João 4
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NVT
1 Zɨ́ Farụsáyo e úwú ledre kɨ́dí, ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ndịsịnɨ́ nda go ógụ eyé zɨ́ Yésụ gɨ ro babatị́za rómo do ꞌbɨ Yiwáni.
1 Jesus sabia que os fariseus tinham ouvido dizer que ele batizava e fazia mais discípulos que João,
2 Abú tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ndịsịnɨ́ ndéré zɨ́ Yésụ gɨ ro babatị́za yá ní, iꞌbí ené babatị́za zɨ́ye ne wá. ꞌYị lódụ́ kacɨ́ga ndịsịnɨ́ yị́ eyé íꞌbí babatị́za ye.
2 embora Jesus mesmo não os batizasse, e sim seus discípulos.
3 Sɨmɨ bɨ Yésụ owo kɨ́dí Farụsáyo owonɨ́ go ya tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ndịsịnɨ́ nda go ndéré zɨ́ne ní, zɨ́a ị́nyị ené gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Yụdáya ní gɨ ore ndáꞌbalúgu roné sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní.
3 Assim, deixou a Judeia e voltou para a Galileia.
4 Sɨmɨ mɨndáꞌba a sɨmɨ Galiláya, nderé kpụrụ́ gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Samáriya ní.
4 No caminho, teve de passar por Samaria.
5 Sɨmɨ bɨ nderéogụ sɨmɨ Samáriya ní, zɨ́a ndéréókpóne sɨmɨ ngíti owụ́ gara ꞌbɨ Samáriya bɨ kɨ́ ịrịné Sakára gbóo kɨ́ bi bɨ kóo Yakóbo ndịsị ndị́sị doa, zɨ́a ótoómo a zɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené Yoséfa ní.
5 Chegou ao povoado samaritano de Sicar, perto do campo que Jacó tinha dado a seu filho José.
6 ꞌDawú bɨ kóo Yakóbo iciomo ní nɨ kóo kpá bo ore. Sɨmɨ bɨ Yésụ ogụnɨ́ do ꞌdawú née ore ní, zɨ́a ꞌdówụ́roné do ꞌdawú máa née kɨ́rɨ́ née gɨ zɨ́ kụ́rụ́ ꞌbɨ ngbángbá ndéré. Née kóo kɨ́ yana kadra sɨmɨ sịndị́ kadra sokó doa gbre.
6 O poço de Jacó ficava ali, e Jesus, cansado da longa caminhada, sentou-se junto ao poço, por volta do meio-dia.
7 Ndịsị aka kpá lá ca, geré zɨ́ ngíti kára nyị́ ꞌyị ꞌbɨ Samáriya ógụné íngi iní ené. Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ kára máa née kɨ́dí, “Áko, sáká aka máa kɨ́ iní mɨéwé”
7 Pouco depois, uma mulher samaritana veio tirar água, e Jesus lhe disse: “Por favor, dê-me um pouco de água para beber”.
8 Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga nderénɨ́ go mbá úgú éyị́ mɨánu zɨ́ye sɨmɨ owụ́ gara bɨ ore née.
8 Naquele momento, seus discípulos tinham ido ao povoado comprar comida.
9 Zɨ́ nyị́ ꞌyị ꞌbɨ Samáriya née úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Úku née kenée ledre ꞌdi, tɨ́ bɨ ówo bú ngárá zée Samáriya e ilizé rozé kɨ́ Yụ́da e wá ní, zɨ́yị úku ledre yá máídí íꞌbí iní zɨ́yị éwé a?”
9 A mulher ficou surpresa, pois os judeus se recusam a ter qualquer contato com os samaritanos. “Você é judeu, e eu sou uma mulher samaritana”, disse ela a Jesus. “Como é que me pede água para beber?”
10 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Idí ówo sáká éyị́ ꞌbɨ Lomo bɨ zɨ́yị ní bo, zɨ́yị ówo ꞌyị bɨ ombo iní gɨ zɨ́yị ba bo, káa bɨ ómbo iní mɨéwé go gɨ do bɨ zɨ́a íꞌbí a zɨ́yị, wo bɨ nɨ óto yị́ị zɨ́yị ídíyị trịdrịyị́ za fí ní.”
10 Jesus respondeu: “Se ao menos você soubesse que presente Deus tem para você e com quem está falando, você me pediria e eu lhe daria água viva”.
11 Zɨ́ kára née úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, bɨ ꞌdawú ba olụ́ yị́ ené mɨólụ́ kɨ́ngaya, ngárá káꞌdá ꞌbɨ lála iní gɨ sɨmɨ gu ꞌdawú gɨrí ndaá kpá zɨ́yị wá ní, áyí ndíki iní bɨ zɨ́a óto ꞌyị trịdrị za fí ní gɨ ꞌda?
11 “Mas você não tem corda nem balde, e o poço é muito fundo”, disse ela. “De onde tiraria essa água viva?
12 Rómo do bulúnduzé Yakóbo bɨ kóo iciomo mongụ́ ꞌdawú ba, zɨ́a úyuómo a zɨ́ze ndị́sịzé éwé a kɨ́ bangákụlụ́ ezé e ní kɨ́ ꞌdi?”
12 Além do mais, você se considera mais importante que nosso antepassado Jacó, que nos deu este poço? Como pode oferecer água melhor que esta que Jacó, seus filhos e seus animais bebiam?”
13 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “ꞌYị bɨ ndịsị éwé dụụ́ iní ꞌdawú ba ní, kodró nɨ kpá fú ndị́sị méngị wo.
13 Jesus respondeu: “Quem bebe desta água logo terá sede outra vez,
14 Togụ́ ꞌyị ewé iní bɨ máíꞌbí máa zɨ́a ní, kodró mengị andá lolụ wo wá, gɨ zɨ́a iní máa née nɨ ndị́sị kúkúógụ sɨmɨ a káa zɨ́ ꞌdawú ní, zɨ́a íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́ ꞌyị maꞌdáa.”
14 mas quem bebe da água que eu dou nunca mais terá sede. Ela se torna uma fonte que brota dentro dele e lhe dá a vida eterna”.
15 Geré zɨ́ kára née úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, togụ́ ngíti iní nɨ bo kpị́ zɨ́yị gɨ zɨ́ wo ba ní, ídí mu íꞌbí a zɨ́ma káa bɨ kodró nɨ kpá fú ndị́sị méngị máa zɨ́ma ndị́sị ógụmá ona ke.”
15 “Por favor, senhor, dê-me dessa água!”, disse a mulher. “Assim eu nunca mais terei sede nem precisarei vir aqui para tirar água.”
16 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Bɨlámáne, ndéré mu kacɨ́ oꞌdo bɨ eyị́ zɨ́se ógụsé kéne.”
16 “Vá buscar seu marido”, disse Jesus.
17 Kára née ya zɨ́a ní, “Mongụ́ ꞌyị, oꞌdo ꞌbɨ amá ndaá ꞌbɨ enée wá.”
17 “Não tenho marido”, respondeu a mulher. Jesus disse: “É verdade. Você não tem marido,
18 gɨ zɨ́a ꞌdíꞌbi kóo yaꞌdá e go ꞌdáꞌdá ịnyị (5), oꞌdo máa wo bɨ cakaba áyí zɨ́a née ndaá ꞌbɨ ené oꞌdo ꞌbɨ eyị́ wá. Éyị́ bɨ úku née nɨ maꞌdíi.”
18 pois teve cinco maridos e não é casada com o homem com quem vive agora. Certamente você disse a verdade”.
19 Zɨ́ kára née úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, máówo go kɨ́dí áyí nébị.”
19 “O senhor deve ser profeta”, disse a mulher.
20 Ngíti éyị́ kị́éꞌdo, zée Samáriya e, bulúnduzé e ꞌdodoomonɨ́ kóo zɨ́ze kɨ́dí, idízé ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo dụụ́ do mongụ́ landa ezé bɨ Gịrịzị́mị ní ona. Sée Yụ́da e, úkusé ꞌbɨ esé kɨ́dí odụ bɨlámá bi ꞌbɨ ini zɨ́ Lomo nɨ dụụ́ sɨmɨ Yerụsaléma.
20 “Então diga-me: por que os judeus insistem que Jerusalém é o único lugar de adoração, enquanto nós, os samaritanos, afirmamos que é aqui, no monte Gerizim, onde nossos antepassados adoraram?”
21 Yésụ ya zɨ́a ní, “Ídí úwú ledre ba bɨlámáne. Sịndị́ kadra nɨ go gbóo zɨ́ Babá ndị́sịné úwú ini ꞌbɨ ꞌyị e zaá do bi e mbá. Ndaá lolụ bɨ yaá nɨ ndị́sị úwú ini ꞌbɨ ꞌyị e dụụ́ do landa Gịrịzị́mị, togụ́ mbú dụụ́ sɨmɨ Yerụsaléma ní wá.
21 Jesus respondeu: “Creia em mim, mulher, está chegando a hora em que já não importará se você adora o Pai neste monte ou em Jerusalém.
22 Sée Samáriya, ndị́sịsé íni ini zɨ́ Lomo do bɨsinyí mɨsiꞌdi. Zée Yụ́da e, ndịsịzé íni ini zɨ́ Lomo maꞌdáa do bɨlámá mɨsiꞌdiné gɨ zɨ́a owoyemezé wo bú, kasaogụ ꞌyị yómo ꞌyị e gɨ sɨmɨ kúfúze.
22 Vocês, samaritanos, sabem muito pouco a respeito daquele a quem adoram. Nós adoramos com conhecimento, pois a salvação vem por meio dos judeus.
23 Máúku zɨ́yị maꞌdíi, sịndị́ kadra ogụ go zɨ́ ꞌyị e ndị́sịyé íni ini zɨ́ Babá sɨmɨ rokoꞌbụ ꞌbɨ ꞌDówụ́ Lomo do bɨlámá mɨsiꞌdiné. Née ledre bɨ Lomo ili mbigí ꞌyị ené e idínɨ́ ndị́sị méngị a ní.
23 Mas está chegando a hora, e de fato já chegou, em que os verdadeiros adoradores adorarão o Pai em espírito e em verdade. O Pai procura pessoas que o adorem desse modo.
24 Lomo nɨ kpá ne ꞌDówụ́. Gɨ zɨ́ kéyị née, ili mbigí ꞌyị ené e, idínɨ́ ndị́sị íni ini zɨ́a kɨ́ rokoꞌbụ ꞌbɨ ꞌDówụ́ Lomo do bɨlámá mɨsiꞌdiné.”
24 Pois Deus é Espírito, e é necessário que seus adoradores o adorem em espírito e em verdade”.
25 Zɨ́ kára née úkulúgu ledre kɨ́dí, “Maꞌdíi, máówo go kɨ́dí Masíya nɨ ógụ. Nɨ ne wo bɨ ndịsịnɨ́ kpá ndólo wo Kɨ́résịto ní. Nɨ ógụ ꞌdódoyéme ledre gɨ ro ledre ga gére née zɨ́ze.”
25 A mulher disse: “Eu sei que o Messias (aquele que é chamado Cristo) virá. Quando vier, ele nos explicará tudo”.
26 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Kɨ́résịto bɨ ndị́sị úku ledre a née nɨ go tɨ́ máa bɨ mááyí ndị́sị ódro zɨ́yị ba.”
26 Então Jesus lhe disse: “Sou eu, o que fala com você!”.
27 Geré zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ga bɨ gáa nderénɨ́ úgú éyị́ mɨánu ní ndáꞌbaógụ ndíki wo nɨ go ndị́sị úku ledre zɨ́ kára née. Zɨ́ tarayé ị́drị́ne mbá mɨị́drị́. ꞌYị bɨ zɨ́a líkpí tarané gɨ dongaráye úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Uku zɨ́ kára née ledre ꞌdi ní ndaá.”
27 Naquele momento, seus discípulos voltaram. Ficaram surpresos de encontrá-lo falando com uma mulher, mas nenhum deles se atreveu a perguntar: “O que o senhor quer?” ou “Por que conversa com ela?”.
28 Zɨ́ kára née ótoómo ndoko iní ené cịkị do ꞌdawú ore zɨ́a ndáꞌbalúgu roné ꞌbe kɨ́ꞌdí bɨ gáa ogụ ní. Zɨ́a úku ledre ga bɨ gáa Yésụ uku yée zɨ́a do ꞌdawú íri ní mbá zɨ́ ꞌyị ga bɨ zɨ́ne ꞌbe ní kpá kɨ́ tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị e kɨ́dí,
28 A mulher deixou sua vasilha de água junto ao poço e correu de volta para o povoado, dizendo a todos:
29 “Máógụ ndíki ngíti oꞌdo do ꞌdawú ꞌdáa, zɨ́a úku ledre ga bɨ gɨ do bimá ní za mbá zɨ́ma, máówo wá togụ́ née ndaá Kɨ́résịto wá yá? Ógụsé aka ndéré lúrú wo.”
29 “Venham ver um homem que me disse tudo que eu já fiz na vida! Será que não é ele o Cristo?”.
30 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ị́nyịyé ndéréye lúrú Yésụ do ꞌdawú íri.
30 Então as pessoas saíram do povoado para vê-lo.
31 Gɨ do kacɨ́ kára née bɨ nderé go ꞌbe ní, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ꞌdíꞌbiógụ éyị́ mɨánu bɨ gáa nderénɨ́ úgú a ní zɨ́ Yésụ zɨ́ye úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “ꞌYị ꞌdódo ledre, utúasá mɨútúásá zɨ́yị aka ánu éyị́.”
31 Enquanto isso, os discípulos insistiam com Jesus: “Rabi, coma alguma coisa”.
32 Zɨ́ Yésụ ukulugu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ɨ́ꞌɨ, éyị́ mɨánu amá nɨ yị́ ené bo, ówosé esé ledre gɨ roa wá.”
32 Ele, porém, respondeu: “Eu tenho um tipo de alimento que vocês não conhecem”.
33 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née ndị́sị ódroyé dengbị́ye kɨ́dí, “Ɨ́, née kenée lárá ledre ꞌdi. Ngíti ꞌyị ogụ kɨ́ éyị́ mɨánu ne zɨ́a tée?”
33 Os discípulos perguntaram uns aos outros: “Será que alguém lhe trouxe comida?”.
34 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Éyị́ mɨánu amá nɨ moko bɨ Babá kasaogụ máa gɨ ro ndị́sị méngị a ní, gɨ ro zɨ́ma méngịónzó a.”
34 Então Jesus explicou: “Meu alimento consiste em fazer a vontade daquele que me enviou e em terminar a sua obra.
35 Yésụ nɨ lúrú bi ní, tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nɨyí go ndị́sị ógụ rụụ, zɨ́a úku muruwayi gɨ ro ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ógụ née zɨ́ ꞌyịmɨkása ené e kɨ́dí, “Káa zɨ́ bɨ owozé mbá bú otoomo go éfé eso gɨ do bɨ do óṇgo kére ní, lúrúsé aka bi do mɨsiꞌdi ꞌdáa. Tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ nɨyí ógụ née nɨyí go káa zɨ́ kére bɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ óṇgo a utúasá go ní.
35 Vocês não costumam dizer: ‘Ainda faltam quatro meses para a colheita’? Mas eu lhes digo: despertem e olhem em volta. Os campos estão maduros para a colheita.
36 Babá kasa máa ógụ óyụ ledre ené zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e za mbá cé káa zɨ́ ꞌyị ndịsị óyụ kúfú gɨ ro óꞌdo a ní. Sée ꞌyịmɨkása amá e, ásé ꞌyị sáká máa kɨ́ moko maꞌdáa gɨ ro zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e ndíki trịdrị bɨ za fí ní. Idízé mu úku ledre ꞌbɨ babá kése zɨ́ ꞌyị ené e. Babá maꞌdáa nɨ ídí kɨ́ze kɨ́ rokinyi, zɨ́a íꞌbí tákpásị́lị́ zɨ́ze.
36 Os que colhem já recebem salário, e os frutos que ajuntam são as pessoas que passam a ter a vida eterna. Que alegria espera tanto o que semeia como o que colhe!
37 Muruwayi bɨ kɨ́dí, ‘ꞌYị óꞌdo kére nɨ kpị́, zɨ́ ꞌyị óṇgo a nda ídí ꞌbɨ ené kpá kpị́ ní,’ nɨ maꞌdíi.
37 Vocês conhecem o ditado: ‘Um semeia e outro colhe’. E é verdade.
38 Mákása sée lá ndéré óṇgo nzíyi kére gɨ yáká kɨ́ꞌdí bɨ ngárá óꞌdosé esé yáká máa née se kɨ́ bɨsuwu komosé trịị wá ní. Ídísé ánu ꞌbɨ esé lá nzíyi éyị́ mɨánu.”
38 Eu envio vocês para colher onde não semearam; outros realizaram o trabalho, e agora vocês ajuntarão a colheita”.
39 Sɨmɨ bɨ nyị́ ꞌyị ꞌbɨ Samáriya uku ledre zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kɨ́dí, “Ledre ga bɨ kóo za mbá máméngị yée ní, wo bɨ kị́éꞌdo káa yaá oꞌdo née owo wá ní ndaá.” Gɨ zɨ́ ledre bɨ kára née uku kenée ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ gara Samáriya née ṇgúṇgu ledre Yésụ.
39 Muitos samaritanos do povoado creram em Jesus por causa daquilo que a mulher relatou: “Ele me disse tudo que eu já fiz!”.
40 Zɨ́ ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ gara Samáriya née ógụyé gị zɨ́ Yésụ ndúꞌyú wo kɨ́dí, idí aka ndị́sị zɨ́ye ore cúkuꞌdée. Zɨ́ Yésụ kóo tɨ́ ndị́sịné zɨ́ye ore kɨ́ sị́lị́ gbre.
40 Quando saíram para vê-lo, insistiram que ficasse no povoado. Jesus permaneceu ali dois dias,
41 Gɨ zɨ́ sị́lị́ bɨ Yésụ mengị zɨ́ye ore ꞌdényé gbre kɨ́ ꞌdódo ledre zɨ́ye ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ye ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Lomo gɨ zɨ́ mɨꞌdódo ledre ené.
41 e muitos outros ouviram sua palavra e creram.
42 Zɨ́ ꞌyị ga gére née úku ledre zɨ́ kára bɨ uku ledre Yésụ zɨ́ye ní kɨ́dí, “Maꞌdíi, oꞌdo née Lomo kasaogụ wo ne káa do ꞌYị yómo ꞌyị e. Uwúzé ledre ga bɨ uku yée ní go za cụ́ kɨ́ mbílíze gɨ tara a, ndaá lolụ dụụ́ ledre bɨ úku zɨ́ze gɨ roa ní wá. Gɨ zɨ́ kéyị née ṇguṇguzé ledre a go.”
42 Então disseram à mulher: “Agora cremos, não apenas por causa do que você nos contou, mas porque nós mesmos o ouvimos. Agora sabemos que ele é, de fato, o Salvador do mundo”.
43 Gɨ do kacɨ́ sị́lị́ gbre bɨ Yésụ mengịnɨ́ sɨmɨ káṇgá bɨ Samáriya ore ní, zɨ́ye ị́nyịyé kɨ́ ꞌyịmɨkása ené e yóó ndéréókpóye sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní.
43 Depois daqueles dois dias, Jesus partiu para a Galileia.
44 Ba ledre bɨ kóo Yésụ uku ꞌdáꞌdá zɨ́ ꞌyịmɨkása ené e ní kɨ́dí, “Máúku zɨ́se, togụ́ ꞌyị nɨ nébị yá, sụmụga otonɨ́ eyé úndru a wá.”
44 Ele mesmo tinha dito que um profeta não é honrado em sua própria terra.
45 Sɨmɨ bɨ Yésụ nderéogụnɨ́ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ꞌdíꞌbi wo sɨmɨ sụmụ gɨ zɨ́a lurúnɨ́ mɨngburoko ledre ga bɨ kóo ndịsị méngị yée sɨmɨ Ayímbi bɨ Umbuokpó sɨmɨ Yerụsaléma ní go za cụ́ kɨ́ komoyé.
45 Mas, uma vez que os galileus haviam estado em Jerusalém para a festa da Páscoa e visto tudo que Jesus fizera, eles o receberam.
46 Gɨ sɨmɨ Galiláya gɨ ore, zɨ́ Yésụ maꞌdáa ị́nyịyé ndáꞌbalúgu royé drú ꞌdáꞌba sɨmɨ Kána owụ́ gara bɨ kóo oyóloꞌbó iní sɨmɨ a káa do leꞌyị́ kóṛó ní. Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, ngíti mongụ́ ꞌyị nɨ kóo ore, nɨ gɨ sɨmɨ ngíti owụ́ gara ꞌbɨ Galiláya kɨ́ ịrịné Kapáranawúma, owụ́ ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị máa née nɨ kóo kɨ́ ndíyá bɨsinyíne.
46 Enquanto Jesus viajava pela Galileia, chegou a Caná, onde tinha transformado água em vinho. Perto dali, em Cafarnaum, havia um oficial do governo cujo filho estava muito doente.
47 Sɨmɨ bɨ oꞌdo née uwú ledre kɨ́dí Yésụ ogụ go nɨ sɨmɨ Galiláya ní, zɨ́a ị́nyịné gɨ sɨmɨ Yụdáya ndéréne ṇgúṇgú roné zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, owụ́ ꞌbɨ amá ndíyá eme roa íri ngụ́, ógụ aka ndéré yómo wo.”
47 Quando soube que Jesus viera da Judeia para a Galileia, foi até ele e suplicou que fosse a Cafarnaum para curar seu filho, que estava à beira da morte.
48 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ oꞌdo née kɨ́dí, “Sée ꞌyịmaꞌdí e, ílisé ꞌbɨ esé ba máídí méngị mɨngburoko ledre ga bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé ní té kí, ásé fú ṇgúṇgu ledremá?”
48 Jesus exclamou: “Jamais crerão, a menos que vejam sinais e maravilhas!”.
49 Oꞌdo née ya zɨ́ Yésụ ní, “Áko mongụ́ ꞌyị, ndíyá née eme íri ngụ́, ógụ aka mu ndéré yómo owụ́ née ꞌdáꞌdá zɨ́ cóngó roa kɨ́ ụ́kụ́ne.”
49 O oficial implorou: “Senhor, por favor, venha antes que meu filho morra”.
50 Zɨ́ Yésụ kpá úkulúgu ledre zɨ́ oꞌdo née kɨ́dí, “Ndá sị́kpị mɨmbéꞌdeyị́ ꞌdága wá, ndáꞌba mu zɨ́ye ꞌbe íri, bɨsinyí ledre mengịnɨ́ ené owụ́ née wá.”
50 “Volte!”, disse Jesus. “Seu filho viverá.” O homem creu nas palavras de Jesus e partiu para casa.
51 Sɨmɨ bɨ oꞌdo née nɨ aka cịkị do mɨsiꞌdi nda go gbóo ꞌbe ní, zɨ́ye ndíkíye kɨ́ ngíti géyị ꞌyị ꞌbɨ moko ené e. Geré zɨ́ye úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, éyị́ ndá ꞌbɨ ené lolụ ro owụ́ wá, roa eme yị́ ené go.”
51 Enquanto estava a caminho, alguns de seus servos vieram a seu encontro com a notícia de que seu filho estava vivo e bem.
52 Zɨ́a ndúꞌyúlúgu yée kɨ́dí, “Ndíyá née ụkụ́ gɨ roa sịndị́ kadra ꞌdi? Zɨ́ ꞌyị moko ené ga gére née úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, ledre née mengị roné karana kutrú gɨ do kacɨ́ yana kadra, sɨmɨ sịndị́ kadra kị́éꞌdo.”
52 Ele perguntou quando o menino havia começado a melhorar, e eles responderam: “Ontem à tarde, à uma hora, a febre subitamente desapareceu!”.
53 Geré zɨ́ ꞌbụmɨowụ́ née sómụ́ndíki sịndị́ kadra bɨ Yésụ odro zɨ́a sɨmɨ a kɨ́dí, “Ndá sị́kpị mɨmbéꞌdeyị́ ꞌdága wá, ndáꞌba mu zɨ́ye ꞌbe íri, bɨsinyí ledre mengị ené owụ́ née wá ní.” Gɨ zɨ́ ledre bɨ mengị roné née ní, zɨ́ oꞌdo née ị́nyịyé za kɨ́ ꞌyị ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ ené e mbá ṇgúṇgu ledre Yésụ.
53 Então o pai percebeu que havia sido naquele exato momento que Jesus tinha dito: “Seu filho viverá”. E o oficial e todos de sua casa creram em Jesus.
54 Née go ngíti mongụ́ ledre gɨ dongará mɨngburoko ledre ga bɨ Yésụ mengị yée gbre sɨmɨ Galiláya sɨmɨ bɨ ogụ gɨ sɨmɨ Yụdáya ní.
54 Esse foi o segundo sinal que Jesus realizou na Galileia, depois que veio da Judeia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.