Gênesis 31

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Zɨ́ Yakóbo úwú ledre kɨ́dí wotị́ Labána e ndịsịnɨ́ úku ledre kɨ́dí, “Yakóbo ꞌdiꞌbi éyị́ ꞌbɨ ꞌbụzé go mbá káa do ꞌbɨ ené. Tụ́ꞌdụ́ éyị́ ga bɨ zɨ́ Yakóbo née gɨ sɨmɨ éyị́ ꞌbɨ ꞌbụzé.”
1 Jacó ouviu as palavras dos filhos de Labão, que diziam: "Jacó tomou tudo o que é de nosso pai, e é às suas custas que ele se tornou de tal forma rico."
2 Zɨ́ Yakóbo ówo a kɨ́dí toso ndị́sị ꞌbɨ Labána ndaá ꞌbɨ ené lolụ kɨ́ne bɨlámáne káa zɨ́ bɨ kóna ní wá.
2 Observou também, pela fisionomia de Labão, que este não tinha mais para com ele os sentimentos de antes.
3 Nda née ní zɨ́ Ngére Lomo úku ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Ndáꞌbalúgu royị́ mu sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ ꞌbụyị́ e kɨ́ sụmụyị́ e, Mááyí lúrú bi kacɨ́yị.”
3 O Senhor disse a Jacó: "Volta para a terra dos teus pais, para a tua parentela, e eu estarei contigo."
4 Gɨ ore née ní zɨ́ Yakóbo kákasa zɨ́ Rayéle e kɨ́ Léya idínɨ́ ógụndíki née sɨmɨ súwú do bi bɨ bangá ené nɨyí doa ní.
4 Então Jacó mandou Raquel e Lia vir ao campo junto dos seus rebanhos:
5 Zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Málúrú ndị́sị ꞌbɨ ꞌbụsé ndaá ꞌbɨ ené lolụ kɨ́ma bɨlámáne káa zɨ́ bɨ kóo ꞌdáꞌdá ní wá, tɨ́ lá Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ babá nɨ bo kɨ́ma.
5 "Vejo, disse-lhes ele, pelo semblante de vosso pai, que ele não é mais para comigo o mesmo que antes. Mas o Deus de meu pai está comigo.
6 Ówosé bú kɨ́dí máméngị moko zɨ́ ꞌbụsé kɨ́ rokoꞌbụmá mbá,
6 Sabeis que servi a vosso pai o melhor que pude,
7 tɨ́ sɨmɨ ledre née ní zɨ́ ꞌbụsé ndị́sịné méngị láráma do óyólóꞌbó toso tákpásị́lị́ bɨ nɨ íꞌbí a zɨ́ma kacɨ́ moko amá ní kɨ́ꞌdí sokó. Tɨ́ lá Lomo ili ené gɨ ro zɨ́a méngị máa bɨsinyíne wá.
7 enquanto ele zombou de mim, mudando dez vezes o meu salário; mas Deus não lhe permitiu causar-me prejuízo.
8 Togụ́ Labána uku ledre go kɨ́dí, ‘Ína máa yée ga bɨ nɨyí árá yée kɨ́ sanáye téte téte nɨyí ídí tákpásị́lị́ kacɨ́ moko eyị́,’ owụ́ ína ga bɨ ína e nɨyí árá yée ní nɨyí ídí mbá kɨ́ sanáye téte téte. Togụ́ uku kɨ́dí, ‘Yée ga bɨ kɨ́ sanáye kpákpa kpákpa nɨyí ídí tákpásị́lị́ kacɨ́ moko eyị́,’ owụ́ ína ga bɨ nɨyí árá yée ní nɨyí ídí mbá kɨ́ sanáye kpákpa kpákpa.
8 Quando ele dizia: os animais malhados serão o teu salário, todas as ovelhas davam à luz cordeiros malhados, e se dizia: os animais riscados serão o teu salário, todas as ovelhas davam à luz cordeiros riscados.
9 Lomo ꞌdiꞌbioyó bangá gɨ zɨ́ ꞌbụsé go ꞌdáꞌba zɨ́a íꞌbí yée zɨ́ma.
9 Foi Deus mesmo que tomou o rebanho de vosso pai para me dar.
10 “Sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ bangá e ndịsịnɨ́ ꞌbéꞌbe royé ní, zɨ́ma ꞌdúꞌduru kɨ́dí yaꞌdá ína ga bɨ ndịsịnɨ́ léꞌbé do karáye ní yị́ ené dụụ́ yée ga bɨ kɨ́ sanáye téte téte, kpákpa kpákpa nda kɨ́ yée ga bɨ mɨdódórụyé ní.
10 No tempo em que os animais deviam conceber, eu levantava os olhos e via em sonhos que os bodes que cobriam as cabras eram listados, malhados e manchados.
11 Zɨ́ maláyika ꞌbɨ Ngére Lomo úku ledre zɨ́ma sɨmɨ ꞌduru kɨ́dí, ‘Yakóbo.’ Zɨ́ma ndị́zịmá kɨ́dí ‘Ɨɨ́ Ngére.’
11 Um anjo de Deus disse-me em sonhos: Jacó! Eis-me aqui, respondi.
12 Zɨ́a úku tátá ledre kɨ́dí, ‘Lúrú aka, yaꞌdá ína ga bɨ ndịsịnɨ́ léꞌbé do karáye ní, yị́ eyé dụụ́ yée ga bɨ kɨ́ sanáye téte téte, kpákpa kpákpa nda kɨ́ yée ga bɨ dódórụ ní. Máméngị ledre née zɨ́a méngị roné kenée gɨ zɨ́a máówo éyị́ bɨ Labána mengị kɨ́yị née go.
12 Levanta os olhos e vê: todos os bodes que cobrem as cabras são listados, malhados e manchados, porque eu vi tudo o que te fez Labão.
13 Mááyí Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ ꞌyị ꞌbɨ Bétele, kɨ́ꞌdí bɨ léfe sụꞌbụ́ do tutú zɨ́yị kɨ́ mócụ́ éyị́ zɨ́ma ní. Cakaba ní ị́nyị mu zɨ́yị ndáꞌbalúgu royị́ do bi bɨ aránɨ́ yị́ị doa ní.’ ”
13 Eu sou o Deus de Betel, onde tu me consagraste uma estela e me fizeste um voto. Agora, vamos, sai daqui e volta para a terra de tua família."
14 Zɨ́ Rayéle e kɨ́ Léya úkulúgu ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Éyị́ nɨ bo bɨ ídíáká zɨ́ze ífi a dongaráze káa do éyị́ kacɨ́ ꞌbụzé ní?
14 Raquel e Lia responderam: "Resta-nos porventura ainda alguma parte de herança na casa de nosso pai?
15 Ndịsị méngị láráze káa zɨ́ ꞌyị lóṇgó e ní gɨ zɨ́ ꞌdi? Ugúoyó ené lá dụụ́ zée ꞌdáꞌba wá, késị́ bɨ iꞌbínɨ́ kacɨ́ze ní sinyionzó go za mbá.
15 Não nos tratou ele como estrangeiras, vendendo-nos e devorando o nosso dinheiro?
16 Maꞌdíi tụ́ꞌdụ́ éyị́ ga bɨ Lomo ꞌdiꞌbioyó yée gɨ zɨ́ ꞌbụzé née ní yị́ ené éyị́ ezé e kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ezé e. Bɨ kenée ní méngị lá ledre bɨ Lomo uku zɨ́yị ní.”
16 Toda a riqueza, que Deus tomou de nosso pai, é para nós e para nossos filhos. Faze, pois, o que Deus te disse."
17 Zɨ́ Yakóbo óto owụ́ ꞌbɨ ené e kɨ́ meꞌbené e mbá do gémele e,
17 Levantou-se, pois, Jacó, e fez montar seus filhos e suas mulheres nos camelos.
18 zɨ́a ócó bangá ené e mbá ꞌdáꞌdá kɨ́ éyị́ ga bɨ ndiki yée sɨmɨ Padána Aráma ní mbá ndáꞌbané kɨ́ye zɨ́ ꞌbụné Isáka sɨmɨ káṇgá bɨ Kanána ní.
18 Levou consigo todos os seus rebanhos, todos os bens que tinha ajuntado, o rebanho que lhe pertencia, adquirido em Padã-Arã, e partiu para junto de seu pai Isaac, na terra de Canaã.
19 Sɨmɨ bɨ Labána ndéré ólo bị kábịṛị́kị ené ní, gɨ do kacɨ́ a née ní zɨ́ Rayéle úgu lomo ꞌbɨ ꞌbụné ga bɨ ꞌbe ore ní.
19 Raquel, aproveitando um momento em que seu pai fora tosquiar suas ovelhas, roubou os terafim de seu pai;
20 Ábuwá Yakóbo londo yị́ ené lá Labána ꞌyị ꞌbɨ Aráma káa bɨ nɨ ówo a kɨ́dí née nɨ go ngásáókpó ené.
20 e Jacó enganou Labão, o arameu, ocultando-lhe sua fuga.
21 Zɨ́a ꞌdíꞌbi éyị́ ené e mbá do ndéréókpóne. Zɨ́a ꞌdógụ ngbuṛu bɨ Efaráta ní, zɨ́a ꞌdíꞌbi mɨsiꞌdi ndéré ꞌdị́yị roné do bi ekị́ekị́ bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Gịlị́dị ní.
21 Fugindo, pois, com tudo o que era seu, atravessou o rio e dirigiu-se para a montanha de Galaad.
22 Sɨmɨ sị́lị́ ota do úku ledre zɨ́ Labána kɨ́dí Yakóbo ngasáokpó go.
22 Três dias depois, soube Labão da fuga de Jacó.
23 Zɨ́ Labána ꞌdíꞌbi ꞌyị ené e, zɨ́ye ógólódụ́ Yakóbo kɨ́ sị́lị́ ịnyị doa gbre do ógụndíki wo do bi ekị́ekị́ bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Gịlị́dị ní.
23 E, tomando consigo seus irmãos, perseguiu-o durante sete dias de marcha, e alcançou-o na montanha de Galaad.
24 Kɨ́ ndụlụ a née, zɨ́ Lomo ꞌdódo roné zɨ́ Labána ꞌyị ꞌbɨ Aráma sɨmɨ ꞌduru do úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ídí bándá royị́, ndaá úku bɨsinyí ledre togụ́ mbú mócụ́ éyị́ zɨ́ Yakóbo cúkuꞌdée wá.”
24 Deus, porém, apareceu num sonho noturno a Labão, o arameu, e disse-lhe: "Guarda-te de dizer algo a Jacó."
25 Yakóbo oto kóo táya ené do bi ekị́ekị́ bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Gịlị́dị ní. Sɨmɨ bɨ Labána kɨ́ sụmụné e ogụndikinɨ́ wo ní, zɨ́ye óto ꞌbɨ eyé táya kpá ore.
25 Labão alcançou, pois, Jacó. Este havia levantado sua tenda na montanha, enquanto Labão e seus irmãos tinham plantado a sua na montanha de Galaad.
26 Zɨ́ Labána úku ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Éyị́ bɨ lóndo máa zɨ́yị ngásáókpóyị kɨ́ nyị́ma e káa zɨ́ kará ga bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ yée sɨmɨ okó ní gɨ roa ní ꞌdi?
26 Labão disse a Jacó: "Que fizeste? Tu me enganaste, e conduziste minhas filhas como prisioneiras de guerra!
27 Éyị́ bɨ úgu royị́ gɨ zɨ́a zɨ́yị ngásáókpóyị úku ꞌdódo zɨ́ma gɨ zɨ́a wá ní ꞌdi? Togụ́ úku ꞌdódo kóo zɨ́ma ní, mááyí kóo óto ayímbi gɨ rosé zɨ́ze léꞌbé keꞌbị kɨ́ ụ́cụ kụꞌdụ́ zɨ́ma íꞌbí mɨsiꞌdi zɨ́se kɨ́ rokinyi do mɨmbéꞌdemá.
27 Por que fugiste dessa forma, e me lograste em lugar de me avisar? Eu te teria despedido com manifestações de júbilo e com cânticos, ao som do tamborim e da harpa.
28 Lúrú aka máúdru gbawá súrú mɨmbéꞌde bulúndumá e kɨ́ nyị́ma e íꞌbí mandá zɨ́ye. Méngị née bɨcayi ledre.
28 Não me deixaste beijar meus filhos e minhas filhas! Procedeste como um insensato.
29 Mááyí kɨ́ rokoꞌbụ zɨ́ma gɨ ro zɨ́ma méngị bɨsinyí ledre kɨ́yị, tɨ́ lá kɨ́ ndụlụna Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ ꞌbụyị́ e ní mada máa kɨ́dí, ‘Mándá úku bɨsinyí ledre togụ́ mbú ésị ngịrị sɨmɨyị́ gbawá cúkuꞌdée.’
29 Eu poderia agora fazer-vos mal, mas o Deus de teu pai disse-me na última noite: Guarda-te de dizer algo a Jacó.
30 Máówo bú kɨ́dí ndáꞌbalúgu royị́ gɨ zɨ́a ꞌbú ꞌbe ꞌbɨ esé ofụ doyị́ go. Tɨ́ lá éyị́ bɨ úgu lomo amá e gɨ roa ní ꞌdi?”
30 E, se partiste somente porque tinhas saudade da casa paterna, então por que roubaste os meus deuses?"
31 Zɨ́ Yakóbo úkulúgu ledre zɨ́ Labána kɨ́dí, “Ngịrị mengị máa née, gɨ zɨ́a másómụ́ ꞌbɨ amá kɨ́dí áyí ꞌdíꞌbióyó nyị́yị e gɨ zɨ́ma kɨ́ cóngóro.
31 Jacó respondeu-lhe: "Tive medo, ao pensar que poderias tirar-me tuas filhas;
32 Tɨ́ lá togụ́ ówo ꞌyị go kɨ́ra kɨ́ lomo eyị́ e zɨ́ne yá, idínɨ́ úfuóyó wo ꞌdáꞌba. Do komo ꞌyị ezé e kɨ́ra ní. Ídí mu gámásóꞌdo éyị́ eyị́ e dongará éyị́ amá e, togụ́ ówo go zɨ́yị ꞌdíꞌbi a.” Yakóbo owo ené bɨ kɨ́dí Rayéle ugu lomo ga bɨ ꞌbɨ Labána ní go wá.
32 quanto aos teus deuses, porém, seja morto aquele que os tiver consigo! Examina o que está comigo, em presença de nossos parentes, e retoma o que é teu." Ora, Jacó ignorava o roubo de Raquel.
33 Zɨ́ Labána ndéréne gámásóꞌdo bi sɨmɨ kụ́tụ́ ꞌbɨ Yakóbo, zɨ́a ndéréne sɨmɨ kụ́tụ́ ꞌbɨ Léya, nda gɨ ore sɨmɨ kụ́tụ́ ꞌbɨ kará ga bɨ kóo gbre owụ́kụlụ́ e ní, ndiki lomo ené e wá. Nda née ní zɨ́a ndéréne sɨmɨ kụ́tụ́ ꞌbɨ Rayéle.
33 Labão entrou na tenda de Jacó, na de Lia e na das duas escravas, mas nada encontrou. Saindo da tenda de Lia, entrou na de Raquel.
34 Ábuwá Rayéle ꞌdiꞌbi lomo ga gére née go do óto yée sị́ bindị́sị bɨ do gémele ené ní zɨ́a ndị́sịné doyé. Zɨ́ Labána gámáne sɨmɨ éyị́ ga bɨ sɨmɨ kụ́tụ́ ore ní mbá owo kémbị́ éyị́ wá.
34 Esta havia tomado os terafim e, colocando-os na sela do camelo, sentou-se em cima. Labão revistou toda a tenda, sem nada encontrar.
35 Zɨ́ Rayéle úku ledre zɨ́ ꞌbụné, “Mɨmbéꞌdeyị́ nda ésị́ wá, mongụ́ ꞌyị, tɨ́ lá máútúásá tóro ꞌdága do komoyị́ wá, mááyí kɨ́ ndíyá ezé ꞌbɨ kará e romá.” Zɨ́ Labána gámáne má ndiki lomo ené e wá.
35 Raquel disse ao seu pai: "Não se irrite o meu senhor, se não posso levantar-me em sua presença, pois acho-me agora com a indisposição que costuma vir às mulheres." Revistou, pois, mas não encontrou os terafim.
36 Zɨ́ mɨmbéꞌde Yakóbo ésị́ne. Zɨ́a ndúꞌyú Labána kɨ́ mɨmbéꞌdekesị́ kɨ́dí, “Éyị́ bɨ máméngị zɨ́yị bɨsinyíne ní ꞌdi? Lorụ bɨ máꞌdéwe wo, bɨ zɨ́yị ndị́sịyị́ ógólódụ́ kacɨ́ma gɨ roa kenée wo be ꞌdi?
36 Jacó encolerizou-se então contra Labão, e acabrunhou-o de censuras: "Qual é o meu crime?, disse-lhe ele. Qual é o meu pecado, para que te irrites desse modo contra mim?
37 Bɨ gɨ́rágá báyi sɨmɨ éyị́ amá e go mbá ní, éyị́ eyị́ bɨ ndíki dongará éyị́ amá e ní go ꞌdi? Óto mu gɨ ꞌdáa kóꞌdụ́ sụmụyị́ e kɨ́ sụmụmá e ona, gɨ ro do ꞌdécị ngbanga dongaráze kéyị.
37 Revistaste todas as minhas bagagens: que encontraste do que é teu? Mostra-me aqui em presença de meus parentes e dos teus, e sejam eles juízes entre nós dois.
38 “Ndịsịzé kéyị go kɨ́ sɨmɨbi cị́ kéṛị́ a. Kábịṛị́kị e kɨ́ ína eyị́ e ndịsịnɨ́ ndíki owụ́ e kacɨ́ kadra mbá bɨlámáye, máúfu gbawá yaꞌdá kábịṛị́kị e gɨ sɨmɨ bangá eyị́ e zɨ́ma ánu a.
38 Há vinte anos que estou em tua casa: tuas ovelhas e tuas cabras não abortaram, não comi os carneiros do teu rebanho.
39 Abú bangá sinyi ꞌdiꞌbi bangá eyị́ e yá, máị́mbị́ógụ umbuyé ꞌdódo a zɨ́yị kɨ́dí née ndaá ꞌbɨ ené luyú amá wá ní wá. Bangá ga bɨ ndịsịnɨ́ ị́ndrị née zɨ́ ngị́rị́ye ídíne domá. Zɨ́yị ndị́sịyị́ úku ledre zɨ́ma ndị́sị íꞌbílúgu kulú bangá eyị́ ga bɨ togụ́ ugunɨ́ yée go kɨ́ kadra togụ́ mbú kɨ́ ndụlụ ní.
39 Nunca te trouxe os animais estraçalhados pelas feras. Eu os repunha, pois tu o exigias, quer fossem roubados de dia, quer de noite.
40 Mɨndị́sịmá nɨ kóo káa zɨ́ ba, kɨ́ kadra, phoꞌdụ kadra nɨ ndị́sị óngbó máa. Nɨ ógụ kɨ́ ndụlụ ní zɨ́ drụ́ ólụ́ne sɨmɨmá ꞌbí ꞌdiꞌbi gbawá komomá.
40 Eu era queimado de dia pelo calor, e de noite pelo frio, e o sono fugia dos meus olhos.
41 Sɨmɨbi cị́ kéṛị́ a mááyí mɨndị́sịmá zɨ́yị ꞌbe. Zɨ́ma méngị moko zɨ́yị kɨ́ sɨmɨbi sokó doa eso gɨ ro ófụ́ nyị́yị ga bɨ gbre née, zɨ́ma méngị ngíti moko zɨ́yị kɨ́ sɨmɨbi ịnyị doa kị́éꞌdo gɨ ro úgú bangá e kɨ́e gɨ zɨ́yị. Sɨmɨ ledre ga gére née ní, zɨ́yị ndị́sịyị́ óyólóꞌbó toso tákpásị́lị́ bɨ do íꞌbí a zɨ́ma kacɨ́ moko bɨ máméngị ní gbụ́ gbụ́ kɨ́ꞌdí tụ́ꞌdụ́.
41 Eis já vinte anos que estou em tua casa; servi-te catorze anos por tuas duas filhas, seis anos pelos teus rebanhos, e dez vezes modificaste o meu salário.
42 Togụ́ Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ babá, Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ Abarayáma e kɨ́ Isáka ndaá ídí kɨ́ma wá, káa bɨ maꞌdíi ógóóyó máa go ꞌdáꞌba kɨ́ sị́lị́ma sokó. Tɨ́ lá Lomo lurú ꞌdoꞌdó amá kɨ́ moko bɨ máméngị wo ní zɨ́a ị́nyịné máda yị́ị kɨ́ ndụlụna.”
42 Se o Deus de meu pai, o Deus de Abraão, o Deus terrível de Isaac não se tivesse posto de meu lado, tu me terias hoje despedido com as mãos vazias. Deus viu minhas penas e meus trabalhos, e na última noite ele pronunciou-se.
43 Zɨ́ Labána úkulúgu ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Kará ga gére née nɨyí nyị́ma e, owụ́ ꞌbɨ eyé ga gére née owụ́ ꞌbɨ amá e kɨ́ bangá ga gére née mbá. Éyị́ ga bɨ lúrú yée née mbá éyị́ amá e. Bɨ kenée ní éyị́ bɨ mááyí méngị a karaba gɨ ro nyị́ma e kɨ́ owụ́ ꞌbɨ eyé e ní ꞌdi?
43 Labão respondeu a Jacó: "Estas filhas são minhas filhas, estes filhos, meus filhos, e estes rebanhos, meus rebanhos: tudo o que vês é meu. Que farei eu agora contra minhas filhas, ou contra os filhos que elas deram ao mundo?
44 Ógụ mu zɨ́ze yéme ledre dongaráze kéyị. Idízé ụ́ṛụ́ tutú e kɨ́ra gɨ ro zɨ́ze ndị́sị sómụ́ndíki ledre mɨyéme ledre née gɨ roa.”
44 Vamos, façamos juntos um pacto que nos sirva de testemunho a nós dois."
45 Née ní zɨ́ Yakóbo ꞌdíꞌbi mongụ́ tutú do ícióto a cị́ ꞌdága káa do dosị́ a.
45 Jacó tomou uma pedra e erigiu-a em estela,
46 Zɨ́a úku ledre zɨ́ sụmụné e, “ꞌDóꞌdụ́ yókosé tutú e.” Née ní zɨ́ sụmụga ꞌdóꞌdụ́yóko tutú e do ụ́ṛụ́ a ngị. Zɨ́ye ndị́sịyé cigí mɨụ́ṛụ́ tutú ba ánu éyị́ mɨánu.
46 e disse aos seus parentes: "Trazei pedras." E, tendo juntado muitas, fizeram um monte, sobre o qual comeram.
47 Zɨ́ Labána ị́fị́ ịrị bi máa née Zɨgárá Sadụ́sa, zɨ́ Yakóbo ị́fị́ ꞌbɨ ené yaá Gịlị́dị.
47 Labão chamou-o Yegar-Saaduta, e Jacó, Galaad.
48 Zɨ́ Labána úku ledre kɨ́dí, “Karaba ní tutú bɨ ụṛụ́zé ba nɨ go éyị́ bɨ nɨ óto zée zɨ́ze ndị́sịzé sómụ́ndíki mɨyéme ledre bɨ dongaráze kéyị ní.” Née sị́ ledre bɨ ndolonɨ́ ịrị bi née Gịlị́dị gɨ zɨ́a ní.
48 Labão disse: "Este monte é hoje testemunha entre mim e ti",e por isso deu-se-lhe o nome de Galaad,
49 Ndị́sịnɨ́ kpá ndólo bi née Mizị́pa, gɨ zɨ́a Labána uku ledre kɨ́dí, “Ngére Lomo idí lúrú bi dozé sɨmɨ bɨ ndazé do bɨkéṛị́ a kéyị wá ní.
49 e também Mitspa, porque Labão disse ainda: "Que o Senhor nos vigie a nós ambos, quando nós nos tivermos despedido um do outro.
50 Togụ́ méngị lárá nyị́ma ga gére, togụ́ ꞌdíꞌbi mbú ngíti géyị kará e, abú ngíti ꞌyị ukuꞌdodo zɨ́ma wá, ídí ówo a kɨ́dí Lomo owo ledre née bɨ dongaráze kéyị ní go.”
50 Se maltratares minhas filhas, e se tomares outras mulheres além delas, não é um homem que estará conosco. Mas toma cuidado, pois é Deus que será testemunha entre nós."
51 Zɨ́ Labána kpá úku ngíti ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Mɨụ́ṛụ́ tutú nɨ go ba kɨ́ mongụ́ tutú bɨ otozé wo dongaráze kéyị ní.
51 Labão disse ainda a Jacó: "Vês este monte de pedras e esta estela que levantei entre mim e ti.
52 Tutú bɨ ụṛụ́zé kɨ́ mongụ́ tutú née nɨ ndị́sị óto zée zɨ́ze ndị́sị sómụ́ndíki a kɨ́dí, máútúásá ókpóómo tutú ga gére née ndéré méngị bɨsinyí ledre kɨ́yị wá, útúásá kpá ókpóómo a zɨ́yị ndéréyị méngị bɨsinyí ledre kɨ́ma wá.
52 Este monte é testemunho, e igualmente esta estela, de que eu não ultrapassarei este monte para o teu lado, e que tu não ultrapassarás este monte e esta estela para o meu lado para nos fazer mal.
53 Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ Abarayáma, Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ Nówara e kɨ́ Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ ꞌbụyé e ní nɨ ꞌdécị ngbanga née ne dongaráze.”
53 O Deus de Abraão, o Deus de Nacor, o Deus de seus pais seja juiz entre nós!" E Jacó jurou pelo Deus terrível de Isaac.
54 Zɨ́ Yakóbo ꞌdáná éyị́ do bi ekị́ekị́ bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Gịlị́dị ní, do ndólo sụmụné e zɨ́ye ánu éyị́ kéye. Gɨ do kacɨ́ éyị́ mɨánu zɨ́ye ꞌdúꞌduyé cịkị ore.
54 Ofereceu um sacrifício sobre a montanha e convidou seus parentes para comer. Comeram e passaram a noite na montanha.
55 Akpa kɨ́ phịyị́ a née, zɨ́ Labána fáka nyị́ne e kɨ́ bulúnduné e zɨ́a údru súrú mɨmbéꞌdeyé za mbá. Zɨ́a ị́nyịné ndáꞌbalúgu roné ꞌbe ꞌbɨ ené.
55 No dia seguinte pela manhã, Labão beijou seus filhos e suas filhas; abençoou-os e retomou o caminho de sua casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 31, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.