Atos 24

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Kacɨ́ ledre née mengị lá sị́lị́ ịnyị, zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́, Ananíya ị́nyịyé kɨ́ ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị e nda kɨ́ ngíti oꞌdo bɨ owo ofụ lorụ go ní kɨ́ ịrịné Tetụ́lụ ndéréye sɨmɨ gara bɨ Kayisaríya ní kɨ́ ledre eyé bɨ uku otonɨ́ ro Páwulo ní, óto a kóꞌdụ́ gávana.
1 E, cinco dias depois, o sumo sacerdote Ananias desceu com os anciãos, e um certo Tértulo, orador, os quais compareceram perante o presidente contra Paulo.
2 Sɨmɨ bɨ ndolo ogụnɨ́ Páwulo ní, zɨ́ Tetụ́lụ tónóne óto ledre ené e kóꞌdụ́ Fị́lekɨsi káa zɨ́ ba, “Mongụ́ ꞌyị, tụ́ꞌdụ́ sɨmɨbi bɨ mengịzé sị́ sị́lị́yị ní oto zée go zɨ́ ndị́sị ezé ídíne bɨlámáne. Komokenzị eyị́ bɨ ꞌbɨ ótoyéme ledre oyóloꞌbó toso ledre go zɨ́ye ídíye bɨlámáye sɨmɨ káṇgá ba.
2 E, sendo chamado, Tértulo começou a acusá-lo, dizendo: Visto como por ti temos tanta paz e por tua prudência se fazem a este povo muitos e louváveis serviços,
3 Bɨ kenée ní, mongụ́ ꞌyị Fị́lekɨsi, azé kɨ́ mongụ́ rokinyi kɨ́ ndị́sị íꞌbílúgu mbófo éyị́ zɨ́yị kacɨ́ ledre bɨ méngị yée zɨ́ze do tụ́ꞌdụ́ mɨsiꞌdi e do bi e mbá ní.
3 Sempre e em todo o lugar, ó potentíssimo Félix, com todo o agradecimento o queremos reconhecer.
4 Tɨ́ lá káa bɨ mááyí ꞌdíꞌbiónzó sịndị́ kadra eyị́, mándéndị́ romá zɨ́yị gɨ ro zɨ́yị índi mbílíyị úwú owụ́ gbụ́gbụ́ ledre bɨ tarazé ba.
4 Mas, para que não te detenha muito, rogo-te que, conforme a tua eqüidade, nos ouças por pouco tempo.
5 “Owozé go, oꞌdo ba nɨ ꞌyị méngị bɨsinyí ledre. Ndịsị ésị mɨmbéꞌde késị́ sɨmɨ Yụ́da e zɨ́ye ndị́sị ị́nyịyé kɨ́ okó do sogo káṇgá ba mbá ne. Nɨ kpá ne manda ꞌbɨ ꞌyị ga bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ꞌyị ꞌbɨ Nazeréta ní.
5 Temos achado que este homem é uma peste, e promotor de sedições entre todos os judeus, por todo o mundo; e o principal defensor da seita dos nazarenos;
6 Ayí go kpá íngbí roné óto ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo káa do bi lúyú ledre. Gɨ zɨ́ kéyị née zɨ́ze ꞌdíꞌbi wo.
6 O qual intentou também profanar o templo; e nós o prendemos, e conforme a nossa lei o quisemos julgar.
7 Tɨ́ lá zɨ́ Lịsị́ya bɨ manda ꞌbɨ asikíri ꞌbɨ Róma e ní ógụné kɨ́ asikíri ené e do ꞌdíꞌbíóyó wo gɨ zɨ́ze kɨ́ cóngó ro.
7 Mas, sobrevindo o tribuno Lísias, no-lo tirou de entre as mãos com grande violência,
8 Togụ́ ndúꞌyú wo ní, áyí útúásá ówo a kɨ́dí ledre ga bɨ ukuzé yée gɨ roa ba ní, nɨyí mbá maꞌdíi ledre e.”
8 Mandando aos seus acusadores que viessem a ti; e dele tu mesmo, examinando-o, poderás entender tudo o de que o acusamos.
9 Zɨ́ Yụ́da ga bɨ kóo ore ní ṇgúṇgu a kɨ́dí, ledre ga gére née nɨyí mbá maꞌdíi.
9 E também os judeus consentiam, dizendo serem estas coisas assim.
10 Sɨmɨ bɨ gávana ndolo Páwulo gɨ ro úwú ledre gɨ tara a ní, zɨ́ Páwulo úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, máówo bú kɨ́dí ꞌdécị ngbanga go kɨ́ tụ́ꞌdụ́ sɨmɨbi e sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ Yụ́da e ona. Bɨ kenée ní, mááyí kɨ́ rokinyi gɨ ro zɨ́ma úku ledre gɨ romá gɨ ꞌdáa kóꞌdụ́yị ona.
10 Paulo, porém, fazendo-lhe o presidente sinal que falasse, respondeu: Porque sei que já vai para muitos anos que desta nação és juiz, com tanto melhor ânimo respondo por mim.
11 Káa zɨ́ bɨ ówo bú kɨ́ royị́ ní, sị́lị́ okpó aka sokó doa gbre (12) sɨmɨ bɨ mándéré íni ini zɨ́ Lomo sɨmɨ Yerụsaléma ní wá.
11 Pois bem podes saber que não há mais de doze dias que subi a Jerusalém a adorar;
12 Yụ́da e ogụ ndikinɨ́ eyé máa kɨ́ ítí kangú kɨ́ ꞌyị e sɨmɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo wá. Gbawá kɨ́ ésị ledre sɨmɨ ꞌyị e sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro e togụ́ mbú do ngíti bi kpị́ sɨmɨ Yerụsaléma ona ní kpá wá.
12 E não me acharam no templo falando com alguém, nem amotinando o povo nas sinagogas, nem na cidade.
13 Bɨ kenée ní, utúasánɨ́ eyé ꞌdódo maꞌdíi ledre máa bɨ nɨ ꞌdódo ledre bɨ ndịsịnɨ́ úkuóto a romá née wá.
13 Nem tampouco podem provar as coisas de que agora me acusam.
14 “Ledre bɨ mááyí ṇgúṇgu a zɨ́yị ní nɨ, Mándị́sị óto úndru Lomo ꞌbɨ bulúnduzé e kɨ́ ndị́sị lódụ́ Mɨsiꞌdi ꞌbɨ Ngére Yésụ bɨ Yụ́da e ukunɨ́ kɨ́dí nɨ bɨcayiné ní. Máṇgúṇgu zaá ledre ga bɨ utúasánɨ́ kacɨ́ lorụ ꞌbɨ Mụ́sa ní, kɨ́ yée ga bɨ mɨékéye sɨmɨ bụ́kụ ꞌbɨ nébị e ní mbá.
14 Mas confesso-te isto que, conforme aquele caminho que chamam seita, assim sirvo ao Deus de nossos pais, crendo tudo quanto está escrito na lei e nos profetas.
15 Mááyí kɨ́ óto komo ro Lomo cé káa zɨ́ ꞌbɨ Farụsáyo e bɨ kɨ́dí Lomo nɨ karanée úru ꞌyị e mbá gɨ sɨmɨ umbu, bɨlámáye kɨ́ bɨsinyíye ní.
15 Tendo esperança em Deus, como estes mesmos também esperam, de que há de haver ressurreição de mortos, assim dos justos como dos injustos.
16 Gɨ zɨ́ kéyị née ní, zɨ́ma íꞌbí romá ndị́sị méngị ledre bɨ maꞌdíi do komo Lomo kpá kɨ́ ꞌyịmaꞌdí e ní.
16 E por isso procuro sempre ter uma consciência sem ofensa, tanto para com Deus como para com os homens.
17 “Gɨ do kacɨ́ tụ́ꞌdụ́ sɨmɨbi bɨ ngárá mándá sɨmɨ Yerụsaléma wá ní, mándéré kóo íri kɨ́ késị́ zɨ́ ꞌyị amá e, sáká éyị́ zɨ́ ꞌyị lerị́ e nda kɨ́ ꞌdáná éyị́ e zɨ́ Lomo.
17 Ora, muitos anos depois, vim trazer à minha nação esmolas e ofertas.
18 Sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ kóo mándị́sị méngị ondụ́ bɨ nɨ óto ꞌyị zɨ́a ídíne drá ní, zɨ́ye ogụ ndíki máa do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo kɨ́ méngị a. Ndazé kóo íri tụ́ꞌdụ́ wá, ledre bɨ zɨ́a ídíne bɨsinyíne ní ndaá kpá wá.
18 Nisto me acharam já santificado no templo, não em ajuntamentos, nem com alvoroços, uns certos judeus da Ásia,
19 Tɨ́ lá ngíti géyị Yụ́da ga bɨ ogụnɨ́ gɨ sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ Ásiya ní nɨyí kóo ore. Utúasá kóo mɨútúásá zɨ́ye ógụyé kóꞌdụ́yị ona íꞌbí ngbángáma togụ́ ledre nɨ tarayé romá yá.
19 Os quais convinha que estivessem presentes perante ti, e me acusassem, se alguma coisa contra mim tivessem.
20 Togụ́ mbú yée ga bɨ nɨyí ona ba, idínɨ́ úku ꞌdódo lúyú ledre bɨ owonɨ́ romá sɨmɨ bɨ ꞌdiꞌbiogụnɨ́ máa kóꞌdụ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌdécị ngbanga e ní.
20 Ou digam estes mesmos, se acharam em mim alguma iniqüidade, quando compareci perante o conselho,
21 Odụ ledre bɨ máúku ní dụụ́ kị́éꞌdo sɨmɨ bɨ mááyí mɨtóromá kóꞌdụ́ye ní yaá, ‘ꞌDiꞌbiogụnɨ́ máa karaba do ngbanga ona ba gɨ zɨ́a bɨ máṇgúṇgu kɨ́dí Lomo nɨ karanée úru ꞌyị e gɨ sɨmɨ umbu ní.’ ”
21 A não ser estas palavras que, estando entre eles, clamei: Hoje sou julgado por vós acerca da ressurreição dos mortos.
22 Gɨ ore, Fị́lekɨsi bɨ owoyeme ledre gɨ ro Mɨsiꞌdi ꞌbɨ Ngére Yésụ bú ní, zɨ́a ụ́cụómo Páwulo e kɨ́ ꞌyị ga bɨ ukuotonɨ́ ledre roa ní kɨ́dí idínɨ́ mụ́kụ́. Zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Sɨmɨ bɨ Lịsị́ya mongụ́ manda ꞌbɨ asikíri ꞌbɨ Róma e nɨ ógụ ní, mááyí ógụ úku ledre sɨmɨ ledre esé née.”
22 Então Félix, havendo ouvido estas coisas, lhes pôs dilação, dizendo: Havendo-me informado melhor deste Caminho, quando o tribuno Lísias tiver descido, então tomarei inteiro conhecimento dos vossos negócios.
23 Zɨ́a úku ledre zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ asikíri bɨ ndịsị lúrú kacɨ́ Páwulo káa bɨ nɨ ngásá ní kɨ́dí, idí ídí mɨbándáne, tɨ́ lá idínɨ́ otoomo owụ́ bifúó zɨ́a ídíne kɨ́ ro doné kɨ́ ezegámága, ga bɨ ndịsịnɨ́ sáká wo kɨ́ éyị́ ga bɨ ili yée ní.
23 E mandou ao centurião que o guardasse em prisão, tratando-o com brandura, e que a ninguém dos seus proibisse servi-lo ou vir ter com ele.
24 Gɨ do kacɨ́ sị́lị́ cúkuꞌdée, zɨ́ Fị́lekɨsi kɨ́ meꞌbené Durusíla, bɨ nɨ ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da ní ndéréye do bi bɨ ndịsịnɨ́ bándá Páwulo doa ní. Zɨ́ Fị́lekɨsi kákasa kacɨ́ Páwulo gɨ ro zɨ́ye úwú ledre ṇgúṇgu ledre Kɨ́résịto Yésụ gɨ tara a.
24 E alguns dias depois, vindo Félix com sua mulher Drusila, que era judia, mandou chamar a Paulo, e ouviu-o acerca da fé em Cristo.
25 Tɨ́ lá bɨ Páwulo odro aka lá gɨ ro éyị́ bɨ ꞌyị nɨ méngị a zɨ́a óto Lomo kɨ́ rokinyi, bándá roꞌyị kɨ́ ledre ꞌbɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ ꞌdécị ngbanga ní, zɨ́ ngịrị útúne sɨmɨ Fị́lekɨsi zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Cakaba ba ní asá go ore. Mááyí ndólo yị́ị togụ́ máówo bifúó go ní.”
25 E, tratando ele da justiça, e da temperança, e do juízo vindouro, Félix, espavorido, respondeu: Por agora vai-te, e em tendo oportunidade te chamarei.
26 Sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ kéyị kéṛị́ née, Fị́lekɨsi oto kóo komoné kɨ́dí Páwulo nɨ úgú komoné kɨ́ késị́. Née sị́ ledre bɨ kóo ndịsị kákasa kacɨ́ Páwulo kpuṛú kpuṛú zɨ́ye ndị́sị ódroyé kéne ní.
26 Esperando ao mesmo tempo que Paulo lhe desse dinheiro, para que o soltasse; pelo que também muitas vezes o mandava chamar, e falava com ele.
27 Gɨ do kacɨ́ sɨmɨbi gbre, zɨ́ Porụ́kịyo Fésito ógụné káa do gávana do bi kacɨ́ Fị́lekɨsi. Tɨ́ lá gɨ zɨ́a bɨ Fị́lekɨsi ili zɨ́ Yụ́da e ídíye kɨ́ rokinyi gɨ zɨ́ne ní, zɨ́a ótoómo Páwulo zɨ́a ídíne sɨmɨ sị́gịnị.
27 Mas, passados dois anos, Félix teve por sucessor a Pórcio Festo; e, querendo Félix comprazer aos judeus, deixou a Paulo preso.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 24, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.