Lucas 20
Tã-drı̣̃ Lẽlẽ Óꞌdí Óvârí Kâ (AVU) vs NAA
1 Kậyı̣̂ ãzâ sĩ, Yésũ õtírĩ rĩî tã pẽlé jó ạ́ngı̣́ Ôvârí kâ ꞌdĩ ꞌá rî, drı̣̃-ꞌbá ạ́ngı̣́ Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yî gõꞌdá lãꞌbí îmbá ꞌbá yí bê, rî ĩyî trá Yésũ rî îjílí tã îjî-îjî sĩ kĩ nĩ rî,
1 Aconteceu que, num daqueles dias, estando Jesus a ensinar o povo no templo e a evangelizar, chegaram os principais sacerdotes e os escribas, juntamente com os anciãos,
2 “Ãꞌdî ꞌbã nî rĩꞌá tã pẽlé jó Ôvârí kâ nõ ꞌá rî nĩ yã? Ãꞌdî fẽ drı̣́-ãcê ní drí tã ꞌdî ꞌbá yî ꞌẽzó rî nĩ yã?”
2 e lhe perguntaram: — Diga-nos com que autoridade você faz estas coisas? Ou quem lhe deu esta autoridade?
3 Yésũ lôgõ tã-drı̣̃ trá gólĩyî drí nõtí, “Má lẽ trá ãnî îjílí tã îjî-îjî sĩ nõtí,
3 Jesus respondeu:
4 ãꞌdî ꞌbã Yõwánĩ rĩꞌá bãbãtízĩ ꞌẽlé õjílã drí rî nĩ yã?”
4 O batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Gõꞌdá drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî îcá ĩyî úlı̣́ Yésũ kâ ꞌdĩ võ lâ lôgõlé kô. Gólĩyî ı̣̂sũ tã trá kĩ nĩ rî, õzõ yĩ ãâtâ gólâ drí kĩꞌá nĩ rî, Ôvârí ĩꞌdî rî, Yésũ âꞌdô lôgõꞌá lâ ĩyî drí kĩ nĩ rî, ngã ãꞌdô kpá ĩtí rî, gólĩyî ró úlı̣́ Yõwánĩ kâ kô ãꞌdô tãsĩ yã?
5 Então discutiram entre si: — Se dissermos: “Do céu”, ele dirá: “Por que não acreditaram nele?”
6 Õzõ gõꞌdá yĩ ãâtâ kpá âꞌdó Ôvârí ĩꞌdî kô rî, õꞌbí ãmbá rĩ ꞌbá ĩtí ꞌdĩ ꞌbá yî âꞌdô ꞌdẽꞌá kpá ĩyî drı̣̃ı̣̂ ĩyî fũlı̣́, tãlâ gólĩyî lẽ ĩyî tã-drı̣̃ trá kĩ nĩ rî, Yõwánĩ ĩꞌdî tã ậngũ ꞌbá Ôvârí kâ.
6 Mas, se dissermos: “Dos homens”, o povo todo nos apedrejará, porque está convicto de que João era profeta.
7 Gõꞌdá âꞌdô bê ĩtí rî, drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî gã ĩyî trá dó tã-drı̣̃ lôgõlé, gólĩyî drí tã âtázó Yésũ drí kĩ nĩ rî, yĩ nı̣̃ı̣́ kô.
7 Por fim, responderam que não sabiam de onde era.
8 Gõꞌdá Yésũ âtâ trá gólĩyî drí kĩ nĩ rî, “Õzõ ãꞌdô ĩtí rî, má lẽé kpá kô âꞌdálâ ãnî drí kĩ, ãꞌdî ꞌbã mâ nĩ tã pẽlé yã rî.”
8 E Jesus lhes disse:
9 Yésũ âtâ íꞌdígówá trá drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, “Ãgô ãzâ ꞌwã ạ́mvú íyíkâ trá, gólâ drí fê õzõ âlâꞌbâ kâtí gólâ rĩzó õdrá ꞌẽlé lõꞌwâ lâ ꞌásĩ rî ı̣̂ꞌdı̣́zó ꞌá lâ. Ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ drí gõzó ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ãzâ ꞌbá yî ꞌbãlé rĩꞌá lôsĩ ꞌẽlé ạ́mvú íyíkâ ꞌdĩ ꞌá, tãlâ gólâ ꞌẽꞌá nĩlí rĩlí ꞌbạ̃drı̣̃ ãzâ ꞌá jẽjẽ ró ạ́mvú íyíkâ ꞌdĩ rú sĩ. Drílâ gõzó tã âtálé ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, ‘Õzõ fê ạ́mvú ꞌá ꞌdĩ õꞌwâ trá rî, nĩ trõ lõꞌwâ lâ ũrûkậ ꞌbá yî ãnî drí, nĩ gõ ró ạ̃mbúkũ lâ âfẽlé má lı̣́pı̣̂ lâ drí.’
9 A seguir, Jesus passou a contar ao povo esta parábola:
10 Gõꞌdá fê lõꞌwâ ꞌdĩ kâ trá ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí ôkízó lâ. Ạ́mvú lı̣́pı̣̂ drí gõzó lãjóꞌbá íyíkâ âjólé ânĩꞌá fê lõꞌwâ íyíkâ ró rî trõlé. Ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí lãjóꞌbá ạ́mvú lı̣́pı̣̂ kâ ꞌdĩ rũzó cãlé drõlé vólé, drílĩyî gãzó dó fê lõꞌwâ ꞌdĩ fẽlé ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ drí.
10 No devido tempo, mandou um servo aos lavradores para que lhe dessem do fruto da vinha. Mas os lavradores, depois de espancá-lo, o despacharam de mãos vazias.
11 Ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ drí kpá lãjóꞌbá ãzâ âjózó. Ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí rũzó lâ kpá cãlé. Gólĩyî ꞌê tã ãnyĩ kâ trá ãmbá lãjóꞌbá ꞌdĩ drí, gõꞌdá kpá gólâ rî lôꞌdázó drõlé gõlé vólé. Lôgâ ĩyî fê lõꞌwâ ꞌdĩ kpá dó fẽlé.
11 Em vista disso, enviou-lhes outro servo, mas também a este espancaram e, depois de insultá-lo, despacharam de mãos vazias.
12 Ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ drí gõzó lãjóꞌbá nâ lâ jõlé, drílĩyî kpá cãzó lâ, lôꞌézó lâ rõô. Fẽé ĩyî fê lõꞌwâ ꞌdĩ ạ́mvú lı̣́pı̣̂ drí kpá kô.
12 Mandou ainda um terceiro; também a este, depois de feri-lo, expulsaram.
13 “Ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ drí tã ı̣̂sũzó kĩ nĩ rî, ‘Má âꞌdô ꞌẽꞌá lâ nõ ángô tí ró yã? Má lẽ gõꞌdá trá drẽ ámâ mvá má drí lẽlé kôrô rî jõlé ĩꞌdî. Ãzângá sĩ, gólĩyî âꞌdô gólâ rî rõꞌá, drílĩyî ngá ámákâ ꞌdĩ âfẽzó.’ Gõꞌdá mvá ꞌdĩ drí nĩzó ạ́mvú ꞌálâ.
13 Então o dono da vinha disse: “Que farei? Enviarei o meu filho amado; talvez o respeitem.”
14 “Gõꞌdá ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî õtírĩ ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ mvá lâ rî ndrẽê rî, âtâ ĩyî tã trá ĩyî lãfálé ꞌásĩ kĩ nĩ rî, ‘Nõô rî ạ́mvú lı̣́pı̣̂ rî mvá ĩꞌdî, mã rû gólâ fũlı̣́ vólé, tãlâ ạ́mvú nõ õrî ró bê ãmângá ãmâ drí.’
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, começaram a discutir entre si: “Este é o herdeiro; vamos matá-lo, para que a herança seja nossa.”
15 Gólĩyî lôkô ạ́mvú lı̣́pı̣̂ rî mvá trá, sẽlâ vólé ạ́mvú ꞌásĩ gõꞌdá nĩꞌá fũlı̣́ vólé.”
15 E, lançando-o fora da vinha, o mataram.
16 Tã pạ̃tı̣́ı̣̃ ró, ạ́mvú lı̣́pı̣̂ âꞌdô ânĩꞌá ạ́mvú ꞌwã ꞌbá õnjí ꞌdĩ ꞌbá yî ûfúlı̣́, drílâ gõzó ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ãzâ ꞌbá yî ꞌbãlé ĩꞌdî ạ́mvú ꞌdĩ ꞌá.” Gõꞌdá õꞌbí ãmbá rĩ ꞌbá ĩtí ꞌdĩ ꞌbá yî drí tã âtázó kĩ nĩ rî, “Tã ĩtí ꞌdĩ ꞌbá yî îcá rû ꞌẽlé kô.”
16 Virá, exterminará aqueles lavradores e entregará a vinha a outros. Ao ouvir isto, disseram: — Que tal não aconteça!
17 Yésũ âꞌdâ õjílã ꞌdî ꞌbá yî lı̣̃fı̣́ lâ trá drı̣́-mbílí sĩ kĩ nĩ rî, “Nĩ nı̣̃ úlı̣́ tã ậngũ ꞌbá Ôvârí kâ drí âtálé kĩꞌá nĩ rî,
17 Mas Jesus, com o olhar fixo neles, disse:
18 “Ĩtí rî, õzõ õjílã ãzâ ũsı̣̃ íyî pá trá jó ậjû ꞌdĩ rú rî, gólâ rî pá âꞌdô ŋõꞌá. Gõꞌdá õzõ jó ậjû ꞌdĩ ãâꞌdê õjílã rî ꞌdĩ drı̣̃ı̣̂ rî, âꞌdô gólâ rî ôŋõꞌá cĩnyí-cĩnyí.”
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
19 Gõꞌdá nĩngá sĩ, drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî lẽ ĩyî trá Yésũ rî trõlé nĩꞌá fũlâ, tãlâ gólĩyî nı̣̃ trá Yésũ rî íꞌdígówá âtálé ꞌdĩ ĩyî rú. Nĩngá sĩ rî, gólĩyî îcá ꞌẽlâ kô, tãlâ gólĩyî rô õꞌbí ãmbá ꞌdĩ ꞌbá yî ạ̃wạ̃lạ̃kạ̃ lâ yî ĩꞌdî.
19 Naquela mesma hora, os escribas e os principais sacerdotes procuravam prender Jesus, porque entenderam que ele havia contado essa parábola contra eles; mas temiam o povo.
20 Drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî rî ĩyî trá Yésũ rî âdólé, úlı̣́ õnjí ãzâ ãâfõ ró bê gólâ sı̣́lı̣́ sĩ, yĩ ũrû ró gólâ bê. Jô ĩyî tã ngõ ꞌbá yî trá nĩlí Yésũ rî tı̣̂ lôtẽlé, ãâtâ ró úlı̣́ ãzâ bê ányâ ró, gólĩyî ãânĩ ró bê tã lâ ngõlé ĩyî drí. Gólĩyî drí kpá tã âtázó tã ngõ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí, gólĩyî õjâ ĩyî kpá ꞌbãlé õjílã tãndí ró tã îjî-îjî ãzâ ꞌbá yî îjílí Yésũ tı̣́, pávó lôndãzó gólâ rî rũzó, drı̣̃ lâ ãâꞌdê ró bê, gólĩyî ãâꞌdô kpá ícícíyá ꞌẽ ꞌbá ró Yésũ rú.
20 Eles passaram a vigiar Jesus. Enviaram espiões que se fingiam de justos para ver se o apanhavam em alguma palavra, a fim de entregá-lo à jurisdição e à autoridade do governador.
21 Õjílã gólĩyî tã ngõ ꞌbá ꞌdĩ yî îjî ĩyî Yésũ trá kĩ nĩ rî, “Lı̣̃fı̣́ îcí ꞌbá, ní âtâ úlı̣́ tãndí trá, gõꞌdá ní îcî õjílã lı̣̃fı̣́ trá tã pạ̃tı̣́-pạ̃tı̣̃ Ôvârí kâ rî sĩ, õzõ õjílã ãmbá ꞌdĩ ꞌbá yî ãꞌdô ĩyî gbõ lé õmbã ró ní bê rî.
21 Então lhe perguntaram: — Mestre, sabemos que o senhor fala e ensina corretamente e não se deixa levar pela aparência das pessoas, mas ensina o caminho de Deus segundo a verdade.
22 Mã lẽ ní âtâ ãmâ drí tã mbı̣̂ ró, mã õgî ômbê ngá ãtrâ Rómã kâ drí ngã kô yã?”
22 É lícito pagar imposto a César ou não?
23 Yésũ nı̣̃ trá gólĩyî rî ꞌdĩ kõlõgbõ cãꞌá yí drí ꞌdẽzó, tãlâ yĩ ũrû ró yî bê.
23 Mas Jesus, percebendo a artimanha deles, respondeu:
24 “Nĩ âfẽ drẽ lãfâ ãnî drí rĩzó ômbê gĩlí ĩꞌdî sĩ lâ ꞌdĩ ãlô rî má drí, tãlâ má ndrê ró bê. Nõô ãꞌdî rî líndrí ꞌî ậdı̣̂ ífí nõ rú, gõꞌdá rú îgĩlí rú lâ ꞌá nõ bê yã?”
24 — Mostrem-me um denário. De quem é a figura e a inscrição? Eles responderam: — De César. Então Jesus lhes disse:
25 Tã ngõ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí tã âtázó Yésũ drí kĩ nĩ rî, “Nõô rî kúmú Rómã kâ ꞌbãlé ãmâ drı̣̃ı̣̂ nõ líndrí lâ ĩꞌdî.”
25 — Pois deem a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Nĩngá sĩ rî, tã ngõ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî trá ꞌdó lârõ-lârõ ró, tãlâ Yésũ lôgõ tã îjî-îjî gólĩyíkâ ꞌdĩ trá tã nı̣̃nı̣̃ sĩ. Gólĩyî îcá ĩyî úlı̣́ ãzâ âtálé Yésũ rî drı̣̃ rũzó rî kô. Gólĩyî gõꞌdá trá úlı̣́ ãzâ ãkó âtálé.
26 Não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e, admirados da sua resposta, calaram-se.
27 Gõꞌdá Sạ̃dúsı̣̃ ãzâ ꞌbá yî âcâ ĩyî trá Yésũ rî ûjũlı̣́. Gólĩyî rî ĩyíkâ õjílã lı̣̃fı̣́ îcílí kĩ nĩ rî, Ôvârí îcá kô õjílã îngálé õdrã ꞌásĩ.
27 Chegando alguns dos saduceus, que dizem não haver ressurreição,
28 Gólĩyî âtâ trá Yésũ drí nõtí, “Lı̣̃fı̣́ îcí ꞌbá, ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ Músạ̃ îgĩ tã trá ãmâ drí kĩ nĩ rî, ‘Õzõ ãgô ãzâ õdrã cú ĩtí mvá tı̣̃ ãkó rî, gólâ rî ậdrúpı̣̃ yî âꞌdô gólâ rî õkó ꞌdĩ trõꞌá mvá tı̣̃zó gólâ drí.’
28 perguntaram a Jesus: — Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se um homem casado morrer sem deixar filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.
29 Ngbãângbânõ rî, mã âtâ drẽ íꞌdígówá ãzâ ní drí. Ãgô ãzâ rĩꞌá mvá bê njı̣̂-drı̣̃-lâ-rı̣̃ ꞌdó ĩyî ágó ró. Gõꞌdá mvá sı̣́sı̣́ rî drí õkó gĩzó, drílâ drãzó õkó ꞌdĩ âyélé tı̣́ ĩyî mvá õkó ꞌdĩ bê kô.
29 Ora, havia sete irmãos: o primeiro casou e morreu sem filhos;
30 Ậdrúpı̣̃ lâ ãzâ drí trõzó lâ ạ̃yı̣́zı̣́ ró, tı̣́ ĩyî mvá kpá kô, drílâ kpá drãzó.
30 o segundo
31 Ậdrúpı̣̃ ãzâ drí kpá ạ̃yı̣́zı̣́ ꞌdĩ trõzó, tı̣́ mvá kpá kô, drílâ kpá drãzó. Ậdrúpı̣̃ ãzâ drí kpá ạ̃yı̣́zı̣́ ꞌdĩ trõzó, tı̣́ mvá kpá kô, drílâ kpá drãzó, ndrĩ gbõ ꞌdó ĩtí té ạ̃dũkũ lâ mvá ạ̃dũ ró rî, drílâ ạ̃yı̣́zı̣́ ꞌdĩ trõzó nĩ, tı̣́ ĩyî mvá kpá kô. Mvá ạ̃dũ ꞌdî drí kpá drãzó.
31 e o terceiro também casaram com a viúva, e assim foi com os sete. Todos morreram sem deixar filhos.
32 Õkó ꞌdĩ drí kpá drãzó. Gõꞌdá ní âtâ drẽ tã lâ ãmâ drí.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Ị̃zạ́tú ãngó nõ ꞌá rî, õzõ Ôvârí ĩîngâ õjílã ôdrã ꞌbá rî yî trá lédrẽ-lédrẽ ró rî, ậdrúpı̣̃ gólĩyî njı̣̂-drı̣̃-lâ-rı̣̃ ꞌdó õkó ꞌdĩ trõ ꞌbá ndrĩ ꞌdî ꞌbá yî ꞌásĩ rî, õkó ꞌdĩ âꞌdô ꞌbãꞌá ángô rî õkó lâ ró yã?” Gólĩyî âtâ tã ꞌdî ĩtí ꞌdĩ, tãlâ Yésũ rî rúꞌbạ́ ônjâ ró bê tã ányâ lôgõlé ĩꞌdî.
33 Portanto, na ressurreição, de qual deles a mulher será esposa? Porque os sete casaram com ela.
34 Yésũ drí tã âtázó Sạ̃dúsı̣̃ ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, “Ãngó ꞌá nõngá rî, ãgô rî õkó gĩlí.
34 Jesus respondeu:
35 Gõꞌdá võ Ôvârí ngálâ ûrú ꞌálâ rî ꞌá rî, âꞌdó kô õkó gĩzó ĩꞌdî ꞌbãzó ãyĩkõ ró, õjílã tı̣́ mvá kô,
35 mas os que são considerados dignos de alcançar a era vindoura e a ressurreição dentre os mortos não casam, nem se dão em casamento.
36 gõꞌdá õjílã drãá kpá kô. Õjílã âꞌdô ꞌbãꞌá ꞌdó ndrĩ õzõ mãlãyíkã kâtí, drãá ĩyî gõꞌdá kô. Gólĩyî âꞌdô ꞌbãꞌá Ôvârí rî mvá ró, tãlâ Ôvârí îngâ gólĩyî trá õdrã ꞌásĩ.
36 Pois não podem mais morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Ãnî Sạ̃dúsı̣̃ yî, tã ı̣̂sũ ãníkâ âꞌdó kô mbı̣̂. Ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ Músạ̃ îgĩ tã trá âyélé ãmâ drí, kậyı̣̂ tíbê Ôvârí drí úlı̣́ âtázó yí drí fê ngbũkpũ-ngbũkpũ rĩ ꞌbá kõlé lạ̃sı̣́ ró ĩtí ꞌdĩ ꞌásĩ kĩ nĩ rî, ‘Mâ cé ĩꞌdî Ôvârí tíbê Ãbãrãyámã drí rĩꞌá rõlâ rî, mâ kpá ĩꞌdî Ôvârí tíbê Ĩsákã drí rĩꞌá rõlâ rî ĩꞌdî, kpá Ôvârí Yãkóbã drí rõlé rî ĩꞌdî.’ Ôvârí õtírĩ tã âtá Músạ̃ drí rî, Ãbãrãyámã, Ĩsákã gõꞌdá Yãkóbã yî drã ĩyî trá.
37 E que os mortos ressuscitam, Moisés o indicou no trecho referente à sarça, quando afirma que o Senhor é o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.
38 Îcá gõꞌdá kô ãvõ drí Ôvârí rî rõzó, gõꞌdá ngbãângbânõ rî, Ãbãrãyámã, Ĩsákã, Yãkóbã gõꞌdá trá lédrẽ-lédrẽ ró Ôvârí ngálâ.”
38 Ora, Deus não é Deus de mortos, e sim de vivos; porque para ele todos vivem.
39 Lãꞌbí îmbá ꞌbá ãzâ ꞌbá yî drí tã âtázó Yésũ drí kĩ nĩ rî, “Yésũ, ní lôgõ tã-drı̣̃ Sạ̃dúsı̣̃ ꞌdĩ ꞌbá yí kâ trá tãndí ró.” Gólĩyî âtâ tã ꞌdî ĩtí ꞌdĩ, tãlâ gólĩyî lẽé ĩyî Sạ̃dúsı̣̃ yî kô.
39 Então alguns dos escribas disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 Gõꞌdá nĩngá sĩ, lãꞌbí îmbá ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî õjílã gólĩyî sı̣́sı̣́-lésĩ rî yí bê rô ĩyî Yésũ trá, îjí ĩyî gõꞌdá gólâ óꞌdí kô, tãlâ gólĩyî îcá gõꞌdá tã ãzâ ı̣̂sũlı̣́ Yésũ rî drı̣̃ rũzó ꞌá lâ kô. Tã lôgõ-lôgõ Yésũ kâ rî lậvũ gólĩyî trá tã nı̣̃nı̣̃ sĩ.
40 E não ousaram mais fazer perguntas a Jesus.
41 Gõꞌdá Yésũ kĩ drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí rî, “Nĩ ı̣̂sũ drẽ tã mãnísĩ tã ꞌdíyî pã ꞌbá kâ tãsĩ. Íîgĩ trá búkũ Ôvârí kâ ꞌá kĩꞌá nĩ rî, ꞌdíyî pã ꞌbá gólâ Ôvârí drí ꞌẽꞌá âjólâ nõ rĩꞌá kúmú Dạ̃wúdı̣̃ rî ózõwá ꞌî.
41 Mas Jesus lhes perguntou:
42 Gõꞌdá má kĩ, kúmú Dạ̃wúdı̣̃ rî gógó âtâ trá lôngó ãzâ ꞌá nĩngá kĩ nĩ rî, ꞌdíyî pã ꞌbá gólâ Ôvârí drí ꞌẽꞌá âjólâ nõ ãâꞌdô ꞌbãꞌá kúmú íyíkâ ró. Dạ̃wúdı̣̃ âtâ trá nõtí,
42 Pois o próprio Davi afirma no Livro dos Salmos:
43 Gõꞌdá yí âꞌdô gólâ rî ạ̃jú-ꞌbá-ãzí yî ꞌbãꞌá âꞌdólé áyábálá ró gólâ rî pá zẽlé.’ ”
43 até que eu ponha
44 Gõꞌdá Yésũ âtâ tã trá drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí úlı̣́ mãnĩgõ sĩ kĩ nĩ rî, “Âꞌdô âꞌdóꞌá ángô tí ró, ꞌdíyî pã ꞌbá gólâ Ôvârí drí ꞌẽꞌá âjólâ rî drí ꞌbãzó kúmú ró Dạ̃wúdı̣̃ drı̣̃ı̣̂, gõꞌdá kpá âꞌdólé Dạ̃wúdı̣̃ rî ózõwá ró yã?” Yésũ âtâ tã ꞌdî ĩtí, tãlâ gólâ lẽ gólĩyî drí nı̣̃lâ dódó, ꞌdíyî pã ꞌbá ꞌdĩ rî âꞌdô ꞌbãꞌá õjílã mvá ró, kpá õzõ Ôvârí rî ífífí tí.
44 — Portanto, Davi o chama de Senhor. Então como ele pode ser filho de Davi?
45 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Yésũ âtâ tã trá tã ârí ꞌbá íyíkâ rî drí, gõꞌdá õꞌbí ãmbá ꞌdĩ ꞌbá yî ârî ĩyî gólâ kpá trá, tã âtâ rĩꞌá nõtí,
45 Quando todo o povo estava ouvindo, Jesus disse aos seus discípulos:
46 “Nĩ ꞌbã ãnî drı̣̃ı̣̂, ạ̃dũkũ lâ ró, nĩ õzó ꞌbãâ kô õzõ lãꞌbí îmbá ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî tí. Lãꞌbí îmbá ꞌbá rî ꞌbá yî gólĩyî rî ĩyíkâ ítá ãcê-ãcê sõlé ĩꞌdî kạ́trạ́-kạ́trạ́ vũdrı̣́ sĩ, ĩyî âꞌdázó bê lı̣̃fı̣́ îcí ꞌbá ró. Gõꞌdá kpá rĩzó ậcı̣́ tõlé lómbé-lómbéwá sĩ gõcẽ-gõcẽ võ ngá gĩ kâ ꞌásĩ, õjílã õrî ró bê nî-bê-yã fẽlé ĩyî drí tã rõrõ sĩ. Gõꞌdá gólĩyî nĩ bê rãtáã ꞌẽlé jó tã ârî kâ ꞌálâ rî, gólĩyî drí té kı̣́tı̣̃ ạ́ngı̣́ ạ́ngı̣́ sı̣́sı̣́ ꞌálâ rî ꞌbá yî zĩzó ĩꞌdî rĩzó drı̣̃ lâ. Õzõ gólĩyî õcâ trá võ kãrámã kâ ꞌá rî, gólĩyî drí ĩyíkâ rĩzó zãâ ĩyî ífífí ꞌbãlé âꞌdólé sı̣́sı̣́ rĩlí kı̣́tı̣̃ ạ́ngı̣́ ạ́ngı̣́ drı̣̃ı̣̂, kı̣́tı̣̃ gólĩyî kó ꞌbãlé cé ũmú gólĩyî ãmbâ-ãmbâ drí rî yî drı̣̃ı̣̂.
46 — Cuidado com os escribas, que gostam de andar com vestes talares e muito apreciam as saudações nas praças, as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes.
47 Gõꞌdá óꞌbã gólĩyî bê rĩꞌá ngá ꞌẽlé õkó gólĩyî ágó lâ yî drí ôdrãlé rî vó lâ yî ndrẽlé rî, gólĩyî rî ĩyîngá cé lãfâ õkó ꞌdĩ ꞌbá yí kâ ꞌdĩ îzãlé ĩꞌdî. Gõꞌdá gólĩyî rî trá rĩꞌá rãtáã ꞌẽlé kárá Ôvârí drí, gbórókõ ãmbá sĩ ngbạ́lạ́-ngbạ́lạ́, õjílã ãzí lı̣̃fı̣́ drı̣̃ ꞌá. Gõꞌdá nĩngá sĩ rî, gólĩyî rĩꞌá tã õnjí bê tákányĩ ĩyî pı̣̃pı̣̂sı̣́lı̣́ ꞌá. Tã lâ rĩꞌá nõtí, Ôvârí âꞌdô lâŋõ fẽꞌá gólĩyî drí lậvũlı̣́ kôrô.”
47 Eles devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações. Estes sofrerão juízo muito mais severo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.