Lucas 20

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Kadra kị́éꞌdo zɨ́ Yésụ ndị́sịné ꞌdódo ledre kpá kɨ́ úku bɨlámá ledre ꞌbɨ Lomo zɨ́ ꞌyị e do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo. Nɨ ídí kɨ́e ní, manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e ꞌbɨ Mụ́sa nda kpá kɨ́ ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da maáge ogụnɨ́ go. Zɨ́ye ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí,
1 Aconteceu que, num daqueles dias, estando Jesus a ensinar o povo no templo e a evangelizar, chegaram os principais sacerdotes e os escribas, juntamente com os anciãos,
2 “Yị́ị ba, ambí iꞌbí rokoꞌbụ zɨ́yị ndị́sịyị́ ꞌdódo ledre kɨ́e sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro ní ne?”
2 e lhe perguntaram: — Diga-nos com que autoridade você faz estas coisas? Ou quem lhe deu esta autoridade?
3 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “ꞌDáꞌdá zɨ́ma kɨ́ úkulúgu ledre zɨ́se, mándúꞌyú aka sée.
3 Jesus respondeu:
4 Rokoꞌbụ bɨ Yiwáni ndịsị íꞌbí babatị́za kɨ́e zɨ́ ꞌyị e née ndiki gɨ ꞌda? Lomo iꞌbí zɨ́a ne gɨ komo ere, togụ́ kenée wá ní, nda ꞌyịmaꞌdí e gɨ do sogo káṇgá gɨ ona?”
4 O batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Zɨ́ yaꞌdá ga gére née tónóye ódroyé dongaráye kɨ́dí, “Togụ́ uku luguzé ledre zɨ́a kɨ́dí, Lomo iꞌbí rokoꞌbụ ne zɨ́ Yiwáni yá, nɨ geré úku a kɨ́dí, ‘Sara togụ́ kenée ní ṇguṇguzé nda ledre ené wá gɨ ro ꞌdi?’
5 Então discutiram entre si: — Se dissermos: “Do céu”, ele dirá: “Por que não acreditaram nele?”
6 Togụ́ ukuzé kɨ́dí, ‘ꞌYịmaꞌdí,’ iꞌbí rokoꞌbụ née ne zɨ́a yá, ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ úwú ꞌdódo ledre ené ní, nɨyí zíngi zɨ́ye óngbo zée kɨ́ tutú gɨ zɨ́a nɨ go sɨmɨ doyé bɨlámáne kɨ́dí Yiwáni nɨ yị́ ené nébị.”
6 Mas, se dissermos: “Dos homens”, o povo todo nos apedrejará, porque está convicto de que João era profeta.
7 Zɨ́ye ị́nyịyé úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Owozé wá togụ́ Yiwáni ndiki rokoꞌbụ née gɨ ꞌdáya yá.”
7 Por fim, responderam que não sabiam de onde era.
8 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Togụ́ kenée yá, máúku lúgu amá kpá ledre zɨ́se kacɨ́ nduꞌyú esé née wá.”
8 E Jesus lhes disse:
9 Gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́ Yésụ úku muruwayi kɨ́dí, “Ngíti oꞌdo oꞌdo kóo yáká ené, zɨ́a ótoómo a do sị́lị́ ngíti géyị ꞌyị e idínɨ́ ndị́sị méngị moko sɨmɨ a. Zɨ́a ị́nyịné ndéréne gbála sɨmɨ ngíti káṇgá.
9 A seguir, Jesus passou a contar ao povo esta parábola:
10 Sɨmɨ bɨ éyị́ ga bɨ yáká née anánɨ́ go ní, zɨ́ mị́ngị́ yáká máa née kása ngúru ꞌyị ꞌbɨ moko ené idí ndéré zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ méngị moko yáká ené íri ní, idínɨ́ íꞌbí ꞌbɨ ené éyị́ bɨ gɨ yáká gɨrí ní zɨ́ne. Sɨmɨ bɨ ꞌyị bɨ kasanɨ́ wo née nderéogụ íri ní, zɨ́ ꞌyị ga bɨ yáká íri ní ị́nyịyé ócó wo zɨ́ye ógólúgu wo kɨ́ gbékpị́ sị́lị́ne.
10 No devido tempo, mandou um servo aos lavradores para que lhe dessem do fruto da vinha. Mas os lavradores, depois de espancá-lo, o despacharam de mãos vazias.
11 Zɨ́a kása ngíti ꞌyị ꞌbɨ moko zɨ́ye méngị wo kpá kenée óto dokuwu roa zɨ́ye ógólúgu wo kɨ́ gbékpị́ sị́lị́ne.
11 Em vista disso, enviou-lhes outro servo, mas também a este espancaram e, depois de insultá-lo, despacharam de mãos vazias.
12 Zɨ́a kpá kása ngíti ꞌyị, zɨ́ye kpá ócó wo óto uṇgú roa zɨ́ye ị́trị́ ógụ wo gɨ sɨmɨ gara sága.
12 Mandou ainda um terceiro; também a este, depois de feri-lo, expulsaram.
13 “Mị́ngị́ yáká ya, ‘Mááyí nda méngị ba ꞌdi? Togụ́ kenée yá, mááyí nda kása za cụ́ mbigí owụ́ ꞌbɨ amá bɨ kɨ́ ꞌbúne domá kɨ́ngaya ní, éyị́ née kenée nɨyí óto úndrua.’
13 Então o dono da vinha disse: “Que farei? Enviarei o meu filho amado; talvez o respeitem.”
14 “Sɨmɨ bɨ ꞌyị ga gére lurúnɨ́ nda owụ́ ꞌbɨ mị́ngị́ yáká ní, zɨ́ye yéme ledre dongaráye kɨ́dí, ‘Wotị́a nɨ bɨ ógụ gɨrí née, nɨ ídí karanée ne mị́ngị́ yáká ba. Idízé úfu wo ꞌdáꞌba gɨ ro zɨ́ yáká ba nda ídíne káa do ꞌbɨ ezé.’
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, começaram a discutir entre si: “Este é o herdeiro; vamos matá-lo, para que a herança seja nossa.”
15 Zɨ́ye ị́nyịyé ꞌdíꞌbi wo lála ógụa gɨ yáká sága zɨ́ye úfu wo.
15 E, lançando-o fora da vinha, o mataram.
16 Máúku zɨ́se maꞌdíi, oꞌdo née nɨ ꞌdíꞌbi ꞌyị ga gére née úfu yée mbá, zɨ́a íꞌbí yáká née zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e nda ndị́sịyé méngị moko sɨmɨ a ye.” Sɨmɨ bɨ ngíti géyị ꞌyị e uwúnɨ́ ledre née kenée ní, zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “Toso ledre káa zɨ́ wo née nda méngị roné wá.”
16 Virá, exterminará aqueles lavradores e entregará a vinha a outros. Ao ouvir isto, disseram: — Que tal não aconteça!
17 Zɨ́ Yésụ lúrú yée gbóó, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Úkusé go mbị́, sara ledre bɨ mɨéké kúrú Lomo uku kɨ́dí,
17 Mas Jesus, com o olhar fixo neles, disse:
18 ꞌYị bɨ nɨ útú do tutú née ní, nɨ útú ꞌdéwe roné. Wo bɨ tutú née nɨ útú doa ní, nɨ kányá a geré mɨkányá.”
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
19 Geré zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kpá kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e ní, yéme royé gɨ ro ꞌdíꞌbi Yésụ gɨ zɨ́a owonɨ́ go kɨ́dí uku muruwayi née gɨ royé. Utúasánɨ́ kóo ꞌdíꞌbi wo sɨmɨ sịndị́ kadra née wá gɨ zɨ́ ngịrị. Owonɨ́ bú kɨ́dí ꞌyị e nɨyí zíngi royé gɨ zɨ́a ꞌyị e ilinɨ́ yị́ eyé ledre ꞌbɨ Yésụ maꞌdáa.
19 Naquela mesma hora, os escribas e os principais sacerdotes procuravam prender Jesus, porque entenderam que ele havia contado essa parábola contra eles; mas temiam o povo.
20 Nda gɨ ore zɨ́ ꞌyị ga bɨ ilinɨ́ ꞌdíꞌbi wo ní, ndị́sịyé sémbe wo. Zɨ́ye kása mbeze eyé e ndị́sị sémbe wo gɨ ro togụ́ uku ledre go bɨsinyíne kɨ́ ꞌbɨ eyé yá, zɨ́ye ꞌdíꞌbi wo íꞌbí a zɨ́ akúma ꞌbɨ Róma.
20 Eles passaram a vigiar Jesus. Enviaram espiões que se fingiam de justos para ver se o apanhavam em alguma palavra, a fim de entregá-lo à jurisdição e à autoridade do governador.
21 Zɨ́ ngúru ꞌyị gɨ dongará mbeze ga gére née ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, owozé go kɨ́dí ledre ga bɨ ndị́sị úku yée kɨ́ ꞌdódo yée ní, nɨyí yị́ eyé mbá maꞌdíi. Ndá ꞌbɨ eyị́ ꞌyị ífi sɨmɨ ꞌyị e wá. Ndị́sị ꞌdódo zɨ́ ꞌyị e dụụ́ maꞌdíi ledre bɨ gɨ zɨ́ Lomo ní.
21 Então lhe perguntaram: — Mestre, sabemos que o senhor fala e ensina corretamente e não se deixa levar pela aparência das pessoas, mas ensina o caminho de Deus segundo a verdade.
22 Sómụ́ ledre eyị́ nɨ káa be ꞌdi, idízé íꞌbí ụsórụ zɨ́ Káyísara ngére ꞌbɨ Róma togụ́ ndazé íꞌbí a wa?”
22 É lícito pagar imposto a César ou não?
23 Yésụ owo sómụ́ ledre eyé née bú, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí,
23 Mas Jesus, percebendo a artimanha deles, respondeu:
24 “Ambí nɨ kɨ́ késị́ zɨ́ne ore ne. Bɨ sɨmɨ késị́ máa ba lị́lị ambi?”
24 — Mostrem-me um denário. De quem é a figura e a inscrição? Eles responderam: — De César. Então Jesus lhes disse:
25 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Née lị́lị Káyísara.”
25 — Pois deem a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Gɨ zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ ore née, bi ꞌdíꞌbi Yésụ ndaá kóo wá káa bɨ ꞌyị ga gére née nɨyí zíngi ke. Odụ a zɨ́ye ndáꞌba ndị́sịyé sií, tarayé ịdrị́ go mbá mɨị́drị́ gɨ zɨ́ ledre bɨ Yésụ uku ní.
26 Não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e, admirados da sua resposta, calaram-se.
27 Nda gɨ ore zɨ́ ngíti géyị Yụ́da ga bɨ ndịsịnɨ́ ndólo yée Sadụkáyo ení, ṇguṇgunɨ́ eyé bɨ kɨ́dí ꞌyị e urúnɨ́ gɨ sɨmɨ umbu bú ní wá. Zɨ́ye ị́nyịyé ndéréye ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí,
27 Chegando alguns dos saduceus, que dizem não haver ressurreição,
28 “Mongụ́ ꞌyị, Mụ́sa eké sɨmɨ lorụ kɨ́dí togụ́ ꞌyị ꞌdiꞌbi kára ndikinɨ́ owụ́ kéne wá, zɨ́ oꞌdo máa née úyuné yá, lúndua idí ꞌdíꞌbi kára umbu née. Gɨ ro zɨ́a ndíki owụ́ zɨ́ lúnduné bɨ uyu née.
28 perguntaram a Jesus: — Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se um homem casado morrer sem deixar filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.
29 Oꞌdo née ndikinɨ́ kóo yée ịnyị doa gbre (7). Mɨzefịyé ꞌdiꞌbi kára zɨ́a úyuné ótoómo kára máa née.
29 Ora, havia sete irmãos: o primeiro casou e morreu sem filhos;
30 Zɨ́ gbreyé kpá ꞌdíꞌbi wo zɨ́a kpá úyuné.
30 o segundo
31 Sɨmɨ bɨ otayé (3) ꞌdiꞌbi kára máa née ní ní, zɨ́a kpá úyu ené ótoómo kára née owụ́ nda kpá wá.
31 e o terceiro também casaram com a viúva, e assim foi com os sete. Todos morreram sem deixar filhos.
32 Odụ a nda zɨ́ kára máa née úyuné ne.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Togụ́ maꞌdíi ꞌyị e nɨyí tɨ́ úru gɨ sɨmɨ umbu, kɨ́ꞌdí bɨ karanée urúnɨ́ go ní, kára máa née nɨ nda ídí go meꞌbe ambi, bɨ yaꞌdá ga bɨ ịnyị doa gbre (7) née kára nɨ kóo go meꞌbeyé mbá ní?”
33 Portanto, na ressurreição, de qual deles a mulher será esposa? Porque os sete casaram com ela.
34 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ledre ꞌbɨ ófụ́ kára kɨ́ ledre ꞌbɨ ꞌdíꞌbi oꞌdo nɨ lá dụụ́ zɨ́ ꞌyị e do sogo káṇgá ona.
34 Jesus respondeu:
35 ꞌYị máa yée ga bɨ uyunɨ́ gɨ do sogo káṇgá gɨ ona go nɨyí nda go ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní togụ́ karanée Lomo uru yée go yá, éyị́ ndaá lolụ zɨ́ye kɨ́dí ꞌdíꞌbi roꞌyị káa do kára kɨ́ oꞌdo ní wá.
35 mas os que são considerados dignos de alcançar a era vindoura e a ressurreição dentre os mortos não casam, nem se dão em casamento.
36 Utúasánɨ́ lolụ kpá úyu wá gɨ zɨ́a nɨyí nda yị́ eyé go káa zɨ́ maláyika e ní. Nɨyí go owụ́ ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní gɨ zɨ́a Lomo uru yée go gɨ sɨmɨ umbu.
36 Pois não podem mais morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Gɨ ro úrú gɨ sɨmɨ umbu, Mụ́sa uku kóo ledre goó gɨ roa sɨmɨ bɨ kóo lurú phoꞌdụ kɨ́ ndící komo kágá ní kɨ́dí maꞌdíi, ꞌyị e nɨyí úrú gɨ sɨmɨ umbu. Ndịsị ndólo Ngére Lomo kɨ́dí, ‘Mááyí Lomo bɨ ndịsị lúrú kacɨ́ Abarayáma, kɨ́ Isáka nda kɨ́ Yakóbo e ní.’
37 E que os mortos ressuscitam, Moisés o indicou no trecho referente à sarça, quando afirma que o Senhor é o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.
38 Lomo bɨ yaꞌdá ga gére ndịsịnɨ́ kóo íni ini zɨ́a née ndaá ꞌbɨ ené Lomo ꞌbɨ ꞌyị ga bɨ uyunɨ́ go mɨúyu ní wá, yị́ ené Lomo ꞌbɨ ꞌyị ga bɨ nɨyí trịdrị ní.”
38 Ora, Deus não é Deus de mortos, e sim de vivos; porque para ele todos vivem.
39 Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị ꞌdódo lorụ e úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ledre bɨ úkulúgu née nɨ maꞌdíi.”
39 Então alguns dos escribas disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 Gɨ do kacɨ́ ledre née, ꞌyị bɨ nɨ útúásá ndúꞌyú Yésụ ní ndaá.
40 E não ousaram mais fazer perguntas a Jesus.
41 Zɨ́ Yésụ ndúꞌyú Yụ́da ga gére née kɨ́dí, “Éyị́ bɨ ngíti géyị ꞌyị e ndịsịnɨ́ úku ledre gɨ zɨ́a kɨ́dí, Kɨ́résịto nɨ lá gbóo bulúndu ngére Dawídi gɨ zɨ́a ní ꞌdi?
41 Mas Jesus lhes perguntou:
42 Dawídi maꞌdáa uku kóo go kpá cụ́ kɨ́ tarané sɨmɨ Keꞌbị ꞌbɨ Dawídi e kɨ́dí,
42 Pois o próprio Davi afirma no Livro dos Salmos:
43 gị sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ mááyí óto ezeokóyị mbá sị́ sịndị́yị ní.” ’
43 até que eu ponha
44 Sara togụ́ bɨ Dawídi ndolo nda kóo Kɨ́résịto go Ngére ené ní, Kɨ́résịto maꞌdáa nɨ nda ídí owụ́ ꞌbɨ ené lárá káa be ꞌdi?”
44 — Portanto, Davi o chama de Senhor. Então como ele pode ser filho de Davi?
45 Sɨmɨ bɨ ꞌyị e nɨyí ndị́sị úwú ledre ga bɨ Yésụ nɨ ndị́sị úku yée ba ní, zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí,
45 Quando todo o povo estava ouvindo, Jesus disse aos seus discípulos:
46 “Komosé idí ídí rosé gɨ zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ꞌdódo lorụ ní. Ndịsịnɨ́ ésị mɨngburoko ngbángbá bongó e royé ndị́sị kɨ́ gámáye kɨ́e gɨ dongará ꞌyị e gɨ ro zɨ́ ꞌyị e lúrú yée kɨ́dí yée nɨyí mɨngburoko ꞌyị e. Zɨ́ye ndị́sị ndị́sịyé do mɨngburoko bi ndị́sị e ꞌdáꞌdá sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro e, nda kɨ́ mɨngburoko bi ndị́sị ga bɨ do bi ayímbi ní.
46 — Cuidado com os escribas, que gostam de andar com vestes talares e muito apreciam as saudações nas praças, as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes.
47 Zɨ́ye ndị́sịyé kpá lóndo kará umbu e, zɨ́ kará umbu ga gére née ndị́sị íꞌbí éyị́ e zɨ́ye. Zɨ́ye ndị́sị lóndo royé ndị́sị íni ngbángbá ini gɨ ro zɨ́ ꞌyị e lúrú yée káa do mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní. Ábuwá Lomo nɨ karanée ꞌdóꞌdo yée bɨsinyíne kɨ́ngaya.”
47 Eles devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações. Estes sofrerão juízo muito mais severo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.