João 6
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NAA
1 Nda sɨmɨ ngíti sị́lị́, zɨ́ Yésụ ị́nyịné kɨ́ ꞌyịmɨkása ené e ꞌdógụ mɨkavu Galiláya bɨ ngíti géyị ꞌyị e ndịsịnɨ́ ndólo a mɨkavu ꞌbɨ Tịbérịya ní.
1 Depois dessas coisas, Jesus atravessou o mar da Galileia, que é o de Tiberíades.
2 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kóo kpá lódụ́ wo gị sága ꞌdí ꞌdí íri gɨ zɨ́a owoyemenɨ́ go kɨ́dí nɨ kɨ́ rokoꞌbụ ꞌbɨ sị́kpị ꞌyị e gɨ do ndíyá zɨ́ne.
2 Uma grande multidão o seguia, porque tinham visto os sinais que ele fazia na cura dos enfermos.
3 Nda go sága íri, zɨ́ Yésụ ndéré ndị́sịné gá do bi ekị́ekị́ ꞌdága zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ógụ ndị́sịyé gbaá cigí a.
3 Então Jesus subiu ao monte e sentou-se ali com os seus discípulos.
4 Ledre máa née mengị kóo roné née sɨmɨ bɨ ngíti sị́lị́ idíaká go cúkuꞌdée zɨ́ Yụ́da e méngị Ayímbi eyé bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a Umbuokpó ní.
4 Ora, a Páscoa, festa dos judeus, estava próxima.
5 Yésụ nɨ lúrú bi ní, tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nɨyí go mutruu ndị́sị ógụ. Zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ Phị́lịpo ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne kɨ́dí, “Phị́lịpo, azé ndíki éyị́ mɨánu íꞌbí a zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née ánu a gɨ ꞌda?”
5 Então Jesus, erguendo os olhos e vendo que uma grande multidão se aproximava, disse a Filipe:
6 Yésụ owo éyị́ bɨ née ili méngị a ní bú, nduꞌyú Phị́lịpo tɨ́ lá gɨ ro úzu sómụ́ ledre ꞌbɨ Phị́lịpo kɨ́e togụ́ owo rokoꞌbụ bɨ née nɨ kɨ́e ní bú yá.
6 Mas Jesus dizia isto para testá-lo, porque sabia o que estava para fazer.
7 Zɨ́ Phị́lịpo úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ɨ́ꞌɨ, mongụ́ ꞌyị, ꞌyị ga gére née ofụnɨ́ go, késị́ bɨ zɨ́ze úgú éyị́ mɨánu kɨ́e zɨ́a ásáne kɨ́ye ní ndaá. Abú késị́ maꞌdáa nɨ gáa kpá bo zaá mongụ́ne yá, utúasá fú lá úgú éyị́ mɨánu zɨ́a ásáne kɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née wá.”
7 Filipe respondeu: — Nem mesmo duzentos denários de pão seriam suficientes para que cada um recebesse um pedaço.
8 Sɨmɨ ledre née ní, geré zɨ́ ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ bɨ kɨ́ ịrịné Andiríya lúndu Simúna Pétero ní, ị́nyịné úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí,
8 Um dos discípulos, chamado André, irmão de Simão Pedro, disse a Jesus:
9 “Maꞌdíi mongụ́ ꞌyị, éyị́ ndaá. Odụ éyị́ bɨ máówo ní, tɨ́ lá ngíti owụ́ nɨ ona kɨ́ ambata e zɨ́ne ịnyị (5) kɨ́ mɨnzéré kénzé e gbre, née ndaá kpá kú éyị́ bɨ do úku ledre a gɨ ro tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e káa zɨ́ ga gére née wá.”
9 — Aqui está um menino que tem cinco pães de cevada e dois peixinhos. Mas o que é isto para tanta gente?
10 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, “Ídísé úku ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née idínɨ́ ndị́sị za mbá bi.” Zɨ́ye ndị́sịyé mbá bi do bɨlámá mɨmomoli ngoru súwú e. Yaꞌdá e nɨyí ꞌbɨ eyé kóo álifu ịnyị (5,000).
10 Jesus disse: Havia muita relva naquele lugar. Assim, os homens se assentaram, e eram quase cinco mil.
11 Zɨ́ Yésụ ꞌdíꞌbi ambata bɨ owụ́ née iꞌbí ní zɨ́a sị́kpị a zɨ́ Lomo ꞌdága, zɨ́a íni ini zɨ́ Lomo idí íꞌbí úndru sɨmɨ a. Zɨ́a íꞌbí yée zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e idínɨ́ ífi yée zɨ́ ꞌyị e. Zɨ́a íni ini gɨ ro kénzé ga bɨ gbre née kpá kenée. Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née ánu éyị́, zɨ́ye léreyé mbá zɨ́ éyị́ mɨánu ídíákáne.
11 Então Jesus pegou os pães e, tendo dado graças, distribuiu-os entre eles; e também igualmente os peixes, tanto quanto queriam.
12 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, “Ídísé ótoyéme ngítí éyị́ mɨánu bɨ idíaká née bɨlámáne káa bɨ nɨyí sínyí.”
12 E, quando já estavam satisfeitos, Jesus disse aos seus discípulos:
13 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ꞌdóꞌdụ́ ꞌdúcu gbété e za ꞌdényé sokó doa gbre (12) kɨ́ ngítí éyị́ mɨánu bɨ ꞌyị e lereomonɨ́ gɨ sɨmɨ ambata ga bɨ gáa dụụ́ ịnyị (5) kɨ́ mɨnzéré kénzé e cigíne dụụ́ gbre ní.
13 Assim, pois, o fizeram e encheram doze cestos de pedaços dos cinco pães de cevada, que sobraram depois que todos tinham comido.
14 Sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née lurúnɨ́ mongụ́ ledre bɨ Yésụ mengị kenée ní, zɨ́ye ndị́sịyé úku ledre kɨ́dí, “Ba nda gbékpị́ ꞌyị wá, ba go nébị bɨ kóo ekénɨ́ ledre a sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo kɨ́dí, Lomo nɨ kásaógụ wo gɨ komo ere do sogo káṇgá ní, ogụ goó ne.”
14 Quando as pessoas viram o sinal que Jesus havia feito, disseram: — Este é verdadeiramente o profeta que devia vir ao mundo.
15 Sɨmɨ bɨ Yésụ owo sómụ́ ledre ꞌbɨ ꞌyị ga gére née nɨ go gɨ ro óto gága née káa do ngére doyé ní, zɨ́a ị́nyị ené gɨ dongaráye gɨ ore lá ndoo ndéré ékị́ ndị́sị ené gbála do ngíti mongụ́ bi ekị́ekị́ ngúcuné gɨ zɨ́a ili ené ledre maꞌdáa do méngị a kenée wá.
15 Jesus ficou sabendo que estavam para vir com a intenção de fazê-lo rei à força. Então ele se retirou outra vez, sozinho, para o monte.
16 Nda go kɨ́ tagá ndụlụ a née, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née ị́nyịyé ndéréye kóꞌdụ́ mɨkavu íri.
16 Ao final do dia, os discípulos de Jesus desceram para o mar.
17 Kadra nɨ nda go útú, Yésụ ndaá aka íri fú lá wá. Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née ékị́ye sɨmɨ ngíti kuṛúngba gɨ ro zɨ́ye ꞌdógụ bi sága gɨ ꞌdí keṛị́ ndéréye sɨmɨ ngíti owụ́ gara bɨ kɨ́ ịrịné Kapáranawúma ní.
17 E, entrando num barco, passaram para o outro lado, rumo a Cafarnaum. Já estava escuro, e Jesus ainda não tinha ido até onde eles estavam.
18 Sɨmɨ bɨ nɨyí aka lá cịkị yana iní ꞌdogụnɨ́ aka bi wá ní, zɨ́ mongụ́ síli ógụné rịị kpị kpị kpị kpị, zɨ́ iní ndị́sị kị́zịné bɨsinyíne née ndaá ledre wá.
18 E o mar começava a ficar agitado, porque soprava um vento forte.
19 Nɨyí kpá fú mɨndéréye. Sɨmɨ bɨ nɨyí nda go za gbála sɨmɨ yana iní ní, zɨ́ye lúrúndíki Yésụ nɨ go ndị́sị ógụ ꞌdị́yị roné mɨꞌdí zɨ́ye gá gá gá gɨ do iní. Zɨ́ ngịrị méngị yée bɨsinyíne.Yésụ nderé do iní |src="cn01721B.tif" size="span" loc="John 6:19" copy="Cook" ref="6:16-21"
19 Os discípulos já tinham navegado uns cinco ou seis quilômetros, quando viram Jesus andando sobre o mar, aproximando-se do barco; e ficaram com medo.
20 Zɨ́ Yésụ úku kúrúne zɨ́ye kɨ́dí, “Ndásé éré ngịrị wá, née máa Yésụ.”
20 Mas Jesus lhes disse:
21 Zɨ́ síli ílíne ro ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née vịị. Zɨ́ Yésụ ógụ ékị́ne zɨ́ye sɨmɨ kuṛúngba, ꞌdiya káa ní zɨ́ye ndéréógụyé do gbúṛóngó kɨ́ꞌdí bɨ gáa ilinɨ́ ndéré ní.
21 Então eles o receberam com alegria, e logo o barco chegou ao seu destino.
22 Sɨmɨ bɨ bi aráloꞌbó roné ní, zɨ́ ꞌyị ga bɨ karana Yésụ iꞌbí éyị́ mɨánu zɨ́ye ní ndị́sịyé gámásóꞌdo wo. Gɨ zɨ́a sɨmɨ bɨ karana nɨyí aka kɨ́ Yésụ kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e mbá do bi kị́éꞌdo íri ní, kuṛúngba nɨ lá dụụ́ kị́éꞌdo. Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ékị́ye sɨmɨ kuṛúngba maꞌdáa ꞌdógụ bi sága, Yésụ ndaá ꞌbɨ ené dongaráye wá.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar notou que ali havia apenas um pequeno barco e que Jesus não tinha entrado nele com os seus discípulos, tendo estes partido sozinhos.
23 ꞌDiya káa ní, zɨ́ ngíti géyị kuṛúngba e ógụyé gɨ sɨmɨ gara bɨ Tịbérịya ní gị kɨ́ꞌdí bɨ Ngére Yésụ iꞌbí éyị́ mɨánu karana zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e álifu ịnyị ní.
23 Entretanto, outros barquinhos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde a multidão havia comido o pão depois que o Senhor deu graças.
24 Sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née lurúnɨ́ bi gɨ ro Yésụ má, lurúndikinɨ́ wo kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e mbá wá ní, zɨ́ ꞌyị máa ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi gɨ ro Yésụ née ékị́ye sɨmɨ kuṛúngba ga bɨ gáa ogụnɨ́ ní ndéréye gámásóꞌdo Yésụ sɨmɨ Kapáranawúma.
24 Quando aquela multidão viu que Jesus não estava ali nem os seus discípulos, entraram nos barcos e partiram para Cafarnaum à procura de Jesus.
25 Sɨmɨ bɨ ꞌyị ga gére née nderé ndikinɨ́ Yésụ sɨmɨ Kapáranawúma sága mɨkavu gɨ ꞌdí keṛị́ ní, zɨ́ye ị́nyịyé ndúꞌyú wo kɨ́dí, “ꞌYị ꞌdódo ledre, bɨ ngárá lurúzé kpá yị́ị kɨ́ ékị́ sɨmɨ kuṛúngba gɨ ꞌdáa wá ní, ógụ yáa ꞌdiya lárá a káa be ꞌdi, bɨ azé ndị́sị gámásóꞌdo yị́ị sága ꞌdáa ba?”
25 E, tendo-o encontrado no outro lado do mar, lhe perguntaram: — Mestre, quando o senhor chegou aqui?
26 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máówo sómụ́ ledre esé née bú. Gámásóꞌdosé esé máa née gɨ zɨ́a bɨ ówosé go kɨ́dí mááyí kɨ́ rokoꞌbụ ꞌbɨ méngị mɨngburoko ledre e ní wá. Gámásóꞌdosé máa lá gɨ zɨ́a bɨ máíꞌbí éyị́ mɨánu zɨ́se ní.
26 Jesus respondeu:
27 Ndásé óto komosé lá dụụ́ ro gbékpị́ éyị́ ga bɨ ndịsịnɨ́ ụ́kụ́ mɨụ́kụ́ káa zɨ́ éyị́ mɨánu ní wá. Ídísé óto komosé romá Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí, gɨ zɨ́a mááyí óto sée máa zɨ́se ídíse trịdrịsé za fí. Mááyí dụụ́ máa ꞌyị bɨ Babá Lomo iꞌbí rokoꞌbụ go zɨ́ma gɨ ro zɨ́ma íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e.”
27 Trabalhem, não pela comida que se estraga, mas pela que permanece para a vida eterna, a qual o Filho do Homem dará a vocês; porque Deus, o Pai, o confirmou com o seu selo.
28 Sɨmɨ bɨ ꞌyị ga gére née uwúnɨ́ ledre bɨ Yésụ uku zɨ́ye kenée ní, zɨ́ye ị́nyịyé ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, éyị́ bɨ idízé méngị a zɨ́ze ídíze gɨ zɨ́a mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní ꞌdi?”
28 Então lhe perguntaram: — Que faremos para realizar as obras de Deus?
29 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Gɨ do bɨ zɨ́se ídíse mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní, ídísé ṇgúṇgu ledremá gɨ zɨ́a kasaogụ máa ne.”
29 Jesus respondeu:
30 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Togụ́ kenée yá, ídí mu méngị ngíti ledre bɨ kɨ́ rokoꞌbụné ní zɨ́ze lúrú a kɨ́ komozé gɨ do bɨ zɨ́ze ṇgúṇgu ledreyị́. Éyị́ nɨ bo áyí méngị a?”
30 Então eles disseram: — Que sinal o senhor fará para que vejamos e creiamos no senhor? O que o senhor pode fazer?
31 Ukuzé kenée gɨ zɨ́a, sɨmɨ bɨ kóo bulúnduzé e Isɨréle e nɨyí sɨmɨ yana súwú gbála ní, ndịsịnɨ́ kóo ánu éyị́ mɨánu bɨ ngúru mongụ́ ezé Mụ́sa ndịsị íꞌbíógụ a zɨ́ye gɨ komo ere ndịsịnɨ́ ndóló a Mána ní. Ledre née mengị kóo roné tɨ́ za cé káa zɨ́ bɨ kóo Mụ́sa maꞌdáa eké sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo ní kɨ́dí, “Lomo ndịsị kóo íꞌbíógụ éyị́ mɨánu zɨ́ye gɨ komo ere.”
31 Nossos pais comeram o maná no deserto, como está escrito: “Deu-lhes a comer pão do céu.”
32 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, Mụ́sa ndịsị ené kóo ne íꞌbíógụ éyị́ mɨánu zɨ́ bulúndusé ga gére née gɨ komo ere wá. Babá iꞌbíogụ éyị́ mɨánu ga gére née ne zɨ́ Mụ́sa, zɨ́ Mụ́sa nda lá íꞌbí a zɨ́se.”
32 Jesus lhes disse:
33 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, mááyí máa mbigí éyị́ mɨánu ꞌbɨ Lomo bɨ ogụ gɨ komo ere gɨ ro íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́ ꞌyị e.”
33 Porque o pão de Deus é o que desce do céu e dá vida ao mundo.
34 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, togụ́ kenée yá, utúasá mɨútúásá zɨ́yị íꞌbí éyị́ mɨánu bɨ ógụ kɨ́e gɨ komo ere née zɨ́ze ánu a káa bɨ ꞌbú nɨ fú ndị́sị méngị zée kacɨ́ kadra mbá ke.”
34 Então lhe disseram: — Senhor, dê-nos sempre desse pão.
35 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Kụṛụꞌbụmá, mááyí máa éyị́ mɨánu bɨ gɨ komo ere ndịsị íꞌbí trịdrị bɨ za fí zɨ́ ꞌyị e ní. ꞌYị bɨ ṇgúṇgu ledremá go, zɨ́a ndị́sịné lódụ́ kacɨ́ma ní, ꞌbú kɨ́ kodró mengịnɨ́ lolụ wo wá.
35 Jesus respondeu:
36 Tɨ́ káa zɨ́ bɨ mándị́sị úku a zɨ́se ní, abú lúrúsé máa go tɨ́ kɨ́ komosé yá, ílisé esé ṇgúṇgu ledremá fú lá wá.
36 Porém eu já disse que vocês não creem, embora estejam me vendo.
37 Abú kenée ndotó, ꞌyị máa yée ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledremá go, utúasánɨ́ go kacɨ́ komo Babá káa do ꞌyị e amá e ní, máóyó amá sogomá zɨ́ye wá.
37 Todo aquele que o Pai me dá, esse virá a mim; e o que vem a mim, de modo nenhum o lançarei fora.
38 Gɨ zɨ́a máógụ amá gɨ ro méngị ledre ga bɨ máíli yée ní wá. Babá kasaogụ máa méngị dụụ́ ledre ené e.
38 Porque eu desci do céu, não para fazer a minha própria vontade, mas a vontade daquele que me enviou.
39 Babá ili máídí ndị́sị ꞌbáꞌbá ꞌyị ga bɨ née iꞌbí yée go zɨ́ma née káa bɨ ngúruyé nɨ lúyú ledre ke. Máídí ꞌbáꞌbá yée kenée, gị sɨmɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ íꞌbí trịdrị bɨ za fí zɨ́ ꞌyị e ní, sɨmɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ ꞌdécị ngbanga.
39 E a vontade de quem me enviou é esta: que eu não perca nenhum de todos os que ele me deu; pelo contrário, eu o ressuscitarei no último dia.
40 Babá ili kɨ́dí ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledremá go ní, idínɨ́ ídí kɨ́ trịdrị bɨ za fí ní. Née sị́ ledre bɨ ili Máídí ndị́sị ꞌbáꞌbá yée gị sɨmɨ odụ sịndị́ kadra ꞌbɨ ꞌdécị ngbanga ní.”
40 De fato, a vontade de meu Pai é que todo aquele que vir o Filho e nele crer tenha a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.
41 Gɨ zɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kɨ́dí née nɨ éyị́ mɨánu bɨ Lomo kasaogụ gɨ komo ere ní, zɨ́ Yụ́da ga gére née tónóye úku mɨngụ́ngụ́rụ́ ledre dongaráye kɨ́dí nɨ úku ledre yaá, “Mááyí éyị́ mɨánu gɨ komo ere lárá a káa be ꞌdi?
41 Então os judeus começaram a murmurar contra ele, porque tinha dito: “Eu sou o pão que desceu do céu.”
42 Tɨ́ bɨ owozé wo bú nɨ wotị́ Yoséfa ní. Owozé ezé nda Yoséfa maꞌdáa kɨ́ meꞌbené née ba cakaba. Nɨ úku lárá ledre kɨ́dí née ogụ gɨ komo ere káa be ꞌdi?”
42 E diziam: — Este não é Jesus, o filho de José? Por acaso não conhecemos o pai e a mãe dele? Como é que ele agora diz: “Desci do céu”?
43 Geré zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye oꞌbụóꞌbụ kɨ́dí, “Ótoómosé ledre cayi esé ga gére née ꞌdáꞌba.
43 Jesus respondeu:
44 Máúku zɨ́se, ꞌyị bɨ nɨ útúásá ídíne káa do ꞌyị amá ní, dụụ́ wo bɨ ṇguṇgu ledremá go, zɨ́ Babá íꞌbí wo zɨ́ma ní. Mááyí ndị́sị ꞌbáꞌbá wo gị sɨmɨ odụ sịndị́ kadra ꞌbɨ ngbanga.
44 Ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer; e eu o ressuscitarei no último dia.
45 Ngíti géyị nébị ga bɨ kóo ꞌbɨ Lomo ꞌdáꞌdá ní ekéomonɨ́ kóo go sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo kɨ́dí, ‘Lomo nɨ ndị́sị ꞌdódo ledre ené zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e.’ ꞌYị máa yée ga bɨ nɨyí ṇgúṇgu ledre ga bɨ Babá nɨ ꞌdódo a zɨ́ye ní, nɨyí ídí mbigí ꞌyị amá e.
45 Está escrito nos Profetas: “E todos serão ensinados por Deus.” Portanto, todo aquele que ouviu e aprendeu do Pai, esse vem a mim.
46 “ꞌYị bɨ lurú Babá Lomo go kɨ́ komoné ní ndaá. Málúrú wo dụụ́ máa gɨ zɨ́a máógụ máa gɨ zɨ́a gɨ komo ere gɨrí.
46 Não que alguém tenha visto o Pai, a não ser aquele que vem de Deus; este já viu o Pai.
47 Máúku zɨ́se maꞌdíi, ꞌyị bɨ ṇguṇgu ledremá go ní, mááyí íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́a.
47 — Em verdade, em verdade lhes digo: quem crê em mim tem a vida eterna.
48 Gɨ zɨ́a mááyí máa éyị́ mɨánu bɨ ndịsị óto ꞌyị, zɨ́ ꞌyị ídíne trịdrịné za fí ní.
48 Eu sou o pão da vida.
49 Sómụ́ndíkisé esé ledre née wá gɨ zɨ́ ꞌdi, bɨ kóo bulúndusé e anunɨ́ lá dụụ́ gbékpị́ éyị́ mɨánu ní nɨyí karaba bo, mbé uyunɨ́ go mbá.
49 Os pais de vocês comeram o maná no deserto e morreram.
50 Mbigí éyị́ mɨánu nɨ wo bɨ Babá kasaogụ gɨ komo ere ní. Togụ́ ꞌyị anu éyị́ mɨánu máa wo née go yá, nɨ ídí kɨ́ trịdrị bɨ za fí ní.
50 Este é o pão que desce do céu, para que todo o que dele comer não pereça.
51 Mááyí máa éyị́ mɨánu bɨ nɨ trịdrị bɨ Babá kasaogụ gɨ komo ere ní. Togụ́ ꞌyị anu kụṛụꞌbụmá go yá, mááyí íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́a. Gɨ zɨ́a Babá kasaogụ máa ógụ úyumá do sogo káṇgá gɨ ro ꞌyịmaꞌdí e gɨ do bɨ zɨ́ye ídíye kɨ́ trịdrị bɨ za fí ní.”
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu; se alguém comer deste pão, viverá eternamente. E o pão que eu darei pela vida do mundo é a minha carne.
52 Geré zɨ́ Yụ́da ga gére née tónóye úku ledre dengbị́ye oꞌbụóꞌbụ kɨ́dí, “Née kenée lárá ledre ꞌdi, oꞌdo née nɨ íꞌbí kụṛụꞌbụné zɨ́ze ánu a lárá a káa be ꞌdi?”
52 Então os judeus começaram a discutir entre si, dizendo: — Como é que este pode nos dar a sua própria carne para comer?
53 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, máa Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí, togụ́ ánusé kụṛụꞌbụmá zɨ́se éwé sámamá wá, máútúásá íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́se wá.
53 Jesus respondeu:
54 Tɨ́ maꞌdíi, ꞌyị máa wo bɨ nɨ ánu kụṛụꞌbụmá, zɨ́a kpá éwé sámamá ní, mááyí íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́a sɨmɨ bɨ karanée mááyí úru ꞌyị e gɨ sɨmɨ umbu, kadra ꞌdécị ngbanga ní.
54 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue tem a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Kụṛụꞌbụmá romo do gbékpị́ éyị́ mɨánu. Togụ́ ꞌyị anu kụṛụꞌbụmá, zɨ́a kpá éwé sámamá yá, ꞌbú kɨ́ kodró mengịnɨ́ lolụ wo wá.
55 Pois a minha carne é verdadeira comida, e o meu sangue é verdadeira bebida.
56 ꞌYị máa wo bɨ anu kụṛụꞌbụmá, zɨ́a kpá éwé sámamá ní, azé kéne go éyị́ kị́éꞌdo.
56 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue permanece em mim, e eu permaneço nele.
57 Gɨ zɨ́a Babá bɨ kasaogụ máa ní nɨ yị́ ené trịdrịné za fí. Née sị́ ledre bɨ mááyí gɨ zɨ́a kpá trịdrịmá za fí ní. Gɨ zɨ́ kéyị née, togụ́ ꞌyị anu kụṛụꞌbụmá go yá, nɨ kpá ídí trịdrịné za fí.
57 Assim como o Pai, que vive, me enviou, e igualmente eu vivo por causa do Pai, também quem de mim se alimenta viverá por mim.
58 Mándá ꞌbɨ amá gbékpị́ éyị́ mɨánu bɨ kóo bulúndusé e ndịsịnɨ́ ánu a zɨ́ye úyuónzó royé mbá ní wá. Mááyí mbigí éyị́ mɨánu bɨ ogụ gɨ komo ere ní, togụ́ ꞌyị anu kụṛụꞌbụmá yá, nɨ ídí trịdrịné za fí.”
58 Este é o pão que desceu do céu, em nada semelhante àquele que os pais de vocês comeram e, mesmo assim, morreram; quem comer este pão viverá eternamente.
59 Née ledre ga bɨ kóo Yésụ ndịsị ꞌdodo yée zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro sɨmɨ owụ́ gara bɨ Kapáranawúma ní.
59 Jesus disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 Sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ uwúnɨ́ ledre ga bɨ Yésụ ꞌdódo yée kenée ní, zɨ́ye ndị́sịyé úku ledre dengbị́ye kɨ́dí, “Ɨ́ꞌɨ, owozé ezé ini ledre gɨ sɨmɨ ledre ga bɨ uku yée née wá. Ambí nɨ útúásá méngị ledre máa ga gére née ne?”
60 Muitos dos seus discípulos, tendo ouvido tais palavras, disseram: — Duro é este discurso; quem pode suportá-lo?
61 Zɨ́ Yésụ ówo sómụ́ ledre bɨ sɨmɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére ní téké zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Bi sinyí rosé née gɨ zɨ́ ledre bɨ máúku zɨ́se née ní?
61 Mas Jesus, sabendo por si mesmo que os seus discípulos murmuravam a respeito do que ele havia falado, disse-lhes:
62 Sara togụ́ bɨ lúrúsé nda máa Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí kɨ́ ndáꞌbalúgu romá komo ere kɨ́ꞌdí bɨ kóo máógụ ní, ásé nda úku a yaá ꞌdi?
62 Que acontecerá, então, se virem o Filho do Homem subir para o lugar onde primeiro estava?
63 Trịdrị bɨ za fí ní ꞌDówụ́ Lomo ndịsị íꞌbíógụ a ne zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e. Gbékpị́ ꞌyịmaꞌdí utúasá íꞌbíógụ trịdrị wá. Ledre ga bɨ máúku yée zɨ́se née nɨyí óto sée zɨ́se ídíse kɨ́ trịdrị bɨ za fí ní gɨ zɨ́a mááyí kɨ́ rokoꞌbụ ꞌbɨ ꞌDówụ́ Lomo zɨ́ma.
63 O Espírito é o que vivifica; a carne para nada aproveita. As palavras que eu lhes tenho falado são espírito e são vida.
64 Máówo bú ngíti géyị ꞌyị e nɨyí bo dongaráse ṇguṇgunɨ́ eyé ledremá wá.” Yésụ owo bú kɨ́dí ngíti ꞌyị nɨ bo dongará ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ṇguṇgu ené ledrené wá, nɨ karanée íꞌbí ngbángáne.
64 Mas há descrentes entre vocês. Ora, Jesus sabia, desde o princípio, quais eram os que não criam e quem iria traí-lo.
65 Zɨ́ Yésụ kpá úku ngíti ledre kɨ́dí, “Née sị́ ledre bɨ máúku ledre zɨ́se gɨ zɨ́a kɨ́dí ꞌyị bɨ nɨ ídí ꞌyị lódụ́ kacɨ́ma ní, dụụ́ wo bɨ ṇguṇgu ledremá go zɨ́ Babá íꞌbí wo zɨ́ma ní.”
65 E prosseguiu:
66 Gɨ zɨ́ ledre ga bɨ Yésụ uku yée kenée ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née báyiyé do ótoómo kɨ́ lódụ́ wo.
66 Diante disso, muitos dos seus discípulos o abandonaram e já não andavam com ele.
67 Zɨ́ Yésụ óyó komoné úku ledre zɨ́ ꞌyịmɨkása ené ga bɨ sokó doa gbre ní kɨ́dí, “Sara sée, ásisé ꞌbɨ esé kpá go, ásé go ótoómo kɨ́ lódụ́ kacɨ́ma?”
67 Então Jesus perguntou aos doze:
68 Zɨ́ Simúna Pétero úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ngére, ngíti ꞌyị yómo ꞌyị e gɨ do kacɨ́yị ba ndaá, odụ ꞌyị yómo ꞌyị e nɨ dụụ́ yị́ị, otoomozé ezé kacɨ́yị wá.
68 Simão Pedro respondeu: — Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna,
69 Owoyemezé yị́ị go bɨlámáne, áyí mbigí owụ́ ꞌbɨ Lomo, gɨ zɨ́ kéyị née zɨ́ze ṇgúṇgu ledreyị́.”
69 e nós temos crido e conhecido que o senhor é o Santo de Deus.
70 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné úkulúgu ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “ꞌBe tɨ́ kenée mbị́, lúrú aka dongaráse ga bɨ sokó doa gbre mágélé sée ní, ngíti ꞌyị nɨ bo kị́éꞌdo ili ꞌbɨ ené yị́ ené ledre ꞌbɨ ngére ꞌbɨ bɨcayi lomo e.”
70 Então Jesus lhes disse:
71 Yésụ uku née ledre Yụ́da wotị́ oꞌdo bɨ kɨ́ ịrịné Simúna Keriyóta wo bɨ kóo iꞌbí ngbángá Yésụ maꞌdáa ní.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, porque este, sendo um dos doze, era quem o haveria de trair.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.