João 6
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs VC
1 Nda sɨmɨ ngíti sị́lị́, zɨ́ Yésụ ị́nyịné kɨ́ ꞌyịmɨkása ené e ꞌdógụ mɨkavu Galiláya bɨ ngíti géyị ꞌyị e ndịsịnɨ́ ndólo a mɨkavu ꞌbɨ Tịbérịya ní.
1 Depois disso, atravessou Jesus o lago da Galiléia {que é o de Tiberíades.}
2 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kóo kpá lódụ́ wo gị sága ꞌdí ꞌdí íri gɨ zɨ́a owoyemenɨ́ go kɨ́dí nɨ kɨ́ rokoꞌbụ ꞌbɨ sị́kpị ꞌyị e gɨ do ndíyá zɨ́ne.
2 Seguia-o uma grande multidão, porque via os milagres que fazia em beneficio dos enfermos.
3 Nda go sága íri, zɨ́ Yésụ ndéré ndị́sịné gá do bi ekị́ekị́ ꞌdága zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ógụ ndị́sịyé gbaá cigí a.
3 Jesus subiu a um monte e ali se sentou com seus discípulos.
4 Ledre máa née mengị kóo roné née sɨmɨ bɨ ngíti sị́lị́ idíaká go cúkuꞌdée zɨ́ Yụ́da e méngị Ayímbi eyé bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a Umbuokpó ní.
4 Aproximava-se a Páscoa, festa dos judeus.
5 Yésụ nɨ lúrú bi ní, tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nɨyí go mutruu ndị́sị ógụ. Zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ Phị́lịpo ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne kɨ́dí, “Phị́lịpo, azé ndíki éyị́ mɨánu íꞌbí a zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née ánu a gɨ ꞌda?”
5 Jesus levantou os olhos sobre aquela grande multidão que vinha ter com ele e disse a Filipe: Onde compraremos pão para que todos estes tenham o que comer?
6 Yésụ owo éyị́ bɨ née ili méngị a ní bú, nduꞌyú Phị́lịpo tɨ́ lá gɨ ro úzu sómụ́ ledre ꞌbɨ Phị́lịpo kɨ́e togụ́ owo rokoꞌbụ bɨ née nɨ kɨ́e ní bú yá.
6 Falava assim para o experimentar, pois bem sabia o que havia de fazer.
7 Zɨ́ Phị́lịpo úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ɨ́ꞌɨ, mongụ́ ꞌyị, ꞌyị ga gére née ofụnɨ́ go, késị́ bɨ zɨ́ze úgú éyị́ mɨánu kɨ́e zɨ́a ásáne kɨ́ye ní ndaá. Abú késị́ maꞌdáa nɨ gáa kpá bo zaá mongụ́ne yá, utúasá fú lá úgú éyị́ mɨánu zɨ́a ásáne kɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née wá.”
7 Filipe respondeu-lhe: Duzentos denários de pão não lhes bastam, para que cada um receba um pedaço.
8 Sɨmɨ ledre née ní, geré zɨ́ ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ bɨ kɨ́ ịrịné Andiríya lúndu Simúna Pétero ní, ị́nyịné úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí,
8 Um dos seus discípulos, chamado André, irmão de Simão Pedro, disse-lhe:
9 “Maꞌdíi mongụ́ ꞌyị, éyị́ ndaá. Odụ éyị́ bɨ máówo ní, tɨ́ lá ngíti owụ́ nɨ ona kɨ́ ambata e zɨ́ne ịnyị (5) kɨ́ mɨnzéré kénzé e gbre, née ndaá kpá kú éyị́ bɨ do úku ledre a gɨ ro tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e káa zɨ́ ga gére née wá.”
9 Está aqui um menino que tem cinco pães de cevada e dois peixes... mas que é isto para tanta gente?
10 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, “Ídísé úku ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née idínɨ́ ndị́sị za mbá bi.” Zɨ́ye ndị́sịyé mbá bi do bɨlámá mɨmomoli ngoru súwú e. Yaꞌdá e nɨyí ꞌbɨ eyé kóo álifu ịnyị (5,000).
10 Disse Jesus: Fazei-os assentar. Ora, havia naquele lugar muita relva. Sentaram-se aqueles homens em número de uns cinco mil.
11 Zɨ́ Yésụ ꞌdíꞌbi ambata bɨ owụ́ née iꞌbí ní zɨ́a sị́kpị a zɨ́ Lomo ꞌdága, zɨ́a íni ini zɨ́ Lomo idí íꞌbí úndru sɨmɨ a. Zɨ́a íꞌbí yée zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e idínɨ́ ífi yée zɨ́ ꞌyị e. Zɨ́a íni ini gɨ ro kénzé ga bɨ gbre née kpá kenée. Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née ánu éyị́, zɨ́ye léreyé mbá zɨ́ éyị́ mɨánu ídíákáne.
11 Jesus tomou os pães e rendeu graças. Em seguida, distribuiu-os às pessoas que estavam sentadas, e igualmente dos peixes lhes deu quanto queriam.
12 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, “Ídísé ótoyéme ngítí éyị́ mɨánu bɨ idíaká née bɨlámáne káa bɨ nɨyí sínyí.”
12 Estando eles saciados, disse aos discípulos: Recolhei os pedaços que sobraram, para que nada se perca.
13 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ꞌdóꞌdụ́ ꞌdúcu gbété e za ꞌdényé sokó doa gbre (12) kɨ́ ngítí éyị́ mɨánu bɨ ꞌyị e lereomonɨ́ gɨ sɨmɨ ambata ga bɨ gáa dụụ́ ịnyị (5) kɨ́ mɨnzéré kénzé e cigíne dụụ́ gbre ní.
13 Eles os recolheram e, dos pedaços dos cinco pães de cevada que sobraram, encheram doze cestos.
14 Sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née lurúnɨ́ mongụ́ ledre bɨ Yésụ mengị kenée ní, zɨ́ye ndị́sịyé úku ledre kɨ́dí, “Ba nda gbékpị́ ꞌyị wá, ba go nébị bɨ kóo ekénɨ́ ledre a sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo kɨ́dí, Lomo nɨ kásaógụ wo gɨ komo ere do sogo káṇgá ní, ogụ goó ne.”
14 À vista desse milagre de Jesus, aquela gente dizia: Este é verdadeiramente o profeta que há de vir ao mundo.
15 Sɨmɨ bɨ Yésụ owo sómụ́ ledre ꞌbɨ ꞌyị ga gére née nɨ go gɨ ro óto gága née káa do ngére doyé ní, zɨ́a ị́nyị ené gɨ dongaráye gɨ ore lá ndoo ndéré ékị́ ndị́sị ené gbála do ngíti mongụ́ bi ekị́ekị́ ngúcuné gɨ zɨ́a ili ené ledre maꞌdáa do méngị a kenée wá.
15 Jesus, percebendo que queriam arrebatá-lo e fazê-lo rei, tornou a retirar-se sozinho para o monte.
16 Nda go kɨ́ tagá ndụlụ a née, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née ị́nyịyé ndéréye kóꞌdụ́ mɨkavu íri.
16 Chegada a tarde, os seus discípulos desceram à margem do lago.
17 Kadra nɨ nda go útú, Yésụ ndaá aka íri fú lá wá. Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née ékị́ye sɨmɨ ngíti kuṛúngba gɨ ro zɨ́ye ꞌdógụ bi sága gɨ ꞌdí keṛị́ ndéréye sɨmɨ ngíti owụ́ gara bɨ kɨ́ ịrịné Kapáranawúma ní.
17 Subindo a uma barca, atravessaram o lago rumo a Cafarnaum. Era já escuro, e Jesus ainda não se tinha reunido a eles.
18 Sɨmɨ bɨ nɨyí aka lá cịkị yana iní ꞌdogụnɨ́ aka bi wá ní, zɨ́ mongụ́ síli ógụné rịị kpị kpị kpị kpị, zɨ́ iní ndị́sị kị́zịné bɨsinyíne née ndaá ledre wá.
18 O mar, entretanto, se agitava, porque soprava um vento rijo.
19 Nɨyí kpá fú mɨndéréye. Sɨmɨ bɨ nɨyí nda go za gbála sɨmɨ yana iní ní, zɨ́ye lúrúndíki Yésụ nɨ go ndị́sị ógụ ꞌdị́yị roné mɨꞌdí zɨ́ye gá gá gá gɨ do iní. Zɨ́ ngịrị méngị yée bɨsinyíne.Yésụ nderé do iní |src="cn01721B.tif" size="span" loc="John 6:19" copy="Cook" ref="6:16-21"
19 Tendo eles remado uns vinte e cinco ou trinta estádios, viram Jesus que se aproximava da barca, andando sobre as águas, e ficaram atemorizados.
20 Zɨ́ Yésụ úku kúrúne zɨ́ye kɨ́dí, “Ndásé éré ngịrị wá, née máa Yésụ.”
20 Mas ele lhes disse: Sou eu, não temais.
21 Zɨ́ síli ílíne ro ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née vịị. Zɨ́ Yésụ ógụ ékị́ne zɨ́ye sɨmɨ kuṛúngba, ꞌdiya káa ní zɨ́ye ndéréógụyé do gbúṛóngó kɨ́ꞌdí bɨ gáa ilinɨ́ ndéré ní.
21 Quiseram recebê-lo na barca, mas pouco depois a barca chegou ao seu destino.
22 Sɨmɨ bɨ bi aráloꞌbó roné ní, zɨ́ ꞌyị ga bɨ karana Yésụ iꞌbí éyị́ mɨánu zɨ́ye ní ndị́sịyé gámásóꞌdo wo. Gɨ zɨ́a sɨmɨ bɨ karana nɨyí aka kɨ́ Yésụ kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e mbá do bi kị́éꞌdo íri ní, kuṛúngba nɨ lá dụụ́ kị́éꞌdo. Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ékị́ye sɨmɨ kuṛúngba maꞌdáa ꞌdógụ bi sága, Yésụ ndaá ꞌbɨ ené dongaráye wá.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar percebeu que Jesus não tinha subido com seus discípulos na única barca que lá estava, mas que eles tinham partido sozinhos.
23 ꞌDiya káa ní, zɨ́ ngíti géyị kuṛúngba e ógụyé gɨ sɨmɨ gara bɨ Tịbérịya ní gị kɨ́ꞌdí bɨ Ngére Yésụ iꞌbí éyị́ mɨánu karana zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e álifu ịnyị ní.
23 Nesse meio tempo, outras barcas chegaram de Tiberíades, perto do lugar onde tinham comido o pão, depois de o Senhor ter dado graças.
24 Sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née lurúnɨ́ bi gɨ ro Yésụ má, lurúndikinɨ́ wo kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e mbá wá ní, zɨ́ ꞌyị máa ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi gɨ ro Yésụ née ékị́ye sɨmɨ kuṛúngba ga bɨ gáa ogụnɨ́ ní ndéréye gámásóꞌdo Yésụ sɨmɨ Kapáranawúma.
24 E, reparando a multidão que nem Jesus nem os seus discípulos estavam ali, entrou nas barcas e foi até Cafarnaum à sua procura.
25 Sɨmɨ bɨ ꞌyị ga gére née nderé ndikinɨ́ Yésụ sɨmɨ Kapáranawúma sága mɨkavu gɨ ꞌdí keṛị́ ní, zɨ́ye ị́nyịyé ndúꞌyú wo kɨ́dí, “ꞌYị ꞌdódo ledre, bɨ ngárá lurúzé kpá yị́ị kɨ́ ékị́ sɨmɨ kuṛúngba gɨ ꞌdáa wá ní, ógụ yáa ꞌdiya lárá a káa be ꞌdi, bɨ azé ndị́sị gámásóꞌdo yị́ị sága ꞌdáa ba?”
25 Encontrando-o na outra margem do lago, perguntaram-lhe: Mestre, quando chegaste aqui?
26 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máówo sómụ́ ledre esé née bú. Gámásóꞌdosé esé máa née gɨ zɨ́a bɨ ówosé go kɨ́dí mááyí kɨ́ rokoꞌbụ ꞌbɨ méngị mɨngburoko ledre e ní wá. Gámásóꞌdosé máa lá gɨ zɨ́a bɨ máíꞌbí éyị́ mɨánu zɨ́se ní.
26 Respondeu-lhes Jesus: Em verdade, em verdade vos digo: buscais-me, não porque vistes os milagres, mas porque comestes dos pães e ficastes fartos.
27 Ndásé óto komosé lá dụụ́ ro gbékpị́ éyị́ ga bɨ ndịsịnɨ́ ụ́kụ́ mɨụ́kụ́ káa zɨ́ éyị́ mɨánu ní wá. Ídísé óto komosé romá Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí, gɨ zɨ́a mááyí óto sée máa zɨ́se ídíse trịdrịsé za fí. Mááyí dụụ́ máa ꞌyị bɨ Babá Lomo iꞌbí rokoꞌbụ go zɨ́ma gɨ ro zɨ́ma íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e.”
27 Trabalhai, não pela comida que perece, mas pela que dura até a vida eterna, que o Filho do Homem vos dará. Pois nele Deus Pai imprimiu o seu sinal.
28 Sɨmɨ bɨ ꞌyị ga gére née uwúnɨ́ ledre bɨ Yésụ uku zɨ́ye kenée ní, zɨ́ye ị́nyịyé ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, éyị́ bɨ idízé méngị a zɨ́ze ídíze gɨ zɨ́a mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní ꞌdi?”
28 Perguntaram-lhe: Que faremos para praticar as obras de Deus?
29 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Gɨ do bɨ zɨ́se ídíse mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní, ídísé ṇgúṇgu ledremá gɨ zɨ́a kasaogụ máa ne.”
29 Respondeu-lhes Jesus: A obra de Deus é esta: que creiais naquele que ele enviou.
30 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Togụ́ kenée yá, ídí mu méngị ngíti ledre bɨ kɨ́ rokoꞌbụné ní zɨ́ze lúrú a kɨ́ komozé gɨ do bɨ zɨ́ze ṇgúṇgu ledreyị́. Éyị́ nɨ bo áyí méngị a?”
30 Perguntaram eles: Que milagre fazes tu, para que o vejamos e creiamos em ti? Qual é a tua obra?
31 Ukuzé kenée gɨ zɨ́a, sɨmɨ bɨ kóo bulúnduzé e Isɨréle e nɨyí sɨmɨ yana súwú gbála ní, ndịsịnɨ́ kóo ánu éyị́ mɨánu bɨ ngúru mongụ́ ezé Mụ́sa ndịsị íꞌbíógụ a zɨ́ye gɨ komo ere ndịsịnɨ́ ndóló a Mána ní. Ledre née mengị kóo roné tɨ́ za cé káa zɨ́ bɨ kóo Mụ́sa maꞌdáa eké sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo ní kɨ́dí, “Lomo ndịsị kóo íꞌbíógụ éyị́ mɨánu zɨ́ye gɨ komo ere.”
31 Nossos pais comeram o maná no deserto, segundo o que está escrito: Deu-lhes de comer o pão vindo do céu {Sl 77,24}.
32 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, Mụ́sa ndịsị ené kóo ne íꞌbíógụ éyị́ mɨánu zɨ́ bulúndusé ga gére née gɨ komo ere wá. Babá iꞌbíogụ éyị́ mɨánu ga gére née ne zɨ́ Mụ́sa, zɨ́ Mụ́sa nda lá íꞌbí a zɨ́se.”
32 Jesus respondeu-lhes: Em verdade, em verdade vos digo: Moisés não vos deu o pão do céu, mas o meu Pai é quem vos dá o verdadeiro pão do céu;
33 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, mááyí máa mbigí éyị́ mɨánu ꞌbɨ Lomo bɨ ogụ gɨ komo ere gɨ ro íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́ ꞌyị e.”
33 porque o pão de Deus é o pão que desce do céu e dá vida ao mundo.
34 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, togụ́ kenée yá, utúasá mɨútúásá zɨ́yị íꞌbí éyị́ mɨánu bɨ ógụ kɨ́e gɨ komo ere née zɨ́ze ánu a káa bɨ ꞌbú nɨ fú ndị́sị méngị zée kacɨ́ kadra mbá ke.”
34 Disseram-lhe: Senhor, dá-nos sempre deste pão!
35 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Kụṛụꞌbụmá, mááyí máa éyị́ mɨánu bɨ gɨ komo ere ndịsị íꞌbí trịdrị bɨ za fí zɨ́ ꞌyị e ní. ꞌYị bɨ ṇgúṇgu ledremá go, zɨ́a ndị́sịné lódụ́ kacɨ́ma ní, ꞌbú kɨ́ kodró mengịnɨ́ lolụ wo wá.
35 Jesus replicou: Eu sou o pão da vida: aquele que vem a mim não terá fome, e aquele que crê em mim jamais terá sede.
36 Tɨ́ káa zɨ́ bɨ mándị́sị úku a zɨ́se ní, abú lúrúsé máa go tɨ́ kɨ́ komosé yá, ílisé esé ṇgúṇgu ledremá fú lá wá.
36 Mas já vos disse: Vós me vedes e não credes...
37 Abú kenée ndotó, ꞌyị máa yée ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledremá go, utúasánɨ́ go kacɨ́ komo Babá káa do ꞌyị e amá e ní, máóyó amá sogomá zɨ́ye wá.
37 Todo aquele que o Pai me dá virá a mim, e o que vem a mim não o lançarei fora.
38 Gɨ zɨ́a máógụ amá gɨ ro méngị ledre ga bɨ máíli yée ní wá. Babá kasaogụ máa méngị dụụ́ ledre ené e.
38 Pois desci do céu não para fazer a minha vontade, mas a vontade daquele que me enviou.
39 Babá ili máídí ndị́sị ꞌbáꞌbá ꞌyị ga bɨ née iꞌbí yée go zɨ́ma née káa bɨ ngúruyé nɨ lúyú ledre ke. Máídí ꞌbáꞌbá yée kenée, gị sɨmɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ íꞌbí trịdrị bɨ za fí zɨ́ ꞌyị e ní, sɨmɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ ꞌdécị ngbanga.
39 Ora, esta é a vontade daquele que me enviou: que eu não deixe perecer nenhum daqueles que me deu, mas que os ressuscite no último dia.
40 Babá ili kɨ́dí ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledremá go ní, idínɨ́ ídí kɨ́ trịdrị bɨ za fí ní. Née sị́ ledre bɨ ili Máídí ndị́sị ꞌbáꞌbá yée gị sɨmɨ odụ sịndị́ kadra ꞌbɨ ꞌdécị ngbanga ní.”
40 Esta é a vontade de meu Pai: que todo aquele que vê o Filho e nele crê, tenha a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.
41 Gɨ zɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kɨ́dí née nɨ éyị́ mɨánu bɨ Lomo kasaogụ gɨ komo ere ní, zɨ́ Yụ́da ga gére née tónóye úku mɨngụ́ngụ́rụ́ ledre dongaráye kɨ́dí nɨ úku ledre yaá, “Mááyí éyị́ mɨánu gɨ komo ere lárá a káa be ꞌdi?
41 Murmuravam então dele os judeus, porque dissera: Eu sou o pão que desceu do céu.
42 Tɨ́ bɨ owozé wo bú nɨ wotị́ Yoséfa ní. Owozé ezé nda Yoséfa maꞌdáa kɨ́ meꞌbené née ba cakaba. Nɨ úku lárá ledre kɨ́dí née ogụ gɨ komo ere káa be ꞌdi?”
42 E perguntavam: Porventura não é ele Jesus, o filho de José, cujo pai e mãe conhecemos? Como, pois, diz ele: Desci do céu?
43 Geré zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye oꞌbụóꞌbụ kɨ́dí, “Ótoómosé ledre cayi esé ga gére née ꞌdáꞌba.
43 Respondeu-lhes Jesus: Não murmureis entre vós.
44 Máúku zɨ́se, ꞌyị bɨ nɨ útúásá ídíne káa do ꞌyị amá ní, dụụ́ wo bɨ ṇguṇgu ledremá go, zɨ́ Babá íꞌbí wo zɨ́ma ní. Mááyí ndị́sị ꞌbáꞌbá wo gị sɨmɨ odụ sịndị́ kadra ꞌbɨ ngbanga.
44 Ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o atrair; e eu hei de ressuscitá-lo no último dia.
45 Ngíti géyị nébị ga bɨ kóo ꞌbɨ Lomo ꞌdáꞌdá ní ekéomonɨ́ kóo go sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo kɨ́dí, ‘Lomo nɨ ndị́sị ꞌdódo ledre ené zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e.’ ꞌYị máa yée ga bɨ nɨyí ṇgúṇgu ledre ga bɨ Babá nɨ ꞌdódo a zɨ́ye ní, nɨyí ídí mbigí ꞌyị amá e.
45 Está escrito nos profetas: Todos serão ensinados por Deus {Is 54,13}. Assim, todo aquele que ouviu o Pai e foi por ele instruído vem a mim.
46 “ꞌYị bɨ lurú Babá Lomo go kɨ́ komoné ní ndaá. Málúrú wo dụụ́ máa gɨ zɨ́a máógụ máa gɨ zɨ́a gɨ komo ere gɨrí.
46 Não que alguém tenha visto o Pai, pois só aquele que vem de Deus, esse é que viu o Pai.
47 Máúku zɨ́se maꞌdíi, ꞌyị bɨ ṇguṇgu ledremá go ní, mááyí íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́a.
47 Em verdade, em verdade vos digo: quem crê em mim tem a vida eterna.
48 Gɨ zɨ́a mááyí máa éyị́ mɨánu bɨ ndịsị óto ꞌyị, zɨ́ ꞌyị ídíne trịdrịné za fí ní.
48 Eu sou o pão da vida.
49 Sómụ́ndíkisé esé ledre née wá gɨ zɨ́ ꞌdi, bɨ kóo bulúndusé e anunɨ́ lá dụụ́ gbékpị́ éyị́ mɨánu ní nɨyí karaba bo, mbé uyunɨ́ go mbá.
49 Vossos pais, no deserto, comeram o maná e morreram.
50 Mbigí éyị́ mɨánu nɨ wo bɨ Babá kasaogụ gɨ komo ere ní. Togụ́ ꞌyị anu éyị́ mɨánu máa wo née go yá, nɨ ídí kɨ́ trịdrị bɨ za fí ní.
50 Este é o pão que desceu do céu, para que não morra todo aquele que dele comer.
51 Mááyí máa éyị́ mɨánu bɨ nɨ trịdrị bɨ Babá kasaogụ gɨ komo ere ní. Togụ́ ꞌyị anu kụṛụꞌbụmá go yá, mááyí íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́a. Gɨ zɨ́a Babá kasaogụ máa ógụ úyumá do sogo káṇgá gɨ ro ꞌyịmaꞌdí e gɨ do bɨ zɨ́ye ídíye kɨ́ trịdrị bɨ za fí ní.”
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Quem comer deste pão viverá eternamente. E o pão, que eu hei de dar, é a minha carne para a salvação do mundo.
52 Geré zɨ́ Yụ́da ga gére née tónóye úku ledre dengbị́ye oꞌbụóꞌbụ kɨ́dí, “Née kenée lárá ledre ꞌdi, oꞌdo née nɨ íꞌbí kụṛụꞌbụné zɨ́ze ánu a lárá a káa be ꞌdi?”
52 A essas palavras, os judeus começaram a discutir, dizendo: Como pode este homem dar-nos de comer a sua carne?
53 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, máa Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí, togụ́ ánusé kụṛụꞌbụmá zɨ́se éwé sámamá wá, máútúásá íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́se wá.
53 Então Jesus lhes disse: Em verdade, em verdade vos digo: se não comerdes a carne do Filho do Homem, e não beberdes o seu sangue, não tereis a vida em vós mesmos.
54 Tɨ́ maꞌdíi, ꞌyị máa wo bɨ nɨ ánu kụṛụꞌbụmá, zɨ́a kpá éwé sámamá ní, mááyí íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́a sɨmɨ bɨ karanée mááyí úru ꞌyị e gɨ sɨmɨ umbu, kadra ꞌdécị ngbanga ní.
54 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue tem a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Kụṛụꞌbụmá romo do gbékpị́ éyị́ mɨánu. Togụ́ ꞌyị anu kụṛụꞌbụmá, zɨ́a kpá éwé sámamá yá, ꞌbú kɨ́ kodró mengịnɨ́ lolụ wo wá.
55 Pois a minha carne é verdadeiramente uma comida e o meu sangue, verdadeiramente uma bebida.
56 ꞌYị máa wo bɨ anu kụṛụꞌbụmá, zɨ́a kpá éwé sámamá ní, azé kéne go éyị́ kị́éꞌdo.
56 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue permanece em mim e eu nele.
57 Gɨ zɨ́a Babá bɨ kasaogụ máa ní nɨ yị́ ené trịdrịné za fí. Née sị́ ledre bɨ mááyí gɨ zɨ́a kpá trịdrịmá za fí ní. Gɨ zɨ́ kéyị née, togụ́ ꞌyị anu kụṛụꞌbụmá go yá, nɨ kpá ídí trịdrịné za fí.
57 Assim como o Pai que me enviou vive, e eu vivo pelo Pai, assim também aquele que comer a minha carne viverá por mim.
58 Mándá ꞌbɨ amá gbékpị́ éyị́ mɨánu bɨ kóo bulúndusé e ndịsịnɨ́ ánu a zɨ́ye úyuónzó royé mbá ní wá. Mááyí mbigí éyị́ mɨánu bɨ ogụ gɨ komo ere ní, togụ́ ꞌyị anu kụṛụꞌbụmá yá, nɨ ídí trịdrịné za fí.”
58 Este é o pão que desceu do céu. Não como o maná que vossos pais comeram e morreram. Quem come deste pão viverá eternamente.
59 Née ledre ga bɨ kóo Yésụ ndịsị ꞌdodo yée zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro sɨmɨ owụ́ gara bɨ Kapáranawúma ní.
59 Tal foi o ensinamento de Jesus na sinagoga de Cafarnaum.
60 Sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ uwúnɨ́ ledre ga bɨ Yésụ ꞌdódo yée kenée ní, zɨ́ye ndị́sịyé úku ledre dengbị́ye kɨ́dí, “Ɨ́ꞌɨ, owozé ezé ini ledre gɨ sɨmɨ ledre ga bɨ uku yée née wá. Ambí nɨ útúásá méngị ledre máa ga gére née ne?”
60 Muitos dos seus discípulos, ouvindo-o, disseram: Isto é muito duro! Quem o pode admitir?
61 Zɨ́ Yésụ ówo sómụ́ ledre bɨ sɨmɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére ní téké zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Bi sinyí rosé née gɨ zɨ́ ledre bɨ máúku zɨ́se née ní?
61 Sabendo Jesus que os discípulos murmuravam por isso, perguntou-lhes: Isso vos escandaliza?
62 Sara togụ́ bɨ lúrúsé nda máa Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí kɨ́ ndáꞌbalúgu romá komo ere kɨ́ꞌdí bɨ kóo máógụ ní, ásé nda úku a yaá ꞌdi?
62 Que será, quando virdes subir o Filho do Homem para onde ele estava antes?...
63 Trịdrị bɨ za fí ní ꞌDówụ́ Lomo ndịsị íꞌbíógụ a ne zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e. Gbékpị́ ꞌyịmaꞌdí utúasá íꞌbíógụ trịdrị wá. Ledre ga bɨ máúku yée zɨ́se née nɨyí óto sée zɨ́se ídíse kɨ́ trịdrị bɨ za fí ní gɨ zɨ́a mááyí kɨ́ rokoꞌbụ ꞌbɨ ꞌDówụ́ Lomo zɨ́ma.
63 O espírito é que vivifica, a carne de nada serve. As palavras que vos tenho dito são espírito e vida.
64 Máówo bú ngíti géyị ꞌyị e nɨyí bo dongaráse ṇguṇgunɨ́ eyé ledremá wá.” Yésụ owo bú kɨ́dí ngíti ꞌyị nɨ bo dongará ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ṇguṇgu ené ledrené wá, nɨ karanée íꞌbí ngbángáne.
64 Mas há alguns entre vós que não crêem... Pois desde o princípio Jesus sabia quais eram os que não criam e quem o havia de trair.
65 Zɨ́ Yésụ kpá úku ngíti ledre kɨ́dí, “Née sị́ ledre bɨ máúku ledre zɨ́se gɨ zɨ́a kɨ́dí ꞌyị bɨ nɨ ídí ꞌyị lódụ́ kacɨ́ma ní, dụụ́ wo bɨ ṇguṇgu ledremá go zɨ́ Babá íꞌbí wo zɨ́ma ní.”
65 Ele prosseguiu: Por isso vos disse: Ninguém pode vir a mim, se por meu Pai não lho for concedido.
66 Gɨ zɨ́ ledre ga bɨ Yésụ uku yée kenée ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née báyiyé do ótoómo kɨ́ lódụ́ wo.
66 Desde então, muitos dos seus discípulos se retiraram e já não andavam com ele.
67 Zɨ́ Yésụ óyó komoné úku ledre zɨ́ ꞌyịmɨkása ené ga bɨ sokó doa gbre ní kɨ́dí, “Sara sée, ásisé ꞌbɨ esé kpá go, ásé go ótoómo kɨ́ lódụ́ kacɨ́ma?”
67 Então Jesus perguntou aos Doze: Quereis vós também retirar-vos?
68 Zɨ́ Simúna Pétero úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ngére, ngíti ꞌyị yómo ꞌyị e gɨ do kacɨ́yị ba ndaá, odụ ꞌyị yómo ꞌyị e nɨ dụụ́ yị́ị, otoomozé ezé kacɨ́yị wá.
68 Respondeu-lhe Simão Pedro: Senhor, a quem iríamos nós? Tu tens as palavras da vida eterna.
69 Owoyemezé yị́ị go bɨlámáne, áyí mbigí owụ́ ꞌbɨ Lomo, gɨ zɨ́ kéyị née zɨ́ze ṇgúṇgu ledreyị́.”
69 E nós cremos e sabemos que tu és o Santo de Deus!
70 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné úkulúgu ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “ꞌBe tɨ́ kenée mbị́, lúrú aka dongaráse ga bɨ sokó doa gbre mágélé sée ní, ngíti ꞌyị nɨ bo kị́éꞌdo ili ꞌbɨ ené yị́ ené ledre ꞌbɨ ngére ꞌbɨ bɨcayi lomo e.”
70 Jesus acrescentou: Não vos escolhi eu todos os doze? Contudo, um de vós é um demônio!...
71 Yésụ uku née ledre Yụ́da wotị́ oꞌdo bɨ kɨ́ ịrịné Simúna Keriyóta wo bɨ kóo iꞌbí ngbángá Yésụ maꞌdáa ní.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, porque era quem o havia de entregar não obstante ser um dos Doze.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.