porém, é a vossa hora e o poder das trevas.
54 Tɨ́ maꞌdíi, zɨ́ye ꞌdíꞌbi Yésụ ndéré kɨ́e ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́. Zɨ́ Pétero útúne do kacɨ́ye gɨ gbála ndị́sị lódụ́ yée.
54 Então, prendendo-o, o levaram e o introduziram na casa do sumo sacerdote. Pedro seguia de longe.
55 Gɨ zɨ́ drụ́ ꞌbɨ bi mɨárá, zɨ́ye kótụ́ mongụ́ phoꞌdụ sɨmɨ yana ligá ndị́sịyé gbaá roa. Zɨ́ Pétero kpá ógụ ólụ́ne dongaráye ndị́sịné gɨ zɨ́ drụ́.
55 E, quando acenderam fogo no meio do pátio e juntos se assentaram, Pedro tomou lugar entre eles.
56 Ábuwá, ngíti kára bɨ ndịsị méngị moko ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ore ní lurúndiki wo go kacɨ́ mbílí phoꞌdụ, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Oꞌdo née nɨ ngúru ꞌyị gɨ dongará ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ oꞌdo née.”
56 Entrementes, uma criada, vendo-o assentado perto do fogo, fitando-o, disse: Este também estava com ele.
57 Zɨ́ Pétero úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Ndá úku ledre kenée wá, máówo amá oꞌdo née wá.”
57 Mas Pedro negava, dizendo: Mulher, não o conheço.
58 Kpá lá ca gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́ ngíti ꞌyị ógụné, zɨ́a ónzó komoné ro Pétero zɨ́a úku ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Áyí ngúru ꞌyị ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ wo ba.”
58 Pouco depois, vendo-o outro, disse: Também tu és dos tais. Pedro, porém, protestava: Homem, não sou.
59 Gɨ do kacɨ́ sịndị́ kadra kị́éꞌdo, zɨ́ ngíti ꞌyị kpá úku ledre gɨ ro Pétero kɨ́dí, “Maꞌdíi, oꞌdo ba nɨ ngúru ꞌyị ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ba, gɨ zɨ́a nɨyí kéye mbá gɨ sɨmɨ Galiláya gɨrí.”
59 E, tendo passado cerca de uma hora, outro afirmava, dizendo: Também este, verdadeiramente, estava com ele, porque também é galileu.
60 Zɨ́ Pétero úkulúgu ledre zɨ́ oꞌdo née kɨ́dí, “Ndá úku ledre kenée wá, máówo amá mongụ́ ꞌyị née wá.” Sɨmɨ bɨ Pétero nɨ aka ngbụ́rụ́ ndị́sị ódro ní, kokoṛị́yoko, zɨ́ ngono ụ́cụ koko.
60 Mas Pedro insistia: Homem, não compreendo o que dizes. E logo, estando ele ainda a falar, cantou o galo.
61 Zɨ́ Ngére Yésụ óyó komoné lúrú Pétero, geré zɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kɨ́dí, “Kɨ́lóndó ꞌdáꞌdá zɨ́ ngono kɨ́ ụ́cụ koko, áyí ási gɨ romá kɨ́ꞌdí ota ní ngásáógụné sɨmɨ a.”
61 Então, voltando-se o Senhor, fixou os olhos em Pedro, e Pedro se lembrou da palavra do Senhor, como lhe dissera: Hoje, três vezes me negarás, antes de cantar o galo.
62 Zɨ́ sɨmɨkozo méngị Pétero, zɨ́a ólụ́ógụné ndoo ꞌdí sogo ndị́sịné íni íni kɨ́ngaya.
62 Então, Pedro, saindo dali, chorou amargamente.
63 Zɨ́ asikíri ga bɨ otonɨ́ yée ndị́sị lúrú bi káa bɨ Yésụ nɨ ngásá ní, ndị́sịyé fóló wo kpá kɨ́ ndị́sị ócó wo.
63 Os que detinham Jesus zombavam dele, davam-lhe pancadas e,
64 Zɨ́ye ódóꞌdụ́tụ komoa zɨ́ ngíti ꞌyị kpá ócó wo, zɨ́ye ndúꞌyú fóló wo kɨ́dí, “Nébị, úku aka zɨ́ze, ambi ocó yị́ị née ne?”
64 vendando-lhe os olhos, diziam: Profetiza-nos: quem é que te bateu?
65 Nda gɨ ore zɨ́ye ndị́sịyé úku sínyi tụ́ꞌdụ́ bɨsinyí ledre ga bɨ kɨ́ kese e sɨmɨyé ní zɨ́a.
65 E muitas outras coisas diziam contra ele, blasfemando.
66 Akpa kɨ́ sị́ndóndó, zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Yụ́da e ní, kɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e, kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e yóko royé, do ꞌdíꞌbiógụ Yésụ dongaráye.
66 Logo que amanheceu, reuniu-se a assembleia dos anciãos do povo, tanto os principais sacerdotes como os escribas, e o conduziram ao Sinédrio, onde lhe disseram:
67 Zɨ́ye úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Úku aka maꞌdíi zɨ́ze, áyí ba Kɨ́résịto bɨ kóo ukunɨ́ ledre a yaá nɨ ógụ ní?”
67 Se tu és o Cristo, dize-nos. Então, Jesus lhes respondeu: Se vo-lo disser, não o acreditareis;
68 Abú mándúꞌyú kpá sée, úkulúgusé esé ledre kacɨ́ a zɨ́ma wá.
68 também, se vos perguntar, de nenhum modo me respondereis.
69 Éyị́ bɨ máówo ní, ásé karanée lúrú Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí kɨ́ ndị́sị zɨ́ Lomo bɨ rokoꞌbụa ofụ go ní do anu.”
69 Desde agora, estará sentado o Filho do Homem à direita do Todo-Poderoso Deus.
70 Zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga gére née ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Káa zɨ́ bɨ úku kenée ní, áyí Owụ́ ꞌbɨ Lomo?”
70 Então, disseram todos: Logo, tu és o Filho de Deus? E ele lhes respondeu: Vós dizeis que eu sou.
71 Zɨ́ye ódroyé dengbị́ye kɨ́dí, “Éyị́ bɨ ilizé kpá fú ngíti géyị ꞌyị e úwú ledre gɨ tarayé gɨ roa ní ꞌdi, otoasá roné go kɨ́ Lomo, uwúzé go cụ́ gɨ tara ní.”
71 Clamaram, pois: Que necessidade mais temos de testemunho? Porque nós mesmos o ouvimos da sua própria boca.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.