Lucas 7

Tã-drı̣̃ Lẽlẽ Óꞌdí Óvârí Kâ (AVU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Gõꞌdá Yésũ ndẽ bê úlı̣́ ꞌdĩ ꞌbá yî âtâ-âtâ lâ ndrĩ rî, drílĩyî gõzó nĩlí gõlé Kãpẽrãnómã ꞌálâ lãjóꞌbá íyíkâ ꞌdĩ ꞌbá yí bê.
1 Quando Jesus terminou de dizer tudo isso à multidão, entrou em Cafarnaum.
2 Tólâ rî, ãgô ãzâ rĩꞌá, gólâ drı̣̃-ꞌbá ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá Rómã kâ rî ꞌbá yí kâ ꞌî. Rû ı̣̂ꞌbũ ꞌbá gólâkâ bê ꞌbã ꞌálâ ngá lãzé bê, ãnyî ꞌẽꞌá drãlé. Gólâ lẽ rû ı̣̂ꞌbũ ꞌbá íyíkâ ꞌdĩ tã lâ trá rõô.
2 Naquela ocasião, um escravo muito estimado de um oficial romano estava enfermo, à beira da morte.
3 Gõꞌdá ârî bê kĩꞌá nĩ rî, Yésũ âcâ trá rî, gólâ drí õjílã Yúdạ̃ yí kâ sı̣́sı̣́-lésĩ rî jõzó Yésũ ngálâ gólâ ẽêdê ró rû ı̣̂ꞌbũ ꞌbá ꞌdĩ bê ꞌbãlé tãndí ró.
3 Quando o oficial ouviu falar de Jesus, mandou alguns líderes judeus lhe pedirem que fosse curar seu escravo.
4 Gõꞌdá õjílã gólĩyî sı̣́sı̣́-lésĩ ꞌdî ꞌbá yî âcâ ĩyî bê Yésũ ngálâ rî, drílĩyî tã âtázó Yésũ drí kĩ nĩ rî, “Ní ânĩ rû ı̣̂ꞌbũ ꞌbá ãgô nã kâ nã pãlé, tãlâ ãgô nã rĩꞌá ãgô tãndí ꞌî.
4 Os líderes suplicaram insistentemente que Jesus socorresse o homem, dizendo: “Ele merece sua ajuda,
5 Gólâ âꞌdó õrĩ ãmákâ rî ꞌásĩ kô. Gõꞌdá ní ndrê drẽ, gólâ âfẽ lãfâ trá ãmâ drí jó tã ârî kâ ꞌdı̣̃zó.”
5 pois ama o povo judeu e até nos construiu uma sinagoga”.
6 Gõꞌdá Yésũ drí ngãzó nĩlí õjílã sı̣́sı̣́-lésĩ ꞌdî ꞌbá yí bê drı̣̃-ꞌbá ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá kâ ꞌdĩ drí ꞌbã ꞌálâ. Gõꞌdá câ ĩyí bê ãnyî rî, drı̣̃-ꞌbá ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá kâ ꞌdĩ drí õjílã ãzâ ꞌbá yî jõzó, nĩꞌá Yésũ rî ûsúlı̣́ pávó ꞌá tã âtî-âtî ãzâ bê kĩ nĩ rî, “Lı̣̃fı̣́ îcí ꞌbá, nî rĩꞌá ãgô ãmbá ꞌî. Îcá kô ní drí ânĩzó ánî îkpókpólõlé âcázó bũúũ má drí ꞌbã ꞌá nõlé.
6 Jesus foi com eles, mas, antes de chegarem à casa, o oficial mandou alguns amigos para dizer: “Senhor, não se incomode em vir à minha casa, pois não sou digno de tamanha honra.
7 Mâ ámákâ nõ áyábálá ꞌî, má jô cé tã ĩꞌdî ní drí, ní âtâ ró tã tólâ sĩ, ngá lãzé ãâyê ró rû ı̣̂ꞌbũ ꞌbá ámákâ nõ.
7 Não sou digno sequer de ir ao seu encontro. Basta uma ordem sua, e meu servo será curado.
8 Má nı̣̃ tã gólâ drı̣́-ãcê kâ ꞌdĩ trá, mâ rĩꞌá drı̣̃-ꞌbá ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá kâ ꞌî, má rî kpá tã õjílã gólâ sı̣́sı̣́-lésĩ má drí rî kâ rõlé. Gõꞌdá gólĩyî ꞌbã ꞌbá má zẽlé rî ꞌbá yî rô ĩyî kpá tã ámákâ rî, õzõ má ãâtâ gólĩyî drí kĩ nĩ rî, gólĩyî õnĩ rî, âꞌdô ĩyî nĩꞌá, õzõ má õkĩ nĩ rî, gólĩyî ãânĩ rî, âꞌdô ĩyî kpá ânĩꞌá. Gõꞌdá rû ı̣̂ꞌbũ ꞌbá ámákâ rî ꞌbá yî rî ĩyî kpá ámâ rõlé kpá ĩtí. Õzõ ní ãâtâ cé tã ĩꞌdî tólâ sĩ rî, má nı̣̃ trá, gólâ âꞌdô ꞌbãꞌá tãndí ró.”
8 Sei disso porque estou sob a autoridade de meus superiores e tenho autoridade sobre meus soldados. Só preciso dizer ‘Vão’, e eles vão, ou ‘Venham’, e eles vêm. E, se digo a meus escravos: ‘Façam isto’, eles fazem”.
9 Gõꞌdá Yésũ ârílí bê tã ãgô ãmbá drı̣̃-ꞌbá ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá kâ ꞌdĩ kâ rî, gólâ lârõ trá kĩ nĩ rî, “Ãgô ꞌdĩ lẽ tã trá tã pạ̃tı̣́ı̣̃ ró, mbârâkã ámákâ trá kôrô.” Gõꞌdá Yésũ drí tã âtázó õꞌbí ãmbá âꞌdé ꞌbá yí vósĩ ꞌdî ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, “Õjílã gólĩyî õrĩ ãmákâ Ĩsĩrãꞌélẽ kâ rî ꞌá rî, tã lẽlẽ gólĩyíkâ Ôvârí ꞌá rî âꞌdó rõô té õzõ ãgô nõ kâ rî tí kô.” Yésũ ꞌê trá té õzõ drı̣̃-ꞌbá ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá kâ ꞌdĩ drí âtálé rî tí. Gólâ ꞌê rãtáã trá Ôvârí drí rû ı̣̂ꞌbũ ꞌbá ꞌdĩ tãsĩ.
9 Quando Jesus ouviu isso, ficou admirado. Voltou-se para a multidão que o seguia e disse: “Eu lhes digo a verdade: jamais vi fé como esta em Israel!”.
10 ꞌDĩî vósĩ rî, õjílã gólĩyî tíbê ânĩ ꞌbá drı̣̃-ꞌbá ạ̃jú ꞌbũ ꞌbá kâ nõ drí ꞌbã lésĩ rî, gõꞌdá gõ ĩyî bê ꞌbã ꞌálâ rî, ûsû ĩyî rû ı̣̂ꞌbũ ꞌbá tíbê ngá lãzé bê ꞌdĩ ngâ trá ngá lãzé ꞌásĩ trá tãndí ró.
10 E, quando os amigos do oficial voltaram para a casa dele, encontraram o escravo em perfeita saúde.
11 ꞌDĩî rî vósĩ rî, Yésũ drí ngãzó nĩlí ꞌbạ̃drı̣̃ mvá ãzâ rĩꞌá zı̣̃lâ Nánã rî ꞌálâ. Gõꞌdá tã ârí ꞌbá gólâkâ ꞌdĩ ꞌbá yî õꞌbí ãmbá ꞌdĩ ꞌbá yí bê ꞌdê trá zãâ gólâ vósĩ.
11 Logo depois, Jesus foi com seus discípulos à cidade de Naim, e uma grande multidão o seguiu.
12 Gólâ õtírĩ cãâ ãnyî ꞌbạ̃drı̣̃ mvá nã ꞌá rî, ûsû ĩyî rû trá õjílã õꞌbí ãzâ ꞌbá yí bê, ânĩꞌá ĩyî ꞌbạ̃drı̣̃ nã lésĩ ágámvá ãzâ ãvõ lâ bê, nĩꞌá ꞌbãlâ ꞌbú ꞌá. Ágámvá ꞌdĩ útı̣̂ gólâ kó ĩꞌdî élêwálâ ꞌdĩ, átá lâ drã trá. Ândrê lâ gõꞌdá ĩꞌdî ạ̃yı̣́zı̣́ ró.
12 Quando ele se aproximou da porta da cidade, estava saindo o enterro do único filho de uma viúva, e uma grande multidão da cidade a acompanhava.
13 Kúmú Yésũ ndrê bê ĩtí rî, gólâ trá tã ı̣̂sũ-ı̣̂sũ ró õkó ạ̃yı̣́zı̣́ ró nõ ĩzã lâ drí. Gólâ drí tã âtázó õkó ạ̃yı̣́zı̣́ ró ꞌdĩ drí kĩ nĩ rî, “Óõ ámâ ândré, ní ngô ãwô kô.”
13 Quando o Senhor a viu, sentiu profunda compaixão por ela. “Não chore!”, disse ele.
14 Drílâ gõzó íyî drı̣́ tı̣̃lı̣́ gbãrãkã ãvõ njı̣̃zó ꞌdĩ rú. Õjílã gólĩyî tíbê rĩ ꞌbá ãvõ njı̣̃lı̣́ ꞌdĩ ꞌbá yî drí âdrézó ãvõ bê. Drílâ tã âtázó ãvõ ꞌdî drí kĩ nĩ rî, “Nî, ní ngâ ûrû õdrã ꞌásĩ.”
14 Então foi até o caixão, tocou nele e os carregadores pararam. E disse: “Jovem, eu lhe digo: levante-se!”.
15 Ãvõ drí gõzó ngãlé ûrû rĩꞌá úlı̣́ âtálé õjílã drí. Yésũ drí mvá nõ îngázó âsézó lâ ândrê lâ ngálâ.
15 O jovem que estava morto se levantou e começou a conversar, e Jesus o devolveu à sua mãe.
16 Õjílã tı̣̂ drí ậꞌdı̣́zó ndrĩ ꞌdó, drílĩyî ãwô-ĩtí ãmbá ꞌẽzó Ôvârí drí. Õjílã ãzâ ꞌbá yî kĩ nĩ rî, “Ãgô gólâ Yésũ nõ rĩꞌá pạ̃tı̣́ı̣̃ õzõ tã ậngũ ꞌbá kâtí cú mbârâkã bê.” Ãzâ ꞌbá yî drí tã âtázó kĩ nĩ rî, “Ôvârí lẽ ꞌbạ̃súrú ãmákâ nõ trá kôrô, tãlâ gólâ âjô ãgô gólâ Yésũ nõ trá ãmá drí.”
16 Grande temor tomou conta da multidão, que louvava a Deus, dizendo: “Um profeta poderoso se levantou entre nós!” e “Hoje Deus visitou seu povo!”.
17 Tã gólâ Yésũ drí ꞌẽlé nõ rî lậꞌbû trá võ ꞌásĩ ndrĩ.
17 Essa notícia sobre Jesus se espalhou por toda a Judeia e seus arredores.
18 Yõwánĩ bãbãtízĩ ꞌẽ ꞌbá ró rĩꞌá drẽ gạ̃nı̣́mạ̃ ꞌálâ. Gólâ ârî bê tã lârâkô ãmbá Yésũ drí rĩꞌá ꞌẽlâ ꞌdĩ ꞌbá yî tã ârí ꞌbá yî rî gógó kâ rî sı̣́lı̣́ sĩ rî,
18 Os discípulos de João Batista lhe contaram tudo que Jesus estava fazendo. Então João chamou dois de seus discípulos
19 — ausente —
19 e os enviou ao Senhor, para lhe perguntar: “O senhor é aquele que haveria de vir, ou devemos esperar algum outro?”.
20 — ausente —
20 Os dois discípulos de João encontraram Jesus e lhe disseram: “João Batista nos enviou para lhe perguntar: ‘O senhor é aquele que haveria de vir, ou devemos esperar algum outro?’”.
21 Võrã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî õtírĩ âcá rî, ûsû ĩyî Yésũ rĩꞌá õjílã ãzâ ꞌbá yî êdéꞌá dũû, kpá rĩꞌá õjílã ãzâ ꞌbá yî lı̣̃fı̣́ lâ êdéꞌá võ ndrẽlé, gõꞌdá kpá gólĩyî líndrí õnjí bê rî înjíꞌá ꞌbãlé tãndí ró.
21 Naquela mesma hora, Jesus curou muitas pessoas de suas doenças, enfermidades e espíritos impuros, e restaurou a visão a muitos cegos.
22 Yésũ drí tã âtázó võrã ꞌbá Yõwánĩ kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, “Nĩ gõ vólé Yõwánĩ ngálâ, nĩ gõ ró ngá gólâ tíbê ãnî drí ndrẽlé nõlé nõ ꞌbá yî tã lâ âtálé Yõwánĩ drí. Nĩ âtâ gólâ drí, má ꞌbã õjílã lı̣̃fı̣́ ãkó lé ꞌbá trá võ ndrẽlé ngbángbá, õjílã gólĩyî õŋõ ró rî ꞌbá yî trá ậcı̣́ tõlé tãndí ró, gõꞌdá õjílã ãrí bê rî ꞌbá yî rúꞌbạ́ lâ êdê rû trá ngbángbá, õjílã bı̣́-ꞌbálé lâ drí ậsı̣̃lı̣́ rî trá tã âríꞌá, õjílã drã ꞌbá rî ꞌbá yî ngâ ĩyî trá õdrã ꞌásĩ, gólĩyî ngá ãkó lé ꞌbá ûsû ĩyî úlı̣́ tãndí trá má tı̣́ sĩ.
22 Em seguida, disse aos discípulos de João: “Voltem a João e contem a ele o que vocês viram e ouviram: os cegos veem, os aleijados andam, os leprosos são purificados, os surdos ouvem, os mortos são ressuscitados e as boas-novas são anunciadas aos pobres”.
23 Ĩtí rî, nĩ âtâ Yõwánĩ drí, mâ ĩꞌdî âjólé trá Ôvârí ngá lésĩ ꞌdíyî pã ꞌbá ró, gólâ õrî zãâ tã lẽlé ĩꞌdî má ꞌá. Nĩ ndrê drẽ, gbõ lé tã gólĩyî má drí ꞌẽlé rî ꞌbá yî õꞌbã õjílã dũû nĩ ámâ gãlé dó rî, Ôvârí âꞌdô õrẽ fẽꞌá õjílã gólĩyî ámâ gã ꞌbá kô tã ꞌdî ꞌbá yî tãsĩ rî ꞌbá yî drí.”
23 E disse ainda: “Felizes são aqueles que não se sentem ofendidos por minha causa”.
24 Gõꞌdá võrã ꞌbá rı̣̃ ꞌdî ꞌbá yî gõ ĩyî bê vólé rî, Yésũ îtónã trá tã âtálé õꞌbí ãmbá âꞌdé ꞌbá gólâ vó ꞌdĩ ꞌbá yî drí. Âtâ tã trá gólĩyî drí kĩ nĩ rî, “Tã Yõwánĩ kâ rĩꞌá nõtí. Nĩ nĩ ndrĩ Yõwánĩ rî ârílí õmã ꞌálâ ꞌdĩ ãꞌdô tãsĩ yã? Nĩ nĩ ndrĩ õjílã gólâ mbârâkã ãkó õzõ õmã ĩlî drí ꞌẽꞌá bı̣̃lâ vũdrı̣́ rî kâtí rî ndrẽlé yã? ꞌÉꞌẽ, âꞌdó ĩtí kô.
24 Depois que os discípulos de João saíram, Jesus começou a falar a respeito dele para as multidões: “Que tipo de homem vocês foram ver no deserto? Um caniço que qualquer brisa agita?
25 Ngã gõꞌdá nĩ nĩ Yõwánĩ rî ârílí õmã ꞌálâ nõ rî, tãlâ drílâ ꞌbãzó õjílã ngá-drı̣̃ ãmbá bê, ítá sũ ꞌbá tãndí ró rî bê rî drí sĩ yã? ꞌÉꞌẽ! Âꞌdó kpá ĩtí kô, tãlâ õjílã gólâ ngá-drı̣̃ ãmbá bê rî rí õmã ꞌá kô. Õjílã gólâ ngá-drı̣̃ ãmbá bê rî, rî ĩyíkâ jạ̃rı̣́bạ̃ ꞌálâ jó ạ́ngı̣́ ạ́ngı̣́ ꞌá.
25 Afinal, o que esperavam ver? Um homem vestido com roupas caras? Não, quem veste roupas caras e vive no luxo mora em palácios.
26 Nĩ nĩ Yõwánĩ rî ndrẽlé, tãlâ nĩ lẽ tã trá kĩ, gólâ ĩꞌdî tã ậngũ ꞌbá ꞌî Ôvârí ngá lésĩ. Tãndí ró, Yõwánĩ lậvũ gạ̃rạ̃ tã ậngũ ꞌbá ãzâ ꞌbá yî drı̣̃ı̣̂ sĩ.
26 Acaso procuravam um profeta? Sim, ele é mais que profeta.
27 Yõwánĩ ĩꞌdî tíbê Ôvârí drí tã lâ âtálé tã ậngũ ꞌbá Mãlákĩ sı̣́lı̣́ kĩꞌá nĩ rî, ‘Ôvârí kĩ nĩ rî, yí âbí lãjóꞌbá íyíkâ jõꞌá sı̣́sı̣́, nĩꞌá ámâ tã âtálé sı̣́sı̣́ õjílã drí, má âcâ ró bê ûsúlâ njãâ.’ ”
27 João é o homem ao qual as Escrituras se referem quando dizem: ‘Envio meu mensageiro adiante de ti, e ele preparará teu caminho à tua frente’.
28 Yésũ âtâ trá kĩ nĩ rî, “Õjílã gólĩyî tı̣̃lı̣́ trá ãngó nõ ꞌá bũúũ ãndrõ nô rî ꞌbá yî lãfálé sĩ rî, ãmbã Yõwánĩ kâ ĩꞌdî kôrô gólĩyíkâ drı̣̃ı̣̂ sĩ. Gõꞌdá ãnî gólĩyî lı̣̃fı̣́ ꞌbã ꞌbá má drı̣̃ı̣̂ ꞌdíyî pã ꞌbá ãníkâ ró, ámâ rõlé õzõ Kúmú ãníkâ kâtí rî ꞌbá yî lãfálé ꞌásĩ, õjílã tíbê ꞌbã ꞌbá áyábálá ró ãngó ꞌá nõngá rî, ãmbã lâ âꞌdô ꞌbãꞌá kôrô Yõwánĩ kâ drı̣̃ı̣̂ sĩ kũmũ Ôvârí kâ rî ꞌá.”
28 Eu lhes digo: de todos que nasceram de mulher, nenhum é maior que João Batista. E, no entanto, até o menor no reino de Deus é maior que ele”.
29 Gõꞌdá õjílã ꞌdî ꞌbá yî ndrĩ ârî tã Yésũ drí âtálé ĩtí ꞌdĩ bê rî, õjílã ndrĩ bélé-bélé ûꞌdú ꞌbá rî ꞌbá yí bê lûyı̣̂ ĩyî Ôvârí trá, tãlâ gólĩyî lẽ tã trá úlı̣́ Yõwánĩ kâ ꞌá. Sı̣́sı̣́ rî, õjílã ꞌdî ꞌbá yî îjî ĩyî tã trá Yõwánĩ tı̣́, gólâ õdã ró lũmvû ĩyî drı̣̃ı̣̂ tã õnjí ĩyíkâ âyézó tã lẽlẽ ĩyíkâ Ôvârí ꞌá rî sĩ.
29 Todos que ouviram as palavras de Jesus, até mesmo os cobradores de impostos, concordaram que o caminho de Deus era justo, pois tinham sido batizados por João.
30 Gõꞌdá Pạ̃rúsı̣̃ yî lãꞌbí îmbá ꞌbá rî yí bê, gã ĩyî trá dó Yõwánĩ drí lũmvû dãlé ĩyî drı̣̃ı̣̂ tã õnjí ĩyíkâ tãsĩ, tãlâ gólĩyî lẽé tã Ôvârí kâ rî kô.
30 Os fariseus e mestres da lei, no entanto, rejeitaram o propósito de Deus para eles, pois recusaram o batismo de João.
31 — ausente —
31 “Assim, a que posso comparar o povo desta geração?”, perguntou Jesus.
32 — ausente —
32 “Como posso descrevê-los? São como crianças que brincam na praça. Queixam-se a seus amigos: ‘Tocamos flauta, e vocês não dançaram, entoamos lamentos, e vocês não choraram’.
33 “Nĩ ndrê drẽ, kậyı̣̂ ãwó ngõ kâ sĩ, Yõwánĩ rî bê cú ĩtí nyãsá tãndí nyã ãkó õdrá mvũ ãkó rî, nĩ âtâ kpá kĩ nĩ rî, Yõwánĩ ãâꞌdô cú líndrí õnjí bê.
33 Quando João Batista apareceu, não costumava comer e beber em público, e vocês disseram: ‘Está possuído por demônio’.
34 Gõꞌdá mâ gólâ Ôvârí drí âjólé ûrú lésĩ rî âcâ bê nyãsá nyãlé ãní bê ꞌdũwạ̃, õdrá mvũlı̣́ ãní bê ꞌdũwạ̃ rî, nĩ kĩ nĩ rî, má ãâꞌdô ꞌálé kõ ꞌbá ꞌî, má ãâꞌdô kpá õdrá mvũ ꞌbá ꞌî, má õtrõ õjílã õnjî-õnjî kpá lậmû-ãzíyã ró má drí.
34 O Filho do Homem, por sua vez, come e bebe, e vocês dizem: ‘É comilão e beberrão, amigo de cobradores de impostos e pecadores’.
35 Gõꞌdá má kĩ nĩ rî tã ãzâ ĩꞌdî nõ, ãnî õjílã gólĩyî úlı̣́ Yõwánĩ kâ ârí ꞌbá úlı̣́ ámákâ rî bê rî âꞌdô ĩyî nı̣̃ꞌá lâ tã pạ̃tı̣́-pạ̃tı̣̃ ró. Úlı̣́ má drí rĩꞌá âtálâ nõ rî Ôvârí kâ ĩꞌdî.”
35 Mas a sabedoria é comprovada pela vida daqueles que a seguem.”
36 Kậyı̣̂ ãzâ rî sĩ rî, Pạ̃rúsı̣̃ ãzâ rú lâ Sĩmónã drí Yésũ rî ậzı̣́zó ânĩlí yí drí ꞌbã ꞌálâ ngá nyãlé õzõ ũmú kâtí. Gõꞌdá Yésũ âcálé bê rî, drílâ ânĩzó rĩlí ãnyî tãrãbízã lạ̃gạ́tı̣́ ngá nyãlé.
36 Um dos fariseus convidou Jesus para jantar. Jesus foi à casa dele e tomou lugar à mesa.
37 Gõꞌdá õkó ãzâ rĩꞌá tólâ ãnyî Sĩmónã drí ꞌbã lạ̃gạ́tı̣́. Õkó ꞌdĩ tã ꞌẽꞌẽ lâ sú kô, õjílã ndrĩ zı̣̂ ĩyî gólâ ꞌdó õkó õnjí ró. Õkó ꞌdĩ ârî bê kĩꞌá nĩ rî, Yésũ rĩꞌá ngá nyãꞌá Sĩmónã drí ꞌbã ꞌálâ rî, õkó ꞌdĩ drí mãlãngĩ mvá dõ ı̣̂nı̣̂-ı̣̂nı̣̂ kâ ạ̃jı̣́ bê tũrũ-tũrũ rî âtrõzó kpãâ yí drı̣́gạ́. Dõ ı̣̂nı̣̂-ı̣̂nı̣̂ ꞌdĩ órî gĩlâ lãfâ ãmbá sĩ. Õkó ꞌdĩ drí ânĩzó âfílí jó ꞌálâ.
37 Quando uma mulher daquela cidade, uma pecadora, soube que ele estava jantando ali, trouxe um frasco de alabastro contendo um perfume caro.
38 Õkó ꞌdĩ drí rû jãzó Yésũ ũgúlı̣́ lésĩ ró ãwó bê. Gõꞌdá ãwó drílâ rĩꞌá ngõlâ ꞌdĩ rî ı̣̃lı̣́ndrı̣̂ lâ drí Yésũ rî pá ũgúlı̣́ âjízó ndrĩ ꞌbẽlẽkẽtẽ. Gõꞌdá õkó ꞌdĩ drí rĩzó vũdrı̣́ Yésũ rî pá lĩlí íyî drı̣̃-ꞌbí ãcê-ãcê ꞌdĩ sĩ. Õkó ꞌdĩ drí tũ wũzó pẽ pẽ Yésũ rî pá ꞌá, gólâ rî rúmvạ́ ạ̃ậꞌdı̣̂ ndrúndrú, drílâ gõzó dõ ạ̃jı̣́ bê nõ ı̣̂nı̣́lı̣́ Yésũ rî pá ũgúlı̣́ ꞌá õzõ õrẽ fẽrẽ kâtí.
38 Em seguida, ajoelhou-se aos pés de Jesus, chorando. As lágrimas caíram sobre os pés dele, e ela os secou com seu cabelo; e continuou a beijá-los e a derramar perfume sobre eles.
39 Sĩmónã ndrê bê tã õkó ꞌdĩ drí ꞌẽlé ꞌdĩ ĩtí rî, ı̣̂sũ tã trá ãkpã yí ꞌá kĩ nĩ rî, “Ãgô gólâ Yésũ nõ rî âꞌdó tã ậngũ ꞌbá ꞌî kô. Tí gólâ õró ꞌbãâ tã ậngũ ꞌbá ꞌî rî, gólâ nı̣̃ tã ꞌẽꞌẽ õkó ꞌdĩ kâ õnjí ꞌdĩ trá, tí âyé õkó ꞌdĩ âcálé ãnyî yí lạ̃gạ́tı̣́ kô.”
39 Quando o fariseu que havia convidado Jesus viu isso, disse consigo: “Se este homem fosse profeta, saberia que tipo de mulher está tocando nele. Ela é uma pecadora!”.
40 Gõꞌdá Yésũ kĩ nĩ rî Sĩmónã drí rî, “Má lẽ trá tã ãzâ âtálé ní drí.” Sĩmónã kĩ, “Ãwô, ní âtâ.”
40 Jesus disse ao fariseu: “Simão, tenho algo a lhe dizer”. “Diga, mestre”, respondeu Simão.
41 Yésũ drí úlı̣́ mãnĩgõ âtázó nõtí, “Ãgô ãzâ ꞌbá yî rı̣̃ nĩ ĩyî trá lãfâ zı̣̃lı̣́ ãgô ãzâ tı̣́ sĩ, tí drílĩyî ꞌẽzó lãfâ ꞌdĩ võ lâ lôgõlé. Ãgô ãzâ rî trõ íyíkâ gĩníyã kútũ-njı̣̂, ãzâ rî trõ íyíkâ gĩníyã kámá-njı̣̂.
41 Então Jesus lhe contou a seguinte história: “Um homem emprestou dinheiro a duas pessoas: quinhentas moedas de prata a uma delas e cinquenta à outra.
42 Îcá gõꞌdá ãgô ꞌdĩ ꞌbá yî drí lãfâ drílĩyî trõlé ꞌdĩ lôgõzó lı̣́pı̣̂ lâ drí kô. Gõꞌdá lãfâ lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ kĩ nĩ rî, ‘Nĩ âyê lãfâ ꞌdĩ nĩ lôgõ má drí gõꞌdá kô.’ Ĩꞌdî ꞌdĩ. Ngbãângbânõ rî, má îjî drẽ nĩ, ãgô ángô rî âꞌdô lãfâ lı̣́pı̣̂ rî lẽꞌá nĩ kôrô íyî ãzí-ãzí drı̣̃ı̣̂ sĩ rî nĩ yã?”
42 Como nenhum dos devedores conseguiu lhe pagar, ele generosamente perdoou ambos e cancelou suas dívidas. Qual deles o amou mais depois disso?”.
43 Sĩmónã lôgõ tã îjî-îjî ꞌdĩ trá Yésũ drí nõtí, “Ãgô gólâ lãfâ trõ ꞌbá gạ̃rạ̃ rî, gõꞌdá lãfâ lı̣́pı̣̂ drí tã âtázó kĩꞌá nĩ rî, gólâ ãâyê õlôgõ lãfâ ꞌdĩ võ lâ yí drí kô rî ĩꞌdî.” Yésũ kĩ, “Tã pạ̃tı̣́ı̣̃ ró.
43 Simão respondeu: “Suponho que aquele de quem ele perdoou a dívida maior”. “Você está certo”, disse Jesus.
44 Sĩmónã, ní ꞌé tã dódó má drí kô, ní dãá lı̣̃mvû ámâ pá ꞌá kô, gõꞌdá õkó ꞌdĩ jĩ ámâ pá trá íyî lı̣̃fı̣́ ı̣̃lı̣́ndrı̣̂ sĩ.
44 Então voltou-se para a mulher e disse a Simão: “Veja esta mulher ajoelhada aqui. Quando entrei em sua casa, você não ofereceu água para eu lavar os pés, mas ela os lavou com suas lágrimas e os secou com seus cabelos.
45 Gõꞌdá ní âfõó ámâ ĩngílí ndrõlé õzõ lãꞌbí ãmákâ rî tí kô, õkó nõ ndrô ámâ pá mvá trá gạ̃rạ̃ ní drı̣̃ı̣̂ sĩ.
45 Você não me cumprimentou com um beijo, mas, desde a hora em que entrei, ela não parou de beijar meus pés.
46 Gõꞌdá ní ı̣̂nı̣́ dõ kô ámâ pá rĩzó dõ ı̣̂nı̣́lı̣́ rî ꞌá kô. Õkó nõ gõꞌdá ânĩ nĩ dõ ı̣̂nı̣́lı̣́ ámâ pá rú. Gõꞌdá dõ ꞌdî ógî rĩꞌá lãfâ ãmbá sĩ.
46 Você não me ofereceu óleo para ungir minha cabeça, mas ela ungiu meus pés com um perfume raro.
47 Má âtâ tã ãzâ ĩꞌdî ní drí nõ. Tã õkó nõ drí ꞌẽlé nõ rî, tãlâ gólâ nı̣̃ trá Ôvârí âyê gólâ trá tã õnjí ãmbá íyíkâ rî ꞌásĩ ndrĩ, tã gólâ drí ámâ lẽzó kôrô rî ĩꞌdî ꞌdĩ. Õzõ õjílã ãꞌdô cé tã õnjí bê fínyáwá ĩtí rî, Ôvârí drí gólâ rî âyézó tã lâ sĩ rî, gólâ âꞌdô Ôvârí rî lẽꞌá kpá cé dãwá ĩtí.”
47 “Eu lhe digo: os pecados dela, que são muitos, foram perdoados e, por isso, ela demonstrou muito amor por mim. Mas a pessoa a quem pouco foi perdoado demonstra pouco amor”.
48 Yésũ drí tã âtázó õkó ꞌdĩ drí kĩ nĩ rî, “Ôvârí âyê nî trá tã õnjí áníkâ tãsĩ.”
48 Então Jesus disse à mulher: “Seus pecados estão perdoados”.
49 Gõꞌdá õjílã ãzâ ꞌbá yî rĩ ꞌbá ĩyî ngá nyãlé Yésũ yí bê võ ãlô ꞌá ꞌdĩ ꞌbá yî, drílĩyî tã âtázó ĩyî võ ꞌásĩ kĩ nĩ rî, “Ãgô nõ íyíkâ kó ãꞌdî ĩꞌdî yã? Gólâ rî kpá tã õnjí õjílã kâ rî âyélé yã?”
49 Os homens que estavam à mesa diziam entre si: “Quem é esse que anda por aí perdoando pecados?”.
50 Gõꞌdá Yésũ drí tã âtázó õkó ꞌdĩ drí kĩ nĩ rî, “Ôvârí âꞌdô íyî lı̣̃fı̣́ ꞌbãꞌá ní drı̣̃ı̣̂ ánî pãlé, tãlâ ní lẽ tã ámákâ trá. Ní nĩ, ánî rúꞌbạ́ ạ̃ậꞌdı̣̂ ndrúndrú.”
50 E Jesus disse à mulher: “Sua fé a salvou. Vá em paz”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.