Gênesis 31

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Zɨ́ Yakóbo úwú ledre kɨ́dí wotị́ Labána e ndịsịnɨ́ úku ledre kɨ́dí, “Yakóbo ꞌdiꞌbi éyị́ ꞌbɨ ꞌbụzé go mbá káa do ꞌbɨ ené. Tụ́ꞌdụ́ éyị́ ga bɨ zɨ́ Yakóbo née gɨ sɨmɨ éyị́ ꞌbɨ ꞌbụzé.”
1 Então, ouvia Jacó os comentários dos filhos de Labão, que diziam: Jacó se apossou de tudo o que era de nosso pai; e do que era de nosso pai juntou ele toda esta riqueza.
2 Zɨ́ Yakóbo ówo a kɨ́dí toso ndị́sị ꞌbɨ Labána ndaá ꞌbɨ ené lolụ kɨ́ne bɨlámáne káa zɨ́ bɨ kóna ní wá.
2 Jacó, por sua vez, reparou que o rosto de Labão não lhe era favorável, como anteriormente.
3 Nda née ní zɨ́ Ngére Lomo úku ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Ndáꞌbalúgu royị́ mu sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ ꞌbụyị́ e kɨ́ sụmụyị́ e, Mááyí lúrú bi kacɨ́yị.”
3 E disse o Senhor a Jacó: Torna à terra de teus pais e à tua parentela; e eu serei contigo.
4 Gɨ ore née ní zɨ́ Yakóbo kákasa zɨ́ Rayéle e kɨ́ Léya idínɨ́ ógụndíki née sɨmɨ súwú do bi bɨ bangá ené nɨyí doa ní.
4 Então, Jacó mandou vir Raquel e Lia ao campo, para junto do seu rebanho,
5 Zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Málúrú ndị́sị ꞌbɨ ꞌbụsé ndaá ꞌbɨ ené lolụ kɨ́ma bɨlámáne káa zɨ́ bɨ kóo ꞌdáꞌdá ní wá, tɨ́ lá Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ babá nɨ bo kɨ́ma.
5 e lhes disse: Vejo que o rosto de vosso pai não me é favorável como anteriormente; porém o Deus de meu pai tem estado comigo.
6 Ówosé bú kɨ́dí máméngị moko zɨ́ ꞌbụsé kɨ́ rokoꞌbụmá mbá,
6 Vós mesmas sabeis que com todo empenho tenho servido a vosso pai;
7 tɨ́ sɨmɨ ledre née ní zɨ́ ꞌbụsé ndị́sịné méngị láráma do óyólóꞌbó toso tákpásị́lị́ bɨ nɨ íꞌbí a zɨ́ma kacɨ́ moko amá ní kɨ́ꞌdí sokó. Tɨ́ lá Lomo ili ené gɨ ro zɨ́a méngị máa bɨsinyíne wá.
7 mas vosso pai me tem enganado e por dez vezes me mudou o salário; porém Deus não lhe permitiu que me fizesse mal nenhum.
8 Togụ́ Labána uku ledre go kɨ́dí, ‘Ína máa yée ga bɨ nɨyí árá yée kɨ́ sanáye téte téte nɨyí ídí tákpásị́lị́ kacɨ́ moko eyị́,’ owụ́ ína ga bɨ ína e nɨyí árá yée ní nɨyí ídí mbá kɨ́ sanáye téte téte. Togụ́ uku kɨ́dí, ‘Yée ga bɨ kɨ́ sanáye kpákpa kpákpa nɨyí ídí tákpásị́lị́ kacɨ́ moko eyị́,’ owụ́ ína ga bɨ nɨyí árá yée ní nɨyí ídí mbá kɨ́ sanáye kpákpa kpákpa.
8 Se ele dizia: Os salpicados serão o teu salário, então, todos os rebanhos davam salpicados; e se dizia: Os listados serão o teu salário, então, os rebanhos todos davam listados.
9 Lomo ꞌdiꞌbioyó bangá gɨ zɨ́ ꞌbụsé go ꞌdáꞌba zɨ́a íꞌbí yée zɨ́ma.
9 Assim, Deus tomou o gado de vosso pai e mo deu a mim.
10 “Sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ bangá e ndịsịnɨ́ ꞌbéꞌbe royé ní, zɨ́ma ꞌdúꞌduru kɨ́dí yaꞌdá ína ga bɨ ndịsịnɨ́ léꞌbé do karáye ní yị́ ené dụụ́ yée ga bɨ kɨ́ sanáye téte téte, kpákpa kpákpa nda kɨ́ yée ga bɨ mɨdódórụyé ní.
10 Pois, chegado o tempo em que o rebanho concebia, levantei os olhos e vi em sonhos que os machos que cobriam as ovelhas eram listados, salpicados e malhados.
11 Zɨ́ maláyika ꞌbɨ Ngére Lomo úku ledre zɨ́ma sɨmɨ ꞌduru kɨ́dí, ‘Yakóbo.’ Zɨ́ma ndị́zịmá kɨ́dí ‘Ɨɨ́ Ngére.’
11 E o Anjo de Deus me disse em sonho: Jacó! Eu respondi: Eis-me aqui!
12 Zɨ́a úku tátá ledre kɨ́dí, ‘Lúrú aka, yaꞌdá ína ga bɨ ndịsịnɨ́ léꞌbé do karáye ní, yị́ eyé dụụ́ yée ga bɨ kɨ́ sanáye téte téte, kpákpa kpákpa nda kɨ́ yée ga bɨ dódórụ ní. Máméngị ledre née zɨ́a méngị roné kenée gɨ zɨ́a máówo éyị́ bɨ Labána mengị kɨ́yị née go.
12 Ele continuou: Levanta agora os olhos e vê que todos os machos que cobrem o rebanho são listados, salpicados e malhados, porque vejo tudo o que Labão te está fazendo.
13 Mááyí Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ ꞌyị ꞌbɨ Bétele, kɨ́ꞌdí bɨ léfe sụꞌbụ́ do tutú zɨ́yị kɨ́ mócụ́ éyị́ zɨ́ma ní. Cakaba ní ị́nyị mu zɨ́yị ndáꞌbalúgu royị́ do bi bɨ aránɨ́ yị́ị doa ní.’ ”
13 Eu sou o Deus de Betel, onde ungiste uma coluna, onde me fizeste um voto; levanta-te agora, sai desta terra e volta para a terra de tua parentela.
14 Zɨ́ Rayéle e kɨ́ Léya úkulúgu ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Éyị́ nɨ bo bɨ ídíáká zɨ́ze ífi a dongaráze káa do éyị́ kacɨ́ ꞌbụzé ní?
14 Então, responderam Raquel e Lia e lhe disseram: Há ainda para nós parte ou herança na casa de nosso pai?
15 Ndịsị méngị láráze káa zɨ́ ꞌyị lóṇgó e ní gɨ zɨ́ ꞌdi? Ugúoyó ené lá dụụ́ zée ꞌdáꞌba wá, késị́ bɨ iꞌbínɨ́ kacɨ́ze ní sinyionzó go za mbá.
15 Não nos considera ele como estrangeiras? Pois nos vendeu e consumiu tudo o que nos era devido.
16 Maꞌdíi tụ́ꞌdụ́ éyị́ ga bɨ Lomo ꞌdiꞌbioyó yée gɨ zɨ́ ꞌbụzé née ní yị́ ené éyị́ ezé e kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ezé e. Bɨ kenée ní méngị lá ledre bɨ Lomo uku zɨ́yị ní.”
16 Porque toda a riqueza que Deus tirou de nosso pai é nossa e de nossos filhos; agora, pois, faze tudo o que Deus te disse.
17 Zɨ́ Yakóbo óto owụ́ ꞌbɨ ené e kɨ́ meꞌbené e mbá do gémele e,
17 Então, se levantou Jacó e, fazendo montar seus filhos e suas mulheres em camelos,
18 zɨ́a ócó bangá ené e mbá ꞌdáꞌdá kɨ́ éyị́ ga bɨ ndiki yée sɨmɨ Padána Aráma ní mbá ndáꞌbané kɨ́ye zɨ́ ꞌbụné Isáka sɨmɨ káṇgá bɨ Kanána ní.
18 levou todo o seu gado e todos os seus bens que chegou a possuir; o gado de sua propriedade que acumulara em Padã-Arã, para ir a Isaque, seu pai, à terra de Canaã.
19 Sɨmɨ bɨ Labána ndéré ólo bị kábịṛị́kị ené ní, gɨ do kacɨ́ a née ní zɨ́ Rayéle úgu lomo ꞌbɨ ꞌbụné ga bɨ ꞌbe ore ní.
19 Tendo ido Labão fazer a tosquia das ovelhas, Raquel furtou os ídolos do lar que pertenciam a seu pai.
20 Ábuwá Yakóbo londo yị́ ené lá Labána ꞌyị ꞌbɨ Aráma káa bɨ nɨ ówo a kɨ́dí née nɨ go ngásáókpó ené.
20 E Jacó logrou a Labão, o arameu, não lhe dando a saber que fugia.
21 Zɨ́a ꞌdíꞌbi éyị́ ené e mbá do ndéréókpóne. Zɨ́a ꞌdógụ ngbuṛu bɨ Efaráta ní, zɨ́a ꞌdíꞌbi mɨsiꞌdi ndéré ꞌdị́yị roné do bi ekị́ekị́ bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Gịlị́dị ní.
21 E fugiu com tudo o que lhe pertencia; levantou-se, passou o Eufrates e tomou o rumo da montanha de Gileade.
22 Sɨmɨ sị́lị́ ota do úku ledre zɨ́ Labána kɨ́dí Yakóbo ngasáokpó go.
22 No terceiro dia, Labão foi avisado de que Jacó ia fugindo.
23 Zɨ́ Labána ꞌdíꞌbi ꞌyị ené e, zɨ́ye ógólódụ́ Yakóbo kɨ́ sị́lị́ ịnyị doa gbre do ógụndíki wo do bi ekị́ekị́ bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Gịlị́dị ní.
23 Tomando, pois, consigo a seus irmãos, saiu-lhe no encalço, por sete dias de jornada, e o alcançou na montanha de Gileade.
24 Kɨ́ ndụlụ a née, zɨ́ Lomo ꞌdódo roné zɨ́ Labána ꞌyị ꞌbɨ Aráma sɨmɨ ꞌduru do úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ídí bándá royị́, ndaá úku bɨsinyí ledre togụ́ mbú mócụ́ éyị́ zɨ́ Yakóbo cúkuꞌdée wá.”
24 De noite, porém, veio Deus a Labão, o arameu, em sonhos, e lhe disse: Guarda-te, não fales a Jacó nem bem nem mal.
25 Yakóbo oto kóo táya ené do bi ekị́ekị́ bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Gịlị́dị ní. Sɨmɨ bɨ Labána kɨ́ sụmụné e ogụndikinɨ́ wo ní, zɨ́ye óto ꞌbɨ eyé táya kpá ore.
25 Alcançou, pois, Labão a Jacó. Este havia armado a sua tenda naquela montanha; também Labão armou a sua com seus irmãos, na montanha de Gileade.
26 Zɨ́ Labána úku ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Éyị́ bɨ lóndo máa zɨ́yị ngásáókpóyị kɨ́ nyị́ma e káa zɨ́ kará ga bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ yée sɨmɨ okó ní gɨ roa ní ꞌdi?
26 E disse Labão a Jacó: Que fizeste, que me lograste e levaste minhas filhas como cativas pela espada?
27 Éyị́ bɨ úgu royị́ gɨ zɨ́a zɨ́yị ngásáókpóyị úku ꞌdódo zɨ́ma gɨ zɨ́a wá ní ꞌdi? Togụ́ úku ꞌdódo kóo zɨ́ma ní, mááyí kóo óto ayímbi gɨ rosé zɨ́ze léꞌbé keꞌbị kɨ́ ụ́cụ kụꞌdụ́ zɨ́ma íꞌbí mɨsiꞌdi zɨ́se kɨ́ rokinyi do mɨmbéꞌdemá.
27 Por que fugiste ocultamente, e me lograste, e nada me fizeste saber, para que eu te despedisse com alegria, e com cânticos, e com tamboril, e com harpa?
28 Lúrú aka máúdru gbawá súrú mɨmbéꞌde bulúndumá e kɨ́ nyị́ma e íꞌbí mandá zɨ́ye. Méngị née bɨcayi ledre.
28 E por que não me permitiste beijar meus filhos e minhas filhas? Nisso procedeste insensatamente.
29 Mááyí kɨ́ rokoꞌbụ zɨ́ma gɨ ro zɨ́ma méngị bɨsinyí ledre kɨ́yị, tɨ́ lá kɨ́ ndụlụna Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ ꞌbụyị́ e ní mada máa kɨ́dí, ‘Mándá úku bɨsinyí ledre togụ́ mbú ésị ngịrị sɨmɨyị́ gbawá cúkuꞌdée.’
29 Há poder em minhas mãos para vos fazer mal, mas o Deus de vosso pai me falou, ontem à noite, e disse: Guarda-te, não fales a Jacó nem bem nem mal.
30 Máówo bú kɨ́dí ndáꞌbalúgu royị́ gɨ zɨ́a ꞌbú ꞌbe ꞌbɨ esé ofụ doyị́ go. Tɨ́ lá éyị́ bɨ úgu lomo amá e gɨ roa ní ꞌdi?”
30 E agora que partiste de vez, porque tens saudade da casa de teu pai, por que me furtaste os meus deuses?
31 Zɨ́ Yakóbo úkulúgu ledre zɨ́ Labána kɨ́dí, “Ngịrị mengị máa née, gɨ zɨ́a másómụ́ ꞌbɨ amá kɨ́dí áyí ꞌdíꞌbióyó nyị́yị e gɨ zɨ́ma kɨ́ cóngóro.
31 Respondeu-lhe Jacó: Porque tive medo; pois calculei: não suceda que me tome à força as suas filhas.
32 Tɨ́ lá togụ́ ówo ꞌyị go kɨ́ra kɨ́ lomo eyị́ e zɨ́ne yá, idínɨ́ úfuóyó wo ꞌdáꞌba. Do komo ꞌyị ezé e kɨ́ra ní. Ídí mu gámásóꞌdo éyị́ eyị́ e dongará éyị́ amá e, togụ́ ówo go zɨ́yị ꞌdíꞌbi a.” Yakóbo owo ené bɨ kɨ́dí Rayéle ugu lomo ga bɨ ꞌbɨ Labána ní go wá.
32 Não viva aquele com quem achares os teus deuses; verifica diante de nossos irmãos o que te pertence e que está comigo e leva-o contigo. Pois Jacó não sabia que Raquel os havia furtado.
33 Zɨ́ Labána ndéréne gámásóꞌdo bi sɨmɨ kụ́tụ́ ꞌbɨ Yakóbo, zɨ́a ndéréne sɨmɨ kụ́tụ́ ꞌbɨ Léya, nda gɨ ore sɨmɨ kụ́tụ́ ꞌbɨ kará ga bɨ kóo gbre owụ́kụlụ́ e ní, ndiki lomo ené e wá. Nda née ní zɨ́a ndéréne sɨmɨ kụ́tụ́ ꞌbɨ Rayéle.
33 Labão, pois, entrou na tenda de Jacó, na de Lia e na das duas servas, porém não os achou. Tendo saído da tenda de Lia, entrou na de Raquel.
34 Ábuwá Rayéle ꞌdiꞌbi lomo ga gére née go do óto yée sị́ bindị́sị bɨ do gémele ené ní zɨ́a ndị́sịné doyé. Zɨ́ Labána gámáne sɨmɨ éyị́ ga bɨ sɨmɨ kụ́tụ́ ore ní mbá owo kémbị́ éyị́ wá.
34 Ora, Raquel havia tomado os ídolos do lar, e os pusera na sela de um camelo, e estava assentada sobre eles; apalpou Labão toda a tenda e não os achou.
35 Zɨ́ Rayéle úku ledre zɨ́ ꞌbụné, “Mɨmbéꞌdeyị́ nda ésị́ wá, mongụ́ ꞌyị, tɨ́ lá máútúásá tóro ꞌdága do komoyị́ wá, mááyí kɨ́ ndíyá ezé ꞌbɨ kará e romá.” Zɨ́ Labána gámáne má ndiki lomo ené e wá.
35 Então, disse ela a seu pai: Não te agastes, meu senhor, por não poder eu levantar-me na tua presença; pois me acho com as regras das mulheres. Ele procurou, contudo não achou os ídolos do lar.
36 Zɨ́ mɨmbéꞌde Yakóbo ésị́ne. Zɨ́a ndúꞌyú Labána kɨ́ mɨmbéꞌdekesị́ kɨ́dí, “Éyị́ bɨ máméngị zɨ́yị bɨsinyíne ní ꞌdi? Lorụ bɨ máꞌdéwe wo, bɨ zɨ́yị ndị́sịyị́ ógólódụ́ kacɨ́ma gɨ roa kenée wo be ꞌdi?
36 Então, se irou Jacó e altercou com Labão; e lhe disse: Qual é a minha transgressão? Qual o meu pecado, que tão furiosamente me tens perseguido?
37 Bɨ gɨ́rágá báyi sɨmɨ éyị́ amá e go mbá ní, éyị́ eyị́ bɨ ndíki dongará éyị́ amá e ní go ꞌdi? Óto mu gɨ ꞌdáa kóꞌdụ́ sụmụyị́ e kɨ́ sụmụmá e ona, gɨ ro do ꞌdécị ngbanga dongaráze kéyị.
37 Havendo apalpado todos os meus utensílios, que achaste de todos os utensílios de tua casa? Põe-nos aqui diante de meus irmãos e de teus irmãos, para que julguem entre mim e ti.
38 “Ndịsịzé kéyị go kɨ́ sɨmɨbi cị́ kéṛị́ a. Kábịṛị́kị e kɨ́ ína eyị́ e ndịsịnɨ́ ndíki owụ́ e kacɨ́ kadra mbá bɨlámáye, máúfu gbawá yaꞌdá kábịṛị́kị e gɨ sɨmɨ bangá eyị́ e zɨ́ma ánu a.
38 Vinte anos eu estive contigo, as tuas ovelhas e as tuas cabras nunca perderam as crias, e não comi os carneiros de teu rebanho.
39 Abú bangá sinyi ꞌdiꞌbi bangá eyị́ e yá, máị́mbị́ógụ umbuyé ꞌdódo a zɨ́yị kɨ́dí née ndaá ꞌbɨ ené luyú amá wá ní wá. Bangá ga bɨ ndịsịnɨ́ ị́ndrị née zɨ́ ngị́rị́ye ídíne domá. Zɨ́yị ndị́sịyị́ úku ledre zɨ́ma ndị́sị íꞌbílúgu kulú bangá eyị́ ga bɨ togụ́ ugunɨ́ yée go kɨ́ kadra togụ́ mbú kɨ́ ndụlụ ní.
39 Nem te apresentei o que era despedaçado pelas feras; sofri o dano; da minha mão o requerias, tanto o furtado de dia como de noite.
40 Mɨndị́sịmá nɨ kóo káa zɨ́ ba, kɨ́ kadra, phoꞌdụ kadra nɨ ndị́sị óngbó máa. Nɨ ógụ kɨ́ ndụlụ ní zɨ́ drụ́ ólụ́ne sɨmɨmá ꞌbí ꞌdiꞌbi gbawá komomá.
40 De maneira que eu andava, de dia consumido pelo calor, de noite, pela geada; e o meu sono me fugia dos olhos.
41 Sɨmɨbi cị́ kéṛị́ a mááyí mɨndị́sịmá zɨ́yị ꞌbe. Zɨ́ma méngị moko zɨ́yị kɨ́ sɨmɨbi sokó doa eso gɨ ro ófụ́ nyị́yị ga bɨ gbre née, zɨ́ma méngị ngíti moko zɨ́yị kɨ́ sɨmɨbi ịnyị doa kị́éꞌdo gɨ ro úgú bangá e kɨ́e gɨ zɨ́yị. Sɨmɨ ledre ga gére née ní, zɨ́yị ndị́sịyị́ óyólóꞌbó toso tákpásị́lị́ bɨ do íꞌbí a zɨ́ma kacɨ́ moko bɨ máméngị ní gbụ́ gbụ́ kɨ́ꞌdí tụ́ꞌdụ́.
41 Vinte anos permaneci em tua casa; catorze anos te servi por tuas duas filhas e seis anos por teu rebanho; dez vezes me mudaste o salário.
42 Togụ́ Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ babá, Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ Abarayáma e kɨ́ Isáka ndaá ídí kɨ́ma wá, káa bɨ maꞌdíi ógóóyó máa go ꞌdáꞌba kɨ́ sị́lị́ma sokó. Tɨ́ lá Lomo lurú ꞌdoꞌdó amá kɨ́ moko bɨ máméngị wo ní zɨ́a ị́nyịné máda yị́ị kɨ́ ndụlụna.”
42 Se não fora o Deus de meu pai, o Deus de Abraão e o Temor de Isaque, por certo me despedirias agora de mãos vazias. Deus me atendeu ao sofrimento e ao trabalho das minhas mãos e te repreendeu ontem à noite.
43 Zɨ́ Labána úkulúgu ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Kará ga gére née nɨyí nyị́ma e, owụ́ ꞌbɨ eyé ga gére née owụ́ ꞌbɨ amá e kɨ́ bangá ga gére née mbá. Éyị́ ga bɨ lúrú yée née mbá éyị́ amá e. Bɨ kenée ní éyị́ bɨ mááyí méngị a karaba gɨ ro nyị́ma e kɨ́ owụ́ ꞌbɨ eyé e ní ꞌdi?
43 Então, respondeu Labão a Jacó: As filhas são minhas filhas, os filhos são meus filhos, os rebanhos são meus rebanhos, e tudo o que vês é meu; que posso fazer hoje a estas minhas filhas ou aos filhos que elas deram à luz?
44 Ógụ mu zɨ́ze yéme ledre dongaráze kéyị. Idízé ụ́ṛụ́ tutú e kɨ́ra gɨ ro zɨ́ze ndị́sị sómụ́ndíki ledre mɨyéme ledre née gɨ roa.”
44 Vem, pois; e façamos aliança, eu e tu, que sirva de testemunho entre mim e ti.
45 Née ní zɨ́ Yakóbo ꞌdíꞌbi mongụ́ tutú do ícióto a cị́ ꞌdága káa do dosị́ a.
45 Então, Jacó tomou uma pedra e a erigiu por coluna.
46 Zɨ́a úku ledre zɨ́ sụmụné e, “ꞌDóꞌdụ́ yókosé tutú e.” Née ní zɨ́ sụmụga ꞌdóꞌdụ́yóko tutú e do ụ́ṛụ́ a ngị. Zɨ́ye ndị́sịyé cigí mɨụ́ṛụ́ tutú ba ánu éyị́ mɨánu.
46 E disse a seus irmãos: Ajuntai pedras. E tomaram pedras e fizeram um montão, ao lado do qual comeram.
47 Zɨ́ Labána ị́fị́ ịrị bi máa née Zɨgárá Sadụ́sa, zɨ́ Yakóbo ị́fị́ ꞌbɨ ené yaá Gịlị́dị.
47 Chamou-lhe Labão Jegar-Saaduta; Jacó, porém, lhe chamou Galeede.
48 Zɨ́ Labána úku ledre kɨ́dí, “Karaba ní tutú bɨ ụṛụ́zé ba nɨ go éyị́ bɨ nɨ óto zée zɨ́ze ndị́sịzé sómụ́ndíki mɨyéme ledre bɨ dongaráze kéyị ní.” Née sị́ ledre bɨ ndolonɨ́ ịrị bi née Gịlị́dị gɨ zɨ́a ní.
48 E disse Labão: Seja hoje este montão por testemunha entre mim e ti; por isso, se lhe chamou Galeede
49 Ndị́sịnɨ́ kpá ndólo bi née Mizị́pa, gɨ zɨ́a Labána uku ledre kɨ́dí, “Ngére Lomo idí lúrú bi dozé sɨmɨ bɨ ndazé do bɨkéṛị́ a kéyị wá ní.
49 e Mispa, pois disse: Vigie o Senhor entre mim e ti e nos julgue quando estivermos separados um do outro.
50 Togụ́ méngị lárá nyị́ma ga gére, togụ́ ꞌdíꞌbi mbú ngíti géyị kará e, abú ngíti ꞌyị ukuꞌdodo zɨ́ma wá, ídí ówo a kɨ́dí Lomo owo ledre née bɨ dongaráze kéyị ní go.”
50 Se maltratares as minhas filhas e tomares outras mulheres além delas, não estando ninguém conosco, atenta que Deus é testemunha entre mim e ti.
51 Zɨ́ Labána kpá úku ngíti ledre zɨ́ Yakóbo kɨ́dí, “Mɨụ́ṛụ́ tutú nɨ go ba kɨ́ mongụ́ tutú bɨ otozé wo dongaráze kéyị ní.
51 Disse mais Labão a Jacó: Eis aqui este montão e esta coluna que levantei entre mim e ti.
52 Tutú bɨ ụṛụ́zé kɨ́ mongụ́ tutú née nɨ ndị́sị óto zée zɨ́ze ndị́sị sómụ́ndíki a kɨ́dí, máútúásá ókpóómo tutú ga gére née ndéré méngị bɨsinyí ledre kɨ́yị wá, útúásá kpá ókpóómo a zɨ́yị ndéréyị méngị bɨsinyí ledre kɨ́ma wá.
52 Seja o montão testemunha, e seja a coluna testemunha de que para mal não passarei o montão para lá, e tu não passarás o montão e a coluna para cá.
53 Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ Abarayáma, Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ Nówara e kɨ́ Lomo bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ ꞌbụyé e ní nɨ ꞌdécị ngbanga née ne dongaráze.”
53 O Deus de Abraão e o Deus de Naor, o Deus do pai deles, julgue entre nós. E jurou Jacó pelo Temor de Isaque, seu pai.
54 Zɨ́ Yakóbo ꞌdáná éyị́ do bi ekị́ekị́ bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Gịlị́dị ní, do ndólo sụmụné e zɨ́ye ánu éyị́ kéye. Gɨ do kacɨ́ éyị́ mɨánu zɨ́ye ꞌdúꞌduyé cịkị ore.
54 E ofereceu Jacó um sacrifício na montanha e convidou seus irmãos para comerem pão; comeram pão e passaram a noite na montanha.
55 Akpa kɨ́ phịyị́ a née, zɨ́ Labána fáka nyị́ne e kɨ́ bulúnduné e zɨ́a údru súrú mɨmbéꞌdeyé za mbá. Zɨ́a ị́nyịné ndáꞌbalúgu roné ꞌbe ꞌbɨ ené.
55 Tendo-se levantado Labão pela madrugada, beijou seus filhos e suas filhas e os abençoou; e, partindo, voltou para sua casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 31, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.