João 12
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ARA
1 Sɨmɨ bɨ ngítí sị́lị́ idíaká go ịnyị doa kéṛị́ (6) gɨ ro zɨ́ Ayímbi Umbuokpó ꞌbɨ Yụ́da e née tónóne ní, zɨ́ Yésụ ị́nyịné gɨ sɨmɨ owụ́ gara bɨ Efarayíma ní ndéréne ꞌbe ꞌbɨ Lázoro sɨmɨ Beteníya kɨ́ꞌdí bɨ kóo uru Lázoro maꞌdáa gɨ sɨmɨ umbu ní.
1 Seis dias antes da Páscoa, foi Jesus para Betânia, onde estava Lázaro, a quem ele ressuscitara dentre os mortos.
2 Zɨ́ ꞌyị e yóko royé do méngị mongụ́ éyị́ mɨánu gɨ ro ꞌdíꞌbi Yésụ kɨ́e sɨmɨ sụmụ. Márata ndịsị kóo lúrú bi kacɨ́ éyị́ mɨánu bɨ zɨ́ ꞌyị e née ne, Lázoro anunɨ́ ꞌbɨ eyé éyị́ kɨ́ Yésụ.
2 Deram-lhe, pois, ali, uma ceia; Marta servia, sendo Lázaro um dos que estavam com ele à mesa.
3 Zɨ́ Maríya lémị Lázoro ndéré ꞌdíꞌbiógụ bɨlámá sụꞌbụ́ mɨndonyo bɨ kóo ugú kɨ́ tụ́ꞌdụ́ késị́ ní, dụ́dụ a za mbá ro sịndị́ Yésụ kɨ́ꞌdí bɨ ndịsịnɨ́ kɨ́ Lázoro e ánu éyị́ ꞌdị́cị́ ní. Zɨ́a ndị́sịné óꞌdóóyó sụꞌbụ́ máa née gɨ ro sịndị́ Yésụ kɨ́ bịdoné bɨ alamɨála ní. Zɨ́ ndonyo sụꞌbụ́ ꞌdíꞌbi sɨmɨ ꞌdị́cị́ bɨ Yésụ ndịsịnɨ́ sɨmɨ a née yeré.
3 Então, Maria, tomando uma libra de bálsamo de nardo puro, mui precioso, ungiu os pés de Jesus e os enxugou com os seus cabelos; e encheu-se toda a casa com o perfume do bálsamo.
4 Geré zɨ́ Yụ́da Keriyóta bɨ ngúru ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ bɨ nɨ ógụ iꞌbí ngbángá Yésụ ní, ị́nyịné úku ledre zɨ́ Maríya kɨ́dí,
4 Mas Judas Iscariotes, um dos seus discípulos, o que estava para traí-lo, disse:
5 “Áyi, lefe sinyinɨ́ nda sụꞌbụ́ née bi kenée gɨ ro ꞌdi, nɨyí kóo úgúóyó a kɨ́ mongụ́ tụ́ꞌdụ́ késị́ bɨ ꞌyị nɨ méngị moko gɨ roa kɨ́ sɨmɨbi kpuú ní do sáká ꞌyị lerị́ e kɨ́ késị́ máa née.”
5 Por que não se vendeu este perfume por trezentos denários e não se deu aos pobres?
6 Yụ́da uku ené ledre née gɨ zɨ́a bɨ ili ndị́sị sáká ꞌyị lerị́ e ní wá, yị́ ené gɨ zɨ́a bɨ nɨ ꞌyị lúrú bi kacɨ́ késị́ ní, ili idínɨ́ íꞌbí késị́ née do sị́lị́ne gɨ do bɨ zɨ́ne ndị́sị úgu ngíti géyị éyị́ e gɨ sɨmɨ a sáká roné kɨ́e.
6 Isto disse ele, não porque tivesse cuidado dos pobres; mas porque era ladrão e, tendo a bolsa, tirava o que nela se lançava.
7 Geré zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ Yụ́da kɨ́dí, “Ndá úku ledre zɨ́ kára née wá. Sụꞌbụ́ bɨ sụsụ romá née, yemeomo née go máa gɨ zɨ́a sịndị́ kadra ꞌbɨ óto máa sɨmɨ gu nɨ go gbóo.
7 Jesus, entretanto, disse: Deixa-a! Que ela guarde isto para o dia em que me embalsamarem;
8 Ídí ówo a kɨ́dí kacɨ́ kadra mbá, ásé fú lá kɨ́ ꞌyị lerị́ e do bi kị́éꞌdo. Máa, utúasázé ídí kése fú lá do bi kị́éꞌdo wá.”
8 porque os pobres, sempre os tendes convosco, mas a mim nem sempre me tendes.
9 Ábuwá tụ́ꞌdụ́ Yụ́da e uwúnɨ́ go ya Yésụ nɨ sɨmɨ Beteníya ore. Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ye ndéréye íri. Ndaá ꞌbɨ ené bɨ yaá nderénɨ́ née lá dụụ́ zɨ́ Yésụ ní wá, nderénɨ́ kpá gɨ ro lúrú Lázoro bɨ Yésụ maꞌdáa uru wo gɨ sɨmɨ umbu ní.
9 Soube numerosa multidão dos judeus que Jesus estava ali, e lá foram não só por causa dele, mas também para verem Lázaro, a quem ele ressuscitara dentre os mortos.
10 Zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní yéme royé kɨ́dí, yée idínɨ́ kpá úfu Lázoro ꞌdáꞌba,
10 Mas os principais sacerdotes resolveram matar também Lázaro;
11 gɨ zɨ́a bɨ Yésụ uru wo gɨ sɨmɨ umbu ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ Yụ́da e nda yị́ eyé ṇgúṇgu ledre Yésụ.
11 porque muitos dos judeus, por causa dele, voltavam crendo em Jesus.
12 Zɨ́ bi árálóꞌbó roné, Zɨ́ Yésụ ị́nyịné gɨ sɨmɨ Beteníya gɨ ore ndéréne sɨmɨ Yerụsaléma. Zɨ́ ledre owụ́ ndíki tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ yokonɨ́ royé sɨmɨ ayímbi sɨmɨ Yerụsaléma ore ní kɨ́dí Yésụ nɨ go ógụ sɨmɨ Yerụsaléma íri.Yésụ olụ́ sɨmɨ Yerụsaléma |src="lb00315c.tif" size="span" loc="John 12:12" copy="Knowles" ref="12:12-15"
12 No dia seguinte, a numerosa multidão que viera à festa, tendo ouvido que Jesus estava de caminho para Jerusalém,
13 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née ꞌdécị mbílí tịyị́ e do sị́lị́ye ị́nyịyé mutruu ndéré óndó do Yésụ do mɨsiꞌdi. Zɨ́ye ndị́sịyé ótrụ́ ledre e ꞌdága kɨ́dí,
13 tomou ramos de palmeiras e saiu ao seu encontro, clamando: Hosana! Bendito o que vem em nome do Senhor e que é Rei de Israel!
14 Yésụ ekị́ ndịsị go do owụ́ dongí bɨ ogụnɨ́ kɨ́e zɨ́a ní, tɨ́ káa zɨ́ bɨ kóo mɨéké kúrú Lomo uku ní kɨ́dí,
14 E Jesus, tendo conseguido um jumentinho, montou-o, segundo está escrito:
15 “Sée nyị́ ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Yerụsaléma ní, ndásé éré ngịrị wá,
15 Não temas, filha de Sião, eis que o teu Rei aí vem, montado em um filho de jumenta.
16 Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ owoyemenɨ́ aka eyé kóo bɨ ya kɨ́dí mɨógụ Yésụ née ꞌdodo go kɨ́dí ledre bɨ kóo nɨ mɨékéne ní sịndị́ kadra ené ogụ go ndịsị méngị roné née goó ne ní wá. Owoyemenɨ́ nda té sɨmɨ bɨ Yésụ ndaꞌbalugu roné go komo ere nɨyí nda go kɨ́ ndị́sị sómụ́ndíki ledre ga bɨ kóo Yésụ ndịsị méngị yée ní kɨ́dí ábuwá mɨéké kúrú Lomo uku ba kóo ledrea, yée ndịsịnɨ́ kóo ba tɨ́ óto úndrua.
16 Seus discípulos a princípio não compreenderam isto; quando, porém, Jesus foi glorificado, então, eles se lembraram de que estas coisas estavam escritas a respeito dele e também de que isso lhe fizeram.
17 ꞌYị ga bɨ kóo lurúnɨ́ Yésụ uru Lázoro gɨ sɨmɨ umbu do komoyé ní, nɨyí ꞌbɨ eyé fú lá ndị́sị úkutátá ledre máa bɨ kóo née zɨ́ tụ́ꞌdụ́ lafúye.
17 Dava, pois, testemunho disto a multidão que estivera com ele, quando chamara a Lázaro do túmulo e o levantara dentre os mortos.
18 Née kpá ngúru sị́ ledre bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nderénɨ́ gɨ zɨ́a lúrú Yésụ sɨmɨ bɨ ogụ sɨmɨ Yerụsaléma ní gɨ zɨ́a uwúnɨ́ ledre Lázoro bɨ kóo uru wo ní go.
18 Por causa disso, também, a multidão lhe saiu ao encontro, pois ouviu que ele fizera este sinal.
19 Zɨ́ Farụsáyo ga gére née ódroyé dengbị́ye kɨ́dí, “Oꞌdo ba ꞌdódo ledre ené nda yị́ ené zɨ́ ꞌyị e goó kɨ́ rokoꞌbụné. Lúrúsé aka tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nɨyí nda yị́ eyé go ndị́sị ndéré kacɨ́ a. Ngíti éyị́ bɨ zɨ́ze méngị a ní, ndaá lolụ wá.”
19 De sorte que os fariseus disseram entre si: Vede que nada aproveitais! Eis aí vai o mundo após ele.
20 Sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ kóo ꞌbɨ ayímbi née ní, ngíti géyị ꞌyị ga bɨ kɨ́ sị́ doyé Gịrị́gị e ní, ogụnɨ́ kóo kpá go sɨmɨ Yerụsaléma ore gɨ ro mbófo Lomo ndro kɨ́ ꞌyị ga bɨ ore ní.
20 Ora, entre os que subiram para adorar durante a festa, havia alguns gregos;
21 Zɨ́ Gịrị́gị ga gére née ndéréye zɨ́ ngúru ꞌyịmɨkása ꞌbɨ Yésụ bɨ kɨ́ ịrịné Phị́lịpo ní, zɨ́ye ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, ilizé ga gɨ ro ówo Yésụ.” Phị́lịpo maꞌdáa nɨ gɨ sɨmɨ ngúru owụ́ gara ꞌbɨ Galiláya bɨ kɨ́ ịrịné Beteseyị́da ní.
21 estes, pois, se dirigiram a Filipe, que era de Betsaida da Galileia, e lhe rogaram: Senhor, queremos ver Jesus.
22 Zɨ́ Phị́lịpo ị́nyịné ndéréne úku ledre née zɨ́ ezené Andiríya. Zɨ́ye nda ị́nyịyé gbrengárá ndéréye kɨ́ ledre née zɨ́ Yésụ.
22 Filipe foi dizê-lo a André, e André e Filipe o comunicaram a Jesus.
23 Zɨ́ Yésụ úku ledre kɨ́dí, “Sịndị́ kadra ogụ go zɨ́ ꞌyị e lúrú rokoꞌbụ ꞌbɨ Lomo kɨ́ úru máa Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí gɨ sɨmɨ umbu.
23 Respondeu-lhes Jesus: É chegada a hora de ser glorificado o Filho do Homem.
24 Ídísé úwú ledre ba bɨlámáne. ꞌYị ga bɨ za mbá ndịsịnɨ́ óꞌdo kére ní, nɨyí aka óyụ kúfú kére née sɨmɨ káṇgá kí, nɨ nda fú ánáógụ tụ́ꞌdụ́ do ónzó a do lángbá. Ledre nɨ gɨ romá kpá kenée. Mááyí aka úyu do óto máa sɨmɨ káṇgá kí, zɨ́ma úrúma íꞌbí mɨkánda trịdrị zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyịmaꞌdí e.
24 Em verdade, em verdade vos digo: se o grão de trigo, caindo na terra, não morrer, fica ele só; mas, se morrer, produz muito fruto.
25 ꞌYị bɨ nɨ lúrúcáyi máa, zɨ́a óto mɨmbéꞌdené lá gɨ ro ledre ga bɨ ꞌbɨ sága ba ní ní, sɨmɨ bɨ uyu go ní, trịdrị bɨ za fí ní, ndiki wá. Wo bɨ ṇguṇgu ꞌbɨ ené yị́ ené ledremá ní, nɨ ndíki trịdrị ne.
25 Quem ama a sua vida perde-a; mas aquele que odeia a sua vida neste mundo preservá-la-á para a vida eterna.
26 ꞌYị bɨ ṇguṇgu go ídíne káa do ꞌyị lódụ́ kacɨ́ma ní, idí ndị́sị méngị dụụ́ ledre amá e. Bi bɨ mááyí ídí doa ní, ꞌyị amá máa née nɨ ídí kpá doa. Babá nɨ ídí kɨ́ rokinyi kɨ́ ꞌyị amá máa née.”
26 Se alguém me serve, siga-me, e, onde eu estou, ali estará também o meu servo. E, se alguém me servir, o Pai o honrará.
27 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ne kɨ́ roné kɨ́dí, “Lomo romá ndaá lolụ wá. ꞌBɨé ba gáa zɨ́ma úku ledre zɨ́ Babá idí ꞌdíꞌbióyó umbu ba gɨ komomá ꞌdáꞌba? Ɨ́ꞌɨ, née go tɨ́ ledre bɨ kasaogụ máa gɨ roa ní.”
27 Agora, está angustiada a minha alma, e que direi eu? Pai, salva-me desta hora? Mas precisamente com este propósito vim para esta hora.
28 Gɨ do kacɨ́ ódro née ní, zɨ́ Yésụ íni ini zɨ́ Lomo kɨ́dí, “Babá, ídí mu ꞌdódo rokoꞌbụyị́ gɨ do bɨ zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e do sogo káṇgá mbá ówo a.”
28 Pai, glorifica o teu nome. Então, veio uma voz do céu: Eu já o glorifiquei e ainda o glorificarei.
29 Tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ kóo toronɨ́ cigí Yésụ ore ní, owoꞌdiꞌbinɨ́ eyé bɨ kóo ya kɨ́dí, Lomo odro née ne gɨ komo ere zɨ́ Yésụ ní wá. Ngíti géyị ukunɨ́ ꞌbɨ eyé yaá “Nzagba embé ne.” Ngíti géyị ya “Ɨ́ꞌɨ, maláyika odrone zɨ́a.”
29 A multidão, pois, que ali estava, tendo ouvido a voz, dizia ter havido um trovão. Outros diziam: Foi um anjo que lhe falou.
30 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ úkulóꞌbó ledre née kɨ́dí, “Ledre bɨ ukunɨ́ née ndaá zɨ́ma wá, ukunɨ́ zɨ́se gɨ do bɨ zɨ́se ṇgúṇgu a gɨ do bɨ zɨ́ Lomo sáká sée.
30 Então, explicou Jesus: Não foi por mim que veio esta voz, e sim por vossa causa.
31 Sịndị́ kadra ogụ go gɨ ro zɨ́ma ꞌdécị ngbanga ꞌyịmaꞌdí e kacɨ́ mɨméngị ledre eyé, kpá gɨ ro zɨ́ma rómo komo Satána za fí.
31 Chegou o momento de ser julgado este mundo, e agora o seu príncipe será expulso.
32 Née go kpá sịndị́ kadra bɨ nɨyí úfu máa, zɨ́ma kɨ́ úrúma sɨmɨ a ní. Gɨ do kacɨ́ a née ní, zɨ́ma úku ledre zɨ́ ṛị́kị́ sị́ do ꞌyịmaꞌdí e za mbá, gɨ ro zɨ́ye ógụyé mbá zɨ́ma.”
32 E eu, quando for levantado da terra, atrairei todos a mim mesmo.
33 Yésụ uku ledre née kenée gɨ do bɨ zɨ́ ꞌyị e ówo toso umbu bɨ née nɨ uyu a, zɨ́ne kɨ́ úrúne ní.
33 Isto dizia, significando de que gênero de morte estava para morrer.
34 Zɨ́ ꞌyị ga gére née úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Bɨ lorụ bɨ Mụ́sa eké ní uku zɨ́ze kɨ́dí, Kɨ́résịto nɨ ídí trịdrị za fí ní. Áyí úku lárá ledre káa be ꞌdi, ‘Yá nɨyí phéphéónzó Ówụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí do mɨngbúngbu kágá’? Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí máa née nda ꞌbɨ ené go náambi?”
34 Replicou-lhe, pois, a multidão: Nós temos ouvido da lei que o Cristo permanece para sempre, e como dizes tu ser necessário que o Filho do Homem seja levantado? Quem é esse Filho do Homem?
35 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Mé bɨ mááyí aka dongaráse kɨ́ ꞌdódo yata ledre e zɨ́se ba, ṇgúṇgu ledre esé idí ngbóró tátá roné kpá fú ꞌdáꞌdá gɨ zɨ́a ꞌdódo ledre amá nɨ zɨ́se káa zɨ́ bimɨóṇgó ní. ꞌYị máa wo bɨ ꞌdiꞌbi sómụ́ ledre amá wá ní, utúasá méngị ledre e do bɨlámá mɨsiꞌdiné wá, gɨ zɨ́a ꞌdiꞌbi sómụ́ ledre gɨ zɨ́ma wá, nɨ yị́ ené sɨmɨ mɨtụlụrụ.
35 Respondeu-lhes Jesus: Ainda por um pouco a luz está convosco. Andai enquanto tendes a luz, para que as trevas não vos apanhem; e quem anda nas trevas não sabe para onde vai.
36 Mé bɨ mááyí aka dongaráse káa zɨ́ bimɨóṇgó ba, ídísé lányá ro ledre ga bɨ mándị́sị ꞌdódo yée zɨ́se ní, gɨ do bɨ zɨ́se ídíse mbigí ꞌyị amá e. Sɨmɨ bɨ Yésụ uku ledre née zɨ́ye kenée ní, zɨ́a ndéréóyó yị́ ené roné gɨ do komoyé gɨ ore.”
36 Enquanto tendes a luz, crede na luz, para que vos torneis filhos da luz. Jesus disse estas coisas e, retirando-se, ocultou-se deles.
37 Abú Yésụ mengị kóo tɨ́ mɨngburoko ledre e go za cụ́ do komo Yụ́da ga gére née yá, asinɨ́ yị́ eyé gɨ ro Yésụ fú lá mɨási.
37 E, embora tivesse feito tantos sinais na sua presença, não creram nele,
38 Ledre bɨ Yụ́da mengịnɨ́ née utúasá ꞌduo kpịnị kɨ́ ledre bɨ kóo nébị Isáya uku ní kɨ́dí,
38 para se cumprir a palavra do profeta Isaías, que diz: Senhor, quem creu em nossa pregação? E a quem foi revelado o braço do Senhor?
39 Gɨ zɨ́a bɨ doyé orụ mɨórụ kenée ní, utúasánɨ́ kpá ṇgúṇgu ledre Yésụ wá. Utúasá kpá té kɨ́ ledre bɨ kóo nébị Isáya uku kɨ́dí,
39 Por isso, não podiam crer, porque Isaías disse ainda:
40 “Lomo ꞌdụtụ komoyé go
40 Cegou-lhes os olhos e endureceu-lhes o coração, para que não vejam com os olhos, nem entendam com o coração, e se convertam, e sejam por mim curados.
41 Isáya uku ledre ga gére née kóró kóró kóró kenée gɨ zɨ́a Lomo ꞌdodo kóo Yésụ go zɨ́a. Yésụ maꞌdáa, nɨ kɨ́ rokoꞌbụ ꞌbɨ ledre e zɨ́ne. Isáya úku ledrea kenée gɨ zɨ́ kéyị née.
41 Isto disse Isaías porque viu a glória dele e falou a seu respeito.
42 Abú ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da e ṇguṇgunɨ́ kóo tɨ́ ledre Yésụ go ní, ilinɨ́ zɨ́ lafúye ga bɨ Farụsáyo e bɨ ndịsịnɨ́ ꞌdódo lorụ ꞌbɨ Lomo ní ówo a wá. Káa bɨ lafúye máa ga gére née nɨyí zíngi do ụ́cụómo yée kɨ́ ólụ́ sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro ꞌbɨ Lomo ke.
42 Contudo, muitos dentre as próprias autoridades creram nele, mas, por causa dos fariseus, não o confessavam, para não serem expulsos da sinagoga;
43 Yụ́da ga gére née ilinɨ́ nda yị́ eyé zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e ídíye ye kɨ́ rokinyi kɨ́ye, gɨ zɨ́ wo bɨ Lomo nɨ ídí ne kɨ́ rokinyi kɨ́ye ní.
43 porque amaram mais a glória dos homens do que a glória de Deus.
44 Zɨ́ Yésụ úku ledre kɨ́ mongụ́ kúrú zɨ́ Yụ́da ga gére née kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, togụ́ ꞌyị ṇguṇgu ledremá go yá, ṇguṇgu go kpá ledre Babá bɨ kasaogụ máa ní.
44 E Jesus clamou, dizendo: Quem crê em mim crê, não em mim, mas naquele que me enviou.
45 ꞌYị bɨ lurú kụṛụꞌbụmá go ní, lurú kụṛụꞌbụ Babá kpá go.
45 E quem me vê a mim vê aquele que me enviou.
46 Máógụ kɨ́ bɨlámá ꞌdódo ledre zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e do sogo káṇgá. ꞌYị bɨ ṇguṇgu ledremá go ní, luyú lolụ ledre wá gɨ zɨ́a nɨ go kɨ́ bɨlámá ówo ledre sɨmɨ doné.
46 Eu vim como luz para o mundo, a fim de que todo aquele que crê em mim não permaneça nas trevas.
47 “Togụ́ ꞌyị ṇguṇgu lolụ ledre ga bɨ mándị́sị úku yée ba wá, née ndaá lolụ ledre amá wá, gɨ zɨ́a máógụ amá ꞌdécị ngbanga ꞌyịmaꞌdí e wá, máógụ yị́ amá gɨ ro yómo yée.
47 Se alguém ouvir as minhas palavras e não as guardar, eu não o julgo; porque eu não vim para julgar o mundo, e sim para salvá-lo.
48 ꞌYị ga bɨ asinɨ́ ꞌduꞌdorụ́ kɨ́ ṇgúṇgu ledre ga bɨ mándị́sị ꞌdódo yée ní, karanée sɨmɨ odụ sịndị́ kadra ꞌbɨ ꞌdécị ngbanga, ledre ga gére née nɨyí ꞌdécị ngbanga ro ꞌyị máa ga gére née ye, ndaá máa wá.
48 Quem me rejeita e não recebe as minhas palavras tem quem o julgue; a própria palavra que tenho proferido, essa o julgará no último dia.
49 Gɨ zɨ́a ledre máa ga bɨ mándị́sị ꞌdódo yée née, ndanɨ́ eyé ledre amá e wá, née ledre ga bɨ Babá ukuiꞌbí yée ní.
49 Porque eu não tenho falado por mim mesmo, mas o Pai, que me enviou, esse me tem prescrito o que dizer e o que anunciar.
50 Máówo bú ledre ga bɨ Babá uku yée ní togụ́ ꞌyị e ṇguṇgunɨ́ yá, nɨyí ndíki trịdrị bɨ za fí ní. Gɨ zɨ́ kéyị née, zɨ́ma ndị́sịmá ꞌdódo ledre ga gére née zɨ́ ꞌyị e.”
50 E sei que o seu mandamento é a vida eterna. As coisas, pois, que eu falo, como o Pai mo tem dito, assim falo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.