Mateus 27

The New Testament of our Lord and Saviour Jesus Christ (APWNT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Hayiłką́ą́yú okąąh yebik’ehi itisyú nadaandeehi hik’e Jews yánazíni biłgo dawa hagot’éégo Jesus zidee doleełíí yaa nadaagoshchįį:
1 De manhã cedo, os principais sacerdotes e líderes do povo se reuniram outra vez para planejar uma maneira de levar Jesus à morte.
2 Áík’ehgo łídaistł’ǫǫgo dahdainłt’e’, nant’án, Póntius Pílate holzéhi, yaa daidez’ąą.
2 Então o amarraram, o levaram e o entregaram a Pilatos, o governador romano.
3 Judas, ch’íbin’áni, Jesus zideego bángot’ąągo yígołsįįdá’, dázhǫ́ doo bił gozhǫ́ǫ́ dago zhaali tádinhíí okąąh yebik’ehi itisyú nadaandeehíí, Jews yánazíni biłgo t’ąązhį’ yaa náyiné’,
3 Quando Judas, que o havia traído, viu que Jesus tinha sido condenado à morte, encheu-se de remorso e devolveu as trinta moedas de prata aos principais sacerdotes e líderes do povo,
4 Gáṉíígo, Nṉee dábik’ehyú át’éhi ch’íní’ą́ą́híí bighą doo bik’ehyú ásdzaa da. Áík’ehgo gádaabiłṉii, Néé doo nanohwinłtł’og da. Dani nanínłtł’og le’.
4 dizendo: “Pequei, pois traí um homem inocente”. “Que nos importa?”, retrucaram eles. “Isso é problema seu.”
5 Da’ch’okąąh goz’ąą yuṉe’ zhaalihíí nayiłkaadá’ ch’ínyáágo da’ídodleeh.
5 Então Judas jogou as moedas de prata no templo, saiu e se enforcou.
6 Okąąh yebik’ehi itisyú nadaandeehíí zhaali nádaidnné’go gádaaṉii, Zhaali biyi’ ohilkaadíí biyi’ yuyaa doo o’né’go goz’ąą da, dił bighą nahasṉilhíí bighą.
6 Os principais sacerdotes juntaram as moedas e disseram: “Não seria certo colocar este dinheiro no tesouro do templo, pois é dinheiro manchado de sangue”.
7 Áík’ehgo yaa yádaałti’dá’ zhaalihíí bee nṉee goshtł’ish tús áiléhi bini’ nahazṉii, áígee aṉahdí’ nadaakaihíí łehi’ṉííł doleełgo.
7 Então resolveram comprar o campo do oleiro e transformá-lo num cemitério para estrangeiros.
8 Áí bighą áídí’ godezt’i’go díí jįįzhį’ áí ni’híí, Ni’ dił bee nahazṉiihíí, holzee.
8 Por isso, até hoje ele se chama Campo de Sangue.
9 Áík’ehgo Jéremy, Bik’ehgo’ihi’ṉań binkááyú na’iziidi, gáṉíí n’íí begolzaa, Zhaali tádinhíí, Israel hat’i’íí ła’i, Áí nṉee ilį́į́, daaṉiigo, nádaidnné’go,
9 Cumpriu-se, assim, a profecia de Jeremias que diz: “Tomaram as trinta peças de prata, preço pelo qual ele foi avaliado pelo povo de Israel,
10 Goshtł’ish tús áiléhi bini’íí yaa nadaihesṉii, sheBik’ehń áshiłnṉiid n’íí k’ehgo.
10 e compraram o campo do oleiro, conforme o Senhor ordenou”.
11 Jesus nant’án yidáhzhį’ sizįįgo nayídiłkid gáyiłṉiigo, Jews ízisgo biNant’a’i ńlį́į́ née? Da’áígee ánṉii, biłṉii, Jesus.
11 Agora Jesus estava diante de Pilatos, o governador romano, que lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
12 Okąąh yebik’ehi itisyú nadaandeehíí, Jews yánazíni biłgo baa dahgoz’ąą ndi doo nt’é ṉii da lę́k’e.
12 No entanto, quando os principais sacerdotes e os líderes do povo fizeram acusações contra ele, Jesus permaneceu calado.
13 Áík’ehgo Pílate gábiłṉii, Łą́ą́go naa yádaałti’íí ya’ doo dints’ag da née?
13 Então Pilatos perguntou: “Você não ouve essas acusações que fazem contra você?”.
14 Áídá’ t’ah Jesus doo nt’é biłṉii da, yati’ dała’á ndi; áí bighą nant’án dázhǫ́ bił díyagot’ee.
14 Mas, para surpresa do governador, Jesus nada disse.
15 Bitis hagowáh n’íí bíná’godiṉíhgo da’idąągee ha’áshijeedíí dała’á, hadíí nṉee hádaat’iiníí, nant’án bá ch’ínádaayíłtéeh lę́k’e.
15 A cada ano, durante a festa da Páscoa, era costume do governador libertar um prisioneiro, qualquer um que a multidão escolhesse.
16 Áígee nṉee doo bik’ehyú át’éé dago bígózini, Barábbas holzéhi, ha’ásitįį lę́k’e.
16 Nesse ano, havia um prisioneiro, famoso por sua maldade, chamado Barrabás.
17 Áík’ehgo nṉee íła’adzaago Pílate gádaabiłṉii, Hadíí nohwich’į’ ch’ínánshteeh hádaaht’įį? Barábbas née, dagohíí Jesus, Christ holzeehíí née?
17 Quando a multidão se reuniu diante de Pilatos naquela manhã, ele perguntou: “Quem vocês querem que eu solte: Barrabás ou Jesus, chamado Cristo?”.
18 Pílate yígółsį nṉee dawa Jesus bił daanzhǫǫhíí bighą okąąh yedaabik’ehi Jesus yik’edaanṉiihgo baa daabidez’ąą.
18 Pois ele sabia muito bem que os líderes religiosos judeus tinham prendido Jesus por inveja.
19 Pílate yánáltihgo dahnezdaadá’ bi’aahíí, ła’ yich’į’ yił’aa gábiłṉiigo, Áí nṉee dábik’ehyú át’ééhíí doo baa nanṉaa da, díí jįįgo baa naiseełgo shiniigonłt’éé.
19 Nesse momento, enquanto Pilatos estava sentado no tribunal, sua esposa lhe mandou o seguinte recado: “Deixe esse homem inocente em paz. Na noite passada, tive um sonho a respeito dele e fiquei muito perturbada”.
20 Okąąh yebik’ehi itisyú nadaandeehi, Jews yánazíni biłgo nṉee íła’adzaahíí biini’ yá ádaagozlaa, gádaayiłṉiigo, Barábbas nohwá ch’ínáńłteehdá’ Jesus‐híí zodéé, daadohṉii.
20 Enquanto isso, os principais sacerdotes e os líderes do povo convenceram a multidão a pedir que Barrabás fosse solto e Jesus executado.
21 Nant’ánhíí gádaabiłṉii, Díí nṉee nakihíí hadíí nohwich’į’ ch’ínánshteeh? Barábbas zhą́ hádaahiit’įį, daaṉii.
21 Então o governador perguntou outra vez: “Qual dos dois vocês querem que eu lhes solte?”. A multidão gritou em resposta: “Barrabás!”.
22 Pílate gánádaabiłdo’ṉiid, Jesus, Christ holzéhi, hago ląą nohwá áshłe’ áídá’? Dawa gádaabiłṉii, Tsį’iłna’áhi bíhołkałgo zodéé.
22 Pilatos perguntou: “E o que farei com Jesus, chamado Cristo?”. “Crucifique-o!”, gritou a multidão.
23 Nant’ánhíí gádaabiłṉii, Nt’é bighą, hant’é bee nchǫ’go adzaago? Nṉee da’tiségo nnádaadidilghaazhgo, Tsį’iłna’áhi bíhołkałgo zodéé, daabiłṉii.
23 “Por quê?”, quis saber Pilatos. “Que crime ele cometeu?” Mas a multidão gritou ainda mais alto: “Crucifique-o!”.
24 Pílate doo hagot’éégo nṉee yidag hagháh át’éé dago, ła’íí godnch’áad nkegonyaago yígołsįįdá’, nṉee íła’adzaahíí biṉááł tú náidnkąągo bigan tayizgis, gáṉíígo, Díí nṉee dábik’ehyú át’ééhíí bidiłíí shíí doo nashinłtł’og da: dánohwíí nadaanohwinłtł’og le’.
24 Pilatos viu que de nada adiantava insistir e que um tumulto se iniciava. Assim, mandou buscar uma bacia com água, lavou as mãos diante da multidão e disse: “Estou inocente do sangue deste homem. A responsabilidade é de vocês”.
25 Nṉee dawa gádaabiłṉii, Bidiłíí nohwiká’zhį’ at’éé doleeł, ła’íí nohwichągháshéhíí ałdó’ biká’zhį’ at’éé doleeł.
25 Todo o povo gritou em resposta: “Que nós e nossos descendentes sejamos responsabilizados pela morte dele!”.
26 Áík’ehgo Pílate Barábbas nṉee yich’į’ ch’ínáinłtį́į́, áídá’ Jesus‐híí habí’ oltsaazdá’ tsį’iłna’áhi bíhołkałgo zidéégo nṉeehíí yaa daidez’ąą.
26 Então Pilatos lhes soltou Barrabás. E, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o para ser crucificado.
27 Nant’án bisiláádahíí yáná’itih goz’ąą yuṉe’ Jesus odaizt’e’ lę́k’e, áígee silááda dawa baa íła’ádaizlaa.
27 Alguns dos soldados do governador levaram Jesus ao quartel e chamaram todo o regimento.
28 Áídí’ bidiyágé yaa daidnłtsoozdá’ diyágé łichí’i yá ádaagozlaa.
28 Tiraram as roupas de Jesus e puseram nele um manto vermelho.
29 Hosh diwozhi nánihezwodgo nant’án bich’ah k’ehgo alzaahi bik’e daidez’ąą, bigan dihe’nazhiṉéégo tsį yaa daiztąą: ła’íí bich’į’ nádaahilzhishgo baa daadloh, Gozhǫ́ǫ́, Jews ízisgo biNant’a’ ńlíni! daaṉiigo.
29 Teceram uma coroa de espinhos e a colocaram em sua cabeça. Em sua mão direita, puseram um caniço, como se fosse um cetro. Ajoelhavam-se diante dele e zombavam: “Salve, rei dos judeus!”.
30 Áídí’ bik’ídaadihizheeh, ła’íí tsįhíí naanádaidntąągo bitsits’inyú nádainłtłish.
30 Cuspiam nele, tomavam-lhe o caniço da mão e com ele batiam em sua cabeça.
31 Ąął baa daadlohdá’, diyágé yaa daidnłtsoozdá’ dabíí bidiyágé yá ánádaagosdlaa, áídí’ tsį’iłna’áhi yiká’ daiziłheeyú bił nádeząą lę́k’e.
31 Quando se cansaram de zombar dele, tiraram o manto e o vestiram novamente com suas roupas. Então o levaram para ser crucificado.
32 Ch’ínáńłsą́ą́yú nṉee Símon holzéhi, Cyréne golzeedí’ gólíni, silááda daabiłtsąągo, Tsį’iłna’áhi bá dahngheeh, daabiłṉii.
32 No caminho, encontraram um homem chamado Simão, de Cirene, e os soldados o obrigaram a carregar a cruz.
33 Áík’ehgo Gólgotha golzeegee náńłsą́ą́, áí golzeego itsits’in si’áni golzeego ágolzee.
33 Então saíram para um lugar chamado Gólgota (que quer dizer “Lugar da Caveira”).
34 Áígee vinegar, nch’í’i bił nadesdziidgo, Jesus yaa daizkąą: yizlįh ndi doo yodląą da.
34 Os soldados lhe deram para beber vinho misturado com fel, mas, quando Jesus o provou, recusou-se a beber.
35 Áígee tsį’iłna’áhi yídaabiskałdá’ bidiyágé iłta’isṉiigo yighą da’diłjoł lę́k’e: Bik’ehgo’ihi’ṉań binkááyú na’iziidi gáṉíí n’íí begolṉe’go ánágot’įįł, Shidiyágé iłta’isṉii, ła’íí iká’ shi’ííhíí yighą da’diłjoł.
35 Depois de pregá-lo na cruz, os soldados tiraram sortes para dividir suas roupas.
36 Áídí’ áígee naháztąągo daabineł’į́į́ lę́k’e.
36 Então, sentaram-se em redor e montaram guarda.
37 Nt’é baa dahgost’aaníí ádaagozlaago bitsit’á’gee díínko dahdaiztąą, DÍÍ JESUS JEWS ÍZISGO BINANT’A’ NLÍNI, golzeego k’e’eshchįį.
37 Acima de sua cabeça estava presa uma tabuleta com a acusação feita contra ele: “Este é Jesus, o Rei dos judeus”.
38 Áígee nṉee da’in’įįhíí naki ałdó’ Jesus ba’ashhahdí’ tsį’iłna’áhi bídaahaskał, ła’ dihe’nazhiṉéégo, ła’íí be’eshganzhiṉéégo.
38 Dois criminosos foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
39 Bahyú ch’íhikáhíí bitsits’in daidiłtasgo yati’ yee daabokáał,
39 O povo que passava por ali gritava insultos e sacudia a cabeça, em zombaria:
40 Gádaaṉiigo, Biyi’ da’ch’okąąhíí tanágoshṉiłgo taagi jįį hileehgo ánágoshdle’, nṉii ni’, haląą, Bik’ehgo’ihi’ṉań biYe’ ńlį́į́yúgo dáni hasdá’ánlteehgo tsį’iłna’áhi biká’dí’ gódah ch’ínṉáh.
40 “Você disse que destruiria o templo e o reconstruiria em três dias. Pois bem, se é o Filho de Deus, salve a si mesmo e desça da cruz!”.
41 Okąąh yebik’ehi itisyú nadaandeehi, begoz’aaníí ye’ik’eda’iłchíhi, ła’íí Jews yánazíni ałdó’ baa daadloh lę́k’e, gádaaṉiigo,
41 Os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo também zombavam de Jesus.
42 Nṉee hasdáyiṉiiłdá’ bíhíí doo hasdá’ádilteeh da. Israel hat’i’íí ízisgo biNant’a’ nlįįyúgo, tsį’iłna’áhi yiká’dí’ naadowáh, áík’ehgo daahohiidląąh.
42 “Salvou os outros, mas não pode salvar a si mesmo!”, diziam. “Quer dizer que ele é o rei de Israel? Que desça da cruz agora mesmo e creremos nele!
43 Bik’ehgo’ihi’ṉań ya’ołíí; áń hát’į́į́yúgo hasdábółteeh: Bik’ehgo’ihi’ṉań biYe’ nshłįį, ṉiidá’, daaṉii.
43 Ele confiou em Deus, então que Deus o salve agora, se quiser. Pois ele disse: ‘Eu sou o Filho de Deus’.”
44 Da’n’įįhíí áígee tsį’iłna’áhi yídaayiskałíí ałdó’ da’áík’ehgo bee baa daadlohgo daabóch’iid lę́k’e.
44 Até os criminosos que tinham sido crucificados com ele o insultavam da mesma forma.
45 Isk’áhńyáádí’ taagi nehenkéézzhį’ ni’ biká’ dahot’éhé godiłhił gozlįį lę́k’e.
45 Ao meio-dia, desceu sobre toda a terra uma escuridão que durou três horas.
46 Taagi nehenkéézgo shį Jesus nádidilghaazhgo gáṉíí, Éli, Éli, láma sabákthani? áí, Bik’ehgohinshṉaahíí, Bik’ehgohinshṉaahíí, nt’é ląą bighą shits’ą́’zhį’ ándzaa? golzeego ágolzee.
46 Por volta das três da tarde, Jesus clamou em alta voz: “ Eli, Eli, lamá sabactâni ?”, que quer dizer: “Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?”.
47 Ła’ áígee nadaaziiníí daabidits’ago, Díí nṉeehíí Elías yich’į’ aṉii, daaṉii.
47 Alguns dos que estavam ali pensaram que ele chamava o profeta Elias.
48 Dagoshch’į’ nṉee ła’ nádilwodgo túdaabits’ǫsíí vinegar yiyi’ naiz’ąą, áídí’ tsį yaa dahyiz’ąągo Jesus bizé’zhį’ dahyída’nłtsiih.
48 Um deles correu, ensopou uma esponja com vinagre e a ergueu num caniço para que ele bebesse.
49 Ła’ihíí gádaaṉii, Ntséńt’ah, bídaagonolzįįh, Elías baa higháhgo hasdábiłteeh shį.
49 Os outros, porém, disseram: “Esperem! Vamos ver se Elias vem salvá-lo”.
50 Jesus nanádidilghaazhgo dabíí biyi’siziiníí be’ogoyáágo áyíílaa lę́k’e.
50 Então Jesus clamou em alta voz novamente e entregou seu espírito.
51 Áígee kįh biyi’ da’ch’okąąhíí biyi’ yuṉe’ daadintsoozíí bighą́’dí’ hayaago iłch’idláád lę́k’e; ni’ godihes’naadá’ tséé daahesdla’;
51 Naquele momento, a cortina do santuário do templo se rasgou em duas partes, de cima até embaixo. A terra estremeceu, rochas se partiram
52 Nṉee łeyi’ nazjeedíí bá iłts’ą́’ ádaagosdzaago ínashood daanlįį n’íí łą́ą́go naadiikai.
52 e sepulturas se abriram. Muitos do povo santo que haviam morrido ressuscitaram.
53 Áí Jesus naadiidzaahíí bikédí’go łeyi’dí’ hakaidá’ kįh dilzini gozṉilyú okaigo, nṉee łą́ą́go daabiłtsąą.
53 Saíram do cemitério depois da ressurreição de Jesus, entraram na cidade santa de Jerusalém e apareceram a muita gente.
54 Silááda gonenadín binant’a’íí, ła’íí yił nakaihi Jesus daineł’íni, ni’ nagohi’naago ła’íí áígee ágodzaahíí daayiłtsąądá’ dázhǫ́ ńdaałdzid, áík’ehgo gádaaṉii, Díí da’aṉii Bik’ehgo’ihi’ṉań biYe’ nlíni ląą.
54 O oficial romano e os outros soldados que vigiavam Jesus ficaram aterrorizados com o terremoto e com tudo que havia acontecido, e disseram: “Este homem era verdadeiramente o Filho de Deus!”.
55 Isdzáné łą́ą́go Gálileedí’ Jesus biké’ anákahi, bich’odaaṉiihi, aṉahdí’ nazįį daabineł’į́į́go:
55 Muitas mulheres que tinham vindo da Galileia com Jesus para servi-lo olhavam de longe.
56 Mary Mágdalene, ła’íí Mary, James hik’e Joses bą́ą́, ła’íí Zébedee bichągháshéhíí bą́ą́hi ałdó’ itah nazįį.
56 Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago e José, e a mãe dos filhos de Zebedeu.
57 K’ad o’i’aahyú, nṉee háłdzili, Arimathéa golzeeyú gólíni, Joseph holzéhi nyáá, áń Jesus yodláni:
57 Ao entardecer, José, um homem rico de Arimateia que tinha se tornado seguidor de Jesus,
58 Áń Pílate yich’į’ oyáágo Jesus bits’íhíí yíyókeed. Áík’ehgo Pílate áṉíígo Jesus bits’íhíí baa daach’idez’ąą.
58 foi a Pilatos e pediu o corpo de Jesus. Pilatos ordenou que lhe entregassem o corpo.
59 Joseph Jesus bits’íhíí baa det’ąądá’ nak’ą’łigaihi nłt’éhi yik’íyidesdizgo,
59 José tomou o corpo e o envolveu num lençol limpo, feito de linho,
60 Dabíí bitsébii’i’áń áníidéhi goz’ąą yuṉe’ nyinłtį́į́, áí tséé biyi’ yuṉe’ hayik’éhgo áyíílaahi: áídí’ tséé nchaahi yidaidenłhizdá’ onádzaa.
60 e o colocou num túmulo novo, de sua propriedade, escavado na rocha. Então rolou uma grande pedra na entrada do túmulo e foi embora.
61 Mary Mágdalene, ła’ Maryhíí biłgo, tsébii’i’áńhíí bidáhzhį’ sikee lę́k’e.
61 Maria Madalena e a outra Maria estavam ali, sentadas em frente ao túmulo.
62 Iłch’į’golṉe’íí bijįį hiskąągo okąąh yebik’ehi itisyú nadaandeehíí, Phárisees daanlíni biłgo, dała’ Pílate yaa hikai,
62 No dia seguinte, no sábado, os principais sacerdotes e os fariseus foram a Pilatos
63 Gádaabiłṉiigo, Nohwinant’a’, bínádaahiilṉiih, áí k’izé’idiłteehíí t’ah hiṉaadá’, Taagi hileehgo bijįį naadishdáh, ṉii ni’.
63 e disseram: “Senhor, lembramos que, quando ainda vivia, aquele mentiroso disse: ‘Depois de três dias ressuscitarei’.
64 Áí bighą nik’ehgo tsébii’i’áńhíí ch’í’itingee dázhǫ́ ntł’izgo áolṉe’, taagi hileehíí bijįįzhį’, doo ágát’éé dayúgo dánko bitsiłke’yu tł’é’go hikáhgo bits’í daayín’įįh, áídí’, Jesus daztsąądí’ naadiidzaa, nṉee daayiłṉiih: áík’ehgo iké’yú doo bik’ehyú ádaaṉii dahíí ntségo ádaaṉii n’íí bitisgo ádaaṉii doleeł ákoh.
64 Por isso, pedimos que lacre o túmulo até o terceiro dia. Isso impedirá que seus discípulos roubem o corpo e depois digam a todos que ele ressuscitou. Se isso acontecer, estaremos em pior situação que antes”.
65 Pílate gádaabiłṉii, Silááda tsébii’i’áń yiṉádaadéz’íni nohwaa siṉil: ti’i, nzhǫǫgo ntł’izgo ádaahłe’.
65 Pilatos respondeu: “Levem soldados e guardem o túmulo como acharem melhor”.
66 Áídí’ okaigo, tsébii’i’áńhíí nzhǫǫgo ntł’izgo ádaizlaa, ła’íí áígee silááda yiṉádaadéz’įįgo ádaizlaa.
66 Então eles lacraram o túmulo e puseram guardas para protegê-lo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.