Lucas 1

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Mongụ́ ꞌyị Teyófịlo, tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị e eké omonɨ́ ledre ga bɨ kóo gɨ do bi Yésụ, bɨ kóo Yésụ maꞌdáa ndịsị méngị yée dongaráze ní go bi ꞌdesị́.
1 Tendo, pois, muitos empreendido pôr em ordem a narração dos fatos que entre nós se cumpriram,
2 Ekénɨ́ tɨ́ za cé ledre ga bɨ kóo ꞌyịmɨkása ga kóo ꞌdesị́ lurúnɨ́ kɨ́ komoyé zɨ́ye ndị́sịyé lị́kpị́ a ní.
2 segundo nos transmitiram os mesmos que os presenciaram desde o princípio e foram ministros da palavra,
3 Gɨ zɨ́a bɨ ledre ga bɨ ꞌyị ga gére née ekénɨ́ ní, nɨyí mbá maꞌdíi ledre e ní, máyá nɨ mɨútúásáne zɨ́ma éké kása yée zɨ́yị,
3 pareceu-me também a mim conveniente descrevê-los a ti, ó excelentíssimo Teófilo, por sua ordem, havendo-me já informado minuciosamente de tudo desde o princípio,
4 gɨ do bɨ zɨ́yị ówoyéme a yá ꞌdodonɨ́ kóo maꞌdíi ledre e go zɨ́ne.
4 para que conheças a certeza das coisas de que já estás informado.
5 Sɨmɨ bɨ kóo Eróde nɨ mongụ́ ngére ꞌbɨ káṇgá bɨ Yụdáya ní, ngíti ꞌyị ꞌdáná mbayi ꞌbɨ Lomo nɨ kóo bo kɨ́ ịrịné Zakaríya. Nɨ gɨ dongará ꞌyị ꞌdáná éyị́ ga bɨ manda eyé nɨ mbá Abiyáza ní. Ịrị meꞌbea Elizebéta, nɨ kpá gɨ sɨmɨ kúfú bulúnduyé bɨ Aróna ní.
5 Existiu, no tempo de Herodes, rei da Judeia, um sacerdote, chamado Zacarias, da ordem de Abias, e cuja mulher era das filhas de Arão; o nome dela era Isabel.
6 Zakaríya e gbrengárá kɨ́ meꞌbené, mɨméngị ledre eyé nɨ kacɨ́ kadra mbá fú lá mbị́ do komo Lomo, gɨ zɨ́a ndịsịnɨ́ éré lorụ ꞌbɨ Ngére Lomo.
6 E eram ambos justos perante Deus, vivendo irrepreensivelmente em todos os mandamentos e preceitos do Senhor.
7 Tɨ́ lá owụ́ ndaá ꞌbɨ ené kóo zɨ́ye wá gɨ zɨ́a meꞌbea nɨ mɨkoto, nɨyí nda kpá yị́ eyé go ngokoyé utúasánɨ́ lolụ ndíki owụ́ wá.
7 E não tinham filhos, porque Isabel era estéril, e ambos eram avançados em idade.
8 Nda sɨmɨ ngíti sị́lị́, sịndị́ kadra utúasá go zɨ́ Zakaríya e kɨ́ lafúne ndéréye sɨmɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ꞌdáná éyị́ zɨ́ Lomo,Zakaríya ꞌdaná éyị́ zɨ́ Lomo|src="lb00263c.tif" size="col" loc="1:8" copy="Knowles" ref="1:8-9"
8 E aconteceu que, exercendo ele o sacerdócio diante de Deus, na ordem da sua turma,
9 kacɨ́ ondụ́ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e. Zɨ́ gbégbé ꞌdódo Zakaríya zɨ́a ólụ́ne ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ꞌdáná éyị́ zɨ́ Lomo.
9 segundo o costume sacerdotal, coube-lhe em sorte entrar no templo do Senhor para oferecer o incenso.
10 Sɨmɨ bɨ Zakaríya olụ́ go ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo nɨ go ndị́sị óngbó abúṛengú kɨ́ ndonyoné ꞌdị́cị́ íri ní, tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ ogụnɨ́ ní nɨyí ꞌbɨ eyé ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo sága.
10 E toda a multidão do povo estava fora, orando, à hora do incenso.
11 Cịkị ꞌdị́cị́ íri, zɨ́ maláyika bɨ Ngére Lomo kasa ní ógụ tóroné do sị́lị́ ꞌbɨ anú cigí mbayi bɨ ndịsịnɨ́ ꞌdáná éyị́ doa ní.
11 Então, um anjo do Senhor lhe apareceu, posto em pé, à direita do altar do incenso.
12 Sɨmɨ bɨ Zakaríya lurú maláyika née kenée ní, zɨ́ lomo roa lị́yịné gɨ zɨ́ ngịrị.
12 E Zacarias, vendo- o, turbou-se, e caiu temor sobre ele.
13 Zɨ́ maláyika née úku ledre kɨ́dí, “Ndá éré ngịrị wá Zakaríya, Lomo uwú ini bɨ ndị́sị íni a ní go. Meꞌbeyị́ Elizebéta nɨ ndíki owụ́ zɨ́yị owụ́oꞌdo. Ídí ị́fị́ ịrịa Yiwáni.
13 Mas o anjo lhe disse: Zacarias, não temas, porque a tua oração foi ouvida, e Isabel, tua mulher, dará à luz um filho, e lhe porás o nome de João.
14 Nɨ óto sée kɨ́ meꞌbeyị́ zɨ́se ídíse kɨ́ rokinyi, tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nɨyí ídí kɨ́ rokinyi sɨmɨ bɨ nɨyí úwú a kɨ́dí aránɨ́ wo go ní.
14 E terás prazer e alegria, e muitos se alegrarão no seu nascimento,
15 Nɨ ídí kɨ́ ledrené owóowó sɨmɨ moko bɨ ꞌbɨ Ngére Lomo ní. Ndaá ꞌyị éwé leꞌyị́ wá, nɨ dụụ́ mɨꞌdúcuné kɨ́ ꞌDówụ́ Lomo kú gɨ sɨmɨ mbágáne.
15 porque será grande diante do Senhor, e não beberá vinho, nem bebida forte, e será cheio do Espírito Santo, já desde o ventre de sua mãe.
16 Nɨ ꞌdíꞌbilúgu ngíti géyị Isɨréle e ga kóna luyúnɨ́ gɨ do mɨsiꞌdi ꞌbɨ Ngére Lomo go ní zɨ́ Lomo.
16 E converterá muitos dos filhos de Israel ao Senhor, seu Deus,
17 Nɨ ndị́sị gámá kɨ́ úku kúrú Lomo sɨmɨ rokoꞌbụ ꞌDówụ́ Lomo cé káa zɨ́ nébị Ilíya kóna ní, zɨ́a ndị́sịné kɨ́ yéme dongará ꞌyị ga bɨ sinyí go kɨ́ owụ́ ꞌbɨ eyé e ní, kpá kɨ́ sáká ꞌyị ga bɨ sómụ́ ledre eyé ndaá bɨlámáne do mɨsiꞌdi ꞌbɨ Lomo wá ní, nda kpá kɨ́ yémeómo ꞌyị e nzíyiyé zɨ́ Ngére Yésụ.”
17 e irá adiante dele no espírito e virtude de Elias, para converter o coração dos pais aos filhos e os rebeldes, à prudência dos justos, com o fim de preparar ao Senhor um povo bem disposto.
18 Zɨ́ Zakaríya ndúꞌyú maláyika née kɨ́dí, “Mááyí ówo a bɨ kɨ́dí éyị́ nɨ ndéré méngị roné zɨ́ma kenée ní lárá a káa be ꞌdi? Bɨ mááyí go ngokomá káa zɨ́ ba, kára bɨ zɨ́ma ní nɨ go kpá ngokoné ní.”
18 Disse, então, Zacarias ao anjo: Como saberei isso? Pois eu já sou velho, e minha mulher, avançada em idade.
19 Zɨ́ maláyika née úkulúgu ledre zɨ́ Zakaríya kɨ́dí, “Zakaríya, ịrịmá Gábɨrele. Kacɨ́ kadra mbá azé fú lá kɨ́ Lomo do bi kị́éꞌdo, kasa máa ne kɨ́ bɨlámá ledre née ógụ úku a zɨ́yị.
19 E, respondendo o anjo, disse-lhe: Eu sou Gabriel, que assisto diante de Deus, e fui enviado a falar-te e dar-te estas alegres novas.
20 Gɨ zɨ́a bɨ íli ṇgúṇgu ledre bɨ máúku zɨ́yị ba wá ní, tarayị́ nɨ ídí mɨꞌdụ́tụné ódro wá gị sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ owụ́ née nɨ árá sɨmɨ a ní.”
20 Todavia ficarás mudo e não poderás falar até ao dia em que estas coisas aconteçam, porquanto não creste nas minhas palavras, que a seu tempo se hão de cumprir.
21 Gɨ zɨ́ kéyị née, ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ sóngó wo sága ní ndịsịnɨ́ go má zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “ꞌBɨé laká nda ꞌdi, Zakaríya luꞌbú karaba sɨmɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ꞌdényé káa ní ní.”
21 E o povo estava esperando a Zacarias e maravilhava-se de que tanto se demorasse no templo.
22 Sɨmɨ bɨ olụ́ogụ gɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo gɨrí ní, ndịsị nda ódro zɨ́ye lá kɨ́ sị́lị́ne. Zɨ́ ꞌyị ga gére née tɨ́ geré ówo a kɨ́dí Lomo ꞌdodo ngíti mɨkánda ledre go zɨ́a ꞌdị́cị́ íri.
22 E, saindo ele, não lhes podia falar; e entenderam que tivera alguma visão no templo. E falava por acenos e ficou mudo.
23 Sɨmɨ bɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ moko ené ụkụ́ ní, zɨ́a ị́nyị ndáꞌbalúgu roné ꞌbe.
23 E sucedeu que, terminados os dias de seu ministério, voltou para sua casa.
24 Nda gɨ do kacɨ́ sị́lị́ cúkuꞌdée, zɨ́ meꞌbea Elizebéta ídíne kɨ́ sɨmɨné. Zɨ́a ndị́sịné ꞌbe éfé ịnyị, olụ́ogụ gɨ ꞌbe wá.
24 E, depois daqueles dias, Isabel, sua mulher, concebeu e, por cinco meses, se ocultou, dizendo:
25 Zɨ́ Elizebéta íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo kɨ́dí, “Mbófo éyị́ zɨ́yị Ngére Lomo gɨ ro ledre bɨ méngị zɨ́ma ba. Ówo ledre go kɨ́ma zɨ́yị ꞌdíꞌbióyó mongụ́ dokuwu bɨ mááyí kɨ́e ní gɨ domá ꞌdáꞌba.”
25 Assim me fez o Senhor, nos dias em que atentou em mim, para destruir o meu opróbrio entre os homens.
26 Sɨmɨ bɨ Elizebéta nɨ go kɨ́ sɨmɨné ꞌbɨ éfé ịnyị doa kéṛị́ (6) ní, zɨ́ Lomo kpá kása maláyika Gábɨrele sɨmɨ Nazeréta ngíti owụ́ gara sɨmɨ Galiláya,
26 E, no sexto mês, foi o anjo Gabriel enviado por Deus a uma cidade da Galileia, chamada Nazaré,
27 zɨ́ owụ́kára tara mbotụ nɨ kóo go mɨkóróne zɨ́ ngíti oꞌdo kɨ́ ịrịné Yoséfa. Nɨ gɨ sɨmɨ kúfú ngére Dawídi. Owụ́ kára maꞌdáa ịrị a Maríya.
27 a uma virgem desposada com um varão cujo nome era José, da casa de Davi; e o nome da virgem era Maria.
28 Zɨ́ Gábɨrele ndéréógụné íri, zɨ́a íꞌbí mandá kɨ́dí, “Mandá zɨ́yị Maríya, útúásá go kacɨ́ komo Ngére Lomo, Lomo idí kɨ́yị.”
28 E, entrando o anjo onde ela estava, disse: Salve, agraciada; o Senhor é contigo; bendita és tu entre as mulheres.
29 Zɨ́ Maríya ndị́sị ónzó komoné kɨ́ toso mandá bɨ maláyika ogụ íꞌbí a zɨ́ne née.
29 E, vendo- o ela, turbou-se muito com aquelas palavras e considerava que saudação seria esta.
30 Zɨ́ maláyika úku ledre zɨ́ Maríya kɨ́dí, “Maríya, ndá éré ngịrị wá, útúásá yị́ eyị́ mɨútúásá kacɨ́ komo Lomo.”
30 Disse-lhe, então, o anjo: Maria, não temas, porque achaste graça diante de Deus,
31 Áyí ógụ ídí kɨ́ sɨmɨyị́ zɨ́yị árá ógụ a owụ́oꞌdo. Ídí ị́fị́ ịrị a Yésụ.
31 E eis que em teu ventre conceberás, e darás à luz um filho, e pôr-lhe-ás o nome de Jesus.
32 Nɨ ídí mongụ́ ꞌyị. ꞌYị e nɨyí ndị́sị ndólo wo Owụ́ ꞌbɨ Lomo. Ngére Lomo nɨ óto wo káa do ngére káa zɨ́ bulúndua bɨ kóo Dawídi ní.
32 Este será grande e será chamado Filho do Altíssimo; e o Senhor Deus lhe dará o trono de Davi, seu pai,
33 Nɨ ídí ngére do kúfú Isɨréle e za fí, ꞌyị ꞌdíꞌbióyó wo ndaá.
33 e reinará eternamente na casa de Jacó, e o seu Reino não terá fim.
34 Maríya ya zɨ́ maláyika ní, “Ledre máa née nɨ méngị roné née lárá a kɨ́e ꞌdi bɨ máówo aka kpá ledre ꞌbɨ yaꞌdá e wá ní?”
34 E disse Maria ao anjo: Como se fará isso, visto que não conheço varão?
35 Maláyika ya zɨ́a ní, “Owụ́ née nɨ ógụ ené sɨmɨ rokoꞌbụ ꞌbɨ ꞌDówụ́ Lomo. Lomo nɨ ndị́sị ne sáká yị́ị gɨ zɨ́a owụ́ bɨ áyí ndíkiógụ a née nɨ yị́ ené Owụ́ ꞌbɨ Lomo.
35 E, respondendo o anjo, disse-lhe: Descerá sobre ti o Espírito Santo, e a virtude do Altíssimo te cobrirá com a sua sombra; pelo que também o Santo, que de ti há de nascer, será chamado Filho de Deus.
36 Lúrú aka gba ngoko sụmụyị́ bɨ Elizebéta ba, nɨ go kɨ́ sɨmɨné ꞌbɨ éfé ịnyị doa kéṛị́ (6). ꞌYị e owonɨ́ go mbá kɨ́dí utúasá lolụ kóo ndíki owụ́ wá.
36 E eis que também Isabel, tua prima, concebeu um filho em sua velhice; e é este o sexto mês para aquela que era chamada estéril.
37 Ledre bɨ Lomo uku go ní, nɨ méngị roné.”
37 Porque para Deus nada é impossível.
38 Maríya ya, “Káa zɨ́ bɨ mááyí ꞌyị ꞌbɨ moko ꞌbɨ Ngére Lomo ní, máṇgúṇgu ledre bɨ úku ili méngị a zɨ́ma ní go.” Geré zɨ́ maláyika née lélị́ ené gɨ ore.
38 Disse, então, Maria: Eis aqui a serva do Senhor; cumpra-se em mim segundo a tua palavra. E o anjo ausentou-se dela.
39 Zɨ́ Maríya yéme roné ndéréne lúrú Elizebéta sɨmɨ owụ́ gara do bi ekị́ekị́ sɨmɨ Yụdáya,
39 E, naqueles dias, levantando-se Maria, foi apressada às montanhas, a uma cidade de Judá,
40 zɨ́a ógụné ꞌbe ꞌbɨ Zakaríya zɨ́a íꞌbí mandá.
40 e entrou em casa de Zacarias, e saudou a Isabel.
41 Sɨmɨ bɨ Elizebéta uwú kúrú Maríya ní, geré zɨ́ sɨmɨa ndị́sịné ndéndeke kɨ́ mongụ́ rokinyi. Zɨ́ Elizebéta lúrú rokoꞌbụ ꞌbɨ ꞌDówụ́ Lomo roné.
41 E aconteceu que, ao ouvir Isabel a saudação de Maria, a criancinha saltou no seu ventre; e Isabel foi cheia do Espírito Santo,
42 Zɨ́a ódroné kɨ́ kúrúne ꞌdága kɨ́dí, “Maríya, Lomo iꞌbí úndru go zɨ́yị rómo do ꞌbɨ lafúyị e mbá. Iꞌbí kpá úndru go zɨ́ Owụ́ bɨ sɨmɨyị́ née.
42 e exclamou com grande voz, e disse: Bendita és tu entre as mulheres, e é bendito o fruto do teu ventre!
43 Áko, Lomo eme laká kɨ́ma káa gɨ zɨ́ ꞌdi, bɨ zɨ́ mbágá Ngére amá ị́nyịné za cụ́ ne ógụné lúrú máa ní?
43 E de onde me provém isso a mim, que venha visitar-me a mãe do meu Senhor?
44 Maríya, sɨmɨ bɨ gáa máúwú kúrú yị́ị ní, geré zɨ́ sɨmɨmá ndị́sịné ndéndeke kɨ́ mongụ́ rokinyi.
44 Pois eis que, ao chegar aos meus ouvidos a voz da tua saudação, a criancinha saltou de alegria no meu ventre.
45 Ngére Lomo idí ídí kɨ́yị, gɨ zɨ́a ṇgúṇgu go yá éyị́ bɨ ili méngị a zɨ́yị ní, idí mu méngị a.”
45 Bem-aventurada a que creu, pois hão de cumprir-se as coisas que da parte do Senhor lhe foram ditas!
46 Maríya ya kɨ́dí, “Mákófó ịrị Ngére amá Lomo.
46 Disse, então, Maria: A minha alma engrandece ao Senhor,
47 Mááyí go kɨ́ rokinyi gɨ zɨ́ Lomo ꞌyị yómo máa.
47 e o meu espírito se alegra em Deus, meu Salvador,
48 Máa bɨ mándá éyị́ wá ba, oto ledremá go zɨ́ne owóowó. Tónóne karaba ndéréne ꞌdáꞌdá, tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nɨyí ndị́sị úku ledre kɨ́dí Lomo iꞌbí úndru go zɨ́ma.
48 porque atentou na humildade de sua serva; pois eis que, desde agora, todas as gerações me chamarão bem-aventurada.
49 Wo, Mbigí Lomo bɨ kɨ́ rokoꞌbụné kɨ́ngaya ní mengị mongụ́ ledre go zɨ́ma. ꞌYị e idínɨ́ ndị́sị kófó ịrịa.
49 Porque me fez grandes coisas o Poderoso; e Santo é o seu nome.
50 ꞌYị ga bɨ nɨyí ndị́sị óto úndru a ní, nɨ ndị́sị méngị bɨlámá ledre zɨ́ye ndéréne mɨndéré za fí.
50 E a sua misericórdia é de geração em geração sobre os que o temem.
51 Mengị tụ́ꞌdụ́ mɨngburoko ledre e go, Ngére máa yée ga bɨ ndịsịnɨ́ ị́lị́ mɨị́lị́ ní, nɨ báyi yée mbá ꞌdáꞌba.
51 Com o seu braço, agiu valorosamente, dissipou os soberbos no pensamento de seu coração,
52 Zɨ́a ꞌdíꞌbióyó rokoꞌbụ gɨ zɨ́ yée ga bɨ ndịsịnɨ́ óto ledreyé kɨ́ royé owóowó ní, zɨ́a óto yée ga bɨ ꞌbụoꞌbụ́nɨ́ royé mɨꞌbúóꞌbụ́ ní do bi kacɨ́ye.
52 depôs dos tronos os poderosos e elevou os humildes;
53 Iꞌbí tụ́ꞌdụ́ éyị́ e go zɨ́ ꞌyị ga bɨ kóna ndịsịnɨ́ ndúwú gɨ zɨ́ lerị́ ní, oto yée ga bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ye ní go káa do ꞌyị lerị́ e.
53 encheu de bens os famintos, despediu vazios os ricos,
54 Ledre bɨ kóo mocụ́ gɨ ro sáká Isɨréle e ní lịgị wo wá, nɨ go ndị́sị sáká yée.
54 e auxiliou a Israel, seu servo, recordando-se da sua misericórdia
55 Uku kóo zɨ́ bulúnduzé Abarayáma kɨ́ owụ́ ꞌbɨ owụ́ ꞌbɨ ené e kpá kenée kɨ́dí née nɨ ndị́sị sáká yée kenée za fí odụ a ndaá.”
55 (como falou a nossos pais) para com Abraão e sua posteridade, para sempre.
56 Maríya ndịsị kóo zɨ́ Elizebéta íri káa zɨ́ éyị́ ꞌbɨ éfé ota ní, zɨ́a nda ndáꞌbalúgu roné ꞌbe ꞌbɨ ené.
56 E Maria ficou com ela quase três meses e depois voltou para sua casa.
57 Née ní, zɨ́ sịndị́ kadra ꞌbɨ Elizebéta útúásáne, zɨ́a áráne owụ́oꞌdo.
57 E completou-se para Isabel o tempo de dar à luz, e teve um filho.
58 Zɨ́ phanda ledre née ówụ́ ndíki sụmụ Elizebéta kɨ́ eze ꞌbe ꞌbɨ ené e mbá kɨ́dí, Ngére Lomo mengị bɨlámá ledre go zɨ́a. Zɨ́ Elizebéta kɨ́ ꞌyị ga gére née mbá ídíye kɨ́ rokinyi.
58 E os seus vizinhos e parentes ouviram que tinha Deus usado para com ela de grande misericórdia e alegraram-se com ela.
59 Sɨmɨ bɨ síṛí owụ́ mengị go sị́lị́ ịnyị doa ota ní, zɨ́ye yóko royé ónzó wo ngbuṛu, kacɨ́ ondụ́ eyé ꞌbɨ Yụ́da e. Ilinɨ́ kóo gɨ ro ị́fị́ ịrị ꞌbụa doa, Zakaríya.
59 E aconteceu que, ao oitavo dia, vieram circuncidar o menino e lhe chamavam Zacarias, o nome de seu pai.
60 Zɨ́ mbágá a úku ledre kɨ́dí, “Ɨ́ꞌɨ, ndanɨ́ ị́fị́ ịrị ꞌbụa doa wá, ịrịa idí ídí Yiwáni.”
60 E, respondendo sua mãe, disse: Não, porém será chamado João.
61 Zɨ́ye ụ́tụyé zɨ́a kɨ́dí, “Ɨ́, ịrị káa zɨ́ née ndaá sɨmɨ kúfúse wá.”
61 E disseram-lhe: Ninguém há na tua parentela que se chame por este nome.
62 Zɨ́ye ndúꞌyú Zakaríya kɨ́ sị́lị́ye togụ́ ili zɨ́ ịrị owụ́ ba ídíne náambi yá?
62 E perguntaram, por acenos, ao pai como queria que lhe chamassem.
63 Zɨ́a ndúꞌyú yée kɨ́ sị́lị́ne gɨ ro éyị́ ꞌbɨ éké ledre. Zɨ́a éké ịrị owụ́ née zɨ́ye, “Yiwáni.”
63 E, pedindo ele uma tabuinha de escrever, escreveu, dizendo: O seu nome é João. E todos se maravilharam.
64 Geré zɨ́ tara Zakaríya líkpíne zɨ́a tónóne ódroné kɨ́ ndị́sị mbófo Lomo.
64 E logo a boca se lhe abriu, e a língua se lhe soltou; e falava, louvando a Deus.
65 Zɨ́ tara eze ꞌbe ꞌbɨ ené e ị́drị́ye mbá mɨị́drị́, zɨ́ ꞌyị e ídíye sɨmɨ Yụdáya mbá kɨ́ ledre née tarayé.
65 E veio temor sobre todos os seus vizinhos, e em todas as montanhas da Judeia foram divulgadas todas essas coisas.
66 Ngíti géyị ꞌyị ga bɨ uwúnɨ́ ledre máa née ní ní, zɨ́ye ndị́sịyé sómụ́ lóꞌbó ledre kɨ́dí, “Owụ́ née nɨ gú ídí toso ꞌyị máa bɨ kɨ́e ꞌdi káa zɨ́ bɨ Ngére Lomo yeme ledre gɨ roa ne kenée ní?”
66 E todos os que as ouviam as conservavam em seu coração, dizendo: Quem será, pois, este menino? E a mão do Senhor estava com ele.
67 Zɨ́ ꞌDówụ́ Lomo ꞌdúcu Zakaríya, zɨ́a ị́nyịné úku ledre bɨ gú karanée nɨ méngị roné ní kɨ́dí,
67 E Zacarias, seu pai, foi cheio do Espírito Santo e profetizou, dizendo:
68 “Mbófo éyị́ zɨ́ Lomo bɨ nɨ Ngére ꞌbɨ Isɨréle e ní, gɨ zɨ́a ogụ go yómo ꞌyị ené e.
68 Bendito o Senhor, Deus de Israel, porque visitou e remiu o seu povo!
69 Kasaogụ ꞌyị bɨ kɨ́ rokoꞌbụné ní go gɨ sɨmɨ kúfú ngére Dawídi gɨ ro yómo zée,
69 E nos levantou uma salvação poderosa na casa de Davi, seu servo,
70 káa zɨ́ bɨ kóo ukuiꞌbí tara nébị ené ga kóna ꞌdesị́ ní.
70 como falou pela boca dos seus santos profetas, desde o princípio do mundo,
71 Bɨ ba ní, omozé gɨ zɨ́ ezeokóze e kpá kɨ́ yée ga bɨ ndịsịnɨ́ sógó zée ní go.
71 para nos livrar dos nossos inimigos e das mãos de todos os que nos aborrecem
72 Lomo mengị bɨlámá ledre née zɨ́ bulúnduzé e kenée gɨ ro ꞌdódo a kɨ́dí ledre bɨ kóo née yeme zɨ́ye ní lịgị ené née wá.
72 e para manifestar misericórdia a nossos pais, e para lembrar-se do seu santo concerto
73 Née mɨyéme ledre kóo dongaráye kɨ́ bulúnduzé Abarayáma,
73 e do juramento que jurou a Abraão, nosso pai,
74 gɨ ro zɨ́ze ómozé gɨ zɨ́ ezeokóze e, gɨ do bɨ zɨ́ze ndị́sịzé méngị moko ené kɨ́ sómụ́ ledre ezé kị́éꞌdo ngịrị ndaá,
74 de conceder-nos que, libertados das mãos de nossos inimigos, o servíssemos sem temor,
75 gɨ zɨ́a azé go mbigí ꞌyị ené e do komo a kacɨ́ kadra mbá.
75 em santidade e justiça perante ele, todos os dias da nossa vida.
76 Yị́ị, owụ́ ꞌbɨ amá, ꞌyị e nɨyí ndị́sị ndólo yị́ị kɨ́dí nébị ꞌbɨ Lomo gɨ zɨ́a áyí ndị́sị ndéré zɨ́a ꞌdáꞌdá kɨ́ yémeómo ꞌyị e zɨ́ Ngére nzíyiné.
76 E tu, ó menino, serás chamado profeta do Altíssimo, porque hás de ir ante a face do Senhor, a preparar os seus caminhos,
77 Áyí ꞌdódo ledre zɨ́ye yá idínɨ́ ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Lomo gɨ do bɨ zɨ́ Lomo ótoómo lúyú ledre eyé gɨ ro zɨ́ye ndíki trịdrị bɨ za fí ní.
77 para dar ao seu povo conhecimento da salvação, na remissão dos seus pecados,
78 Ledre née nɨ méngị roné kenée gɨ zɨ́ bɨlámá mɨmbéꞌde Lomo bɨ rozé ní, nɨ kásaógụ ꞌyị gɨ komo ere káa do bimɨóṇgó zɨ́ze do sogo káṇgá ona,
78 pelas entranhas da misericórdia do nosso Deus, com que o oriente do alto nos visitou,
79 zɨ́ bi óṇgóne zɨ́ ꞌyị ga bɨ nɨyí sɨmɨ mɨtụlụrụ ꞌbɨ lúyú ledre zɨ́ ngịrị umbu ndị́sịné méngị yée kacɨ́ kadra mbá ní, zɨ́a ndị́sịné ꞌdódo mɨsiꞌdi ꞌbɨ Lomo zɨ́ze, zɨ́ mɨmbéꞌdezé ị́drị́ne gɨ zɨ́a.
79 para alumiar os que estão assentados em trevas e sombra de morte, a fim de dirigir os nossos pés pelo caminho da paz.
80 “Née ní, zɨ́ Yiwáni nda ngbóró ógụné go yaꞌdá ꞌyị. Zɨ́ Lomo íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́a, zɨ́a ndéré ndị́sịné sɨmɨ súwú gbála gị sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ zɨ́a tónóne ꞌdódo ledre ꞌbɨ Lomo zɨ́ Isɨréle e ní.”
80 E o menino crescia, e se robustecia em espírito, e esteve nos desertos até ao dia em que havia de mostrar-se a Israel.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.