2 Coríntios 12
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ARIB
1 Nɨ mɨútúásáne zɨ́ma ndị́sị mbófo romá, abú máútúásá amá ndíki éyị́ gɨ sɨmɨ a wá ndotó. Ledre ga bɨ Ngére Yésụ ꞌdodo yée zɨ́ma ndị́sị lúrú yée ní, mááyí fú lá ndị́sị úku ledreyé.
1 É necessário gloriar-me, embora não convenha; mas passarei a visões e revelações do Senhor.
2 Máówo bú bɨlámáne kɨ́dí Lomo ꞌdiꞌbi kóo ngúru ꞌyị ꞌbɨ Kɨ́résịto go gị komo ere ꞌdesị́. Kacɨ́ ledre máa née mengị sɨmɨbi go sokó doa eso (14). Éyị́ bɨ máówoꞌdíꞌbi wá ní, togụ́ Lomo ꞌdiꞌbi kóo née kụṛụꞌbụ a nyé, togụ́ lá lomo roa yá máówo wá. Lomo owo yị́ ené ne.
2 Conheço um homem em Cristo que há catorze anos {se no corpo não sei, se fora do corpo não sei; Deus o sabe} foi arrebatado até o terceiro céu.
3 Maꞌdíi éyị́ bɨ máówoꞌdíꞌbi ní, Lomo ꞌdiꞌbi kóo wo go. Togụ́ kụṛụꞌbụ a nyé, togụ́ lá lomo roa yá, Lomo owo ne.
3 Sim, conheço o tal homem {se no corpo, se fora do corpo, não sei: Deus o sabe},
4 Lomo ꞌdiꞌbi kóo wo go gị komo ere sɨmɨ ꞌbe ꞌbɨ rokinyi bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a paradị́sa ní. Zɨ́ma úwú tụ́ꞌdụ́ ledre e íri wo bɨ ꞌyịmaꞌdí utúasá lị́kpị́ a ne zɨ́se wá ní.
4 que foi arrebatado ao paraíso, e ouviu palavras inefáveis, as quais não é lícito ao homem referir.
5 Togụ́ gɨ ro ledre mbófo ro ꞌyị káa zɨ́ oꞌdo née yá, née kóo go éyị́ bɨ mááyí mbófo romá gɨ roa ní, tɨ́ lá máíli méngị ledre máa wo née wá. Mááyí ndị́sị gbúrógbó dụụ́ kɨ́ ledre máa wo bɨ kɨ́dí mááyí ꞌyị lúyú ledre ní.
5 Desse tal me gloriarei, mas de mim mesmo não me gloriarei, senão nas minhas fraquezas.
6 Abú mááyí kóo mbófo romá yá, ndaá ꞌbɨ ené ṛifu wá, gɨ zɨ́a máúku yị́ amá née maꞌdíi ledre. Tɨ́ lá máíli amá mbófo romá wá. Máíli ꞌyị e idínɨ́ óto komoyé dụụ́ ro ledre bɨ mándị́sị mengị a kpá kɨ́ úku a zɨ́ye ní.
6 Pois, se quiser gloriar-me, não serei insensato, porque direi a verdade;
7 Gɨ zɨ́a bɨ mándị́sị mbófo ledre ga bɨ Lomo ꞌdodo yée zɨ́ma ní, zɨ́ Lomo ótoómo mɨsiꞌdi zɨ́ Satána ógụné ndị́sị íꞌbí ꞌdoꞌdó romá.
7 E, para que me não exaltasse demais pela excelência das revelações, foi-me dado um espinho na carne, a saber, um mensageiro de Satanás para me esbofetear, a fim de que eu não me exalte demais;
8 Máíni ini go zɨ́ Ngére Yésụ kɨ́ꞌdí ota, idí ꞌdíꞌbióyó ꞌdoꞌdó née gɨ romá ꞌdáꞌba.
8 acerca do qual três vezes roguei ao Senhor que o afastasse de mim;
9 Zɨ́ Kɨ́résịto úkulúgu ledre zɨ́ma kɨ́dí, “Ndá sómụ́ ledre wá, mááyí sáká yị́ị, rokoꞌbụmá nɨ bo kɨ́ngaya gɨ ro sáká ꞌyị ga bɨ rokoꞌbụyé ndaá ní kɨ́e.” Káa zɨ́ bɨ goó kenée ní, mááyí ndị́sị mbófo romá kɨ́ngaya gɨ zɨ́a máówo go kɨ́dí Kɨ́résịto nɨ ndị́sị íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́ma.
9 e ele me disse: A minha graça te basta, porque o meu poder se aperfeiçoa na fraqueza. Por isso, de boa vontade antes me gloriarei nas minhas fraquezas, a fim de que repouse sobre mim o poder de Cristo.
10 Née éyị́ bɨ mááyí gɨ zɨ́a kɨ́ rokinyi ní. Abú rokoꞌbụ ndaá romá wá, abú ukucayinɨ́ máa, abú ꞌdoꞌdó ndiki máa ba káa zɨ́ ꞌdíya, abú kpá umbu, mááyí ṇgúṇgu éyị́ ga gére née mbá gɨ zɨ́a mááyí ꞌyị ꞌbɨ Kɨ́résịto. Abú nɨ káa zɨ́ rokoꞌbụmá ndaá yá, rokoꞌbụmá nɨ bo.
10 Pelo que sinto prazer nas fraquezas, nas injúrias, nas necessidades, nas perseguições, nas angústias por amor de Cristo. Porque quando estou fraco, então é que sou forte.
11 Nɨ zɨ́ma komokenyị́ zɨ́ma ndị́sịmá ódromá gɨ romá káa zɨ́ ꞌyị ṛifu ní, ndaá káa do ledre wá, ótosé máa sée zɨ́ma ndị́sị ódromá kenée. Ásé kóo ídí se ꞌyị ndị́sị úku yéme ledre gɨ romá. Abú mááyí kenée yá, ndaá ꞌbɨ ené bɨ yaá ꞌyị ṛanga ga gére née romonɨ́ domá ní wá, márómo doyé sɨmɨ mɨméngị ledre e.
11 Tornei-me insensato; vós a isso me obrigastes; porque eu devia ser louvado por vós, visto que em nada fui inferior aos demais excelentes apóstolos, ainda que nada sou.
12 Sɨmɨ bɨ kóo mááyí dongaráse íri ní, mándị́sị kóo méngị mbá éyị́ ga bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé ꞌdodonɨ́ kɨ́dí maꞌdíi, mááyí ꞌyịmɨkása ꞌbɨ Kɨ́résịto mándị́sị ụ́tụsɨmɨmá mɨụ́tụ.
12 Os sinais do meu apostolado foram, de fato, operados entre vós com toda a paciência, por sinais, prodígios e milagres.
13 Togụ́ lúrúsé kóo káa zɨ́ éyị́ bɨ ꞌbúse ndaá domá wá gɨ zɨ́a bɨ mándúꞌyú sée gɨ ro zɨ́se sáká máa wá káa zɨ́ bɨ mándị́sị ndúꞌyú ngíti géyị ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Kɨ́résịto ní wá ní, ídísé ótoómo ledre zɨ́ma.
13 Pois, em que fostes feitos inferiores às outras igrejas, a não ser nisto, que eu mesmo vos não fui pesado? Perdoai-me esta injustiça.
14 Ba ní sịndị́ kadra ogụ go gɨ ro ota ngásáógụmá lúrú sée íri. Máútúásá ídí káa do éyị́ mɨówó dosé gɨ ro zɨ́se sáká máa wá. Mongụ́ ledre amá nɨ gɨ ro sáká sée gɨ do bɨ zɨ́ ledre ꞌbɨ Kɨ́résịto ngbóróne sɨmɨsé. Gɨ zɨ́a mááyí ꞌbụsé sɨmɨ Lomo. Ówosé bú bɨlámáne kɨ́dí mɨnzéré owụ́ e sakánɨ́ eyé ꞌyị ndíki yée ye wá, ꞌyị ndíki yée ndị́sịnɨ́ sáká yée ye gɨ ro zɨ́ye ngbóróye.
14 Eis que pela terceira vez estou pronto a ir ter convosco, e não vos serei pesado, porque não busco o que é vosso, mas sim a vós; pois não são os filhos que devem entesourar para os pais, mas os pais para os filhos.
15 Gɨ zɨ́ kéyị née ní, mááyí íꞌbí éyị́ ga bɨ zɨ́ma ní za mbá ndị́sị sáká sée kɨ́e zɨ́ma kpá íꞌbí cụ́ kụṛụꞌbụmá zɨ́ ṛị́kị́ ꞌdoꞌdó e gɨ ro sáká sée. Sara togụ́ máméngị éyị́ e go gɨ rosé kenée ní, útúásásé gbawá óto ꞌbúma cúkuꞌdée?
15 Eu de muito boa vontade gastarei, e me deixarei gastar pelas vossas almas. Se mais abundantemente vos amo, serei menos amado?
16 Maꞌdíi, tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị e gɨ dongaráse owonɨ́ bú kɨ́dí sɨmɨ bɨ kóo mááyí zɨ́se íri ní, mándá ꞌbɨ amá kóo éyị́ mɨówó dosé zɨ́se ndị́sị sáká máa wá. Abú kenée ndotó, ngíti géyị ꞌyị e ndị́sịnɨ́ kóo fú uku ledre kɨ́dí mándị́sị kóo ꞌdíꞌbi éyị́ e gɨ zɨ́se sɨmɨ ugu roné.
16 Mas seja assim; eu não vos fui pesado; mas, sendo astuto, vos tomei com dolo.
17 Abú gba ꞌyị ga bɨ kóo mákása yée zɨ́se íri ní, ꞌdiꞌbinɨ́ kóo eyé éyị́ e gɨ zɨ́se ógụ kɨ́e zɨ́ma wá.
17 Porventura vos explorei por algum daqueles que vos enviei?
18 Mákása kóo Tị́to e kɨ́ ngíti ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ zɨ́se íri. Mɨméngị ledre ezé kɨ́ yaꞌdá ga gére née nɨ yị́ ené kóo mbá kị́éꞌdo, bɨkéṛị́ ꞌyị bɨ gɨ dongaráye ꞌdiꞌbi kóo éyị́ e go gɨ zɨ́se ní ndaá.
18 Exortei a Tito, e enviei com ele o irmão. Porventura Tito vos explorou? Não andamos porventura no mesmo espírito? Não seguimos as mesmas pegadas?
19 Ledre bɨ mááyí úku a ba, ndásé sómụ́ a bɨ kɨ́dí ndịsịzé née ítí kangúze gɨ zɨ́a bɨ ngíti géyị ꞌyị e ukunɨ́ kɨ́dí ꞌdiꞌbizé kóo éyị́ e go gɨ zɨ́se ní wá. Ukuzé zɨ́se mbigí ledre do komo Lomo gɨ zɨ́a azé mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Kɨ́résịto Yésụ ní. Ilizé sáká sée gɨ do bɨ zɨ́se ídíse mbigí ꞌyị ené e.
19 Há muito, de certo, pensais que nos estamos desculpando convosco. Perante Deus, falamos em Cristo, e tudo isto, amados, é para vossa edificação.
20 Mándị́sị yáa sómụ́ sɨmɨmá gɨ rosé gɨ ro ledre ga kóna mándị́sị ꞌdódo yée zɨ́se ní. Sɨmɨ bɨ mááyí ógụ zɨ́se íri ní, máógụndíki amá lolụ gú sée do mɨsiꞌdi ꞌbɨ Kɨ́résịto káa zɨ́ kóo máꞌdódo zɨ́se ní wá. Ngíti géyị ꞌyị e gɨ dongaráse nɨyí nda yị́ eyé ba íri go ndị́sị ófụ́ dongaráye kɨ́ lafúye, kɨ́ óto ꞌbú éyị́ ꞌbɨ lafúye doyé, kɨ́ ledre ꞌbɨ rará dongaráye, zɨ́ye ndị́sị kɨ́ ífi dongaráye kɨ́ lafúye ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Kɨ́résịto ní, kɨ́ ṛánga óto ṛanga ro lafúye, kɨ́ lị́lịkpị́ dongaráye, kɨ́ ndị́sị óto royé kɨ́dí yée oworomonɨ́ ledre gɨ do lafúye, nda kpá kɨ́ úkuóto ledre ga bɨ zɨ́a ífi dongaráye ní.
20 Porque temo que, quando chegar, não vos ache quais eu vos quero, e que eu seja achado por vós qual não me quereis; que de algum modo haja contendas, invejas, iras, porfias, detrações, mexericos, orgulhos, tumultos;
21 Mándị́sị kpá sómụ́ ledre kɨ́dí, sɨmɨ bɨ mááyí ógụ zɨ́se íri ní, mááyí ídí kɨ́ mongụ́ dokuwu kóꞌdụ́ Lomo. Gɨ zɨ́a tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ kóo luyúnɨ́ ledre ní, oyóloꞌbónɨ́ eyé aka sómụ́ ledre eyé zɨ́ye ndáꞌbaógụyé zɨ́ Lomo fú lá wá. Nɨyí aka yị́ eyé fú lá ndị́sị méngị ledre ꞌbɨ dukuwu ꞌbɨ ndị́sị méngị ꞌberị.
21 e que, quando for outra vez, o meu Deus me humilhe perante vós, e chore eu sobre muitos daqueles que dantes pecaram, e ainda não se arrependeram da impureza, prostituição e lascívia que cometeram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.