João 4
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NTLH
1 Zɨ́ Farụsáyo e úwú ledre kɨ́dí, ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ndịsịnɨ́ nda go ógụ eyé zɨ́ Yésụ gɨ ro babatị́za rómo do ꞌbɨ Yiwáni.
1 Os fariseus ouviram dizer que Jesus estava ganhando mais discípulos e batizava mais pessoas do que João.
2 Abú tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ndịsịnɨ́ ndéré zɨ́ Yésụ gɨ ro babatị́za yá ní, iꞌbí ené babatị́za zɨ́ye ne wá. ꞌYị lódụ́ kacɨ́ga ndịsịnɨ́ yị́ eyé íꞌbí babatị́za ye.
2 (De fato, não era Jesus quem batizava, e sim os seus discípulos.)
3 Sɨmɨ bɨ Yésụ owo kɨ́dí Farụsáyo owonɨ́ go ya tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ndịsịnɨ́ nda go ndéré zɨ́ne ní, zɨ́a ị́nyị ené gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Yụdáya ní gɨ ore ndáꞌbalúgu roné sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní.
3 Quando Jesus ficou sabendo disso, saiu da Judeia e voltou para a Galileia.
4 Sɨmɨ mɨndáꞌba a sɨmɨ Galiláya, nderé kpụrụ́ gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Samáriya ní.
4 No caminho, ele tinha de passar pela região da Samaria.
5 Sɨmɨ bɨ nderéogụ sɨmɨ Samáriya ní, zɨ́a ndéréókpóne sɨmɨ ngíti owụ́ gara ꞌbɨ Samáriya bɨ kɨ́ ịrịné Sakára gbóo kɨ́ bi bɨ kóo Yakóbo ndịsị ndị́sị doa, zɨ́a ótoómo a zɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené Yoséfa ní.
5 Ele chegou a uma cidade da Samaria, chamada Sicar, que ficava perto das terras que Jacó tinha dado ao seu filho José.
6 ꞌDawú bɨ kóo Yakóbo iciomo ní nɨ kóo kpá bo ore. Sɨmɨ bɨ Yésụ ogụnɨ́ do ꞌdawú née ore ní, zɨ́a ꞌdówụ́roné do ꞌdawú máa née kɨ́rɨ́ née gɨ zɨ́ kụ́rụ́ ꞌbɨ ngbángbá ndéré. Née kóo kɨ́ yana kadra sɨmɨ sịndị́ kadra sokó doa gbre.
6 Ali ficava o poço de Jacó. Era mais ou menos meio-dia quando Jesus, cansado da viagem, sentou-se perto do poço.
7 Ndịsị aka kpá lá ca, geré zɨ́ ngíti kára nyị́ ꞌyị ꞌbɨ Samáriya ógụné íngi iní ené. Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ kára máa née kɨ́dí, “Áko, sáká aka máa kɨ́ iní mɨéwé”
7 Uma mulher samaritana veio tirar água, e Jesus lhe disse:
8 Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga nderénɨ́ go mbá úgú éyị́ mɨánu zɨ́ye sɨmɨ owụ́ gara bɨ ore née.
8 (Os discípulos de Jesus tinham ido até a cidade comprar comida.)
9 Zɨ́ nyị́ ꞌyị ꞌbɨ Samáriya née úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Úku née kenée ledre ꞌdi, tɨ́ bɨ ówo bú ngárá zée Samáriya e ilizé rozé kɨ́ Yụ́da e wá ní, zɨ́yị úku ledre yá máídí íꞌbí iní zɨ́yị éwé a?”
9 A mulher respondeu: — O senhor é judeu, e eu sou samaritana. Então como é que o senhor me pede água? (Ela disse isso porque os judeus não se dão com os samaritanos.)
10 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Idí ówo sáká éyị́ ꞌbɨ Lomo bɨ zɨ́yị ní bo, zɨ́yị ówo ꞌyị bɨ ombo iní gɨ zɨ́yị ba bo, káa bɨ ómbo iní mɨéwé go gɨ do bɨ zɨ́a íꞌbí a zɨ́yị, wo bɨ nɨ óto yị́ị zɨ́yị ídíyị trịdrịyị́ za fí ní.”
10 Então Jesus disse:
11 Zɨ́ kára née úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, bɨ ꞌdawú ba olụ́ yị́ ené mɨólụ́ kɨ́ngaya, ngárá káꞌdá ꞌbɨ lála iní gɨ sɨmɨ gu ꞌdawú gɨrí ndaá kpá zɨ́yị wá ní, áyí ndíki iní bɨ zɨ́a óto ꞌyị trịdrị za fí ní gɨ ꞌda?
11 Ela respondeu: — O senhor não tem balde para tirar água, e o poço é fundo. Como é que vai conseguir essa água da vida?
12 Rómo do bulúnduzé Yakóbo bɨ kóo iciomo mongụ́ ꞌdawú ba, zɨ́a úyuómo a zɨ́ze ndị́sịzé éwé a kɨ́ bangákụlụ́ ezé e ní kɨ́ ꞌdi?”
12 Nosso antepassado Jacó nos deu este poço. Ele, os seus filhos e os seus animais beberam água daqui. Será que o senhor é mais importante do que Jacó?
13 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “ꞌYị bɨ ndịsị éwé dụụ́ iní ꞌdawú ba ní, kodró nɨ kpá fú ndị́sị méngị wo.
13 Então Jesus disse:
14 Togụ́ ꞌyị ewé iní bɨ máíꞌbí máa zɨ́a ní, kodró mengị andá lolụ wo wá, gɨ zɨ́a iní máa née nɨ ndị́sị kúkúógụ sɨmɨ a káa zɨ́ ꞌdawú ní, zɨ́a íꞌbí trịdrị bɨ za fí ní zɨ́ ꞌyị maꞌdáa.”
14 mas a pessoa que beber da água que eu lhe der nunca mais terá sede. Porque a água que eu lhe der se tornará nela uma fonte de água que dará vida eterna.
15 Geré zɨ́ kára née úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, togụ́ ngíti iní nɨ bo kpị́ zɨ́yị gɨ zɨ́ wo ba ní, ídí mu íꞌbí a zɨ́ma káa bɨ kodró nɨ kpá fú ndị́sị méngị máa zɨ́ma ndị́sị ógụmá ona ke.”
15 Então a mulher pediu: — Por favor, me dê dessa água! Assim eu nunca mais terei sede e não precisarei mais vir aqui buscar água.
16 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Bɨlámáne, ndéré mu kacɨ́ oꞌdo bɨ eyị́ zɨ́se ógụsé kéne.”
16 — Vá chamar o seu marido e volte aqui! — ordenou Jesus.
17 Kára née ya zɨ́a ní, “Mongụ́ ꞌyị, oꞌdo ꞌbɨ amá ndaá ꞌbɨ enée wá.”
17 — Eu não tenho marido! — respondeu a mulher. Então Jesus disse:
18 gɨ zɨ́a ꞌdíꞌbi kóo yaꞌdá e go ꞌdáꞌdá ịnyị (5), oꞌdo máa wo bɨ cakaba áyí zɨ́a née ndaá ꞌbɨ ené oꞌdo ꞌbɨ eyị́ wá. Éyị́ bɨ úku née nɨ maꞌdíi.”
18 pois já teve cinco, e este que você tem agora não é, de fato, seu marido. Sim, você falou a verdade.
19 Zɨ́ kára née úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, máówo go kɨ́dí áyí nébị.”
19 A mulher respondeu: — Agora eu sei que o senhor é um
20 Ngíti éyị́ kị́éꞌdo, zée Samáriya e, bulúnduzé e ꞌdodoomonɨ́ kóo zɨ́ze kɨ́dí, idízé ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo dụụ́ do mongụ́ landa ezé bɨ Gịrịzị́mị ní ona. Sée Yụ́da e, úkusé ꞌbɨ esé kɨ́dí odụ bɨlámá bi ꞌbɨ ini zɨ́ Lomo nɨ dụụ́ sɨmɨ Yerụsaléma.
20 Os nossos antepassados adoravam a Deus neste monte , mas vocês, judeus, dizem que Jerusalém é o lugar onde devemos adorá-lo.
21 Yésụ ya zɨ́a ní, “Ídí úwú ledre ba bɨlámáne. Sịndị́ kadra nɨ go gbóo zɨ́ Babá ndị́sịné úwú ini ꞌbɨ ꞌyị e zaá do bi e mbá. Ndaá lolụ bɨ yaá nɨ ndị́sị úwú ini ꞌbɨ ꞌyị e dụụ́ do landa Gịrịzị́mị, togụ́ mbú dụụ́ sɨmɨ Yerụsaléma ní wá.
21 Jesus disse:
22 Sée Samáriya, ndị́sịsé íni ini zɨ́ Lomo do bɨsinyí mɨsiꞌdi. Zée Yụ́da e, ndịsịzé íni ini zɨ́ Lomo maꞌdáa do bɨlámá mɨsiꞌdiné gɨ zɨ́a owoyemezé wo bú, kasaogụ ꞌyị yómo ꞌyị e gɨ sɨmɨ kúfúze.
22 Vocês, samaritanos, não sabem o que adoram, mas nós sabemos o que adoramos porque a salvação vem dos judeus.
23 Máúku zɨ́yị maꞌdíi, sịndị́ kadra ogụ go zɨ́ ꞌyị e ndị́sịyé íni ini zɨ́ Babá sɨmɨ rokoꞌbụ ꞌbɨ ꞌDówụ́ Lomo do bɨlámá mɨsiꞌdiné. Née ledre bɨ Lomo ili mbigí ꞌyị ené e idínɨ́ ndị́sị méngị a ní.
23 Mas virá o tempo, e, de fato, já chegou, em que os verdadeiros adoradores vão adorar o Pai em espírito e em verdade. Pois são esses que o Pai quer que o adorem.
24 Lomo nɨ kpá ne ꞌDówụ́. Gɨ zɨ́ kéyị née, ili mbigí ꞌyị ené e, idínɨ́ ndị́sị íni ini zɨ́a kɨ́ rokoꞌbụ ꞌbɨ ꞌDówụ́ Lomo do bɨlámá mɨsiꞌdiné.”
24 Deus é Espírito, e por isso os que o adoram devem adorá-lo em espírito e em verdade.
25 Zɨ́ kára née úkulúgu ledre kɨ́dí, “Maꞌdíi, máówo go kɨ́dí Masíya nɨ ógụ. Nɨ ne wo bɨ ndịsịnɨ́ kpá ndólo wo Kɨ́résịto ní. Nɨ ógụ ꞌdódoyéme ledre gɨ ro ledre ga gére née zɨ́ze.”
25 A mulher respondeu: — Eu sei que o
26 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Kɨ́résịto bɨ ndị́sị úku ledre a née nɨ go tɨ́ máa bɨ mááyí ndị́sị ódro zɨ́yị ba.”
26 Então Jesus afirmou:
27 Geré zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ga bɨ gáa nderénɨ́ úgú éyị́ mɨánu ní ndáꞌbaógụ ndíki wo nɨ go ndị́sị úku ledre zɨ́ kára née. Zɨ́ tarayé ị́drị́ne mbá mɨị́drị́. ꞌYị bɨ zɨ́a líkpí tarané gɨ dongaráye úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Uku zɨ́ kára née ledre ꞌdi ní ndaá.”
27 Naquele momento chegaram os seus discípulos e ficaram admirados, pois ele estava conversando com uma mulher. Mas nenhum deles perguntou à mulher o que ela queria. E também não perguntaram a Jesus por que motivo ele estava falando com ela.
28 Zɨ́ kára née ótoómo ndoko iní ené cịkị do ꞌdawú ore zɨ́a ndáꞌbalúgu roné ꞌbe kɨ́ꞌdí bɨ gáa ogụ ní. Zɨ́a úku ledre ga bɨ gáa Yésụ uku yée zɨ́a do ꞌdawú íri ní mbá zɨ́ ꞌyị ga bɨ zɨ́ne ꞌbe ní kpá kɨ́ tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị e kɨ́dí,
28 Em seguida, a mulher deixou ali o seu pote, voltou até a cidade e disse a todas as pessoas:
29 “Máógụ ndíki ngíti oꞌdo do ꞌdawú ꞌdáa, zɨ́a úku ledre ga bɨ gɨ do bimá ní za mbá zɨ́ma, máówo wá togụ́ née ndaá Kɨ́résịto wá yá? Ógụsé aka ndéré lúrú wo.”
29 — Venham ver o homem que disse tudo o que eu tenho feito. Será que ele é o Messias?
30 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ị́nyịyé ndéréye lúrú Yésụ do ꞌdawú íri.
30 Muitas pessoas saíram da cidade e foram para o lugar onde Jesus estava.
31 Gɨ do kacɨ́ kára née bɨ nderé go ꞌbe ní, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ꞌdíꞌbiógụ éyị́ mɨánu bɨ gáa nderénɨ́ úgú a ní zɨ́ Yésụ zɨ́ye úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “ꞌYị ꞌdódo ledre, utúasá mɨútúásá zɨ́yị aka ánu éyị́.”
31 Enquanto isso, os discípulos pediam a Jesus: — Mestre, coma alguma coisa!
32 Zɨ́ Yésụ ukulugu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ɨ́ꞌɨ, éyị́ mɨánu amá nɨ yị́ ené bo, ówosé esé ledre gɨ roa wá.”
32 Jesus respondeu:
33 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née ndị́sị ódroyé dengbị́ye kɨ́dí, “Ɨ́, née kenée lárá ledre ꞌdi. Ngíti ꞌyị ogụ kɨ́ éyị́ mɨánu ne zɨ́a tée?”
33 Então os discípulos começaram a perguntar uns aos outros: — Será que alguém já trouxe comida para ele?
34 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Éyị́ mɨánu amá nɨ moko bɨ Babá kasaogụ máa gɨ ro ndị́sị méngị a ní, gɨ ro zɨ́ma méngịónzó a.”
34 — A minha comida — disse Jesus — é fazer a vontade daquele que me enviou e terminar o trabalho que ele me deu para fazer.
35 Yésụ nɨ lúrú bi ní, tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nɨyí go ndị́sị ógụ rụụ, zɨ́a úku muruwayi gɨ ro ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ógụ née zɨ́ ꞌyịmɨkása ené e kɨ́dí, “Káa zɨ́ bɨ owozé mbá bú otoomo go éfé eso gɨ do bɨ do óṇgo kére ní, lúrúsé aka bi do mɨsiꞌdi ꞌdáa. Tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ nɨyí ógụ née nɨyí go káa zɨ́ kére bɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ óṇgo a utúasá go ní.
35 Vocês costumam dizer: “Daqui a quatro meses teremos a colheita.” Mas olhem e vejam bem os campos: o que foi plantado já está maduro e pronto para a colheita.
36 Babá kasa máa ógụ óyụ ledre ené zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e za mbá cé káa zɨ́ ꞌyị ndịsị óyụ kúfú gɨ ro óꞌdo a ní. Sée ꞌyịmɨkása amá e, ásé ꞌyị sáká máa kɨ́ moko maꞌdáa gɨ ro zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e ndíki trịdrị bɨ za fí ní. Idízé mu úku ledre ꞌbɨ babá kése zɨ́ ꞌyị ené e. Babá maꞌdáa nɨ ídí kɨ́ze kɨ́ rokinyi, zɨ́a íꞌbí tákpásị́lị́ zɨ́ze.
36 Quem colhe recebe o seu salário, e o resultado do seu trabalho é a vida eterna para as pessoas. E assim tanto o que semeia como o que colhe se alegrarão juntos.
37 Muruwayi bɨ kɨ́dí, ‘ꞌYị óꞌdo kére nɨ kpị́, zɨ́ ꞌyị óṇgo a nda ídí ꞌbɨ ené kpá kpị́ ní,’ nɨ maꞌdíi.
37 Porque é verdade o que dizem: “Um semeia, e outro colhe.”
38 Mákása sée lá ndéré óṇgo nzíyi kére gɨ yáká kɨ́ꞌdí bɨ ngárá óꞌdosé esé yáká máa née se kɨ́ bɨsuwu komosé trịị wá ní. Ídísé ánu ꞌbɨ esé lá nzíyi éyị́ mɨánu.”
38 Eu mandei vocês colherem onde não trabalharam; outros trabalharam ali, e vocês aproveitaram o trabalho deles.
39 Sɨmɨ bɨ nyị́ ꞌyị ꞌbɨ Samáriya uku ledre zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kɨ́dí, “Ledre ga bɨ kóo za mbá máméngị yée ní, wo bɨ kị́éꞌdo káa yaá oꞌdo née owo wá ní ndaá.” Gɨ zɨ́ ledre bɨ kára née uku kenée ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ gara Samáriya née ṇgúṇgu ledre Yésụ.
39 Muitos samaritanos daquela cidade creram em Jesus porque a mulher tinha dito: “Ele me disse tudo o que eu tenho feito.”
40 Zɨ́ ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ gara Samáriya née ógụyé gị zɨ́ Yésụ ndúꞌyú wo kɨ́dí, idí aka ndị́sị zɨ́ye ore cúkuꞌdée. Zɨ́ Yésụ kóo tɨ́ ndị́sịné zɨ́ye ore kɨ́ sị́lị́ gbre.
40 Quando os samaritanos chegaram ao lugar onde Jesus estava, pediram a ele que ficasse com eles, e Jesus ficou ali dois dias.
41 Gɨ zɨ́ sị́lị́ bɨ Yésụ mengị zɨ́ye ore ꞌdényé gbre kɨ́ ꞌdódo ledre zɨ́ye ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ye ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Lomo gɨ zɨ́ mɨꞌdódo ledre ené.
41 E muitos outros creram por causa da mensagem dele.
42 Zɨ́ ꞌyị ga gére née úku ledre zɨ́ kára bɨ uku ledre Yésụ zɨ́ye ní kɨ́dí, “Maꞌdíi, oꞌdo née Lomo kasaogụ wo ne káa do ꞌYị yómo ꞌyị e. Uwúzé ledre ga bɨ uku yée ní go za cụ́ kɨ́ mbílíze gɨ tara a, ndaá lolụ dụụ́ ledre bɨ úku zɨ́ze gɨ roa ní wá. Gɨ zɨ́ kéyị née ṇguṇguzé ledre a go.”
42 Eles diziam à mulher: — Agora não é mais por causa do que você disse que nós cremos, mas porque nós mesmos o ouvimos falar. E sabemos que ele é, de fato, o Salvador do mundo.
43 Gɨ do kacɨ́ sị́lị́ gbre bɨ Yésụ mengịnɨ́ sɨmɨ káṇgá bɨ Samáriya ore ní, zɨ́ye ị́nyịyé kɨ́ ꞌyịmɨkása ené e yóó ndéréókpóye sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní.
43 Depois de ficar dois dias ali, Jesus foi para a região da Galileia.
44 Ba ledre bɨ kóo Yésụ uku ꞌdáꞌdá zɨ́ ꞌyịmɨkása ené e ní kɨ́dí, “Máúku zɨ́se, togụ́ ꞌyị nɨ nébị yá, sụmụga otonɨ́ eyé úndru a wá.”
44 Pois, como ele mesmo disse: “Um profeta não é respeitado na sua própria terra.”
45 Sɨmɨ bɨ Yésụ nderéogụnɨ́ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ꞌdíꞌbi wo sɨmɨ sụmụ gɨ zɨ́a lurúnɨ́ mɨngburoko ledre ga bɨ kóo ndịsị méngị yée sɨmɨ Ayímbi bɨ Umbuokpó sɨmɨ Yerụsaléma ní go za cụ́ kɨ́ komoyé.
45 Quando chegou à Galileia, os moradores dali o receberam bem. É que eles tinham ido à Festa da Páscoa , em Jerusalém, e tinham visto tudo o que Jesus havia feito lá.
46 Gɨ sɨmɨ Galiláya gɨ ore, zɨ́ Yésụ maꞌdáa ị́nyịyé ndáꞌbalúgu royé drú ꞌdáꞌba sɨmɨ Kána owụ́ gara bɨ kóo oyóloꞌbó iní sɨmɨ a káa do leꞌyị́ kóṛó ní. Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, ngíti mongụ́ ꞌyị nɨ kóo ore, nɨ gɨ sɨmɨ ngíti owụ́ gara ꞌbɨ Galiláya kɨ́ ịrịné Kapáranawúma, owụ́ ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị máa née nɨ kóo kɨ́ ndíyá bɨsinyíne.
46 Jesus voltou a Caná da Galileia, onde havia transformado água em vinho. Estava ali um alto funcionário público que morava em Cafarnaum. Ele tinha em casa um filho doente.
47 Sɨmɨ bɨ oꞌdo née uwú ledre kɨ́dí Yésụ ogụ go nɨ sɨmɨ Galiláya ní, zɨ́a ị́nyịné gɨ sɨmɨ Yụdáya ndéréne ṇgúṇgú roné zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, owụ́ ꞌbɨ amá ndíyá eme roa íri ngụ́, ógụ aka ndéré yómo wo.”
47 Quando ouviu dizer que Jesus tinha vindo da Judeia para a Galileia, foi pedir a ele que fosse a Cafarnaum e curasse o seu filho, que estava morrendo.
48 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ oꞌdo née kɨ́dí, “Sée ꞌyịmaꞌdí e, ílisé ꞌbɨ esé ba máídí méngị mɨngburoko ledre ga bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé ní té kí, ásé fú ṇgúṇgu ledremá?”
48 Jesus disse ao funcionário:
49 Oꞌdo née ya zɨ́ Yésụ ní, “Áko mongụ́ ꞌyị, ndíyá née eme íri ngụ́, ógụ aka mu ndéré yómo owụ́ née ꞌdáꞌdá zɨ́ cóngó roa kɨ́ ụ́kụ́ne.”
49 Ele respondeu: — Senhor, venha depressa, antes que o meu filho morra!
50 Zɨ́ Yésụ kpá úkulúgu ledre zɨ́ oꞌdo née kɨ́dí, “Ndá sị́kpị mɨmbéꞌdeyị́ ꞌdága wá, ndáꞌba mu zɨ́ye ꞌbe íri, bɨsinyí ledre mengịnɨ́ ené owụ́ née wá.”
50 — Volte para casa! O seu filho vai viver! — disse Jesus. Ele creu nas palavras de Jesus e foi embora.
51 Sɨmɨ bɨ oꞌdo née nɨ aka cịkị do mɨsiꞌdi nda go gbóo ꞌbe ní, zɨ́ye ndíkíye kɨ́ ngíti géyị ꞌyị ꞌbɨ moko ené e. Geré zɨ́ye úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, éyị́ ndá ꞌbɨ ené lolụ ro owụ́ wá, roa eme yị́ ené go.”
51 No caminho encontrou-se com os seus empregados, que disseram: — O seu filho está vivo!
52 Zɨ́a ndúꞌyúlúgu yée kɨ́dí, “Ndíyá née ụkụ́ gɨ roa sịndị́ kadra ꞌdi? Zɨ́ ꞌyị moko ené ga gére née úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, ledre née mengị roné karana kutrú gɨ do kacɨ́ yana kadra, sɨmɨ sịndị́ kadra kị́éꞌdo.”
52 Então ele perguntou a que horas o filho havia começado a melhorar. Os empregados responderam: — Ontem, à uma da tarde, a febre passou.
53 Geré zɨ́ ꞌbụmɨowụ́ née sómụ́ndíki sịndị́ kadra bɨ Yésụ odro zɨ́a sɨmɨ a kɨ́dí, “Ndá sị́kpị mɨmbéꞌdeyị́ ꞌdága wá, ndáꞌba mu zɨ́ye ꞌbe íri, bɨsinyí ledre mengị ené owụ́ née wá ní.” Gɨ zɨ́ ledre bɨ mengị roné née ní, zɨ́ oꞌdo née ị́nyịyé za kɨ́ ꞌyị ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ ené e mbá ṇgúṇgu ledre Yésụ.
53 Aí o pai lembrou que havia sido naquela mesma hora que Jesus tinha dito: “O seu filho vai viver.” Então ele e toda a família creram em Jesus.
54 Née go ngíti mongụ́ ledre gɨ dongará mɨngburoko ledre ga bɨ Yésụ mengị yée gbre sɨmɨ Galiláya sɨmɨ bɨ ogụ gɨ sɨmɨ Yụdáya ní.
54 Esse foi o segundo milagre que Jesus fez depois de ter ido da Judeia para a Galileia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.