Lucas 20
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NVT
1 Kadra kị́éꞌdo zɨ́ Yésụ ndị́sịné ꞌdódo ledre kpá kɨ́ úku bɨlámá ledre ꞌbɨ Lomo zɨ́ ꞌyị e do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo. Nɨ ídí kɨ́e ní, manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e ꞌbɨ Mụ́sa nda kpá kɨ́ ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da maáge ogụnɨ́ go. Zɨ́ye ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí,
1 Certo dia, quando Jesus ensinava o povo e anunciava as boas-novas no templo, os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo se aproximaram dele
2 “Yị́ị ba, ambí iꞌbí rokoꞌbụ zɨ́yị ndị́sịyị́ ꞌdódo ledre kɨ́e sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro ní ne?”
2 e perguntaram: “Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu esse direito?”.
3 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “ꞌDáꞌdá zɨ́ma kɨ́ úkulúgu ledre zɨ́se, mándúꞌyú aka sée.
3 “Primeiro, deixe-me fazer uma pergunta”, respondeu ele.
4 Rokoꞌbụ bɨ Yiwáni ndịsị íꞌbí babatị́za kɨ́e zɨ́ ꞌyị e née ndiki gɨ ꞌda? Lomo iꞌbí zɨ́a ne gɨ komo ere, togụ́ kenée wá ní, nda ꞌyịmaꞌdí e gɨ do sogo káṇgá gɨ ona?”
4 “A autoridade de João para batizar vinha do céu ou era apenas humana?”
5 Zɨ́ yaꞌdá ga gére née tónóye ódroyé dongaráye kɨ́dí, “Togụ́ uku luguzé ledre zɨ́a kɨ́dí, Lomo iꞌbí rokoꞌbụ ne zɨ́ Yiwáni yá, nɨ geré úku a kɨ́dí, ‘Sara togụ́ kenée ní ṇguṇguzé nda ledre ené wá gɨ ro ꞌdi?’
5 Eles discutiram a questão entre si: “Se dissermos que vinha do céu, ele perguntará por que não cremos em João.
6 Togụ́ ukuzé kɨ́dí, ‘ꞌYịmaꞌdí,’ iꞌbí rokoꞌbụ née ne zɨ́a yá, ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ úwú ꞌdódo ledre ené ní, nɨyí zíngi zɨ́ye óngbo zée kɨ́ tutú gɨ zɨ́a nɨ go sɨmɨ doyé bɨlámáne kɨ́dí Yiwáni nɨ yị́ ené nébị.”
6 Mas, se dissermos que era apenas humana, seremos apedrejados pela multidão, pois todos estão convencidos de que João era profeta”.
7 Zɨ́ye ị́nyịyé úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Owozé wá togụ́ Yiwáni ndiki rokoꞌbụ née gɨ ꞌdáya yá.”
7 Por fim, responderam a Jesus que não sabiam.
8 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Togụ́ kenée yá, máúku lúgu amá kpá ledre zɨ́se kacɨ́ nduꞌyú esé née wá.”
8 E Jesus replicou: “Então eu também não direi com que autoridade faço essas coisas”.
9 Gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́ Yésụ úku muruwayi kɨ́dí, “Ngíti oꞌdo oꞌdo kóo yáká ené, zɨ́a ótoómo a do sị́lị́ ngíti géyị ꞌyị e idínɨ́ ndị́sị méngị moko sɨmɨ a. Zɨ́a ị́nyịné ndéréne gbála sɨmɨ ngíti káṇgá.
9 Em seguida, Jesus se voltou para o povo e contou a seguinte parábola: “Um homem plantou um vinhedo e o arrendou a alguns lavradores. Depois, partiu para um lugar distante, onde passou um longo tempo.
10 Sɨmɨ bɨ éyị́ ga bɨ yáká née anánɨ́ go ní, zɨ́ mị́ngị́ yáká máa née kása ngúru ꞌyị ꞌbɨ moko ené idí ndéré zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ méngị moko yáká ené íri ní, idínɨ́ íꞌbí ꞌbɨ ené éyị́ bɨ gɨ yáká gɨrí ní zɨ́ne. Sɨmɨ bɨ ꞌyị bɨ kasanɨ́ wo née nderéogụ íri ní, zɨ́ ꞌyị ga bɨ yáká íri ní ị́nyịyé ócó wo zɨ́ye ógólúgu wo kɨ́ gbékpị́ sị́lị́ne.
10 Na época da colheita da uva, enviou um de seus servos para receber sua parte da produção. Os lavradores atacaram o servo, o espancaram e o mandaram de volta, de mãos vazias.
11 Zɨ́a kása ngíti ꞌyị ꞌbɨ moko zɨ́ye méngị wo kpá kenée óto dokuwu roa zɨ́ye ógólúgu wo kɨ́ gbékpị́ sị́lị́ne.
11 Então o dono da propriedade enviou outro servo, mas eles também o insultaram, o espancaram e o mandaram de volta, de mãos vazias.
12 Zɨ́a kpá kása ngíti ꞌyị, zɨ́ye kpá ócó wo óto uṇgú roa zɨ́ye ị́trị́ ógụ wo gɨ sɨmɨ gara sága.
12 Enviou ainda um terceiro, e eles o feriram e o expulsaram do vinhedo.
13 “Mị́ngị́ yáká ya, ‘Mááyí nda méngị ba ꞌdi? Togụ́ kenée yá, mááyí nda kása za cụ́ mbigí owụ́ ꞌbɨ amá bɨ kɨ́ ꞌbúne domá kɨ́ngaya ní, éyị́ née kenée nɨyí óto úndrua.’
13 “‘Que farei?’, disse o dono do vinhedo. ‘Já sei; enviarei meu filho amado. Certamente eles o respeitarão.’
14 “Sɨmɨ bɨ ꞌyị ga gére lurúnɨ́ nda owụ́ ꞌbɨ mị́ngị́ yáká ní, zɨ́ye yéme ledre dongaráye kɨ́dí, ‘Wotị́a nɨ bɨ ógụ gɨrí née, nɨ ídí karanée ne mị́ngị́ yáká ba. Idízé úfu wo ꞌdáꞌba gɨ ro zɨ́ yáká ba nda ídíne káa do ꞌbɨ ezé.’
14 “No entanto, quando os lavradores viram o filho, disseram uns aos outros: ‘Aí vem o herdeiro da propriedade. Vamos matá-lo e tomar posse desta terra!’.
15 Zɨ́ye ị́nyịyé ꞌdíꞌbi wo lála ógụa gɨ yáká sága zɨ́ye úfu wo.
15 Então o arrastaram para fora do vinhedo e o mataram. “O que vocês acham que o dono do vinhedo fará com eles?”, perguntou Jesus.
16 Máúku zɨ́se maꞌdíi, oꞌdo née nɨ ꞌdíꞌbi ꞌyị ga gére née úfu yée mbá, zɨ́a íꞌbí yáká née zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e nda ndị́sịyé méngị moko sɨmɨ a ye.” Sɨmɨ bɨ ngíti géyị ꞌyị e uwúnɨ́ ledre née kenée ní, zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “Toso ledre káa zɨ́ wo née nda méngị roné wá.”
16 “Ele virá, matará os lavradores, e arrendará o vinhedo a outros.” “Que isso jamais aconteça!”, disseram os que o ouviam.
17 Zɨ́ Yésụ lúrú yée gbóó, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Úkusé go mbị́, sara ledre bɨ mɨéké kúrú Lomo uku kɨ́dí,
17 Jesus olhou para eles e perguntou: “Então o que significa esta passagem das Escrituras: ‘A pedra que os construtores rejeitaram se tornou a pedra angular’?
18 ꞌYị bɨ nɨ útú do tutú née ní, nɨ útú ꞌdéwe roné. Wo bɨ tutú née nɨ útú doa ní, nɨ kányá a geré mɨkányá.”
18 Quem tropeçar nessa pedra será despedaçado, e aquele sobre quem ela cair será reduzido a pó”.
19 Geré zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kpá kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e ní, yéme royé gɨ ro ꞌdíꞌbi Yésụ gɨ zɨ́a owonɨ́ go kɨ́dí uku muruwayi née gɨ royé. Utúasánɨ́ kóo ꞌdíꞌbi wo sɨmɨ sịndị́ kadra née wá gɨ zɨ́ ngịrị. Owonɨ́ bú kɨ́dí ꞌyị e nɨyí zíngi royé gɨ zɨ́a ꞌyị e ilinɨ́ yị́ eyé ledre ꞌbɨ Yésụ maꞌdáa.
19 Os mestres da lei e os principais sacerdotes queriam prender Jesus ali mesmo, pois perceberam que eles eram os lavradores maus a que Jesus se referia. No entanto, tinham medo da reação do povo.
20 Nda gɨ ore zɨ́ ꞌyị ga bɨ ilinɨ́ ꞌdíꞌbi wo ní, ndị́sịyé sémbe wo. Zɨ́ye kása mbeze eyé e ndị́sị sémbe wo gɨ ro togụ́ uku ledre go bɨsinyíne kɨ́ ꞌbɨ eyé yá, zɨ́ye ꞌdíꞌbi wo íꞌbí a zɨ́ akúma ꞌbɨ Róma.
20 Esperando uma oportunidade, os líderes enviaram espiões que fingiam ser pessoas sinceras. Tentaram fazer Jesus dizer algo que pudesse ser relatado ao governador romano, de modo que ele fosse preso.
21 Zɨ́ ngúru ꞌyị gɨ dongará mbeze ga gére née ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, owozé go kɨ́dí ledre ga bɨ ndị́sị úku yée kɨ́ ꞌdódo yée ní, nɨyí yị́ eyé mbá maꞌdíi. Ndá ꞌbɨ eyị́ ꞌyị ífi sɨmɨ ꞌyị e wá. Ndị́sị ꞌdódo zɨ́ ꞌyị e dụụ́ maꞌdíi ledre bɨ gɨ zɨ́ Lomo ní.
21 Disseram: “Mestre, sabemos que o senhor fala e ensina o que é certo, não se deixa influenciar por outros e ensina o caminho de Deus de acordo com a verdade.
22 Sómụ́ ledre eyị́ nɨ káa be ꞌdi, idízé íꞌbí ụsórụ zɨ́ Káyísara ngére ꞌbɨ Róma togụ́ ndazé íꞌbí a wa?”
22 Então, diga-nos: É certo pagar impostos a César ou não?”.
23 Yésụ owo sómụ́ ledre eyé née bú, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí,
23 Jesus percebeu a hipocrisia deles e disse:
24 “Ambí nɨ kɨ́ késị́ zɨ́ne ore ne. Bɨ sɨmɨ késị́ máa ba lị́lị ambi?”
24 “Mostrem-me uma moeda de prata. De quem são a imagem e o título nela gravados?”. “De César”, responderam.
25 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Née lị́lị Káyísara.”
25 “Então deem a César o que pertence a César, e deem a Deus o que pertence a Deus”, disse ele.
26 Gɨ zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ ore née, bi ꞌdíꞌbi Yésụ ndaá kóo wá káa bɨ ꞌyị ga gére née nɨyí zíngi ke. Odụ a zɨ́ye ndáꞌba ndị́sịyé sií, tarayé ịdrị́ go mbá mɨị́drị́ gɨ zɨ́ ledre bɨ Yésụ uku ní.
26 Eles não conseguiam apanhá-lo em nada que ele dizia diante do povo. Em vez disso, admiraram-se de sua resposta e se calaram.
27 Nda gɨ ore zɨ́ ngíti géyị Yụ́da ga bɨ ndịsịnɨ́ ndólo yée Sadụkáyo ení, ṇguṇgunɨ́ eyé bɨ kɨ́dí ꞌyị e urúnɨ́ gɨ sɨmɨ umbu bú ní wá. Zɨ́ye ị́nyịyé ndéréye ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí,
27 Então vieram a Jesus alguns saduceus, líderes religiosos que afirmam não haver ressurreição dos mortos,
28 “Mongụ́ ꞌyị, Mụ́sa eké sɨmɨ lorụ kɨ́dí togụ́ ꞌyị ꞌdiꞌbi kára ndikinɨ́ owụ́ kéne wá, zɨ́ oꞌdo máa née úyuné yá, lúndua idí ꞌdíꞌbi kára umbu née. Gɨ ro zɨ́a ndíki owụ́ zɨ́ lúnduné bɨ uyu née.
28 e perguntaram: “Mestre, Moisés nos deu uma lei segundo a qual se um homem morrer e deixar a esposa sem filhos, o irmão dele deve se casar com a viúva e ter um filho que dará continuidade ao nome do irmão.
29 Oꞌdo née ndikinɨ́ kóo yée ịnyị doa gbre (7). Mɨzefịyé ꞌdiꞌbi kára zɨ́a úyuné ótoómo kára máa née.
29 Numa família havia sete irmãos. O mais velho se casou e morreu sem deixar filhos.
30 Zɨ́ gbreyé kpá ꞌdíꞌbi wo zɨ́a kpá úyuné.
30 O segundo irmão se casou com a viúva, mas também morreu.
31 Sɨmɨ bɨ otayé (3) ꞌdiꞌbi kára máa née ní ní, zɨ́a kpá úyu ené ótoómo kára née owụ́ nda kpá wá.
31 Então o terceiro irmão se casou com ela. O mesmo aconteceu aos sete irmãos, que morreram sem deixar filhos.
32 Odụ a nda zɨ́ kára máa née úyuné ne.
32 Por fim, a mulher também morreu.
33 Togụ́ maꞌdíi ꞌyị e nɨyí tɨ́ úru gɨ sɨmɨ umbu, kɨ́ꞌdí bɨ karanée urúnɨ́ go ní, kára máa née nɨ nda ídí go meꞌbe ambi, bɨ yaꞌdá ga bɨ ịnyị doa gbre (7) née kára nɨ kóo go meꞌbeyé mbá ní?”
33 Diga-nos, de quem ela será esposa na ressurreição? Afinal, os sete se casaram com ela”.
34 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ledre ꞌbɨ ófụ́ kára kɨ́ ledre ꞌbɨ ꞌdíꞌbi oꞌdo nɨ lá dụụ́ zɨ́ ꞌyị e do sogo káṇgá ona.
34 Jesus respondeu: “O casamento é para pessoas deste mundo.
35 ꞌYị máa yée ga bɨ uyunɨ́ gɨ do sogo káṇgá gɨ ona go nɨyí nda go ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní togụ́ karanée Lomo uru yée go yá, éyị́ ndaá lolụ zɨ́ye kɨ́dí ꞌdíꞌbi roꞌyị káa do kára kɨ́ oꞌdo ní wá.
35 Mas, na era futura, aqueles que forem considerados dignos de ser ressuscitados dos mortos não se casarão nem se darão em casamento,
36 Utúasánɨ́ lolụ kpá úyu wá gɨ zɨ́a nɨyí nda yị́ eyé go káa zɨ́ maláyika e ní. Nɨyí go owụ́ ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní gɨ zɨ́a Lomo uru yée go gɨ sɨmɨ umbu.
36 e nunca mais morrerão. Nesse sentido, serão como os anjos. São filhos de Deus e filhos da ressurreição.
37 Gɨ ro úrú gɨ sɨmɨ umbu, Mụ́sa uku kóo ledre goó gɨ roa sɨmɨ bɨ kóo lurú phoꞌdụ kɨ́ ndící komo kágá ní kɨ́dí maꞌdíi, ꞌyị e nɨyí úrú gɨ sɨmɨ umbu. Ndịsị ndólo Ngére Lomo kɨ́dí, ‘Mááyí Lomo bɨ ndịsị lúrú kacɨ́ Abarayáma, kɨ́ Isáka nda kɨ́ Yakóbo e ní.’
37 “Agora, quanto a haver ressurreição dos mortos, o próprio Moisés provou isso quando escreveu a respeito do arbusto em chamas. Ele se referiu ao Senhor como ‘o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó’.
38 Lomo bɨ yaꞌdá ga gére ndịsịnɨ́ kóo íni ini zɨ́a née ndaá ꞌbɨ ené Lomo ꞌbɨ ꞌyị ga bɨ uyunɨ́ go mɨúyu ní wá, yị́ ené Lomo ꞌbɨ ꞌyị ga bɨ nɨyí trịdrị ní.”
38 Portanto, ele é o Deus dos vivos, e não dos mortos, pois para ele todos vivem”.
39 Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị ꞌdódo lorụ e úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ledre bɨ úkulúgu née nɨ maꞌdíi.”
39 “Mestre, o senhor disse bem!”, comentaram alguns mestres da lei.
40 Gɨ do kacɨ́ ledre née, ꞌyị bɨ nɨ útúásá ndúꞌyú Yésụ ní ndaá.
40 E ninguém mais teve coragem de lhe fazer perguntas.
41 Zɨ́ Yésụ ndúꞌyú Yụ́da ga gére née kɨ́dí, “Éyị́ bɨ ngíti géyị ꞌyị e ndịsịnɨ́ úku ledre gɨ zɨ́a kɨ́dí, Kɨ́résịto nɨ lá gbóo bulúndu ngére Dawídi gɨ zɨ́a ní ꞌdi?
41 Então Jesus lhes perguntou: “Por que se diz que o Cristo é filho de Davi?
42 Dawídi maꞌdáa uku kóo go kpá cụ́ kɨ́ tarané sɨmɨ Keꞌbị ꞌbɨ Dawídi e kɨ́dí,
42 Afinal, o próprio Davi escreveu no Livro de Salmos: ‘O Senhor disse ao meu Senhor, Sente-se no lugar de honra à minha direita
43 gị sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ mááyí óto ezeokóyị mbá sị́ sịndị́yị ní.” ’
43 até que eu humilhe seus inimigos, e os ponha debaixo de seus pés’.
44 Sara togụ́ bɨ Dawídi ndolo nda kóo Kɨ́résịto go Ngére ené ní, Kɨ́résịto maꞌdáa nɨ nda ídí owụ́ ꞌbɨ ené lárá káa be ꞌdi?”
44 Uma vez que Davi chamou o Cristo de ‘meu Senhor’, como ele pode ser filho de Davi?”.
45 Sɨmɨ bɨ ꞌyị e nɨyí ndị́sị úwú ledre ga bɨ Yésụ nɨ ndị́sị úku yée ba ní, zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí,
45 Então, enquanto as multidões o ouviam, Jesus se voltou para seus discípulos e disse:
46 “Komosé idí ídí rosé gɨ zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ꞌdódo lorụ ní. Ndịsịnɨ́ ésị mɨngburoko ngbángbá bongó e royé ndị́sị kɨ́ gámáye kɨ́e gɨ dongará ꞌyị e gɨ ro zɨ́ ꞌyị e lúrú yée kɨ́dí yée nɨyí mɨngburoko ꞌyị e. Zɨ́ye ndị́sị ndị́sịyé do mɨngburoko bi ndị́sị e ꞌdáꞌdá sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro e, nda kɨ́ mɨngburoko bi ndị́sị ga bɨ do bi ayímbi ní.
46 “Cuidado com os mestres da lei! Eles gostam de se exibir com vestes longas e de receber saudações respeitosas quando andam pelas praças. E como gostam de sentar-se nos lugares de honra nas sinagogas e à cabeceira da mesa nos banquetes!
47 Zɨ́ye ndị́sịyé kpá lóndo kará umbu e, zɨ́ kará umbu ga gére née ndị́sị íꞌbí éyị́ e zɨ́ye. Zɨ́ye ndị́sị lóndo royé ndị́sị íni ngbángbá ini gɨ ro zɨ́ ꞌyị e lúrú yée káa do mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní. Ábuwá Lomo nɨ karanée ꞌdóꞌdo yée bɨsinyíne kɨ́ngaya.”
47 No entanto, tomam posse dos bens das viúvas de maneira desonesta e, depois, para dar a impressão de piedade, fazem longas orações em público. Por causa disso, serão duramente castigados”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.