Lucas 14

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Nda go sɨmɨ ngíti sịndị́ kadra kpị́ sɨmɨ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro, zɨ́ ngúru manda ꞌbɨ Farụsáyo e ndólo Yésụ gɨ ro éyị́ mɨánu ꞌbe ꞌbɨ ené. Zɨ́ ꞌyị máa yée ga bɨ nɨyí okó ro Yésụ ní, ndị́sịyé lúrú sémbe Yésụ.
1 Aconteceu que, ao entrar ele num sábado na casa de um dos principais fariseus para comer pão, eis que o estavam observando.
2 Nɨyí ídí kɨ́e ní, ngíti oꞌdo sịndị́a kɨ́ sị́lị́a ụṛụ́nɨ́ mbá mɨụ́ṛụ́ gɨ dongará ꞌyị ga bɨ ore ní, ịnyị toro go ꞌdága kóꞌdụ́ Yésụ kenée.
2 Ora, diante dele se achava um homem hidrópico.
3 Zɨ́ Yésụ ndúꞌyú Farụsáyo máa ga gére née kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e kɨ́dí, “Nɨ mɨútúásáne do yómo ꞌyị sɨmɨ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro?”
3 Então, Jesus, dirigindo-se aos intérpretes da Lei e aos fariseus, perguntou-lhes: É ou não é lícito curar no sábado?
4 Ukulugunɨ́ ledre mbá wá. Zɨ́ Yésụ ꞌdíꞌbi sị́lị́ne ro oꞌdo née geré zɨ́ ndíyá ụ́kụ́ne gɨ roa. Zɨ́ Yésụ kásalúgu wo ꞌbe, bɨlámáne.
4 Eles, porém, nada disseram. E, tomando-o, o curou e o despediu.
5 Gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́ Yésụ ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Togụ́ ngúru ꞌyị gɨ dongaráse née zɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené, togụ́ ngúru bangákụlụ́ ené útúne sɨmɨ gu sɨmɨ Sị́lị́ ꞌbɨ ꞌDówụ́ro ní, nɨ ótoómo a íri gɨ zɨ́a née ndaá sị́lị́ ꞌbɨ moko wá?”
5 A seguir, lhes perguntou: Qual de vós, se o filho ou o boi cair num poço, não o tirará logo, mesmo em dia de sábado?
6 Ledre ndaá tarayé mbá wá.
6 A isto nada puderam responder.
7 Sɨmɨ bɨ Yésụ lurú ṇgu ga bɨ ndịsịnɨ́ ógụ gelénɨ́ mbá mɨngburoko bi ndị́sị gɨ ro ndị́sị doa ní, zɨ́a ị́nyịné úku muruwayi kɨ́dí,
7 Reparando como os convidados escolhiam os primeiros lugares, propôs-lhes uma parábola:
8 “Togụ́ ndolonɨ́ yị́ị go sɨmɨ ayímbi yá, ndá lúrú té mongụ́ bi ndị́sị gɨ ro ndị́sị doa wá, éyị́ née kenée ndolonɨ́ kpá ngíti mongụ́ ꞌyị bɨ romo doyị́ ní go.
8 Quando por alguém fores convidado para um casamento, não procures o primeiro lugar; para não suceder que, havendo um convidado mais digno do que tu,
9 Sɨmɨ bɨ mongụ́ ṇgu née ogụ go ní, mị́ngị́ ꞌbe nɨ ógụ sị́kpị yị́ị kɨ́dí, ‘Ídí ndéré ndị́sị do bi máa wo bɨ ꞌdáa, mongụ́ ꞌyị bɨ ogụ ba nɨ ógụ ndị́sị ona.’ Mɨị́nyịyị́ nɨ ídí kɨ́ komokenyị́.
9 vindo aquele que te convidou e também a ele, te diga: Dá o lugar a este. Então, irás, envergonhado, ocupar o último lugar.
10 Togụ́ ndolonɨ́ yị́ị go do ngíti bi, kɨ́ꞌdí bɨ ógụ go íri ní, ídí aka ndéré ndị́sị do owụ́ bi ndị́sị kí. ꞌYị bɨ ndolo yị́ị née nɨ ógụ sị́kpịóto yị́ị ne do bi bɨ yeme gɨ royị́ ní. Áyí ówó komo ꞌyị ga bɨ ore née geré mɨówó.
10 Pelo contrário, quando fores convidado, vai tomar o último lugar; para que, quando vier o que te convidou, te diga: Amigo, senta-te mais para cima. Ser-te-á isto uma honra diante de todos os mais convivas.
11 Gɨ zɨ́a ꞌyị bɨ ndịsị óto roné cúkuꞌdée ní, nɨyí sị́kpị wo ꞌdága. Wo bɨ ndịsị sị́kpị roné ꞌdága ní, nɨyí óto wo nde.”
11 Pois todo o que se exalta será humilhado; e o que se humilha será exaltado.
12 Gɨ ore zɨ́ Yésụ ndáꞌbané úku ledre zɨ́ mị́ngị́ ꞌbe kɨ́dí, “Togụ́ yéme éyị́ mɨánu go gɨ ro ꞌyị e yá, ndá ndólo lá dụụ́ ezegámáyị e kɨ́ sụmụyị́ e kɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga bɨ kɨ́ éyị́ e zɨ́ye ní wá. Gɨ zɨ́a togụ́ ilinɨ́ kpá yéme éyị́ mɨánu gɨ ro ꞌyị e yá, nɨyí ndólo kpá té dụụ́ yị́ị. Iꞌbílugunɨ́ éyị́ bɨ kóo méngị zɨ́ye née go zɨ́yị.
12 Disse também ao que o havia convidado: Quando deres um jantar ou uma ceia, não convides os teus amigos, nem teus irmãos, nem teus parentes, nem vizinhos ricos; para não suceder que eles, por sua vez, te convidem e sejas recompensado.
13 Sɨmɨ bɨ óto ayímbi go ní, ídí ndólo ꞌyị lerị́ e kɨ́ mɨgịgị́ṛị́ e, kɨ́ yée ga bɨ kɨ́ siri ro sịndị́ye ní, nda kɨ́ ꞌyị komo mɨꞌdụ́tụ e.
13 Antes, ao dares um banquete, convida os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos;
14 Abú utúasánɨ́ méngị lúgu ledre zɨ́se wá yá, karanée sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ Lomo nɨ úru mbigí ꞌyị e ené e gɨ sɨmɨ umbu ní, Lomo nɨ íꞌbí úndru zɨ́yị.”
14 e serás bem-aventurado, pelo fato de não terem eles com que recompensar-te; a tua recompensa, porém, tu a receberás na ressurreição dos justos.
15 Sɨmɨ bɨ ngúru ꞌyị gɨ dongará ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ gbóo cigí Yésụ ánu éyị́, uwú ledre bɨ Yésụ ndịsị ꞌdódo a née kenée ní, zɨ́a ị́nyịné úku ledre kɨ́dí, “ꞌYị ga bɨ karanée nɨyí ndị́sị ánu éyị́ sɨmɨ ayímbi ꞌbe ꞌbɨ Lomo ní, nɨyí ídí kɨ́ rokinyi.”
15 Ora, ouvindo tais palavras, um dos que estavam com ele à mesa, disse-lhe: Bem-aventurado aquele que comer pão no reino de Deus.
16 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ oꞌdo née kɨ́dí, “Ngíti oꞌdo mengị kóo mongụ́ ayímbi zɨ́a ndóloyóko tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e gɨ roa.
16 Ele, porém, respondeu: Certo homem deu uma grande ceia e convidou muitos.
17 Sɨmɨ bɨ sịndị́ kadra utúasá go ní, zɨ́ mị́ngị́ ꞌbe kása ꞌyị ꞌbɨ moko ené ndéré kɨ́ úku ledre zɨ́ ꞌyị e kɨ́dí, ‘Sịndị́ kadra utúasá go ogụnɨ́ mu.’
17 À hora da ceia, enviou o seu servo para avisar aos convidados: Vinde, porque tudo já está preparado.
18 “ꞌYị ga bɨ ndolonɨ́ yée ní ogụnɨ́ eyé e mbá wá, ya yée nɨyí kɨ́ moko eyé e. Mɨzefị ꞌyị ya, ‘Máúgú yáká cakaba máíli ndéré lúrú a. Gɨ zɨ́ kéyị née, máútúásá ógụ wá.’
18 Não obstante, todos, à uma, começaram a escusar-se. Disse o primeiro: Comprei um campo e preciso ir vê-lo; rogo-te que me tenhas por escusado.
19 “Ngíti a ya, ‘Máúgú ị́tị́ e cakaba ịnyị gɨ ro ndị́sị méngị moko kɨ́ye, mááyí aka ndéré úzu yée togụ́ utúasánɨ́ go méngị moko yá. Máútúásá ógụ wá.’
19 Outro disse: Comprei cinco juntas de bois e vou experimentá-las; rogo-te que me tenhas por escusado.
20 “Ngíti a ya, ‘Máófụ́ kára cakaba, máútúásá ógụ wá.’
20 E outro disse: Casei-me e, por isso, não posso ir.
21 “Zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ndáꞌbané úku ledre ga gére née zɨ́ mongụ́ ꞌyị ené. Zɨ́ bi sínyíne roa gbála. Zɨ́a kása ꞌyị ꞌbɨ moko née kɨ́dí, ‘Ídí ólụ́ógụ do mɨsiꞌdi íri zɨ́yị ndólo ꞌyị lerị́ e kɨ́ mɨgịgị́ṛị́ e, kɨ́ ꞌyị komo mɨꞌdụ́tụ e, kɨ́ yée ga bɨ kɨ́ siri ro sịndị́ye ní.’
21 Voltando o servo, tudo contou ao seu senhor. Então, irado, o dono da casa disse ao seu servo: Sai depressa para as ruas e becos da cidade e traze para aqui os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.
22 “Zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko née ndéréne, zɨ́a ndáꞌbaógụné úku ledre zɨ́ mị́ngị́ ꞌbe kɨ́dí, ‘Mongụ́ ꞌyị, ꞌyị ga gére née ogụnɨ́ go, tɨ́ lá ngíti géyị bi ndị́sị nɨyí aka gbékpị́e ꞌyị ndanɨ́ doyé wá.’
22 Depois, lhe disse o servo: Senhor, feito está como mandaste, e ainda há lugar.
23 Zɨ́a kpá kása ándá ꞌyị ꞌbɨ moko née, ‘Ídí ólụ́ógụ do mɨsiꞌdi kɨ́ ꞌbe ꞌbɨ ꞌyị e, zɨ́yị ndólo yée gɨ ro zɨ́ bi ndị́sị ga gére née ídíye mbá kɨ́ ꞌyị e doyé.
23 Respondeu-lhe o senhor: Sai pelos caminhos e atalhos e obriga a todos a entrar, para que fique cheia a minha casa.
24 ꞌYị ga bɨ mándólo yée ꞌdáꞌdá ngárá ogụnɨ́ wá ní, maꞌdíi utúasánɨ́ ndéne úzu toꞌdo éyị́ mɨánu bɨ máyéme gɨ royé ba wá.’ ”
24 Porque vos declaro que nenhum daqueles homens que foram convidados provará a minha ceia.
25 Nda gɨ ore, zɨ́ Yésụ ị́nyịné kpá fú lódụ́ mɨsiꞌdi ndéréne sɨmɨ Yerụsaléma. Tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nɨyí go kpá rụụ do kacɨ́ a. Zɨ́a óyó komoné úku ledre zɨ́ye kɨ́dí,
25 Grandes multidões o acompanhavam, e ele, voltando-se, lhes disse:
26 “Togụ́ ꞌyị ili ídí ꞌyị lódụ́ kacɨ́ma yá, idí óto ꞌbúma rómo do ꞌbụné kɨ́ mbágáne, kɨ́ meꞌbené kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené e kɨ́ lúnduné e kɨ́ lémịné e kpá kɨ́ kụṛụꞌbụné mbá, nɨ fú ídí ꞌyị lódụ́ kacɨ́ma.
26 Se alguém vem a mim e não aborrece a seu pai, e mãe, e mulher, e filhos, e irmãos, e irmãs e ainda a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 Ndaá kpá lá dụụ́ wo née wá, ꞌyị bɨ ili go ídíne ꞌyị lódụ́ kacɨ́ma ní, idí íꞌbí roné zɨ́ umbu gɨ romá.
27 E qualquer que não tomar a sua cruz e vier após mim não pode ser meu discípulo.
28 “Ledre née nɨ káa zɨ́ togụ́ ꞌyị ili ụ́bụ́ ꞌdị́cị́ yá, nɨ aka ówo rokoꞌbụ késị́ do sị́lị́ne kí nɨ fú tónó moko.
28 Pois qual de vós, pretendendo construir uma torre, não se assenta primeiro para calcular a despesa e verificar se tem os meios para a concluir?
29 Togụ́ mengị kenée wá, nɨ méngị moko née lá mburu yana zɨ́ rokoꞌbụ a ụ́kụ́ne zɨ́ ꞌyị e kúgú wo.
29 Para não suceder que, tendo lançado os alicerces e não a podendo acabar, todos os que a virem zombem dele,
30 Zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, ‘Oto dosị́ moko, mengịonzó wá romo wo go mburu yana.’
30 dizendo: Este homem começou a construir e não pôde acabar.
31 “Kpá kenée ngére bɨ nɨ kɨ́ ꞌyị e zɨ́ne álifu sokó, togụ́ ili ndéré útú kɨ́ okó do ezené ngére bɨ nɨ yị́ ené kɨ́ ꞌyị e ené álifu cị́ kéṛị́ a ní yá, nɨ aka lúrú rokoꞌbụné kí nɨ fú ndéré méngị okó née.
31 Ou qual é o rei que, indo para combater outro rei, não se assenta primeiro para calcular se com dez mil homens poderá enfrentar o que vem contra ele com vinte mil?
32 Togụ́ owo go kɨ́dí rokoꞌbụné nda yá, nɨ kákasa zɨ́ ezeokóne née kɨ́dí, ‘Okó ndaá ídí wá, yée idínɨ́ yéme dongaráye.’
32 Caso contrário, estando o outro ainda longe, envia-lhe uma embaixada, pedindo condições de paz.
33 Nɨ gɨ rosé kpá kenée. Togụ́ ꞌyị ili ídí ꞌyị lódụ́ kacɨ́ma yá, ídí ótoómo yị́ ené e za mbá, zɨ́a ídíne ꞌyị lódụ́ kacɨ́ma.
33 Assim, pois, todo aquele que dentre vós não renuncia a tudo quanto tem não pode ser meu discípulo.
34 “Toꞌdo nɨ bɨlámá éyị́. Togụ́ ayá lolụ wá ní, áyí méngị lárá a káa be ꞌdi zɨ́a áyálúgu roné?
34 O sal é certamente bom; caso, porém, se torne insípido, como restaurar-lhe o sabor?
35 Bɨ ngárá moko ndaá lolụ sɨmɨ a, gbawá gɨ ro do méngị ngíti géyị éyị́ e kɨ́e wá ní, odụ a dụụ́ do léfeóyó a ꞌdáꞌba.
35 Nem presta para a terra, nem mesmo para o monturo; lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.