Gálatas 2

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Gɨ do kacɨ́ sɨmɨbi sokó doa eso (14), zɨ́ma kpá ndéré ándá romá sɨmɨ Yerụsaléma. Nderézé kɨ́ Baranába, mándóloútú Tị́to kpa do kacɨ́ma.
1 Catorze anos mais tarde, subi outra vez a Jerusalém com Barnabé, levando também Tito comigo.
2 Mándéré ándá romá íri née gbékpị́e wá. Lomo yeme ne kɨ́dí máídí ndéré ótoyéme bɨlámá ledre ené bɨ mándị́sị ꞌdódo a zɨ́ kúfú ꞌyị ga bɨ ndanɨ́ Yụ́da e wá ní zɨ́ ꞌyị ga bɨ kɨ́ ledreyé owóowó, zɨ́ ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Kɨ́résịto íri ní, gɨ zɨ́ moko ga bɨ kóo máméngị yée kɨ́ yée bɨ mááyí ndị́sị méngị yée ba kɨ́ ndéréye gbékpị́e. Ndịsịzé kóo céré ze kɨ́ manda máa ga gére née sɨmɨ bɨ mándị́sị ótoyéme ledre née zɨ́ye ní.
2 E subi em conseqüência de uma revelação. Expus-lhes o Evangelho que prego entre os pagãos, e isso particularmente aos que eram de maior consideração, a fim de não correr ou de não ter corrido em vão.
3 Abú Tị́to ndaá Yụ́da wá, utú ngbuṛu kacɨ́ ondụ́ ezé ꞌbɨ Yụ́da e wá, nda gɨ zɨ́a bɨ ṇguṇgu ledre Kɨ́résịto go ní, sɨmɨ bɨ azé sɨmɨ Yerụsaléma íri ní, zɨ́ manda ga gére née kpá fú ówo wo káa do mbigí ꞌyị ꞌbɨ Kɨ́résịto.
3 Entretanto, nem sequer meu companheiro Tito, embora gentio, foi obrigado a circuncidar-se.
4 Nderézé sɨmɨ Yerụsaléma gɨ zɨ́a ngíti géyị ꞌyị ṛanga e ya yée nɨyí kpá ꞌdódo ledre ꞌbɨ Yésụ. Ilinɨ́ tɨ́ lá sínyíónzó moko ꞌbɨ Kɨ́résịto bɨ do sị́lị́ze ní gɨ ro zɨ́ze ídíze mɨódóze káa do owụ́kụlụ́ ꞌbɨ lúyú ledre.
4 Mas, por causa dos falsos irmãos, intrusos - que furtivamente se introduziram entre nós para espionar a liberdade de que gozávamos em Cristo Jesus, a fim de nos escravizar -,
5 Abú nɨyí kɨ́ ledre eyé ga gére née kenée yá, indizé ezé mbílíze zɨ́ye wá, gɨ zɨ́a ilizé zɨ́ bɨlámá ledre ꞌbɨ Lomo bɨ ndịsịzé ꞌdódo a ní ndíki bi do mɨmbéꞌdesé kɨ́ngaya.
5 fomos, por esta vez, condescendentes, para que o Evangelho permanecesse em sua integridade.
6 Abú manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌbɨ Kɨ́résịto ga gére née nɨyí kacɨ́ komo tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e mɨngburokoyé yá, née ndaá ꞌbɨ ené mongụ́ ledre zɨ́ma wá. Gɨ zɨ́a zée ꞌyịmaꞌdí e ledrezé nɨ kacɨ́ komo Lomo mbá owóowó. Ndanɨ́ kɨ́ yata ledre ésị a sɨmɨ ledre ga bɨ mándị́sị ꞌdódo yée ní wá.
6 Quanto aos que eram de autoridade - o que antes tenham sido não me importa, pois Deus não se deixa levar por consideração de pessoas -, estas autoridades, digo, nada me impuseram.
7 Manda ga gére née owonɨ́ bú bɨlámáne kɨ́dí Lomo kasa máa ne ꞌdódo bɨlámá ledre ené zɨ́ kúfú ꞌyị ga bɨ ndanɨ́ Yụ́da e wá ní. Kpá káa zɨ́ bɨ kasa Pétero kɨ́ ledre máa née ndéré ꞌdódo a zɨ́ Yụ́da e ní.
7 Ao contrário, viram que a evangelização dos incircuncisos me era confiada, como a dos circuncisos a Pedro
8 Lomo bɨ kasa Pétero ꞌyịmɨkása nderé ꞌdódo ledre ené zɨ́ Yụ́da e ní, nɨ kpá ne bɨkéṛị́ Lomo bɨ kasa máa káa do ꞌyịmɨkása ndéré ꞌdódo ledre ené zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndanɨ́ Yụ́da e wá ní.
8 {porque aquele cuja ação fez de Pedro o apóstolo dos circuncisos, fez também de mim o dos pagãos}.
9 Zɨ́ Pétero e kɨ́ Yakóbo e kpá kɨ́ Yiwáni e bɨ nɨyí kɨ́ ledreyé owóowó zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ Kɨ́résịto ga bɨ sɨmɨ Yerụsaléma ní ídíye kɨ́ mongụ́ rokinyi kɨ́ze kɨ́ Baranába gɨ zɨ́a Lomo ifi bayi moko ené go zɨ́ze kéye. Zɨ́ze ndị́sị ꞌbɨ ezé ꞌdódo ledre zɨ́ kúfú ꞌyị ga bɨ ndanɨ́ Yụ́da e wá ní. Zɨ́ Pétero e kɨ́ Yakóbo e kɨ́ Yiwáni ndị́sị ꞌbɨ eyé ꞌdódo ledre zɨ́ Yụ́da e.
9 Tiago, Cefas e João, que são considerados as colunas, reconhecendo a graça que me foi dada, deram as mãos a mim e a Barnabé em sinal de pleno acordo:
10 Odụ owụ́ ledre bɨ ukunɨ́ zɨ́ze ní nɨ idízé sáká lafúze ga bɨ ꞌyị ꞌbɨ Kɨ́résịto ngárá éyị́ ndaá zɨ́ye wá ní. Née kóo ledre bɨ mándị́sị gámá kɨ́e sɨmɨ domá kacɨ́ kadra mbá ní.
10 iríamos aos pagãos, e eles aos circuncidados. Recomendaram-nos apenas que nos lembrássemos dos pobres, o que era precisamente a minha intenção.
11 Sɨmɨ bɨ kóo Pétero ogụndiki máa sɨmɨ Ánatiyoko ní, zɨ́ma kóo máda wo zaá oꞌbụóꞌbụ gɨ zɨ́a ndịsị nda go méngị ledre ga bɨ utúasánɨ́ wá ní.
11 Quando, porém, Cefas veio a Antioquia, resisti-lhe francamente, porque era censurável.
12 Sɨmɨ bɨ kóo Yụ́da ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto ogụnɨ́ aka gɨ zɨ́ Yakóbo gɨ sɨmɨ Yerụsaléma wá ní, Pétero ndịsịnɨ́ aka kóo tɨ́ ánu kótrụ éyị́ kɨ́ kúfú ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto utúnɨ́ ngbuṛu wá ní. Nda gɨ ꞌdáꞌba, sɨmɨ bɨ ngíti géyị Yụ́da ga bɨ nɨyí kɨ́ Yakóbo e sɨmɨ Yerụsaléma ogụnɨ́ ní, zɨ́ Pétero ásiné kɨ́ ánu kótrụ éyị́ kɨ́ ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto utúnɨ́ ngbuṛu wá ní káa bɨ Yụ́da e ga gére née nɨyí sínyi ịrịné ke.
12 Pois, antes de chegarem alguns homens da parte de Tiago, ele comia com os pagãos convertidos. Mas, quando aqueles vieram, retraiu-se e separou-se destes, temendo os circuncidados.
13 Ngíti géyị Yụ́da ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre Kɨ́résịto go, sɨmɨ bɨ lurúnɨ́ Pétero kɨ́ méngị kéyị kenée ní, zɨ́ye kpá ásiyé kɨ́ ánu kótrụ éyị́ kɨ́ ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto utúnɨ́ ngbuṛu wá ní. Zɨ́ Baranába kpá ꞌdíꞌbi ledre ꞌbɨ Pétero née, zɨ́ mɨméngị ledre eyé ndị́sị ídíne kpị́ gɨ zɨ́ ledre ga bɨ ṇguṇguzé gɨ ro ndị́sị méngị yée ní.
13 Os demais judeus convertidos seguiram-lhe a atitude equívoca, de maneira que mesmo Barnabé foi levado por eles a essa dissimulação.
14 Sɨmɨ bɨ málúrú mɨméngị ledre ꞌbɨ ꞌyị ꞌbɨ Kɨ́résịto ga gére née utúasá ené lolụ kacɨ́ bɨlámá ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto ní wá gɨ zɨ́ mɨméngị ledre ꞌbɨ Pétero ní, zɨ́ma ị́nyịmá máda Pétero do komoyé oꞌbụóꞌbụ kɨ́dí, “Pétero, née kenée lárá ledre ꞌdi? Abú áyí Yụ́da yá, méngị lolụ ondụ́ bɨ ꞌbɨ Yụ́da e wá ní, sara íli nda gága ꞌyị máa yée ga bɨ kúfúye ndanɨ́ Yụ́da e wá ní, idínɨ́ ndị́sị méngị ledre máa wo bɨ ondụ́ ꞌbɨ Yụ́da e ilinɨ́ gɨ ro ꞌdi?”
14 Quando vi que o seu procedimento não era segundo a verdade do Evangelho, disse a Cefas, em presença de todos: Se tu, que és judeu, vives como os gentios, e não como os judeus, com que direito obrigas os pagãos convertidos a viver como os judeus?
15 Sɨmɨ bɨ ꞌbụzé e ndikinɨ́ zée ní, ꞌdodonɨ́ zɨ́ze tɨ́ za mbá lorụ ga bɨ Lomo iꞌbí zɨ́ze Yụ́da e ní. ꞌYị máa yée ga bɨ ndikinɨ́ yée sɨmɨ ngíti kúfú ndanɨ́ Yụ́da e wá ní, ndịsịzé kóo lúrú yée káa do ꞌyị lúyú ledre e gɨ zɨ́a bɨ mengịnɨ́ eyé ledre kacɨ́ lorụ bɨ Lomo iꞌbí zɨ́ze wá ní.
15 Nós, judeus de nascença, e não pecadores dentre os pagãos,
16 Nda gɨ ꞌdáꞌba zɨ́ze ógụzé ówoyéme a kɨ́dí, ɨ́ꞌɨ, ꞌyịmaꞌdí utúasá ené ídí mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo gɨ zɨ́a bɨ ndịsị méngị ledre e dụụ́ kacɨ́ lorụ bɨ Lomo iꞌbí zɨ́ze ní wá, yị́ ené dụụ́ togụ́ ꞌyị ṇguṇgu ledre Kɨ́résịto Yésụ go. Née sị́ ledre bɨ ṇguṇguzé ledre Yésụ gɨ zɨ́a ní, gɨ do bɨ zɨ́ze ídíze mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní.
16 sabemos, contudo, que ninguém se justifica pela prática da lei, mas somente pela fé em Jesus Cristo. Também nós cremos em Jesus Cristo, e tiramos assim a nossa justificação da fé em Cristo, e não pela prática da lei. Pois, pela prática da lei, nenhum homem será justificado.
17 Gɨ zɨ́a bɨ otoomozé lorụ ezé ꞌbɨ Yụ́da e kenée zɨ́ze ṇguṇgu ledre Kɨ́résịto ní, zɨ́ ngíti géyị ꞌyị ezé e lúrú zée káa do ꞌyị lúyú ledre e. Maꞌdíi, ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto, oto zée go káa do ꞌyị lúyú ledre e? Ṛanga, éyị́ ndaá kenée wá.
17 Pois, se nós, que aspiramos à justificação em Cristo, retornamos, todavia, ao pecado, seria porventura Cristo ministro do pecado? Por certo que não!
18 Mááyí ídí ꞌyị lúyú ledre togụ́ máótoómo mbigí ꞌdódo ledre bɨ ꞌbɨ Lomo ní go, zɨ́ma ndáꞌbamá kpá té méngị ledre kacɨ́ ondụ́ ꞌbɨ lorụ ezé ꞌbɨ Yụ́da e bɨ kóo máótoómo go ní.
18 Se torno a edificar o que destruí, confesso-me transgressor.
19 Sɨmɨ bɨ kóo máṇgúṇgu aka ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto wá ní, lorụ ezé ꞌbɨ Yụ́da e nɨ kóo dụụ́ ne kɨ́ ledrené zɨ́ma owóowó. Gɨ zɨ́ kéyị née zɨ́ma ówo a máyá mándá mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo wá. Bɨ ba ní, ledre ꞌbɨ lorụ ezé ndaá ꞌbɨ ené lolụ lá dụụ́ ne zɨ́ma owóowó wá, mándị́sị nda méngị yị́ amá go dụụ́ éyị́ ga bɨ Lomo ili yée ní.
19 Na realidade, pela fé eu morri para a lei, a fim de viver para Deus. Estou pregado à cruz de Cristo.
20 Mɨméngị ledre ga bɨ kóo mándị́sị méngị yée ꞌdáꞌdá ngárá ndanɨ́ bɨlámáye wá ní, mɨúyu Kɨ́résịto Yésụ do mɨngbúngbu kágá ufuoyó yée go mbá gɨ zɨ́a máṇgúṇgu go kɨ́dí nɨ Owụ́ ꞌbɨ Lomo, mááyí nda go mbigí ꞌyị ené. Mándị́sị nda go méngị dụụ́ ledre ené gɨ zɨ́a oto ꞌbúma go zɨ́a úyuné gɨ romá.
20 Eu vivo, mas já não sou eu; é Cristo que vive em mim. A minha vida presente, na carne, eu a vivo na fé no Filho de Deus, que me amou e se entregou por mim.
21 Sómụ́sé kɨ́dí bɨlámá ledre bɨ Lomo mengị zɨ́ze zɨ́a yómo zée née gɨ zɨ́a bɨ ndịsịzé méngị ledre kacɨ́ ondụ́ ꞌbɨ lorụ ezé ꞌbɨ Yụ́da e ní? Ɨ́ꞌɨ, ndaá ꞌbɨ ené gɨ zɨ́ ledre née wá. Yị́ ené gɨ zɨ́a bɨ ꞌbúze nɨ doa kɨ́ngaya ní. Máási amá gɨ ro bɨlámá ledre bɨ mengị zɨ́ma née wá. Idí yaá lorụ nɨ yómozé e ne yá, káa bɨ umbu bɨ kóo Kɨ́résịto uyu wo ní moko ndaá sɨmɨ a wá.
21 Não menosprezo a graça de Deus; mas, em verdade, se a justiça se obtém pela lei, Cristo morreu em vão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.