Lucas 20
Tã-drı̣̃ Lẽlẽ Óꞌdí Óvârí Kâ (AVU) vs ARIB
1 Kậyı̣̂ ãzâ sĩ, Yésũ õtírĩ rĩî tã pẽlé jó ạ́ngı̣́ Ôvârí kâ ꞌdĩ ꞌá rî, drı̣̃-ꞌbá ạ́ngı̣́ Yúdạ̃ yí kâ rî ꞌbá yî gõꞌdá lãꞌbí îmbá ꞌbá yí bê, rî ĩyî trá Yésũ rî îjílí tã îjî-îjî sĩ kĩ nĩ rî,
1 Num desses dias, quando Jesus ensinava o povo no templo, e anunciava o evangelho, sobrevieram os principais sacerdotes e os escribas, com os anciãos.
2 “Ãꞌdî ꞌbã nî rĩꞌá tã pẽlé jó Ôvârí kâ nõ ꞌá rî nĩ yã? Ãꞌdî fẽ drı̣́-ãcê ní drí tã ꞌdî ꞌbá yî ꞌẽzó rî nĩ yã?”
2 e falaram-lhe deste modo: Dize-nos, com que autoridade fazes tu estas coisas? Ou, quem é o que te deu esta autoridade?
3 Yésũ lôgõ tã-drı̣̃ trá gólĩyî drí nõtí, “Má lẽ trá ãnî îjílí tã îjî-îjî sĩ nõtí,
3 Respondeu-lhes ele: Eu também vos farei uma pergunta; dizei-me, pois:
4 ãꞌdî ꞌbã Yõwánĩ rĩꞌá bãbãtízĩ ꞌẽlé õjílã drí rî nĩ yã?”
4 O batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Gõꞌdá drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî îcá ĩyî úlı̣́ Yésũ kâ ꞌdĩ võ lâ lôgõlé kô. Gólĩyî ı̣̂sũ tã trá kĩ nĩ rî, õzõ yĩ ãâtâ gólâ drí kĩꞌá nĩ rî, Ôvârí ĩꞌdî rî, Yésũ âꞌdô lôgõꞌá lâ ĩyî drí kĩ nĩ rî, ngã ãꞌdô kpá ĩtí rî, gólĩyî ró úlı̣́ Yõwánĩ kâ kô ãꞌdô tãsĩ yã?
5 Ao que eles arrazoavam entre si: Se dissermos: do céu, ele dirá: Por que não crestes?
6 Õzõ gõꞌdá yĩ ãâtâ kpá âꞌdó Ôvârí ĩꞌdî kô rî, õꞌbí ãmbá rĩ ꞌbá ĩtí ꞌdĩ ꞌbá yî âꞌdô ꞌdẽꞌá kpá ĩyî drı̣̃ı̣̂ ĩyî fũlı̣́, tãlâ gólĩyî lẽ ĩyî tã-drı̣̃ trá kĩ nĩ rî, Yõwánĩ ĩꞌdî tã ậngũ ꞌbá Ôvârí kâ.
6 Mas, se dissermos: Dos homens, todo o povo nos apedrejará; pois está convencido de que João era profeta.
7 Gõꞌdá âꞌdô bê ĩtí rî, drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî gã ĩyî trá dó tã-drı̣̃ lôgõlé, gólĩyî drí tã âtázó Yésũ drí kĩ nĩ rî, yĩ nı̣̃ı̣́ kô.
7 Responderam, pois, que não sabiam donde era.
8 Gõꞌdá Yésũ âtâ trá gólĩyî drí kĩ nĩ rî, “Õzõ ãꞌdô ĩtí rî, má lẽé kpá kô âꞌdálâ ãnî drí kĩ, ãꞌdî ꞌbã mâ nĩ tã pẽlé yã rî.”
8 Replicou-lhes Jesus: Nem eu vos digo com que autoridade faço estas coisas.
9 Yésũ âtâ íꞌdígówá trá drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, “Ãgô ãzâ ꞌwã ạ́mvú íyíkâ trá, gólâ drí fê õzõ âlâꞌbâ kâtí gólâ rĩzó õdrá ꞌẽlé lõꞌwâ lâ ꞌásĩ rî ı̣̂ꞌdı̣́zó ꞌá lâ. Ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ drí gõzó ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ãzâ ꞌbá yî ꞌbãlé rĩꞌá lôsĩ ꞌẽlé ạ́mvú íyíkâ ꞌdĩ ꞌá, tãlâ gólâ ꞌẽꞌá nĩlí rĩlí ꞌbạ̃drı̣̃ ãzâ ꞌá jẽjẽ ró ạ́mvú íyíkâ ꞌdĩ rú sĩ. Drílâ gõzó tã âtálé ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, ‘Õzõ fê ạ́mvú ꞌá ꞌdĩ õꞌwâ trá rî, nĩ trõ lõꞌwâ lâ ũrûkậ ꞌbá yî ãnî drí, nĩ gõ ró ạ̃mbúkũ lâ âfẽlé má lı̣́pı̣̂ lâ drí.’
9 Começou então a dizer ao povo esta parábola: Um homem plantou uma vinha, arrendou-a a uns lavradores, e ausentou-se do país por muito tempo.
10 Gõꞌdá fê lõꞌwâ ꞌdĩ kâ trá ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí ôkízó lâ. Ạ́mvú lı̣́pı̣̂ drí gõzó lãjóꞌbá íyíkâ âjólé ânĩꞌá fê lõꞌwâ íyíkâ ró rî trõlé. Ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí lãjóꞌbá ạ́mvú lı̣́pı̣̂ kâ ꞌdĩ rũzó cãlé drõlé vólé, drílĩyî gãzó dó fê lõꞌwâ ꞌdĩ fẽlé ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ drí.
10 No tempo próprio mandou um servo aos lavradores, para que lhe dessem dos frutos da vinha; mas os lavradores, espancando-o, mandaram-no embora de mãos vazias.
11 Ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ drí kpá lãjóꞌbá ãzâ âjózó. Ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí rũzó lâ kpá cãlé. Gólĩyî ꞌê tã ãnyĩ kâ trá ãmbá lãjóꞌbá ꞌdĩ drí, gõꞌdá kpá gólâ rî lôꞌdázó drõlé gõlé vólé. Lôgâ ĩyî fê lõꞌwâ ꞌdĩ kpá dó fẽlé.
11 Tornou a mandar outro servo; mas eles espancaram também a este e, afrontando-o, mandaram-no embora de mãos vazias.
12 Ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ drí gõzó lãjóꞌbá nâ lâ jõlé, drílĩyî kpá cãzó lâ, lôꞌézó lâ rõô. Fẽé ĩyî fê lõꞌwâ ꞌdĩ ạ́mvú lı̣́pı̣̂ drí kpá kô.
12 E mandou ainda um terceiro; mas feriram também a este e lançaram-no fora.
13 “Ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ drí tã ı̣̂sũzó kĩ nĩ rî, ‘Má âꞌdô ꞌẽꞌá lâ nõ ángô tí ró yã? Má lẽ gõꞌdá trá drẽ ámâ mvá má drí lẽlé kôrô rî jõlé ĩꞌdî. Ãzângá sĩ, gólĩyî âꞌdô gólâ rî rõꞌá, drílĩyî ngá ámákâ ꞌdĩ âfẽzó.’ Gõꞌdá mvá ꞌdĩ drí nĩzó ạ́mvú ꞌálâ.
13 Disse então o senhor da vinha: Que farei? Mandarei o meu filho amado; a ele talvez respeitarão.
14 “Gõꞌdá ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî õtírĩ ạ́mvú lı̣́pı̣̂ ꞌdĩ mvá lâ rî ndrẽê rî, âtâ ĩyî tã trá ĩyî lãfálé ꞌásĩ kĩ nĩ rî, ‘Nõô rî ạ́mvú lı̣́pı̣̂ rî mvá ĩꞌdî, mã rû gólâ fũlı̣́ vólé, tãlâ ạ́mvú nõ õrî ró bê ãmângá ãmâ drí.’
14 Mas quando os lavradores o viram, arrazoaram entre si, dizendo: Este é o herdeiro; matemo-lo, para que a herança seja nossa.
15 Gólĩyî lôkô ạ́mvú lı̣́pı̣̂ rî mvá trá, sẽlâ vólé ạ́mvú ꞌásĩ gõꞌdá nĩꞌá fũlı̣́ vólé.”
15 E lançando-o fora da vinha, o mataram. Que lhes fará, pois, o senhor da vinha?
16 Tã pạ̃tı̣́ı̣̃ ró, ạ́mvú lı̣́pı̣̂ âꞌdô ânĩꞌá ạ́mvú ꞌwã ꞌbá õnjí ꞌdĩ ꞌbá yî ûfúlı̣́, drílâ gõzó ạ́mvú ꞌwã ꞌbá ãzâ ꞌbá yî ꞌbãlé ĩꞌdî ạ́mvú ꞌdĩ ꞌá.” Gõꞌdá õꞌbí ãmbá rĩ ꞌbá ĩtí ꞌdĩ ꞌbá yî drí tã âtázó kĩ nĩ rî, “Tã ĩtí ꞌdĩ ꞌbá yî îcá rû ꞌẽlé kô.”
16 Virá e destruirá esses lavradores, e dará a vinha a outros. Ouvindo eles isso, disseram: Tal não aconteça!
17 Yésũ âꞌdâ õjílã ꞌdî ꞌbá yî lı̣̃fı̣́ lâ trá drı̣́-mbílí sĩ kĩ nĩ rî, “Nĩ nı̣̃ úlı̣́ tã ậngũ ꞌbá Ôvârí kâ drí âtálé kĩꞌá nĩ rî,
17 Mas Jesus, olhando para eles, disse: Pois, que quer dizer isto que está escrito: A pedra que os edificadores rejeitaram, essa foi posta como pedra angular?
18 “Ĩtí rî, õzõ õjílã ãzâ ũsı̣̃ íyî pá trá jó ậjû ꞌdĩ rú rî, gólâ rî pá âꞌdô ŋõꞌá. Gõꞌdá õzõ jó ậjû ꞌdĩ ãâꞌdê õjílã rî ꞌdĩ drı̣̃ı̣̂ rî, âꞌdô gólâ rî ôŋõꞌá cĩnyí-cĩnyí.”
18 Todo o que cair sobre esta pedra será despedaçado; mas aquele sobre quem ela cair será reduzido a pó.
19 Gõꞌdá nĩngá sĩ, drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî lẽ ĩyî trá Yésũ rî trõlé nĩꞌá fũlâ, tãlâ gólĩyî nı̣̃ trá Yésũ rî íꞌdígówá âtálé ꞌdĩ ĩyî rú. Nĩngá sĩ rî, gólĩyî îcá ꞌẽlâ kô, tãlâ gólĩyî rô õꞌbí ãmbá ꞌdĩ ꞌbá yî ạ̃wạ̃lạ̃kạ̃ lâ yî ĩꞌdî.
19 Ainda na mesma hora os escribas e os principais sacerdotes, percebendo que contra eles proferira essa parábola, procuraram deitar-lhe as mãos, mas temeram o povo.
20 Drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî rî ĩyî trá Yésũ rî âdólé, úlı̣́ õnjí ãzâ ãâfõ ró bê gólâ sı̣́lı̣́ sĩ, yĩ ũrû ró gólâ bê. Jô ĩyî tã ngõ ꞌbá yî trá nĩlí Yésũ rî tı̣̂ lôtẽlé, ãâtâ ró úlı̣́ ãzâ bê ányâ ró, gólĩyî ãânĩ ró bê tã lâ ngõlé ĩyî drí. Gólĩyî drí kpá tã âtázó tã ngõ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí, gólĩyî õjâ ĩyî kpá ꞌbãlé õjílã tãndí ró tã îjî-îjî ãzâ ꞌbá yî îjílí Yésũ tı̣́, pávó lôndãzó gólâ rî rũzó, drı̣̃ lâ ãâꞌdê ró bê, gólĩyî ãâꞌdô kpá ícícíyá ꞌẽ ꞌbá ró Yésũ rú.
20 E, aguardando oportunidade, mandaram espias, os quais se fingiam justos, para o apanharem em alguma palavra, e o entregarem à jurisdição e à autoridade do governador.
21 Õjílã gólĩyî tã ngõ ꞌbá ꞌdĩ yî îjî ĩyî Yésũ trá kĩ nĩ rî, “Lı̣̃fı̣́ îcí ꞌbá, ní âtâ úlı̣́ tãndí trá, gõꞌdá ní îcî õjílã lı̣̃fı̣́ trá tã pạ̃tı̣́-pạ̃tı̣̃ Ôvârí kâ rî sĩ, õzõ õjílã ãmbá ꞌdĩ ꞌbá yî ãꞌdô ĩyî gbõ lé õmbã ró ní bê rî.
21 Estes, pois, o interrogaram, dizendo: Mestre, sabemos que falas e ensinas retamente, e que não consideras a aparência da pessoa, mas ensinas segundo a verdade o caminho de Deus;
22 Mã lẽ ní âtâ ãmâ drí tã mbı̣̂ ró, mã õgî ômbê ngá ãtrâ Rómã kâ drí ngã kô yã?”
22 é-nos lícito dar tributo a César, ou não?
23 Yésũ nı̣̃ trá gólĩyî rî ꞌdĩ kõlõgbõ cãꞌá yí drí ꞌdẽzó, tãlâ yĩ ũrû ró yî bê.
23 Mas Jesus, percebendo a astúcia deles, disse-lhes:
24 “Nĩ âfẽ drẽ lãfâ ãnî drí rĩzó ômbê gĩlí ĩꞌdî sĩ lâ ꞌdĩ ãlô rî má drí, tãlâ má ndrê ró bê. Nõô ãꞌdî rî líndrí ꞌî ậdı̣̂ ífí nõ rú, gõꞌdá rú îgĩlí rú lâ ꞌá nõ bê yã?”
24 Mostrai-me um denário. De quem é a imagem e a inscrição que ele tem? Responderam: De César.
25 Tã ngõ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî drí tã âtázó Yésũ drí kĩ nĩ rî, “Nõô rî kúmú Rómã kâ ꞌbãlé ãmâ drı̣̃ı̣̂ nõ líndrí lâ ĩꞌdî.”
25 Disse-lhes então: Dai, pois, a César o que é de César, e a Deus o que é de Deus.
26 Nĩngá sĩ rî, tã ngõ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî trá ꞌdó lârõ-lârõ ró, tãlâ Yésũ lôgõ tã îjî-îjî gólĩyíkâ ꞌdĩ trá tã nı̣̃nı̣̃ sĩ. Gólĩyî îcá ĩyî úlı̣́ ãzâ âtálé Yésũ rî drı̣̃ rũzó rî kô. Gólĩyî gõꞌdá trá úlı̣́ ãzâ ãkó âtálé.
26 E não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e admirados da sua resposta, calaram-se.
27 Gõꞌdá Sạ̃dúsı̣̃ ãzâ ꞌbá yî âcâ ĩyî trá Yésũ rî ûjũlı̣́. Gólĩyî rî ĩyíkâ õjílã lı̣̃fı̣́ îcílí kĩ nĩ rî, Ôvârí îcá kô õjílã îngálé õdrã ꞌásĩ.
27 Chegaram então alguns dos saduceus, que dizem não haver ressurreição, e perguntaram-lhe:
28 Gólĩyî âtâ trá Yésũ drí nõtí, “Lı̣̃fı̣́ îcí ꞌbá, ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ Músạ̃ îgĩ tã trá ãmâ drí kĩ nĩ rî, ‘Õzõ ãgô ãzâ õdrã cú ĩtí mvá tı̣̃ ãkó rî, gólâ rî ậdrúpı̣̃ yî âꞌdô gólâ rî õkó ꞌdĩ trõꞌá mvá tı̣̃zó gólâ drí.’
28 Mestre, Moisés nos deixou escrito que se morrer alguém, tendo mulher mas não tendo filhos, o irmão dele case com a viúva, e suscite descendência ao irmão.
29 Ngbãângbânõ rî, mã âtâ drẽ íꞌdígówá ãzâ ní drí. Ãgô ãzâ rĩꞌá mvá bê njı̣̂-drı̣̃-lâ-rı̣̃ ꞌdó ĩyî ágó ró. Gõꞌdá mvá sı̣́sı̣́ rî drí õkó gĩzó, drílâ drãzó õkó ꞌdĩ âyélé tı̣́ ĩyî mvá õkó ꞌdĩ bê kô.
29 Havia, pois, sete irmãos. O primeiro casou-se e morreu sem filhos;
30 Ậdrúpı̣̃ lâ ãzâ drí trõzó lâ ạ̃yı̣́zı̣́ ró, tı̣́ ĩyî mvá kpá kô, drílâ kpá drãzó.
30 então o segundo, e depois o terceiro, casaram com a viúva;
31 Ậdrúpı̣̃ ãzâ drí kpá ạ̃yı̣́zı̣́ ꞌdĩ trõzó, tı̣́ mvá kpá kô, drílâ kpá drãzó. Ậdrúpı̣̃ ãzâ drí kpá ạ̃yı̣́zı̣́ ꞌdĩ trõzó, tı̣́ mvá kpá kô, drílâ kpá drãzó, ndrĩ gbõ ꞌdó ĩtí té ạ̃dũkũ lâ mvá ạ̃dũ ró rî, drílâ ạ̃yı̣́zı̣́ ꞌdĩ trõzó nĩ, tı̣́ ĩyî mvá kpá kô. Mvá ạ̃dũ ꞌdî drí kpá drãzó.
31 e assim todos os sete, e morreram, sem deixar filhos.
32 Õkó ꞌdĩ drí kpá drãzó. Gõꞌdá ní âtâ drẽ tã lâ ãmâ drí.
32 Depois morreu também a mulher.
33 Ị̃zạ́tú ãngó nõ ꞌá rî, õzõ Ôvârí ĩîngâ õjílã ôdrã ꞌbá rî yî trá lédrẽ-lédrẽ ró rî, ậdrúpı̣̃ gólĩyî njı̣̂-drı̣̃-lâ-rı̣̃ ꞌdó õkó ꞌdĩ trõ ꞌbá ndrĩ ꞌdî ꞌbá yî ꞌásĩ rî, õkó ꞌdĩ âꞌdô ꞌbãꞌá ángô rî õkó lâ ró yã?” Gólĩyî âtâ tã ꞌdî ĩtí ꞌdĩ, tãlâ Yésũ rî rúꞌbạ́ ônjâ ró bê tã ányâ lôgõlé ĩꞌdî.
33 Portanto, na ressurreição, de qual deles será ela esposa, pois os sete por esposa a tiveram?
34 Yésũ drí tã âtázó Sạ̃dúsı̣̃ ꞌdĩ ꞌbá yî drí kĩ nĩ rî, “Ãngó ꞌá nõngá rî, ãgô rî õkó gĩlí.
34 Respondeu-lhes Jesus: Os filhos deste mundo casaram-se e dão-se em casamento;
35 Gõꞌdá võ Ôvârí ngálâ ûrú ꞌálâ rî ꞌá rî, âꞌdó kô õkó gĩzó ĩꞌdî ꞌbãzó ãyĩkõ ró, õjílã tı̣́ mvá kô,
35 mas os que são julgados dignos de alcançar o mundo vindouro, e a ressurreição dentre os mortos, nem se casam nem se dão em casamento;
36 gõꞌdá õjílã drãá kpá kô. Õjílã âꞌdô ꞌbãꞌá ꞌdó ndrĩ õzõ mãlãyíkã kâtí, drãá ĩyî gõꞌdá kô. Gólĩyî âꞌdô ꞌbãꞌá Ôvârí rî mvá ró, tãlâ Ôvârí îngâ gólĩyî trá õdrã ꞌásĩ.
36 porque já não podem mais morrer; pois são iguais aos anjos, e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Ãnî Sạ̃dúsı̣̃ yî, tã ı̣̂sũ ãníkâ âꞌdó kô mbı̣̂. Ãmâ ạ́ꞌbı̣́yạ́ Músạ̃ îgĩ tã trá âyélé ãmâ drí, kậyı̣̂ tíbê Ôvârí drí úlı̣́ âtázó yí drí fê ngbũkpũ-ngbũkpũ rĩ ꞌbá kõlé lạ̃sı̣́ ró ĩtí ꞌdĩ ꞌásĩ kĩ nĩ rî, ‘Mâ cé ĩꞌdî Ôvârí tíbê Ãbãrãyámã drí rĩꞌá rõlâ rî, mâ kpá ĩꞌdî Ôvârí tíbê Ĩsákã drí rĩꞌá rõlâ rî ĩꞌdî, kpá Ôvârí Yãkóbã drí rõlé rî ĩꞌdî.’ Ôvârí õtírĩ tã âtá Músạ̃ drí rî, Ãbãrãyámã, Ĩsákã gõꞌdá Yãkóbã yî drã ĩyî trá.
37 Mas que os mortos hão de ressurgir, o próprio Moisés o mostrou, na passagem a respeito da sarça, quando chama ao Senhor; Deus de Abraão, e Deus de Isaque, e Deus de Jacó.
38 Îcá gõꞌdá kô ãvõ drí Ôvârí rî rõzó, gõꞌdá ngbãângbânõ rî, Ãbãrãyámã, Ĩsákã, Yãkóbã gõꞌdá trá lédrẽ-lédrẽ ró Ôvârí ngálâ.”
38 Ora, ele não é Deus de mortos, mas de vivos; porque para ele todos vivem.
39 Lãꞌbí îmbá ꞌbá ãzâ ꞌbá yî drí tã âtázó Yésũ drí kĩ nĩ rî, “Yésũ, ní lôgõ tã-drı̣̃ Sạ̃dúsı̣̃ ꞌdĩ ꞌbá yí kâ trá tãndí ró.” Gólĩyî âtâ tã ꞌdî ĩtí ꞌdĩ, tãlâ gólĩyî lẽé ĩyî Sạ̃dúsı̣̃ yî kô.
39 Responderam alguns dos escribas: Mestre, disseste bem.
40 Gõꞌdá nĩngá sĩ, lãꞌbí îmbá ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî õjílã gólĩyî sı̣́sı̣́-lésĩ rî yí bê rô ĩyî Yésũ trá, îjí ĩyî gõꞌdá gólâ óꞌdí kô, tãlâ gólĩyî îcá gõꞌdá tã ãzâ ı̣̂sũlı̣́ Yésũ rî drı̣̃ rũzó ꞌá lâ kô. Tã lôgõ-lôgõ Yésũ kâ rî lậvũ gólĩyî trá tã nı̣̃nı̣̃ sĩ.
40 Não ousavam, pois, perguntar-lhe mais coisa alguma.
41 Gõꞌdá Yésũ kĩ drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí rî, “Nĩ ı̣̂sũ drẽ tã mãnísĩ tã ꞌdíyî pã ꞌbá kâ tãsĩ. Íîgĩ trá búkũ Ôvârí kâ ꞌá kĩꞌá nĩ rî, ꞌdíyî pã ꞌbá gólâ Ôvârí drí ꞌẽꞌá âjólâ nõ rĩꞌá kúmú Dạ̃wúdı̣̃ rî ózõwá ꞌî.
41 Jesus, porém, lhes perguntou: Como dizem que o Cristo é filho de Davi?
42 Gõꞌdá má kĩ, kúmú Dạ̃wúdı̣̃ rî gógó âtâ trá lôngó ãzâ ꞌá nĩngá kĩ nĩ rî, ꞌdíyî pã ꞌbá gólâ Ôvârí drí ꞌẽꞌá âjólâ nõ ãâꞌdô ꞌbãꞌá kúmú íyíkâ ró. Dạ̃wúdı̣̃ âtâ trá nõtí,
42 Pois o próprio Davi diz no livro dos Salmos: Disse o Senhor ao meu Senhor: Assenta-te à minha direita,
43 Gõꞌdá yí âꞌdô gólâ rî ạ̃jú-ꞌbá-ãzí yî ꞌbãꞌá âꞌdólé áyábálá ró gólâ rî pá zẽlé.’ ”
43 até que eu ponha os teus inimigos por escabelo dos teus pés.
44 Gõꞌdá Yésũ âtâ tã trá drı̣̃-ꞌbá Yúdạ̃ yí kâ ꞌdĩ ꞌbá yî drí úlı̣́ mãnĩgõ sĩ kĩ nĩ rî, “Âꞌdô âꞌdóꞌá ángô tí ró, ꞌdíyî pã ꞌbá gólâ Ôvârí drí ꞌẽꞌá âjólâ rî drí ꞌbãzó kúmú ró Dạ̃wúdı̣̃ drı̣̃ı̣̂, gõꞌdá kpá âꞌdólé Dạ̃wúdı̣̃ rî ózõwá ró yã?” Yésũ âtâ tã ꞌdî ĩtí, tãlâ gólâ lẽ gólĩyî drí nı̣̃lâ dódó, ꞌdíyî pã ꞌbá ꞌdĩ rî âꞌdô ꞌbãꞌá õjílã mvá ró, kpá õzõ Ôvârí rî ífífí tí.
44 Logo Davi lhe chama Senhor como, pois, é ele seu filho?
45 Gõꞌdá nĩngá sĩ, Yésũ âtâ tã trá tã ârí ꞌbá íyíkâ rî drí, gõꞌdá õꞌbí ãmbá ꞌdĩ ꞌbá yî ârî ĩyî gólâ kpá trá, tã âtâ rĩꞌá nõtí,
45 Enquanto todo o povo o ouvia, disse Jesus aos seus discípulos:
46 “Nĩ ꞌbã ãnî drı̣̃ı̣̂, ạ̃dũkũ lâ ró, nĩ õzó ꞌbãâ kô õzõ lãꞌbí îmbá ꞌbá ꞌdĩ ꞌbá yî tí. Lãꞌbí îmbá ꞌbá rî ꞌbá yî gólĩyî rî ĩyíkâ ítá ãcê-ãcê sõlé ĩꞌdî kạ́trạ́-kạ́trạ́ vũdrı̣́ sĩ, ĩyî âꞌdázó bê lı̣̃fı̣́ îcí ꞌbá ró. Gõꞌdá kpá rĩzó ậcı̣́ tõlé lómbé-lómbéwá sĩ gõcẽ-gõcẽ võ ngá gĩ kâ ꞌásĩ, õjílã õrî ró bê nî-bê-yã fẽlé ĩyî drí tã rõrõ sĩ. Gõꞌdá gólĩyî nĩ bê rãtáã ꞌẽlé jó tã ârî kâ ꞌálâ rî, gólĩyî drí té kı̣́tı̣̃ ạ́ngı̣́ ạ́ngı̣́ sı̣́sı̣́ ꞌálâ rî ꞌbá yî zĩzó ĩꞌdî rĩzó drı̣̃ lâ. Õzõ gólĩyî õcâ trá võ kãrámã kâ ꞌá rî, gólĩyî drí ĩyíkâ rĩzó zãâ ĩyî ífífí ꞌbãlé âꞌdólé sı̣́sı̣́ rĩlí kı̣́tı̣̃ ạ́ngı̣́ ạ́ngı̣́ drı̣̃ı̣̂, kı̣́tı̣̃ gólĩyî kó ꞌbãlé cé ũmú gólĩyî ãmbâ-ãmbâ drí rî yî drı̣̃ı̣̂.
46 Guardai-vos dos escribas, que querem andar com vestes compridas, e gostam das saudações nas praças, dos primeiros assentos nas sinagogas, e dos primeiros lugares nos banquetes;
47 Gõꞌdá óꞌbã gólĩyî bê rĩꞌá ngá ꞌẽlé õkó gólĩyî ágó lâ yî drí ôdrãlé rî vó lâ yî ndrẽlé rî, gólĩyî rî ĩyîngá cé lãfâ õkó ꞌdĩ ꞌbá yí kâ ꞌdĩ îzãlé ĩꞌdî. Gõꞌdá gólĩyî rî trá rĩꞌá rãtáã ꞌẽlé kárá Ôvârí drí, gbórókõ ãmbá sĩ ngbạ́lạ́-ngbạ́lạ́, õjílã ãzí lı̣̃fı̣́ drı̣̃ ꞌá. Gõꞌdá nĩngá sĩ rî, gólĩyî rĩꞌá tã õnjí bê tákányĩ ĩyî pı̣̃pı̣̂sı̣́lı̣́ ꞌá. Tã lâ rĩꞌá nõtí, Ôvârí âꞌdô lâŋõ fẽꞌá gólĩyî drí lậvũlı̣́ kôrô.”
47 que devoram as casas das viúvas, fazendo, por pretexto, longas orações; estes hão de receber maior condenação.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.